Pronásledováni za to, že řekli pravdu

SVĚDKOVÉ JEHOVOVI nepodporují názory víry a zvyklosti Kimbilikiti, protože to vše naprosto odporuje biblickým zásadám. Svědkové byli osvobozeni pravdou, kterou našli v Božím slovu, Bibli. (Jan 8:31, 32) Proto nepřipouštějí, aby jejich synové podstupovali obřízku podle zasvěcovacích obřadů Kimbilikiti. Svědkové také odmítají dávat v období zasvěcení jídlo, peníze a zboží a jejich ženy se neúčastní povinného rybaření, které je organizováno k témuž účelu.

Zajímavé je, co řekl ve spojení s uvedeným povražděním svědků státní prokurátor ve svém odůvodnění před soudem: „Někteří příslušníci kmene Warenga, kteří se v minulosti účastnili rituálů Kimbilikiti a znají tajemství, jsou nyní spojeni se svědky Jehovovými. Odhalili tajemství, zejména to, že duch jménem Kimbilikiti neexistuje. Odhalili tím také podvod související s oběťmi, které vyžaduje údajný duch. Ten je podle svědků Jehovových jen ohromným podvodem zorganizovaným kmenovými staršími, kteří vedou obřady.“

Jednotliví členové kmene Rega přijímají pravé biblické učení, a tak jsou pověry a strach ze smrti nahrazeny pravdou a nadějí na vzkříšení. (Jan 5:28, 29) Místo urážení matek, manželek a sester vzniká patřičná úcta k ženám. — Ef. 5:21–6:4; 1. Tim. 5:1, 2.

Na rozdíl od svědků Jehovových dovolují mnohé církve a misie křesťanstva svým členům, aby pěstovali kmenové náboženství pod vnějším nátěrem takzvaného křesťanství. Mnozí kněží a velekněží Kimbilikiti jsou ve skutečnosti považováni za loajální a vážené členy různých církví. Jak se to liší od postoje apoštola Pavla! Ten napsal: „Nedejte se nerovně spojit jhem s nevěřícími. Vždyť co má společného spravedlnost s bezzákonností? Nebo jaký podíl má světlo s tmou?. . . A v jaké shodě je Boží chrám s modlami?“ — 2. Kor. 6:14–16.

Těžkosti svědků Jehovových vyvolali velmi často právě ti, kteří jsou pevně spjati jak s Kimbilikiti, tak i s ortodoxními církvemi. Tito odpůrci se velmi podobají výrobcům model ve starověkém Efezu. Ti viděli, že Pavel ohrozil jejich obchodování, když dokazoval, že „bohové nejsou ti, kteří jsou udělaní rukama“. (Sk. 19:23–28) Totéž platí o pravdě, že duch Kimbilikiti neexistuje.

Svědkové Jehovovi považují za svou povinnost oznamovat takové pravdy. Za to, že mluví pravdu, musí ovšem někdy trpět pronásledování. Čemu se však můžeme z jejich věrné vytrvalosti naučit?