Nyní je čas pro horlivou službu

„Kdo vytrvá až do konce, ten bude zachráněn.“ — MAREK 13:13.

1, 2. a) Z jakých okolností je patrné, že žijeme na konci tohoto systému věcí? b) Jakými dvěma způsoby bys mohl reagovat?

NĚKTEŘÍ lidé stále ještě nevěří tomu, že žijeme na konci nynějšího systému, ačkoli je těžké pochopit, proč by o tom měli pochybovat. Morálka upadá. Ekonomické podmínky se zhoršují. Roste násilí. Trvá populační exploze, roste znečištění, vzrůstá množství jaderného odpadu, přibývá atomových zbraní a nevěřící si často kladou otázku, zda bude zachován život na Zemi.

² Ještě však nepřišel konec tohoto starého systému. Někteří Bohu oddaní křesťané jsou možná unaveni službou království. Jestliže někdo v podstatě oddal svůj život nikoli Bohu, ale nějakému datu, byl možná oddělen. Ale ti, kteří oddali svůj život skutečně Jehovovi Bohu, aby stále činili jeho vůli a šli po jeho cestách, jsou silnější než kdy dříve a jejich počet stále roste.

3. a) Proč dychtí lidé, kteří milují spravedlnost, po tom, aby viděli konec tohoto starého systému? b) Co bychom měli dělat, než k tomu dojde?

³ Lidé, kteří milují spravedlnost, dychtí po tom, aby viděli, že tento starý systém skončil, protože bude nahrazen pozemským rájem, spravedlivým novým pořádkem, který slibuje Bible. (Iz. 9:6, 7; Mat. 6:9, 10; 2. Petra 3:13; Zjev. 21:1–4) Ano, Jehovovi služebníci chtějí, aby tato změna přišla, jakmile si to bude přát Bůh. Ale protože se oddali Bohu pravým způsobem, trpělivě čekají na jeho čas a horlivě přitom postupují kupředu ve vzrušujícím díle kázání království, které jim uložil. — Mat. 24:14.

Inspirované příklady

4. Jaký znamenitý příklad dali muži a ženy víry ve starověku?

⁴ Nikdo nemá důvod k tomu, aby se stahoval zpět, aby polevoval nebo si odpočíval. Jehova Bůh a Kristus Ježíš jsou pracovití. (Jan 5:17) Bible je kromě toho plná zpráv o těžce pracujících, šťastných mužích a ženách víry, kteří nám slouží jako inspirující a povzbuzující příklady. A přece mnozí z těchto věrných mužů a žen věděli, že se sliby, na něž čekali, nesplní za jejich života. Měly uplynout generace, v některých případech dokonce tisíciletí, než se měly stát věci, jež očekávali. A přece nepolevovali ve své činnosti. Mnozí sloužili radostně až do stáří, pevní ve víře, horliví v poslušnosti Bohu a trpělivě čekali na to, jak se budou jeho předsevzetí rozvíjet. Bůh kromě toho dává svá zjevení postupně během staletí. A tak tito starověcí lidé víry věděli mnohem méně než ty dnes o tom, jak Bůh splní věci, které slíbil.

5. Jaký příklad dal Ábel?

⁵ Uvědom si například, jak málo informací měl Ábel. Věděl jen, že Bůh slíbil nějaké „semeno“ a že toto „semeno“ někdy v budoucnosti rozdrtí hadovi hlavu. (1. Mojž. 3:15) A přece Ježíš nazval Ábela „spravedlivým“ a v Pavlově seznamu vynikajících mužů víry je jmenován na prvním místě. (Mat. 23:35; Žid. 11:4) Byl bys měl takovou víru s tak omezenými poznatky, jaké byly k dispozici v Ábelově době?

6, 7. Jak nám dal znamenitý příklad Abrahám, i když se některé Bohem dané sliby v Abrahámově době nesplnily?

⁶ Noe, Abrahám, Izák a Jákob, ti všichni žili dříve, než Jehova projevil svou úžasnou moc v době, kdy Izrael vyšel z Egypta. Nic nevěděli o těch bázeň vzbuzujících událostech, jež měly doprovázet vydání zákona na Sinaji. Když žili, nebyla ještě napsána ani první kniha Bible.

⁷ Abrahám neměl naději, že by byl ráj na zemi obnoven za jeho života. Bylo mu místo toho řečeno, že jeho potomstvo bude skličováno 400 let. Teprve někdy ve vzdálené budoucnosti se měl splnit Boží slib, že si ‚prostřednictvím jeho semene budou určitě žehnat všechny národy země‘. (1. Mojž. 15:13; 22:18; Gal. 3:8) Abrahám „očekával. . . město, které má skutečné základy a jehož stavitelem a tvůrcem je Bůh“. (Žid. 11:10) Skutečnost, že se toho Abrahám neměl dožít ve své době, ale teprve při vzkříšení, nijak nezmenšovala jeho víru, poslušnost a nadšení ve službě Bohu. Měli bychom si položit otázku: Mám takovou víru, poslušnost a nadšení, jaké měl Abrahám?

8. Čemu se učíme od Mojžíše, pokud jde o trpělivost a vytrvalost?

⁸ Mojžíš si myslel, že nemůže vykonat práci, kterou mu Bůh určil. Řekl, že není výmluvným řečníkem, a měl pocit, že mu nebude naslouchat ani jeho lid ani farao. (2. Mojž. 4:1, 10; 6:12) A přece Mojžíš uposlechl. Učinil, co mu Jehova řekl, a činil to po velmi dlouhou dobu. Při putování v pustině Mojžíš věděl, že to bude trvat dalších 40 let, než jeho lid vstoupí do Zaslíbené země, a pro jeho vlastní pozdější hřích mu bylo řečeno, že on do té země nevstoupí vůbec. Ale rok po roce zůstával na Jehovově cestě. (4. Mojž. 14:33, 34; 20:9–12; 5. Mojž. 3:23–28; 34:1–6) Byla by tvá láska k Bohu také podnětem pro takovou trpělivost a píli v jeho službě? Byl bys věrně vedl jiné k cíli, o němž bys věděl, že jej osobně nedosáhneš?

9, 10. Jak projevil vytrvalost Izaiáš a Jeremiáš, ačkoli neměli naději na to, že za svého života obdrží vytouženou odměnu?

⁹ Když se Jehova zeptal, kdo půjde a bude za něj mluvit, řekl Izaiáš: „Zde jsem, pošli mne!“ (Iz. 6:8–11) Déle než čtyřicet let sloužil jako Jehovův prorok. Mezi jiným zprostředkoval Izaiáš Boží slib ohledně ‚nových nebes a nové země‘, ačkoli za jeho života nebyla naděje na nějaký spravedlivý nový systém. (Iz. 65:17–25) Byl bys tak věrný prostě proto, že zachovávání věrnosti bylo správné a v souladu s tvou hlubokou láskou k Bohu?

¹⁰ Jeremiáš byl použit k ohlašování nepopulárních výstrah nevěřícímu lidu. Na konci jeho služby nečekal spravedlivý pozemský ráj. Místo toho se měl jeho milovaný Jeruzalém stát „pustinou, předmětem údivu“, měl být zničen, protože jeho obyvatelé neměli víru. Jeremiáš věděl, že dojde k obnovení, ale to mělo nastat teprve po uplynutí 70 let — téměř za další normální délku lidského života! (Jer. 25:8–11; 29:10) Skutečnost, že se nedožije předpověděné obnovy, neodradila Jeremiáše od kázání. I když se pokoušel přestat, Jehovovo slovo bylo v jeho kostech „jako hořící oheň“. Prostě musel mluvit, a Jehova byl s ním „jako hrozný mocný“. — Jer. 20:7–11.

Co nám pomáhá k vytrvalosti

11, 12. K jakému jednání by nás podle biblických poukazů měly podněcovat tyto starověké příklady víry?

¹¹ Apoštol Pavel poukázal na to, jak by na nás měly působit tyto příklady. Napsal: „Protože nás tedy obklopuje tak velký oblak svědků, odložme také všechnu přítěž a hřích [nedostatek víry], do něhož se snadno zaplétáme, a s vytrvalostí běžme závod, který je nám předložen.“ — Žid. 12:1.

¹² Pavel také napsal: „Všechno, co bylo napsáno dříve, bylo totiž napsáno pro naše poučení, abychom měli naději prostřednictvím své vytrvalosti a útěchy z Písem. Ať dá Bůh, který poskytuje vytrvalost a útěchu, abyste mezi sebou měli stejné smýšlení, jako měl Kristus Ježíš, a abyste shodně jedněmi ústy oslavovali Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista.“ (Řím. 15:4–6) Tyto starověké příklady víry by nás tedy měly podněcovat, abychom vytrvali, abychom lpěli na svém kázání a vyučování, jež nám bylo uloženo, a tak abychom horlivě oslavovali Jehovu, Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista.

13. Co na rozdíl od nás nikdy neměli starověcí lidé víry příležitost se dovědět?

¹³ Jen si uvědom, jaké známe věci, jež posilují víru a jež nemohli znát věrní proroci ve starověku. Když oni žili, nikdo ještě nevěděl, kdo bude Mesiášem. My to však nejen víme, ale víme také o narození, učení, smrti a vzkříšení tohoto Mesiáše, Ježíše Krista. Víme dále o výkupném, o království a o „semeni“, které tito lidé kdysi věrně očekávali. Máme kromě toho celá Křesťanská řecká písma — od Matouše až po Zjevení. A máme příležitost rozumět této podivuhodné knize Zjevení s jejími proroctvími, jež posilují víru, splňují se v naší době a ještě se splní v budoucnosti. Opravdu žijeme ve vzrušující a rozhodující době — v době, kterou tito starověcí lidé dychtivě očekávali.

Příklady horlivé služby

14, 15. Dali se odradit křesťané v prvním století tím, že království mělo přijít teprve v budoucnosti? Vysvětli to.

¹⁴ První Ježíšovi následovníci byli netrpěliví a chtěli vidět slíbené království. Ptali se Ježíše: „Pane, obnovíš Izraeli království v tomto čase?“ Tito učedníci si tehdy neuvědomili, že království bude nebeské. Tomu porozuměli až později pod vlivem Božího ducha. Ale Ježíš jim oznámil, že mají vykonat velkou práci. Řekl, že mu mají být „svědky jak v Jeruzalémě, tak v celé Judeji a Samařsku a až do nejvzdálenější části země“. (Sk. 1:6–8) Tento úkol se nezdál příliš veliký. O letnicích roku 33 n. l. se pustilo asi 120 učedníků pod vedením svatého ducha do kázání dobrého poselství. Onoho dne přijalo slovo asi 3 000 lidí! A židovský velekněz mohl zakrátko říci: „Podívejme se, naplnili jste Jeruzalém svým učením.“ — Sk. 2:41; 5:28.

¹⁵ Lidé, kteří byli tehdy přítomni v Jeruzalémě z nejrůznějších částí Evropy, Asie a Afriky, odnesli pravděpodobně dobré poselství zpět do svých zemí. (Sk. 2:5–11) Zakrátko kázal horlivě Pavel a pomáhal zakládat křesťanské sbory v celé římské provincii Asii a v Řecku. Šel dále do Říma a snad i do Španělska. Petr šel opačným směrem, až do Babylóna. Za necelých třicet let činnosti těchto prvních křesťanů a zástupů těch, které učili, mohl Pavel říci, že bylo dobré poselství „kázáno v celém stvoření, jež je pod nebem“. (Kol. 1:23) Jaké jen vykonali dílo, když horlivé uposlechli Ježíšův příkaz a učili jiné! — Mat. 28:19, 20; Tit. 2:13, 14.

Končí jeden systém

16. Jakou událost vyhlíželi první křesťané?

¹⁶ Jedno časové období však bylo pro první křesťany zvlášť důležité. Ježíš kdysi řekl: „Když. . . uvidíte Jeruzalém obklopený utábořenými vojsky, pak vězte, že se přiblížilo jeho zpustošení. Ať potom ti, kteří jsou v Judeji, utečou k horám a ti, kteří jsou v jeho středu, ať odejdou a ti, kteří jsou na venkově, ať do něho nevstupují, protože to jsou dny pro uplatnění práva, aby se splnilo všechno, co bylo napsáno.“ — Luk. 21:20–22.

17, 18. a) Kdy a jak jednali křesťané podle Ježíšových slov zaznamenaných u Lukáše 21:20–22? b) V jaké další zkoušce se možná ocitli?

¹⁷ Uplynulo přes 30 let. Potom, v roce 66 n. l., obklíčila římská vojska Jeruzalém. Když bylo blízko jejich vítězství, vojska odtáhla. Židé se pyšně domnívali, že zvítězili, a začali Římany pronásledovat.a Co však budou dělat křesťané? Eusebius, který žil v první polovině čtvrtého století, píše, že „ti, kteří věřili v Krista, se přestěhovali z Jeruzaléma“ do jednoho města v Pereji, které se jmenovalo Pella.b

¹⁸ Čas plynul dál. Rok 66 pominul a nadešel rok 67. Pak přišel rok 68. I ten uplynul. Stejně tak rok 69. Byli tito křesťané zkoušeni tím, že čas tak plynul? Připadalo to některým příliš dlouhé? Zmýlili se snad? Ježíš neřekl, jak dlouho budou čekat. Jestliže se však někteří přece vrátili do Jeruzaléma, vedlo to jen k jejich zármutku, protože Římané se v roce 70 vrátili, dobyli město a mnoho jeho obyvatel pobili. Historik Josephus říká, že zemřelo 1, 1 miliónu obyvatel, protože Jeruzalém byl „přeplněn obyvateli“, když „z celé země“ přišly do Jeruzaléma zástupy na pasach.c

19. a) Které opravdu důležité otázky by si dnes měli zodpovědět oddaní křesťané? b) Co by nás mělo podněcovat, abychom se věnovali svaté službě?

¹⁹ Vede tě to k přemýšlení o dnešní situaci? Otázka není: Kdy skončí tento starý systém? To se stane v Božím určeném čase. Ale otázka pro nás je, co my děláme. Měli bychom se zeptat sami sebe: Studuji pilně Boží slovo a věnuji Bohu bezvýhradně svůj život? Žiji opravdu podle této oddanosti? K rozšíření svaté služby by nás nemělo vést to, kde se nacházíme v proudu času. Podobně jako tomu bylo u Ábela, Abraháma, Mojžíše, Izaiáše a jiných měla by nás k tomu podněcovat láska k Jehovovi Bohu. Musíme sloužit Jehovovi ochotně a bez ohledu na to, kdy přijde konec. Nyní však máme zvláštní motivaci. Dospěli jsme do závěrečné části „posledních dnů“ tohoto přítomného systému. (2. Tim. 3:1) Tato skutečnost by nás měla podněcovat k mimořádné službě.

20. Jak se události, které vidíš, podobají událostem, které viděli křesťané v prvním století?

²⁰ Křesťané již předtím, než opustili Jeruzalém, viděli, jak se splňuje mnoho rysů Ježíšova „znamení“, a potom, když viděli splnění jeho výroku, že vojska obklíčí město, uprchli. My pozorujeme od závažného roku 1914 splňování mnoha proroctví o čase konce. (Matouš, kapitoly 24, 25; Zjevení 6:1–8; 2. Tim. 3:1–5) Tyto prorokované události se začaly splňovat asi před 70 lety. Ježíš však řekl, že všechny nastanou za života jedné generace. (Mat. 24:32–34) Je zřejmé, že tato generace již velmi pokročila!

Horliví ve víře

21. Proč je horlivá služba Bohu naléhavou věcí?

²¹ Práce, která slouží k záchraně života, se musí často konat ve spěchu. Naše doba je doba mimořádné činnosti, zintenzívněné služby a zesílené víry a nadšení. Měli bychom pamatovat na to, že jeden den bude náš poslední den v tomto starém systému. Buď se dožijeme konce tohoto systému, nebo dříve skončí náš vlastní život. Život je nyní krátký, prchavý. Nikdo z nás neví, zda bude zítra naživu. Máme jen omezenou dobu, v níž můžeme dokazovat svou věrnost a ryzost Bohu. (Žalm 39:5; Kaz. 12:1; Luk. 12:18–21) Proto by bylo vhodné, abychom si položili otázku: Jsem spokojen s tím, co jsem dělal dnes?

22. Co říká Písmo o odměně?

²² Je důležité, abychom nezapomínali na odměnu. Upírej oči na cenu. Ježíš řekl: „Kdo. . . vytrvá až do konce, ten bude zachráněn.“ Pavel napsal, že „každý obdrží vlastní odměnu podle vlastní namáhavé práce“. Řekl také: „Potřebujete vytrvalost, abyste, až vykonáte Boží vůli, přijali splnění toho zaslíbení.“ — Mar. 13:13; 1. Kor. 3:8; Žid. 10:36.

23, 24. Co jsi odhodlán činit, pokud jde o tvou víru a službu království, vezmeš-li v úvahu radu zde uvedených biblických textů?

²³ Písmo nás nabádá: „Protože se to všechno má takto rozplynout, jakými lidmi byste měli být vy ve svatých činech chování a ve skutcích zbožné oddanosti, když očekáváte a pevně chováte v mysli přítomnost Jehovova dne.“ Dále je nám řečeno: „Pokud jde o časy a období, není třeba vám nic psát. Vždyť sami dost dobře víte, že Jehovův den přichází přesně jako zloděj v noci. . . Proto tedy dále nespěme jako ostatní, ale zůstaňme bdělí a střízliví.“ — 2. Petra 3:11, 12; 1. Tes. 5:1–6.

²⁴ Kéž si proto udržujeme pevnou víru a zůstáváme horliví ve službě království, bez jakýchkoli pochybností. Budeme-li tak jednat, můžeme říci s apoštolem: „My. . . nejsme takoví, kteří se odtahují ke zničení, ale takoví, kteří mají víru k zachování duše naživu.“ –Žid. 10:39.

[Poznámky pod čarou]

Příklady, o nichž můžeme přemýšlet

◆ Jak nás dnes mocně povzbuzují příklady Ábela, Abraháma, Mojžíše a Jeremiáše?

◆ Jak zapůsobilo na křesťany v prvním století, že tehdy ještě nepřišlo království?

◆ V jaké zkoušce se mohli ocitnout první křesťané po tom, co uprchli z Jeruzaléma?

◆ Oč bychom se nyní měli hlavně zajímat?