Zlaté plody z Arménie

● Meruňky se po tisíce let pěstovaly v Asii a Evropě. Staří Římané se s nimi poprvé setkali v Arménii, a tak jim začali říkat arménská jablka.

Dnes se v Arménii pěstuje na padesát odrůd meruněk. Zrají v období od poloviny června do konce srpna. Místní úrodná vulkanická půda a dostatek slunečního světla dávají arménským meruňkám specifickou sladkou chuť a mnozí lidé je považují za nejchutnější na světě.

Běžné odrůdy mají plody velikosti švestky a mohou mít různé barevné odstíny, od nazlátlého po sytě oranžový. Mají sametový povrch a masitou dužinu. Nejsou příliš šťavnaté a mohou chutnat sladce nebo i trpce. Chuť těch nejoblíbenějších odrůd někteří popisují jako něco mezi broskví a švestkou.

Pěstitelé vyšlechtili také „černé“ meruňky. Nejedná se však o pravé meruňky, ale o křížence meruňky a švestky. Mají temně fialovou, téměř černou, chlupatou slupku a žlutou dužinu. U nás se jim říká buď švestkomeruňky, nebo meruňkošvestky.

Než na stromech vypučí listy, objeví se bílé voňavé květy, které jsou schopné samoopylení. Jsou podobné květům broskvoně, švestky či třešně. Meruňkám se nejlépe daří v oblastech, kde jsou studené zimy a horká léta. K tomu, aby dobře kvetly a nesly ovoce, totiž potřebují během roku mrazivé období. Arménské klima je pro ně proto ideální.

Čerstvé meruňky jsou velmi zdravé. Obsahují například hodně beta-karotenu a vitaminu C. Čerstvé plody se však rychle kazí, a tak jsou v některých částech světa mnohem oblíbenější meruňky sušené. I ty jsou naštěstí výživné a jsou bohatým zdrojem vlákniny a železa. Z meruněk se také vyrábí džem, šťáva nebo pálenka.

Z meruňkového dřeva se navíc vyřezávají nádherné předměty, například duduk, populární arménský dechový nástroj, kterému se někdy říká meruňková píšťala. Z tohoto dřeva se také ručně vyřezávají suvenýry, které si turisté mohou zakoupit v obchodech a na trzích kolem hlavního města Jerevanu.

Pokud žijete v oblasti, kde se meruňky pěstují, jistě si na tomto zlatém ovoci občas pochutnáte i vy.