‚Nesuďte‘

Nedokonalí lidé mají sklon srovnávat se s druhými a vyvozovat z toho, jakou hodnotu druzí mají. Takové závěry často vycházejí z osobní záliby a osobního vkusu nebo jsou ovlivněny různým původem či výchovou.

Praví křesťané by se však měli chránit před tím, aby viděli druhé ve falešném světle. Když křesťanský apoštol Pavel mluvil o pojídání určitých jídel, razil zásadu, která nám může pomoci, abychom v této důležité oblasti života zůstali vyrovnaní. Napsal: „Ať ten, kdo jí, nepohlíží svrchu na toho, kdo nejí, a ať ten, kdo nejí, nesoudí toho, kdo jí, protože toho Bůh přivítal.“ — Řím. 14:3.

Jehova Bůh vítá všechny, kteří se snaží konat jeho vůli. Proč by potom měl některý člověk pohlížet na druhé svrchu nebo je soudit podle toho, co osobně dělají? V případě, o nějž tehdy šlo, snad ten, kdo jedl maso s dobrým svědomím, pohlížel svrchu na toho, který ho nejedl a považoval ho za příliš úzkostlivého nebo za příliš přepjatého. Ten, kdo nejedl, opět možná soudil toho, který maso jedl. V jeho očích byl ten, kdo jedl maso, přestupníkem zákona, hříšníkem. Křesťan, který je v této oblasti života vyrovnaný — bez ohledu na to, zda se jedná o jídlo, pití, zábavu, oděv a podobně — poznává, že je pouze Božím služebníkem neboli otrokem a jako takový nemá právo posuzovat druhé podle jejich soukromých názorů. Jedná-li se tedy o něco, u čeho hraje roli osobní vkus nebo záliba, nepohlíží svrchu na své bratry ve víře ani je nesoudí.