HLAVNÍ TÉMA | ŽIVOT, SMRT... A CO DÁL?

Co o smrti říká Bible

V biblické knize 1. Mojžíšově se ze zprávy o stvoření dozvídáme, co Bůh řekl prvnímu člověku Adamovi. Pověděl mu: „Z každého stromu zahrady smíš do sytosti jíst. Ale pokud jde o strom poznání dobrého a špatného, z toho jíst nebudeš, neboť v den, kdy z něho pojíš, určitě zemřeš.“ (1. Mojžíšova 2:16, 17) Z těchto slov je jasně vidět, že kdyby Adam Boží příkaz poslechl, nezemřel by, ale žil by v zahradě Eden věčně.

Je smutné, že Adam se rozhodl jinak. Ignoroval Boží příkaz a snědl zakázané ovoce, které mu dala jeho žena Eva. (1. Mojžíšova 3:1–6) Následky jeho neposlušnosti si neseme až dodnes. Apoštol Pavel to vysvětlil takto: „Skrze jednoho člověka vstoupil do světa hřích a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili.“ (Římanům 5:12) Tím „jedním člověkem“ byl samozřejmě Adam. Co ale bylo tím hříchem a proč vedl ke smrti?

Hříchem bylo to, že Adam vědomě porušil Boží zákon. (1. Jana 3:4) A Bůh Adamovi řekl, že trestem za hřích je smrt. Kdyby Adam a v budoucnosti i jeho děti poslouchali Boží příkaz, nestali by se hříšnými a nikdy by nemuseli zakusit smrt. Bůh lidi nestvořil proto, aby umírali, ale aby žili – a to dokonce věčně.

Nikdo z nás nepochybuje o tom, že smrt se „rozšířila na všechny lidi“, jak se to píše v Bibli. Žije ale po smrti nějaká naše část dál? Hodně lidí by s tím souhlasilo. Věří, že něco v nás, čemu se říká duše, je nesmrtelné. To by ale znamenalo, že Bůh Adamovi lhal. Jak to? Kdyby totiž cosi z nás žilo po smrti dál v nějaké jiné říši, smrt by nebyla trestem za hřích. Jenže přesně to Bůh řekl. A v Bibli se píše: „Je nemožné, aby Bůh lhal.“ (Hebrejcům 6:18) Ve skutečnosti to byl Satan, kdo lhal, protože Evě řekl: „Určitě nezemřete.“ (1. Mojžíšova 3:4)

To vyvolává otázku: Pokud je nauka o nesmrtelnosti duše založená na lži, co se opravdu děje po smrti?

BIBLE UVÁDÍ VĚCI NA PRAVOU MÍRU

Biblická zpráva o stvoření říká: „Jehova Bůh přistoupil k tomu, aby vytvořil člověka z prachu zemské půdy a aby vdechl do jeho chřípí dech života, a člověk se stal živou duší.“ Výraz „živá duše“ je překladem hebrejského slova nefeša, které doslova znamená „dýchající tvor“. (1. Mojžíšova 2:7; poznámka pod čarou)

V Bibli se tedy jasně uvádí, že člověk nebyl stvořen s duší, která je nesmrtelná, ale že on sám je duše neboli živá bytost. Proto ať byste se snažili sebevíc, nikde v Bibli nenajdete výraz „nesmrtelná duše“.

Pokud ale podle Bible nemáme to, co někteří označují jako duši, proč to tolik náboženství vyučuje? Pro odpověď si musíme dojít do starověkého Egypta.

VÍRA V NESMRTELNOST DUŠE ZAPOUŠTÍ KOŘENY

Hérodotos, řecký historik žijící v 5. století př. n. l., řekl, že Egypťané byli „prvními lidmi, kteří hájili nesmrtelnost duše“. S myšlenkou o nesmrtelnosti duše si pohrávali také starověcí Babyloňané. Tato nauka si díky řeckým filozofům získala velkou oblibu, a když Alexandr Veliký dobyl v roce 332 př. n. l. Blízký východ, brzy se rozšířila po celé Řecké říši.

Nikde v Bibli nenajdete výraz „nesmrtelná duše“.

V prvním století n. l. učily dvě významné židovské sekty, esejci a farizeové, že duše přežívá smrt těla. V díle The Jewish Encyclopedia se píše: „Víra v nesmrtelnost duše se k Židům dostala díky kontaktu s řeckým myšlením a hlavně prostřednictvím Platónovy filozofie.“ Také podle židovského historika Josepha, který žil v prvním století, nevychází tato nauka ze Svatého Písma, ale „z učení Řeků“. Toto učení Josephus považoval za sbírku mýtů a legend.

Vliv řecké kultury se šířil a nauku o nesmrtelnosti duše přejali i křesťané. Historik Jona Lendering napsal: „Platónova hypotéza, že duše kdysi žila na lepším místě a teď je v hříšném světě, usnadnila propojení platónské filozofie s křesťanstvím.“ Nauka o nesmrtelnosti duše tak pronikla do křesťanské církve a stala se nedílnou součástí její věrouky.

„PRAVDA VÁS OSVOBODÍ“

V prvním století apoštol Pavel napsal toto důležité varování: „V pozdějších časových obdobích někteří odpadnou od víry, budou věnovat pozornost zavádějícím inspirovaným výrokům a démonským naukám.“ (1. Timoteovi 4:1) A to se skutečně stalo. Nauka o nesmrtelnosti duše je jednou z „démonských nauk“. Nemá oporu v Bibli, ale má kořeny ve starověkých náboženstvích a filozofiích.

Dobrá zpráva je, že Ježíš řekl: „Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.“ (Jan 8:32) Když poznáváme pravdu z Bible, osvobozuje nás od nauk a zvyků, které učí mnohá náboženství a které Boha staví do špatného světla. Pravda z Božího Slova nás navíc osvobozuje od tradic a pověr, které jsou spojené se smrtí. (Viz rámeček „Co se děje s mrtvými?“.)

Když Bůh vytvořil lidi, nechtěl, aby na zemi žili jenom 70 nebo 80 let a pak navždy odešli do nějaké duchovní říše. Přál si, aby žili napořád tady na zemi jako jeho poslušné děti. Jeho velkolepý záměr je důkazem jeho lásky k lidem a je naprosto jisté, že se splní. (Malachiáš 3:6) Bůh nechal do Bible zapsat krásný slib: „Spravedliví budou vlastnit zemi a budou na ní přebývat navždy.“ (Žalm 37:29)

Další informace o tom, co se v Bibli píše o smrti, najdete v 6. kapitole knihy Co Bible doopravdy říká? Vydali ji svědkové Jehovovi a je k dispozici na www.jw.org.

a V některých překladech, jako třeba v Bibli21, Jeruzalémské bibli a Slově na cestu, je slovo nefeš přeložené jako „živá bytost“. A v Českém ekumenickém překladu je přeložené jako „živý tvor“.

Můžou lidé žít věčně?

Před několika lety přišli vědci s objevem podmořských rostlin, o kterých se domnívají, že žijí už tisíce let. Jde možná o nejdéle žijící organismy na zemi. Řeč je o posidonii mořské, která ve velkých pásech pokrývá dno Středozemního moře mezi Španělskem a Kyprem.

Pokud můžou rostliny dosahovat tak vysokého věku, jak je to s lidmi? Někteří vědci, kteří zkoumají stárnutí, optimisticky očekávají, že se podaří lidský věk prodloužit. Například o jedné knize je řečeno, že se hlouběji zabývá „množstvím nejnovějších vědeckých pokroků“ v této oblasti. Teprve čas ukáže, jestli budou mít vědecké pokroky na délku života skutečně nějaký vliv.

To, jestli někdy budeme žít věčně, ale nezávisí na moderní vědě. Podle Bible to závisí na našem stvořiteli Bohu Jehovovi, o kterém říká: „U tebe je zdroj života.“ (Žalm 36:9) Ježíš Kristus se k němu modlil: „To znamená věčný život, že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu, a o tom, kterého jsi vyslal, Ježíši Kristu.“ (Jan 17:3) Když se tedy budeme snažit poznat Jehovu a jeho Syna Ježíše a dělat jim radost, budeme se moct celou věčnost těšit z dobrých věcí.

Vědci se domnívají, že některé posidonie mořské žijí už tisíce let

Proč můžete Bibli věřit

Na to, co se píše v Bibli, se můžete naprosto spolehnout. Proč? Zamyslete se nad následujícími argumenty:

Jedinečný autor: Bible se skládá z 66 knih, které napsalo asi 40 mužů v rozmezí 1 600 let – od roku 1513 př. n. l. asi do roku 98 n. l. Přesto její obsah tvoří harmonický celek. To dokládá, že jejím skutečným autorem je všemohoucí Bůh. Svoje myšlenky odhalil lidem, kteří je zapsali.
Historická přesnost: Události zaznamenané v Bibli přesně odpovídají prokázaným historickým faktům. Kniha A Lawyer Examines the Bible (Právník zkoumá Bibli) uvádí: „Na rozdíl od vymyšlených příběhů, legend a nepravdivých svědectví, které zasazují popisované události do jakéhosi vzdáleného místa a do blíže neurčené doby, ... vyprávění v Bibli nás o době a místu popisovaných událostí informují s největší přesností.“
Vědecká přesnost: Bible není vědecká publikace. Ale když se zmiňuje o něčem z oblasti vědy, je přesná a evidentně předstihla svoji dobu. Například ve 13. a 14. kapitole 3. Mojžíšovy jsou podrobně popsány zákony, které se týkají hygieny a karantény. Izraelité je od Boha dostali dlouho před tím, než lidé věděli něco o bakteriích a šíření nemocí. V Bibli se také píše, že Země je kulatá a visí v prostoru. Těmto skutečnostem vědci plně porozuměli až o staletí později. (Job 26:7; Izajáš 40:22)

To je pouze několik příkladů, které dokazují spolehlivost Bible. Ta sama o sobě říká: „Celé Písmo je inspirováno Bohem a je prospěšné k vyučování, ke kárání, k urovnávání věcí.“ (2. Timoteovi 3:16)