Jak se mají křesťané dívat na manželství mezi blízkými příbuznými?

PŘED několika lety rozhodl soud v jedné skandinávské zemi, že nic nemá být podniknuto proti muži, který žil se svou sestrou v manželském vztahu. Poslanec té země řekl, že se bude zastávat změny zákona země o krvesmilstvu, aby takové spojení nebylo protizákonné. Podobné případy mohou být uvedeny z mnoha jiných zemí.

Co je krvesmilné manželství? Která biblická informace může křesťanovi pomoci, aby poznal, jak se má na taková manželství dívat?

„Incest“ (krvesmilstvo) je pohlavní spojení s blízkými příbuznými. Toto slovo je odvozeno z latinského slova incestus ve 3. Mojžíšově 18:17, které znamená prostě „necudnost“, a proto má širší význam, než od něho odvozený pojem. Každý incest n neboli krvesmilstvo je ovšem necudnost ale ne každá necudnost je incest neboli krvesmilstvo. Zvláštní význam daný tomuto slovu se zakládá na použití slova „incestus“ ve 3. Mojžíšově v latinské Vulgátě, kde se mluví o pohlavním spojení mezi určitými příbuznými.a Dnes označuje v užším smyslu pohlavní vztah mezi blízkými pokrevními příbuznými nebo jejich manželství.

Pro toho, kdo si váží Božího sova, není důležitý latinský nebo jiný výraz, ale to, co říká o takovém spojení Bible. Smlouva Zákona, daná izraelskému národu zakazovala určité manželské vtahy mezi příbuznými. (3. Mojž. 18:7–18; 20:14, 19:21; 5. Mojž. 27:23) Křesťané si především přejí, aby udrželi své manželství počestné a vyvarovali se špatné pověsti, a přitom berou v úvahu svědomí druhých, ať v křesťanském sboru nebo mimo něj. — Žid. 13:4; 1. Kor. 10:32, 33; 2. Kor. 4:2.

Zákaz určitých manželských vztahů mezi blízkými příbuznými, obsažený ve smlouvě Zákona, je jistě vodítkem. Ale skutečností zůstává, že křesťané nejsou pod Zákonem, daným tělesnému Izraeli. Proto křesťanský sbor nemá právo trvat na dodržování tohoto zákona vystříháním se každého zakázaného manželského vztahu, který obsahuje. — Sk. 15:10, 11; Řím. 6:14; Gal. 2:2.

Je nutno poznamenat, že určité zákazy byly zřejmě určeny k tomu, aby chránily pořádek dědického práva u Izraelitů. Blízkost pokrevního nebo švagrovského příbuzenství nebyla, jak se zdá, . rozhodující pro to, zda byl vztah považován za morální nebo nemorální. Tak se například synovec nemohl oženit se svou tetou, ale nebylo zakázáno, aby se strýc oženil s neteří. (3. Mojž. 18:12–14) V obou případech byla blízkost pokrevního příbuzenství (nebo v případě sešvagřených tet a strýců blízkost rodinného příbuzenství) stejná. A přece jedno spojení bylo dovoleno a druhé ne.

Muž se nesměl oženit s vdovou svého bratra, což se dnes v mnoha zemích nepovažuje za krvesmilstvo. Když však pod smlouvou Zákona umřel muž, který neměl potomka, byl jeho bratr zákonem povinen vzít si vdovu za manželku a ve jménu svého bratra zplodit dědice. To ukazuje, že takový vztah sám o sobě neplatil jako špatný nebo nemorální. — 3. Mojž. 18:16; 5. Mojž. 25:5, 6.

Manželství mezi bratrancem a sestřenicí prvního stupně, kde bylo dost blízké pokrevní příbuzenství, nabylo zakázáno. Oženit se s nevlastní sestrou bylo zakázáno, ale nebylo zakázáno, aby se syn oženil s nevlastní dcerou svého otce, to jest s adoptivní dcerou, která nebyla potomkem jeho rodičů. — 3. Mojž. 18:11.

DŮLEŽITÁ STANOVISKA PRO KŘESŤANY

To, že křesťané nejsou pod smlouvou Zákona, neznamená, že každé manželství mezi pokrevními příbuznými, bez ohledu na to, že jsou blízcí, je pro ně přijatelné. Je zajímavé, že Encyclopaedia Britannica (Micropaedia, sv. V., str. 323, angl.) uvádí ve spojitosti s krvesmilstvem manželství mezi rodiči a dětmi a mezi bratry a sestrami a říká: „Incest je všeobecně odsuzován a obyčejně přijímán s hrůzou.“ V jiném článku (Micropaedia, sv. 10, str. 479, angl.) říká: „Je-li všeobecně platný zákon, který se najde ve všech známých kulturách, pak je to tabu ohledně incestu — zákaz pohlavních styků mezi mužem a matkou, sestrou, dcerou nebo jinou určitou příbuznou.“ Mluví (str. 480) o „základní trojici“, matce, sestře a dceři, které se vyskytují v zákonech krvesmilstva.

V inspirovaných křesťanských řeckých písmech čteme výzvu apoštola Pavla Timoteovi, aby jednal se staršími ženami jako s matkami, a mladšími ženami jako se sestrami se vší cudností, výzvu, na niž byl zřejmě kladen důraz proto, že pohlavní styky s matkou nebo tělesnou sestrou platila za zavrhované a zcela nenormální. (1. Tim. 5:2) A protože takové pohlavní styky, jak jsme viděli, skoro všude vyvolávají odpor, je vidět, že tato spojení by neplnila biblický příkaz: „Manželství ať je pro všechny počestné.“ — Žid. 13:4 .

K takovému spojení dochází nepochybně velmi zřídka, ale je jisté, že ten, kdo má styky se svým dítětem nebo se svou sestrou, je jednoznačně nepřijatelný jako člen křesťanského sboru svědků Jehovových, a proto nemůže být připuštěn ke křtu, dokud toto spojení nezruší. Kdyby někdo jako pokřtěný člen sboru začal mít takové styky, byla by mu právem odňata pospolitost. Opětné přijetí by mohlo nastat teprve po zrušení styků.

MANŽELSTVÍ MIMO POKREVNÍ PŘÍBUZENSTVÍ

A jak je tomu s manželstvím mimo blízké pokrevní příbuzenství? Protože pro křesťana již neplatí smlouva zákona, nezdá se, že jsou biblické podklady pro přísný postoj dostatečné, ačkoli by sbor měl jasně naznačit, že považuje manželství za nežádoucí tím více, čím jsou partneři blíže příbuzní. Zde hraje rozhodující úlohu biblická zásada lásky, protože je známo, že čím bližší je pokrevní příbuzenství, tím větší je pravděpodobnost, že se u potomků objeví dědičné defekty. (Řím. 13:8–10) Je také pravda, že ve společenství obyčejně „odpor před manželstvím mezi příbuznými je tím menší, čím vzdálenější jsou příbuzní“. (Encyclopaedia Britannica, Macropaedia, sv, V, str. 323, angl.) Ačkoli spojení mezi příbuznými mimo bezprostřední rodinu nevyžaduje vyloučení, mohou starší sboru uvážit, jak blízce jsou příbuzní a jak to bude působit na sbor i veřejnost, a pak rozhodnout, zda mohou takové lidi použít pro takovou službu ve sboru, v níž mají být příkladní.

Příbuzenský vztah může vzniknout nejen na základě pokrevního příbuzenství. ale také sňatkem (sešvagření). Křesťan se v tom ohledu snaží vyhnout se všemu, čím by byla porušena přísně dodržovaná měřítka, takže by byl veřejnosti dán podnět k předsudkům. I když tedy u manželství mezi příbuznými, kteří nejsou pokrevně příbuzní, nepřichází v úvahu nebezpečí dědičných defektů, může jejich blízký příbuzenský vztah ovlivnit počestnost jejich manželství v očích veřejnosti. Jak již bylo ukázáno, křesťan by měl brát na to vážný ohled. (Žid. 13:4) Jako apoštol, i my bychom nechtěli „dát podnět ke klopýtání“ lidem okolo nás. — 1. Kor. 10:32, 33.

Jak je tomu ve spojitosti s případem popsaným v 1. Korintským 5:1? Apoštol Pavel mluví o nemravném vztahu mezi mužem a manželkou jeho otce, zřejmě nevlastní matkou onoho muže. Ze zprávy není vidět, jde-li o manželství, a apoštol také skutečně označuje tento vztah jako „smilstvo“ (porneia). Neříká se, že otec muže ještě žije, ačkoli slova 2. Korintským 7:12, pokud se toho týkají, to naznačují. Zdá se proto, že nešlo o manželství, ale že muž žil nemravně se svou nevlastní matkou. Ale i když nešlo o otázku manželství, to, že Pavel mluví o smilstvu, „jaké není ani mezi národy“, ukazuje, že existující rodinný vztah činil to smilstvo zvlášť odporným. — 1. Kor. 5:1.

ZACHOVÁVAT SI NUTNOU VYROVNANOST SVÉHO STANOVISKA

Není přirozeně povinností křesťanského sboru, aby trval na přesném dodržování všech rozličných světských měřítek týkajících se krvesmilstva, nebo se staral o prosazování cézarových zákonů, která zakazují určitá manželská spojení (z nichž některé zakazují dokonce ještě víc, než bylo zakázáno smlouvou Zákona). Lidské zákony a jejich definice „incestu“ nejsou důsledné a jeden od druhého se velice liší. V některé společnosti se dopouští smilstva muž, který se ožení v rámci svého rodinného klanu nebo vesnice, a v některých případech i v rámci svého kmene. V jiných společnostech je tomu skoro naopak; někdo je odsouzen, jestliže se neožení ve svém kmenu nebo klanu. (Encyclopaedia of Religion and Ethics od Hastingse, sv. IV, str. 253) V některých orientálních společnostech se považuje za nevhodné, vstupují-li do manželství se stejným rodovým jménem, bez ohledu na to, jak vzdáleně jsou příbuzní. (Encyclopaedia Britannica, Macropaedia, sv. V, str. 32, angl.) V některých zemích nebo státech mohou být uzavírány sňatky mezi bratranci a sestřenicemi prvního stupně, v jiných ne.

Ačkoli tyto činitele nepředstavují mravní měřítko, které určuje, zda někdo může být přijat do křesťanského sboru nebo z něho musí být vyloučen, přece mohou mít vliv na rozhodnutí, může-li být ve sboru doporučen pro nějakou službu, v níž by měl být příkladný. Mnoho záleží na tom, jak posuzuje místní veřejnost manželství mezi příbuznými; zda vyvolá takové spojení velký skandál, nebo má za následek pouze příležitostné nebo ojedinělé nepříznivé komentáře. — 1. Tim. 3:7, 10.

Jestliže někteří lidé již před křtem vstoupili do takového svazku a není mezi nimi blízké pokrevní příbuzenství a snad již z manželství vzešli potomci, zdá se, že může být použita zásada v 1. Korintským 7:24. V některých případech snad takové svazky nejsou v zemi zákonně uznány. Kdyby partneři mohli jinde získat zákonné uznání, bylo by to dobré, protože pak je tomuto spojení propůjčena v očích druhých určitá počestnost. Jestliže to možné není a partneři si přejí dát se pokřtít a jinak splňují všechny předpoklady, mohou podepsat prohlášení věrnosti ve svém přítomném svazku. Toto prohlášení by sice bylo považováno za důkaz toho, že pokládají své spojení za závazné, ale neznamenalo by to, že sbor taková spojení podporuje.

Všichni, kterým velmi záleží na tom, aby měli a zachovali si Boží přízeň a požehnání, se jistě budou střežit, aby neudělali něco, čím by bylo vrženo nepříznivé světlo na Boží jméno a jeho Slovo. Ačkoli věrní křesťané nejsou pod smlouvou Zákona uzavřenou Izraelity, budou se vážně držet inspirovaných slov apoštola Pavla: „Nepoužívejte této svobody jako podnětu pro tělo, ale s láskou si navzájem služte jako otroci.“ — Gal. 5:13.

[Poznámka pod čarou]