‚Jeho milující laskavost se prokázala jako mocná‘
VYPRÁVÍ JOSÉ VERGARA OROZCO
Domníváte se, že váš život může dostat nový podnět, i kdyby vám bylo 70 let? Mně se to stalo. A bylo to před více než 35 lety.
Díky Jehovově milující laskavosti od roku 1962 sloužím jako pravidelný průkopník a od roku 1972 jako dozorce ve sboru svědků Jehovových v El Carrizalu ve státě Jalisco (Mexiko). Dovolte mi, abych vám porozprávěl, co jsem prožíval předtím.
NARODIL jsem se 18. srpna 1886 ve státě Michoacán v Mexiku. Otec byl svobodným zednářem, a tak naše rodina nechodila do katolického kostela. Neúčastnili jsme se katolických náboženských oslav a doma jsme neměli náboženské obrazy.
Když mi bylo 16 let, odejel otec za prací do Spojených států, ale zařídil, abych se dostal k jednomu muži do učení. O dva roky později mě však tento muž vzal do Mexico City, abych se školil na vojenské akademii. Pak jsem nastoupil dráhu v mexické armádě.
V armádě a v pozdější době
Bojoval jsem v mexické revoluci, která začala roku 1910. My všichni mladí muži na akademii jsme podporovali Francisca I. Madera, který jako revolucionář vystupoval proti diktátorství Porfiria Díaze. Podporovali jsme Madera až do jeho smrti v roce 1913 a pak jsme stáli na straně Venustiana Carranzy, jenž byl prezidentem republiky od roku 1915 do roku 1920. Nazývali nás carranziány.
Čtyřikrát jsem se při různých příležitostech pokoušel z armády odejít, ale bez úspěchu. Nakonec jsem dezertoval a byl ze mne zběh. Můj otec, který se předtím vrátil do Mexika, byl proto uvězněn. Jednoho dne jsem ho navštívil ve vězení a vydával jsem se přitom za jeho synovce. Dorozumívali jsme se pomocí vzkazů, které jsme psali na kousky papíru, aby nás neslyšela stráž. Aby mě neodhalili, papír jsem snědl.
Když otce propustili z vězení, navštívil mě a žádal, abych se šel přihlásit úřadům. Poslechl jsem a k mému překvapení mě službu konající velitel neposlal do vězení. Navrhl mi ale, abych se přestěhoval do Spojených států. Uposlechl jsem jeho radu a žil tam od roku 1916 do roku 1926.
V roce 1923 jsem se oženil s jednou Mexičankou, která také žila ve Spojených státech. Naučil jsem se pracovat jako stavbař a adoptovali jsme malou holčičku. Když jí bylo 17 měsíců, vrátili jsme se do Mexika a usadili se v Jalpě (Tabasco). Potom vypukla ‚vzpoura cristeros‘, jež probíhala v letech 1926 až 1929.
Cristeros si přáli, abych se k nim přidal. Dali jsme však s naší rodinou přednost útěku do státu Aguascalientes. Pobývali jsme na různých místech mexické republiky, a pak jsme se roku 1956 usídili v Matamoros (Tamaulipas), kde jsem začal dohlížet na různé stavební práce.
Změny v mém životě
Tehdy se můj život začal měnit. Často nás navštěvovala dcera, která tehdy již byla vdaná a žila za hranicemi v Brownsville, ve státě Texas (USA). Jednoho dne řekla: „Tati, do společenského sálu se teď schází mnoho rodin. Pojďme se podívat, co se tam děje.“ Byl to sjezd svědků Jehovových. Po celé čtyři dny jsme byli — já, manželka, dcera, zeť a vnuk mezi účastníky sjezdu.
Od toho roku jsme navštěvovali křesťanská shromáždění svědků Jehovových. Já jsem dělal duchovní pokroky v Mexiku, zatímco dcera pokračovala ve Spojených státech. Brzy jsem o biblické pravdě, kterou jsem se dovídal, vyprávěl svým spolupracovníkům. Dostával jsem deset výtisků každého vydání Strážné věže a Probuďte se! a rozšiřoval je mezi nimi. Pět pracovníků z kanceláře, tři inženýři a ještě někteří další zaměstnanci se stali svědky.
Byla to ale zima, když jsem byl 19. prosince 1959 pokřtěn v řece! Všichni, kteří byli toho dne pokřtěni, se nachladili, protože voda byla mimořádně studená. Dcera byla pokřtěna přede mnou a manželka, přestože se nikdy nedala pokřtít, pravdu poznala a velmi ochotně spolupracovala.
Služba plným časem
Cítil jsem se Bohu zavázán za všechnu jeho milující laskavost, a tak jsem v únoru roku 1962, když mi bylo 75 let, začal sloužit jako průkopník plným časem. O několik let později mi roku 1968 zemřela manželka. Přál jsem si proto sloužit v jiné zemi, ale s ohledem na můj věk si bratři mysleli, že by to nebylo rozumné. Roku 1970 jsem však byl přidělen do Colotlánu ve státě Jalisco, kde byl malý sbor.
V září 1972 krajský dozorce navrhl, abych se přestěhoval do malého města El Carrizal, které je poblíž Colotlánu. V listopadu toho roku se zde vytvořil sbor a já jsem byl jmenován starším. Ačkoli se jedná o velmi odlehlé město, schází se nás na sborová shromáždění až 31 osob.
I přes svůj věk jsem stále ještě činný ve službě. Velmi se snažím lidem pomáhat, aby přemýšleli o své víře. Například v růženci upřímní katolíci opakují Zdrávas, Maria: ‚Zdrávas, Maria, milosti plná; Pán s tebou.‘ Modlitba pokračuje: ‚Svatá Maria, Matko Boží.‘ Ptám se jich: „Jak je to možné? Jestliže Bůh je tím, kdo zachraňuje Marii, jak může být On současně jejím synem?“
Nyní je mi 105 let. Sloužím jako starší a jako pravidelný průkopník v El Carrizalu (Jalisco) již téměř 20 let. Cítím to jako Jehovovu vůli, že žiji tolik let, protože tak mohu nahradit čas, který jsem ztratil, když jsem Bohu nesloužil.
Poznal jsem totiž, že bychom měli vždy důvěřovat, že se náš Svrchovaný Soudce na nás dívá ze svého spravedlivého trůnu a opatřuje nám to, co potřebujeme. Jak uvádí Žalm 117:2, „jeho milující laskavost se vůči nám prokázala jako mocná“.