Komu patříš?
1. a) Co v Bibli symbolizuje označení „Nový Jeruzalém“? b) Jak to potvrzují jiné biblické texty?
HLAVNÍ úlohu při řešení sporu o vlastnické právo hraje Ježíš. Boží slovo však ukazuje, že s ním, který je ústřední postavou, budou úzce spojeny ještě další osoby. Když Jan popisoval své prorocké vidění o ‚novém nebi a nové zemi‘, řekl: „Viděl jsem také svaté město, Nový Jeruzalém, „ . . . připravený jako nevěsta, okrášlená pro svého manžela.“ Toto nebeské město se skládá ze členů křesťanského sboru. Jako celek tvoří „nevěstu, Beránkovu manželku“, to znamená nevěstu Krista Ježíše. (Zjev. 21:1, 2, 9) Patří mu. Když Pavel mluvil o této věci, přirovnal postavení manžela, který je hlavou své manželky, k postavení, které má Kristus jako „hlava sboru“. Dále napsal: „Manželé, milujte stále své manželky, stejně jako i Kristus miloval sbor a vydal za něj sám sebe.“ Tento biblický text jasně ukazuje, co je míněno označením Nový Jeruzalém, a mluví o tom, že vlastnické právo je vykonáváno milujícím způsobem. — Efez. 5:22–25; viz též 2. Kor. 11:2
2. a) Když Petr vyjádřil, kdo je Ježíš, co mu na to Ježíš řekl? b) Jak Petr ukázal, kdo je označen výrazem „skalní masiv“?
2 Když byl Ježíš na zemi, znal předsevzetí svého nebeského Otce, a proto mluvil o tomto sboru a sám sebe označil za jeho zakladatele. Když se jednou ptal svých učedníků, za koho jej považují jiní lidé, položil jim dále otázku: „Co však říkáte vy, kdo jsem?“ Petr odpověděl: „Ty jsi ten Kristus, Syn živého Boha.“ Nato Ježíš řekl, že to zjevil Petrovi Bůh, a potom připojil: „Na tom skalním masivu postavím svůj sbor.“ (Mat. 16:13–18) Petr ve svém prvním dopise potvrdil, že Kristus Ježíš je skalním základem, na němž jsou křesťané postaveni jako „živé kameny“; citoval Izaiáše a řekl, že Ježíš Kristus je „vyvolený základní kámen, drahocenný“. — 1. Petra 2:5, 6.
3. Kdo se podle Petrových slov stal nakonec Božím ‚zvláštním vlastnictvím‘?
3 Dále Petr vysvětlil, že tělesný dům izraelský, který byl Božím zvláštním vlastnictvím, pod vlivem svých vůdců neboli stavitelů zapřel Ježíše Krista jako svého Mesiáše. Bylo to předpověděno slovy: „Právě ten kámen, který zavrhli stavitelé, stal se úhelnou hlavou.“ Bůh proto zavrhl onen tělesný dům. Místo toho učinil svým vyvoleným majetkem křesťanský sbor jako duchovní dům Izraele, „lid ke zvláštnímu vlastnictví“. Proto nás nyní zajímá, jak jsou vybíráni členové tohoto duchovního domu neboli sboru. Jaké jsou podmínky pro ty, kteří chtějí být Ježíšovými učedníky, a platí dnes tytéž podmínky pro všechny, kteří chtějí Ježíše upřímně následovat? — 1. Petra 2:7–10; Gal. 6:16.
PODMÍNKY PRO UČEDNÍKY
4. Které myšlenky Ježíš zahrnul do podmínek pro učedníky?
4 S ohledem na budoucí členy tohoto sboru uvedl Ježíš podmínky nebo předpoklady pro ty, kteří se chtějí stát učedníky. Podle Ježíšových slov zahrnují tři body: „Chce-li někdo jít za mnou, [1] Ať se zřekne sám sebe a [2] vezme svůj mučednický kůl a [3] neustále mne následuje.“ Abychom tomu lépe porozuměli, připojil dále slova: „Protože kdokoli chce zachránit svou duši, ztratí ji, kdokoli však ztrácí svou duši pro mne, nalezne ji.“ — Mat. 16:24, 25.
5. Jaký zvláštní význam má výraz ‚zříci se sám sebe‘?
5 Zapřít sám sebe — to má silný význam. Neznamená to pouze nečinit si nárok, že patříme sami sobě a že nám patří nějaká práva, neznamená to, že pouze přijímáme život takový, jaký je. Neznamená to, že si pouze odepřeme určité věci, podobně, jako si náboženské organizace ustanovují například týden odříkání. Zříci se něčeho — to znamená zamítnout vlastnictví. V tomto případě to znamená, že zamítáme vlastnické právo vzhledem k sobě samým a přenecháváme je Jehovovi Bohu.
6. Co to znamená vzít svůj mučednický kůl?
6 Vzít svůj mučednický kůl — to má také zvláštní význam. Učedníci, kteří tehdy následovali Ježíše, nepojímali tato slova doslovně, ale přece z nich zřetelně poznáváme, že máme být ochotni podstoupit cestu, která s sebou může nést utrpení, potupu, hanbu a smrt. Této myšlence ještě lépe porozumíme, budeme-li o ní uvažovat ve spojení s ostatními podmínkami pro učedníky.
7, 8. Co to znamená neustále následovat Ježíše? Jaký příklad nám dal a které otázky proto vznikají?
7 Poslední podmínka, o které se Ježíš zmínil, je, že jej máme neustále následovat. Učedník je ten, kdo je poučován, žák. Z Ježíšových slov však jasně poznáváme, že očekával od svých učedníků nejen víru v jeho nauky, ale také jednání podle jeho příkladu, a to po celý život a v každém ohledu. Když jim dával svůj poslední úkol, řekl: „Jděte proto a čiňte učedníky. . . a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.“ (Mat. 28:19, 20) Ježíš kladl největší důraz na kázání a učení ve spojení s dobrým poselstvím o království. Zpráva ukazuje, že jeho první učedníci, všichni členové křesťanského sboru v prvním století, přesně následovali jeho příklad. Z toho důvodu, a také proto, že nebyli částí světa, přivodili si nenávist a nepřátelství světa, a proto museli nést mučednický kůl. — Jan 15:19, 20; 17:14–18; Skut. 8:4.
8 Uvedeným podmínkám pro učedníky porozumíme ještě lépe, jestliže se zamyslíme nad tím, jak a proč Ježíš sám příkladně plnil tyto podmínky. Zřekl se sám sebe? Vzal svůj mučednický kůl a nesl jej neustále? Ztratil nějakým způsobem svou duši?
9. Jak se Ježíš zcela zřekl sám sebe, jak to vyjadřují slova ve Filipenským 2:5–8?
9 Apoštol Pavel, jako by měl na mysli právě tyto otázky, psal křesťanům ve Filipech: „Zachovávejte si tento postoj mysli, jaký měl i Kristus Ježíš, který, ačkoliv byl v Boží podobě, nemyslel na to, aby si něco přivlastnil, totiž aby byl rovný Bohu. Nikoli, ale vzdal se sám sebe a přijal podobu otroka a stal se podobný lidem. Více než to, když se ocitl v podobě člověka, pokořil se a stal se poslušným až do smrti, ano, až do smrti na mučednickém kůlu.“ (Fil. 2:5–8) Nikdo se nemohl zříci sám sebe plněji než on. Jestliže patříš Kristu Ježíši jako jeden z jeho následovníků, musíš si zachovat a projevovat totéž smýšlení.
10. Které další poučení o tom dostáváme v 53. kapitole Izaiášově?
10 Jiné biblické texty to potvrzují a ukazují, proč Mesiáš trpěl a zemřel, aby se stal vykupitelem lidstva. Prorok Izaiáš o něm například napsal: „Byl opovrhován a pokládali jsme ho za bezvýznamného. Vpravdě, on sám nesl naše nemoci; a snášel naše bolesti. . . Jehova sám způsobil, že právě toho zasáhlo provinění nás všech. Byl tvrdě sužován a připustil, aby byl soužen. . . byl odloučen od země živých. . . Položíš-li [ty jako jednotlivec] jeho duši jako oběť za vinu, [Mesiáš] uvidí své potomky [neboli bude mít tímto způsobem potomky], prodlouží své dny a v jeho ruce bude úspěšné to, v čem má Jehova potěšení.“ — Izaiáš 53:3–12.
11. Jakou podivuhodnou odměnu dostal nakonec Kristus Ježíš od Jehovy?
11 Náš přehled o Ježíšově životní dráze, kterou sledoval za tak velkou cenu, by nebyl úplný, kdybychom si nepovšimli konečného výsledku. Ještě dříve, než Izaiáš napsal výše uvedená slova, byl inspirován, aby zaznamenal Boží slova o přicházejícím Mesiáši: „Hle, můj služebník bude jednat s pochopením. Bude ve vysokém postavení a jistě bude vyzdvižen a velmi vyvýšen.“ (Iz. 52:13) Později Pavel dále napsal filipenským křesťanům o témž Mesiáši: „Právě proto jej také Bůh povýšil k nadřízenému postaveni a laskavě mu dal jméno, které je nad každým jiným jménem, aby se v Ježíšově jménu sklánělo každé koleno. . . a každý jazyk aby otevřeně uznával, že Ježíš Kristus je Pánem ke slávě Boha, Otce.“ (Fil. 2:9–11) Když Ježíš vysvětlil podmínky pro učedníky, mluvil také o tomto budoucím oslavení, když řekl, že „je určeno, aby Syn člověka přišel v slávě svého Otce se svými anděly a pak odplatí každému podle jeho chování“. (Mat. 16:27) Pavel mluvil o Jehovově „zalíbení, které sám v sobě zamýšlel pro správu na plné hranici ustanovených časů, totiž opět shromáždit všechny věci v Kristu“. Tuto správu neboli způsob řízení věcí pozorujeme u Jehovových křesťanských svědků ještě dnes, po devatenácti stech letech. — Efez. 1:9, 10.
POTŘEBNÉ KROKY
12. a) Jak uvažují mnozí lidé, kteří přijali Ježíše jako vykupitele? b) Co je pro nás v tomto ohledu jediným bezpečným vodítkem?
12 Patříš Ježíši a Jehovovi, jeho Otci? Jako člen lidské rodiny, která byla vykoupena Kristovou výkupní obětí, jsi jejich vlastnictvím. (1. Tim. 2:5, 6) Možná, že to však neuznáváš. Je poměrně málo lidí, kteří si to uvědomují. Mnozí členové církví křesťanstva sice říkají, že uznávají Pána Ježíše jako svého vykupitele, ale dále nedělají nic jiného, než že občas chodí do kostela a podporují církev finančně. Snad se řídí určitými pravidly slušnosti, poslouchají nadřízené a mají dobrý vztah ke svým bližním. Neoddali se však Jehovovi a Kristu Ježíši a nevstoupili do určitého poměru k nim. Učinil jsi to ty? Boží slovo ukazuje, jak to můžeme a máme postupně učinit.
13. a) Co bychom měli v prvé řadě uznat a jak bychom to měli vyjádřit? b) Jaký další krok musíme učinit a jak jej dáme najevo?
13 Nejprve bychom měli uznat, že jako členové lidské rodiny jsme přirozeně nedokonalí a hříšní. Zdědil jsi hřích a smrt. Nemůžeš se sám osvobodit od tohoto stavu a nemůže to učinit ani žádný jiný člověk. Jak již bylo uvedeno, poznáváme však z Božího slova, že Bůh, jediný zdroj života, prostřednictvím svého Syna se postaral o to, abychom s ním mohli být smířeni. Odpovíš-li kladně na jeho pozvání, můžeš být zachráněn a můžeš získat věčný život. Když jsi to uznal, mělo by tě tvé svědomí podnítit, abys učinil oba první kroky. Měl bys pocítit pravou lítost nad tím, co jsi činil, když jsi ještě šel po světské cestě; měl bys toho upřímně litovat. Snad jsi sice neučinil nic, co by mohlo být označeno jako zločin, ale spokojil ses tím, že jsi žil podle svého vlastního mínění, a nestaral ses dále o Boží požadavky a měřítka. Jestliže jsi byl pod vlivem náboženství, snad jsi nyní poznal, že jsi byl ve skutečnosti veden falešným náboženstvím na špatnou cestu. Dále poznáváš, že kromě kroku pokání je také nutný krok obrácení. Jinými slovy, musíš se úplně změnit a odvrátit se od světské cesty. Petr řekl tehdejším Židům: „Dejte se zachránit z této pokřivené generace.“ „Čiňte proto pokání a obraťte se, aby byly vymazány vaše hříchy.“ — Skut. 2:40; 3:19.
14. Poznáváme-li, jak Bůh posuzuje dnešní světovou situaci, jak by to na nás mělo působit?
14 Je jistě nezbytné a logické učinit tyto dva kroky, obzvláště uvědomíme-li si, jak Bůh posuzuje přítomný systém věcí, který je ‚zachován k ohni. . . uchován ke dni soudu a zničení bezbožných lidí‘. (2. Petra 3:7) Je však ještě třetí krok, který je také logický a přirozeně vyplývá z obou předcházejících. Svědomí má při něm rovněž důležitou úlohu. Když jsi ještě byl na cestě smrti a byl jsi otrokem hříchu, s vyhlídkou na smrt, neměl jsi dobré svědomí vůči Bohu. Nyní jsi však poznal a ocenil velkou hodnotu, kterou zaplatil Bůh a jeho milovaný Syn, aby ti umožnil smířit se s nimi; nyní se vidíš ve zcela jiném světle. — Řím. 6:16; 5:6–8; 1. Jana 4:9.
15. a) Ke kterému důležitému rozhodnutí bychom pak měli dospět a k čemu by nás toto rozhodnutí mělo přimět? b) Učedníky koho se tak staneme a o kom můžeme s jistotou vědět, že nás přijme?
15 Především nyní toužíš nejen po Božím požehnání, ale také po tom, abys s čistým svědomím vstoupil do důvěrného vztahu k němu a abys tento vztah uchoval. Rozhodneš se, že se mu oddáš, upřímně a celou duší. Při tomto rozhodování působí jak rozum, tak i srdce. To je krok oddanosti. Sdělíš Bohu ve vroucí modlitbě skrze Ježíše Krista své rozhodnutí a budeš jej prosit, aby tě přijal podle svých podmínek. Přicházíš k němu s důvěrou v zásluhu Kristovy oběti, a proto můžeš mít jistotu, že tě přijme. To také znamená, že se staneš učedníkem Ježíše Krista, následovníkem jeho šlépějí. Ježíš Kristus je jako jeho Otec, a proto můžeš být přesvědčen, že tě také on radostně přijme. Uvažuješ-li o všech těchto věcech, uvědomíš si, že k tvému vnitřnímu myšlenkovému rozhodnutí, k němuž jsi již dospěl, je nutné ještě něco připojit. — Iz. 55:7; Mat. 11:28–30.
16. a) Jakým způsobem dal Ježíš najevo, že předstoupil před Boha, aby jako člověk činil jeho vůli? b) Jak je to příkladem pro nás? V čem je však rozdíl?
16 Petr napsal: „Kristus vám zanechal vzor, abyste šli těsně v jeho šlépějích.“ (1. Petra 2:21) První a viditelný krok, který Ježíš podstoupil, když věděl, že přišel Boží stanovený čas, spočíval v tom, že se dal Janem Křtitelem pokřtít ve vodě. Jeho křest byl symbolem toho, že předstoupil před Boha, aby činil jeho vůli, jak to o něm bylo předpověděno v Žalmu 40:7–9. (Viz též Žid. 10:5–10.) Ježíš neměl žádné hříchy, za něž by měl činit pokání. Měl vůči Bohu dobré svědomí. V tvém případě je však krok křtu viditelným a veřejným symbolem skutečnosti, že jsi se oddal Bohu a že ses rozhodl činit Boží vůli, a protože jsi byl otrokem hříchu, je křest také „žádost k Bohu o dobré svědomí“. Ačkoli jsi stále ještě nedokonalý, ‚předkládáš nyní své údy jako otroky spravedlnosti s vyhlídkou na svatost‘. — 1. Petra 3:21 až 4:3; Řím. 6:19.
17. Jak bychom měli uvažovat o zmíněných krocích v souladu se slovy ve 2. Korintským 5:14, 15?
17 Pozoruješ-li to všechno ve správném světle, měl bys cítit touhu podniknout tyto kroky z lásky k Bohu a z vděčnosti za jeho milující opatření a laskavé pozvání. Nejsi k tomu nucen a nepůsobí na tebe žádný tlak. Měl bys to spíše považovat za velkou přednost. — 2. Kor. 5:14, 15.
VELKÁ PŘEDNOST
18. a) Jak Ježíš ukázal, že přikázání, o němž mluvil u Jana 13:34, bylo nové přikázání? b) Proč je podivuhodnou předností, že můžeme jít po stejné cestě jako Ježíš?
18 Druhé ze dvou přikázání, jež byla dána Izraelitům, podle Ježíšova shrnutí znělo: „Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.“ (Mat. 22:39) Ježíš však řekl svým učedníkům: „Dávám vám nové přikázání, abyste se navzájem milovali; právě jako jsem já miloval vás, tak abyste se i vy navzájem milovali.“ Později téhož večera dodal: „Nikdo nemá větší lásku než tu, že by se vzdal své duše pro své přátele.“ (Jan 13:34; 15:13) Právě to Ježíš učinil. Zřekl se sám sebe. Nesnažil se zachovat nebo zachránit si svou duši. Pozval své následovníky, aby jednali stejně. Proč? Protože si Bůh předsevzal, že v době, kdy bude připuštěno zlo, poskytne lidem příležitost, aby reagovali na jeho pozvání: „Buď moudrý, synu můj, a rozvesel mé srdce, abych mohl dát odpověď tomu, který se mi vysmívá.“ (Přísl. 27:11) Na Jobově případě vidíme, jak se satan vysmíval Jehovovi, když tvrdil, že nikdo nezachová ryzost vůči Bohu, jedině ze sobeckých důvodů, pokud se to vyplácí. (Job 1:9–11; 2:3–5) Jinými slovy, že se nikdo dobrovolně nezřekne sám sebe z lásky k Bohu. Ježíš si byl plně vědom situace, a proto ochotně a radostně využil příležitosti a nastoupil tuto cestu. A lidé, kteří se ochotně stávají Ježíšovými učedníky, nastupují podobnou cestu až do dnešního dne. Není to podivuhodná přednost, že můžeme mít třeba jen malý, ale skutečný podíl na ospravedlňování Jehovova jména? Ano, máme přednost, že můžeme něčím přispět k té velké a úplné odpovědi, kterou Jehova může dát svému odpůrci a posměvači.
19. Jakou přednost máme dnes všichni a co budeme muset činit i později?
19 Všichni Kristovi učedníci — ať již chovají ve spojení s Božím královstvím naději nebeskou nebo pozemskou — mají přednost, že mohou v posledních dnech, kdy je připuštěno zlo, „nést mučednický kůl“. Také po „velkém soužení“ budou existovat lidé, kteří se oddají Bohu ze stejné pohnutky, totiž z lásky, ale budou to pak činit v jiných poměrech. Stále bude nutné, aby člověk byl oddán Jehovovi celou duší, ale nebude již zapotřebí nést „mučednický kůl“. — Iz. 25:8.
20. a) Jak bude skutečně vyřešen spor o vlastnické právo? b) Jaký postoj zaujímají všichni praví křesťané v otázce, zda Jehova je hoden vlastnického práva?
20 Vidíme tedy, jak bude probíhat již zajištěné vyřešení sporu o vlastnické právo. Vyřešení sporu se ve skutečnosti projeví po „velkém soužení“, až bude satan se svými démony svržen do propasti. Po celou věčnost bude tento spor vyřešen, až bude navždy zničen satan se svými démony i jejich podporovateli. Ale skutečnost, že Jehova je hoden vlastnického práva, byla již dostatečně potvrzena pravými Kristovými učedníky a Ježíšem Kristem samotným, neboť ti radostně uznávali Jehovu jako nejvyššího Panovníka a rozhodně odmítli každou příležitost jednat nezávisle na Bohu.
21. Jaké vzrušující dílo je před námi a jakou máme nádhernou vyhlídku?
21 Během panství tisíciletého království nebude popírána Jehovova důstojnost ani organizovaně ani po delší čas. Ohromné dílo, které má být vykonáno v té době — odstranění všech neblahých a škodlivých důsledků, jež byly na zemi způsobeny šestitisíciletou vládou hříchu —, to bude vzrušující úkol, který si vyžádá zvýšené úsilí. Co se stane, až bude dokončen? Pavel o tom napsal: „Potom konec, až [Kristus] odevzdá království svému Bohu a Otci, když odstranil všechnu vládu a všechnu autoritu a všechnu moc. . . pak se také Syn sám podřídí tomu, který mu všechno podřídil, aby Bůh byl každému vším.“ (1. Kor. 15:24–28) Až bude dokončeno sjednocení celého lidstva, Kristus odevzdá království svému Otci, neboť uznává skutečnost, že Jehovovi opravdu patří všechno stvoření. Taková vyhlídka nás nyní podněcuje k tomu, abychom se připojili k nebeskému zpěvu: „Hoden jsi, Jehovo, náš Bože, přijmout slávu a čest a moc, protože jsi stvořil všechny věci a pro tvou vůli byly zde a byly stvořeny.“ — Zjev. 4:11.
22. Jak můžeš odpovědět na otázku: „Komu patříš?“ a co bys měl učinit?
22 Komu patříš? Odpověděl jsi kladně na milující pozvání, aby ses oddal Bohu a činil jeho vůli, jak je to ukázáno v jeho Slově? Jestliže ne, zdržují tě snad nějaké sobecké úvahy nebo sobecká přání? Potom k tobě mluvíme „na místě Kristově“ a prosíme: ‚Smiř se s Bohem‘. Ukaž, že mu patříš. Snaž se získat k němu důvěrný vztah a raduj se důvěrného přátelství s ním. Raduj se z vědomí, že mu patříš, neboť jej činíš svým Bohem a připojuješ se k lidu, který je mu oddán. — 2. Kor. 5:20; Mich. 4:5; Jan 15:15; Zjev. 21:3.