Opakování pro zdůraznění

K PŮSOBIVÉMU vyučování patří i opakování. Když řečník uvede nějakou důležitou myšlenku více než jednou, je pravděpodobnější, že si ji posluchači zapamatují. Zopakuje-li tuto myšlenku trochu jiným způsobem, možná jí posluchači ještě lépe porozumí.

Pokud si tvoji posluchači to, co říkáš, nezapamatují, tvá slova nebudou mít žádný vliv na jejich život ani na to, čemu věří. Naproti tomu, je pravděpodobné, že o myšlenkách, na něž položíš zvláštní důraz, budou tvoji posluchači dále přemýšlet.

Jehova, náš Vznešený Učitel, nám poskytuje vzor v tom, jak opakování používá. Izraelskému národu dal Deset přikázání. Prostřednictvím anděla, který sloužil jako mluvčí, Jehova způsobil, že národ tato přikázání slyšel u hory Sinaj. Později je Jehova předal v písemné podobě Mojžíšovi. (2. Mojž. 20:1–17; 31:18; 5. Mojž. 5:22) Před tím, než Izraelité vstoupili do Zaslíbené země, jim Mojžíš na Jehovův pokyn tato přikázání zopakoval, a pod vedením svatého ducha o tom učinil záznam, který nacházíme v 5. Mojžíšově 5:6–21. K přikázáním, jež Izraelité dostali, patřil i požadavek, aby milovali Jehovu a sloužili mu celým svým srdcem, duší a životní silou. I toto přikázání dostávali opakovaně. (5. Mojž. 6:5; 10:12; 11:13; 30:6) Proč? Protože, jak řekl Ježíš, to bylo „největší a první přikázání“. (Mat. 22:34–38) Prostřednictvím proroka Jeremjáše Jehova obyvatelům Judy více než dvacetkrát připomněl, jak je důležité, aby jej poslouchali ve všem, co jim přikázal. (Jer. 7:23; 11:4; 12:17; 19:15) A skrze Ezekiela Bůh více než šedesátkrát zopakoval, že národy ‚budou muset poznat, že on je Jehova‘. (Ezek. 6:10; 38:23)

Také ve zprávě o Ježíšově službě vidíme působivé používání opakování. Například existují čtyři evangelia. Každé z nich sice pojednává o důležitých událostech, o nichž je záznam přinejmenším v ještě jednom evangeliu, ale tyto události jsou zde zachyceny z trochu jiného hlediska. I Ježíš ve svém vyučování rozebíral tentýž základní pokyn při více než jedné příležitosti, ale pokaždé jiným způsobem. (Mar. 9:34–37; 10:35–45; Jan 13:2–17) A když několik dnů před svou smrtí mluvil na Olivové hoře, použil opakování ke zdůraznění této velmi důležité rady: „Zůstaňte ... bdělí, protože nevíte, který den váš Pán přijde.“ (Mat. 24:42; 25:13)

V kazatelské službě. Když lidem vydáváš svědectví, doufáš, že si zapamatují to, co jim řekneš. K tomu přispívá účinné opakování.

Opakování při rozebírání nějaké záležitosti často člověku pomáhá, aby si ji vštípil do mysli. Biblický text bys po přečtení tedy mohl zdůraznit tím, že poukážeš na jeho klíčovou část a zeptáš se: „Všiml jste si, jak je tento text formulován?“

Působivě lze použít také závěrečné věty nějakého rozhovoru. Mohl bys například říci: „Věřím, že si z našeho rozhovoru odnesete tuto hlavní myšlenku: ...“ Potom ji jednoduše zopakuj. Mohla by znít třeba takto: „Božím záměrem je to, aby se země stala rájem. Tento záměr se jistě uskuteční.“ Nebo možná řekneš: „Bible jasně ukazuje, že žijeme v posledních dnech tohoto systému věcí. Chceme-li jeho konec přežít, musíme poznat, co od nás Bůh vyžaduje.“ Anebo by to mohlo znít následovně: „Jak jsme si ukázali, Bible poskytuje praktické rady k tomu, jak zvládat problémy rodinného života.“ Jako myšlenku, kterou by si oslovený měl zapamatovat, můžeš také jednoduše zopakovat nějaký citát z Bible. Máš-li to dělat působivě, je samozřejmě zapotřebí, aby sis to promyslel.

Opakování na opětovných návštěvách a také při biblickém studiu může spočívat v používání otázek, které jsou k tomuto účelu uvedeny v publikaci.

Když je pro někoho obtížné porozumět určité biblické radě nebo ji uplatnit, bude možná nutné, aby ses o daném námětu zmínil při více než jedné příležitosti. Snaž se přistupovat k té věci z různých hledisek. Nemusíš o ní se zájemcem mluvit obšírně, ale měl bys jej podnítit, aby o té záležitosti i nadále přemýšlel. Měj na paměti, že tento druh opakování Ježíš používal tehdy, když svým učedníkům pomáhal překonat jejich touhu být první. (Mat. 18:1–6; 20:20–28; Luk. 22:24–27)

Při proslovech. Když přednášíš z pódia, tvým cílem není jen předložit nějaké informace. Chceš, aby jim tvoji posluchači porozuměli, zapamatovali si je a pak je uplatňovali. Proto využívej opakování.

Opakuješ-li však hlavní body příliš často, můžeš pozornost svých posluchačů ztratit. Pečlivě si tedy vyber myšlenky, které si zaslouží zvláštní zdůraznění. Těmi jsou sice obvykle hlavní body, které tvoří kostru tvého proslovu, ale mohou k nim patřit i další myšlenky, jež budou pro tvé posluchače obzvláště přínosné.

Opakování bys mohl použít tak, že v úvodu nejprve nastíníš hlavní body svého proslovu. Přitom krátce uveď celkový přehled látky, kterou rozebereš, a to pomocí otázek nebo stručných příkladů, z nichž vyplynou problémy, jež mají být vyřešeny. Mohl bys uvést, kolik hlavních bodů má tvůj proslov, a vyjmenovat je. Každý z nich potom rozveď v jádru proslovu. Většího zdůraznění lze také dosáhnout tím, že v jádru svého proslovu každý z hlavních bodů zopakuješ dříve, než přejdeš k dalšímu, nebo tím, že k danému hlavnímu bodu uvedeš nějaký příklad, kterým vysvětlíš jeho uplatnění. Hlavní body můžeš zdůraznit rovněž tím, že je v závěru zopakuješ, vyzdvihneš je pomocí porovnání, odpovíš na položené otázky nebo stručně předložíš řešení nastíněných problémů.

Zkušený řečník kromě toho pozorně sleduje své posluchače. Jestliže je pro některé z nich obtížné určitou myšlenku pochopit, řečník to postřehne. Jde-li o něco důležitého, probere ji znovu. Opakování týchž slov mu však v tomto ohledu nemusí pomoci. K dobrému vyučování je zapotřebí více. Musí být přizpůsobivý. Možná je nutné, aby k dané myšlence doplnil něco spatra. Naučíš-li se takto reagovat na to, co posluchači potřebují, velmi to přispěje k působivosti tvého vyučování.