Máme se apokalypsy obávat, nebo v ni máme doufat?

„Apokalypsa dnes není jen biblické znázornění, ale stala se velmi reálnou možností.“ — Javier Pérez de Cuéllar, bývalý generální tajemník Organizace spojených národů

TO, ŽE přední světová osobnost použila slovo „apokalypsa“ tímto způsobem, ukazuje, jak ho většina lidí chápe a v jakém smyslu se s ním setkává v názvech filmů a knih, v článcích časopisů a také v novinových zprávách. Slovo „apokalypsa“ vyvolává představu kosmické katastrofy. Ale jaký je jeho skutečný význam? A co je ještě důležitější, jaké poselství je vlastně obsaženo v biblické knize nazvané Apokalypsa neboli Zjevení?

Slovo „apokalypsa“ pochází z řeckého slova, které znamená „odkrytí“ nebo „odhalení“. Co tedy bylo odhaleno neboli zjeveno v biblické knize Zjevení? Bylo to výlučně poselství záhuby, předzvěst zničení, které nikdo nepřežije? Na otázku, co si myslí o Apokalypse, historik Jean Delumeau, člen ústavu Institut de France, prohlásil: „Je to kniha útěchy a naděje. Její obsah bývá dramatizován, protože se lidé zaměřují na její katastrofické pasáže.“

Apokalypsa a raná církev

Jak se na Apokalypsu a na naději na Kristovo Tisícileté panování nad zemí (Milénium) — naději, která je v Apokalypse předložena — dívali první „křesťané“? Zmíněný historik napsal: „Zdá se mi, že během několika prvních století křesťané vcelku přijímali milenarismus. . . . Ke křesťanům, kteří v prvních stoletích věřili v Milénium, patřil zejména Papiás, biskup z Hierapole v Malé Asii, . . . svatý Justin, který se narodil v Palestině a který byl někdy v roce 165 umučen v Římě, svatý Irenaeus, biskup lyonský, který zemřel roku 202, Tertullianus, který zemřel v roce 222 a . . . velký spisovatel Lactantius.“

O Papiovi, který byl v roce 161 nebo 165 údajně umučen v Pergamu, se v díle The Catholic Encyclopedia píše: „Biskup Papiás z Hierapole, učedník svatého Jana, se prokázal jako zastánce milenarismu. Tvrdil, že svou nauku přijal od současníků apoštolů, a Irenaeus vypráví, že další ‚presbyteři‘, kteří viděli a slyšeli učedníka Jana, od něj přijali víru v milenarismus jako součást Pánova učení. Podle Eusebia . . . Papiás ve své knize tvrdil, že po vzkříšení z mrtvých bude následovat tisíc let viditelného, slavného pozemského království Kristova.“

Co se z toho dozvídáme o tom, jak kniha Apokalypsa neboli Zjevení působila na první křesťany? Vyvolávala v nich obavy, nebo naděje? Je zajímavé, že historikové označují první křesťany jako chiliasty, což je výraz pocházející z řeckých slov chiʹli·a eʹte (tisíc let). Ano, mnozí z nich byli známi svou vírou v Kristovo tisícileté panování, které mělo na zemi nastolit rajské podmínky. Jediným místem v Bibli, kde se výslovně mluví o naději na Milénium, je Apokalypsa neboli Zjevení.(20:1–7) Apokalypsa tedy nenahání věřícím strach, ale dává jim nádhernou naději. Oxfordský profesor církevních dějin Cecil Cadoux ve své knize The Early Church and the World (Raná církev a svět) píše: „Chiliastické názory byly sice nakonec zavrženy, ale přesto je mnoho příslušníků církve poměrně dlouho zastávalo a učili je někteří velmi uznávaní autoři.“

Proč byly naděje vyplývající z Apokalypsy zavrženy?

Nezvratnou historickou skutečností je, že mnozí první křesťané, ne-li většina z nich, doufali v Kristovu Tisíciletou vládu nad rajskou zemí. Jak tedy došlo k tomu, že tyto „chiliastické názory“ byly „nakonec zavrženy“? Začala se objevovat oprávněná kritika, protože podle slov učence Roberta Mounce „mnoho chiliastů žel příliš popustilo uzdu svým představám a období tisíce let spojovali s nejrůznějšími extrémy v oblasti hmotařské a smyslné“. Tyto extremistické názory však mohly být poopraveny, a pravá naděje na Milénium kvůli nim nemusela být zavržena.

Překvapivé bylo, jaké prostředky k potlačení milenarismu používali jeho odpůrci. Dictionnaire de Théologie Catholique píše o římském duchovním Caiovi (žil koncem 2. a začátkem 3. století), že „zcela nepokrytě popíral věrohodnost Apokalypsy [Zjevení] a evangelia sv. Jana, jen aby potlačil milenarismus“. Ve zmíněném slovníku se dále uvádí, že alexandrijský biskup Dionysios, který žil ve 3. století, napsal pojednání proti milenarismu. V něm „neváhal zavrhnout věrohodnost Apokalypsy svatého Jana, aby těm, kdo se tohoto názoru drželi, znemožnil zakládat na [Apokalypse] svou víru“. Tento nenávistný odpor proti naději na požehnání, které měla země zažít během Milénia, svědčí o tom, jaký zhoubný vliv působil na tehdejší teology.

Profesor Norman Cohn ve své knize The Pursuit of the Millennium (Hledání milénia) napsal: „Ve 3. století se objevil první pokus zdiskreditovat milenarismus, když Origenes, možná nejvlivnější z teologů starověké církve, začal předkládat Království jako událost, která nenastane ani v prostoru, ani v čase, ale nastane pouze v duši věřících.“ Origenes se spoléhal spíše na řeckou filozofii než na Bibli, a proto z nádherné naděje na požehnání, které mělo mesiášské Království přinést zemi, udělal nepochopitelnou „událost . . . v duši věřících“. Katolický autor Léon Gry napsal: „Převládající vliv řecké filozofie . . . postupně způsobil zánik chiliastických idejí.“

„Církev přišla o své poselství naděje“

Církevním otcem, který se nepochybně nejvíce zasloužil o sloučení řecké filozofie s tím, co v jeho době pouze připomínalo křesťanství, byl Augustin. Zpočátku byl sice horlivým zastáncem milenarismu, ale nakonec jakoukoli myšlenku na budoucí Kristovu Tisíciletou vládu nad zemí zavrhl. Z dvacáté kapitoly Zjevení udělal pouhou alegorii.

The Catholic Encyclopedia píše: „Augustin nakonec zastával názor, že žádné milénium nebude. . . . Říká nám, že prvním vzkříšením, o kterém tato kapitola pojednává, je myšleno duchovní znovuzrození při křtu; tisíciletý sabat po šesti tisíci letech dějin je celý věčný život.“ The New Encyclopædia Britannica uvádí: „Augustinův alegorický milenarismus se stal oficiální naukou církve . . . Protestantští reformátoři luteránských, kalvinistických a anglikánských tradic . . . se Augustinových názorů pevně drželi.“ Tak tedy členové církví křesťanstva přišli o naději na Milénium.

Kromě toho, jak uvádí švýcarský teolog Frédéric de Rougemont, „tím, že [Augustin] zavrhl svou původní víru v tisíciletou vládu, způsobil církvi nevyčíslitelné škody. S využitím velké autority svého jména potvrdil omyl, který [církev] připravil o její pozemský ideál.“ Německý teolog Adolf Harnack souhlasí s tím, že zavržení víry v Milénium připravilo prosté lidi o „náboženství, které chápali,“ a nahradilo „starou víru a staré naděje“ „vírou, které nemohli rozumět“. Výmluvným důkazem toho, že lidé potřebují víru a naději, jimž mohou rozumět, jsou dnes v mnoha zemích prázdné kostely.

Znalec Bible George Beasley-Murray ve své knize Highlights of the Book of Revelation (Významné myšlenky z knihy Zjevení) napsal: „Důvodem, proč se katolíci a protestanté shodli na zavržení milenarismu, byl do značné míry jednak obrovský vliv Augustina a jednak to, že milenarismus přejaly různé sekty. Na otázku, jakou jinou naději mají pro člověka v tomto světě, jejich oficiální odpověď zní: Naprosto žádnou. Svět bude zničen při Kristově příchodu, a tak vznikne prostor pro věčná nebesa a věčné peklo, v nichž bude historie zapomenuta. . . . Církev přišla o své poselství naděje.“

Nádherná naděje vyplývající z Apokalypsy je stále živá

Naproti tomu svědkové Jehovovi jsou přesvědčeni, že se nádherné sliby související s Miléniem splní. V programu jedné francouzské televize, který měl námět „Rok 2000: strach z apokalypsy“, byl veden rozhovor s francouzským historikem Jeanem Delumeau. Tento muž prohlásil: „Svědkové Jehovovi se přesně drží linie milenarismu, protože říkají, že brzy . . . vstoupíme — nepochybně přes určité katastrofy — do období tisíce let štěstí.“

A právě to apoštol Jan spatřil ve vidění a popsal ve své knize Apokalypsa neboli Zjevení. Napsal: „Viděl jsem nové nebe a novou zemi . . . Na to jsem slyšel silný hlas z trůnu, jak říká: ‚Pohleď, Boží stan je s lidmi, a bude s nimi přebývat a oni budou jeho lidem. A sám Bůh bude s nimi. A setře jim každou slzu z očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest. Dřívější věci pominuly.‘ “ (Zjevení 21:1, 3, 4)

Svědkové Jehovovi jsou činní v celosvětovém biblickém vzdělávacím díle, aby co možná největšímu počtu lidí pomohli tuto naději pochopit. Rádi v tom pomohou i vám.

[Obrázek na straně 6]

Papiás tvrdil, že nauku o Miléniu přejal přímo od současníků apoštolů

[Obrázek na straně 7]

Tertullianus věřil v Kristovu Tisíciletou vládu

[Podpisek]

© Cliché Bibliothèque Nationale de France, Paříž

[Obrázek na straně 7]

„Tím, že [Augustin] zavrhl svou původní víru v tisíciletou vládu, způsobil církvi nevyčíslitelné škody“

[Obrázek na straně 8]

Rajská země slíbená v Apokalypse je něčím, v co bychom měli pevně doufat