Logické rozvíjení látky

DŘÍVE než si můžeš látku logicky uspořádat, musíš mít na mysli nějaký cíl. Je tvým cílem druhé pouze informovat o nějakém konkrétním námětu — o postoji, vlastnosti, jednání, náboženském názoru nebo způsobu života? Chceš určitou myšlenku dokázat, nebo ji naopak vyvrátit? Dal sis za cíl prohloubit ocenění posluchačů pro něco nebo je podnítit k nějakému jednání? Bez ohledu na to, zda budeš látku předkládat jednomu člověku nebo většímu počtu posluchačů, má-li to být účinné, musíš vzít v úvahu, co o daném námětu již vědí a jaký k němu mají postoj. Potom si látku rozvrhni tak, aby ti to pomohlo dosáhnout cíle, který sleduješ.

Ve Skutcích 9:22 je popsána Saulova (Pavlova) služba v Damašku a to, že Saul „uváděl ve zmatek Židy, kteří bydleli v Damašku, když logicky dokazoval, že to je Kristus“. Co toto logické dokazování zahrnovalo? Jak ukazuje zpráva o službě, kterou později vykonával v Antiochii a Tesalonice, Pavel nejprve vycházel z toho, že Židé přijímají Hebrejská písma a že podle svého tvrzení věří tomu, co tato Písma říkají o Mesiáši. Potom vybíral z Hebrejských písem ty části, které pojednávaly o životě a službě Mesiáše. Citoval je a porovnával s tím, co se v souvislosti s Ježíšem skutečně odehrálo. Nakonec poukázal na jasný závěr, totiž na to, že Ježíš je Kristus neboli Mesiáš. (Sk. 13:16–41; 17:2, 3) Pokud i ty předkládáš biblickou pravdu logicky, může to na druhé působit přesvědčivě.

Jak si látku uspořádat. Látku si můžeš uspořádat mnoha různými logickými způsoby. Jestliže to bude příhodné, mohl bys tyto metody i kombinovat. Uvažuj o několika možnostech.

Tématické řazení. Tato metoda spočívá v tom, že látka je uspořádána do úseků, z nichž každý přispívá k dosažení cíle tvého proslovu. Těmito úseky mohou být hlavní body, které jsou důležité pro porozumění námětu. Mohou jimi být konkrétní argumenty, které něco dokazují nebo naopak vyvracejí. Určité body vztahující se k námětu by se daly přidat nebo naopak vypustit podle toho, kdo jsou tvoji posluchači a co je cílem tvého proslovu.

Uvažuj o jednom příkladu tématického řazení látky. Krátký rozbor týkající se Božího jména by mohl zahrnovat vysvětlení toho, (1) proč je důležité znát Boha jménem, (2) jaké jméno má Bůh a (3) jak můžeme tomuto jménu přinášet čest.

O tématickém řazení látky se můžeme mnoho naučit z publikací, které „věrný a rozvážný otrok“ poskytuje jako pomůcky pro domácí biblická studia. (Mat. 24:45) Tyto publikace obvykle rozebírají řadu témat, jež zájemcům pomáhají, aby získali celkový přehled o základních biblických pravdách. V rozsáhlejších publikacích se používají mezititulky, které člení každou kapitolu do několika částí. Každé téma připravuje čtenáře na látku, jež následuje, a tak přispívá k tomu, aby získal celkový přehled.

Příčina a následek. Další metodou, jak předkládat informace logicky, je postupovat od příčiny k následku.

Tento přístup by mohl být účinný, jestliže mluvíš k posluchačům, kteří potřebují důkladněji uvažovat o výsledku něčeho, co dělají nebo co se chystají udělat. Vynikající příklad uplatnění této metody nacházíme v 7. kapitole Přísloví. Ta živě popisuje, jak nezkušený mladý muž, kterému ‚se nedostává srdce‘ (příčina), se zaplétá s prostitutkou a pak sklízí trpké ovoce svého jednání (následek). (Přísl. 7:7)

Pro zdůraznění bys mohl postavit proti sobě špatné následky, jež zažívají ti, kdo nechodí po Jehovových cestách, a dobré výsledky, z nichž se těší ti, kdo Jehovovi naslouchají. Tak to udělal Mojžíš, když — podněcován Jehovovým duchem — mluvil k Izraelitům před tím, než vešli do Zaslíbené země. (5. Mojž. 28. kap.)

V některých případech je lepší začít svůj rozbor popisem nějaké situace (následku) a potom předložit doklady, jež poukazují na činitele, které přispěly ke vzniku (tedy byly příčinou) této situace. To často znamená uspořádat látku tak, že bude zaměřena na problém a jeho řešení.

Problém a řešení. Člověka, jehož oslovíš v kazatelské službě, může podnítit k naslouchání, když rozebereš nějaký problém, který lidi znepokojuje, a ukážeš, že existuje jeho uspokojivé řešení. Určitý problém může být nadhozen v otázce, kterou položíš, nebo se o nějakém problému zmíní sám oslovený.

Takovým problémem může být skutečnost, že lidé stárnou a umírají, že se rozmáhá zločinnost nebo že je rozšířeno bezpráví. K tomu, abys ukázal, že takový problém existuje, není zapotřebí mluvit zeširoka, protože je to očividné. Zkrátka začni tím, že se zmíníš o daném problému, a pak předlož řešení uvedené v Bibli.

Na druhé straně může být daný problém zcela osobního rázu a může se týkat potíží, jimž čelí rodič, který vychovává své děti sám, sklíčenosti způsobené závažným onemocněním nebo těžkostí, které někdo zažívá kvůli nelaskavému jednání jiného člověka. Máš-li dosáhnout co nejlepšího výsledku, musíš nejprve dobře naslouchat. Bible poskytuje ke všem těmto problémům cenné informace. Je však zapotřebí používat je s rozlišovací schopností. Má-li rozhovor opravdu přinést oslovenému užitek, musíš uvažovat realisticky. Ujasni si, zda mluvíš o trvalém řešení, krátkodobé úlevě nebo jen o tom, jak se vyrovnat se situací, která se v tomto systému věcí nedá změnit. Jinými slovy, ujisti se, že biblická argumentace, kterou předkládáš, dostatečně podporuje závěr, k němuž chceš dojít. Jinak by se řešení, na které poukazuješ, vůbec nemuselo oslovenému zdát logické.

Chronologické pořadí. Některá látka se přímo nabízí k tomu, aby ji řečník předložil podle časového sledu událostí. Například v 2. knize Mojžíšově se popisuje deset ran v tom pořadí, v němž se odehrály. V 11. kapitole Hebrejcům apoštol Pavel vyjmenovává muže a ženy příkladné víry, a to opět chronologicky.

Pokud o minulých událostech vyprávíš v chronologickém pořadí, může to tvým posluchačům pomoci, aby rozuměli tomu, jak se určité poměry vyvinuly. To se vztahuje jak na novodobé dějiny, tak na události v biblických dobách. Chronologickou posloupnost můžeš tedy kombinovat s popisem příčiny a následku. Chceš-li nastínit události, k nimž podle Bible dojde v budoucnu, potom je posluchači budou pravděpodobně nejlépe sledovat — a také si je nejlépe zapamatují — tehdy, když je předložíš chronologicky.

Chronologický přístup neznamená, že musíš látku rozvíjet vždy od začátku. V některých případech může být působivější zahájit vyprávění nějakým napínavým okamžikem příběhu. Když například vyprávíš něčí zkušenost, můžeš se rozhodnout, že začneš tím, jak byla jeho ryzost vůči Bohu vystavena zkoušce. Potom, co touto částí vyprávění vzbudíš zájem posluchačů, mohl bys v chronologickém pořadí uvést podrobnosti, které ke zmíněné situaci vedly.

Používej jen látku, která se vztahuje k námětu. Ať už si látku uspořádáš jakkoli, dbej na to, abys použil jen to, co se vztahuje k námětu. To, co si vybereš, by mělo být ovlivněno námětem tvého proslovu. Také bys měl vzít v úvahu, kdo jsou tvoji posluchači. Pro některé posluchače může být určitá konkrétní myšlenka velmi důležitá, kdežto pro jiné bude zbytečná. Musíš si být rovněž jist, že veškerá látka, kterou použiješ, přispěje k dosažení tvého cíle. Jinak by tvůj proslov — i kdyby byl snad zajímavý — mohl ztratit na účinnosti.

Při výzkumu možná najdeš spoustu zajímavé látky, která se týká námětu tvého proslovu. Kolik bys jí měl ale použít? Jestliže své posluchače zaplavíš informacemi, možná tím zmaříš svůj záměr. Posluchači si lépe zapamatují několik hlavních dostatečně rozvedených bodů, spíše než množství myšlenek, jež na ně vychrlíš jednu za druhou. To neznamená, že bys do svého proslovu nikdy neměl zahrnout nějaké zajímavé postřehy. Nepřipusť však, aby zastřely cíl, který sleduješ. Všimni si, jak byly takové podrobnosti uvážlivě zahrnuty do biblické zprávy u Marka 7:3, 4 a u Jana 4:1–3, 7–9.

Když postupuješ od jednoho bodu k dalšímu, dbej na to, abys to nedělal tak náhle, že by tvoji posluchači ztratili myšlenkovou nit. Mají-li myšlenky na sebe působivě navazovat, budeš je možná muset provázat určitým pojítkem. Tímto pojítkem může být nějaký slovní obrat nebo celá věta, jež ukazují, jak spolu jednotlivé myšlenky souvisejí. V mnoha jazycích je možné souvislost mezi novou myšlenkou a tím, co jí předcházelo, ukázat jednoduchými spojovacími výrazy či slovními obraty.

Použiješ-li vždy jen látku, která se vztahuje k námětu, a uspořádáš-li si ji logicky, pomůže ti to dosáhnout cíle tvého proslovu.