Jste optimista, nebo pesimista?

„BYLA to ta nejlepší doba, byla to ta nejhorší doba, . . . bylo to nadějné jaro, byla to zoufalá zima, vše bylo před námi, nic nebylo před námi.“ Úvodní slova Charlese Dickense v jeho knize Příběh dvou měst trefně vyjadřují, jak protikladně mohou události působit na naše smýšlení, cítění a vyhlídky do budoucna.

Ta dvě města, o nichž kniha mluvila, byl Londýn a Paříž v době bouřlivé francouzské revoluce. Revoluční provolání lidských práv bylo pro utlačované občany Francie 18. století opravdu ‚nadějným jarem‘. Avšak pro ancien régime, pomíjející politický systém, to byla „zoufalá zima“ vedoucí k smrti a zničení.

Máme tedy být optimističtí, nebo pesimističtí? Tehdy to záviselo na tom, na které straně člověk byl. A dnes je to stejné.

Čas k sebezkoumání

Jste optimistou? Jste si vědom světlé stránky života a vždy čekáte jen to nejlepší? Nebo máte sklon k pesimismu, své vyhlídky vidíte černě a vždy sice doufáte v to nejlepší, ale čekáte to nejhorší?

Před šedesáti lety americký romanopisec James Branch Cabell nastínil tyto dvě životní filozofie takto: „Optimista prohlašuje, že žijeme v nejlepším možném světě; pesimista se obává, že je to pravda.“ Pokud se vám to zdá poněkud cynické, zamyslete se nad třemi rysy dnešního světa a zvažte různá pro a proti. Pak zauvažujte o svých reakcích a ptejte se sami sebe: ‚Jsem optimista, nebo pesimista?‘

Trvalý mír: Kolik nepokojných míst na světě dokážete jmenovat? Okamžitě nás napadne Irsko, bývalá Jugoslávie, Střední východ, Burundi a Rwanda. Mohou být tamní a jiné spory urovnány, aby tak byl zajištěn trvalý, celosvětový mír? Směřuje svět k míru?

Hospodářská stabilita: Státy Evropské unie, které doufají, že do roku 1999 zavedou měnovou unii, se setkávají s vážnými problémy, jež souvisejí s inflací a státními dluhopisy. V mnoha amerických a afrických státech, kde je inflace téměř neúnosným břemenem a národnostní problémy stále působí nejednotu, rozežírá hospodářské struktury korupce. Je před námi světová hospodářská stabilita?

Nezaměstnanost: Při celostátních volbách v roce 1997 britské církve jednotně vyzvaly politické strany, aby na žebříčku jejich cílů vysoko stála plná zaměstnanost. Celosvětově je nevyužito — plně nebo částečně — asi třicet procent pracovních sil. Je tedy možné dosáhnout trvalé, plné zaměstnanosti, a to zejména zaměstnanosti mladých lidí?

Bylo by snadné vidět to pesimisticky. Je tu však ještě světlá stránka a zveme vás k úvaze nad tím, jak je možné získat optimistické vyhlídky do budoucna.

[Obrázek na straně 3]

Francouzská revoluce

[Podpisek]

Z knihy Pictorial History of the World