Co tím moudrý muž myslel?

Cena dobrého jména

DOBRÉ jméno neboli dobrá pověst je něco cenného, co zasluhuje, aby bylo chráněno. Moudrý král Šalomoun řekl: „Jméno je lepší než dobrý olej, a den smrti než den vlastního narození.“ (Kaz. 7:1) Dobrý olej byl ve staré době velmi cenný. Šířil příjemnou vůni. Ale ještě příjemnější než vůně dobrého oleje je dobrá pověst. Jméno člověka dostává svůj správný význam teprve celým životem jednotlivce. Vyjadřuje, jakou je někdo osobností. Při smrti je jméno neboli pověst zapečetěna neboli pevně stanovena. Protože při narození nemá ještě nikdo žádnou pověst, je ‚den smrti lepší než den narození‘.

Má-li být zachováno dobré jméno, je třeba se dívat na život vážnýma očima. Šalomoun doporučil: „Je lépe jít do domu, kde se truchlí, než jít do domu, kde je hostina, protože to je konec všeho lidstva a živý by si to měl vzít k srdci.“ — Kaz. 7:2.

Když v rodině někdo umře, jistě není vhodné přehlížet pozůstalé a začít slavit a být nevázaný. Je zde příležitost utěšit truchlící. Současně to může příznivě působit i osobně, jde-li člověk do „domu kde se truchlí“. Je mu s plným důrazem připomenuta krátkost života i to, jak rychle mohou skončit plány a činy. To může způsobit, že se vážně zamyslí nad tím jak žije vlastní život. Duch, který vládne v „domě, kde je hostina“, nepřispívá k takovému střízlivému myšlení.

Šalomoun říká dále: „Lepší je mrzutost než smích, protože ztrápenou tváří se zlepšuje srdce. Srdce moudrých je v domě, kde se truchlí, ale srdce hloupých je v domě, kde se radují.“ — Kaz. 7:3, 4.

Kdo je v „domě, kde se truchlí“, je si vědom krátkosti života a je pro nepředvídané události zneklidněn. Vypadá smutně a vážně, neukazuje usměvavý obličej, jako kdyby byl „v domě, kde se radují“. Vážný vzhled může dobře působit na srdce a přivodit obrat k lepšímu. „Srdce moudrých je v domě, kde se truchlí“, protože uvažuje, jak mají žít a proč. Jejich srdce neprojevuje povrchnost a bezstarostnost, jak je tomu na místě nevázané slavnosti.

Šalomoun pokračuje v těchto úvahách a říká: „Lepší je slyšet výtku někoho moudrého, než být mužem, který slyší píseň hloupých. Neboť jako zvuk trní pod hrncem, takový je smích hloupého; a také to je marnost.“ — Kaz. 7:5, 6.

Kdo sejde s pravé cesty, bude mít jistě užitek z „výtky někoho moudrého“. Ale jakou cenu by měla píseň nebo prázdné lichotky hloupého? Lichotkami by mohla být zakryta chyba a takový člověk by mohl být posilněn ve špatném jednání.

Jeho pověst by mohla být zničena. Když zazní v nevhodnou dobu povrchní smích hloupého, bolí to do uší stejně jako praskání hořícího trní pod hrncem; jsou to nepříjemné, nebudující zvuky.