PRVNÍ MOJŽÍŠOVA

1 Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi.+

2 Země byla beztvará a pustá,* nad povrchem vodní hlubiny*+ byla tma a nad vodami+ se pohybovala Boží aktivní síla.*+

3 A Bůh řekl: „Ať je světlo.“ A bylo světlo.+ 4 Bůh viděl, že světlo je dobré, a začal oddělovat světlo od tmy. 5 Bůh nazval světlo dnem a tmu nazval nocí.+ A byl večer a bylo ráno, první den.

6 Potom Bůh řekl: „Ať je prostor+ mezi vodami a ať se vody oddělí od vod.“+ 7 Bůh udělal prostor a oddělil vody pod prostorem od vod nad prostorem.+ A stalo se to. 8 Bůh nazval prostor nebem. A byl večer a bylo ráno, druhý den.

9 Potom Bůh řekl: „Ať se vody pod nebem shromáždí na jedno místo a ať se objeví souš.“+ A stalo se to. 10 Bůh nazval souš zemí+ a shromážděné vody nazval mořem.+ A Bůh viděl, že je to dobré.+ 11 Potom Bůh řekl: „Ať ze země vyroste tráva, rostliny nesoucí semena a ovocné stromy, které budou na zemi podle svých druhů přinášet plody se semeny.“ A stalo se to. 12 Ze země začala růst tráva, rostliny nesoucí semena+ a stromy přinášející plody se semeny, podle svých druhů. A Bůh viděl, že je to dobré. 13 A byl večer a bylo ráno, třetí den.

14 Potom Bůh řekl: „Ať jsou v nebeském prostoru světelná tělesa,*+ aby oddělovala den od noci.+ Budou sloužit jako znamení k určování období, dnů a roků.+ 15 Budou svítit v nebeském prostoru, aby osvětlovala zemi.“ A stalo se to. 16 Bůh udělal dvě velká světelná tělesa – větší světelné těleso, aby vládlo dni,+ a menší, aby vládlo noci, a udělal také hvězdy.+ 17 Bůh je umístil do nebeského prostoru, aby osvětlovala zemi 18 a aby vládla ve dne a v noci a oddělovala světlo od tmy.+ A Bůh viděl, že je to dobré. 19 A byl večer a bylo ráno, čtvrtý den.

20 Potom Bůh řekl: „Ať se vody hemží živými tvory* a ať létající tvorové* létají nad zemí v nebeském prostoru.“*+ 21 Bůh stvořil velké mořské tvory* a všechny živé tvory,* kteří se pohybují a hemží ve vodách, podle jejich druhů a všechny okřídlené létající tvory podle jejich druhů. A Bůh viděl, že je to dobré. 22 Bůh jim požehnal a řekl: „Buďte plodní, množte se a naplňte mořské vody.+ A ať se na zemi množí létající tvorové.“ 23 A byl večer a bylo ráno, pátý den.

24 Potom Bůh řekl: „Ať země vydá živé tvory* podle jejich druhů, domácí zvířata, lezoucí zvířata* a divoká zvířata podle jejich druhů.“+ A stalo se to. 25 Bůh udělal divoká zvířata podle jejich druhů, domácí zvířata podle jejich druhů a všechna zvířata lezoucí po zemi podle jejich druhů. A Bůh viděl, že je to dobré.

26 Potom Bůh řekl: „Udělejme+ člověka k našemu obrazu,+ aby se nám podobal.+ Ať vládne nad mořskými rybami, nebeskými ptáky,* domácími zvířaty, nad celou zemí a všemi zvířaty, která lezou po zemi.“+ 27 Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu. Stvořil je jako muže a ženu.+ 28 Bůh jim požehnal a řekl jim: „Buďte plodní a množte se, naplňte zemi+ a podmaňte si ji+ a vládněte+ nad mořskými rybami, nebeskými ptáky a všemi živými tvory, kteří se pohybují po zemi.“

29 Potom Bůh řekl: „Dávám vám všechny rostliny nesoucí semena, které jsou na celé zemi, a všechny stromy, které přinášejí plody se semeny. Ať vám slouží k jídlu.+ 30 A všem divokým zvířatům, všem nebeským ptákům a všemu, co se pohybuje po zemi a v čem je život,* dávám jako potravu všechny zelené rostliny.“+ A stalo se to.

31 Bůh viděl všechno, co udělal, a bylo to velmi dobré.+ A byl večer a bylo ráno, šestý den.

2 Tak bylo dokončeno nebe a země a všechno na nich.*+ 2 Do sedmého dne už měl Bůh dokončené dílo, na kterém pracoval, a sedmý den začal odpočívat od veškeré práce, kterou dělal.+ 3 A Bůh požehnal sedmému dni a prohlásil ho za posvátný, protože v něm odpočívá od všeho díla, které stvořil, od všeho, co podle svého záměru udělal.

4 Toto je zpráva o tom, jak se objevilo nebe a země v době, kdy byly tvořeny, v den, kdy Bůh Jehova* udělal zemi a nebe.+

5 Na zemi ještě nebyl žádný keř ani jiné rostliny, protože Bůh Jehova ještě nesesílal na zemi déšť a nebyl tu člověk, který by obdělával půdu. 6 Ale ze země vystupovala mlha a zavlažovala celý její povrch.

7 Potom Bůh Jehova vytvořil člověka z prachu+ země, vdechl do jeho nosu dech života+ a člověk se stal živou bytostí.*+ 8 A Bůh Jehova vysadil zahradu v Edenu,+ na východě, a tam postavil člověka, kterého vytvořil.+ 9 Bůh Jehova tedy nechal ze země vyrůst všechny druhy stromů, které byly krásné na pohled a dobré k jídlu, a také strom života+ uprostřed zahrady a strom poznání dobrého a špatného.+

10 Z Edenu vytékala řeka, která zavlažovala zahradu a potom se rozdělovala na čtyři řeky. 11 První se jmenuje Pišon. Obtéká celou zemi Chavila, kde je zlato. 12 Zlato z té země je velmi kvalitní. Je tam také klejopryskyřice a onyx. 13 Druhá řeka se jmenuje Gichon a obtéká celou zemi Kuš. 14 Třetí řeka se jmenuje Chiddekel*+ a teče na východ od Asýrie.+ A čtvrtá řeka je Eufrat.+

15 Bůh Jehova vzal člověka a dal ho do zahrady Eden, aby ji obdělával a staral se o ni.+ 16 A Bůh Jehova člověku přikázal: „Ze všech stromů v zahradě smíš do sytosti jíst.+ 17 Ale ze stromu poznání dobrého a špatného jíst nebudeš, protože v den, kdy z něho něco sníš, určitě zemřeš.“+

18 Potom Bůh Jehova řekl: „Není dobré, aby byl člověk sám. Udělám mu pomocnici, která by ho doplňovala.“+ 19 Bůh Jehova vytvořil ze země všechna divoká zvířata a všechny nebeské ptáky* a přiváděl je k člověku, aby viděl, jak je nazve. Každý živý tvor* dostal takové jméno, jaké mu člověk dal.+ 20 A tak dal člověk jména všem domácím zvířatům, nebeským ptákům a všem divokým zvířatům, ale pro člověka se nenašla pomocnice, která by ho doplňovala. 21 Bůh Jehova tedy uvedl člověka do hlubokého spánku, a když spal, vzal jedno z jeho žeber a pak tělo na tom místě uzavřel. 22 Ze žebra, které Bůh Jehova vzal z člověka, vytvořil ženu a přivedl ji k člověku.+

23 A člověk řekl:

24 Proto muž opustí otce a matku a přilne ke* své manželce a stanou se jedním tělem.+ 25 Oba, člověk i jeho manželka, byli nazí,+ ale nestyděli se.

3 Had+ byl nejobezřetnější* ze všech divokých zvířat, která Bůh Jehova udělal. Řekl ženě: „Opravdu Bůh řekl, že nesmíte jíst ze všech stromů v zahradě?“+ 2 Žena hadovi odpověděla: „Ovoce ze stromů v zahradě smíme jíst.+ 3 Ale o ovoci ze stromu, který je uprostřed zahrady,+ Bůh řekl: ‚Nebudete z něho jíst, ani se ho nedotknete, jinak zemřete.‘“ 4 Had na to ženě řekl: „Určitě nezemřete.+ 5 Bůh totiž ví, že v den, kdy z něho něco sníte, se vám otevřou oči a budete jako Bůh – budete znát dobré a špatné.“+

6 A tak žena viděla, že strom je dobrý k jídlu a že je lákavý pro oči a krásný na pohled. Vzala si tedy jeho ovoce a jedla ho.+ Potom nějaké dala i svému manželovi, když byl s ní, a on ho také jedl.+ 7 Pak se jim oběma otevřely oči a uvědomili si, že jsou nazí. Proto sešili fíkové listy a udělali si bederní roušky.+

8 O něco později člověk a jeho manželka slyšeli hlas Boha Jehovy, který se v době denního vánku procházel po zahradě, a schovali se před Bohem Jehovou mezi stromy zahrady. 9 A Bůh Jehova volal na člověka: „Kde jsi?“ 10 On mu pak odpověděl: „Slyšel jsem v zahradě tvůj hlas, ale bál jsem se, protože jsem nahý, a tak jsem se schoval.“ 11 „Kdo ti řekl, že jsi nahý?“+ zeptal se Bůh. „Jedl jsi ze stromu, ze kterého jsem ti zakázal jíst?“+ 12 Člověk řekl: „To žena, kterou jsi mi dal, aby byla se mnou, ona mi dala ovoce ze stromu, a tak jsem jedl.“ 13 Bůh Jehova řekl ženě: „Co jsi to udělala?“ Žena odpověděla: „Had mě podvedl, a tak jsem jedla.“+

14 Potom Bůh Jehova řekl hadovi:+ „Protože jsi to udělal, budeš prokletý mezi všemi domácími i divokými zvířaty. Budeš se plazit po břiše a žrát prach po všechny dny svého života. 15 A položím nepřátelství+ mezi tebe+ a ženu+ a mezi tvé potomstvo*+ a její potomstvo.*+ Ty mu zraníš* patu+ a ono* ti rozdrtí* hlavu.“+

16 Ženě řekl: „Velmi zvětším tvoje trápení během těhotenství a své děti budeš rodit v bolestech. Budeš toužit po svém manželovi a on bude nad tebou panovat.“

17 A Adamovi* řekl: „Protože jsi poslechl svou manželku a jedl jsi ze stromu, o kterém jsem ti přikázal:+ ‚Nebudeš z něho jíst‘, bude země kvůli tobě prokletá.+ Po všechny dny svého života budeš těžce pracovat,+ abys z ní získal obživu.* 18 Poroste ti na ní trní a bodláčí a budeš jíst polní rostliny. 19 V potu tváře budeš jíst chléb,* dokud se nevrátíš do země, protože z ní jsi byl vzat.+ Jsi totiž prach a do prachu se vrátíš.“+

20 Potom dal Adam své manželce jméno Eva,* protože se měla stát matkou všech živých.+ 21 A Bůh Jehova udělal pro Adama a jeho manželku dlouhé kožené oděvy, aby je oblékl.+ 22 Potom Bůh Jehova řekl: „Člověk je teď jako jeden z nás v tom, že zná dobré a špatné.+ Teď se postarám o to, aby nevztáhl ruku a nevzal ovoce i ze stromu života,+ nejedl ho a nežil věčně.“* 23 A tak ho Bůh Jehova vykázal ze zahrady Eden,+ aby obdělával zemi, ze které byl vzat.+ 24 Vyhnal člověka a na východě zahrady Eden postavil cherubíny+ spolu s otáčejícím se ohnivým mečem, aby střežili cestu ke stromu života.

4 Adam měl pohlavní styk se svou manželkou Evou a ona otěhotněla.+ Když porodila Kaina,+ řekla: „Porodila* jsem syna s Jehovovou pomocí.“ 2 Za čas porodila jeho bratra Ábela.+

Ábel se stal pastýřem ovcí a Kain obdělával půdu. 3 Po nějaké době Kain přinesl něco z plodů země Jehovovi jako oběť 4 a Ábel přinesl několik prvorozených zvířat ze svého stáda+ i s jejich tukem. Jehova příznivě přijal Ábela a jeho oběť,+ 5 ale Kaina a jeho oběť nepřijal. A tak se Kain velmi rozzlobil a byl zachmuřený.* 6 Jehova Kainovi řekl: „Proč jsi tak rozzlobený a zachmuřený? 7 Pokud se změníš a budeš jednat správně, copak nezískáš znovu mou přízeň?* Ale pokud nebudeš jednat správně, u dveří se krčí hřích a chce se tě zmocnit. A co ty, ovládneš ho?“

8 Potom Kain řekl svému bratru Ábelovi: „Pojďme na pole.“ Když byli na poli, Kain svého bratra Ábela napadl a zabil ho.+ 9 Jehova se pak Kaina zeptal: „Kde je tvůj bratr Ábel?“ „Nevím,“ odpověděl. „Jsem snad strážce svého bratra?“ 10 Bůh na to řekl: „Co jsi to udělal? Slyšíš? Krev tvého bratra ke mně křičí ze země.+ 11 Teď budeš prokletý – vyháním tě z půdy, která otevřela ústa, aby z tvé ruky přijala krev tvého bratra.+ 12 Když budeš obdělávat půdu, nedá ti úrodu.* Staneš se na zemi tulákem a uprchlíkem.“ 13 Kain řekl Jehovovi: „Trest za moje provinění je tvrdší, než můžu unést. 14 Dnes mě vyháníš z této půdy* a budu skrytý před tvou tváří, stanu se na zemi tulákem a uprchlíkem. A ten, kdo mě najde, mě zabije.“ 15 A tak mu Jehova řekl: „Toho, kdo zabije Kaina, postihne sedminásobná pomsta.“

Jehova tedy určil pro Kaina znamení, aby ho nikdo, kdo ho najde, nezabil. 16 Potom Kain odešel od Jehovovy tváře a usadil se v zemi Nod,* na východ od Edenu.+

17 Pak měl Kain pohlavní styk se svou manželkou+ a ona otěhotněla a porodila Enocha. A začal stavět město a pojmenoval ho po svém synu Enochovi. 18 Enochovi se narodil Irad. Irad se stal otcem Mechujaela, Mechujael se stal otcem Metušaela a Metušael se stal otcem Lameka.

19 Lamek si vzal dvě manželky. První se jmenovala Ada a druhá Cilla. 20 Ada porodila Jabala. Ten se stal praotcem těch, kdo bydlí ve stanech a chovají dobytek. 21 Jeho bratr se jmenoval Jubal. Ten se stal praotcem všech, kdo hrají na harfu a na píšťalu.* 22 Cilla porodila Tubal-kajina, který koval nejrůznější měděné a železné nástroje. Tubal-kajinova sestra byla Naama. 23 Lamek pak složil pro své manželky Adu a Cillu tyto verše:

25 Adam měl znovu pohlavní styk se svou manželkou a ona porodila syna a dala mu jméno Set.*+ Řekla totiž: „Bůh mi dal* jiného potomka* místo Ábela, kterého Kain zabil.“+ 26 Setovi se také narodil syn a dal mu jméno Enoš.+ Tehdy lidé začali vzývat Jehovovo jméno.

5 Toto je záznam o Adamových potomcích. V den, kdy Bůh stvořil Adama, udělal ho ke své podobě.+ 2 Stvořil je jako muže a ženu.+ V den, kdy je stvořil,+ jim požehnal a nazval je člověk.*

3 Když bylo Adamovi 130 let, stal se otcem syna, který se mu podobal, byl k jeho obrazu, a dal mu jméno Set.+ 4 Po narození Seta žil Adam ještě 800 let a stal se otcem synů a dcer. 5 Adam žil 930 let a pak zemřel.+

6 Když bylo Setovi 105 let, stal se otcem Enoše.+ 7 Po narození Enoše žil Set ještě 807 let a stal se otcem synů a dcer. 8 Set žil 912 let a pak zemřel.

9 Když bylo Enošovi 90 let, stal se otcem Kenana. 10 Po narození Kenana žil Enoš ještě 815 let a stal se otcem synů a dcer. 11 Enoš žil 905 let a pak zemřel.

12 Když bylo Kenanovi 70 let, stal se otcem Mahalalela.+ 13 Po narození Mahalalela žil Kenan ještě 840 let a stal se otcem synů a dcer. 14 Kenan žil 910 let a pak zemřel.

15 Když bylo Mahalalelovi 65 let, stal se otcem Jareda.+ 16 Po narození Jareda žil Mahalalel ještě 830 let a stal se otcem synů a dcer. 17 Mahalalel žil 895 let a pak zemřel.

18 Když bylo Jaredovi 162 let, stal se otcem Enocha.+ 19 Po narození Enocha žil Jared ještě 800 let a stal se otcem synů a dcer. 20 Jared žil 962 let a pak zemřel.

21 Když bylo Enochovi 65 let, stal se otcem Metuzaléma.+ 22 Po narození Metuzaléma Enoch chodil s pravým Bohem* ještě 300 let a stal se otcem synů a dcer. 23 Enoch žil 365 let. 24 Enoch chodil s pravým Bohem.+ Potom už nebyl, protože ho Bůh vzal.+

25 Když bylo Metuzalémovi 187 let, stal se otcem Lameka.+ 26 Po narození Lameka žil Metuzalém ještě 782 let a stal se otcem synů a dcer. 27 Metuzalém žil 969 let a pak zemřel.

28 Když bylo Lamekovi 182 let, stal se otcem syna. 29 Dal mu jméno Noe*+ a řekl: „Ten nám přinese úlevu* od naší dřiny a úmorné práce na půdě, kterou Jehova proklel.“+ 30 Po narození Noema žil Lamek ještě 595 let a stal se otcem synů a dcer. 31 Lamek žil 777 let a pak zemřel.

32 Potom co bylo Noemovi 500 let, stal se otcem Sema,+ Chama+ a Jafeta.+

6 Když lidí na zemi přibývalo a rodily se jim dcery, 2 synové pravého Boha*+ si začali všímat, že lidské dcery jsou krásné. A tak si brali za manželky všechny, které chtěli. 3 Tehdy Jehova řekl: „Můj duch nebude tolerovat člověka navěky,+ protože je hříšný.* Bude žít ještě 120 let.“+

4 V té době i potom byli na zemi obři.* Synové pravého Boha totiž měli styky s lidskými dcerami a ty jim rodily syny. To jsou ti silní muži z dávné minulosti, slavní muži.

5 Jehova viděl, že zkaženost lidí na zemi je velká a že všechny jejich myšlenky a touhy jejich srdce jsou pořád jenom špatné.+ 6 Jehova litoval,* že na zemi udělal lidi, a v srdci cítil bolest.*+ 7 A tak Jehova řekl: „Smetu z povrchu země lidi, které jsem stvořil, a s nimi i domácí zvířata, plazy* a ptáky,* protože lituji, že jsem je udělal.“ 8 Ale Noe získal Jehovovu přízeň.

9 Toto jsou události Noemova života.

Noe jednal správně*+ a na rozdíl od svých současníků* byl bezúhonný.* Noe chodil s pravým Bohem.+ 10 Časem se stal otcem tří synů – Sema, Chama a Jafeta.+ 11 Ale země byla v očích pravého Boha zkažená a byla plná násilí. 12 Bůh se podíval na zemi a viděl, že je zkažená.+ Všichni lidé* na zemi jednali velmi špatně.+

13 Bůh pak řekl Noemovi: „Rozhodl jsem se skoncovat se všemi lidmi,* protože naplnili zemi násilím. Zničím je i se zemí.+ 14 Udělej si archu* z pryskyřičného dřeva.+ V arše uděláš oddělení a pokryješ ji zevnitř i zvnějšku dehtem.*+ 15 Uděláš ji takto: Bude 300 loket* dlouhá, 50 loket široká a 30 loket vysoká. 16 Jeden loket odshora uděláš okno, aby v arše bylo světlo.* Uděláš v ní první, druhé a třetí podlaží a z boku uděláš vchod.+

17 A já přivedu na zemi potopu,+ abych zničil všechny živé tvory* pod nebem, ve kterých je dech života.* Všechno, co je na zemi, zahyne.+ 18 Ale s tebou uzavírám smlouvu. Vejdeš do archy a s tebou tvoji synové, tvoje manželka a manželky tvých synů.+ 19 Z každého druhu zvířat+ přivedeš do archy po jednom páru, samce a samici,+ aby s tebou zůstali naživu. 20 Z každého druhu ptáků, z každého druhu domácích zvířat a z každého druhu plazů tam k tobě vejdou po páru, aby zůstali naživu.+ 21 Udělej zásoby různé potravy a vezmi je s sebou, abyste vy i zvířata měli co jíst.“+

22 A Noe udělal všechno tak, jak mu Bůh přikázal. Udělal to přesně tak.+

7 Potom Jehova řekl Noemovi: „Vejdi s celou rodinou do archy, protože vidím, že ty na rozdíl od této generace jednáš správně.+ 2 Z každého druhu čistých zvířat s sebou vezmeš po sedmi,*+ samce a samici, a od každého nečistého zvířete jen po dvou, samce a samici, 3 a také z ptáků vezmeš po sedmi,* samce a samici, aby měli potomky a nevyhynuli ze země.*+ 4 Už za pouhých sedm dnů totiž sešlu na zemi déšť,+ který bude trvat 40 dnů a 40 nocí,+ a smetu z povrchu země všechno živé, co jsem udělal.“+ 5 Noe pak udělal všechno, co mu Jehova přikázal.

6 Noemovi bylo 600 let, když na zemi přišla potopa.+ 7 Než potopa začala, Noe se svými syny, manželkou a manželkami svých synů vešel do archy.+ 8 Ze všech čistých i nečistých zvířat, ptáků a všeho, co se pohybuje po zemi,+ 9 vešli k Noemovi do archy po párech samec a samice, jak Bůh Noemovi přikázal. 10 Za sedm dnů přišla na zemi potopa.

11 V 600. roce Noemova života, 17. den druhého měsíce, se protrhly všechny prameny ohromné vodní masy* a nebeská stavidla se otevřela.+ 12 Déšť se lil na zemi 40 dnů a 40 nocí. 13 Ten den vešel Noe do archy a s ním jeho synové Sem, Cham a Jafet,+ jeho manželka a tři manželky jeho synů.+ 14 Vešly s nimi i všechny druhy divokých zvířat, domácích zvířat, plazů a létajících tvorů – ptáků a jiných okřídlených tvorů. 15 Všechny druhy tvorů,* ve kterých je dech života,* přicházely k Noemovi do archy, pár po páru. 16 Samci a samice ze všech druhů tvorů tedy vešli dovnitř, jak Bůh Noemovi přikázal. A Jehova za ním zavřel dveře.

17 Pršelo* 40 dnů. Voda stoupala, zvedla archu a ta plula vysoko nad zemí. 18 Voda stoupala výš a výš a zaplavovala všechno na zemi, ale archa plula na hladině. 19 Voda stoupla tak vysoko, až pokryla všechny vysoké hory pod nebem.+ 20 Vystoupila ještě o 15 loket* nad hory.

21 A tak zahynuli všichni živí tvorové,* kteří se pohybovali po zemi+ – létající tvorové, domácí zvířata, divoká zvířata, drobní tvorové a všichni lidé.+ 22 Zemřelo všechno, co bylo na souši a v čem byl dech života.*+ 23 Bůh* tedy smetl z povrchu země všechno živé – člověka, zvířata, plazy i ptáky. Všichni byli smeteni ze země.+ Přežil jenom Noe a ti, kdo s ním byli v arše.+ 24 Země byla úplně zaplavená 150 dnů.+

8 Ale Bůh pamatoval na Noema a všechna divoká a domácí zvířata, která s ním byla v arše,+ a nechal nad zemí vát vítr, takže voda začala klesat. 2 Prameny vodní masy a nebeská stavidla se uzavřely a déšť z nebe ustal.*+ 3 Voda začala ze země pozvolna ustupovat a po 150 dnech klesla natolik, 4 že archa přistála na pohoří Ararat. Bylo to 17. den sedmého měsíce. 5 Voda dál klesala až do desátého měsíce. A první den desátého měsíce se objevily vrcholky hor.+

6 Po 40 dnech Noe otevřel okno,+ které udělal v arše, 7 a vypustil krkavce. Ten odlétal a přilétal, dokud voda na zemi nevyschla.

8 Pak vypustil holubici, aby zjistil, jestli voda z povrchu země ustoupila. 9 Holubice nenašla žádné místo, kde by si sedla,* a tak se k němu vrátila do archy, protože voda ještě pokrývala celou zemi.+ Vystrčil tedy ruku a vzal ji dovnitř. 10 Čekal dalších sedm dnů a pak ji znovu vypustil z archy. 11 V podvečer se k němu holubice vrátila a měla v zobáku čerstvě utržený olivový list. Tak Noe zjistil, že voda ze země ustoupila.+ 12 Čekal ještě dalších sedm dnů. Potom znovu vypustil holubici, ale ta se k němu už nevrátila.

13 V 601. roce Noemova života,+ první den prvního měsíce, země už nebyla pod vodou. Noe odstranil kryt archy a viděl, že povrch země vysychá. 14 A 27. den druhého měsíce už byla země suchá.

15 Tehdy Bůh Noemovi řekl: 16 „Vyjdi z archy a s tebou tvoje manželka, synové i manželky tvých synů.+ 17 Vyveď i všechny živé tvory každého druhu*+ – ptáky,* zvířata a plazy,* aby naplnili zemi,* byli plodní a množili se.“+

18 Noe tedy se svými syny,+ manželkou a manželkami svých synů vyšel ven. 19 Z archy vyšli podle svých čeledí i všichni živí tvorové, plazi a ptáci, všechno, co se pohybuje po zemi.+ 20 Potom Noe postavil Jehovovi oltář,+ vzal některé ze všech čistých zvířat a ze všech čistých ptáků+ a obětoval na něm zápalné oběti.+ 21 A Jehova ucítil příjemnou* vůni. Jehova si tedy řekl v srdci: „Už nikdy neprokleji* půdu+ kvůli člověku, protože lidské srdce je odmalička nakloněné ke špatnému.+ A už nikdy nezničím všechno živé, jak jsem to udělal.+ 22 Odteď na zemi nikdy nepřestane setba a žeň, chladno a horko, léto a zima, den a noc.“+

9 Bůh požehnal Noemovi a jeho synům a řekl jim: „Buďte plodní, množte se a naplňte zemi.+ 2 Strach a hrůza z vás bude dál na všech zvířatech, na všech ptácích, na všech plazech a na všech mořských rybách. Vydávám vám je do rukou.*+ 3 Všechna zvířata* vám budou sloužit k jídlu.+ Všechna vám je dávám, stejně jako jsem vám dal zelené rostliny.+ 4 Ale nebudete jíst maso s jeho životem* – jeho krví.+ 5 Také budu každého živého tvora volat k odpovědnosti za vaši krev, za váš život. Každého člověka budu volat k odpovědnosti za život jeho bratra.+ 6 Kdo prolije krev člověka, člověkem bude prolita jeho krev,+ protože Bůh udělal člověka ke svému obrazu.+ 7 A vy buďte plodní a množte se, přibývejte na zemi a naplňte ji.“+

8 Potom Bůh Noemovi a jeho synům řekl: 9 „Uzavírám teď smlouvu s vámi+ a s vašimi potomky 10 a s každým živým tvorem,* který je s vámi, s ptáky, zvířaty a všemi ostatními tvory na zemi, se všemi, kdo vyšli z archy – se všemi živými tvory na zemi.+ 11 Uzavírám s vámi tuto smlouvu: Vody potopy už nikdy nezničí všechno živé.* Už nikdy nepřijde potopa, která by zničila zemi.“+

12 A Bůh dodal: „Toto je znamení smlouvy, kterou uzavírám s vámi a každým živým tvorem, který je s vámi, a která bude pro všechny budoucí generace. 13 Dávám do oblaků duhu a ta bude znamením smlouvy mezi mnou a zemí. 14 Když nad zemi přivedu oblaka a objeví se v nich duha, 15 vzpomenu si na smlouvu, kterou jsem uzavřel s vámi a každým živým tvorem všeho druhu.* A voda už nikdy nezpůsobí potopu, která by zničila všechno živé.*+ 16 Když se v oblacích objeví duha, uvidím ji a vzpomenu si na věčnou smlouvu mezi Bohem a každým živým tvorem všeho druhu,* který je na zemi.“

17 Bůh Noemovi znovu řekl: „To je znamení smlouvy, kterou uzavírám se vším živým,* co je na zemi.“+

18 Noemovi synové, kteří vyšli z archy, byli Sem, Cham a Jafet.+ Cham se později stal otcem Kanaána.+ 19 Ti tři byli Noemovými syny a z nich pochází všichni lidé, kteří osídlili zemi.+

20 Noe začal obdělávat půdu a vysadil vinici. 21 Když pil víno, opil se a odkryl se ve svém stanu. 22 Cham, otec Kanaána, uviděl otcovu nahotu a řekl to svým dvěma bratrům venku. 23 A tak Sem a Jafet vzali oděv, dali si ho na ramena, pozpátku vešli dovnitř a zakryli nahotu svého otce. Neviděli otcovu nahotu, protože měli odvrácený obličej.

24 Když se Noe probral z opilosti a zjistil, co mu jeho nejmladší syn udělal, 25 řekl:

„Ať je Kanaán prokletý!+

Ať se stane nejposlednějším otrokem svých bratrů.“+

26 A dodal:

Ať se Kanaán stane i jeho otrokem.“

28 Po potopě žil Noe ještě 350 let.+ 29 Dožil se 950 let a pak zemřel.

10 Toto je záznam o potomcích Noemových synů, Sema,+ Chama a Jafeta.

Po potopě se jim narodili synové.+ 2 Jafetovi synové byli Gomer,+ Magog,+ Madai, Javan, Tubal,+ Mešek+ a Tiras.+

3 Gomerovi synové byli Aškenaz,+ Rifat a Togarma.+

4 Javanovi synové byli Elišah,+ Taršiš,+ Kittim+ a Dodanim.*

5 Z nich pochází obyvatelé ostrovů,* kteří se usadili ve svých zemích podle svých jazyků, rodů a národů.

6 Chamovi synové byli Kuš, Micrajim,+ Put+ a Kanaán.+

7 Kušovi synové byli Seba,+ Chavila, Sabta, Raama+ a Sabteka.

Raamovi synové byli Šeba a Dedan.

8 Kuš se stal otcem Nimroda. Ten byl prvním mocným mužem na zemi. 9 Byl mocným lovcem, který odporoval Jehovovi. Proto se říká: „Je jako Nimrod, mocný lovec, který odporoval Jehovovi.“ 10 Prvními městy jeho království byly Bábel,+ Erek,+ Akkad a Kalne v zemi Šinar.+ 11 Z té země odešel do Asýrie+ a postavil Ninive,+ Rechobot-Ir, Kalach 12 a Resen mezi Ninive a Kalachem: To je to velké město.*

13 Micrajim se stal otcem Ludima,+ Anamima, Lehabima, Naftuchima,+ 14 Patrusima,+ Kasluchima (ze kterého vyšli Filištíni+) a Kaftorima.*+

15 Kanaán se stal otcem Sidona,+ který byl prvorozený, a Cheta+ 16 a také Jebusejců,+ Amorejců,+ Girgašejců, 17 Chivijců,+ Arkovců, Sinitů, 18 Arvaďanů,+ Cemaritů a Chamaťanů.+ Potom se rody Kananejců rozešly. 19 Území Kananejců sahalo od Sidonu až po Gerar+ blízko Gazy+ a až po Sodomu, Gomoru,+ Admu a Cebojim+ blízko Laši. 20 To byli synové Chama podle svých rodů, jazyků, zemí a národů.

21 Semovi, který byl předkem všech Eberových+ synů a bratrem nejstaršího Jafeta,* se také narodily děti. 22 Semovi synové byli Elam,+ Aššur,+ Arpakšad,+ Lud a Aram.+

23 Aramovi synové byli Uc, Chul, Geter a Maš.

24 Arpakšad se stal otcem Šely+ a Šela se stal otcem Ebera.

25 Eberovi se narodili dva synové. Jeden se jmenoval Peleg,*+ protože za jeho života byla rozdělena země,* a jeho bratr se jmenoval Joktan.+

26 Joktan se stal otcem Almodada, Šelefa, Chacarmaveta, Jeracha,+ 27 Hadorama, Uzala, Dikly, 28 Obala, Abimaela, Šeby, 29 Ofira,+ Chavily a Jobaba. Ti všichni byli Joktanovi synové.

30 Bydleli na území, které sahalo od Meši až po Sefar, hornatý kraj Východu.

31 To byli Semovi synové podle svých rodů, jazyků, zemí a národů.+

32 To byly rody Noemových synů podle svých rodových linií a podle svých národů. Z nich se po potopě rozšířily národy na zemi.+

11 Všichni lidé na zemi* mluvili jedním jazykem a měli jednu slovní zásobu. 2 Když cestovali na východ, objevili údolní rovinu v zemi Šinar+ a usadili se tam. 3 Řekli si mezi sebou: „Pojďme, udělejme cihly a vypalme je.“ A tak používali cihly místo kamenů a živici* místo malty. 4 A řekli: „Postavme si město a věž, která bude mít vrchol v nebesích. Tak si uděláme slavné jméno a nebudeme rozptýlení po celé zemi.“+

5 Tehdy Jehova sestoupil, aby se podíval na město a věž, které lidé stavěli. 6 Jehova řekl: „Je to jeden lid a všichni mluví jedním jazykem+ a tohle začali dělat. Teď budou schopni udělat všechno, co si usmyslí. 7 Sestupme+ tam a zmaťme jejich jazyk, aby jeden druhému nerozuměli.“ 8 Jehova je tedy rozptýlil po celé zemi+ a oni to město přestali stavět. 9 Proto bylo nazváno Bábel,*+ protože tam Jehova zmátl jazyk všech lidí na zemi a Jehova je odtamtud rozptýlil po celé zemi.

10 Toto je záznam o Semových potomcích.+

Když bylo Semovi 100 let, tedy dva roky po potopě, stal se otcem Arpakšada.+ 11 Po narození Arpakšada žil Sem ještě 500 let a stal se otcem synů a dcer.+

12 Když bylo Arpakšadovi 35 let, stal se otcem Šely.+ 13 Po narození Šely žil Arpakšad ještě 403 let a stal se otcem synů a dcer.

14 Když bylo Šelovi 30 let, stal se otcem Ebera.+ 15 Po narození Ebera žil Šela ještě 403 let a stal se otcem synů a dcer.

16 Když bylo Eberovi 34 let, stal se otcem Pelega.+ 17 Po narození Pelega žil Eber ještě 430 let a stal se otcem synů a dcer.

18 Když bylo Pelegovi 30 let, stal se otcem Reua.+ 19 Po narození Reua žil Peleg ještě 209 let a stal se otcem synů a dcer.

20 Když bylo Reuovi 32 let, stal se otcem Seruga. 21 Po narození Seruga žil Reu ještě 207 let a stal se otcem synů a dcer.

22 Když bylo Serugovi 30 let, stal se otcem Nachora. 23 Po narození Nachora žil Serug ještě 200 let a stal se otcem synů a dcer.

24 Když bylo Nachorovi 29 let, stal se otcem Teracha.+ 25 Po narození Teracha žil Nachor ještě 119 let a stal se otcem synů a dcer.

26 Potom co bylo Terachovi 70 let, stal se otcem Abrama,+ Nachora+ a Charana.

27 Toto je záznam o Terachových potomcích.

Terach se stal otcem Abrama, Nachora a Charana. Charan se stal otcem Lota.+ 28 Charan zemřel ve své rodné zemi, v chaldejském+ městě Ur,+ ještě když byl jeho otec Terach naživu. 29 Abram a Nachor se oženili. Abramova manželka se jmenovala Sarai+ a Nachorova manželka se jmenovala Milka.+ Byla dcerou Charana, který byl otcem Milky a Jisky. 30 Sarai byla neplodná,+ neměla děti.

31 Potom vzal Terach svého syna Abrama, svého vnuka Lota,+ Charanova syna, a svou snachu Sarai, Abramovu manželku, a vydali se spolu z chaldejského Uru do kananejské země.+ Ale když přišli do Charanu,+ usadili se tam. 32 Terach žil 205 let a potom v Charanu zemřel.

12 Jehova řekl Abramovi: „Vyjdi ze své země, od svých příbuzných a z domu svého otce a jdi do země, kterou ti ukážu.+ 2 Udělám z tebe velký národ, požehnám ti a udělám tvé jméno velkým. Staneš se pro druhé požehnáním.+ 3 Požehnám těm, kdo ti žehnají, a prokleji ty, kdo na tebe svolávají zlo,+ a prostřednictvím tebe budou požehnány* všechny národy na zemi.“+

4 A tak Abram šel, jak mu Jehova řekl, a šel s ním i Lot. Abramovi bylo 75 let, když opustil Charan.+ 5 Vzal svou manželku Sarai+ a svého synovce Lota,+ všechen majetek, který nashromáždili,+ a lidi, které získali v Charanu, a vydali se na cestu do kananejské země.+ Když tam přišli, 6 Abram prošel zemí až k místu zvanému Šekem,+ blízko velkých stromů More.+ V té době žili v zemi Kananejci. 7 Tehdy se Abramovi objevil Jehova a řekl: „Tuto zemi+ dám tvým potomkům.“*+ A tak tam postavil oltář Jehovovi, který se mu objevil. 8 Potom se odtamtud přesunul do hornatého kraje východně od Betelu+ a postavil si tam stan. Betel měl na západě a Aj+ na východě. Postavil tam Jehovovi oltář+ a vzýval Jehovovo jméno.+ 9 Později se vydal směrem k Negebu+ a cestou tábořil na různých místech.

10 Když v zemi nastal hlad, Abram sešel do Egypta, aby tam nějakou dobu žil,*+ protože hlad byl krutý.+ 11 Když se blížil k Egyptu, řekl své manželce Sarai: „Poslouchej prosím. Jsi krásná žena,+ 12 a až tě Egypťané uvidí, určitě si řeknou: ‚To je jeho manželka‘ a zabijí mě, ale tebe nechají naživu. 13 Řekni prosím, že jsi moje sestra, aby se mnou díky tobě zacházeli dobře a já nepřišel o život.“*+

14 Jakmile Abram vešel do Egypta, Egypťané si všimli, že žena, která je s ním, je velmi krásná. 15 Uviděla ji i faraonova knížata a začala ji před faraonem vychvalovat, takže ji vzali do jeho paláce. 16 Kvůli ní faraon zacházel s Abramem dobře a on dostal ovce, dobytek, osly a oslice, sluhy a služky a velbloudy.+ 17 Ale Jehova kvůli Abramově manželce Sarai+ postihl faraona a jeho domácnost velkými pohromami. 18 Faraon si tedy Abrama zavolal a řekl mu: „Co jsi mi to udělal? Proč jsi mi neřekl, že je to tvoje manželka? 19 Proč jsi řekl, že je to tvoje sestra?+ Chystal jsem se vzít si ji za ženu. Tady máš svou manželku. Vezmi si ji a jdi!“ 20 A tak faraon přikázal svým mužům, aby Abrama s jeho manželkou a se vším, co měl, poslali pryč.+

13 Potom Abram se svou manželkou, se vším, co měl, a také s Lotem odešel z Egypta do Negebu.+ 2 Abram byl velmi bohatý, měl velká stáda a mnoho stříbra a zlata.+ 3 Cestou z Negebu do Betelu tábořil na různých místech, až přišel na místo mezi Betelem a Ajem,+ kde už jednou stanoval 4 a kde postavil oltář. Tam Abram vzýval Jehovovo jméno.

5 Lot, který cestoval s Abramem, měl také ovce, dobytek a stany. 6 Ale země jim už nestačila na to, aby mohli bydlet společně na jednom místě, protože měli hodně majetku. 7 Proto mezi pastýři Abramových stád a pastýři Lotových stád došlo k hádce. (Tehdy v té zemi žili Kananejci a Perizejci.)+ 8 Abram tedy řekl Lotovi:+ „Prosím, ať mezi mnou a tebou a mezi mými honáky a tvými honáky už nedochází k hádkám, vždyť jsme bratři. 9 Copak před tebou neleží celá země? Prosím, odděl se ode mě. Pokud půjdeš vlevo, já půjdu vpravo, ale pokud půjdeš vpravo, já půjdu vlevo.“ 10 Lot se rozhlédl a viděl, že celý ten jordánský kraj+ až k Coaru+ je dobře zavlažovaný a že je jako Jehovova zahrada,+ jako egyptská země (to bylo před tím, než Jehova zničil Sodomu a Gomoru). 11 Lot si tedy vybral celý jordánský kraj a přesunul svůj tábor na východ. Tak se od sebe oddělili. 12 Abram žil v kananejské zemi a Lot žil mezi městy toho kraje.+ Časem si postavil stan blízko Sodomy. 13 Ale lidé v Sodomě byli zkažení a velmi hřešili proti Jehovovi.+

14 Po Lotově odchodu Jehova řekl Abramovi: „Rozhlédni se prosím z místa, kde jsi, a podívej se na sever a na jih, na východ a na západ, 15 protože celou zemi, kterou vidíš, dám tobě a tvým potomkům* do trvalého vlastnictví.+ 16 Tvoje potomky* rozmnožím a bude jich jako prachu na zemi. Kdyby někdo dokázal spočítat částečky prachu na zemi, pak by bylo možné spočítat i tvoje potomky.*+ 17 Vstaň a projdi zemí po její délce a po její šířce, protože tobě ji dám.“ 18 A tak žil Abram dál ve stanech. Později se usadil mezi velkými stromy Mamre,+ které jsou v Hebronu,+ a postavil tam Jehovovi oltář.+

14 V té době šinarský+ král Amrafel, ellasarský král Arjok, elamský+ král Kedorlaomer+ a gojimský král Tidal 2 vedli válku se sodomským+ králem Berou, gomorským+ králem Biršou, admaským králem Šinabem, cebojimským+ králem Šemeberem a s králem Bely, což je Coar. 3 Ti všichni spojili své síly v údolí* Siddim,+ což je teď Solné moře.*+

4 Dvanáct let sloužili Kedorlaomerovi, ale ve 13. roce se vzbouřili. 5 Ve 14. roce tedy přitáhl Kedorlaomer a králové, kteří byli s ním, a porazili Refajce v Ašterot-karnajimu, Zuzejce v Chamu, Emejce+ v Šave-kirjatajimu 6 a Chorijce+ v jejich pohoří Seir+ až k El-paranu, který je na kraji pustiny. 7 Pak se obrátili a přitáhli k En-mišpatu, což je Kadeš,+ a dobyli celé území Amalekitů+ a porazili také Amorejce,+ kteří bydleli v Chacacon-tamaru.+

8 Tehdy se dali na pochod sodomský král, gomorský král, admaský král, cebojimský král a král Bely, což je Coar, a v údolí* Siddim se rozestavili do bojového šiku 9 proti elamskému králi Kedorlaomerovi, gojimskému králi Tidalovi, šinarskému králi Amrafelovi a ellasarskému králi Arjokovi+ – čtyři králové proti pěti. 10 V údolí* Siddim bylo plno živičných jam,* a když králové Sodomy a Gomory utíkali, padali do nich. Ti, kdo zbyli, uprchli do hor. 11 Vítězové potom vzali ze Sodomy a Gomory všechen majetek a všechny potraviny a odtáhli.+ 12 Vzali také Abramova synovce Lota, který bydlel v Sodomě,+ i jeho majetek a šli dál.

13 Jeden muž, který unikl, přišel k Hebrejci Abramovi a řekl mu, co se stalo. Abram tehdy bydlel* mezi velkými stromy Amorejce Mamreho,+ který měl bratry Eškola a Anera.+ Tito muži byli Abramovými spojenci. 14 Když Abram slyšel, že jeho synovce*+ zajali, povolal své vycvičené muže, 318 sluhů narozených v jeho domácnosti, a pronásledoval útočníky až k Danu.+ 15 V noci své sluhy rozdělil do skupin, zaútočil proti nepřátelům a porazil je. A pronásledoval je až k Chobě, která leží severně od Damašku. 16 Získal zpět všechen majetek a osvobodil svého synovce* Lota s jeho majetkem a také ženy a ostatní lidi.

17 Když se Abram vrátil po vítězství nad Kedorlaomerem a králi, kteří byli s ním, sodomský král mu vyšel vstříc k údolí* Šave, což je Královo údolí.+ 18 A Melchisedek,+ král Salemu,+ přinesl chléb a víno. Byl to kněz Nejvyššího Boha.+

19 Požehnal Abramovi a řekl:

A Abram mu dal desetinu ze všeho.+

21 Potom sodomský král řekl Abramovi: „Dej mi lidi, a majetek si nech.“ 22 Ale Abram sodomskému králi řekl: „Zvedám ruku k přísaze před Nejvyšším Bohem Jehovou, Tvůrcem nebe a země, 23 že si nevezmu nic, co je tvoje, ani přízi nebo řemínek od sandálu, abys nemohl říct: ‚Abram zbohatl díky mně.‘ 24 Nevezmu si nic, kromě toho, co už mladí muži snědli. Pokud jde o muže, kteří šli se mnou, Anera, Eškola a Mamreho,+ ti ať si svůj podíl vezmou.“

15 Potom Jehova promluvil k Abramovi ve vidění: „Neboj se,+ Abrame, jsem tvůj štít.+ Tvá odměna bude velmi velká.“+ 2 Abram odpověděl: „Svrchovaný pane Jehovo, co mi dáš? Vždyť jsem stále bezdětný a můj dům zdědí muž z Damašku, Eliezer.“+ 3 A dodal: „Nedal jsi mi potomka*+ a mým dědicem bude sluha* z mé domácnosti.“ 4 Ale Jehova mu odpověděl: „On tvým dědicem nebude. Tvým dědicem bude tvůj vlastní syn.“*+

5 Pak ho vyvedl ven a řekl mu: „Podívej se prosím na nebe a spočítej hvězdy, pokud to dokážeš.“ A dodal: „Tolik bude tvých potomků.“*+ 6 Abram uvěřil Jehovovi,+ a on ho proto považoval za bezúhonného.*+ 7 Potom Bůh řekl: „Já jsem Jehova, který tě vyvedl z chaldejského Uru, abych ti dal tuto zemi do vlastnictví.“+ 8 Abram se zeptal: „Svrchovaný pane Jehovo, jak si můžu být jistý, že ji budu vlastnit?“ 9 Odpověděl mu: „Vezmi pro mě tříletou jalovici, tříletou kozu, tříletého berana, hrdličku a holoubě.“ 10 A tak je všechny vzal, rozsekal na poloviny a ty položil proti sobě, ale ptáky nerozsekl. 11 Na mrtvá těla se začali slétat dravci, ale Abram je odháněl.

12 Při západu slunce na něj padl hluboký spánek a obklopila ho velká a děsivá tma. 13 Tehdy Bůh Abramovi řekl: „Buď si jistý, že tvoji potomci* se stanou cizinci v zemi, která nebude jejich, a tamní lidé je zotročí a budou je utiskovat 400 let.+ 14 Ale budu soudit národ, který je zotročí,+ a potom odejdou s velkým majetkem.+ 15 Ty sám odejdeš v pokoji ke svým předkům, budeš pohřben v dobrém stáří.+ 16 Sem se vrátí+ až čtvrtá generace tvých potomků, protože provinění Amorejců ještě nedosáhlo plné míry.“+

17 Když slunce zapadlo a nastala hluboká tma, objevila se dýmající pec a mezi těmi kusy zvířat prošla ohnivá pochodeň. 18 Ten den Jehova uzavřel s Abramem smlouvu.+ Řekl: „Tvým potomkům* dám tuto zemi,+ od řeky Egypt až k velké řece, k řece Eufratu:+ 19 zemi Kenitů,+ Kenizejců, Kadmonců, 20 Chetitů,+ Perizejců,+ Refajců,+ 21 Amorejců, Kananejců, Girgašejců a Jebusejců.“+

16 Abramova manželka Sarai mu neporodila žádné děti.+ Měla ale egyptskou služku, která se jmenovala Hagar.+ 2 Řekla proto Abramovi: „Jehova mi nedovolil mít děti. Prosím, měj styk s mojí služkou. Snad mi porodí děti ona.“+ A tak ji Abram poslechl. 3 Deset let po tom, co Abram přišel do Kanaánu, vzala jeho manželka Sarai svou egyptskou služku Hagar a dala mu ji za manželku. 4 Měl tedy s Hagar styk a ona otěhotněla. Když zjistila, že je těhotná, začala svou paní pohrdat.

5 Sarai pak řekla Abramovi: „Za bezpráví, které zažívám, můžeš ty. Já jsem ti dala svou služku do náruče, ale když zjistila, že je těhotná, začala mnou pohrdat. Ať Jehova rozsoudí, kdo je v právu – jestli já, nebo ty.“ 6 Abram jí na to řekl: „Tvoje služka je v tvé moci. Udělej s ní, co uznáš za vhodné.“ Sarai ji potom začala ponižovat, takže od ní utekla.

7 U pramene vody v pustině, který je na cestě do Šuru,+ ji našel Jehovův anděl. 8 Zeptal se jí: „Hagar, Saraina služko, odkud jsi přišla a kam jdeš?“ „Utíkám od své paní Sarai,“ odpověděla. 9 Jehovův anděl jí řekl: „Vrať se ke své paní a pokorně se jí podřiď.“ 10 Potom Jehovův anděl řekl: „Velmi rozmnožím tvé potomky,* takže je ani nebude možné spočítat.“+ 11 Jehovův anděl dodal: „Jsi těhotná a porodíš syna. Dáš mu jméno Išmael,* protože Jehova slyšel o tvém trápení. 12 Bude jako divoký osel.* Bude proti všem a všichni budou proti němu a bude bydlet naproti všem svým bratrům.“*

13 Pak vzývala jméno Jehovy, který k ní mluvil, a řekla: „Jsi Bohem, který vidí.“+ Říkala si totiž: „Opravdu jsem tady viděla toho, který vidí mě?“ 14 Proto byla studna nazvána Beer-lachai-roi.* (Je mezi Kadešem a Beredem.) 15 Hagar tedy porodila Abramovi syna a Abram mu dal jméno Išmael.+ 16 Abramovi bylo 86 let, když mu Hagar porodila Išmaela.

17 Když bylo Abramovi 99 let, objevil se mu Jehova a řekl mu: „Jsem Všemohoucí Bůh. Choď po mých cestách a buď bezúhonný.* 2 Uzavřu s tebou smlouvu+ a velmi, velmi tě rozmnožím.“+

3 Abram padl tváří k zemi a Bůh pokračoval: 4 „Mám s tebou smlouvu+ a ty se určitě staneš otcem mnoha národů.+ 5 Už se nebudeš jmenovat Abram.* Tvé jméno bude Abraham,* protože z tebe udělám otce mnoha národů. 6 Způsobím, že budeš velmi, velmi plodný a že z tebe vzniknou národy a vyjdou z tebe králové.+

7 Budu dodržovat svou smlouvu s tebou+ a s budoucími generacemi tvých potomků,* věčnou smlouvu, že budu tvým Bohem a Bohem tvých potomků.* 8 A tobě a tvým potomkům* dám do trvalého vlastnictví zemi, ve které žiješ jako cizinec,+ celou kananejskou zemi, a budu jejich Bohem.“+

9 Pak Bůh Abrahamovi řekl: „A ty dodržuj mou smlouvu, ty i budoucí generace tvých potomků.* 10 Toto je smlouva mezi mnou a vámi, kterou budeš ty a tvoji potomci* dodržovat: Každý muž mezi vámi musí být obřezaný.+ 11 Obřežete si předkožku* a to bude znamení smlouvy mezi mnou a vámi.+ 12 Každý chlapec mezi vámi starý osm dnů bude obřezán,+ každý, kdo se narodil v tvém domě, i každý, kdo není tvým potomkem* a byl koupený od cizince za peníze. Budete to tak dělat po všechny generace. 13 Každý narozený v tvém domě i každý, koho sis koupil za peníze, bude obřezán.+ Moje smlouva, která bude vyznačená na vašem těle, bude trvalou smlouvou. 14 Každý neobřezaný muž, který se nedá obřezat, bude usmrcen.* Porušil mou smlouvu.“

15 Potom Bůh Abrahamovi řekl: „Své manželce už nebudeš říkat Sarai,*+ protože její jméno bude Sára.* 16 Požehnám jí a porodí ti syna.+ Požehnám jí a stane se matkou národů, vyjdou z ní králové národů.“ 17 Abraham padl tváří k zemi, zasmál se a řekl si:+ „Může se 100letému muži narodit dítě a může Sára ve svých 90 letech rodit?“+

18 A tak Abraham řekl pravému Bohu: „Kéž bys požehnal Išmaelovi!“+ 19 Bůh mu na to řekl: „Tvoje manželka Sára ti určitě porodí syna a dáš mu jméno Izák.*+ Uzavřu s ním smlouvu, která bude věčnou smlouvou pro jeho potomky.*+ 20 A ohledně Išmaela jsem tě vyslyšel. Požehnám mu a způsobím, že bude plodný, a velmi, velmi ho rozmnožím. Stane se otcem 12 náčelníků a udělám z něj velký národ.+ 21 Svou smlouvu však uzavřu s Izákem,+ kterého ti Sára porodí příští rok v tuto dobu.“+

22 Když Bůh s Abrahamem domluvil, vystoupil vzhůru. 23 Abraham pak vzal svého syna Išmaela a všechny muže narozené ve svém domě a všechny, které koupil za peníze – všechny mužského pohlaví ze své domácnosti – a ještě ten den je obřezal, jak mu Bůh řekl.+ 24 Abrahamovi bylo 99 let, když se dal obřezat.+ 25 A jeho synu Išmaelovi bylo 13 let, když se dal obřezat.+ 26 Abraham i jeho syn Išmael se dali obřezat ještě ten den. 27 Všichni muži z jeho domácnosti, všichni narození v jeho domě a všichni koupení od cizince za peníze, se dali obřezat s ním.

18 Potom se mu Jehova+ objevil mezi velkými stromy Mamre,+ když seděl za poledního žáru u vchodu do stanu. 2 Rozhlédl se a všiml si, že nedaleko stojí tři muži.+ Když je uviděl, rozběhl se jim vstříc a poklonil se až k zemi. 3 Potom řekl: „Jehovo, pokud jsem získal tvou přízeň, zastav se prosím u svého sluhy. 4 Řeknu, ať přinesou trochu vody a umyjí vám nohy.+ Pak si odpočiňte pod stromem. 5 Přišli jste sem ke svému sluhovi, a tak mi dovolte přinést kousek chleba, abyste se mohli občerstvit.* Potom můžete jít dál.“ „Dobře,“ odpověděli, „udělej, jak říkáš.“

6 Abraham spěchal do stanu k Sáře a řekl: „Rychle, vezmi tři míry* jemné mouky, zadělej těsto a udělej kulaté chleby.“ 7 Potom běžel ke stádu a vybral pěkného mladého býčka. Dal ho sloužícímu, který ho šel rychle připravit. 8 Abraham pak vzal máslo, mléko a býčka, kterého připravil, a předložil jim to. Zatímco jedli, stál u nich pod stromem.+

9 Zeptali se ho: „Kde je tvoje manželka Sára?“+ „Tady ve stanu,“ odpověděl. 10 Jeden z nich pokračoval: „Příští rok v tuto dobu se k tobě vrátím a tvoje manželka Sára bude mít syna.“+ Sára poslouchala u vchodu do stanu, který byl za tím mužem. 11 Abraham a Sára byli staří, pokročilého věku,+ a Sára už nemohla mít děti.*+ 12 Proto se v duchu zasmála a řekla si: „Už jsem zestárla a i můj pán je starý.+ Můžu ještě zažít takové potěšení?“ 13 Jehova řekl Abrahamovi: „Proč se Sára smála a říkala: ‚Opravdu porodím, i když jsem stará?‘ 14 Je snad pro Jehovu něco nemožné?+ Příští rok v tuto dobu se k tobě vrátím a Sára bude mít syna.“ 15 Ale Sára to ze strachu popřela: „Nesmála jsem se!“ „Ale ano, smála,“ řekl jí.

16 Pak se ti muži vydali na cestu a dívali se dolů na Sodomu.+ Abraham šel s nimi, aby je doprovodil. 17 Jehova řekl: „Mám před Abrahamem tajit, co se chystám udělat?+ 18 Vždyť Abraham se stane velkým a mocným národem a jeho prostřednictvím budou požehnány* všechny národy na zemi.+ 19 Spřátelil jsem se s ním, aby přikázal svým synům a všem svým potomkům,* aby se drželi Jehovovy cesty a dělali to, co je správné a spravedlivé.+ Pak já, Jehova, splním to, co jsem ohledně Abrahama slíbil.“

20 Potom Jehova řekl: „Stížností na Sodomu a Gomoru je opravdu hodně+ a jejich hřích je velmi těžký.+ 21 Sestoupím, abych viděl, jestli jsou stížnosti, které se ke mně dostaly, oprávněné a jestli skutečně jednají tak špatně. Pokud ne, zjistím to.“+

22 Pak ti muži odtamtud odešli a vydali se k Sodomě, ale Jehova+ zůstal s Abrahamem. 23 Abraham k němu přistoupil a zeptal se: „Opravdu smeteš se špatnými lidmi i dobré?*+ 24 Dejme tomu, že je ve městě 50 dobrých lidí. Smeteš to místo a neodpustíš mu kvůli těm 50 dobrým, kteří tam jsou? 25 Je nepředstavitelné, že bys usmrtil se špatnými lidmi i dobré, takže by to s dobrými dopadlo stejně jako se špatnými!+ Je nepředstavitelné, že bys to udělal.+ Copak Soudce celé země neudělá, co je správné?“+ 26 Jehova na to řekl: „Pokud najdu v Sodomě 50 dobrých lidí, odpustím kvůli nim celému městu.“ 27 Ale Abraham pokračoval: „Troufám si promluvit k Jehovovi, i když jsem prach a popel. 28 Dejme tomu, že by do 50 dobrých lidí chybělo pět. Zničíš kvůli těm pěti celé město?“ Odpověděl mu: „Pokud jich tam najdu 45, nezničím ho.“+

29 Abraham k němu ale promluvil znovu: „Dejme tomu, že se jich tam najde 40.“ Odpověděl: „Neudělám to ani kvůli 40.“ 30 Ale on pokračoval: „Jehovo, nezlob se prosím+ a dovol mi mluvit dál. Dejme tomu, že se jich tam najde jenom 30.“ Odpověděl: „Pokud jich tam najdu 30, neudělám to.“ 31 Ale on pokračoval dál: „Troufám si znovu promluvit k Jehovovi. Dejme tomu, že se jich tam najde jenom 20.“ Odpověděl: „Nezničím ho ani kvůli 20.“ 32 Abraham nakonec řekl: „Jehovo, nezlob se prosím a dovol mi promluvit naposled. Dejme tomu, že se jich tam najde jenom 10.“ Odpověděl: „Nezničím ho ani kvůli 10.“ 33 Když Jehova s Abrahamem domluvil, odešel+ a Abraham se vrátil domů.

19 K večeru přišli ti dva andělé do Sodomy. Lot seděl v sodomské bráně, a když je uviděl, vstal, šel jim vstříc a poklonil se tváří k zemi.+ 2 Řekl jim: „Prosím, moji pánové, pojďte prosím do domu svého sluhy, zůstaňte přes noc a dejte si umýt nohy. Brzy ráno můžete vstát a cestovat dál.“ Odpověděli mu: „Ne, zůstaneme přes noc na náměstí.“ 3 Ale tak moc na ně naléhal, že s ním šli do jeho domu. Udělal pro ně hostinu, upekl nekvašené chleby a oni jedli.

4 Dřív než si šli lehnout, muži z města, sodomští muži – od chlapce po starce, všichni do jednoho – se shlukli a obklopili dům. 5 A pokřikovali na Lota: „Kde jsou ti muži, co k tobě dneska večer přišli? Vyveď nám je, ať si s nimi užijeme.“*+

6 Lot k nim vyšel ven a zavřel za sebou dveře. 7 Řekl: „Moji bratři, nedělejte prosím nic zlého. 8 Mám dvě dcery, které ještě neměly styk s mužem. Prosím, vyvedu vám je ven a udělejte s nimi, co chcete. Ale těmto mužům nic nedělejte, vždyť přišli pod moji střechu.“*+ 9 Oni ale řekli: „Uhni!“ A pokračovali: „Přišel sem bydlet jako cizinec a troufá si nás soudit! Teď ti uděláme něco horšího než jim.“ Tlačili se na Lota a chystali se vyrazit dveře. 10 Muži, kteří byli v domě, ale vystrčili ruce, vtáhli Lota dovnitř a dveře zavřeli. 11 A ty muže u vchodu postihli slepotou, od nejmladšího po nejstaršího, takže se marně snažili najít vchod.

12 Potom se muži Lota zeptali: „Máš tu ještě někoho? Vyveď odtud své zetě, syny, dcery a všechny, které máš v tomto městě! 13 Zničíme toto místo, protože Jehova slyšel stále víc* stížností na jeho obyvatele.+ A tak nás Jehova poslal, abychom město zničili.“ 14 Lot šel a říkal svým zeťům, kteří si měli vzít jeho dcery: „Vstaňte a odejděte odsud, protože Jehova tohle město zničí!“ Ale jeho zeťové si mysleli, že si dělá legraci.+

15 Za svítání začali andělé na Lota naléhat: „Vstaň a vezmi svou manželku a svoje dvě dcery, které jsou tady s tebou, abys nezahynul, až bude město smeteno za svoje provinění!“+ 16 Lot váhal. Ale protože s ním měl Jehova soucit,+ ti muži chytili za ruku jeho i jeho manželku a dvě dcery, vyvedli je ven a nechali je za městem.+ 17 Jakmile je vyvedli ven, jeden z nich řekl: „Uteč, jinak přijdeš o život! Neohlížej se+ a nikde v tomto kraji+ se nezastavuj. Uteč do hor, abys nebyl smeten!“

18 Lot jim odpověděl: „Jehovo, prosím, tam ne! 19 Tvůj sluha získal tvou přízeň a prokázal jsi mi velkou laskavost* tím, že jsi mi zachránil život.*+ Ale já nemůžu utéct do hor, protože se bojím, že se mi něco stane a zemřu.+ 20 Tohle městečko je blízko, mohl bych utéct tam. Je to jen malé městečko. Smím tam prosím utéct? Je to jen malé městečko. A zůstanu* naživu.“ 21 Řekl mu tedy: „Dobře, vyhovím ti+ a nezničím město, o kterém mluvíš.+ 22 Pospěš si! Uteč tam, protože nemůžu udělat nic, dokud tam nedojdeš!“+ A tak to město nazval Coar.*+

23 Když Lot přišel do Coaru, slunce už bylo nad obzorem. 24 A Jehova způsobil, že na Sodomu a Gomoru pršela síra a oheň. Přišlo to od Jehovy z nebes.+ 25 Zničil ta města a celý ten kraj, všechny obyvatele měst a všechno, co tam rostlo.+ 26 Ale Lotova manželka, která šla za ním, se začala ohlížet a stal se z ní solný sloup.+

27 Abraham brzy ráno vstal a šel na místo, kde předtím stál a mluvil s Jehovou.+ 28 Když se podíval dolů na Sodomu a Gomoru a celý ten kraj, viděl, jak ze země vystupuje hustý dým jako z vypalovací pece.+ 29 Když Bůh ničil města toho kraje, pamatoval na Abrahama, takže poslal Lota pryč z měst, která ničil, z měst, kde Lot bydlel.+

30 Později Lot se svými dvěma dcerami odešel z Coaru,+ protože měl strach tam bydlet, a usadil se v horách.+ Bydlel tedy se svými dvěma dcerami v jeskyni. 31 A prvorozená řekla té mladší: „Náš otec je starý a v zemi není muž, který by s námi mohl mít styk, jak je to v celé zemi zvykem. 32 Pojď, dejme otci pít víno a vyspěme se s ním a zachovejme tak rod našeho otce.“

33 Tu noc tedy svého otce opily vínem. Pak přišla prvorozená a vyspala se s ním, ale on nevěděl, kdy si lehla a kdy vstala. 34 Příští den řekla prvorozená té mladší: „Včera v noci jsem se s otcem vyspala já. Dejme mu pít víno i dnes večer a potom půjdeš a vyspíš se s ním ty. Tak zachováme rod našeho otce.“ 35 I tuto noc svého otce opily vínem. Pak přišla ta mladší a vyspala se s ním, ale on nevěděl, kdy si lehla a kdy vstala. 36 Obě Lotovy dcery tedy otěhotněly se svým otcem. 37 Prvorozená porodila syna a dala mu jméno Moab.+ Ten je předkem dnešních Moabců.+ 38 Mladší také porodila syna a dala mu jméno Ben-ammi. Ten je předkem dnešních Ammonitů.+

20 Abraham přesunul svůj tábor+ do země Negeb a usadil se mezi Kadešem+ a Šurem.+ Když bydlel* v Geraru,+ 2 říkal o své manželce Sáře: „Je to moje sestra.“+ A tak gerarský král Abimelek přikázal, aby mu Sáru přivedli.+ 3 V noci přišel k Abimelekovi ve snu Bůh a řekl mu: „Zemřeš, protože žena, kterou sis dal přivést,+ je vdaná za jiného muže.“+ 4 Ale Abimelek se jí ani nedotkl.* Řekl tedy: „Jehovo, vyhladíš národ, který je nevinný? 5 Neřekl mi sám ‚Je to moje sestra‘? A neřekla mi ona ‚Je to můj bratr‘? Nechtěl jsem udělat nic špatného, mám čisté srdce a nevinné ruce.“ 6 Pravý Bůh mu pak ve snu řekl: „Vím, že jsi to udělal s čistým srdcem, a tak jsem ti zabránil, abys proti mně zhřešil, a nedovolil jsem ti, aby ses jí dotkl. 7 Teď tomu muži vrať jeho manželku, protože je prorok.+ Bude za tebe úpěnlivě prosit+ a zůstaneš naživu. Ale pokud ji nevrátíš, určitě zemřeš – ty i všichni, kdo jsou tvoji.“

8 Brzy ráno Abimelek vstal a svolal všechny své sluhy. Když jim to všechno řekl, dostali velký strach. 9 Potom zavolal Abrahama a řekl mu: „Co jsi nám to udělal? Čím jsem se proti tobě prohřešil, že bys na mě a moje království přivedl tak velký hřích? To, co jsi mi udělal, nebylo správné.“ 10 A zeptal se Abrahama: „Co jsi tím sledoval?“+ 11 Abraham odpověděl: „Říkal jsem si: ‚Na tomhle místě se lidé určitě nebojí Boha, a tak mě kvůli mojí manželce zabijí.‘+ 12 A kromě toho, ona je opravdu moje sestra, dcera mého otce, ale ne mojí matky, a stala se mojí manželkou.+ 13 Když mi Bůh řekl, abych odešel z domu svého otce+ a putoval, poprosil jsem ji: ‚Prokaž mi laskavost:* Všude, kam přijdeme, o mně říkej, že jsem tvůj bratr.‘“+

14 Potom vzal Abimelek ovce, dobytek, sluhy a služky a dal je Abrahamovi a vrátil mu jeho manželku Sáru. 15 Navíc mu řekl: „Moje země je ti k dispozici. Můžeš bydlet, kde se ti bude líbit.“ 16 A Sáře řekl: „Tvému bratrovi+ dávám 1 000 kousků stříbra. Je to důkaz tvé nevinnosti pro ty,* kdo jsou s tebou, i pro všechny ostatní. Jsi zbavena hanby.“ 17 A Abraham úpěnlivě prosil pravého Boha a Bůh uzdravil Abimeleka, jeho manželku a jeho otrokyně, a ony znovu mohly mít děti. 18 Jehova totiž způsobil, že kvůli Abrahamově manželce Sáře byly všechny ženy v Abimelekově domě neplodné.*+

21 Jehova obrátil pozornost k Sáře, jak řekl, a Jehova udělal pro Sáru to, co slíbil.+ 2 Sára tedy otěhotněla+ a porodila Abrahamovi v jeho stáří syna, a to v čase, o kterém s ním Bůh mluvil.+ 3 Dal svému novorozenému synovi, kterého mu porodila Sára, jméno Izák.+ 4 Když bylo Izákovi osm dnů, Abraham ho obřezal, jak mu Bůh přikázal.+ 5 Abrahamovi bylo 100 let, když se mu Izák narodil. 6 Tehdy Sára řekla: „Bůh mi dal důvod se smát. Každý, kdo o tom uslyší, se bude smát se mnou.“* 7 A dodala: „Kdo by byl Abrahamovi řekl ‚Sára bude kojit děti‘? A přece jsem mu v jeho stáří porodila syna.“

8 Dítě rostlo a Sára ho přestala kojit. V den, kdy Izáka přestala kojit, připravil Abraham velkou hostinu. 9 Ale Sára si všímala, že syn, kterého Abrahamovi porodila Egypťanka Hagar,+ se Izákovi posmívá.+ 10 Řekla tedy Abrahamovi: „Vyžeň tu otrokyni a jejího syna! Syn té otrokyně nebude dědicem spolu s mým synem Izákem!“+ 11 Abrahamovi se to ale vůbec nelíbilo, protože šlo o jeho syna.+ 12 Bůh pak Abrahamovi řekl: „Nebuď rozzlobený kvůli tomu, co ti Sára říká o chlapci a o tvé otrokyni. Poslechni ji, protože to, co bude nazváno tvým potomstvem,* bude z Izáka.+ 13 A pokud jde o syna otrokyně,+ z toho také udělám národ,+ protože je tvým potomkem.“*

14 Abraham tedy brzy ráno vstal, vzal chleba a kožený měch s vodou a dal to Hagar. Položil jí to na ramena a poslal ji i s chlapcem pryč.+ A tak odešla a bloudila po pustině u Beer-šeby.+ 15 Když voda v koženém měchu došla, položila chlapce pod jeden keř. 16 Pak šla o kus dál, asi na dostřel luku, a posadila se. Říkala si: „Nechci vidět, jak moje dítě umírá.“ Seděla opodál a hlasitě plakala.

17 Bůh uslyšel chlapcův hlas+ a Boží anděl zavolal na Hagar z nebe a řekl jí:+ „Co je ti, Hagar? Neboj se, protože Bůh slyšel hlas tvého chlapce. 18 Vstaň, zvedni ho a postarej se o něj, protože z něj udělám velký národ.“+ 19 Nato jí Bůh otevřel oči a ona uviděla studnu s vodou. Šla a naplnila vodou kožený měch a dala chlapci napít. 20 A Bůh byl s chlapcem,+ když rostl. Žil v pustině a stal se lukostřelcem. 21 Usadil se v pustině Paran+ a jeho matka mu vybrala za manželku ženu z Egypta.

22 V té době Abimelek spolu s velitelem svého vojska Pikolem řekl Abrahamovi: „Bůh je s tebou ve všem, co děláš.+ 23 A tak mi teď přísahej při Bohu, že neoklameš mě ani moje syny, ani moje vnuky a že budeš mně i zemi, kde bydlíš, projevovat takovou věrnou lásku, jakou já projevuji tobě.“+ 24 Abraham řekl: „Přísahám.“

25 Abraham si ale Abimelekovi stěžoval, že se jeho sluhové násilím zmocnili studny s vodou.+ 26 Abimelek mu na to řekl: „Nevím, kdo to udělal. Neřekl jsi mi to a já jsem o tom až doteď nic neslyšel.“ 27 Pak vzal Abraham ovce a dobytek, dal je Abimelekovi a uzavřeli spolu smlouvu. 28 Když Abraham oddělil ze stáda sedm oveček, 29 Abimelek se ho zeptal: „Proč jsi dal těch sedm oveček stranou?“ 30 Odpověděl mu: „Přijmi ode mě těch sedm oveček na svědectví, že jsem tuhle studnu vykopal já.“ 31 A tak to místo nazval Beer-šeba,*+ protože tam oba přísahali. 32 Uzavřeli tedy smlouvu+ v Beer-šebě. Pak se Abimelek spolu s velitelem svého vojska Pikolem vrátili do země Filištínů.+ 33 Abraham zasadil v Beer-šebě tamaryšek a vzýval tam jméno Jehovy,+ věčného Boha.+ 34 A Abraham zůstal* v zemi Filištínů ještě dlouhou dobu.*+

22 Potom pravý Bůh vyzkoušel Abrahama.+ Zavolal na něj: „Abrahame!“ a on mu odpověděl: „Tady jsem!“ 2 Bůh řekl: „Vezmi prosím svého syna Izáka,+ svého jediného syna, kterého tak miluješ,+ a jdi do země Moria+ a tam ho obětuj jako zápalnou oběť na hoře, kterou ti ukážu.“

3 Abraham tedy brzy ráno vstal, osedlal osla a vzal s sebou dva sluhy a svého syna Izáka. Naštípal dříví na zápalnou oběť a pak se vydal na cestu k místu, o kterém mu pravý Bůh řekl. 4 Třetí den, když Abraham zvedl oči, uviděl v dálce to místo. 5 Řekl svým sluhům: „Zůstaňte tady i s oslem, ale my s chlapcem půjdeme tamhle, budeme uctívat Boha a pak se k vám vrátíme.“

6 Abraham vzal dříví na zápalnou oběť a naložil ho na svého syna Izáka. Pak si vzal oheň a nůž* a oba šli společně dál. 7 Cestou se Izák obrátil na svého otce Abrahama: „Můj otče!“ On odpověděl: „Ano, můj synu?“ Izák se zeptal: „Máme oheň a dříví, ale kde je ovce na zápalnou oběť?“ 8 Abraham mu řekl: „Bůh si ovci na zápalnou oběť+ opatří, můj synu.“ A oba šli společně dál.

9 Když přišli na místo, které mu pravý Bůh ukázal, Abraham tam postavil oltář a narovnal na něj dříví. Svázal svému synu Izákovi ruce a nohy a položil ho na oltář, nahoru na dříví.+ 10 Pak vzal nůž* a chystal se zabít svého syna,+ 11 ale vtom na něj Jehovův anděl zavolal z nebe: „Abrahame, Abrahame!“ „Tady jsem!“ odpověděl. 12 Anděl řekl: „Neubližuj chlapci, nic mu nedělej! Teď vím, že se bojíš Boha, protože jsi mi neodepřel svého syna, svého jediného.“+ 13 Pak se Abraham rozhlédl a v křoví za ním byl beran chycený za rohy. A tak šel, vzal berana a obětoval ho jako zápalnou oběť místo svého syna. 14 Abraham to místo nazval Jehova-jire.* Proto se ještě dnes říká: „Opatří se to na Jehovově hoře.“+

15 Jehovův anděl zavolal na Abrahama z nebe podruhé 16 a řekl: „‚Přísahám při sobě,‘ prohlašuje Jehova,+ ‚že kvůli tomu, že jsi to udělal a neodepřel jsi mi svého syna, svého jediného,+ 17 ti určitě požehnám a rozmnožím tvé potomstvo* jako hvězdy na nebi a jako zrnka písku na břehu moře+ a tvé potomstvo* se zmocní brány* svých nepřátel.+ 18 Protože jsi mě poslechl,* prostřednictvím tvého potomstva*+ získají požehnání všechny národy na zemi.‘“+

19 Pak se Abraham vrátil ke svým sluhům a společně se vydali zpátky do Beer-šeby.+ A Abraham dál bydlel v Beer-šebě.

20 Potom se k Abrahamovi dostala zpráva: „Milka porodila tvému bratru Nachorovi syny:+ 21 prvorozeného Uce, jeho bratra Buze, Aramova otce Kemuela, 22 Keseda, Chazoa, Pildaše, Jidlafa a Betuela.“+ 23 Betuel se stal otcem Rebeky.+ Těch osm Milka porodila Abrahamovu bratru Nachorovi. 24 Jeho vedlejší manželka* Reuma mu také porodila syny: Tebacha, Gachama, Tachaše a Maaku.

23 Sára se dožila 127 let.+ 2 Zemřela v Kirjat-arbě,+ což je Hebron,+ v kananejské zemi.+ A Abraham truchlil a oplakával Sáru. 3 Potom od své mrtvé manželky vstal a řekl Chetovým synům:+ 4 „Jsem mezi vámi cizinec a osadník.+ Prodejte mi u vás pozemek, který by sloužil jako pohřební místo, abych tam mohl pohřbít svou manželku.“ 5 Chetovi synové mu na to řekli: 6 „Naslouchej nám, můj pane. Jsi mezi námi Boží* náčelník.+ Můžeš svoji manželku pohřbít v té nejlepší z našich hrobek. Nikdo z nás ti neodepře svoji hrobku, abys v ní pohřbil svou manželku.“

7 Abraham tedy vstal a poklonil se lidem té země, Chetovým synům,+ 8 a řekl jim: „Pokud souhlasíte, abych tady pohřbil svou manželku, vyslyšte mě a přimluvte se za mě u Cocharova syna Efrona, 9 aby mi prodal jeskyni Makpela, která mu patří. Je na kraji jeho pole. Ať mi ji ve vaší přítomnosti prodá za plnou cenu ve stříbře,+ abych měl místo k pohřbívání.“+

10 Efron seděl mezi Chetovými syny. Chetita Efron tedy odpověděl Abrahamovi tak, aby to slyšeli Chetovi synové a všichni, kdo přišli do brány jeho města.+ Řekl: 11 „Ne, můj pane! Vyslechni mě. To pole i jeskyni, která je na něm, ti dávám. V přítomnosti synů svého lidu ti to dávám. Pohřbi tam svou manželku.“ 12 Abraham se před lidmi té země poklonil 13 a mluvil k Efronovi tak, aby to slyšeli. Řekl: „Vyslechni mě prosím! Dám ti za to pole plnou cenu ve stříbře. Vezmi si to ode mě a já tam pohřbím svou manželku.“

14 Efron Abrahamovi odpověděl: 15 „Naslouchej mi, můj pane. Ten kus země má cenu 400 šekelů* stříbra, ale to není podstatné.* Pohřbi tam svou manželku.“ 16 Abraham Efrona poslechl a navážil mu obnos stříbra, o kterém se zmínil před Chetovými syny – 400 šekelů* stříbra podle váhy běžné u kupců.+ 17 A tak bylo potvrzeno, že Efronovo pole v Makpele, které bylo naproti Mamre – pole, jeskyně a všechny stromy na poli – se stává 18 Abrahamovým vlastnictvím. Koupil ho v přítomnosti Chetových synů a všech, kdo přišli do městské brány. 19 Potom Abraham pohřbil svou manželku Sáru v jeskyni na poli Makpela naproti Mamre, což je Hebron, v kananejské zemi. 20 Tak Chetovi synové předali Abrahamovi do vlastnictví pole a jeskyni, která na něm byla, jako místo k pohřbívání.+

24 Abraham už byl starý, v pokročilém věku, a Jehova mu ve všem žehnal.+ 2 Abraham tedy řekl nejstaršímu sluhovi ve své domácnosti, tomu, který spravoval celý jeho majetek:+ „Prosím, dej ruku pod mé stehno. 3 Zavazuji tě přísahou při Jehovovi, Bohu nebes a Bohu země, že pro mého syna nevezmeš manželku z dcer Kananejců, mezi kterými bydlím.+ 4 Půjdeš do mé země a k mým příbuzným+ a tam najdeš manželku pro mého syna Izáka.“

5 Sluha se ho zeptal: „Ale co když ta žena nebude ochotná jít se mnou do téhle země? Mám tvého syna odvést do země, ze které jsi přišel?“+ 6 Abraham mu odpověděl: „Ne, v žádném případě tam mého syna neodváděj.+ 7 Jehova, Bůh nebes, který mě vzal z domu mého otce a ze země mých příbuzných,+ ten, který se mnou mluvil a přísahal mi:+ ‚Tuto zemi+ dám tvým potomkům‘,*+ on před tebou pošle svého anděla+ a určitě tam najdeš manželku pro mého syna.+ 8 Kdyby ta žena nebyla ochotná s tebou jít, budeš této přísahy zproštěn. Ale mého syna tam neodvedeš.“ 9 Sluha tedy dal ruku pod stehno svého pána Abrahama a odpřisáhl mu to.+

10 Pak vzal deset velbloudů ze stáda svého pána a nejrůznější cenné dary od svého pána a vydal se na cestu do Mezopotámie, do Nachorova města. 11 V podvečer, v době, kdy ženy chodí čerpat vodu, nechal velbloudy odpočinout u studny za městem. 12 A řekl: „Jehovo, Bože mého pána Abrahama, prosím, ať se to dnes podaří, a projev mému pánu Abrahamovi věrnou lásku. 13 Stojím tady u pramene a mladé ženy z města přichází čerpat vodu. 14 Ať se stane, že mladá žena, které řeknu: ‚Spusť prosím svůj džbán na vodu, abych se napil‘ a která odpoví: ‚Napij se a napojím i tvoje velbloudy‘, bude ta, kterou jsi vybral pro svého sluhu Izáka. Podle toho poznám, že jsi mému pánovi projevil věrnou lásku.“

15 Ještě ani nedomluvil a z města vyšla Rebeka, dcera Betuela,+ syna Milky,+ manželky Abrahamova bratra Nachora,+ a na rameni měla džbán na vodu. 16 Ta mladá žena byla velmi krásná a byla panna, nikdy neměla styk s mužem. Sestoupila k prameni, naplnila svůj džbán vodou a vrátila se nahoru. 17 Sluha se k ní rozběhl a řekl jí: „Dej mi prosím doušek vody ze svého džbánu.“ 18 Řekla mu: „Napij se, můj pane“ a rychle spustila džbán na ruku a dala mu napít. 19 Když se napil, řekla: „Načerpám vodu i pro tvoje velbloudy, dokud se dost nenapijí.“ 20 Rychle vylila vodu ze džbánu do napajedla a znovu a znovu běhala ke studni čerpat vodu a čerpala ji pro všechny jeho velbloudy. 21 Ten muž ji celou dobu mlčky s údivem pozoroval a přemýšlel, jestli Jehova dopřál jeho cestě úspěch, nebo ne.

22 Když se velbloudi napili, dal jí zlatý nosní kroužek o váze půl šekelu* a dva zlaté náramky o váze deseti šekelů 23 a zeptal se jí: „Řekni mi prosím, čí jsi dcera? Je v domě tvého otce nějaké místo, kde bychom mohli přenocovat?“ 24 Odpověděla mu: „Jsem dcera Betuela,+ syna Milky, kterého porodila Nachorovi.“+ 25 A dodala: „Máme slámu i hodně krmiva a také místo k přenocování.“ 26 Ten muž padl na kolena, poklonil se před Jehovou až k zemi 27 a řekl: „Ať je chválen Jehova, Bůh mého pána Abrahama, protože mému pánovi nepřestává projevovat velkou lásku* a je mu věrný. Jehova mě přivedl do domu bratrů mého pána.“

28 Mladá žena pak běžela říct své matce a ostatním, co se stalo. 29 Rebeka měla bratra, který se jmenoval Laban,+ a ten běžel k muži, který byl venku u pramene. 30 Když totiž viděl nosní kroužek a náramky na rukou své sestry Rebeky a slyšel její slova: „Toto mi řekl ten muž“, šel za ním. Ten muž ještě stál s velbloudy u pramene. 31 Laban mu řekl: „Ty, který jsi požehnaný Jehovou, proč stojíš tady venku? Pojď, připravil jsem dům a místo pro velbloudy.“ 32 A tak muž vešel do domu a on* odstrojil velbloudy a dal jim slámu a krmivo. Potom tomu muži i těm, kdo byli s ním, dal vodu na umytí nohou. 33 Když mu ale předložili jídlo, řekl: „Nebudu jíst, dokud vám neřeknu, proč jsem přišel.“ „Mluv!“ řekl Laban.

34 A tak začal: „Jsem Abrahamův sluha.+ 35 Jehova mému pánovi velmi požehnal a dal mu velké bohatství – ovce a dobytek, stříbro a zlato, sluhy a služky a velbloudy a osly.+ 36 A Sára, manželka mého pána, v pokročilém věku+ porodila mému pánovi syna a on mu dá všechno, co má.+ 37 Můj pán mě zavázal touto přísahou: ‚Pro mého syna nevezmeš manželku z dcer Kananejců, v jejichž zemi bydlím.+ 38 Půjdeš do domu mého otce a k mojí rodině+ a tam najdeš manželku pro mého syna.‘+ 39 Ale já jsem se svého pána zeptal: ‚Co když ta žena nebude ochotná se mnou jít?‘+ 40 Odpověděl mi: ‚Jehova, po jehož cestách chodím,+ s tebou pošle svého anděla+ a určitě dopřeje tvé cestě úspěch a vezmeš pro mého syna manželku z mé rodiny a z domu mého otce.+ 41 Přísahy, kterou jsi mi dal, budeš zproštěn, když přijdeš k mé rodině a oni ti ji nedají. V tom případě budeš přísahy+ zproštěn.‘

42 Když jsem dnes přišel k prameni, řekl jsem: ‚Jehovo, Bože mého pána Abrahama, pokud dáváš mojí cestě úspěch, ať se stane toto: 43 Stojím tady u pramene. Když nějaké mladé ženě,+ která přijde čerpat vodu, řeknu: „Prosím, dej mi napít trochu vody ze svého džbánu“ 44 a ona mi řekne: „Napij se a načerpám vodu i pro tvoje velbloudy“, to bude ta, kterou Jehova vybral pro syna mého pána.‘+

45 Ještě jsem v duchu ani nedomluvil a z města vyšla Rebeka se džbánem na rameni. Sestoupila k prameni a čerpala vodu. Řekl jsem jí: ‚Dej mi prosím napít.‘+ 46 Rychle si tedy sundala džbán z ramene a řekla: ‚Napij se+ a napojím i tvoje velbloudy.‘ Napil jsem se a ona napojila i velbloudy. 47 Pak jsem se jí zeptal: ‚Čí jsi dcera?‘ Odpověděla: ‚Dcera Nachorova syna Betuela, kterého mu porodila Milka.‘ Nasadil jsem jí tedy nosní kroužek a na ruce jsem jí dal náramky.+ 48 Padl jsem na kolena a poklonil se před Jehovou až k zemi a chválil jsem Jehovu, Boha mého pána Abrahama,+ protože mě vedl správnou cestou, abych pro jeho syna vzal dceru bratra mého pána. 49 A teď mi řekněte, jestli chcete mému pánovi prokázat laskavost* a věrnost. Pokud ne, řekněte mi to také, abych se mohl rozhodnout, kam půjdu dál.“*+

50 Laban a Betuel odpověděli: „Není na nás, abychom ti řekli ano nebo ne,* protože ta věc je od Jehovy. 51 Rebeka je tady před tebou. Vezmi ji a jdi a ať se stane manželkou syna tvého pána, jak řekl Jehova.“ 52 Jakmile Abrahamův sluha slyšel jejich slova, poklonil se před Jehovou až k zemi. 53 Pak vytáhl stříbrné a zlaté předměty a oděvy a dal je Rebece. Také jejímu bratrovi a matce dal cenné dary. 54 Potom on a muži, kteří byli s ním, jedli a pili a přenocovali tam.

Když ráno vstal, řekl: „Dovolte mi vrátit se k mému pánovi.“ 55 Její bratr a matka na to řekli: „Ať s námi mladá žena zůstane aspoň deset dnů. Potom může jít.“ 56 Ale on jim řekl: „Nezdržujte mě, když Jehova dopřál mé cestě úspěch. Vypravte mě, abych šel ke svému pánovi.“ 57 A tak řekli: „Zavolejme mladou ženu a zeptejme se jí.“ 58 Zavolali Rebeku a zeptali se jí: „Půjdeš s tímto mužem?“ „Půjdu,“ odpověděla.

59 Vypravili tedy svou sestru Rebeku+ a její kojnou*+ i Abrahamova sluhu a jeho muže. 60 Žehnali Rebece a říkali: „Sestro naše, ať se staneš matkou tisíců, mnoha tisíců,* a ať se tvoji potomci* zmocní brány* těch, kdo je nenávidí.“+ 61 Potom Rebeka a její služebné nasedly na velbloudy a následovaly toho muže. Sluha tedy vzal Rebeku a vydal se na cestu.

62 Izák právě přišel od Beer-lachai-roi.+ Bydlel totiž v zemi Negeb.+ 63 K večeru se procházel po poli a přemýšlel.*+ Když zvedl oči, uviděl přicházet velbloudy. 64 Rebeka se rozhlédla a uviděla Izáka. Hned sesedla z velblouda 65 a zeptala se sluhy: „Kdo je ten muž na poli, který nám jde vstříc?“ „To je můj pán,“ řekl sluha. A tak si vzala závoj a zahalila se. 66 A sluha vyprávěl Izákovi o všem, co udělal. 67 Izák potom přivedl Rebeku do stanu své matky Sáry.+ Vzal si ji za manželku a zamiloval se do ní.+ A Izák našel útěchu po ztrátě své matky.+

25 A Abraham si vzal další manželku, jmenovala se Ketura. 2 Časem mu porodila Zimrana, Jokšana, Medana, Midiana,+ Jišbaka a Šuacha.+

3 Jokšan se stal otcem Šeby a Dedana.

Dedanovi synové byli Aššurim, Letušim a Leummim.*

4 Midianovi synové byli Efa, Efer, Chanok, Abida a Eldaa.

Ti všichni byli synové Ketury.

5 Později dal Abraham všechen svůj majetek Izákovi.+ 6 Synům svých vedlejších manželek* dal dary, a ještě když byl naživu, poslal je na východ, pryč od svého syna Izáka,+ do země Východu. 7 Abraham se dožil 175 let. 8 Potom vydechl naposled a zemřel v dobrém stáří, starý a spokojený, a byl připojen ke svému lidu.* 9 Jeho synové Izák a Išmael ho pohřbili v jeskyni Makpela na poli Efrona, syna Chetity Cochara, které je naproti Mamre,+ 10 na poli, které Abraham koupil od Chetových synů. Tam je pohřben Abraham i jeho manželka Sára.+ 11 Po Abrahamově smrti Bůh žehnal jeho synu Izákovi.+ Izák bydlel blízko Beer-lachai-roi.+

12 Toto je záznam o potomcích Abrahamova syna Išmaela,+ kterého Abrahamovi porodila Egypťanka Hagar,+ Sářina služka.

13 Toto jsou jména Išmaelových synů, jeho potomků: Išmaelův prvorozený Nebajot,+ potom Kedar,+ Adbeel, Mibsam,+ 14 Mišma, Duma, Massa, 15 Hadad, Tema, Jetur, Nafiš a Kedema. 16 To jsou Išmaelovi synové a to jsou jejich jména podle jejich osad a ohrazených táborů, 12 rodových náčelníků.+ 17 Išmael se dožil 137 let. Pak vydechl naposled, zemřel a byl připojen ke svému lidu.* 18 Jeho potomci bydleli od Chavily+ blízko Šuru,+ který leží u Egypta, až k Asýrii. Usadili se nedaleko všech svých bratrů.*+

19 Toto je záznam o potomcích Abrahamova syna Izáka.+

Abraham se stal otcem Izáka. 20 Když bylo Izákovi 40 let, oženil se s Rebekou, dcerou Betuela,+ Aramejce z Paddan-aramu, sestrou Aramejce Labana. 21 A Izák stále úpěnlivě prosil Jehovu za svou manželku, protože byla neplodná. Jehova jeho prosby vyslyšel a jeho manželka Rebeka otěhotněla. 22 Ale její synové se v ní začali strkat,+ a tak řekla: „Když je to tak, proč mám dál žít?“ Proto se na to zeptala Jehovy. 23 Jehova jí řekl: „V tvém břiše+ jsou dva národy a z tvého nitra vyjdou dva kmeny.+ Jeden národ bude silnější než druhý+ a starší bude sloužit mladšímu.“+

24 Když přišel čas porodu, ukázalo se, že v jejím břiše jsou opravdu dvojčata. 25 Ten, který se narodil první, byl celý zrzavý a chlupatý+ jako kožíšek. Dali mu tedy jméno Ezau.*+ 26 Potom se narodil jeho bratr a rukou se držel Ezaua za patu.+ Dali mu tedy jméno Jákob.*+ Izákovi bylo 60 let, když mu je Rebeka porodila.

27 Chlapci vyrostli a z Ezaua se stal dobrý lovec,+ byl často venku na lovu. Ale Jákob se zdržoval ve stanech+ a byl to bezúhonný muž. 28 Izák měl raději Ezaua, protože mu nosil zvěřinu, ale Rebeka měla raději Jákoba.+ 29 Jednou, když Jákob vařil jídlo, Ezau přišel z lovu a byl vyčerpaný. 30 Řekl Jákobovi: „Prosím tě, dej mi rychle trochu* toho červeného, tady toho červeného, jsem vyčerpaný!“* Proto mu začali říkat Edom.*+ 31 Jákob mu na to řekl: „Nejdřív mi prodej svoje prvorozenecké právo!“+ 32 „Já tu skoro umírám! K čemu je mi prvorozenecké právo?“ odpověděl Ezau. 33 „Nejdřív mi přísahej!“ řekl Jákob. A tak Jákobovi přísahal a prodal mu svoje prvorozenecké právo.+ 34 Pak dal Jákob Ezauovi chleba a dušenou čočku. On se najedl a napil a potom vstal a odešel. Tak Ezau pohrdl prvorozeneckým právem.

26 V zemi znovu nastal hlad,+ podobně jako za Abrahamových dnů, a tak šel Izák k filištínskému králi Abimelekovi do Geraru. 2 Tehdy se mu objevil Jehova a řekl: „Nechoď do Egypta. Přebývej v zemi, kterou ti ukážu. 3 Bydli v této zemi jako cizinec+ a já budu s tebou a požehnám ti. Tobě a tvým potomkům* dám všechny tyto země+ a dodržím přísahu, kterou jsem dal tvému otci Abrahamovi:+ 4 ‚Rozmnožím tvé potomky* jako hvězdy na nebi+ a tvým potomkům* dám všechny tyto země.+ A prostřednictvím tvého potomstva* získají požehnání+ všechny národy na zemi‘, 5 protože mě Abraham poslouchal* a dodržoval mé požadavky, příkazy, nařízení a zákony.“+ 6 Izák tedy dál bydlel v Geraru.+

7 Když se místní muži vyptávali na jeho manželku, říkal: „Je to moje sestra.“+ Bál se říct, že je to jeho manželka, protože si říkal: „Místní muži by mě kvůli Rebece mohli zabít.“ Byla totiž krásná.+ 8 Jednou, když už tam Izák žil nějakou dobu, se filištínský král Abimelek díval z okna a viděl ho, jak se se svou manželkou Rebekou objímá.*+ 9 Abimelek si ho hned zavolal a řekl mu: „Vždyť je to tvoje manželka! Proč jsi řekl, že je to tvoje sestra?“ „Řekl jsem to, abych kvůli ní nezemřel,“+ odpověděl Izák. 10 Ale Abimelek pokračoval: „Co jsi nám to udělal?+ Snadno se mohlo stát, že by někdo z mých lidí spal s tvojí manželkou a ty bys na nás přivedl vinu!“+ 11 Potom Abimelek přikázal všemu lidu: „Kdokoli se dotkne tohoto muže nebo jeho manželky, bude usmrcen!“

12 A Izák v té zemi zasel a v tom roce sklidil stonásobnou úrodu. Jehova mu totiž žehnal.+ 13 Zbohatl a dál se mu dařilo, až byl velmi bohatý. 14 Měl stáda ovcí a dobytka a mnoho služebnictva+ a Filištíni mu začali závidět.

15 Všechny studny, které kdysi vykopali sluhové jeho otce Abrahama,+ proto Filištíni zasypali hlínou. 16 Abimelek pak řekl Izákovi: „Odstěhuj se odsud, protože jsi teď daleko mocnější než my.“ 17 A tak se Izák odstěhoval, utábořil se v údolí* Gerar+ a bydlel tam. 18 Pak znovu vykopal ty studny, které vykopali za dnů jeho otce Abrahama a které po Abrahamově smrti Filištíni zasypali.+ A nazval je stejně jako předtím jeho otec.+

19 Když Izákovi sluhové v tom údolí kopali, našli studnu s pitnou vodou. 20 Gerarští pastýři se začali hádat s Izákovými pastýři a říkali: „Ta voda je naše.“ Nazval tedy studnu Esek,* protože se s ním hádali. 21 Vykopali jinou studnu a o tu se také začali hádat. Nazval ji tedy Sitna.* 22 Později se odtamtud odstěhoval a vykopal další studnu, ale o tu se už nehádali. Nazval ji tedy Rechobot* a řekl: „Teď nám Jehova dal rozsáhlý prostor a můžeme mít v této zemi hodně potomků.“+

23 Pak odtamtud odešel do Beer-šeby.+ 24 Tu noc se mu objevil Jehova a řekl: „Jsem Bůh tvého otce Abrahama.+ Neboj se,+ protože jsem s tebou a požehnám ti a rozmnožím tvé potomky* kvůli svému sluhovi Abrahamovi.“+ 25 Izák tam tedy postavil oltář a vzýval Jehovovo jméno.+ Rozložil na tom místě svůj stan+ a jeho sluhové tam vykopali studnu.

26 Po nějaké době k němu z Geraru přišel Abimelek se svým osobním rádcem Achuzzatem a s velitelem vojska Pikolem.+ 27 Izák se jich zeptal: „Proč jste ke mně přišli, když mě nenávidíte a poslali jste mě pryč?“ 28 Odpověděli mu: „Jasně vidíme, že Jehova je s tebou.+ Proto jsme se rozhodli, že ti řekneme: ‚Složme prosím přísahu, která bude zavazovat nás i tebe, a uzavřeme spolu smlouvu,+ 29 že nám neuděláš nic špatného, stejně jako jsme my neuškodili tobě. Prokázali jsme ti dobro, když jsme tě poslali pryč v pokoji. Vždyť vidíme, že ti Jehova žehná.‘“ 30 Pak pro ně udělal hostinu a jedli a pili. 31 Brzy ráno vstali a navzájem si přísahali.+ Potom se s nimi Izák rozloučil a oni od něho v pokoji odešli.

32 Ten den přišli za Izákem jeho sluhové a podali mu zprávu o studni, kterou vykopali.+ Řekli mu: „Našli jsme vodu!“ 33 Nazvali ji tedy Šiba.* Proto se to město dodnes jmenuje Beer-šeba.+

34 Když bylo Ezauovi 40 let, oženil se s Judit, dcerou Chetity Beeriho, a také s Basemat, dcerou Chetity Elona.+ 35 Izák a Rebeka se kvůli nim velmi trápili.*+

27 Když Izák zestárl a zrak se mu zhoršil natolik, že už neviděl, zavolal si svého staršího syna Ezaua+ a řekl mu: „Můj synu!“ On odpověděl: „Tady jsem.“ 2 Izák řekl: „Už jsem starý a nevím, jak dlouho ještě budu žít. 3 Vezmi si tedy prosím své zbraně, luk a šípy, vyjdi do polí a ulov pro mě nějakou zvěř.+ 4 A udělej mi dobré jídlo, takové, co mám rád, a přines mi ho. Najím se a požehnám ti, než umřu.“

5 Když Izák mluvil s Ezauem, poslouchala je Rebeka. Potom co Ezau odešel do polí, aby ulovil nějakou zvěř a přinesl ji,+ 6 řekla Jákobovi:+ „Právě jsem slyšela, jak tvůj otec mluví s tvým bratrem Ezauem. Říkal: 7 ‚Přines mi nějakou zvěřinu a udělej mi dobré jídlo, ať se najím a požehnám ti před Jehovou, než umřu.‘+ 8 Teď mě, můj synu, dobře poslouchej a udělej, co ti řeknu.+ 9 Jdi prosím ke stádu a přines mi dvě pěkná kůzlata. Připravím z nich dobré jídlo pro tvého otce, tak jak to má rád. 10 Pak ho přineseš otci, aby se najedl a před svou smrtí ti požehnal.“

11 Jákob své matce Rebece řekl: „Ale můj bratr Ezau je chlupatý+ a já ne. 12 Co když na mě otec sáhne?+ Bude si myslet, že se mu posmívám, a místo požehnání na sebe přivedu prokletí.“ 13 Ale matka mu řekla: „Ať to prokletí přijde na mě, můj synu. Jen udělej, co říkám – jdi a přines mi ta kůzlata.“+ 14 Šel tedy, přinesl je matce a ona udělala dobré jídlo, tak jak to měl jeho otec rád. 15 Rebeka potom vzala nejlepší oděv svého staršího syna Ezaua, který doma měla, a oblékla ho svému mladšímu synu Jákobovi.+ 16 Ruce a holou část krku mu zakryla kůží z kůzlat.+ 17 Pak mu do rukou dala to dobré jídlo a chleba, který udělala.+

18 Vešel tedy ke svému otci a řekl: „Můj otče!“ „Tady jsem,“ odpověděl Izák a zeptal se: „Můj synu, který ty jsi?“ 19 „Jsem Ezau, tvůj prvorozený,“+ odpověděl Jákob. „Udělal jsem, co jsi mi řekl. Posaď se prosím a sněz něco z mojí zvěřiny, abys mi mohl požehnat.“+ 20 Izák se svého syna zeptal: „Jak to, že jsi tu zvěř našel tak rychle, můj synu?“ On odpověděl: „Protože ji ke mně přivedl Jehova, tvůj Bůh.“ 21 Izák pak Jákobovi řekl: „Pojď prosím blíž, můj synu, abych si na tebe sáhl a zjistil, jestli jsi opravdu můj syn Ezau.“+ 22 Jákob tedy přistoupil ke svému otci Izákovi, ten si na něj sáhl a řekl: „Hlas je Jákobův, ale ruce jsou Ezauovy.“+ 23 Nepoznal ho, protože jeho ruce byly chlupaté jako ruce jeho bratra Ezaua. A tak mu požehnal.+

24 Potom se zeptal: „Jsi opravdu můj syn Ezau?“ „Jsem,“ odpověděl. 25 Izák řekl: „Podej mi tu zvěřinu, můj synu, ať se najím. Pak ti požehnám.“ Podal mu ji a on jedl a přinesl i víno a on pil. 26 Potom mu jeho otec Izák řekl: „Pojď prosím blíž a polib mě, můj synu.“+ 27 Jákob přišel blíž a políbil ho a Izák ucítil vůni jeho oděvu.+ Pak mu požehnal a řekl:

„Vůně mého syna je jako vůně polí, kterým Jehova požehnal. 28 Ať ti pravý Bůh dá nebeskou rosu,+ úrodnou půdu+ a hojnost obilí a mladého vína.+ 29 Ať ti lidé slouží a ať se ti národy klaní. Buď pánem svých bratrů a ať se ti klaní synové tvé matky.+ Ať je prokletý každý, kdo tě proklíná, a ať je požehnaný každý, kdo ti žehná.“+

30 Jakmile Izák Jákobovi požehnal a on vyšel od svého otce, vrátil se z lovu jeho bratr Ezau.+ 31 Také on připravil dobré jídlo, přinesl ho svému otci a řekl: „Můj otče, vstaň a sněz něco z mojí zvěřiny, abys mi mohl požehnat.“ 32 Jeho otec Izák se ho zeptal: „Kdo jsi?“ Odpověděl: „Jsem tvůj syn Ezau, tvůj prvorozený.“+ 33 Izák se celý roztřásl a řekl: „Kdo byl tedy ten, co ulovil zvěř a přinesl mi ji? Už jsem z ní jedl, než jsi přišel. Požehnal jsem mu a požehnaný také bude!“

34 Když Ezau slyšel slova svého otce, začal hlasitě a hořce naříkat a naléhal na něj: „Požehnej i mně, můj otče! I mně!“+ 35 Ale on řekl: „Tvůj bratr přišel a podvodem získal požehnání, které mělo patřit tobě.“ 36 Ezau řekl: „Právem dostal jméno Jákob!* Vždyť už mě dvakrát vytlačil!+ Už si vzal moje prvorozenecké právo+ a teď i moje požehnání!“+ Pak se zeptal: „Pro mě už žádné požehnání nemáš?“ 37 Izák mu odpověděl: „Ustanovil jsem ho tvým pánem+ a dal jsem mu všechny jeho bratry jako sluhy a poskytl jsem mu obilí a mladé víno.+ Mám snad ještě něco, co bych mohl dát tobě, můj synu?“

38 Ezau řekl otci: „Máš jenom jedno požehnání, můj otče? Požehnej i mně, můj otče! I mně!“ Nato Ezau začal hlasitě naříkat a rozplakal se.+ 39 Jeho otec Izák mu tedy řekl:

„Tvé bydliště bude daleko od úrodné půdy a daleko od nebeské rosy.+ 40 Bude tě živit meč+ a budeš sloužit svému bratrovi.+ Ale až to nebudeš moct vydržet, shodíš jeho jho ze své šíje.“+

41 Ezau však začal Jákoba nenávidět kvůli požehnání,+ které mu dal jeho otec, a v duchu si říkal: „Blíží se dny truchlení nad mým otcem.+ Potom svého bratra Jákoba zabiju.“ 42 Když Rebece řekli, co má její starší syn Ezau v úmyslu, hned si dala zavolat svého mladšího syna Jákoba a řekla mu: „Tvůj bratr Ezau chystá pomstu a chce tě zabít.* 43 Můj synu, teď udělej, co ti říkám. Uteč k mému bratru Labanovi do Charanu.+ 44 Chvilku u něj zůstaň, dokud tvůj bratr nepřestane zuřit. 45 Až ho přejde vztek a zapomene na to, co jsi mu udělal, pošlu pro tebe a vrátíš se. Proč bych vás oba měla ztratit v jeden den?“

46 Potom Rebeka říkala Izákovi: „Ty Chetitky+ mi znechutily život. Pokud si Jákob vezme za manželku nějakou Chetitku, jako jsou ty, co žijí kolem, proč bych měla dál žít?“+

28 Izák si tedy zavolal Jákoba, požehnal mu a přikázal mu: „Neber si za ženu Kananejku.+ 2 Jdi do Paddan-aramu, do domu matčina otce Betuela, a odtamtud si vezmi manželku z dcer matčina bratra Labana.+ 3 Všemohoucí Bůh ti požehná a způsobí, že budeš plodný, rozmnoží tě a staneš se velkým národem.+ 4 A dá ti Abrahamovo požehnání,+ tobě i tvým potomkům,* abys mohl získat zemi, kde žiješ jako cizinec a kterou dal Bůh Abrahamovi.“+

5 Potom Izák poslal Jákoba pryč a on odešel do Paddan-aramu k Labanovi, synovi Aramejce Betuela,+ bratrovi Rebeky,+ která byla matkou Jákoba a Ezaua.

6 Ezau viděl, že Izák požehnal Jákobovi a poslal ho pryč do Paddan-aramu, aby si odtamtud vzal manželku, a že spolu s požehnáním mu přikázal: „Neber si za ženu Kananejku“+ 7 a že Jákob poslechl otce a matku a odešel do Paddan-aramu.+ 8 Tehdy si Ezau uvědomil, že se Kananejky jeho otci Izákovi nelíbí,+ 9 a tak šel k Išmaelovi a kromě manželek, které už měl, si vzal ještě Machalat, dceru Abrahamova syna Išmaela, Nebajotovu sestru.+

10 Jákob odešel z Beer-šeby a vydal se do Charanu.+ 11 Došel na jedno místo a chystal se tam přenocovat, protože slunce už zapadlo. Vzal na tom místě jeden kámen, dal si ho pod hlavu a lehl si.+ 12 Zdál se mu sen a v něm viděl schody,* které sahaly ze země až do nebe a po kterých vystupovali a sestupovali Boží andělé.+ 13 Nad schody stál Jehova a řekl:

„Já jsem Jehova, Bůh tvého otce Abrahama a Bůh Izáka.+ Zemi, na které ležíš, dám tobě a tvým potomkům.*+ 14 A tvých potomků* bude jako prachu na zemi.+ Rozšíříš se na západ a na východ a na sever a na jih a prostřednictvím tebe a tvého potomstva* budou požehnány* všechny národy na zemi.+ 15 Jsem s tebou a budu tě chránit všude, kam půjdeš, a přivedu tě zpátky do této země.+ Neopustím tě a splním, co jsem ti slíbil.“+

16 Potom se Jákob probudil a řekl: „Jehova je na tomto místě a já jsem to nevěděl.“ 17 Dostal strach a zvolal: „Jakou bázeň vzbuzuje toto místo! To musí být Boží dům,+ je to nebeská brána.“+ 18 A tak brzy ráno vstal, vzal kámen, který měl pod hlavou, postavil ho jako památník a vylil na něj olej.+ 19 Nazval to místo Betel,* ale předtím se to město jmenovalo Luz.+

20 Jákob potom dal tento slavnostní slib: „Pokud bude Bůh se mnou a bude mě na mé cestě chránit, dá mi chléb k jídlu a oděv na nošení 21 a já se vrátím v pokoji do domu svého otce, pak Jehova ukáže, že je opravdu mým Bohem. 22 A tento kámen, který jsem postavil jako památník, se stane Božím domem+ a vždycky ti budu dávat desetinu ze všeho, co mi dáš.“

29 Potom Jákob pokračoval v cestě a putoval do země orientálců. 2 Najednou uviděl na poli studnu, u které ležela tři stáda ovcí. Z té studny totiž pastýři napájeli svoje stáda. Její otvor byl zakrytý velkým kamenem. 3 Vždycky když tam shromáždili všechna stáda, odvalili kámen z otvoru studny a napojili je. Potom vrátili kámen zpátky na místo.

4 Jákob je oslovil: „Bratři, odkud jste?“ „Jsme z Charanu,“+ odpověděli. 5 Zeptal se jich: „Znáte Nachorova+ vnuka Labana?“+ Řekli: „Známe.“ 6 Ptal se jich dál: „Daří se mu dobře?“ Odpověděli: „Ano, daří se mu dobře. Podívej, právě přichází s ovcemi jeho dcera Ráchel!“+ 7 Pak řekl: „Večer je daleko. Ještě není čas shromažďovat stáda. Napojte ovce a jděte je ještě pást.“ 8 Řekli mu na to: „Nesmíme to udělat, dokud se neshromáždí všechna stáda. Až potom odvalíme kámen z otvoru studny a napojíme ovce.“

9 Zatímco s nimi mluvil, přišla Ráchel s ovcemi svého otce. Byla totiž pastýřka. 10 Když Jákob uviděl Ráchel, dceru svého strýce Labana, a jeho ovce, hned přišel blíž, odvalil kámen z otvoru studny a napojil ovce svého strýce Labana. 11 Pak Jákob políbil Ráchel a hlasitě se rozplakal. 12 Řekl jí, že je příbuzný* jejího otce a syn Rebeky. Ráchel to hned běžela říct svému otci.

13 Jakmile Laban+ uslyšel o Jákobovi, synovi své sestry, rozběhl se mu vstříc. Objal ho, políbil a přivedl ho do svého domu. A Jákob mu vyprávěl o všem, co se stalo. 14 Laban mu řekl: „Jsme jedné krve.“* A tak u něj zůstal celý měsíc.

15 Potom Laban řekl Jákobovi: „Jsi můj příbuzný,*+ ale to neznamená, že mi budeš sloužit zadarmo. Řekni mi, jakou chceš mzdu.“+ 16 Laban měl dvě dcery. Starší se jmenovala Lea a mladší Ráchel.+ 17 Lea neměla jiskru v očích, ale Ráchel byla velmi přitažlivá a krásná. 18 Jákob se do Ráchel zamiloval, a tak řekl: „Budu ti sloužit sedm let za tvoji mladší dceru Ráchel.“+ 19 Laban odpověděl: „Bude lepší, když ji dám tobě než někomu jinému. Zůstaň u mě.“ 20 Jákob tedy sloužil za Ráchel sedm let,+ ale připadalo mu to jen jako několik dnů, protože ji miloval.

21 Potom Jákob Labanovi řekl: „Moje služba skončila. Dej mi moji manželku, abychom spolu začali žít.“* 22 A tak Laban sezval všechny lidi z okolí a uspořádal hostinu. 23 Ale během večera vzal svou dceru Leu a přivedl ji k Jákobovi, aby měl styk s ní. 24 A dal jí svou služku Zilpu, aby byla její služkou.+ 25 Ráno Jákob uviděl, že je to Lea. Řekl tedy Labanovi: „Cos mi to udělal? Nesloužil jsem ti snad za Ráchel? Proč jsi mě podvedl?“+ 26 Laban mu odpověděl: „U nás není zvykem, aby se mladší dcera vdala dřív než prvorozená. 27 Věnuj tento svatební týden Lee. Potom dostaneš i tu mladší, ale musíš mi sloužit dalších sedm let.“+ 28 Jákob to tak udělal a věnoval ten týden Lee. Potom mu Laban dal za manželku svou dceru Ráchel. 29 Kromě toho dal své dceři Ráchel svou služku Bilhu,+ aby byla její služkou.+

30 Pak měl Jákob styk i s Ráchel a miloval ji víc než Leu. A sloužil Labanovi dalších sedm let.+ 31 Když Jehova viděl, že je Lea nemilovaná,* dopřál jí, aby měla děti,*+ ale Ráchel byla neplodná.+ 32 Lea otěhotněla, porodila syna a dala mu jméno Ruben.*+ Řekla totiž: „Jehova viděl moje trápení.+ Teď mě můj manžel bude milovat.“ 33 Znovu otěhotněla, porodila syna a řekla: „Jehova slyšel, že jsem nemilovaná, a tak mi dal i tohoto.“ A dala mu jméno Simeon.*+ 34 Potom otěhotněla znovu, porodila syna a řekla: „Teď ke mně můj manžel přilne, protože jsem mu porodila tři syny.“ Proto dostal jméno Levi.*+ 35 A otěhotněla ještě jednou, porodila syna a řekla: „Tentokrát budu chválit Jehovu.“ Dala mu tedy jméno Juda.*+ Pak přestala rodit.

30 Když Ráchel viděla, že Jákobovi nemůže porodit děti, začala na svou sestru žárlit a říkala Jákobovi: „Dej mi děti, jinak umřu.“ 2 Jákob se na Ráchel rozzlobil a řekl: „Jsem snad Bůh? To on ti odepřel děti.“* 3 A tak řekla: „Tady je moje otrokyně Bilha.+ Měj s ní styk, aby mi porodila děti.* Díky ní tak budu mít děti i já.“ 4 Dala mu tedy za manželku svou služku Bilhu a Jákob s ní měl styk.+ 5 Bilha otěhotněla a porodila Jákobovi syna. 6 Tehdy Ráchel řekla: „Bůh jednal jako můj soudce, vyslyšel mě a dal mi syna.“ Proto mu dala jméno Dan.*+ 7 Ráchelina služka Bilha otěhotněla ještě jednou a porodila Jákobovi druhého syna. 8 Tehdy Ráchel řekla: „Usilovně jsem zápasila se svou sestrou a zvítězila jsem.“ Dala mu tedy jméno Naftali.*+

9 Když Lea viděla, že přestala rodit, dala Jákobovi za manželku svou služku Zilpu.+ 10 A Leina služka Zilpa porodila Jákobovi syna. 11 Lea řekla: „Jaké štěstí!“ Dala mu tedy jméno Gad.*+ 12 Potom Leina služka Zilpa porodila Jákobovi druhého syna. 13 Lea řekla: „Jsem tak šťastná! Teď mě ženy prohlásí za šťastnou.“+ Dala mu tedy jméno Ašer.*+

14 Když se jednou v době, kdy se sklízela pšenice, Ruben+ procházel po poli, našel mandragory a přinesl je své matce Lee. Ráchel jí řekla: „Dej mi prosím několik mandragor svého syna.“ 15 Lea jí na to řekla: „Nestačí ti, že jsi mi vzala manžela?+ Chceš mi vzít i mandragory mého syna?“ Ráchel odpověděla: „Tak dobře. Když mi dáš ty mandragory, Jákob stráví dnešní noc s tebou.“

16 Když Jákob večer přicházel z pole, Lea mu vyšla vstříc a řekla: „Tuhle noc strávíš se mnou, protože jsem si tě najala za mandragory svého syna.“ Tu noc byl tedy s ní. 17 A Bůh Leu vyslyšel. Otěhotněla a porodila Jákobovi pátého syna. 18 Řekla: „Bůh mi dal mzdu* za to, že jsem dala manželovi svou služku.“ A tak mu dala jméno Isachar.*+ 19 Lea otěhotněla ještě jednou a porodila Jákobovi šestého syna.+ 20 Řekla: „Bůh mě obdaroval krásným darem. Konečně mě bude můj manžel snášet,+ protože jsem mu porodila šest synů.“+ Dala mu tedy jméno Zebulon.*+ 21 Potom porodila dceru a dala jí jméno Dina.+

22 Pak si Bůh vzpomněl na Ráchel. Vyslyšel ji a dopřál jí, aby měla dítě.*+ 23 Otěhotněla a porodila syna. Tehdy řekla: „Bůh mě zbavil pohany.“+ 24 Dala mu jméno Josef.*+ Řekla totiž: „Jehova mi přidává dalšího syna.“

25 Když Ráchel porodila Josefa, Jákob řekl Labanovi: „Propusť mě, abych se mohl vrátit domů, do své země.+ 26 Dej mi moje manželky a děti, za které jsem ti sloužil, a půjdu. Vždyť dobře víš, jak jsem ti sloužil.“+ 27 Laban mu řekl: „Pokud jsem získal tvou přízeň, zůstaň prosím. Ze znamení jsem pochopil,* že mi Jehova díky tobě žehná.“ 28 A dodal: „Urči si mzdu a já ti ji dám.“+ 29 Jákob mu odpověděl: „Dobře víš, jak jsem ti sloužil a jak se tvému stádu dobytka u mě dařilo.+ 30 Před mým příchodem jsi měl málo, ale od té doby, co jsem přišel, se tvoje stádo ohromně zvětšilo, protože ti Jehova žehnal. Teď bych rád něco udělal pro vlastní rodinu.“+

31 Laban se ho zeptal: „Co ti mám dát?“ Jákob odpověděl: „Nemusíš mi dávat nic! Budu znovu pást tvoje stádo a hlídat ho,+ pokud pro mě uděláš toto: 32 Dnes projdeme celým tvým stádem. Vezmeš si všechny skvrnité a strakaté ovce, všechny tmavohnědé beránky a všechny strakaté a skvrnité kozy. Odteď, když se taková zvířata narodí, stanou se mojí mzdou.+ 33 Až si v budoucnu přijdeš prohlédnout moji mzdu, budeš se moct přesvědčit o mojí poctivosti. Pokud u mě najdeš kozy, které nebudou skvrnité nebo strakaté, a beránky, kteří nebudou tmavohnědí, budou se považovat za ukradené.“

34 Laban na to řekl: „Výborně! Ať je to tak, jak říkáš.“+ 35 Ten den si vzal pruhované a strakaté kozly a všechny skvrnité a strakaté kozy – všechny, na kterých bylo něco bílého – a také všechny tmavohnědé beránky a svěřil je svým synům. 36 Potom je odvedl na vzdálenost třídenní cesty od Jákoba a Jákob pásl Labanova stáda, která zbyla.

37 Pak Jákob vzal čerstvě uříznuté pruty ze sturače, mandloně a platanu a na některých místech oloupal kůru, takže na nich vznikly bílé skvrny. 38 Oloupané pruty pak položil do napájecích žlabů, ze kterých zvířata pila vodu, aby se na ně dívala, když se přijdou napít a budou se pářit.

39 Zvířata se tedy před pruty pářila a rodila se jim pruhovaná, skvrnitá a strakatá mláďata. 40 Pak Jákob odděloval beránky a obracel zbylá zvířata směrem k pruhovaným a tmavohnědým zvířatům v Labanových stádech. Potom oddělil svoje vlastní stáda a nemíchal je s těmi Labanovými. 41 Vždycky když se pářila silná zvířata, Jákob položil pruty do žlabů, aby se na ně dívala a mohla se pářit u nich. 42 Ale když přicházela slabá zvířata, nepokládal je tam. A tak slabá zvířata vždycky připadla Labanovi a silná Jákobovi.+

43 A Jákob velmi zbohatl. Získal velká stáda ovcí a koz, sluhy a služky a velbloudy a osly.+

31 Po nějaké době Jákob zaslechl, jak Labanovi synové říkají: „Jákob vzal všechno, co patřilo našemu otci. Celé to bohatství si nahromadil z jeho majetku.“+ 2 Jákob z Labanovy tváře poznal, že jeho vztah k němu už není takový jako dřív.+ 3 Tehdy Jehova řekl Jákobovi: „Vrať se do země svých otců a ke svým příbuzným+ a budu dál s tebou.“ 4 Jákob potom vzkázal Ráchel a Lee, aby přišly na pole k jeho stádu, 5 a řekl jim:

„Všiml jsem si, že váš otec už ke mně nemá takový vztah jako dřív.+ Ale Bůh mého otce je se mnou.+ 6 Samy dobře víte, že jsem vašemu otci sloužil ze všech sil.+ 7 A on se mě snažil ošidit a desetkrát změnil moji mzdu, ale Bůh mu nedovolil, aby mě poškodil. 8 Když řekl: ‚Skvrnitá budou tvojí mzdou‘, tehdy celé stádo rodilo skvrnitá mláďata, ale když řekl: ‚Pruhovaná budou tvojí mzdou‘, tehdy celé stádo rodilo pruhovaná mláďata.+ 9 Tak Bůh bral zvířata vašemu otci a dával je mně. 10 Jednou, když byl čas páření, jsem ve snu viděl, že kozlové, kteří se pářili se samicemi, jsou pruhovaní, skvrnití a strakatí.+ 11 V tom snu na mě anděl pravého Boha zavolal: ‚Jákobe!‘ a já odpověděl: ‚Tady jsem.‘ 12 A pokračoval: ‚Zvedni prosím oči a všimni si, že všichni kozlové, kteří se páří se samicemi, jsou pruhovaní, skvrnití a strakatí. Viděl jsem totiž všechno, co ti Laban dělá.+ 13 Jsem pravý Bůh, který se ti objevil v Betelu,+ kde jsi pomazal památník a dal mi slavnostní slib.+ Teď vstaň, odejdi z této země a vrať se do země, ve které ses narodil.‘“+

14 Ráchel a Lea mu odpověděly: „Máme ještě nějaké dědictví v domě našeho otce? 15 Nepovažuje nás za cizinky? Vždyť nás prodal a žije z peněz, které za nás dostal.+ 16 Všechno bohatství, které Bůh vzal našemu otci, je naše a našich dětí.+ Udělej tedy všechno, co ti Bůh řekl.“+

17 Jákob potom vstal, posadil své děti a manželky na velbloudy+ 18 a vydal se na cestu se všemi stády a vším majetkem, který nashromáždil.+ S dobytkem, který získal v Paddan-aramu, se vydal ke svému otci Izákovi do kananejské země.+

19 Když Laban odešel stříhat ovce, Ráchel ukradla sošky terafim,*+ které mu patřily.+ 20 Jákob Aramejce Labana přelstil – neřekl mu, že odchází. 21 Vzal všechno, co měl, a utekl. Překročil Řeku*+ a zamířil k hornatému kraji Gilead.+ 22 Třetí den se Laban dozvěděl, že Jákob utekl, 23 a tak s sebou vzal své bratry* a pronásledoval ho. Po sedmi dnech ho dohnal v hornatém kraji Gilead. 24 V noci přišel k Aramejci Labanovi+ ve snu+ Bůh a řekl mu: „Dej si pozor, co Jákobovi řekneš, ať dobré, nebo špatné.“*+

25 Laban dostihl Jákoba, když měl Jákob postavený stan v hornatém kraji Gilead. Laban se tam se svými bratry utábořil také. 26 Potom řekl Jákobovi: „Cos to udělal? Proč jsi mě oklamal a odvedl jsi moje dcery, jako by to byly válečné zajatkyně? 27 Proč jsi tajně utekl a oklamal mě? Kdybys mi to řekl, poslal bych tě pryč s radováním a zpěvem, s tamburínou a harfou. 28 Nedal jsi mi ani možnost políbit vnoučata* a dcery. Zachoval ses nerozumně. 29 Mohl bych vám uškodit, ale Bůh vašeho otce se mnou včera v noci mluvil a řekl: ‚Dej si pozor, co Jákobovi řekneš, ať dobré, nebo špatné.‘+ 30 Odešel jsi, protože ses toužil vrátit do domu svého otce. Ale proč jsi ukradl moje bohy?“+

31 Jákob Labanovi odpověděl: „Odešel jsem tajně, protože jsem se bál. Říkal jsem si, že bys mi mohl násilím vzít svoje dcery. 32 Pokud u někoho najdeš své bohy, ať zemře. V přítomnosti našich bratrů prohledej moje věci a vezmi si, co je tvoje.“ Jákob totiž nevěděl, že je Ráchel ukradla. 33 Laban tedy šel do Jákobova stanu, do Leina stanu a do stanu dvou otrokyň,+ ale nic nenašel. Když vyšel z Leina stanu, vešel do stanu Ráchel. 34 Ráchel mezitím vzala sošky terafim, dala je do ženského velbloudího sedla* a posadila se na ně. Laban prohledal celý stan, ale nenašel je. 35 Ráchel svému otci řekla: „Nezlob se, můj pane, že před tebou nemůžu vstát, protože se mi stalo to, co se stává ženám.“+ A tak pečlivě hledal dál, ale sošky nenašel.+

36 Jákob se na Labana rozzlobil a začal se s ním hádat. Řekl mu: „Čím jsem se provinil? Za jaký hřích mě tak zuřivě pronásleduješ? 37 Když jsi teď prohledal všechny moje věci, co ze svého domu jsi našel? Polož to sem před moje bratry a svoje bratry a ať nás rozsoudí. 38 Během těch 20 let, co jsem byl u tebe, tvoje ovce a kozy nikdy nepotratily+ a nikdy jsem nejedl berany z tvého stáda. 39 Když nějaké zvíře roztrhaly šelmy,+ nepřinesl jsem ti ho, ale sám jsem uhradil škodu. Když bylo nějaké zvíře ukradeno, ať ve dne, nebo v noci, žádal jsi náhradu ode mě. 40 Ve dne jsem musel snášet horko a v noci chlad a často jsem ani nezamhouřil oči.+ 41 Tak to bylo celých 20 let, co jsem žil ve tvém domě. Sloužil jsem ti 14 let za tvoje dvě dcery a 6 let za tvoje stádo. A desetkrát jsi změnil moji mzdu.+ 42 Kdyby Bůh mého otce,+ Abrahamův Bůh a Bůh, kterého se bojí Izák,*+ nebyl na mé straně, poslal bys mě teď pryč s prázdnýma rukama. Bůh viděl moje trápení a tvrdou práci, a proto tě dnes v noci pokáral.“+

43 Laban Jákobovi odpověděl: „Tyto ženy jsou moje dcery, tyto děti jsou moje vnoučata a toto stádo je moje stádo. Všechno, co tu vidíš, je moje a mých dcer. Jak bych mohl ublížit jim nebo dětem, které se jim narodily? 44 Pojď, uzavřeme spolu smlouvu a ta bude svědectvím mezi mnou a tebou.“ 45 Jákob tedy vzal kámen a postavil ho jako památník.+ 46 Potom řekl svým bratrům: „Nasbírejte kameny!“ A tak nasbírali kameny, navršili je na hromadu a pak u té hromady jedli. 47 Laban ji pojmenoval Jegar-sahaduta,* ale Jákob ji pojmenoval Galeed.*

48 Laban řekl: „Tato hromada kamení je dnes svědkem mezi mnou a tebou.“ Proto ji pojmenoval Galeed+ 49 a také Strážní věž.* Řekl totiž: „Ať je Jehova na stráži mezi mnou a tebou, když budeme daleko od sebe. 50 Pokud budeš s mými dcerami špatně zacházet nebo si začneš brát další manželky, pamatuj: I kdyby to neviděl žádný člověk, viděl by to Bůh, který je naším svědkem.“ 51 A Laban pokračoval: „Tady je ta hromada kamení a tady je památník, který jsem postavil jako znamení smlouvy mezi mnou a tebou. 52 Tato hromada i tento památník jsou svědky,+ že je nepřekročím, abych ti uškodil, a že ani ty je nepřekročíš, abys uškodil mně. 53 Ať je mezi námi soudcem Abrahamův Bůh+ a Nachorův Bůh, Bůh jejich otce.“ A Jákob přísahal při Bohu, kterého se bál jeho otec Izák.*+

54 Potom Jákob přinesl na hoře oběť a pozval své bratry, aby se najedli. Jedli tedy a přenocovali tam. 55 Laban brzy ráno vstal, políbil vnoučata*+ a dcery a požehnal jim.+ Potom odešel a vrátil se domů.+

32 Jákob pokračoval v cestě a setkali se s ním Boží andělé. 2 Když je uviděl, zvolal: „To je Boží tábor!“ A tak to místo nazval Machanajim.*

3 Potom Jákob vyslal posly ke svému bratru Ezauovi do země Seir,+ na území* Edomu,+ 4 a přikázal jim: „Řeknete mému pánu Ezauovi: ‚Toto říká tvůj sluha Jákob: „Dlouho jsem bydlel* u Labana, byl jsem tam až doteď.+ 5 Mám býky, osly, ovce, sluhy a služky+ a posílám o tom zprávu svému pánovi, abych získal tvou přízeň.“‘“

6 Po čase se poslové k Jákobovi vrátili a řekli mu: „Setkali jsme se s tvým bratrem Ezauem. Teď ti jde naproti a je s ním 400 mužů.“+ 7 Jákob dostal velký strach a bylo mu úzko.+ A tak lidi, kteří byli s ním, i stáda ovcí a koz, dobytek a velbloudy rozdělil do dvou táborů. 8 Řekl: „Kdyby Ezau napadl jeden tábor, ten druhý může uniknout.“

9 Potom se Jákob modlil: „Bože mého otce Abrahama a Bože mého otce Izáka, Jehovo, ty, který mi říkáš: ‚Vrať se do své země a ke svým příbuzným a budu ti žehnat‘,+ 10 nezasloužím si veškerou lásku* a věrnost, které projevuješ svému sluhovi.+ Vždyť jsem překročil tento Jordán jen se svou holí a teď jsou ze mě dva tábory.+ 11 Zachraň mě prosím+ z rukou mého bratra Ezaua. Bojím se, že přijde a napadne mě+ i matky s dětmi. 12 Ty jsi přece řekl: ‚Určitě ti požehnám a způsobím, že tvých potomků* bude jako zrnek mořského písku, kterých je tolik, že se nedají spočítat.‘“+

13 A přenocoval tam. Potom vybral ze svého majetku dar pro svého bratra Ezaua:+ 14 200 koz, 20 kozlů, 200 ovcí, 20 beranů, 15 30 kojících velbloudic s mláďaty, 40 krav, 10 býků, 20 oslic a 10 oslů.+

16 Jednotlivá stáda svěřil svým sluhům a řekl jim: „Jděte přede mnou a mezi stády nechávejte nějaký odstup.“ 17 A prvnímu přikázal: „Když potkáš mého bratra Ezaua a on se tě zeptá: ‚Čí jsi sluha a kam jdeš? A komu patří to stádo?‘, 18 odpovíš mu: ‚Tvému sluhovi Jákobovi. Je to dar, který posílá mému pánu Ezauovi.+ On sám jde za námi.‘“ 19 Druhému a třetímu sluhovi a všem, kteří šli za stády, přikázal: „To samé řekněte Ezauovi i vy, až ho potkáte. 20 A také řekněte: ‚Tvůj sluha Jákob jde za námi.‘“ Jákob si totiž říkal: „Udobřím si ho darem, který pošlu před sebou,+ a až se setkáme, snad mě přijme přátelsky.“ 21 Dar tedy poslal napřed, ale on sám strávil noc v táboře.

22 Později tu noc vstal, vzal obě své manželky+ i obě služky+ a svých 11 synů a přešel přes brod Jabboku.+ 23 Vzal je tedy, převedl je přes potok* a převedl i všechno ostatní, co měl.

24 Pak zůstal Jákob sám. A začal s ním zápasit nějaký muž. Zápasili až do svítání.+ 25 Když viděl, že Jákoba nepřemůže, dotkl se jeho kyčelního kloubu a ten se při zápase vykloubil.+ 26 Potom řekl: „Pusť mě, už svítá.“ Jákob ale řekl: „Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš.“+ 27 A tak se ho zeptal: „Jak se jmenuješ?“ „Jákob,“ odpověděl. 28 Pak ten muž řekl: „Už se nebudeš jmenovat Jákob, ale Izrael,*+ protože jsi zápasil s Bohem+ i s lidmi a nakonec jsi zvítězil.“ 29 Jákob ho požádal: „Řekni mi prosím svoje jméno.“ Ale on řekl: „Proč se mě ptáš na jméno?“+ Pak mu tam požehnal. 30 Jákob nazval to místo Peniel.*+ Řekl totiž: „Viděl jsem Boha tváří v tvář a zůstal jsem naživu.“+

31 Když opustil Penuel,* právě vyšlo slunce. Ale kvůli té kyčli kulhal.+ 32 Proto Izraelovi potomci až dodnes nejedí šlachu,* která je u kyčelního kloubu, protože se ten muž na tom místě dotkl Jákobova kyčelního kloubu.

33 Když se pak Jákob rozhlédl, uviděl přicházet Ezaua a s ním 400 mužů.+ Rozdělil tedy děti mezi Leu, Ráchel a dvě služky.+ 2 Dopředu dal služky a jejich děti,+ za ně Leu a její děti+ a dozadu Ráchel+ a Josefa. 3 On sám šel před nimi, a jak se přibližoval ke svému bratrovi, sedmkrát se poklonil až k zemi.

4 Ezau mu běžel vstříc, objal ho, políbil ho a oba se rozplakali. 5 Když zvedl oči a uviděl ženy a děti, zeptal se: „Kdo jsou tihle, co jsou s tebou?“ Jákob odpověděl: „To jsou děti, kterými Bůh obdaroval tvého sluhu.“+ 6 Nato přistoupily služky se svými dětmi a poklonily se, 7 potom přistoupila Lea se svými dětmi a poklonily se a nakonec přistoupil Josef s Ráchel a poklonili se.+

8 Ezau se zeptal: „Proč jsi poslal všechny ty lidi a zvířata, které jsem potkal?“+ „Abych získal přízeň svého pána,“ odpověděl.+ 9 Ezau mu na to řekl: „Mám všeho dost, můj bratře.+ Jen si nech, co je tvoje.“ 10 „Ne, prosím,“ řekl Jákob. „Pokud jsem získal tvou přízeň, přijmi ode mě tento dar. Když jsem uviděl tvou tvář, jako bych viděl Boží tvář, protože jsi mě přijal laskavě.+ 11 Přijmi prosím tento dar,* který jsem ti přinesl.+ Bůh mi totiž projevil přízeň a mám všechno, co potřebuji.“+ A tak moc na něj naléhal, až si to vzal.

12 Potom Ezau řekl: „Vydejme se na cestu a já půjdu před tebou.“ 13 Ale Jákob mu řekl: „Můj pán ví, že děti jsou ještě malé+ a že mám s sebou ovce a krávy, které kojí svá mláďata. Pokud bych je jeden den hnal příliš rychle, celé stádo by uhynulo. 14 Ať jde můj pán prosím napřed, ale já, tvůj sluha, půjdu pomaleji, podle toho, jak rychle půjdou zvířata a děti, a přijdu ke svému pánovi do Seiru.“+ 15 Ezau na to řekl: „Dovol mi prosím, abych ti tu nechal některé z mých lidí.“ Jákob odpověděl: „Proč bys to dělal? Stačí, když budu mít přízeň svého pána.“ 16 A tak se Ezau ten den vydal zpátky do Seiru.

17 A Jákob šel do Sukkotu,+ kde si postavil dům a pro svoje stáda udělal přístřešky. Proto nazval to místo Sukkot.*

18 Na své cestě z Paddan-aramu+ se pak Jákob bezpečně dostal k městu Šekem+ v kananejské zemi+ a utábořil se poblíž města. 19 A od synů Chamora, Šekemova otce, získal za 100 kesít* kus pole,+ kde si postavil stan. 20 Postavil tam i oltář a nazval ho Bůh je Izraelovým Bohem.+

34 Dina, Jákobova dcera, kterou měl s Leou,+ chodila za mladými ženami té země a trávila s nimi čas.*+ 2 Když ji viděl Šekem, syn Chivijce Chamora,+ náčelníka té země, odvedl si ji a znásilnil ji. 3 Šekem přilnul k Jákobově dceři Dině celou duší,* zamiloval se do té mladé ženy a přesvědčoval ji o své lásce.* 4 Potom řekl svému otci Chamorovi:+ „Vezmi mi tuto mladou ženu za manželku.“

5 Když se Jákob doslechl, že Šekem zneuctil jeho dceru Dinu, jeho synové byli právě s jeho stádem na poli. A tak o tom Jákob mlčel, dokud se nevrátili. 6 Šekemův otec Chamor přišel za Jákobem, aby si s ním promluvil. 7 Jákobovi synové se doslechli o tom, co se stalo, a hned se vrátili z pole. Zasáhlo je to a byli velmi rozzlobení, protože Šekem potupil Izraela, když znásilnil Jákobovu dceru,+ a to se nemělo stát.+

8 Chamor jim řekl: „Můj syn Šekem miluje* vaši dceru. Dejte mu ji prosím za manželku 9 a vstupujte s námi do manželství.* Dávejte nám svoje dcery a berte si naše.+ 10 Bydlete s námi a země vám bude k dispozici. Můžete v ní bydlet a obchodovat a usadit se tady.“ 11 Šekem potom řekl jejímu otci a bratrům: „Prosím, vyhovte mému přání a dám vám všechno, o co mě požádáte. 12 Můžete žádat velmi vysokou cenu za nevěstu a jakýkoli dar.+ Dám vám, o cokoli si řeknete. Jen mi dejte tu mladou ženu za manželku.“

13 A Jákobovi synové se rozhodli Šekema a jeho otce Chamora oklamat, protože Šekem zneuctil jejich sestru Dinu. 14 Řekli jim: „To nemůžeme udělat. Nemůžeme dát svou sestru muži, který není obřezaný,*+ protože to je pro nás hanba. 15 Můžeme souhlasit jen pod podmínkou, že budete jako my – že se všichni vaši muži dají obřezat.+ 16 Potom vám budeme dávat svoje dcery a brát si vaše, budeme s vámi bydlet a staneme se jedním lidem. 17 Ale pokud nás neposlechnete a nedáte se obřezat, vezmeme si svou dceru a půjdeme.“

18 Jejich návrh se Chamorovi+ i jeho synu Šekemovi+ líbil. 19 Mladý muž neváhal splnit, o co žádali,+ protože se mu Jákobova dcera velmi líbila. Kromě toho byl nejváženější v celém domě svého otce.

20 Chamor a jeho syn Šekem tedy šli k městské bráně a promluvili k mužům svého města:+ 21 „Ti muži s námi chtějí žít v míru. Nechme je v naší zemi bydlet a obchodovat, vždyť je dost prostorná i pro ně. Můžeme si jejich dcery brát za manželky a svoje dcery můžeme dávat jim.+ 22 Oni souhlasí, že s námi budou bydlet a že se staneme jedním lidem, ale jen pod podmínkou, že se všichni naši muži dají obřezat, jako jsou obřezaní oni.+ 23 Nebudou pak všechna jejich stáda, jejich majetek i bohatství naše? Dejme jim tedy souhlas, aby s námi bydleli.“ 24 Všichni, kdo se shromažďovali u brány jeho města, poslechli Chamora a jeho syna Šekema a všichni muži z města se dali obřezat.

25 Ale třetí den, když měli ještě velké bolesti, si dva Jákobovi synové, bratři Diny Simeon a Levi,+ vzali meče, vešli do nic netušícího města a všechny muže pozabíjeli.+ 26 Zabili mečem i Chamora a jeho syna Šekema. Pak vzali ze Šekemova domu Dinu a odešli. 27 Další Jákobovi synové vešli do města, a když viděli pobité muže, vydrancovali město, protože tam byla zneuctěna jejich sestra.+ 28 Vzali jejich ovce, dobytek, osly a všechno, co bylo ve městě a na poli. 29 Vydrancovali jejich domy, vzali všechen jejich majetek a zajali všechny jejich ženy a děti.

30 Jákob potom Simeonovi a Levimu+ řekl: „Přivedli jste mě do neštěstí.* Kvůli vám teď budu obyvatelům země, Kananejcům a Perizejcům, páchnout. Je nás málo a oni se určitě shromáždí, aby na mě zaútočili, a vyhladí mě i moji domácnost.“ 31 Ale řekli na to: „To se má s naší sestrou zacházet jako s nějakou prostitutkou?“

35 Potom Bůh řekl Jákobovi: „Vydej se do Betelu+ a bydli tam. Udělej tam oltář pravému Bohu, který se ti objevil, když jsi utíkal před svým bratrem Ezauem.“+

2 Jákob pak řekl své domácnosti a všem, kteří byli s ním: „Zbavte se cizích bohů, které máte u sebe,+ očistěte se a převlečte si oděvy 3 a pojďme do Betelu. Udělám tam oltář pravému Bohu, který mě vyslyšel, když jsem byl v tísni, a který byl se mnou, kamkoli* jsem šel.“+ 4 Odevzdali tedy Jákobovi všechny cizí bohy, které měli u sebe, a náušnice, které měli v uších, a Jákob je zakopal* pod velkým stromem, který byl blízko Šekemu.

5 Když se vydali na cestu, Bůh na okolní města seslal strach, takže Jákobovy syny nepronásledovali. 6 Jákob a všichni, kdo byli s ním, přišli do Luzu,+ což je Betel, který je v kananejské zemi. 7 Postavil tam oltář a nazval to místo El-betel,* protože když utíkal před svým bratrem, objevil se mu tam pravý Bůh.+ 8 Po nějaké době zemřela Rebečina kojná Debora+ a byla pohřbena pod dubem dole u Betelu. Pojmenoval ho tedy Allon-bakut.*

9 Na cestě z Paddan-aramu se Bůh Jákobovi objevil znovu a požehnal mu. 10 Řekl mu: „Tvé jméno je Jákob,+ ale už se tak jmenovat nebudeš. Tvé jméno bude Izrael.“ A začal ho nazývat Izrael.+ 11 Bůh mu dále řekl: „Jsem Všemohoucí Bůh.+ Buď plodný a množ se. Staneš se otcem národů, mnoha národů,+ a vyjdou z tebe* králové.+ 12 A zemi, kterou jsem dal Abrahamovi a Izákovi, tu dám tobě a tvým potomkům.“*+ 13 Z místa, kde s ním mluvil, od něho pak Bůh vystoupil vzhůru.

14 A tak Jákob postavil na místě, kde s ním Bůh mluvil, kamenný sloup a vylil na něj tekutou oběť a olej.+ 15 To místo, kde s ním Bůh mluvil, Jákob dál nazýval Betel.+

16 Potom z Betelu odešli. Když jim zbýval ještě kus cesty do Efratu, Ráchel začala rodit. Měla velmi těžký porod. 17 Když měla největší bolesti, porodní bába jí řekla: „Neboj se, i tentokrát budeš mít syna.“+ 18 Když její život vyhasínal* a ona umírala, dala mu jméno Ben-oni,* ale jeho otec ho pojmenoval Benjamín.*+ 19 Ráchel zemřela a byla pohřbena na cestě do Efratu, což je Betlém.+ 20 Jákob postavil nad jejím hrobem sloup. Ten sloup je na Ráchelině hrobu až dodnes.

21 Potom šel Izrael dál a postavil si stan za věží Eder. 22 Jednou, když Izrael bydlel v té zemi, se Ruben vyspal s Bilhou, vedlejší manželkou* svého otce, a Izrael se o tom doslechl.+

Jákobových synů bylo 12. 23 Leini synové byli Ruben (Jákobův prvorozený),+ Simeon, Levi, Juda, Isachar a Zebulon. 24 Ráchelini synové byli Josef a Benjamín. 25 Synové Bilhy, Rácheliny služky, byli Dan a Naftali. 26 A synové Zilpy, Leiny služky, byli Gad a Ašer. To jsou Jákobovi synové, kteří se mu narodili v Paddan-aramu.

27 Nakonec Jákob přišel ke svému otci Izákovi do Mamre,+ u Kirjat-arby, což je Hebron, kde Abraham a Izák bydleli jako cizinci.+ 28 Izák se dožil 180 let.+ 29 Prožil dlouhý a spokojený život.* Potom vydechl naposled, zemřel a byl připojen ke svému lidu.* A jeho synové Ezau a Jákob ho pohřbili.+

36 Toto je záznam o potomcích Ezaua neboli Edoma.+

2 Ezau si vzal za manželky Kananejky Adu,+ která byla dcerou Chetity Elona,+ a Oholibamu,+ která byla dcerou Any a vnučkou Chivijce Cibeona, 3 a také Basemat,+ která byla dcerou Išmaela a sestrou Nebajota.+

To jsou Ezauovi synové, kteří se mu narodili v Kanaánu. 6 Potom vzal Ezau svoje manželky, syny a dcery a všechny ze své domácnosti, své stádo dobytka a všechna jiná zvířata a všechen svůj majetek, který v Kanaánu nashromáždil,+ a odešel do jiné země, dál od svého bratra Jákoba.+ 7 Měli totiž příliš mnoho majetku na to, aby mohli bydlet společně, a země, kde bydleli,* je nemohla uživit, protože měli velká stáda. 8 A tak se Ezau usadil v hornatém kraji Seir.+ Ezau je Edom.+

9 Toto je záznam o potomcích Ezaua, otce Edomitů, v hornatém kraji Seir.+

10 Toto jsou jména Ezauových synů: Elifaz, syn Ezauovy manželky Ady, a Reuel, syn Ezauovy manželky Basemat.+

11 Elifazovi synové byli Teman,+ Omar, Cefo, Gatam a Kenaz.+ 12 Ezauův syn Elifaz měl vedlejší manželku* Timnu. Ta mu porodila Amaleka.+ To jsou vnuci Ezauovy manželky Ady.

13 Toto jsou Reuelovi synové: Nachat, Zerach, Šammah a Mizza. To byli vnuci Ezauovy manželky Basemat.+

14 Toto byli synové Ezauovy manželky Oholibamy, Anovy dcery a Cibeonovy vnučky, které Ezauovi porodila: Jeuš, Jalam a Korach.

15 Toto jsou šejkové* z Ezauova rodu:+ synové Ezauova prvorozeného Elifaze: šejk Teman, šejk Omar, šejk Cefo, šejk Kenaz,+ 16 šejk Korach, šejk Gatam a šejk Amalek. To jsou synové Elifaze,+ kteří byli šejky v edomské zemi. Jsou to vnuci Ady.

17 Toto jsou synové Ezauova syna Reuela: šejk Nachat, šejk Zerach, šejk Šammah a šejk Mizza. To jsou synové Reuela, kteří byli šejky v edomské zemi.+ Jsou to vnuci Ezauovy manželky Basemat.

18 A toto jsou synové Ezauovy manželky Oholibamy: šejk Jeuš, šejk Jalam a šejk Korach. To jsou šejkové z Ezauovy manželky Oholibamy, Anovy dcery.

19 To jsou synové Ezaua a to jsou jejich šejkové. On je Edom.+

20 Toto jsou synové Chorijce Seira, původní obyvatelé země:+ Lotan, Šobal, Cibeon, Ana,+ 21 Dišon, Ecer a Dišan.+ To jsou šejkové Chorijců v edomské zemi, Seirovi synové.

22 Lotanovi synové byli Chori a Hemam. Lotanova sestra byla Timna.+

23 Toto jsou Šobalovi synové: Alvan, Manachat, Ebal, Šefo a Onam.

24 Toto jsou Cibeonovi synové:+ Aijáš a Ana. To je ten Ana, který našel horké prameny v pustině, když pásl osly svého otce Cibeona.

25 Toto jsou Anovy děti: Dišon a Oholibama, Anova dcera.

26 Toto jsou Dišonovi synové: Chemdan, Ešban, Jitran a Keran.+

27 Toto jsou Ecerovi synové: Bilhan, Zaavan a Akan.

28 Toto jsou Dišanovi synové: Uc a Aran.+

29 Toto jsou šejkové Chorijců: šejk Lotan, šejk Šobal, šejk Cibeon, šejk Ana, 30 šejk Dišon, šejk Ecer a šejk Dišan.+ To jsou šejkové Chorijců v zemi Seir.

31 Toto jsou králové, kteří vládli v edomské zemi+ před tím, než měli krále Izraelité.*+ 32 V Edomu vládl Bela, syn Beora, a jeho město se jmenovalo Dinhaba. 33 Když Bela zemřel, začal místo něj vládnout Jobab, syn Zeracha z Bocry. 34 Když Jobab zemřel, začal místo něj vládnout Chušam ze země Temanitů. 35 Když Chušam zemřel, začal místo něj vládnout Hadad, syn Bedada, který na území* Moabu porazil Midianity.+ Jeho město se jmenovalo Avit. 36 Když Hadad zemřel, začal místo něj vládnout Samla z Masreky. 37 Když Samla zemřel, začal místo něj vládnout Šaul z Rechobotu u řeky. 38 Když Šaul zemřel, začal místo něj vládnout Baal-chanan, syn Akbora. 39 Když Baal-chanan, syn Akbora, zemřel, začal místo něj vládnout Hadar. Jeho město se jmenovalo Pau. Jeho manželka se jmenovala Mehetabel a byla dcerou Matred, dcery Mezahaba.

40 Toto jsou jména Ezauových šejků podle svých rodin a podle svých míst: šejk Timna, šejk Alva, šejk Jetet,+ 41 šejk Oholibama, šejk Elah, šejk Pinon, 42 šejk Kenaz, šejk Teman, šejk Mibcar, 43 šejk Magdiel a šejk Iram. To jsou edomští šejkové podle svých sídel v zemi, kterou vlastnili.+ To jsou potomci Ezaua, otce Edomitů.+

37 Jákob dál bydlel v kananejské zemi, kde jeho otec žil jako cizinec.+

2 Toto jsou události ze života Jákobovy rodiny.

Když byl Josef+ 17letý mladý muž, pásl ovce+ se syny Bilhy+ a Zilpy,+ které byly manželkami jeho otce. A Josef řekl otci, že se jeho bratři chovají špatně. 3 Izrael miloval Josefa víc než všechny ostatní syny,+ protože se mu narodil ve stáří. Dal mu udělat krásné roucho.* 4 Když jeho bratři viděli, že ho otec miluje víc než je, začali ho nenávidět a nedokázali s ním ani klidně promluvit.

5 Později měl Josef sen a vyprávěl ho svým bratrům+ a oni ho kvůli tomu nenáviděli ještě víc. 6 Řekl jim: „Poslechněte si prosím, jaký se mi zdál sen. 7 Vázali jsme na poli snopy. Najednou se můj snop postavil a zůstal stát a vaše snopy ho obklopily a klaněly se mu.“+ 8 Bratři mu na to řekli: „To chceš být naším králem a vládnout nad námi?“+ Když slyšeli, jak vypráví o těch snech, nenáviděli ho ještě víc.

9 Potom měl ještě jeden sen a vyprávěl ho svým bratrům: „Měl jsem další sen. Tentokrát se mi klanělo slunce a měsíc a 11 hvězd.“+ 10 Když to vyprávěl svému otci a bratrům, otec ho pokáral: „Co má ten tvůj sen znamenat? To mám já i tvoje matka a bratři přijít a klanět se ti k zemi?“ 11 Bratři na něj začali žárlit,+ ale otec si jeho slova zapamatoval.

12 Jeho bratři jednou odešli pást otcovo stádo k Šekemu.+ 13 Po nějaké době řekl Izrael Josefovi: „Tvoji bratři pasou stáda blízko Šekemu. Pojď, pošlu tě za nimi.“ „Dobře, půjdu,“ odpověděl Josef. 14 Řekl mu proto: „Jdi se prosím podívat, jestli jsou tvoji bratři v pořádku a jak se daří ovcím, a přijď mi to říct.“ Pak ho vyslal z hebronského údolí*+ a on se vydal k Šekemu. 15 Když pak chodil po poli sem a tam, potkal nějakého muže a ten se ho zeptal: „Co hledáš?“ 16 „Hledám své bratry,“ odpověděl. „Řekni mi prosím, kde pasou stáda?“ 17 Muž řekl: „Odešli odtud. Slyšel jsem je říkat: ‚Pojďme do Dotanu.‘“ A tak šel Josef za svými bratry a našel je v Dotanu.

18 Zahlédli ho, když byl ještě daleko, a než k nim přišel, domluvili se, že ho zabijí. 19 Říkali jeden druhému: „Podívejme, tady přichází ten snílek.+ 20 Pojďte, zabijeme ho a hodíme ho do jedné z těch vodních jam a řekneme, že ho sežralo divoké zvíře. Uvidíme, co pak bude s jeho sny.“ 21 Když to slyšel Ruben,+ snažil se ho zachránit. Řekl: „Nesahejme mu na život.“*+ 22 A dodal: „Neprolévejte krev.+ Hoďte ho do vodní jámy tady v pustině, ale neubližujte mu.“*+ Chtěl ho totiž zachránit, aby ho mohl vrátit otci.

23 Jakmile Josef přišel ke svým bratrům, svlékli mu jeho roucho, to krásné roucho, které nosil,+ 24 vzali Josefa a hodili ho do vodní jámy. V tu dobu byla prázdná, nebyla v ní voda.

25 Pak se posadili, aby se najedli. Když se rozhlédli, uviděli karavanu Išmaelitů,+ která přicházela z Gileadu. Jejich velbloudi nesli ladánum,* balzám a pryskyřičnou kůru.+ Byli na cestě do Egypta. 26 Juda řekl bratrům: „Co bychom z toho měli, kdybychom svého bratra zabili a zatajili to?*+ 27 Pojďte, prodejme ho+ Išmaelitům, ale neubližujme mu. Je to přece náš bratr, naše krev.“* A tak svého bratra poslechli. 28 A když midianští+ kupci procházeli kolem, bratři vytáhli Josefa z vodní jámy a prodali ho Išmaelitům za 20 kousků stříbra.+ Ti Josefa odvedli do Egypta.

29 Později se Ruben vrátil k vodní jámě, a když viděl, že tam Josef není, roztrhl si oděv. 30 Vrátil se ke svým bratrům a zvolal: „Chlapec je pryč! Co teď budu dělat?“

31 A tak vzali Josefovo roucho, porazili kozla a namočili roucho do krve. 32 Potom ho poslali otci se vzkazem: „Tohle jsme našli. Podívej se prosím, jestli je to roucho tvého syna, nebo ne.“+ 33 On si ho prohlédl a zvolal: „To je roucho mého syna! Muselo ho sežrat divoké zvíře! Určitě Josefa roztrhalo na kusy!“ 34 Nato si Jákob roztrhl oděv, opásal se pytlovinou a mnoho dnů nad svým synem truchlil. 35 Všichni jeho synové a dcery se ho snažili utěšit, ale on to odmítal a říkal: „V zármutku nad svým synem sestoupím do hrobu.“*+ A nepřestával ho oplakávat.

36 V Egyptě Midianité prodali Josefa Potifarovi, který byl faraonovým dvorním úředníkem+ a velitelem stráže.+

38 Asi v té době Juda odešel od svých bratrů a postavil si stan blízko Adullamana, který se jmenoval Chira. 2 Juda tam uviděl dceru jednoho Kananejce,+ který se jmenoval Šua. Vzal si ji tedy za manželku a měl s ní styk. 3 Otěhotněla, porodila syna a on mu dal jméno Er.+ 4 Znovu otěhotněla, porodila syna a dala mu jméno Onan. 5 Porodila ještě jednoho syna a dala mu jméno Šela. Ten se narodil, když byli* v Akzibu.+

6 Juda vzal pro svého prvorozeného Era manželku, která se jmenovala Tamar.+ 7 Ale to, jak se Judův prvorozený Er choval, se Jehovovi nelíbilo, a tak ho Jehova usmrtil. 8 Juda proto řekl Onanovi: „Uzavři s manželkou svého bratra švagrovské manželství, měj s ní styk a zajisti mu potomstvo.“+ 9 Ale Onan věděl, že potomek nebude patřit jemu,+ a tak pokaždé když měl styk s manželkou svého bratra, vyplýtval své semeno na zem, aby nedal potomka svému bratrovi.+ 10 To, co udělal, se Jehovovi nelíbilo, a proto usmrtil i jeho.+ 11 Tehdy Juda řekl své snaše Tamar: „Žij v domě svého otce a nevdávej se znovu, dokud nedoroste můj syn Šela.“ Řekl to, protože se bál, že by Šela mohl zemřít jako jeho bratři.+ Tamar tedy odešla a zůstala v domě svého otce.

12 Uplynula nějaká doba a Judova manželka, Šuova dcera,+ zemřela. Když Judovi skončilo období truchlení, šel se svým adullamským přítelem Chirou+ ke svým střihačům ovcí do Timnahu.+ 13 Tamar se donesla zpráva: „Tvůj tchán jde do Timnahu stříhat ovce.“ 14 Odložila tedy vdovské šaty, vzala si závoj, zahalila se do přehozu a posadila se u vstupu do Enajimu, který je na cestě do Timnahu. Viděla totiž, že Šela dorostl, a přesto mu nebyla dána za manželku.+

15 Když ji Juda zahlédl, považoval ji za prostitutku, protože měla zakrytou tvář. 16 Odbočil tedy k ní na kraj cesty a řekl: „Dovol mi prosím, abych s tebou měl styk.“ Nevěděl totiž, že je to jeho snacha.+ Zeptala se ho: „Co mi za to dáš?“ 17 Odpověděl jí: „Pošlu ti kůzle ze svého stáda.“ Ale ona řekla: „Dáš mi něco do zástavy, než ho pošleš?“ 18 „Co ti mám dát do zástavy?“ zeptal se. Řekla: „Svůj pečetní prsten,+ šňůrku a hůl, kterou máš v ruce.“ Dal jí to a měl s ní styk a ona otěhotněla. 19 Potom vstala a odešla, odložila přehoz a oblékla si vdovské šaty.

20 Juda poslal po svém adullamském příteli+ kůzle, aby od té ženy dostal zpátky zástavu, ale on ji nikde nenašel. 21 Vyptával se místních mužů: „Kde je ta chrámová prostitutka, která byla v Enajimu u cesty?“ Říkali mu: „Tady žádná chrámová prostitutka nikdy nebyla.“ 22 Vrátil se tedy k Judovi a řekl: „Nenašel jsem ji, a místní muži dokonce říkali, že tam žádná chrámová prostitutka nikdy nebyla.“ 23 Juda řekl: „Ať si to nechá, abychom neměli ostudu. Kůzle jsem poslal, ale ty jsi ji nenašel.“

24 Asi o tři měsíce později bylo Judovi řečeno: „Tvoje snacha Tamar jednala jako prostitutka a teď je těhotná.“ Juda na to řekl: „Vyveďte ji ven a ať je spálena.“*+ 25 Když ji vyváděli, vzkázala svému tchánovi: „Jsem těhotná s mužem, kterému patří tyto věci.“ A dodala: „Podívej se prosím, čí je ten pečetní prsten a šňůrka a hůl.“+ 26 Juda si to prohlédl a řekl: „Zachovala se správněji než já, protože jsem ji nedal svému synu Šelovi.“+ A potom s ní už neměl pohlavní styk.

27 Když přišel čas porodu, ukázalo se, že v jejím břiše jsou dvojčata. 28 Během porodu jedno vystrčilo ruku a porodní bába mu na ni hned uvázala červenou nit a řekla: „Ten vyšel první.“ 29 Ale když ruku zatáhl, vyšel jeho bratr, a tak zvolala: „Ty sis pro sebe udělal pořádnou trhlinu!“ Dostal tedy jméno Perec.*+ 30 Potom vyšel jeho bratr, který měl na ruce uvázanou červenou nit, a dostal jméno Zerach.+

39 Išmaelité+ přivedli Josefa do Egypta+ a tam ho od nich koupil Egypťan Potifar,+ faraonův dvorní úředník a velitel stráže. 2 Ale Jehova byl s Josefem,+ takže se mu všechno dařilo a mohl pracovat v domě svého egyptského pána. 3 Jeho pán viděl, že Jehova je s ním a že díky Jehovovi se mu daří všechno, co dělá.

4 Josef získal Potifarovu přízeň a stal se jeho osobním sluhou. Potifar ho udělal správcem svého domu a svěřil mu všechno, co měl. 5 Od té doby Jehova domu toho Egypťana kvůli Josefovi žehnal. Jehova žehnal všemu, co měl v domě i na poli.+ 6 Nakonec Potifar nechal všechno, co měl, v Josefově péči a sám se nestaral o nic, jen o to, co jedl. Z Josefa se stal urostlý a krásný muž.

7 Potom se stalo, že manželka jeho pána nemohla z Josefa spustit oči a řekla mu: „Vyspi se se mnou.“ 8 Ale on to odmítl a řekl jí: „Můj pán si díky mně nemusí s ničím v domě dělat starosti a svěřil mi všechno, co má. 9 V tomhle domě nemá nikdo větší moc než já a můj pán mi neodepřel nic kromě tebe, protože jsi jeho manželka. Jak bych tedy mohl udělat tak špatnou věc a zhřešit proti Bohu?“+

10 Den co den Josefa přemlouvala, aby si k ní lehl nebo byl s ní, ale on to nikdy neudělal. 11 Jednoho dne přišel do domu dělat svou práci a v domě nebyl nikdo ze služebnictva. 12 Tehdy ho popadla za oděv a řekla: „Vyspi se se mnou!“ Nechal jí ale svůj oděv v rukou a utekl ven. 13 Když viděla, že jí nechal svůj oděv a utekl, 14 přivolala sluhy ze svého domu a řekla jim: „Podívejte, ten Hebrejec, kterého manžel přivedl, se nás snažil zesměšnit. Přišel ke mně a chtěl se se mnou vyspat, ale začala jsem hlasitě křičet. 15 Když slyšel, jak křičím, nechal u mě svůj oděv a utekl ven.“ 16 Pak nechala jeho oděv ležet vedle sebe, dokud jeho pán nepřišel domů.

17 Jemu řekla to samé: „Hebrejský sluha, kterého jsi k nám přivedl, ke mně přišel, aby mě zesměšnil. 18 Ale když jsem začala křičet, nechal u mě svůj oděv a utekl.“ 19 Jakmile jeho pán uslyšel slova manželky, která mu řekla: „Tohle mi udělal tvůj sluha“, rozzuřil se. 20 Vzal Josefa a uvrhl ho do vězení, na místo, kde byli drženi královi vězňové, a Josef tam zůstal.+

21 Ale Jehova byl dál s Josefem, projevoval mu věrnou lásku a dal mu přízeň velitele věznice.+ 22 Velitel věznice tedy svěřil Josefovi dozor nad všemi vězni, kteří tam byli, a Josef řídil všechno, co tam dělali.+ 23 Velitel věznice se nemusel starat vůbec o nic, co Josefovi svěřil, protože Jehova byl s Josefem a díky Jehovovi se mu dařilo všechno, co dělal.+

40 Za nějakou dobu se hlavní číšník+ egyptského krále a také hlavní pekař provinili proti svému pánovi, egyptskému králi. 2 Faraon se na své dva sluhy, na hlavního číšníka a hlavního pekaře,+ rozzlobil 3 a uvrhl je do vězení v domě velitele stráže,+ na místo, kde byl vězněn Josef.+ 4 Velitel stráže pověřil Josefa, aby se o ně staral.+ Ve vězení zůstali nějakou dobu.*

5 Ve stejnou noc se číšníkovi i pekařovi egyptského krále, kteří byli ve vězení, zdál sen. Oba sny měly určitý význam. 6 Když k nim Josef ráno přišel, viděl, že jsou skleslí, 7 a tak se jich zeptal: „Proč se dnes tváříte tak nešťastně?“ 8 Odpověděli mu: „Oba jsme měli sen, ale není tu nikdo, kdo by nám je vyložil.“ Josef jim řekl: „Copak nepatří výklady Bohu?+ Vyprávějte mi je prosím.“

9 Nejdřív vyprávěl Josefovi svůj sen hlavní číšník. Řekl mu: „Ve snu jsem viděl vinnou révu. 10 Byly na ní tři výhonky, které vypučely, rozkvetly a přinesly zralé hrozny. 11 V ruce jsem měl faraonův pohár. Vzal jsem ty hrozny, vymačkal je do poháru a podal jsem ho faraonovi do ruky.“ 12 Josef mu řekl: „Tohle je výklad: Tři výhonky jsou tři dny. 13 Za tři dny tě faraon propustí* a dosadí tě zpět na tvoje místo.+ Znovu budeš podávat faraonovi pohár do ruky, jak jsi to dělal dřív, když jsi byl jeho číšníkem.+ 14 Ale vzpomeň si na mě, až se ti dobře povede. Prokaž mi prosím laskavost:* Zmiň se o mně faraonovi a pomoz mi dostat se odsud. 15 Byl jsem totiž unesen ze země Hebrejců+ a tady jsem se dostal do vězení,* i když jsem neudělal nic špatného.“+

16 Když hlavní pekař viděl, že Josefův výklad byl příznivý, řekl mu: „I já jsem měl sen. Na hlavě jsem měl tři koše bílého chleba. 17 V horním koši bylo nejrůznější pečivo pro faraona a z toho koše ho žrali ptáci.“ 18 Josef mu řekl: „Tohle je výklad: Tři koše jsou tři dny. 19 Za tři dny ti faraon setne hlavu,* pověsí tě na kůl a ptáci z tebe budou žrát maso.“+

20 Třetí den měl faraon narozeniny+ a pro všechny své sluhy uspořádal hostinu. Potom v jejich přítomnosti nechal přivést* hlavního číšníka i hlavního pekaře. 21 Hlavnímu číšníkovi vrátil jeho postavení číšníka a on znovu podával pohár faraonovi, 22 ale hlavního pekaře pověsil, přesně jak jim to Josef vyložil.+ 23 Hlavní číšník si však na Josefa nevzpomněl, úplně na něj zapomněl.+

41 Po dvou letech měl faraon sen.+ Zdálo se mu, že stojí u Nilu. 2 Z Nilu vystoupilo sedm pěkných a tučných krav a pásly se u řeky.+ 3 Po nich z Nilu vystoupilo sedm ošklivých a vyhublých krav a postavily se na břeh vedle těch tučných. 4 Ty ošklivé a vyhublé krávy sežraly těch sedm pěkných a tučných. Vtom se faraon probudil.

5 Potom znovu usnul a měl další sen. Zdálo se mu, že z jednoho stébla vyrostlo sedm plných a pěkných klasů.+ 6 Po nich vyrostlo sedm hubených klasů, sežehlých východním větrem. 7 A hubené klasy spolkly těch sedm plných a pěkných klasů. Vtom se faraon probudil a uvědomil si, že to byl sen.

8 Ale ráno byl faraon tak rozrušený, že si dal zavolat všechny egyptské kněze, kteří se zabývali magií, a všechny egyptské moudré muže. Vyprávěl jim své sny, ale nikdo mu je nedokázal vyložit.

9 Tehdy hlavní číšník řekl faraonovi: „Musím dnes připomenout své hříchy. 10 Faraon se rozzlobil na své sluhy, na mě a hlavního pekaře, a uvrhl nás do vězení v domě velitele stráže.+ 11 Jedné noci se nám oběma zdál sen a oba sny měly určitý význam.+ 12 Byl tam s námi mladý Hebrejec, sluha velitele stráže.+ Když jsme mu naše sny vyprávěli,+ vysvětlil nám, co znamenají. 13 A přesně jak nám je vyložil, tak se to stalo. Já jsem se vrátil na své místo, ale pekaře pověsili.“+

14 A tak faraon poslal pro Josefa.+ Rychle ho přivedli z vězení,*+ Josef se oholil, převlékl si šaty a vešel k faraonovi. 15 Faraon mu řekl: „Zdál se mi sen, ale není tu nikdo, kdo by ho vyložil. Slyšel jsem, že když ti někdo řekne svůj sen, dokážeš ho vyložit.“+ 16 Josef faraonovi odpověděl: „Ne já, ale Bůh oznámí faraonovi příznivou zprávu.“+

17 Faraon Josefovi vyprávěl: „Zdálo se mi, že stojím na břehu Nilu. 18 Z Nilu vystoupilo sedm pěkných a tučných krav a pásly se u řeky.+ 19 Po nich vystoupilo sedm dalších krav, které byly ubohé, ošklivé a vyhublé. V celém Egyptě jsem neviděl ošklivější krávy. 20 Ty vychrtlé a ošklivé krávy sežraly těch sedm tučných krav. 21 Ale když je snědly, nebylo to na nich vidět, protože vypadaly stejně špatně jako předtím. Vtom jsem se probudil.

22 Potom jsem ve snu viděl, že z jednoho stébla vyrostlo sedm plných a pěkných klasů.+ 23 Po nich vyrostlo sedm scvrklých, hubených klasů, sežehlých východním větrem. 24 Hubené klasy pak spolkly těch sedm pěkných klasů. Vyprávěl jsem to kněžím, kteří se zabývají magií,+ ale nikdo mi to nedokázal vysvětlit.“+

25 Josef pak řekl faraonovi: „Oba faraonovy sny znamenají to samé. Pravý Bůh oznámil faraonovi, co se chystá udělat.+ 26 Sedm pěkných krav je sedm let. Stejně tak i sedm pěkných klasů je sedm let. Oba sny znamenají to samé. 27 Sedm vyhublých a ošklivých krav, které vystoupily po nich, je sedm let, stejně jako sedm prázdných klasů, sežehlých východním větrem. Bude to sedm let hladu. 28 Je to tak, jak jsem faraonovi řekl: Pravý Bůh faraonovi ukázal, co se chystá udělat.

29 Následujících sedm let bude v celém Egyptě velký nadbytek. 30 Ale po nich přijde sedm let hladu a na všechen nadbytek v Egyptě se zapomene. Hlad zničí celou zemi.+ 31 Bude tak krutý, že po předchozím nadbytku v zemi nebude ani památky. 32 To, že se sen faraonovi dvakrát opakoval, znamená, že pravý Bůh je pevně rozhodnutý to udělat a že to udělá brzy.

33 Ať tedy faraon vyhledá rozvážného a moudrého muže a dosadí ho nad egyptskou zemí. 34 Ať faraon ustanoví v zemi dozorce, kteří budou během sedmi let nadbytku+ vybírat v Egyptě pětinu úrody. 35 Ať během přicházejících úrodných let shromažďují obilí, uskladňují ho ve městech a střeží ho.+ To obilí bude patřit faraonovi. 36 Bude sloužit pro celou zemi jako zásoba na sedm let hladu, který v Egyptě nastane, takže země nezahyne hladem.“+

37 Faraonovi i všem jeho sluhům se ten návrh líbil. 38 A tak faraon svým sluhům řekl: „Najde se někdo vhodnější než tento muž, ve kterém je Boží duch?“ 39 Faraon pak řekl Josefovi: „Protože Bůh to všechno zjevil tobě, není nikdo tak rozvážný a moudrý jako ty. 40 Budeš dosazen nad mým domem a celý můj lid tě bude bezpodmínečně poslouchat.+ Jen já jako král* budu mít větší postavení než ty.“ 41 A dodal: „Dosazuji tě nad celou egyptskou zemí.“+ 42 Potom si faraon sundal z ruky pečetní prsten a dal ho na ruku Josefovi, oblékl ho do oděvu z jemného plátna a na krk mu dal zlatý náhrdelník. 43 Také ho dal vozit ve svém druhém nejlepším voze a provolávat před ním: „Avréch!“* Tak ho dosadil nad celou egyptskou zemí.

44 Faraon pak Josefovi řekl: „Já jsem faraon, ale v celém Egyptě nesmí nikdo nic udělat* bez tvého souhlasu.“+ 45 Potom dal Josefovi jméno Cafenat-paneach a dal mu za manželku Asenat,+ dceru Potifery, kněze z Onu.* A Josef začal spravovat* egyptskou zemi.+ 46 Josefovi bylo 30 let,+ když se postavil před* faraona, krále Egypta.

Pak od faraona odešel a cestoval po celé egyptské zemi. 47 Během sedmi let nadbytku země přinášela bohatou úrodu.* 48 Josef během těch sedmi let shromažďoval všechno obilí z Egypta a skladoval ho ve městech. V každém městě uskladňoval obilí z okolních polí. 49 Nashromáždil tolik obilí, že ho bylo jako mořského písku. Nakonec ho přestali počítat, protože se ani spočítat nedalo.

50 Než přišel první rok hladu, narodili se Josefovi dva synové,+ které mu porodila Asenat, dcera Potifery, kněze z Onu.* 51 Prvorozenému dal Josef jméno Manasse.*+ Řekl totiž: „Bůh mi dal zapomenout na všechny mé těžkosti a na celou domácnost mého otce.“ 52 A druhému dal jméno Efrajim.*+ Řekl totiž: „Bůh mě učinil plodným v zemi mého trápení.“+

53 Sedm let nadbytku v Egyptě skončilo+ 54 a začalo sedm let hladu, přesně jak Josef řekl.+ Hlad nastal ve všech zemích, ale v celém Egyptě bylo jídlo.*+ 55 Nakonec se hlad rozšířil i po celém Egyptě a lidé začali prosit faraona o jídlo.*+ Faraon řekl všem Egypťanům: „Jděte k Josefovi a udělejte, co vám řekne.“+ 56 Hlad byl po celém světě.+ Tehdy Josef otevřel všechny sýpky a prodával Egypťanům obilí,+ protože hlad silně doléhal na egyptskou zemi. 57 Kromě toho přicházeli do Egypta lidé ze všech zemí, aby od Josefa nakoupili obilí, protože hlad silně doléhal na celý svět.+

42 Když Jákob zjistil, že v Egyptě je obilí,+ řekl svým synům: „Co se na sebe jen tak díváte a nic neděláte?“ 2 A dodal: „Slyšel jsem, že v Egyptě je obilí. Jděte tam a nějaké pro nás nakupte, abychom zůstali naživu a neumřeli.“+ 3 Deset Josefových bratrů+ tedy odešlo nakoupit obilí do Egypta. 4 Ale Benjamína,+ Josefova bratra, Jákob s ostatními bratry neposlal, protože si řekl: „Mohlo by se mu něco stát a on by zemřel.“+

5 A tak Izraelovi synové přišli do Egypta spolu s ostatními lidmi, kteří přicházeli nakupovat, protože hlad byl i v kananejské zemi.+ 6 Josef byl vládcem Egypta+ a byl to on, kdo prodával obilí lidem ze všech zemí.+ Josefovi bratři k němu tedy přišli a poklonili se mu až k zemi.+ 7 Když je Josef uviděl, hned je poznal, ale sám jim neřekl, kdo je.+ Mluvil s nimi tvrdě a zeptal se jich: „Odkud jste přišli?“ Odpověděli: „Z Kanaánu, abychom nakoupili obilí.“+

8 Josef své bratry poznal, ale oni jeho ne. 9 Hned si vzpomněl na sny, které se mu o nich zdály,+ a řekl jim: „Jste zvědové! Přišli jste zjistit, kde má země slabá místa!“* 10 Řekli mu na to: „Ne, můj pane! Tvoji sluhové přišli nakoupit obilí. 11 Všichni jsme synové jednoho muže. Jsme čestní. Tvoji sluhové nejsou zvědové.“ 12 Ale on jim řekl: „Ne! Přišli jste zjistit, kde má země slabá místa!“ 13 Řekli na to: „Nás, tvých sluhů, bylo 12 bratrů,+ jsme synové jednoho muže+ z kananejské země. Nejmladší je teď s naším otcem+ a jeden už není.“+

14 Ale Josef pokračoval: „Je to tak, jak jsem řekl, jste zvědové! 15 Takto vás vyzkouším: Jakože faraon žije, neodejdete odsud, dokud sem nepřijde váš nejmladší bratr.+ 16 Pošlete jednoho z vás, aby ho přivedl, a vy ostatní zatím zůstanete ve vazbě. Tak se ukáže, jestli mluvíte pravdu. A pokud ne, jakože faraon žije, jste zvědové.“ 17 A dal je na tři dny spolu do vazby.

18 Třetí den jim Josef řekl: „Bojím se Boha. Proto udělejte, co vám řeknu, a nezemřete. 19 Pokud jste čestní, ať jeden z vás zůstane spoutaný ve vazbě, ale vy ostatní můžete jít a odnést si obilí, aby vaše domácnosti nehladověly.+ 20 Potom ke mně přivedete svého nejmladšího bratra. Tak se prokáže, že mluvíte pravdu, a nezemřete.“ A oni souhlasili.

21 Říkali jeden druhému: „Určitě je to trest za to, co jsme udělali našemu bratrovi.+ Viděli jsme, jak je zoufalý, když nás prosil o slitování, ale neposlouchali jsme ho. Proto nás postihlo tohle neštěstí.“ 22 Ruben jim pak řekl: „Neříkal jsem vám ‚Nehřešte proti tomu chlapci‘? Ale neposlechli jste.+ Teď jsme určitě voláni k odpovědnosti za jeho krev.“+ 23 Nevěděli, že jim Josef rozumí, protože spolu mluvili pomocí tlumočníka. 24 A tak od nich poodešel a rozplakal se.+ Pak se vrátil, znovu k nim promluvil a vzal Simeona+ a před jejich očima ho dal svázat.+ 25 Potom přikázal, aby jim naplnili pytle* obilím, každému do jeho pytle vrátili peníze a dali jim zásoby potravin na cestu. A udělali to tak.

26 Naložili tedy obilí na osly a vydali se na cestu. 27 Když se utábořili na noc a jeden z nich otevřel pytel, aby nakrmil svého osla, uviděl navrchu své peníze. 28 Zavolal na bratry: „Někdo mi vrátil peníze! Jsou tady v mém pytli!“ Tehdy se jim strachy zastavilo srdce a vyděšeně se ptali jeden druhého: „Co nám to Bůh udělal?“

29 Když přišli ke svému otci Jákobovi do Kanaánu, vyprávěli mu všechno, co se jim stalo: 30 „Muž, který je pánem té země, s námi mluvil tvrdě+ a obvinil nás, že jsme zvědové. 31 Ale my jsme mu řekli: ‚Jsme čestní muži. Nejsme zvědové.+ 32 Bylo nás 12 bratrů,+ jsme synové jednoho otce. Jeden už není+ a nejmladší je teď s naším otcem v Kanaánu.‘+ 33 Ale muž, který je pánem té země, nám řekl: ‚Takto poznám, že jste čestní: Jeden z vás zůstane u mě.+ Vy si vezmete obilí a vrátíte se, aby vaše domácnosti nehladověly.+ 34 A přivedete svého nejmladšího bratra ke mně, abych se přesvědčil, že nejste zvědové, ale čestní muži. Potom vám vašeho bratra vrátím a budete moct v naší zemi nakupovat.‘“

35 Když vyprazdňovali pytle, všichni v nich našli své měšce s penězi. Když to oni i jejich otec viděli, dostali strach. 36 Jejich otec Jákob zvolal: „Připravujete mě o děti!+ Už nemám Josefa+ ani Simeona+ a teď mi chcete vzít Benjamína! Proč mě to všechno potkalo?“ 37 Ale Ruben svému otci řekl: „Pokud ti ho nepřivedu zpátky, můžeš usmrtit moje dva syny.+ Svěř mi ho a já ti ho vrátím.“+ 38 Ale on mu řekl: „Můj syn s vámi nepůjde. Jeho bratr je mrtvý a zůstal už jen on sám.+ Kdyby se mu cestou něco stalo a on zemřel, určitě byste přivedli mé šediny se zármutkem do hrobu.“*+

43 V zemi byl krutý hlad.+ 2 Když jim tedy došlo obilí, které přinesli z Egypta,+ jejich otec jim řekl: „Vraťte se a kupte pro nás zase trochu jídla.“ 3 Juda mu řekl: „Ten muž nás jasně varoval: ‚Znovu mě neuvidíte, pokud s vámi nebude váš bratr.‘+ 4 Když s námi pošleš našeho bratra, půjdeme a nakoupíme ti obilí. 5 Ale když ho nepošleš, nepůjdeme, protože ten muž nám řekl: ‚Znovu mě neuvidíte, pokud s vámi nebude váš bratr.‘“+ 6 Izrael+ se zeptal: „Proč jste mu řekli, že máte ještě jednoho bratra, a přivedli na mě tohle neštěstí?“ 7 Odpověděli: „Ten muž se na nás a na naše příbuzné výslovně vyptával: ‚Je váš otec ještě naživu? Máte ještě nějakého bratra?‘ a my jsme mu to všechno řekli.+ Jak jsme mohli vědět, že řekne ‚Přiveďte svého bratra‘?“+

8 Juda na svého otce Izraela naléhal: „Pošli chlapce se mnou,+ ať se můžeme vydat na cestu. Tak zůstaneme naživu a nezemřeme+ – ani my, ani ty, ani naše děti.+ 9 Ručím za něj+ a můžeš mě volat k odpovědnosti. Pokud se s ním nevrátím a nepřivedu ti ho zpátky, do konce života za to ponesu vinu.* 10 Kdybychom se nezdržovali, už jsme mohli být dvakrát tam a zpátky.“

11 Jejich otec Izrael jim tedy řekl: „Když to musí být, udělejte tohle: Naberte do pytlů* ty nejlepší plody země a doneste je tomu muži jako dar:+ trochu balzámu+ a medu, ladánum,* pryskyřičnou kůru,+ pistácie a mandle. 12 Vezměte si s sebou dvojnásobek peněz a vrátíte i peníze, které jste našli navrchu v pytlích.+ Snad to byl omyl. 13 Vezměte svého bratra a jděte, vraťte se k tomu muži. 14 Ať vám Všemohoucí Bůh dá přízeň toho muže, aby propustil vašeho druhého bratra i Benjamína. Ale pokud mám být připraven o děti, budu o ně připraven.“+

15 Muži tedy vzali ten dar a dvojnásobek peněz a vydali se spolu s Benjamínem do Egypta. A znovu předstoupili před Josefa.+ 16 Když Josef viděl, že je s nimi i Benjamín, okamžitě řekl správci svého domu: „Zaveď ty muže do domu, poraz zvířata a připrav jídlo, protože ti muži se mnou budou v poledne jíst.“ 17 Správce hned udělal, co mu Josef řekl,+ a zavedl je do Josefova domu. 18 Ale když je vedli do Josefova domu, dostali strach a říkali: „Určitě nás sem vedou kvůli penězům, které nám minule vrátili do našich pytlů. Teď se na nás vrhnou, udělají z nás otroky a vezmou nám osly!“+

19 A tak přistoupili ke správci Josefova domu a u vchodu do domu mu řekli: 20 „Omlouváme se, můj pane! Už jsme tu jednou byli nakoupit obilí.+ 21 Ale když jsme se na zpáteční cestě utábořili a otevřeli pytle, všichni jsme navrchu našli své peníze v plné váze.+ Rádi bychom je osobně vrátili. 22 A přinesli jsme další peníze, abychom mohli nakoupit obilí. Kdo nám dal naše peníze do pytlů, to nevíme.“+ 23 Ale správce řekl: „Všechno je v pořádku, nebojte se. Váš Bůh a Bůh vašeho otce vám dal ten poklad do pytlů. Vaše peníze se ke mně tehdy dostaly.“ Pak k nim přivedl Simeona.+

24 Když je přivedl do Josefova domu, dal jim vodu, aby si umyli nohy, a také krmivo pro jejich osly. 25 Bratři potom připravili dar+ pro Josefa, až v poledne přijde, protože slyšeli, že tam budou jíst.+ 26 Když Josef vešel do domu, dali mu dar a padli před ním k zemi.+ 27 Josef se pak zajímal, jak se mají, a zeptal se: „Jak se daří vašemu zestárlému otci, o kterém jste mluvili? Je ještě naživu?“+ 28 Odpověděli: „Tvému sluhovi, našemu otci, se daří dobře. Ještě žije.“ A padli na kolena a poklonili se až k zemi.+

29 Když se rozhlédl a uviděl svého bratra Benjamína, syna své matky,+ zeptal se: „To je váš nejmladší bratr, o kterém jste mi říkali?“+ A dodal: „Ať ti Bůh projeví přízeň, můj synu.“ 30 Nato rychle odešel, protože ho přemohly city k jeho bratrovi a do očí se mu draly slzy. Vešel do svého pokoje a rozplakal se.+ 31 Pak si umyl obličej, a když se vrátil, ovládal se a řekl: „Podávejte jídlo.“ 32 Podávali jídlo zvlášť Josefovi, zvlášť jeho bratrům a zvlášť Egypťanům, kteří s ním jedli. Egypťané totiž nemohli jíst jídlo s Hebrejci, protože to považovali za odporné.+

33 Bratry posadili před Josefa, od prvorozeného, v souladu s jeho prvorozeneckým právem,+ až po nejmladšího, a oni se ohromeně dívali jeden na druhého. 34 Josef jim dával nosit porce ze svého stolu a Benjamínovi dal pětkrát větší porci než ostatním.+ Tak s ním hodovali a pili až do sytosti.

44 Josef pak nařídil správci svého domu: „Dej těm mužům do pytlů tolik obilí, kolik unesou, a každému polož peníze navrch do jeho pytle.+ 2 Ale tomu nejmladšímu dej navrch kromě peněz za obilí i můj pohár, ten stříbrný.“ A tak udělal, co mu Josef nařídil.

3 Ráno za svítání vypravili ty muže s jejich osly na cestu. 4 Nebyli daleko od města, když Josef řekl správci svého domu: „Vstaň a pronásleduj ty muže! Až je dostihneš, řekni jim: ‚Proč jste oplatili dobro zlem? 5 Proč jste vzali pohár, ze kterého můj pán pije a ze kterého předpovídá budoucnost?* Zachovali jste se velmi špatně.‘“

6 Když je správce dostihl, řekl jim ta slova. 7 Oni reagovali: „Proč náš pán říká takové věci? Tvoji sluhové by něco takového nikdy neudělali. 8 Peníze, které jsme našli ve svých pytlích, jsme ti přece z Kanaánu přinesli zpátky.+ Jak bychom tedy mohli ukrást stříbro nebo zlato z domu tvého pána? 9 Pokud se to u někoho najde, ať zemře a my ostatní se staneme otroky mého pána.“ 10 Řekl tedy: „Dobře, ať je to tak, jak říkáte. Ten, u koho se to najde, se stane mým otrokem, ale ostatní budou nevinní.“ 11 Každý rychle složil svůj pytel na zem a otevřel ho. 12 Správce je pečlivě prohledal – začal od nejstaršího a skončil u nejmladšího. Pohár se nakonec našel v Benjamínově pytli.+

13 Roztrhli si oděvy a všichni naložili náklad zpátky na osly a vrátili se do města. 14 Když Juda+ a jeho bratři vešli do Josefova domu, Josef tam ještě byl, a tak před ním padli na zem.+ 15 Josef jim řekl: „Co jste to udělali? Nevěděli jste, že člověk jako já může předpovídat budoucnost?“*+ 16 Juda odpověděl: „Co máme říct mému pánovi? Jak to máme vysvětlit? Jak dokážeme, že jsme nevinní? Pravý Bůh odhalil provinění tvých otroků.+ Odteď jsme otroky mého pána, my i ten, u koho se našel pohár!“ 17 Ale Josef řekl: „To nepřipadá v úvahu! Mým otrokem se stane jen ten, u koho se našel pohár.+ Vy ostatní se můžete v pokoji vrátit ke svému otci.“

18 Juda k němu přistoupil a řekl: „Prosím tě, můj pane, dovol svému otroku, aby k tobě promluvil, a nerozzlob se na svého otroka – vždyť jsi jako samotný faraon.+ 19 Můj pán se zeptal svých otroků: ‚Máte ještě otce nebo dalšího bratra?‘ 20 Odpověděli jsme mému pánovi: ‚Máme starého otce a nejmladšího bratra, který se mu narodil ve stáří.+ Jeho bratr je mrtvý,+ takže zůstal jako jediný syn své matky,+ a otec ho velmi miluje.‘ 21 Potom jsi svým otrokům řekl: ‚Přiveďte ho ke mně, abych ho viděl na vlastní oči.‘+ 22 Ale my jsme mému pánovi řekli: ‚Ten chlapec nemůže opustit svého otce, protože kdyby to udělal, otec by určitě zemřel.‘+ 23 Pak jsi svým otrokům řekl: ‚Pokud s vámi nepřijde váš nejmladší bratr, už mě znovu neuvidíte.‘+

24 A tak jsme odešli k tvému otroku, mému otci, a řekli jsme mu slova mého pána. 25 Později náš otec řekl: ‚Vraťte se a kupte pro nás zase trochu jídla.‘+ 26 Řekli jsme mu ale: ‚Nemůžeme jít. Půjdeme, jen pokud s námi půjde náš nejmladší bratr, jinak nemůžeme znovu vidět toho muže.‘+ 27 Pak nám můj otec, tvůj otrok, řekl: ‚Dobře víte, že mi moje manželka porodila jen dva syny.+ 28 Ale jeden mě opustil. Řekl jsem: „Určitě ho roztrhalo divoké zvíře!“+ A dodnes jsem ho neviděl. 29 Kdybyste mi vzali i tohoto syna a něco se mu stalo a on zemřel, určitě byste přivedli mé šediny s bolestí do hrobu.‘*+

30 Pokud se teď vrátím ke svému otci, tvému otroku, bez chlapce, ke kterému je tak připoutaný,* 31 a on uvidí, že s námi chlapec není, zemře. A tak přivedeme šediny svého otce se zármutkem do hrobu.* 32 Tvůj otrok se svému otci za toho chlapce zaručil slovy: ‚Pokud ti ho nepřivedu zpátky, do konce života za to ponesu vinu.‘*+ 33 Prosím tedy, můj pane, ať se stanu tvým otrokem místo chlapce, aby se mohl vrátit se svými bratry. 34 Jak se můžu vrátit k otci a nemít chlapce s sebou? Nesnesl bych pohled na otcovo utrpení!“

45 Josef se už nedokázal před všemi sluhy dál ovládat,+ a tak zvolal: „Ať všichni odejdou!“ Když se dal svým bratrům poznat, nikdo jiný u toho nebyl.+

2 Potom se tak hlasitě rozplakal, že to slyšeli Egypťané a doslechl se to i faraonův dům. 3 Pak řekl svým bratrům: „Jsem Josef. Je můj otec ještě naživu?“ Ale jeho bratři byli tak ohromení, že mu nebyli schopni odpovědět. 4 Josef je tedy vyzval: „Pojďte ke mně blíž prosím.“ A tak přišli až k němu.

Řekl: „Jsem váš bratr Josef, kterého jste prodali do Egypta.+ 5 Ale teď se netrapte a neobviňujte jeden druhého, že jste mě sem prodali, protože Bůh mě poslal před vámi, aby vám zachránil život.+ 6 Už dva roky je v zemi hlad+ a před námi je ještě pět let, kdy se nebude orat ani sklízet. 7 Ale Bůh mě poslal před vámi, aby na zemi zachoval váš rod*+ a aby vám zachránil život velkým osvobozením. 8 Takže jste to nebyli vy, kdo mě sem poslal, ale pravý Bůh. To on ze mě udělal faraonova hlavního rádce,* pána celého jeho domu a vládce nad celým Egyptem.+

9 Rychle se vraťte k mému otci a řekněte mu: ‚Tvůj syn Josef řekl: „Bůh mě udělal pánem celého Egypta.+ Co nejdřív ke mně přijď.+ 10 Budeš bydlet v zemi Gošen,+ kde mi budeš nablízku – ty, tvoji synové, tvoji vnuci, tvoje stáda ovcí a dobytka a všechno, co máš. 11 Postarám se, abys měl co jíst, ty a tvoje domácnost a všechno, co máš, abys nezchudl, protože před námi je ještě pět let hladu.“‘+ 12 Vy i můj bratr Benjamín na vlastní oči vidíte, že jsem to opravdu já, kdo s vámi mluví.+ 13 Řekněte tedy mému otci o slávě, jakou mám v Egyptě, a o všem, co jste viděli. Teď si pospěšte a přiveďte ho sem.“

14 Pak svému bratru Benjamínovi padl kolem krku a rozplakal se. Benjamín ho také objal a dal se do pláče.+ 15 Josef líbal i všechny své bratry, objímal je a plakal. Potom si s ním jeho bratři povídali.

16 Když se do faraonova paláce dostala zpráva: „Přišli Josefovi bratři!“, faraona a jeho sluhy to potěšilo. 17 Faraon tedy Josefovi řekl: „Vzkaž svým bratrům: ‚Udělejte toto: Naložte náklad na svoje zvířata a jděte do Kanaánu. 18 Vezměte svého otce a rodiny a přijďte sem ke mně. Dám vám dobré věci Egypta a budete jíst* nejlepší plody* země.‘+ 19 A řekni jim:+ ‚Udělejte toto: Vezměte si z Egypta vozy,+ posaďte na ně svoje děti a manželky a svého otce a přijďte sem.+ 20 Nedělejte si starosti kvůli svému majetku,+ protože to nejlepší z celé egyptské země bude vaše.‘“

21 Izraelovi synové to tak udělali. Josef jim dal na faraonův příkaz vozy a také jim dal zásoby potravin na cestu. 22 Každému z nich dal oděv na převlečení a Benjamínovi dal 300 kousků stříbra a pět oděvů na převlečení.+ 23 A svému otci poslal deset oslů, kteří nesli dobré věci Egypta, a deset oslic, které nesly obilí, chléb a potraviny pro otce na cestu. 24 A tak své bratry vypravil, a když odcházeli, řekl jim: „Nepohádejte se cestou.“+

25 Odešli tedy z Egypta a přišli ke svému otci Jákobovi do Kanaánu. 26 Oznámili mu: „Josef je naživu a vládne nad celým Egyptem!“+ Ale jeho srdce zůstalo chladné, protože jim nevěřil.+ 27 Když mu však vyprávěli všechno, co jim Josef říkal, a když viděl vozy, které pro něj Josef poslal, jejich otec Jákob* úplně ožil. 28 Izrael zvolal: „To stačí! Můj syn Josef je naživu! Půjdu, abych ho před svou smrtí ještě viděl.“+

46 Izrael tedy vzal všechno, co měl,* a vydal se na cestu. Když přišel do Beer-šeby,+ přinesl oběti Bohu svého otce Izáka.+ 2 V noci Bůh promluvil k Izraelovi ve vidění: „Jákobe, Jákobe!“ Odpověděl: „Tady jsem!“ 3 Bůh řekl: „Jsem pravý Bůh, Bůh tvého otce.+ Neboj se jít do Egypta, protože tam z tebe udělám velký národ.+ 4 Já sám půjdu do Egypta s tebou a sám tě odtamtud přivedu zpátky+ a Josef ti zatlačí oči.“*+

5 Potom Jákob z Beer-šeby odešel. Izraelovi synové vezli svého otce Jákoba, své děti a své manželky na vozech, které mu poslal faraon. 6 Vzali s sebou svá stáda a majetek, který v Kanaánu nashromáždili, a přišli do Egypta – Jákob a s ním všichni jeho potomci. 7 Přivedl s sebou do Egypta své syny a vnuky a své dcery a vnučky, všechny své potomky.

8 Toto jsou jména Izraelových neboli Jákobových synů, kteří přišli do Egypta:+ Jákobův prvorozený byl Ruben.+

9 Rubenovi synové byli Chanok, Pallu, Checron a Karmi.+

10 Simeonovi+ synové byli Jemuel, Jamin, Ohad, Jakin, Cochar a Šaul,+ syn Kananejky.

11 Leviho+ synové byli Geršon, Kehat a Merari.+

12 Judovi+ synové byli Er, Onan, Šela,+ Perec+ a Zerach.+ Ale Er a Onan zemřeli v Kanaánu.+

Perecovi synové byli Checron a Chamul.+

13 Isacharovi synové byli Tola, Puva, Job a Šimron.+

14 Zebulonovi+ synové byli Sered, Elon a Jachleel.+

15 To jsou synové Ley, které porodila Jákobovi v Paddan-aramu, stejně jako dceru Dinu.+ Všech jeho synů a dcer bylo 33.

16 Gadovi+ synové byli Cifjon, Chaggi, Šuni, Ecbon, Eri, Arodi a Areli.+

17 Ašerovi+ synové byli Jimnah, Jišva, Jišvi a Beria. Jejich sestra byla Serach.

Beriovi synové byli Cheber a Malkiel.+

18 To jsou synové Zilpy,+ kterou dal Laban své dceři Lee. Porodila je Jákobovi, celkem 16 potomků.*

19 Synové Jákobovy manželky Ráchel byli Josef+ a Benjamín.+

20 Josefovi se v Egyptě narodili Manasse+ a Efrajim,+ které mu porodila Asenat,+ dcera kněze Potifery z Onu.*

21 Benjamínovi synové+ byli Bela, Beker, Ašbel, Gera,+ Naaman, Echi, Roš, Muppim, Chuppim+ a Ard.+

22 To jsou synové Ráchel, kteří se narodili Jákobovi, celkem 14 potomků.

23 Danův+ syn* byl Chušim.+

24 Naftaliho+ synové byli Jachceel, Guni, Jecer a Šillem.+

25 To jsou synové Bilhy, kterou dal Laban své dceři Ráchel. Porodila je Jákobovi, celkem 7 potomků.

26 Všech Jákobových potomků, kteří s ním přišli do Egypta, kromě manželek jeho synů, bylo 66.+ 27 Josefovi se v Egyptě narodili dva synové. Všech členů Jákobovy domácnosti, kteří přišli do Egypta, bylo 70.+

28 Jákob poslal napřed Judu,+ aby Josefovi řekl, že je na cestě do Gošenu.+ Když tam přišli, 29 Josef dal připravit svůj vůz a svému otci Izraelovi vyjel do Gošenu naproti. Když se setkali, padl mu kolem krku a dlouho plakal.* 30 Izrael Josefovi řekl: „Teď už můžu umřít, protože jsem tě viděl a vím, že jsi ještě naživu.“

31 Potom Josef řekl svým bratrům a domácnosti svého otce: „Půjdu to oznámit faraonovi+ a řeknu mu: ‚Moji bratři a domácnost mého otce, kteří byli v Kanaánu, přišli sem ke mně.+ 32 Ti muži jsou pastýři ovcí+ a chovatelé dobytka+ a přivedli svá stáda a všechno, co mají.‘+ 33 Až vás faraon zavolá a zeptá se: ‚Jaké je vaše zaměstnání?‘, 34 řekněte: ‚Tvoji sluhové jsou od mládí až dodnes chovateli dobytka, stejně jako naši předkové.‘+ Pak budete moct bydlet v zemi Gošen,+ protože pastýři ovcí jsou Egypťanům odporní.“+

47 Josef tedy šel k faraonovi a oznámil mu:+ „Můj otec a moji bratři přišli z Kanaánu se svými stády ovcí a dobytka a se vším, co mají, a jsou v zemi Gošen.“+ 2 Vzal s sebou pět bratrů a představil je faraonovi.+

3 Faraon se jeho bratrů zeptal: „Jaké je vaše zaměstnání?“ Odpověděli mu: „Tvoji sluhové jsou pastýři ovcí, stejně jako naši praotcové.“+ 4 Pak faraonovi řekli: „Přišli jsme, abychom v této zemi bydleli jako cizinci,+ protože v Kanaánu je krutý hlad a pro ovce tvých sluhů tam není pastva.+ Dovol prosím svým sluhům usadit se v zemi Gošen.“+ 5 Faraon řekl Josefovi: „Tvůj otec a tvoji bratři sem přišli za tebou. 6 Egyptská země je ti k dispozici. Ať tvůj otec a bratři bydlí v té nejlepší části země.+ Ať bydlí v zemi Gošen, a pokud víš, že jsou mezi nimi schopní muži, svěř jim dohled nad mými stády.“

7 Pak Josef přivedl k faraonovi svého otce Jákoba a představil mu ho a Jákob faraonovi požehnal. 8 Faraon se ho zeptal: „Kolik je ti let?“ 9 Jákob odpověděl: „Moje putování* trvá 130 let. Roků mého života bylo málo a byly těžké.+ Nebylo jich tolik jako roků života, po které putovali* moji předkové.“+ 10 Potom Jákob faraonovi požehnal a odešel od něj.

11 Josef tedy nechal svého otce a své bratry bydlet v Egyptě a na faraonův příkaz jim dal pozemky v té nejlepší části země, v zemi Rameses.+ 12 A zásoboval svého otce, bratry a celou otcovu domácnost potravinami* podle toho, kolik měli dětí.

13 V celé zemi nebylo nic k jídlu,* protože hlad byl velmi krutý. Egyptská i kananejská země byly vyčerpané hladem.+ 14 Všechny peníze, za které lidé z Kanaánu a Egypta nakupovali obilí,+ Josef shromažďoval a přinášel do faraonova domu. 15 Když lidem z Egypta a Kanaánu peníze došly, všichni Egypťané přicházeli k Josefovi a říkali: „Dej nám jídlo! Máme umřít přímo před tvýma očima jen proto, že nám došly peníze?“ 16 Josef jim na to řekl: „Když vám došly peníze, dejte mi svoje zvířata a já vám za ně dám jídlo.“ 17 A tak začali přivádět svoje hospodářská zvířata k Josefovi a Josef jim dával jídlo výměnou za jejich koně, ovce, dobytek a osly. V tom roce jim dával jídlo za všechna jejich zvířata.

18 Když ten rok skončil a začal další, lidé k němu přicházeli znovu a říkali: „Nebudeme před naším pánem tajit, že peníze i zvířata jsme mu už dali. Už nemáme nic, co bychom našemu pánovi mohli dát, jen naše těla a naši půdu. 19 Máme umřít před tvýma očima a má naše země zpustnout? Kup nás a naši půdu za jídlo a staneme se faraonovými otroky a naše půda bude patřit jemu. Dej nám osivo, abychom přežili a nezemřeli a aby naše země nezpustla.“ 20 A tak Josef skoupil pro faraona všechnu egyptskou půdu. Všichni Egypťané prodali svoje pole, protože hlad byl velmi krutý. Země tak připadla faraonovi.

21 Josef potom přikázal, aby se všichni obyvatelé Egypta, od jednoho konce k druhému, přestěhovali do měst.+ 22 Jen půdu kněží nekoupil,+ protože ti žili z přídělů, které dostávali od faraona, a proto svou půdu neprodali. 23 A řekl lidu: „Dnes jsem vás a vaši zemi koupil pro faraona. Tady máte osivo a osejte jím půdu. 24 Z úrody dáte pětinu faraonovi+ a čtyři díly budou vaše, abyste měli čím osévat pole a abyste měli co jíst, vy, vaše domácnosti i vaše děti.“ 25 Řekli na to: „Zachránil jsi nám život.+ Ať získáme přízeň našeho pána a staneme se faraonovými otroky.“+ 26 Pak Josef vydal výnos o egyptské půdě, který platí až dodnes, že pětina patří faraonovi. Jenom půda kněží faraonovi nepřipadla.+

27 Izraelité dál bydleli v Egyptě, v zemi Gošen.+ Usadili se v ní, byli plodní a velmi jich přibylo.+ 28 Jákob žil v Egyptě ještě 17 let, takže se dožil 147 let.+

29 Když se přiblížil čas Izraelovy smrti,+ zavolal svého syna Josefa a řekl mu: „Pokud jsem získal tvou přízeň, polož prosím ruku pod mé stehno a projev mi lásku* a věrnost. Prosím nepohřbívej mě v Egyptě.+ 30 Až umřu,* odnes mě z Egypta a pohřbi mě v hrobě mých předků.“+ Josef řekl: „Udělám to, jak říkáš.“ 31 Izrael řekl: „Přísahej mi.“ A tak mu přísahal.+ Nato se Izrael u čela svého lůžka poklonil Bohu.+

48 Za nějakou dobu bylo Josefovi řečeno: „Tvůj otec slábne.“ A tak s sebou vzal své dva syny Manasseho a Efrajima a šel k Jákobovi.+ 2 Když Jákobovi oznámili: „Přišel k tobě tvůj syn Josef“, Izrael sebral síly a posadil se na lůžku. 3 Řekl Josefovi:

„Všemohoucí Bůh se mi objevil v Luzu v kananejské zemi a požehnal mi.+ 4 Řekl: ‚Způsobím, že budeš plodný, rozmnožím tě a udělám z tebe mnoho národů+ a tvým potomkům* dám tuto zemi do trvalého vlastnictví.‘+ 5 A tvoji dva synové, kteří se ti narodili v Egyptě, dřív než jsem k tobě do Egypta přišel, budou moji.+ Efrajim a Manasse budou mými syny, stejně jako jsou jimi Ruben a Simeon.+ 6 Děti, které se ti narodí po nich, budou tvoje. Budou nést jména svých dvou bratrů a dostanou dědictví z jejich podílu.+ 7 Když jsem se vracel z Paddanu, umřela mi v kananejské zemi Ráchel.+ Do Efratu zbýval ještě kus cesty, a tak jsem ji pohřbil na cestě do Efratu,+ což je Betlém.“+

8 Potom Izrael uviděl Josefovy syny a zeptal se: „Kdo to je?“ 9 Josef mu odpověděl: „To jsou moji synové, které mi na tomto místě dal Bůh.“+ Řekl na to: „Přiveď je prosím ke mně, abych jim mohl požehnat.“+ 10 Izrael měl stářím tak zesláblé oči, že už skoro neviděl. Josef je tedy přivedl blíž k němu a on je políbil a objal. 11 Izrael Josefovi řekl: „Nedoufal jsem, že tě ještě někdy uvidím,+ ale Bůh mi dovolil, abych viděl i tvoje potomky.“* 12 Potom je Josef vzal od jeho kolen a poklonil se až k zemi.

13 Nato vzal oba syny a přivedl je k němu blíž. Pravou rukou postavil Efrajima+ k Izraelově levici a levou rukou postavil Manasseho+ k Izraelově pravici. 14 Izrael ale položil svou pravici na hlavu Efrajimovi, i když byl mladší, a svou levici na hlavu Manassemu. Zkřížil ruce záměrně, protože Manasse byl prvorozený.+ 15 Pak Josefovi požehnal a řekl:+

17 Když Josef viděl, že jeho otec má pravici na Efrajimově hlavě, nelíbilo se mu to, a tak chytil otcovu ruku a snažil se ji přesunout z Efrajimovy hlavy na hlavu Manassemu. 18 Řekl otci: „Tak ne, můj otče, tenhle je prvorozený.+ Jemu polož pravici na hlavu.“ 19 Otec to však odmítl a řekl: „Vím to, můj synu, vím to. I z něj vznikne národ a i on bude velký. Ale jeho mladší bratr bude větší než on+ a jeho potomků* bude tolik, že by z nich mohly být národy.“+ 20 A tak jim toho dne žehnal.+ Řekl:

„Ať se o tobě Izraelité zmiňují, až budou pronášet požehnání, a říkají:

‚Kéž Bůh dá, abys byl jako Efrajim a jako Manasse.‘“

Dal tedy přednost Efrajimovi před Manassem.

21 Potom Izrael řekl Josefovi: „Já umírám,+ ale Bůh bude dál s vámi a přivede vás zpátky do země vašich praotců.+ 22 A dávám ti o jeden díl země* víc než tvým bratrům, ten, který jsem vzal mečem a lukem z rukou Amorejců.“

49 Potom Jákob zavolal své syny a řekl: „Sejděte se, abych vám mohl říct, co vás čeká v budoucnosti.* 2 Shromážděte se a naslouchejte, Jákobovi synové, naslouchejte svému otci Izraelovi.

3 Rubene,+ ty jsi můj prvorozený,+ má síla a počátek mé plodivé síly, vynikal jsi důstojností a mocí. 4 Ale už vynikat nebudeš, protože jsi byl nevázaný jako divoká voda a lehl sis na lůžko svého otce.+ Tehdy jsi mé lůžko poskvrnil.* Opravdu to udělal!

5 Simeon a Levi jsou bratři.+ Jejich zbraně jsou nástroje násilí.+ 6 Nevstupuj do jejich společnosti, má duše.* Nepřipojuj se k jejich shromáždění, má cti,* protože v hněvu pobili muže+ a pro své potěšení přeřezali býkům šlachy. 7 Ať je prokletý jejich krutý hněv a jejich nelítostná zuřivost.+ Rozdělím je v zemi Jákoba, rozptýlím je v zemi Izraela.+

8 Judo,+ tebe budou tvoji bratři chválit.+ Tvoje ruka bude na šíji tvých nepřátel+ a synové tvého otce se ti budou klanět.+ 9 Juda je lvíče.+ Zvedneš se od kořisti, můj synu. Ulehl a natáhl se jako lev. A kdo si ho jako lva troufne vyrušit? 10 Žezlo se od Judy nevzdálí+ ani velitelská hůl od jeho nohou, dokud nepřijde Šilo,*+ kterého budou poslouchat národy.+ 11 Uváže svého osla k révě, své oslátko k ušlechtilé révě a vypere si oblečení ve víně, svůj oděv v krvi hroznů. 12 Jeho oči jsou rudé od vína a jeho zuby bílé od mléka.

13 Zebulon+ bude bydlet u mořského pobřeží, u břehu, kde kotví lodě,+ a jeho hranice bude směrem k Sidonu.+

14 Isachar+ je osel se silnými kostmi, který uléhá se dvěma sedlovými brašnami na hřbetě. 15 Když uvidí, že místo k bydlení je dobré a země je příjemná, sehne rameno, aby nosil náklad, a podrobí se nucené práci.

16 Dan,+ jeden z izraelských kmenů, bude soudit celý lid.+ 17 Ať je Dan hadem u okraje cesty, rohatou zmijí vedle cesty, která uštkne koně do paty, takže jezdec padá dozadu.+ 18 Budu čekat na záchranu od tebe, Jehovo.

19 Gada,+ toho přepadne skupina nájezdníků, ale on zaútočí na jejich patu.+

20 Ašer+ bude mít hojnost jídla* a bude dodávat královské lahůdky.+

21 Naftali+ je štíhlá laň. Mluví krásná slova.+

22 Josef+ je výhonek z plodného stromu, plodného stromu u pramene, jehož větve přerůstají zeď. 23 Lukostřelci na něj útočili a stříleli a nenáviděli ho.+ 24 Přesto jeho luk zůstával na místě+ a jeho ruce byly stále silné a hbité.+ Bylo to díky rukám Jákobova mocného, díky pastýři, Izraelovu kameni. 25 Je* darem od Boha, kterému slouží jeho otec a který mu pomůže. Je se Všemohoucím a ten mu požehná dary nebes, vodou z hlubin země+ a mnoha potomky.* 26 Požehnání jeho otce bude lepší než požehnání věčných hor, než žádoucí věci nepomíjejících pahorků.+ Zůstane na Josefově hlavě, na temeni toho, který je vyčleněný ze svých bratrů.+

27 Benjamín+ bude trhat jako vlk.+ Ráno sežere, co ulovil, a večer rozdělí kořist.“+

28 Z těch všech pochází 12 izraelských kmenů a to řekl jejich otec, když jim žehnal. Každému dal takové požehnání, jaké mu patřilo.+

29 Potom jim přikázal: „Přišel čas, abych byl připojen ke svému lidu.*+ Pohřběte mě k mým otcům v jeskyni, která je na poli Chetity Efrona,+ 30 v jeskyni, která je na poli Makpela naproti Mamre v kananejské zemi, na poli, které Abraham koupil od Chetity Efrona, aby měl místo k pohřbívání. 31 Tam byl pohřben Abraham a jeho manželka Sára,+ tam byl pohřben Izák+ a jeho manželka Rebeka a tam jsem pohřbil Leu. 32 To pole a jeskyně, která je na něm, byly koupeny od Chetových synů.“+

33 Když dal Jákob svým synům tyto pokyny, zvedl nohy na lůžko, vydechl naposled a byl připojen ke svému lidu.*+

50 Pak se Josef vrhl ke svému otci+ a plakal nad ním a líbal ho. 2 Potom přikázal svým sluhům, lékařům, aby jeho otce nabalzamovali.+ Lékaři to tedy udělali. 3 Potřebovali k tomu celých 40 dnů, protože tak dlouho balzamování trvá. A Egypťané ho oplakávali 70 dnů.

4 Když skončily dny truchlení, Josef promluvil k faraonovým dvořanům:* „Pokud jsem získal vaši přízeň, předejte faraonovi tuto zprávu: 5 ‚Můj otec mě zavázal přísahou+ a řekl: „Už umírám.+ Pohřbi mě na mém pohřebním místě,+ které jsem si připravil v Kanaánu.“+ Dovol mi prosím odejít a pohřbít mého otce a pak se vrátím.‘“ 6 Faraon mu na to řekl: „Jdi a pohřbi svého otce, jak jsi mu přísahal.“+

7 Josef tedy odešel pohřbít svého otce a šli s ním všichni faraonovi sluhové, starší+ jeho dvora, všichni starší z Egypta, 8 všichni z Josefovy domácnosti, jeho bratři a domácnost jeho otce.+ V zemi Gošen nechali jenom svoje malé děti a stáda ovcí a dobytka. 9 Jely s ním také válečné vozy+ a jezdci na koních. Byl to ohromný průvod. 10 Když přišli k mlatu Atad v jordánském kraji, dali se do velikého a hořkého truchlení. Smuteční slavnost za jeho otce, kterou Josef uspořádal, trvala sedm dnů. 11 Když obyvatelé Kanaánu viděli tu smuteční slavnost u mlatu Atad, zvolali: „Podívejte, jak moc Egypťané truchlí!“ Proto nazvali to místo v jordánském kraji Abel-micrajim.*

12 Jákobovi synové tedy pro svého otce udělali přesně to, co jim přikázal.+ 13 Přinesli ho do kananejské země a pohřbili ho v jeskyni na poli Makpela, na poli naproti Mamre, které Abraham koupil od Chetity Efrona, aby měl místo k pohřbívání.+ 14 Když Josef svého otce pohřbil, on, jeho bratři a všichni, kdo ho na pohřeb doprovázeli, se vrátili do Egypta.

15 Po otcově smrti si Josefovi bratři říkali: „Co když nás Josef nenávidí a bude se nám chtít pomstít za všechno zlé, co jsme mu udělali?“+ 16 Proto Josefovi vzkázali: „Tvůj otec dal před smrtí tento příkaz: 17 ‚Řeknete Josefovi: „Prosím tě, odpusť svým bratrům jejich provinění a hřích, kterým ti tak ublížili.“‘ A tak tě prosíme, odpusť sluhům Boha tvého otce jejich provinění.“ Když to Josef slyšel, rozplakal se. 18 Potom za ním jeho bratři přišli, padli mu k nohám a řekli: „Jsme tvoji otroci!“+ 19 Josef jim řekl: „Nebojte se. Jsem snad Bůh? 20 Chtěli jste mi sice ublížit,+ ale Bůh měl v úmyslu obrátit to v dobré a mnoha lidem zachránit život, jak se to dnes děje.+ 21 Takže se už nebojte. Budu vás a vaše děti dál zásobovat potravinami.“+ Tak je utěšil a mluvil s nimi povzbudivě.

22 Josef dál bydlel v Egyptě, on a rodina* jeho otce, a dožil se 110 let. 23 Viděl Efrajimovy vnuky*+ i syny Makira,+ Manasseho syna. Narodili se na Josefova kolena.* 24 Nakonec Josef řekl svým bratrům: „Já umírám, ale Bůh k vám určitě obrátí pozornost+ a vyvede vás odtud do země, o které přísahal Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi.“+ 25 Potom zavázal Izraelovy syny přísahou a řekl: „Až k vám Bůh obrátí pozornost, odneste odtud mé kosti.“+ 26 Josef zemřel, když mu bylo 110 let. Dali ho nabalzamovat+ a uložili ho v Egyptě do rakve.