Mladí lidé se ptají . . .

Proč nedokážu být družnější?

„Plachost člověka ochromuje. Zápasíš se svíravým strachem. Je to hrozné.“ (Richard)a

„V dospívání jsem měla s plachostí skutečný problém. Bylo to, jako bych žila ve vlastním malém světě.“ (Osmnáctiletá Alice)

‚NĚCO se mnou není v pořádku? Proč nedokážu být družnější?‘ Kladeš si někdy tyto otázky? Podobně jako Richard, kterého jsme citovali v úvodu, i ty možná pociťuješ nervozitu a úzkost, když se setkáš s někým, koho neznáš. V blízkosti lidí, kteří mají nějakou autoritu, se snad chováš podlézavě. Nebo ti možná tolik záleží na tom, co si o tobě lidé myslí, že když dostaneš příležitost vyjádřit své pocity a názory, nejsi schopen nic říci. „Je pro mě opravdu těžké jít za lidmi, které moc dobře neznám, a mluvit s nimi,“ připouští mladá Táňa.

Co se skrývá za těmito pocity? Objasnění problému je možná prvním krokem k tomu, aby jej člověk překonal. (Přísloví 1:5) Jedna žena řekla: „Vůbec jsem nechápala, proč se mezi lidmi cítím tak nesvá. Když jsem si však nyní uvědomila, v čem tkví problém, mohu s tím něco dělat.“ Podívejme se tedy na několik důvodů, proč je pro některé mladé lidi tak těžké, aby byli družní.

Problém plachosti

Nejčastějším důvodem je pravděpodobně plachost. Společenský mladý člověk se obvykle těší z rozmanitých přátelských vztahů, kdežto plachý, uzavřený mladý člověk se může cítit osamělý a izolovaný. „V dospívání jsem měla s plachostí skutečný problém,“ říká osmnáctiletá Alice. „Bylo to, jako bych žila ve svém vlastním malém světě.“ Dana si vzpomíná na stresy, které prožívala v prvním ročníku střední školy. „Chtěla jsem být naprosto nenápadná. Měla jsem učitelku, která nám jednou dala za úkol, abychom zhodnotili, jak důležitá je pro nás popularita. Stupnice byla od nuly do pěti a nula znamenala, že to vůbec není důležité, kdežto pětka znamenala velkou důležitost. Všechna děvčata, která byla ve škole oblíbena, uvedla pětku. Já jsem napsala nulu. Moje plachost byla téměř strachem z toho být oblíbená. Nechcete, aby si vás někdo všímal ani abyste byli středem pozornosti, protože se bojíte, že vás ostatní třeba nebudou mít rádi.“

Samozřejmě sklon k tomu, být trochu plachý, rozhodně není na škodu. K plachosti má blízko skromnost — vědomí vlastních omezení. Bible nám totiž přikazuje, abychom byli ‚skromní, když chodíme se svým Bohem‘. (Micheáš 6:8) Člověk, který je skromný, nebo dokonce trochu plachý, bude možná s jinými lidmi lépe vycházet než ten, kdo je pánovitý, útočný nebo náročný. A tak, jestliže je „čas mluvit“, je také „čas být zticha“. (Kazatel 3:7) Pro plaché lidi není těžké být zticha. Mají sklon být ‚rychlí k slyšení a pomalí k mluvení‘, a proto si jich druzí často váží jako dobrých posluchačů. (Jakub 1:19)

Tito mladí lidé jsou však velmi často tak tiší, plaší nebo stydliví, že je pro ně obtížné najít si přátele. A v některých extrémních případech může ostýchavost způsobit to, co jeden pisatel nazval „určitým druhem neurotického uvěznění sama sebe“ neboli společenskou izolací. (Přísloví 18:1)

Plachost je běžným problémem

Trpíš-li plachostí, uvědom si, že tento problém je zcela běžný. V jedné studii, která byla provedena na studentech střední a vysoké školy, „osmdesát dva procent studentů o sobě řeklo, že v určitém období života pociťovali plachost“. (Kniha Adolescence, Dospívání, od Eastwooda Atwatera) Problém s plachostí měli dokonce někteří lidé v biblických dobách. Bojovali s tím možná i takoví významní muži jako Mojžíš a Timoteus. (2. Mojžíšova 3:11, 13; 4:1, 10, 13; 1. Timoteovi 4:12; 2. Timoteovi 1:6–8)

Podívejme se na Saula, prvního krále starověkého izraelského národa. Za normálních okolností byl Saul statečným mužem. Když se jeho otci ztratilo stádo zvířat, Saul se odvážně vydal na záchrannou akci. (1. Samuelova 9:3, 4) Když však byl dosazen za krále Izraele, projevila se u něj náhle plachost. Místo aby se Saul postavil před jásající davy, schoval se mezi zavazadla. (1. Samuelova 10:20–24)

Saulův zjevný nedostatek sebedůvěry je možná zarážející. Bible přece Saula popisuje jako nápadně sličného mladého muže, který „od ramen nahoru převyšoval všechen lid“. (1. Samuelova 9:2) Navíc Boží prorok ho ujistil, že Jehova bude jeho kralování žehnat. (1. Samuelova 9:17, 20) Saul měl přesto o sobě pochybnosti. Když mu bylo řečeno, že bude králem, skromně odpověděl: „Což nejsem Benjamínovec, z nejmenšího z izraelských kmenů, a má rodina nejbezvýznamnější ze všech rodin kmene Benjamín? Proč jsi tedy ke mně mluvil něco takového?“ (1. Samuelova 9:21)

Jestliže chyběla sebedůvěra někomu takovému, jako byl Saul, potom není divu, že někdy chybí jistota i tobě. Jsi mladý člověk a v tomto období života se tělo rychle mění. Začínáš se teprve učit, jak se zařadit do světa dospělých lidí. Je tedy jen přirozené, že se někdy cítíš trochu rozpačitý a nejistý. Doktor David Elkind v časopise Parents napsal: „Na začátku dospívání prochází většina mladých lidí obdobím plachosti, kdy si vytvoří něco, čemu říkám pomyslné publikum — totiž představu, že ostatní lidé je pozorují a zabývají se jejich vzhledem a chováním.“

Mladí lidé jsou svými vrstevníky často posuzováni podle toho, jak vypadají, a proto se mnozí z nich kvůli svému vzhledu trápí. (Srovnej 2. Korinťanům 10:7.) Příliš se zabývat svým vzhledem je ale škodlivé. Jedna mladá žena z Francie, která se jmenuje Lilia, si vzpomíná, co tehdy prožívala: „Měla jsem problém, který má mnoho mladých lidí. Měla jsem akné — uhry. Neodvážíte se přistoupit k jiným mladým lidem, protože si děláte starosti s tím, jak vypadáte.“

Bludný kruh

Vzhledem k tomu, že plaší lidé se často setkávají s neporozuměním, mohou být lehce polapeni do bludného kruhu izolovanosti. Kniha Adolescence uvádí: „Plaší adolescenti daleko obtížněji vytvářejí přátelské vztahy, protože druzí lidé si jejich chování často vysvětlují špatně. Okolí pokládá ostýchavé lidi za nezúčastněné, nudné, lhostejné, povýšené, chladné a nepřátelské. Jestliže se s nimi podle toho jedná, mohou se cítit ještě izolovanější, osamělejší a sklíčenější.“ Nevyhnutelně to má za následek ještě ostýchavější chování, což mylný dojem, že jsou snobové nebo domýšlivci, samozřejmě jen posiluje.

Jako křesťan jsi „divadelní podívanou světu“, a tak by tě pochopitelně mělo zajímat, jaký dojem děláš na druhé lidi. (1. Korinťanům 4:9) Vyhýbáš se zrakovému kontaktu, když mluvíš s jinými lidmi? Signalizuje tvůj postoj a řeč tvého těla, že chceš, aby tě ostatní nechali na pokoji? Uvědom si, že druzí lidé si to mohou špatně vyložit a budou mít tendenci vyhýbat se ti. A tím může být pro tebe obtížnější, aby sis vytvářel přátelské vztahy.

Další faktory

Dalším běžným problémem je strach z neúspěchu. Je pravda, že je naprosto normální cítit trochu nejistoty nebo mít určité zábrany, když člověk dělá něco nového, s čím nemá žádné zkušenosti. Někteří mladí lidé v tom však jdou do krajnosti. Gábina říká, že v dospívání měla sociální fobii. Vypráví o tom: „Nedokázala jsem odpovědět před třídou. A mí rodiče byli trvale bombardováni připomínkami jako: ‚Nepřihlásí se. Bojí se promluvit.‘ Bylo to pro mě totiž velmi nepříjemné a stresující. Víte, ještě stále je to pro mě těžké.“ Strach z nezdaru může být ochromující. „Děsím se toho, že udělám chybu,“ říká mladík jménem Petr. „Nejsem si úplně jistý tím, co dělám.“ Surové posměšky a kritika vrstevníků mohou osobní úzkost ještě zvětšit a tak trvale poškodit sebeúctu mladého člověka.

Jiným běžným problémem je společenská neobratnost. Možná se zdráháš představit se někomu neznámému jenom proto, že nevíš, co říci. Snad tě překvapí, že dokonce i někteří starší lidé si ve společnosti někdy připadají trapně. Jeden obchodník, který se jmenuje Fred, říká: „V obchodním světě se umím velmi dobře pohybovat. Když mluvím o obchodních záležitostech, vím přesně, jak udělat dobrý dojem. Když však stejní lidé přejdou na společenskou konverzaci, mám zábrany. Možná mě pokládají za nudného, upjatého, příliš technicky zaměřeného nebo ne moc zajímavého člověka.“

Jsi-li plachý, zaražený nebo prostě společensky neobratný, bude pro tebe prospěšné, když se poučíš, jak být družnější. Bible křesťany vybízí, aby ‚se rozšířili‘ a lépe poznali jiné křesťany. (2. Korinťanům 6:13) Jak to ale můžeš udělat? O tom se bude mluvit v některém z budoucích čísel.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 26]

Plaší lidé jsou často pokládáni za lhostejné

[Obrázek na straně 26]

Strach z neúspěchu vede k tomu, že se někteří mladí lidé odtahují od společnosti