Je moudré vstoupit do manželství s blízkým příbuzným?

TÉMĚŘ ve všech společnostech je zvykem nebo zákonem zakázáno vstoupit do manželství s blízkým příbuzným. Není známo, zda tento zákaz vznikl proto, že taková manželství byla považována za něco nepřirozeného či odpuzujícího, nebo ze strachu před rozšiřováním dědických abnormalit v obyvatelstvu.

Je opravdu nebezpečné brát si blízké tělesné příbuzné? To jest, existuje nadprůměrná pravděpodobnost, že škodlivé dědičné faktory budou předány potomkům? Bylo by moudré mít nebo pěstovat s blízkým příbuzným úzký vztah takového druhu, který by vedl k sňatku?

Odpověď zní: Bylo by to dnes nejen nemoudré, ale i nepoctivé k dětem, které by se narodily z takového spojení. Kromě toho, jak ještě uvidíme, člověk by tím přišel do konfliktu se zákonem.

GENETICKÁ NEBEZPEČÍ

Abychom plně porozuměli, proč existují genetická nebezpečí, musíme krátce nahlédnout do zákonů neboli „mechanismu“ dědičnosti. To nás přivádí do mikroskopického světa chromozomů a genů.

Slovo „chromozom“ pochází z řečtiny a znamená „barevné těleso“. Tohoto jména se používá proto, že nitkám podobné částečky, které jsou v jádru každé buňky lidského (nebo jiného živého) těla, stanou se viditelnými, použije-li se určité barvivo. Čtyřicet šest chromozomů je v každé buňce lidského těla, ale pouze polovina, totiž dvacet tři, je v pohlavních neboli rozmnožovacích buňkách. Při početí dostává oplodněná vaječná buňka polovinu chromozomů od otce a polovinu od matky, dohromady tedy čtyřicet šest chromozomů. Tato buňka je počátkem nového člověka.

V chromozomech, které se podobají nitkám, je nespočetné množství „genů“. To jsou určité chemické látky, které slouží k tomu, aby řídily nebo brzdily chemické reakce, kterými jsou tvořeny určité tělesné rysy. V době početí leží otcovy chromozomy, které nesou geny k vytvoření zvláštních tělesných rysů, souběžně s mateřskými chromozomy, které nesou podobné geny. Například geny pro barvu očí v obou chromozomech leží vedle sebe. Gen, pocházející od otce, působí společně s odpovídajícím genem mateřským, a tím je určena barva očí dítěte.

V některých případech je gen určující nějakého činitele „dominantní“ (převládající) nad svým protějškem neboli „přemůže“ jeho působení. Některé geny jsou „recesivní“ (ustupující) a jsou snadno zatlačeny v přítomnosti dominantního genu. Proto se nemusí objevit u dítěte otcův rys (nebo naopak může být potlačen mateřský rys). Dítě pak bude mít dominantní rys — projeví se to na jeho vzezření nebo vlastnostech. Nicméně buňky dětského těla a některé z jeho rozmnožovacích buňek budou obsahovat „recesivní gen“ neboli jednotku, vytvářející význačné rysy. Dítě bude „nositelem“ tohoto rysu, aniž se u něho projeví. Když se pak vyrostlý muž ožení s dívkou, která má nebo „nosí“ tentýž „recesivní“ rys, a když dojde k početí, buňky jejich dítěte dostanou „recesivní“ geny obou rodičů. U tohoto dítěte, vnuka první osoby zmíněné, se pak projeví rys, který nebyl zřejmý v osobnosti nebo těle otce nebo matky. Někdy je „recesivní“ rys skryt po generace a náhle se projeví.

Ne všechny „recesivní“ rysy jsou špatné, stejně jako ne všechny „dominantní“ rysy jsou dobré. Avšak nežádoucí rysy jsou často „recesivní“. Tato kombinace genů je jedním z hlavních důvodů, proč je manželství s blízkým příbuzným naprosto nevhodné.

Příklad nežádoucího „recesivního“ rysu je albinismus. Je to nedostatek pigmentu v kůži, vlasech a očích. Takoví lidé nesnesou silné sluneční světlo. Nějaký předek v rodině mohl být albínem. Tato vlastnost se neprojevila, dokud dva „recesivní“ geny, nositelé tohoto rysu — jeden od otce, druhý od matky — se nespojily. Potomci albína jsou pravděpodobně „nositelé“ těchto genů neboli dědičných vloh, avšak v jejich vzezření se nemusí tento rys projevit. Pokud si člověk nebere někoho z pokrevního příbuzenstva, není manželský druh velmi pravděpodobně „nositelem“ tohoto genu, protože je vzácný, a děti budou normální. „Recesivní“ gen bude asi ve svém působení potlačen normálním genem manželského partnera.

Naopak, krvesmilný sňatek s blízkým pokrevním příbuzným, který takřka určitě je „nositelem recesivního“ genu, velice zvyšuje pravděpodobnost, že dítě bude albín. Čím bližší příbuzenství, tím větší pravděpodobnost. Dejme tomu, že otec byl albín. Kdyby měl krvesmilné pohlavní styky se svou dcerou, byla by pravděpodobnost jedna ku dvěma, to je padesátiprocentní jistota, že — dojde-li k početí — bude zplozené dítě albín. Kdyby se vzali bratr se sestrou, děti tohoto otce (i když žádný z nich není albín), pravděpodobnost albinismu u jejich dítěte je jedna ku čtyřem.

Každý krok ke vzdálenějšímu příbuzenství snižuje pravděpodobnost, že nežádoucí rys se objeví. Jestliže si někdo vezme svou sestřenici, je pravděpodobnost, že se škodlivý rys objeví, podstatně menší. A jak již bylo řečeno, sňatek mimo pokrevní příbuzenstvo činí pravděpodobnost ještě daleko menší.

ZÁKONNÉ ÚVAHY A SVĚDOMÍ

Jaký je křesťanův postoj k této otázce? Jsou kromě svrchu zmíněných důvodů i biblické pochybnosti?

Zákon daný Izraeli skrze Mojžíše obsahoval jisté zákazy, které se vztahovaly na uzavírání sňatku mezi blízkými příbuznými. (3. Mojž. 18:6–17; 20:11, 12, 14, 17, 19–21; 27:20–23). Avšak křesťané dnes nejsou pod Zákonem a nejsou jím vázáni. (Kol. 2:14; Ef. 2:15) A Křesťanská řecká písma neobsahují sbírku zákonů.

Ježíš však přikázal: „Splácejte tedy césarovy věci césarovi, ale Boží věci Bohu.“ (Mat. 22:21) Apoštol Pavel radil podobně: „Každá duše ať je podřízena vyšším mocem, neboť není žádné moci kromě od Boha.“ (Řím. 13:1) Praví křesťané poslouchají zákony země, v níž žijí, včetně zákonů o manželství.

S ohledem na to se křesťanské sbory svědků Jehovových přidržují zákonných požadavků země, v níž žijí. Nesnaží se ukládat členům sboru zákony o zakázaných sňatcích ze 3. knihy Mojžíšovy, a tím je přivádět pod mojžíšský zákon. Je pravda, že v mnoha zemích zákony zakazují totéž spojení jako mojžíšovský zákon, a dokonce jdou ještě dále a zakazují sňatek mezi bratrancem a sestřenicí. Některé tresty za krvesmilství jsou velmi vysoké. Kdyby křesťan porušil civilní zákon o krvesmilství, byl by také vzat do kázně křesťanského sboru.

Důležitější je, že křesťan poslouchá zákony země nikoli především ze strachu, ale pro své svědomí. (Řím. 13:5) Jeho svědomí jej přiměje k názoru, že určité věci jsou nepřirozené a zraňují smysl pro slušnost. Všichni lidé mají přirozený smysl pro vhodnost, hluboký vnitřní cit pro to, co je slušné a správné. Křesťan by také nechtěl zranit city veřejnosti nebo způsobit potupu jménu křesťana či Jehovovi, jehož jméno také nosí. — 1. Petra 4:16; Iz. 43:10–12.

Příkladem toho, jak se Bůh i křesťanský sbor dívají na to, co je nepřirozené, je případ, o němž apoštol Pavel musil psát sboru v Korintu. Jeden muž ze sboru se dopustil smilstva, tudíž něčeho, co je křesťanům zakázané. (1. Kor. 6:9, 10) Avšak v tomto případě šlo o zvláště opovrženíhodnou formu smilstva. Proč? Protože onen muž si vzal manželku svého otce. Nebyla to zřejmě jeho vlastní matka, ale druhá manželka jeho otce. To právem platilo za zneuctívající čin a to zvlášť pro to, že tím vyjádřil hrubou neúctu a opovržení k otci, jako by tím „odkryl nahotu svého otce“. — 3. Mojž. 18:8; 1. Mojž. 35:22; 49:3, 4.

Když apoštol psal sboru, poukázal zvláště na neobvyklou zkaženost tohoto činu: „Skutečně je prý mezi vámi smilstvo, a to takové smilstvo, jaké není ani mezi národy, že jistý muž má manželku svého otce.“ (1. Kor. 5:1) Tento hřích byl řídký dokonce i mezi pohanskými národy té doby.

BIBLICKÉ DĚJINY

Někdo se může zeptat: Což v biblických dobách nevstupovali do společného manželství blízcí příbuzní? Například Abram (Abrahám) se přece oženil se svou nevlastní sestrou. Ano, to je pravda. Ale když se podíváme zpět do oněch dob, porozumíme, proč později nastala změna.

Když Bůh stvořil dokonalého Adama a Evu, bylo jeho záměrem, aby všichni lidé pocházeli z jednoho člověka, tedy aby byli tělesně příbuzní neboli tvořili jednu rodinu. (1. Mojž. 1:28) Adam nazval svou manželku Eva, což znamená „živá“, „protože“, jak říká Bible, „se měla stát matkou všech živých“. — 1. Mojž. 3:20.

Proto se musel aspoň jeden muž oženit se svou sestrou, aby mohli všichni pocházet od Adama a Evy. Velmi pravděpodobně to učinil Kain, první Adamův syn, o němž je psáno, že byl ženatý. Ábel a Set se mohli oženit s některou svou sestrou nebo neteří, protože Adam měl další syny a dcery a ti také měli děti. (1. Mojž. 5:3, 4) V té době bylo jen nepatrné nebezpečí, že by se u dětí mohly objevit znetvořeniny, protože lidé byli tehdy daleko blíže dokonalosti než dnes. Bylo málo škodlivých genů (ať „recesivních“ nebo „dominantních“). Životnost prvních Adamových potomků se projevila dlouhověkostí lidé té doby; jeden z nich byl podle zprávy 969 let starý. — 1. Mojž. 5:27.

Když se lidé rozmnožovali, bylo možné, aby se brali stále vzdálenější příbuzní. Avšak po potopě, kdy stále ještě lidé dosahovali vysokého stáří, ženili se Noemovi vnuci nepochybně opět se svými sestřenicemi, aby zalidnili zemi. Asi o čtyřista let později se Abrahám oženil se svou nevlastní sestrou; byla dcerou jeho otce, ne však jeho matky. (1. Mojž. 20:11, 12) Když byl izraelský národ v Egyptě, oženil se Amram, Mojžíšův otec, s tetou z otcovy strany. (2. Mojž. 6:20) Tito mužové nebyli ani chváleni, ani odsouzeni, protože Bůh ještě nevydal zákon, který zakazoval taková manželství. Ovšem spojení s manželkou otce i jakékoli smilstvo nebo cizoložství bylo považováno za něco potupného — 1. Mojž. 35:22; 49:3, 4; 34:2, 7.

V roce 1513 př. n. l. dal Bůh Izraeli Zákon. V té době již bylo na povrchu země mnoho lidí. Národy v kananejské zemi, do níž Bůh uvedl Izrael, byly mravně velmi zpustlé a porušovaly vše, co bylo vhodné a přirozené, různými pohlavními poklesky, včetně krvesmilství. (3. Mojž. 18:24, 25) Bůh vydal zákony o pohlavních vztazích mezi pokrevními příbuznými, protože jeho lid měl být zvláštním lidem. Těmito zákony byl pozdvižen na vysokou úroveň a odlišoval se od sedmi národů usazených v Kanaánu.

Izraelité neměli pěstovat volný, bezuzdný a smíšený pohlavní styk. Bůh obzvláště zakázal všechny sňatky bližších příbuzných než bratranců a sestřenic. Tyto zákony se staraly nejen o to, aby Izraelité byli čistí před Bohem, ale chránily také před dědičnými nebezpečími, která se — více než dva tisíce let od původní dokonalosti Adama a Evy — vyskytovala mezi lidmi stále častěji.

NAČ BY MĚL KŘESŤAN DÁVAT POZOR

V přítomné době promiskuity a perverzních pohlavních zvyků, které se podobají nebo dokonce ještě předčí jednání obyvatel Kanaánu staré doby, měli by křesťané dávat pozor na své chování. Během minulých tří tisíc let došly i národy všeobecně k poznání, že manželství mezi blízkými pokrevními příbuznými je nepřirozené. Asi pozorovaly špatné dědičné působení. Krvesmilná manželství rovněž vzbuzovala neúctu a působila zmatek v záznamech rodokmenů, v dědických záležitostech atd.

Tento postoj, který měla většina lidské společnosti — aspoň v moderních dějinách — ke krvesmilným vztahům, je ochranou, protože všichni lidé jsou nedokonalí a hříšní a mají špatné sklony. Tento názor na manželství nepřipouští žádné lehkomyslné pohlavní vztahy v úzkém rodinném kruhu. Přes toto „tabu“ je v některých územích krvesmilství běžné, a to má za následek těžké genetické škody.

Vzhledem k tomu všemu by křesťan měl být zvláště opatrný, aby se nedal vázat láskou nebo vášní k blízkému pokrevnímu příbuznému. Když myslí na manželství, měl by velmi vážně uvažovat o zdraví a blahu dětí, které se mohou narodit, a zvláště o genetických nebezpečích při sňatku s blízkým příbuzným. Bylo by sobecké a projevovalo by to málo zájmu o děti, které by se mohly narodit zmrzačené, kdyby nedbal na Boží názor na manželství a na své vlastní svědomí. Kromě toho by jej to mohlo uvést do hanby, do nepříjemností se zákonem a do špatného vztahu ke křesťanskému sboru.

Možná, že někdo, dříve než poznal pravdu, vstoupil do manželství s blízkým příbuzným. Jestliže některý z potomků tohoto svazku zdědil genetické nepravidelnosti, je útěchou vědět, že tyto děti budou uzdraveny z Jehovovy nezasloužené laskavosti během tisícileté vlády jeho Syna Ježíše Krista. (Zj. 21:1–3; 22:1, 2) Kdo však zná křesťanské stanovisko o manželství s blízkým příbuzným, kdo ještě nemá takové závazky a touží žít v souladu se zásadami Božího slova, nevstoupí do takového svazku.

[Rámeček na straně 389]

NEŽÁDOUCÍ PŘÍZNAKY, KTERÉ SE MOHOU OBJEVIT U PÁRU RECESIVNÍCH GENŮ

Označení Příznaky

Acheiropodie Chybí ruce a nohy

Hluchota Vrozená hluchota

Mikrocefalie Abnormálně malá hlava

POZNÁMKA: Ne všechny tyto abnormality jsou výsledkem krvesmilného manželství. Mohou se objevit a také objevují i v ostatních manželstvích, ale častěji při krvesmilstvu.