OKÉNKO DO MINULOSTI
Vyhnání Morisků ze Španělska
Téměř každé rozhodnutí, které v tomto smutném příběhu Španělsko udělalo, bylo údajně ovlivněno církví. Tento příběh stojí za přečtení.
ŠPANĚLSKÁ královská rodina chtěla mít křesťanský stát s jednou soustavou zákonů. Ale co s morisky, kteří byli považováni za nevěřící? V očích Španělů byla jejich přítomnost hrubou urážkou Boha. Po mnoha letech padl verdikt – vypovědět je!a
PŘINUCENI KONVERTOVAT
Maurové tvořili ve Španělsku muslimskou menšinu a říkalo se jim mudéjarové. Stovky let žili v relativním míru na územích, kde měla silný vliv katolická církev. V některých oblastech měli jednu dobu dokonce právo ponechat si vlastní zákony a zvyky a praktikovat své náboženství.
V roce 1492 si ale katoličtí panovníci Ferdinand II. a Isabela podmanili Granadu, poslední část Pyrenejského poloostrova, kde ještě vládli muslimové. Podmínky kapitulace poskytovaly tamním Maurům podobná práva, z jakých se těšili mudéjarové. Netrvalo však dlouho a katoličtí vůdci začali granadským muslimům ztrpčovat život a nutit je, aby přijali křesťanství. Ti proti takovému porušování dřívějších dohod protestovali a roku 1499 se vzbouřili. Vládní vojáci vzpouru potlačili a muslimové v jedné oblasti za druhou pak museli buď přijmout křesťanství, nebo ze země odejít. Těm, kdo přestoupili na novou víru a zůstali, začali Španělé říkat moriskové.
„ANI DOBŘÍ KŘESŤANÉ, ANI LOAJÁLNÍ PODDANÍ“
V roce 1526 byl v celém Španělsku zakázán islám, ale hodně morisků ho dál potají praktikovalo. Většina si uchovala své kulturní dědictví.
To, že byli katolíky jen naoko, se zpočátku tolerovalo. Přece jen byli pro společnost důležití jako řemeslníci, nádeníci a daňoví poplatníci. Nicméně jim bylo zazlíváno, že se odmítají přizpůsobit, a tak museli snášet diskriminaci ze strany vlády i obyčejných lidí. Takové předsudky možná přiživovala církev, která morisky čím dál víc podezřívala, že jejich konverze nebyla upřímná.
Toleranci brzy vystřídal nátlak. Roku 1567 král Filip II. vydal výnos, který zakazoval jazyk, styl oblékání, zvyky i tradice morisků. Následovala další vzpoura a krveprolití.
Odhaduje se, že ze Španělska muselo utéct asi 300 000 morisků.
Podle historiků došli španělští panovníci k přesvědčení, že „moriskové nejsou ani dobří křesťané, ani loajální poddaní“. Byli proto nařčeni, že se spikli s nepřáteli Španělska – s berberskými piráty, francouzskými protestanty a Turky – a napomáhají jejich invazi. Předsudky a také strach, že by moriskové mohli Španělsko nakonec zradit, vedly Filipa III. k tomu, že je roku 1609 vyhnal ze země.b V dalších letech byli ti, na které padlo podezření, že jsou moriskové, terčem pronásledování. S využitím těchto podlých prostředků se Španělsko stalo plně katolickou zemí.
a Výraz „moriskové“ znamená ve španělštině „malí Maurové“. Historikové tento pojem nepoužívají v hanlivém smyslu, ale označují tak muslimy, kteří konvertovali ke katolicismu a zůstali na Pyrenejském poloostrově potom, co tam v roce 1492 padla poslední muslimská bašta.
b Historikové také spekulují o tom, že přinejmenším jeden španělský panovník očekával, že se na konfiskaci majetku morisků velmi obohatí.