Co tím moudrý muž myslel?
Cena přítele
ŽIVOT osamělého člověka, který těžce pracuje, aby shromáždil bohatství, je jistě prázdný. Moudrý král Šalomoun napsal: „Existuje jeden, ale ne druhý [to znamená osamělý muž, který nemá přítele ani společníka], nemá také opravdu žádného syna nebo bratra, ale celé jeho tvrdé práci není konec. Rovněž i samotné jeho oči nejsou spokojeny s bohatstvím: ‚Pro koho vlastně tvrdě pracuji a ochuzuji svou duši o dobré věci?‘ I to je marnost a je to bídné zaměstnání.“ (Kaz. 4:8) Jak nesmyslný je přece život skrblíka, který nemá přítele, syna ani bratra a nikdy neměl užitek ze své tvrdé práce! Neustále shromažďuje bohatství a nechce se mu vydat peníze za věci, jimiž by se stal jeho život pohodlnějším a radostnějším. Avšak když zemře, je nucen všeho zanechat. Jak je to nesmyslné!
Oč lépe je tomu, kdo spolupracuje s dobrým přítelem! Moudrý muž pokračuje slovy: „Lépe je dvěma, nežli jednomu, protože mají dobrou odměnu za svou tvrdou práci.“ (Kaz. 4:9) Jejich společná práce přináší výhody: „dobré odměny“ v podobě podpory, útěchy a ochrany. Král Šalomoun říká: „Neboť kdyby snad jeden z nich upadl, druhý může pozvednout svého druha [protože pravděpodobně oba najednou neupadnou]. Ale jak bude s tím, který padá, není-li zde jiný, aby jej zvedl? Jestliže si nadto dva lehnou spolu [například když při cestování musí přenocovat v chladu], tak se jistě zahřejí, ale jak se může někdo sám zahřívat? A kdyby někdo chtěl přemoci toho, který je sám [který jde po nebezpečné cestě], dva mohou se spolu postavit na odpor, avšak trojnásobný provaz [který je silnější než jeden, složený z jednoho nebo dvou přaden] nelze rychle přetrhnout vedví.“ — Kaz. 4:10–12.
Žiješ v souladu s duchem těchto slov? Když má člověk spolehlivé přátele, má to jistě velkou cenu.
I nejvýznamnější postavení je marnost
Popularita lidí často brzy vyprchá. Na slavného se rychle zapomene, jakmile někdo jiný dobude srdce lidí. Ani lidé, kteří zaujímají nejvýznamnější postavení, nejsou přitom výjimkou.
Moudrý král Šalomoun realisticky popsal, co se může přihodit vládcům: „Lepší je nuzné, ale moudré dítě, než starý, ale hloupý král, který nepoznal dost, aby se dal ještě varovat. Vyšel totiž [zřejmě to dítě] ze samotného vězení, aby se stal králem, ačkoli za kralování onoho se narodil jako člověk s malými prostředky.“ — Kaz. 4:13, 14.
Člověk by si mohl myslet, když někdo zaujímá nejvýznamnější postavení jako král, že si může být pro své stáří a zkušenosti jistý úctou a podporou veřejnosti. Avšak přes jeho postavení a stáří nebude králi vzdávána ze srdce přicházející čest, když jedná nerozumně a zdráhá se přijmout zdravou radu jiných. Postavení a věk samy o sobě nezaručují, že si budou člověka vážit. Proto je na tom lépe nuzné, ale moudré dítě než král, který kdysi moudře panoval, ale ve stáří jde svou vlastní cestou a nedbá dobré rady. Mohlo by se stát. že starý král uvrhne celou říši do beznadějné situace, sám se však odcizí svým poddaným, je dokonce sesazen a umírá v necti. Mladistvý, který stále jedná moudře, může naproti tomu nabýt vážnosti, která není vzdávána starému, ale pošetilému králi.
Jak říká Šalomoun, takový moudrý jinoch by mohl dokonce vyjít z vězení a získat královskou hodnost. To zažil Josef. Zapůsobil tak velkým dojmem na egyptského faraona, že ten řekl: „Není zde nikdo tak rozumný a moudrý, jako jsi ty. Budeš osobně dohlížet na můj dům a všichni moji lidé tě budou bezpodmínečně poslouchat. Já budu větší než ty, pouze pokud jde o trůn.“ (1. Mojž. 41:39, 40) A tak byl Josef povýšen na druhého v Egyptě.
Dále obrátil Šalomoun pozornost na rozumné počínání lidu a píše: „Všechny, kteří žijí, viděl jsem chodit sem a tam pod sluncem, jak je tomu s dítětem, které je druhé a staví se na místo jiného. Není konec celému lidu, všem těm, před nimiž byl on, a nebudou se z něho radovat ani lidé po něm, neboť to je také marnost a honění za větrem.“ — Kaz. 4:15, 16.
Co míní Šalomoun výrokem „dítě, které je druhé“? Zřejmě to vztahoval na králova nástupce. „Všichni, kteří žijí,“ jsou všichni ti, kteří jsou nadšeni novým panovníkem. „Není konec celému lidu“, před kterým on stojí jako král. To znamená, že všichni stojí za ním a podporují jeho panství. Avšak jeho popularita netrvá věčně. Brzy přijde čas, kdy ten, kterého lid vítal s jásotem, již nebude odpovídat jejich vkusu. Vystřízlivělí, přestanou mu být nakloněni.
Právě tak je dnes jedna skupina politiků nahrazována druhou. Zpočátku může panovat nadšení nad nějakým určitým guvernérem, předsedou vlády nebo prezidentem. Avšak nepotrvá dlouho, kdy lidé nebudou s ním a s jeho politikou spokojeni. Velmi rychle se ohlédnou po jiném, který by mohl vzít do rukou otěže vlády.
Ano, samotné nejvýznamnější postavení se prokazuje jen jako pozlátko, „marnost“. To všechno velmi důrazně dokazuje, že nejvýznamnější postavení ve světě není tím prvořadým, co osvobozuje, ale že je to dobrý vztah k Jehovovi, věčnému Bohu.