Otázky čtenářů

■ Má „Prohlášení o věrnosti“ v existujícím manželském vztahu stejnou trvalost jako legalizované manželství?

To se vztahuje ke zvláštnímu opatření, které se vyskytuje pouze v zemích, kde zákon nedovoluje rozvod s bývalým druhem. Křesťany tato věc právem zajímá, protože Boží slovo ukazuje, jak vážně Bůh pohlíží na manželské uspořádání. Apoštol Pavel napsal: „Manželství ať je pro všechny počestné a manželské lože ať je neposkvrněné, neboť Bůh bude soudit smilníky a cizoložníky.“ (Žid. 13:4) Povšimněme si tedy situace, která dává vzniknout této otázce.

Pravda zastihne dvojici v manželském vztahu, který nemůže být legalizován, a přece jeden nebo oba ze zúčastněných touží po křtu. „Prohlášení“ je závazkem věrnosti tomuto manželskému vztahu až do doby, kdy bude možné spojení legalizovat podle zákona země. „Strážná věž“ 22, 1977, v článku „Mít před Bohem i před lidmi manželství v úctě“, odst. 31, navrhla formulaci tohoto prohlášení a konstatovala: „Takové prohlášení je považováno za stejně závazné, jako kdyby bylo předloženo před civilním úředníkem, před zástupcem ‚Césara‘, státu.“ — Viz Ježíšova slova u Matouše 22:21.

Jaká je však situace, jestliže „César“ změní zákon o rozvodu, jak se nedávno stalo v Itálii? Protože nyní je možno rozvést se s bývalým druhem, pokřtěný křesťan žijící v manželském vztahu podle „Prohlášení o věrnosti“ musí okamžitě učinit kroky, aby v souladu s prohlášením ‚dosáhl zákonné uznání tohoto svazku‘. Prvním krokem by bylo dosáhnout rozvodu s bývalým druhem. Dalším krokem by bylo legalizovat manželství s nynějším druhem. I když je nynější druh nevěřící, bylo by třeba, aby svolil k této legalizaci manželství. Kdyby to nevěřící odmítl, křesťanský druh by se s ním musel rozejít, aby si udržel schválené postavení ve sboru. To proto, že „Prohlášení o věrnosti“ již nemůže být sborem uznáváno jako platné, jelikož se nyní otevřela cesta k zákonnému manželství.

Když se však cesta otevře a ti dva se skutečně vezmou, je takové zákonné manželství trvale závazné — na rozdíl od „Prohlášení o věrnosti“, které bylo vážným, ale dočasným uspořádáním.