Nevlastní rodiny mohou dosáhnout úspěchu

MOHOU NEVLASTNÍ RODINY DOSÁHNOUT SPOKOJENOSTI? ANO, ZVLÁŠTĚ POKUD V NICH VŠICHNI PAMATUJÍ na to, že „celé Písmo je inspirováno Bohem a je prospěšné k vyučování, ke kárání, k urovnávání věcí, k ukázňování ve spravedlnosti“. (2. Timoteovi 3:16) Když každý v rodině uplatňuje biblické zásady, úspěch je takřka zaručen.

Základní vlastnost

Bible předkládá jen několik konkrétních zákonů, které platí pro vztahy mezi lidmi. Většinou nás povzbuzuje, abychom pěstovali dobré vlastnosti a postoje, které nás vedou k tomu, že jednáme moudře. Takové dobré postoje a vlastnosti pak tvoří základ šťastného rodinného života.

Možná to vypadá jako samozřejmost, ale přesto stojí za to říci, že základní vlastností, kterou potřebuje kterákoli rodina, má-li být úspěšná, je láska. Apoštol Pavel řekl: „Vaše láska ať je bez pokrytectví. . . . V bratrské lásce mějte k sobě navzájem něžnou náklonnost.“ (Římanům 12:9, 10) Slovo „láska“ se mnohdy zneužívá, avšak vlastnost, na kterou zde Pavel poukázal, je jedinečná. Je to zbožná láska, a ta „nikdy neselhává“. (1. Korinťanům 13:8) Bible ji popisuje jako nesobeckou a ochotnou sloužit. Aktivně působí dobro druhým lidem. Je trpělivá a laskavá, nikdy není žárlivá, vychloubačná nebo domýšlivá. Nehledá svou vlastní výhodu. Je vždy připravená ustoupit, důvěřovat, doufat a vytrvat, ať přijde cokoli. (1. Korinťanům 13:4–7)

Pravá láska pomáhá urovnávat neshody a spojuje lidi, kteří byli odlišně vychováváni a kteří mají tudíž velmi odlišné osobnosti. Pomáhá odstraňovat zdrcující následky rozvodu, nebo smrti některého z vlastních rodičů. Jeden muž, který se stal nevlastním otcem, popisuje, v čem ve skutečnosti spočívaly jeho problémy: „Často jsem byl příliš zaměřen na své vlastní pocity, než abych přemýšlel o citech svých nevlastních dětí, či dokonce o citech své manželky. Musel jsem se naučit nebýt tak přecitlivělý. A co bylo nejdůležitější, musel jsem se naučit být pokorný.“ Láska mu pomohla učinit potřebné změny.

Vlastní rodič

Láska může rovněž pomoci vyrovnat se se vztahem dětí k jejich vlastnímu rodiči, který s nimi už nežije. Jeden nevlastní otec přiznává: „Pokud jde o náklonnost mých nevlastních dětí, chtěl jsem, abych byl na prvním místě. Když navštěvovaly svého vlastního otce, bylo pro mě těžké odolat pokušení, abych ho nekritizoval. Když se vracely po příjemném dnu, který s ním strávily, cítil jsem se strašně. A když spolu strávili nepříliš šťastný den, měl jsem dobrou náladu. Opravdu jsem se bál, že ztratím jejich náklonnost. Jednou z nejtěžších věcí bylo uvědomit si, jaký význam má úloha vlastního otce v životě mých nevlastních dětí.“

Pravá láska tomuto nevlastnímu otci pomohla, aby si uvědomil, že očekávat „okamžitou“ lásku je nerealistické. Nemusel se cítit odmítnutý, když jej děti nepřijaly okamžitě. Pochopil, že v srdci svých nevlastních dětí možná nikdy zcela nenahradí místo jejich vlastního otce. Vždyť děti toho člověka znaly od prvního dne svého života, kdežto nevlastní otec je pro ně nově příchozí, který si musí lásku dětí teprve získat. Badatelka Elizabeth Einsteinová poukazuje na zkušenost mnohých nevlastních rodin, když říká: „Vlastní rodič nemůže být nikdy nahrazen, nikdy! Dokonce i rodič, který zemřel nebo který děti opustil, stále zaujímá v životě dětí významné místo.“

Choulostivý námět — ukázňování

Bible ukazuje, že láskyplné ukázňování je pro děti, včetně těch nevlastních, nezbytné. (Přísloví 8:33) Ke stejnému názoru, jaký má na tuto věc Bible, opět dochází i řada odborníků. Profesorka Ceres Alves de Araújová uvedla: „Nikdo přirozeně nemá rád omezení, ale jsou nezbytná. Slůvko ‚ne‘ nás chrání.“

V rodině s nevlastním rodičem však mohou rozdílné názory na ukázňování vést k vážným rozepřím. Děti byly částečně formovány dospělým, který nyní není přítomen. Pravděpodobně mají sklony nebo zvyky, které mohou nevlastního rodiče dráždit. A pravděpodobně nechápou, proč má nevlastní rodič na určité věci tak vyhraněný názor. Jak se s takovou situací úspěšně vypořádat? Pavel křesťany nabádá: ‚Usilujte o lásku, vytrvalost, mírnou povahu.‘ (1. Timoteovi 6:11) Křesťanská láska pomáhá jak nevlastním rodičům, tak i dětem, aby byli mírní, trpěliví a učili se chápat jeden druhého. Pokud je nevlastní rodič netrpělivý, může ‚hněv, zloba a utrhačná řeč‘ snadno zničit jakýkoli vztah, jehož bylo dosaženo. (Efezanům 4:31)

V této věci nám pomůže, přijmeme-li moudrou radu proroka Micheáše. Ten řekl: „Co od tebe Jehova žádá zpět, než abys uplatňoval právo a miloval laskavost a byl skromný, když chodíš se svým Bohem?“ (Micheáš 6:8) Ukázňujeme-li někoho, je uplatňování práva nezbytné. Ale co laskavost? Jeden křesťanský starší vypráví, že často bylo obtížné budit v neděli ráno jeho nevlastní děti, aby vstaly a účastnily se sborového uctívání. Místo toho, aby jim to vyčítal, snažil se postupovat laskavě. Vstal brzy, připravil snídani, a potom přinesl každému z nich do postele šálek něčeho teplého. Děti jej pak mnohem ochotněji uposlechly, když je žádal, aby vstaly.

Profesorka Ana Luisa Vieira de Mattosová uvedla následující zajímavou poznámku: „Důležité není, o jaký typ rodiny jde, ale spíše o to, jak kvalitní jsou v ní vztahy. Ve svých studiích jsem si všimla, že mladí lidé, kteří mají problémy s chováním, pocházejí takřka vždy z rodin, v nichž je slabý rodičovský dohled a v nichž chybí jakákoli pravidla i komunikace.“ Také řekla: „Nelze ani dostatečně zdůraznit, že výchova dětí zahrnuje i to, že jim někdy musíme říci ‚ne‘.“ Doktoři Emily a John Visherovi navíc uvedli: „Ukázňování působí v podstatě jen tehdy, pokud člověku, který je ukázňován, záleží na reakcích toho, kdo ho ukázňuje, a na vztahu k němu.“

Tyto poznámky úzce souvisí s otázkou, kdo by měl v nevlastní rodině děti ukázňovat. Kdo by měl být tím, kdo řekne ‚ne‘? Někteří rodiče se poté, co si o této věci promluvili, rozhodli, že zpočátku by měl děti ukázňovat především vlastní rodič, aby nevlastnímu rodiči poskytl čas vybudovat si k dětem bližší vztah. Dříve než je bude nevlastní rodič ukázňovat, děti musí vědět, že je miluje.

Co když je nevlastním rodičem otec? Neříká snad Bible, že otec je hlavou rodiny? Jistěže ano. (Efezanům 5:22, 23; 6:1, 2) Nevlastní otec však může manželku požádat, aby jej, alespoň na nějakou dobu, ve věci ukázňování zastoupila, zvláště pokud by ukázňování zahrnovalo trestání. Mohl by tak umožnit, aby děti poslouchaly „zákon své matky“, zatímco on bude klást základ pro to, aby začaly ‚naslouchat ukázňování svého [nového] otce‘. (Přísloví 1:8; 6:20; 31:1) Doklady ukazují, že to nakonec zásadu vedení prostřednictvím hlavy nepopírá. Jeden nevlastní otec kromě toho říká: „Měl jsem na paměti, že k ukázňování patří napomínání, napravování a kárání. Když se poskytuje spravedlivým, láskyplným a soucitným způsobem a je-li podpořeno rodičovským příkladem, pak bývá obvykle účinné.“

Rodiče spolu musí komunikovat

Přísloví 15:22 říkají: „Kde není důvěrný hovor, tam se maří plány.“ Klidný a otevřený důvěrný hovor je mezi rodiči v nevlastní rodině velmi důležitý. Jedna novinářka si v novinách O Estado de S. Paulo povšimla: „Děti mají vždycky sklon zkoušet hranice, které jim rodiče stanovili.“ V nevlastních rodinách to může platit dvojnásob. Proto se rodiče musí v záležitostech, na něž mají odlišný názor, dohodnout tak, aby děti viděly, že jsou jednotní. Co když ale nevlastní rodič jedná způsobem, který vlastní rodič považuje za nesprávný? Potom by oba měli věc urovnat v soukromí, ne před dětmi.

Jedna matka, která se znovu provdala, vypráví: „Nejtěžší věcí pro matku je, když vidí, jak nevlastní otec ukázňuje její děti, zvláště když cítí, že otec jedná ukvapeně, nebo že není zcela nestranný. Srdce jí při tom může puknout, a chtěla by své děti bránit. Je těžké zůstat v té chvíli podřízena manželovi a podporovat ho.

Jednou moji dva chlapci, když jim bylo dvanáct a čtrnáct let, požádali svého nevlastního otce, aby jim něco dovolil. Okamžitě to odmítl a pak odešel z pokoje, aniž jim dal příležitost, aby mu vysvětlili, proč je to pro ně důležité. Chlapci měli slzy na krajíčku a já nebyla schopna slova. Starší z nich se na mě podíval a řekl: ‚Mami, viděla jsi, co udělal?‘ Odpověděla jsem: ‚Ano, viděla. Ale je stále hlavou rodiny, a Bible nám říká, abychom uznávali zásadu vedení prostřednictvím hlavy.‘ Jsou to hodní chlapci; souhlasili s tím a za chvilku se uklidnili. Ještě ten večer jsem manželovi vysvětlila, co se stalo, a on si uvědomil, že byl příliš autoritativní. Šel rovnou k chlapcům do pokoje a omluvil se jim.

Z této příhody jsme se mnohému naučili. Můj manžel se naučil, že dříve, než učiní nějaké rozhodnutí, musí naslouchat. Já jsem se naučila podporovat zásadu vedení prostřednictvím hlavy, i když to někdy bolí. Chlapci se naučili, jak důležitá je podřízenost. (Kolosanům 3:18, 19) A manželova upřímná omluva byla pro nás všechny lekcí pokory. (Přísloví 29:23) Dnes jsou oba synové křesťanskými staršími.“

Členové nevlastních rodin budou jistě dělat chyby. Děti někdy řeknou nebo udělají věci, které mohou zranit. Nevlastní rodiče budou někdy pod tlakem okolností jednat nerozumně. Avšak upřímná slova, „Je mi to líto, prosím, odpusť mi“, mohou zhojit mnohé rány.

Jak upevňovat rodinnou jednotu

To, aby se v nevlastní rodině podařilo vybudovat vřelé vztahy, vyžaduje čas. Pokud jste nevlastními rodiči, musíte mít schopnost vcítit se. Buďte chápaví, ochotní s dětmi trávit čas. S těmi mladšími si hrajte. S těmi staršími buďte připraveni si povídat. Vyhledávejte příležitosti, abyste trávili čas společně, požádejte je například, aby vám pomohly s některými úkoly v domácnosti, jako třeba s přípravou večeře nebo s mytím auta. Vezměte je s sebou, aby vám pomohly, když jdete do samoobsluhy. Kromě toho jim i drobnými projevy něžnosti můžete dávat najevo, že je máte rádi. (Ovšem nevlastní otcové by měli být opatrní, aby zachovávali vhodné hranice vzhledem ke svým dcerám a nevyvolávali v nich nepříjemné pocity. Rovněž nevlastní matky by měly mít na paměti, že i při jednání s chlapci je nutné respektovat určité hranice.)

Nevlastní rodiny mohou dosáhnout úspěchu. Mnohé z nich to opravdu dokázaly. Nejúspěšnější jsou však ty, ve kterých všichni, a zvláště pak rodiče, pěstují správné postoje a mají realistická očekávání. Apoštol Jan napsal: „Milovaní, dále milujme jeden druhého, protože láska je od Boha.“ (1. Jana 4:7) Ano, upřímná láska je skutečným tajemstvím šťastné nevlastní rodiny.

[Obrázky na straně 7]

ŠŤASTNÉ NEVLASTNÍ RODINY

studujte spolu Boží slovo. . .

využívejte čas, abyste byli spolu. . .

povídejte si spolu. . .

pracujte spolu. . .