Nesmíme dopustit, abychom používali jen vlastní uvažování. Kdybychom se na věci začali dívat z lidského pohledu, mohlo by se stát, že začneme zapomínat na Jehovu a přestaneme ho poslouchat. (1. Kor. 3:19) „Moudrost tohoto světa“ často přiživuje naše nesprávné touhy. Někteří křesťané v Pergamu a Thyatiře se nechali ovlivnit populárními názory, které se týkaly modlářství a nemravnosti. Za to, že tolerovali sexuální nemravnost, je Ježíš ostře pokáral. (Zjev. 2:14, 20) I dneska se na nás nesprávné názory valí ze všech stran. Rodina a známí se nás možná snaží přesvědčit, že máme jít za hlasem svého srdce a nemáme brát Boží zákony tak vážně. Třeba říkají, že to, co se v Bibli píše o morálce, už je dávno překonané a že nevadí, když se tím nebudeme řídit. Občas můžeme mít pocit, že pokyny od Jehovy úplně nestačí, a jsme v pokušení jít „nad to, co je napsáno“. (1. Kor. 4:6) w23.07 16 ¶10, 11

Marie, matka Ježíše, sílu opravdu potřebovala. Nebyla vdaná a měla čekat dítě. S výchovou neměla žádné zkušenosti a teď měla vychovávat budoucího Mesiáše. A protože s Josefem ještě nebyli svoji a neměli spolu sex, jak mu to všechno vysvětlí? (Luk. 1:26–33) Kde Marie vzala sílu? Hledala pomoc u druhých. Třeba poprosila Gabriela, aby jí k tomu úkolu řekl něco víc. (Luk. 1:34) Krátce potom se vydala na dlouhou cestu do hornatého kraje v Judeji, kde bydlela její příbuzná Alžběta. Alžběta ji pochválila a Jehova ji použil k tomu, aby o Mariině miminku pronesla povzbuzující proroctví. (Luk. 1:39–45) Marie pak řekla, že Jehova prokázal, že „jeho paže je silná“. (Luk. 1:46–51) Prostřednictvím Gabriela a Alžběty jí dodal sílu, kterou tolik potřebovala. w23.10 14, 15 ¶10–12

Omezený počet Ježíšových následovníků je pomazaný svatým duchem a má výjimečný vztah s Jehovou. Těchhle 144 000 má v nebi sloužit s Ježíšem jako kněží. (Zjev. 14:1) Ještě tady na zemi je Bůh pomazává svým duchem a přijímá za svoje syny. Svatá ve svatostánku představuje tenhle jejich výjimečný vztah s Bohem. (Řím. 8:15–17) Nejsvětější představuje nebe, kde je sám Jehova. Opona, která oddělovala Svatou od Nejsvětější, představuje Ježíšovo lidské tělo. Dokud tohle tělo měl, nemohl jako velekněz v duchovním chrámu vstoupit do nebe. Tím, že svoje tělo obětoval, otevřel cestu do nebe všem pomazaným křesťanům. I oni se musí svého těla vzdát, aby získali nebeskou odměnu. (1. Kor. 15:50; Hebr. 10:19, 20) w23.10 28 ¶13