DRUHÁ SAMUELOVA

1 Saul zemřel a David se po porážce Amalekitů vrátil do Ciklagu,+ kde zůstal dva dny. 2 Třetí den přišel ze Saulova tábora muž s roztrženým oděvem a s hlavou posypanou prachem. Když se přiblížil k Davidovi, padl na kolena a poklonil se až k zemi.

3 David se ho zeptal: „Odkud přicházíš?“ Odpověděl mu: „Unikl jsem z izraelského tábora.“ 4 „Jak to dopadlo?“ zeptal se David. „Řekni mi to prosím.“ Odpověděl mu: „Lid utekl z bitvy a mnozí padli a zemřeli. A zemřel i Saul a jeho syn Jonatan.“+ 5 David se toho mladého muže zeptal: „Jak víš, že Saul a jeho syn Jonatan jsou mrtví?“ 6 Muž řekl: „Náhodou jsem se ocitl na hoře Gilboa.+ Saul se tam opíral o své kopí a blížily se k němu válečné vozy a jezdci na koních.+ 7 Když se otočil a uviděl mě, zavolal na mě a já jsem řekl: ‚Tady jsem!‘ 8 Zeptal se mě: ‚Kdo jsi?‘ Odpověděl jsem: ‚Amalekita.‘+ 9 Potom řekl: ‚Pojď sem prosím a zabij mě. Prožívám hrozná muka, ale pořád jsem naživu.‘* 10 A tak jsem k němu přišel a zabil ho.+ Věděl jsem totiž, že svoje zranění nemůže přežít. Potom jsem mu vzal z hlavy korunu* a z paže náramek a přinesl jsem je tobě, můj pane.“

11 Nato si David roztrhl oděv a to samé udělali i všichni muži, kteří byli s ním. 12 A naříkali, plakali a postili se+ až do večera, protože Saul, jeho syn Jonatan, Jehovův lid a izraelský dům+ padli mečem.

13 David se toho mladého muže zeptal: „Odkud jsi?“ Odpověděl mu: „Jsem syn cizince, Amalekity, který se usadil v Izraeli.“ 14 David mu na to řekl: „Jak to, že ses nebál vztáhnout ruku na Jehovova pomazaného?“+ 15 David proto jednomu ze svých mužů přikázal: „Pojď sem a zabij ho.“ A tak ho zabil.+ 16 David mu řekl: „Za svou smrt jsi odpovědný ty sám.* Svědčila proti tobě tvá vlastní ústa, když jsi řekl: ‚Zabil jsem Jehovova pomazaného.‘“+

17 David pak zpíval nad Saulem a jeho synem Jonatanem+ žalozpěv* 18 a řekl, aby se judský lid tento žalozpěv učil. Jmenuje se „Luk“ a je zapsaný v knize Jašar:+

19 „Tvá krása, Izraeli, leží zabitá na tvých výšinách.+

Tvoji hrdinové padli!

24 Izraelské dcery, plačte nad Saulem!

Tvá láska pro mě znamenala víc než láska žen.+

2 Potom se David zeptal Jehovy:+ „Mám jít do jednoho z judských měst?“ Jehova mu odpověděl: „Jdi.“ David se pak zeptal: „A kam mám jít?“ Odpověděl mu: „Do Hebronu.“+ 2 A tak se tam David vydal se svými dvěma manželkami – Jezreelitkou Achinoam+ a Abigail,+ vdovou po Karmelanu Nabalovi. 3 Vzal s sebou také své muže,+ každého s jeho domácností, a usadili se v Hebronu a okolních městech. 4 Potom za Davidem přišli judští muži a pomazali ho tam za krále nad judským domem.+

Davidovi oznámili: „Muži z Jabeš-gileadu pohřbili Saula.“ 5 David tedy mužům z Jabeš-gileadu prostřednictvím poslů vzkázal: „Ať vám Jehova požehná za to, že jste prokázali laskavost* svému pánu Saulovi a pohřbili jste ho.+ 6 Ať vám Jehova prokáže laskavost* a věrnost. I já vám prokážu dobro za to, co jste udělali.+ 7 A teď buďte odvážní a silní. Váš pán Saul je sice mrtvý, ale judský dům pomazal za svého krále mě.“

8 Velitel Saulova vojska Abner,+ syn Nera, ale vzal Saulova syna Iš-bošeta,+ přivedl ho do Machanajimu+ 9 a dosadil ho za krále nad Gileadem,+ Ašurovci, Jezreelem,+ Efrajimem,+ Benjamínem a nad celým Izraelem. 10 Saulovu synu Iš-bošetovi bylo 40 let, když se stal králem nad Izraelem, a vládl dva roky. Judský dům ale podporoval Davida.+ 11 David kraloval v Hebronu nad judským domem sedm let a šest měsíců.+

12 Časem Nerův syn Abner a sluhové Saulova syna Iš-bošeta vytáhli z Machanajimu+ do Gibeonu.+ 13 Joab,+ syn Ceruji,+ a Davidovi sluhové také vytáhli a setkali se s nimi u gibeonského rybníka. Jedni se posadili na jedné straně rybníka a druzí na opačné straně rybníka. 14 Abner pak Joaba vyzval: „Ať naši muži vstanou a zápasí* před námi.“ Joab odpověděl: „Ať vstanou.“ 15 Vstali tedy a vybrali 12 mužů za Benjamína a Saulova syna Iš-bošeta a 12 mužů z Davidových sluhů. 16 Každý svého protivníka chytil za hlavu a vrazil mu meč do boku, takže všichni společně padli. A tak bylo to místo v Gibeonu nazváno Chelkat-haccurim.*

17 Pak došlo k mimořádně prudkému boji a Davidovi sluhové nakonec ten den Abnera a izraelské muže porazili. 18 Byli tam tři synové Ceruji+ – Joab,+ Abišai+ a Asahel.+ Asahel měl nohy rychlé jako gazela. 19 Rozběhl se za Abnerem a při jeho pronásledování neuhýbal napravo ani nalevo. 20 Abner se ohlédl a zeptal se: „Jsi to ty, Asaheli?“ Asahel mu odpověděl: „Jsem to já.“ 21 Potom mu Abner řekl: „Obrať se napravo nebo nalevo, chyť jednoho z mých mužů a vezmi si, co z něj svlékneš.“ Ale Asahel ho nechtěl přestat pronásledovat. 22 Abner mu tedy ještě jednou řekl: „Přestaň mě pronásledovat. Proč bych tě měl zabít? Jak bych se potom mohl tvému bratru Joabovi podívat do očí?“ 23 On ale nepřestal, a tak ho Abner tupým koncem kopí bodl do břicha.+ Kopí mu zády vyšlo ven a on padl a na místě zemřel. A tam, kde Asahel zemřel, se každý zastavoval.

24 Pak začali Abnera pronásledovat Joab a Abišai. Když zapadalo slunce, přišli k pahorku Amma, který je naproti Giachu, na cestě ke gibeonské pustině. 25 Benjamínovci se shromáždili u Abnera a společně zaujali pozice na jednom pahorku. 26 Abner pak zavolal na Joaba: „Bude meč požírat donekonečna? Ty nevíš, že nakonec zbude jen hořkost? Kdy už řekneš svým mužům, aby přestali pronásledovat své bratry?“ 27 Joab mu odpověděl: „Jakože pravý Bůh žije, kdybys nepromluvil, moji muži by své bratry pronásledovali až do rána.“ 28 Joab pak zatroubil na roh, jeho muži přestali Izrael pronásledovat a boj skončil.

29 Abner a jeho muži pak celou tu noc pochodovali Arabou,+ překročili Jordán, prošli roklí* a nakonec dorazili do Machanajimu.+ 30 Když Joab přestal Abnera pronásledovat, svolal všechny své muže. Kromě Asahela jich z Davidových sluhů chybělo dalších 19. 31 Davidovi sluhové ale z Benjamínovců a Abnerových mužů pobili 360 vojáků. 32 Asahela+ odnesli do Betléma+ a tam ho pohřbili do hrobky jeho otce. Joab a jeho muži pak pochodovali celou noc a za úsvitu přišli do Hebronu.+

3 Válka mezi Saulovým a Davidovým domem trvala dlouho. David stále sílil+ a Saulův dům byl čím dál slabší.+

2 Mezitím se Davidovi v Hebronu+ narodili tito synové: Jeho prvorozený byl Amnon,+ syn Jezreelitky Achinoam.+ 3 Druhý byl Kileab, syn Abigail,+ vdovy po Karmelanu Nabalovi. Třetí byl Absalom,+ syn Maaky, dcery gešurského krále Talmaie.+ 4 Čtvrtý byl Adonijáš,+ syn Chaggit. Pátý byl Šefatjáš, syn Abital. 5 Šestý byl Jitream, syn Davidovy manželky Egly. Ti se Davidovi narodili v Hebronu.

6 Zatímco válka mezi Saulovým a Davidovým domem pokračovala, Abner+ dál upevňoval své postavení v Saulově domě. 7 Saul měl vedlejší manželku,* která se jmenovala Ricpa+ a byla dcerou Aijáše. Iš-bošet+ se Abnera zeptal: „Proč jsi spal s manželkou* mého otce?“+ 8 Abnera ta slova velmi rozzlobila. Řekl mu: „Jsem snad psí hlava z Judy? Až doteď jsem projevoval věrnou lásku domu tvého otce Saula a jeho bratrům i přátelům a nevydal jsem tě Davidovi do rukou. A ty mě dnes obviňuješ kvůli ženě! 9 Ať Bůh Abnera přísně potrestá,* pokud pro Davida neudělám to, co mu Jehova přísahal+ – 10 že odejme království Saulovu domu a ustanoví Davidův trůn nad Izraelem a nad Judou, od Danu po Beer-šebu.“+ 11 Iš-bošet na to Abnerovi neřekl ani slovo, protože se ho bál.+

12 Abner okamžitě vyslal k Davidovi posly se vzkazem: „Komu patří země? Uzavři se mnou smlouvu, a já udělám, co bude v mých silách,* aby se celý Izrael přidal na tvou stranu.“+ 13 David odpověděl: „Dobře, uzavřu s tebou smlouvu. Žádám tě ale o jedno: Pokud za mnou chceš přijít, vezmi s sebou Saulovu dceru Mikal.+ Jinak se s tebou nesetkám.“ 14 Potom David vyslal posly k Saulovu synu Iš-bošetovi+ a vzkázal mu: „Dej mi mou manželku Mikal, se kterou jsem se zasnoubil za 100 předkožek Filištínů.“+ 15 Iš-bošet ji tedy dal odvést od jejího manžela Paltiela,+ syna Lajiše. 16 Ale její manžel šel za ní až k Bachurimu+ a plakal. Tam mu Abner řekl: „Vrať se!“ A tak se vrátil.

17 Mezitím Abner vzkázal izraelským starším: „Už dlouho chcete, aby nad vámi David kraloval. 18 Teď jednejte, protože Jehova o Davidovi řekl: ‚Prostřednictvím svého služebníka Davida+ vysvobodím svůj lid Izrael z rukou Filištínů a z rukou všech nepřátel.‘“ 19 Abner si promluvil také s Benjamínovci.+ Potom šel do Hebronu za Davidem, aby mu osobně řekl, na čem se Izrael a celý Benjamínův dům dohodli.

20 Když Abner s 20 muži přišel k Davidovi do Hebronu, David pro něj a jeho muže uspořádal hostinu. 21 Abner potom Davidovi řekl: „Dovol mi odejít a shromáždit celý Izrael k mému pánu, králi, aby s tebou uzavřeli smlouvu. Staneš se králem nad vším, po čem toužíš.“ David tedy nechal Abnera odejít a on se v pokoji vydal na cestu.

22 Davidovi sluhové a Joab se právě vraceli z nájezdu a nesli velkou kořist. Abner už u Davida v Hebronu nebyl, protože ho David nechal v pokoji odejít. 23 Když se Joab+ a celé vojsko, které bylo s ním, vrátili, Joabovi bylo řečeno: „Ke králi přišel Nerův+ syn Abner.+ Král ho nechal odejít a on se v pokoji vydal na cestu.“ 24 Joab tedy šel za králem a řekl mu: „Cos to udělal? Přišel k tobě Abner a ty jsi mu dovolil, aby odešel! Proč jsi ho nechal jít? 25 Vždyť znáš Nerova syna Abnera! Přišel proto, aby tě oklamal, odhalil každý tvůj krok a vysledoval všechno, co děláš.“

26 Joab pak od Davida odešel, vyslal za Abnerem posly a ti ho přivedli zpátky od siraské nádrže.* Ale David o tom nevěděl. 27 Když se Abner vrátil do Hebronu,+ Joab ho odvedl do brány, jako by si s ním chtěl o samotě promluvit. Tam ho ale bodl do břicha a on zemřel.+ Joab to udělal kvůli tomu, že Abner zabil* jeho bratra Asahela.+ 28 Když se o tom David doslechl, řekl: „Já a mé království neneseme před Jehovou žádnou vinu za prolití krve+ Nerova syna Abnera. 29 Ať se vina vrátí na Joabovu hlavu+ a na celý dům jeho otce. Ať v Joabově domě nikdy nechybí muž trpící výtokem+ ani malomocný+ ani muž pracující s vřetenem* ani ten, kdo umírá mečem, ani ten, kdo má málo chleba!“+ 30 Joab a jeho bratr Abišai+ zabili Abnera,+ protože v bitvě u Gibeonu usmrtil jejich bratra Asahela.+

31 David potom řekl Joabovi a všem, kdo byli s ním: „Roztrhněte si oděv, přepásejte se pytlovinou a naříkejte nad Abnerem.“ I král David šel za márami.* 32 Abnera pohřbili v Hebronu a král u jeho hrobky hlasitě plakal. Také všichni ostatní propukli v pláč. 33 Král nad Abnerem zpíval:

„Měl Abner zemřít takovou potupnou smrtí?

Padl jsi jako ten, kdo padá rukou zločinců.“*+

Nato se všichni dali znovu do pláče.

35 Později během dne přišli za Davidem a snažili se ho přimět, aby se najedl,* ale on přísahal: „Ať mě Bůh přísně potrestá,* pokud si dám sousto chleba nebo čehokoli jiného dřív, než zapadne slunce!“+ 36 Všichni lidé to viděli a líbilo se jim to, stejně jako se jim líbilo všechno ostatní, co král dělal. 37 Oni i celý Izrael ten den pochopili, že král není odpovědný za zabití Nerova syna Abnera.+ 38 Potom král řekl svým sluhům: „Nevíte, že dnes padl v Izraeli kníže a velký muž?+ 39 A já, i když jsem pomazaný za krále,+ dnes nemám sílu zakročit proti těmto mužům, synům Ceruji,+ protože jsou příliš krutí.+ Ať tomu, kdo páchá zlo, Jehova oplatí jeho špatnost.“+

4 Když se Saulův syn Iš-bošet+ doslechl, že Abner zemřel v Hebronu,+ dostal strach* a všichni Izraelité byli otřeseni. 2 Saulův syn měl oddíly nájezdníků, kterým veleli dva muži – jeden se jmenoval Baanah a druhý Rekab. Byli to synové Beeroťana Rimmona z kmene Benjamín. (Beerot+ byl totiž považován za součást Benjamína. 3 Beeroťané utekli do Gittajimu+ a žijí tam jako cizinci až dodnes.)

4 Saulův syn Jonatan+ měl syna, který byl chromý na nohy.+ Když přišla z Jezreelu+ zpráva o Saulovi a Jonatanovi, bylo mu pět let. Jeho chůva ho vzala a dala se na útěk, ale jak v panice utíkala, on spadl a ochrnul. Jmenoval se Mefibošet.+

5 Rekab a Baanah, synové Beeroťana Rimmona, přišli do Iš-bošetova domu za denního horka, zatímco si užíval polední odpočinek. 6 Předstírali, že jdou pro pšenici, vstoupili do domu a bodli ho do břicha. Pak Rekab a jeho bratr Baanah+ utekli. 7 Když předtím vešli do domu, Iš-bošet ležel ve své ložnici. Potom co ho zabili, usekli mu hlavu, vzali ji a celou noc šli přes Arabu. 8 Iš-bošetovu+ hlavu přinesli Davidovi do Hebronu a řekli mu: „Tady je hlava Iš-bošeta, syna tvého nepřítele Saula,+ který tě chtěl zabít.+ Tento den Jehova našemu pánu, králi, dopřál pomstu na Saulovi a jeho potomstvu.“

9 David ale Rekabovi a jeho bratru Baanahovi, synům Beeroťana Rimmona, odpověděl: „Jakože žije Jehova, který mě vysvobodil* ze všech neštěstí,+ 10 když mi jistý muž oznámil: ‚Saul je mrtvý‘+ a myslel si, že mi přináší dobrou zprávu, dal jsem ho v Ciklagu zabít.+ Tak jsem se tomu poslovi odměnil! 11 Tím spíš, když ničemové zabili nevinného muže v jeho vlastním domě na jeho lůžku! Neměl bych vás volat k odpovědnosti za jeho krev+ a odstranit vás ze země?“ 12 David pak přikázal svým mužům, aby je zabili.+ Usekli jim ruce a nohy a pověsili je+ u rybníka v Hebronu. Ale Iš-bošetovu hlavu vzali a pohřbili ji v Hebronu do Abnerovy hrobky.

5 Časem přišly k Davidovi do Hebronu+ všechny izraelské kmeny a řekly: „Jsme tvá krev.*+ 2 Už v době, kdy byl naším králem Saul, jsi vyrážel v čele Izraele do boje.*+ A Jehova ti řekl: ‚Budeš pást můj lid Izrael a budeš vůdcem nad Izraelem.‘“+ 3 Všichni izraelští starší tedy přišli za králem do Hebronu a král David tam s nimi před Jehovou uzavřel smlouvu.+ Nato Davida pomazali za krále nad Izraelem.+

4 Davidovi bylo 30 let, když se stal králem, a vládl 40 let.+ 5 V Hebronu vládl 7 let a 6 měsíců nad Judou a v Jeruzalémě+ vládl 33 let nad celým Izraelem a Judou. 6 Král a jeho muži vytáhli k Jeruzalému proti Jebusejcům,+ kteří na tom území žili. Ti se Davidovi posmívali: „Sem se nikdy nedostaneš! Zaženou tě i slepí a chromí.“ Říkali si: „David se sem nedostane.“+ 7 Ale David dobyl pevnost Sion, které se pak začalo říkat Město Davidovo.+ 8 David ten den řekl: „Kdo chce zaútočit na Jebusejce, ať projde vodním tunelem a pobije ty ‚chromé a slepé‘, které David nenávidí!“ Proto se říká: „Slepí a chromí nevejdou do domu.“ 9 David se v pevnosti usadil a ta byla nazvána* Město Davidovo. A začal stavět všude kolem, od Valu*+ směrem dovnitř.+ 10 A tak David stále sílil+ a Jehova, Bůh vojsk,* byl s ním.+

11 Tyrský král Chiram+ vyslal k Davidovi posly. Také mu poslal cedrové dřevo+ a tesaře a kameníky, kteří Davidovi začali stavět dům.*+ 12 A David poznal, že Jehova upevnil jeho královskou moc nad Izraelem+ a vyvýšil jeho kralování+ kvůli svému lidu Izraeli.+

13 Potom co David přišel z Hebronu, bral si v Jeruzalémě další manželky a vedlejší manželky*+ a rodili se mu další synové a dcery.+ 14 Ti, kdo se mu narodili v Jeruzalémě, se jmenovali Šammua, Šobab, Natan,+ Šalomoun,+ 15 Jibchar, Elišua, Nefeg, Jafia, 16 Elišama, Eljada a Elifelet.

17 Filištíni se doslechli, že David byl pomazán za krále nad Izraelem,+ a všichni se ho vydali hledat.+ Když se to David dozvěděl, odešel do úkrytu.+ 18 Filištíni přitáhli a rozložili se v údolí* Refajců.+ 19 David se zeptal Jehovy:+ „Mám proti Filištínům vytáhnout? Vydáš mi je do rukou?“ Jehova Davidovi odpověděl: „Vytáhni, protože ti je určitě vydám do rukou.“+ 20 A tak David přitáhl k Baal-peracimu a pobil je tam. Potom řekl: „Jehova přede mnou prorazil řady mých nepřátel+ jako příval vody.“ Proto to místo nazval Baal-peracim.*+ 21 Filištíni tam nechali své modly a David a jeho muži je odnesli.

22 Za nějakou dobu Filištíni znovu přitáhli a rozložili se v údolí* Refajců.+ 23 David se ptal Jehovy a ten mu řekl: „Nevytáhni proti nim přímo. Obejdi je zezadu a zaútoč na ně před keři baka. 24 Až ve vrcholcích keřů baka uslyšíš zvuk pochodu, pak jednej rychle, protože Jehova půjde před tebou, aby porazil filištínské vojsko.“ 25 David to tedy udělal, jak mu Jehova přikázal, a pobíjel Filištíny+ od Geby+ až po Gezer.+

6 David znovu shromáždil všechny nejlepší vojáky v Izraeli – 30 000 mužů. 2 Potom se on a všichni jeho muži vydali do Baale-judy, aby odtamtud vzali truhlu pravého Boha,+ před kterou se vzývá jméno Jehovy, Boha vojsk,+ který sedí na trůnu nad* cherubíny.+ 3 Truhlu pravého Boha naložili na nový vůz+ a vezli ji z Abinadabova domu,+ který byl na kopci. Vůz vedli Abinadabovi synové Uzza a Achjo.

4 Převáželi tedy truhlu pravého Boha z Abinadabova domu na kopci a Achjo šel před truhlou. 5 David a všichni Izraelité oslavovali před Jehovou a hráli na různé nástroje z jalovcového dřeva, na harfy, lyry,+ tamburíny,+ sistra a činely.+ 6 Když ale došli k Nakonovu mlatu, Uzza natáhl ruku k truhle pravého Boha a zachytil ji,+ protože ji býci málem převrhli. 7 Nato proti Uzzovi vzplanul Jehovův hněv. Pravý Bůh ho tam za jeho neuctivý skutek+ usmrtil+ a on zemřel u truhly pravého Boha. 8 Davida ale rozzlobilo,* že Jehovův hněv prorazil proti Uzzovi. A tomu místu se až dodnes říká Perec-uzza.* 9 David se ten den začal Jehovy bát+ a řekl: „Jak by se ke mně mohla dostat Jehovova truhla?“+ 10 A David nechtěl vzít Jehovovu truhlu k sobě do Města Davidova,+ ale dal ji uložit do domu Gaťana Obed-edoma.+

11 Jehovova truhla zůstala v domě Gaťana Obed-edoma tři měsíce a Jehova jemu i celé jeho domácnosti žehnal.+ 12 Králi Davidovi oznámili: „Jehova kvůli truhle pravého Boha žehná Obed-edomovu domu a všemu, co má.“ A tak se David s radováním vydal do Obed-edomova domu, aby truhlu pravého Boha přinesl do Města Davidova.+ 13 Když ti, kdo nesli+ Jehovovu truhlu, ušli šest kroků, David obětoval býka a vykrmené zvíře.

14 David ze všech sil tancoval před Jehovou a měl na sobě* lněný efod.+ 15 On a všichni Izraelité přinášeli Jehovovu truhlu+ s jásotem+ a za zvuku rohu.+ 16 Ve chvíli, kdy s Jehovovou truhlou vcházeli do Města Davidova, se Saulova dcera Mikal+ dívala z okna. Když uviděla krále Davida, jak poskakuje a tančí před Jehovou, začala jím v srdci pohrdat.+ 17 Přinesli tedy Jehovovu truhlu a dali ji na její místo ve stanu, který pro ni David postavil.+ Potom David Jehovovi předložil zápalné oběti+ a oběti společenství.+ 18 A když dokončil předkládání zápalných obětí a obětí společenství, požehnal lidu ve jménu Jehovy, Boha vojsk. 19 Celému lidu, všem Izraelitům, každému muži i ženě, dal prstencový chléb, datlový koláč a rozinkový koláč. Pak všichni odešli do svých domovů.

20 Když se David vrátil požehnat své domácnosti, Saulova dcera Mikal+ mu vyšla naproti a řekla: „To se dnes král Izraele opravdu oslavil! Pobíhal jsi polonahý před otrokyněmi svých sluhů jako nějaký hlupák!“+ 21 David na to Mikal řekl: „Oslavoval jsem před Jehovou, který mě vyvolil místo tvého otce a celé jeho domácnosti a dosadil mě za vůdce nad Izraelem, Jehovovým lidem.+ Proto před Jehovou budu oslavovat 22 a ještě víc se pokořím a snížím se i ve svých očích. Ale otrokyně, o kterých jsi mluvila, ty mě oslaví.“ 23 A tak Saulova dcera Mikal+ neměla až do konce života děti.

7 Když se král usídlil ve svém domě*+ a Jehova mu dopřál odpočinek od všech okolních nepřátel, 2 král řekl proroku Natanovi:+ „Podívej, já bydlím v cedrovém domě,+ ale truhla pravého Boha stojí ve stanu.“+ 3 Natan králi odpověděl: „Jdi a uskutečni všechno, co máš v srdci, protože Jehova je s tebou.“+

4 Ještě tu noc ale Jehova Natanovi řekl: 5 „Jdi a pověz mému služebníku Davidovi: ‚Toto říká Jehova: „Ty mi chceš postavit dům, ve kterém bych bydlel?+ 6 Vždyť ode dne, kdy jsem Izraelity* vyvedl z Egypta, jsem až dodnes v žádném domě nebydlel.+ Přesouval jsem se* z místa na místo ve stanu.+ 7 A když jsem chodil se všemi Izraelity, řekl jsem snad někdy někomu z vůdců izraelských kmenů, které jsem nad svým lidem Izraelem dosadil jako pastýře: ‚Proč jste mi nepostavili cedrový dům?‘“‘ 8 Pověz mému služebníku Davidovi: ‚Toto říká Jehova, Bůh vojsk: „Vzal jsem tě z pastviny od stáda,+ abys byl vůdcem nad mým lidem Izraelem.+ 9 Budu s tebou, ať půjdeš kamkoli,+ vyhladím před tebou všechny tvé nepřátele+ a způsobím, že tvé jméno bude tak slavné+ jako jména velkých mužů země. 10 Svému lidu Izraeli dám místo k bydlení, kde budou žít a nic je nebude zneklidňovat. Už je nebudou utlačovat žádní ničemové, jako to bylo v minulosti,+ 11 od doby, kdy jsem nad svým lidem Izraelem dosadil soudce.+ A dopřeji ti odpočinek od všech tvých nepřátel.+

Jehova ti také říká, že Jehova pro tebe vybuduje dům.*+ 12 Až se naplní tvé dny+ a zemřeš,* vyvýším po tobě tvého potomka,* tvého vlastního syna,* a upevním jeho kralování.+ 13 To on postaví dům mému jménu+ a já navždy upevním jeho královský trůn.+ 14 Budu jeho otcem a on bude mým synem.+ Když bude jednat špatně, budu ho ukázňovat prutem lidí a ranami lidských synů.*+ 15 Svou věrnou lásku mu neodejmu, jako jsem ji odejmul Saulovi,+ kterého jsem před tebou odstranil. 16 Tvůj dům a tvé kralování potrvají věčně a tvůj trůn bude navždy pevně stát.“‘“+

17 Podle všech těchto slov a celého tohoto vidění pak Natan mluvil s Davidem.+

18 Nato král David vešel, usedl před Jehovou a řekl: „Kdo jsem já, Svrchovaný pane Jehovo? Co je má rodina,* že jsi mě dovedl tak daleko?+ 19 A jako by to bylo málo, Svrchovaný pane Jehovo, říkáš, že dům tvého sluhy potrvá až do daleké budoucnosti. Nikdo z lidí to nezmění,* Svrchovaný pane Jehovo. 20 Co víc ti může tvůj sluha David říct, když mě tak dobře znáš,+ Svrchovaný pane Jehovo? 21 Podle svého slova a v souladu se svým srdcem* jsi udělal všechny ty úžasné věci a odhalil jsi je svému sluhovi.+ 22 Proto jsi opravdu velký,+ Svrchovaný pane Jehovo. Nikdo není jako ty+ a kromě tebe není žádný Bůh.+ Svědčí o tom všechno, co jsme na vlastní uši slyšeli. 23 A který jiný národ na zemi je jako tvůj lid Izrael?+ Bože, šel jsi ho vyplatit, aby se stal tvým lidem.+ Velkými a bázeň vzbuzujícími věcmi, které jsi pro něj vykonal,+ sis udělal slavné jméno.+ Kvůli svému lidu, který jsi pro sebe vyplatil z Egypta, jsi vyhnal národy a jejich bohy. 24 Z Izraele jsi navždy udělal svůj lid+ a ty, Jehovo, ses stal jejich Bohem.+

25 A teď, Bože Jehovo, jednej navždy v souladu s tím, co jsi slíbil ohledně svého sluhy a jeho domu, a vykonej, o čem jsi mluvil.+ 26 Ať je tvé jméno navždy vyvýšené,+ aby lidé mohli říct: ‚Jehova, Bůh vojsk, je Bůh nad Izraelem‘, a ať před tebou dům tvého sluhy Davida pevně stojí.+ 27 Vždyť ty, Jehovo, Bože vojsk, Bože Izraele, jsi svému sluhovi oznámil: ‚Vybuduji pro tebe dům.‘*+ Proto si tvůj sluha dodal odvahu,* aby k tobě pronesl tuto modlitbu. 28 Svrchovaný pane Jehovo, jsi pravý Bůh a tvá slova jsou pravdivá.+ Slíbil jsi svému sluhovi tyto dobré věci. 29 Kéž se tedy rozhodneš požehnat domu svého sluhy a kéž před tebou jeho dům trvá věčně.+ Vždyť jsi to slíbil, Svrchovaný pane Jehovo, a kéž domu svého sluhy navždy žehnáš.“+

8 Za nějakou dobu David porazil Filištíny,+ podrobil si je+ a vzal jim Meteg-ammu.

2 David porazil i Moabce.+ Potom je přinutil lehnout si na zem a změřil je provazem – odměřil dvě délky těch, které dal usmrtit, a jednu délku těch, které nechal naživu.+ Moabci se stali Davidovými sluhy a odváděli mu poplatky.+

3 David porazil také Rechobova syna Hadadezera, cobského krále,+ který táhl k Eufratu,+ aby obnovil svou moc. 4 David mu zajal 1 700 jezdců na koních a 20 000 pěších vojáků. Pak přeřezal šlachy všem koním od válečných vozů, ale 100 koní si nechal.+

5 Když cobskému králi Hadadezerovi přitáhli na pomoc Syřané z Damašku,+ David jich 22 000 pobil.+ 6 V syrském Damašku pak rozmístil posádky. Syřané se stali Davidovými sluhy a odváděli mu poplatky. Jehova dával Davidovi vítězství,* kamkoli šel.+ 7 David navíc vzal zlaté kulaté štíty, které měli Hadadezerovi sluhové, a přinesl je do Jeruzaléma.+ 8 A z Hadadezerových měst Betach a Berotai vzal král David velké množství mědi.

9 Chamatský+ král Toi se doslechl, že David porazil celé Hadadezerovo vojsko.+ 10 Poslal tedy ke králi Davidovi svého syna Jorama, aby se ho zeptal, jak se mu daří, a aby mu blahopřál k tomu, že Hadadezera porazil (Hadadezer totiž proti Toiovi často válčil). Joram Davidovi přinesl předměty ze stříbra, zlata a mědi. 11 Král David je dal* Jehovovi, stejně jako to udělal se stříbrem a zlatem od všech národů, které si podrobil:+ 12 od Syřanů, Moabců,+ Ammonitů, Filištínů+ a Amalekitů+ a z kořisti od cobského krále Hadadezera,+ syna Rechoba. 13 David se také proslavil, když se vrátil po pobití 18 000 Edomitů v Solném údolí.+ 14 V celém Edomu rozmístil posádky a všichni Edomité se stali Davidovými sluhy.+ Jehova dával Davidovi vítězství,* kamkoli šel.+

15 David dál vládl nad celým Izraelem+ a celému svému lidu zajišťoval právo a spravedlnost.+ 16 Joab,+ syn Ceruji, byl velitelem vojska, Jehošafat,+ syn Achiluda, byl zapisovatelem, 17 Cadok,+ syn Achituba, a Achimelek, syn Abjatara, byli kněžími, Serajáš byl tajemníkem 18 a Benajáš,+ syn Jehojady, velel Keretejcům a Peletitům.+ Davidovi synové byli vysokými úředníky.*

9 David se pak zeptal: „Zůstal ještě někdo ze Saulova rodu? Chtěl bych mu kvůli Jonatanovi projevit věrnou lásku.“+ 2 Saulova rodina měla sluhu, který se jmenoval Ciba.+ Zavolali ho tedy ke králi Davidovi a ten se ho zeptal: „Jsi Ciba?“ Odpověděl: „Ano, jsem tvůj sluha.“ 3 Král pokračoval: „Zůstal ještě někdo ze Saulova rodu? Chtěl bych mu projevit stejnou věrnou lásku, jakou projevuje Bůh.“ Ciba králi odpověděl: „Ještě je tu jeden Jonatanův syn, který je chromý na nohy.“+ 4 Král se zeptal: „Kde je?“ Ciba na to řekl: „Je v domě Ammielova syna Makira+ v Lo-debaru.“

5 Král David pro něj okamžitě poslal a dal ho z domu Ammielova syna Makira v Lo-debaru přivést. 6 Když Mefibošet, syn Saulova syna Jonatana, přišel k Davidovi, padl na kolena a poklonil se až k zemi. David řekl: „Mefibošete!“ Odpověděl mu: „Tady je tvůj sluha.“ 7 David mu řekl: „Neboj se, protože ti kvůli tvému otci Jonatanovi rozhodně projevím věrnou lásku.+ Vrátím ti všechna pole tvého děda Saula a budeš stále jíst* u mého stolu.“+

8 Nato se Mefibošet poklonil a řekl: „Co je tvůj sluha, že jsi obrátil pozornost* k takovému mrtvému psu,+ jako jsem já?“ 9 Král potom poslal pro Saulova sloužícího Cibu a řekl mu: „Všechno, co patřilo Saulovi a celému jeho rodu, dávám vnukovi tvého pána.+ 10 Budeš pro něj se svými syny a sluhy obdělávat půdu a sklízet úrodu, aby ti, kdo patří vnukovi tvého pána, měli co jíst. Ale Mefibošet, vnuk tvého pána, bude stále jíst u mého stolu.“+

Ciba měl 15 synů a 20 sluhů.+ 11 Odpověděl králi: „Tvůj sluha udělá všechno, co mu přikazuje můj pán, král.“ Mefibošet potom jedl u Davidova* stolu jako jeden z králových synů. 12 Měl malého syna, který se jmenoval Mika.+ A všichni, kdo žili v Cibově domě, se stali Mefibošetovými sluhy. 13 Mefibošet žil v Jeruzalémě a stále jedl u králova stolu.+ Byl chromý na obě nohy.+

10 Po nějaké době zemřel ammonský+ král a místo něj začal vládnout jeho syn Chanun.+ 2 David řekl: „Prokážu Nachašovu synu Chanunovi stejnou laskavost,* jakou jeho otec prokazoval mně.“ A tak David poslal své sluhy, aby mu vyjádřili soustrast nad smrtí jeho otce. Když ale Davidovi sluhové přišli do země Ammonitů, 3 ammonská knížata řekla svému pánu Chanunovi: „Myslíš si, že David k tobě poslal utěšitele z úcty k tvému otci? Neposlal k tobě své sluhy spíš proto, aby prozkoumal město, vyzvídal v něm a dobyl ho?“ 4 Chanun tedy Davidovy sluhy vzal, oholil jim polovinu vousů,+ ustřihl jim oděvy v polovině, až u zadku, a poslal je pryč. 5 Když se David dozvěděl, jak byli jeho sluhové poníženi, okamžitě jim poslal naproti své muže se vzkazem: „Zůstaňte v Jerichu,+ dokud vám nedorostou vousy, a pak se vraťte.“

6 Časem si Ammonité uvědomili, že je David začal nenávidět, a tak najali 20 000 pěších vojáků z bet-rechobských+ a cobských Syřanů,+ krále Maaky+ s 1 000 mužů a z Ištobu* 12 000 mužů.+ 7 Když se to David doslechl, vyslal proti nim Joaba a celé vojsko, včetně těch nejsilnějších válečníků.+ 8 Ammonité vytáhli a rozestavili se do bojového šiku u vchodu do městské brány. Cobští a rechobští Syřané spolu s muži z Ištobu* a Maaky stáli o kus dál na poli.

9 Když Joab viděl, že na něj nepřátelé útočí zepředu i zezadu, vybral některé z nejlepších izraelských vojáků a rozestavil je do bojového šiku proti Syřanům.+ 10 Ostatní muže svěřil pod velení* svého bratra Abišaie,+ aby je rozestavil do šiku proti Ammonitům.+ 11 Řekl mu: „Pokud budou Syřané silnější než já, přijdeš mi na pomoc. A pokud budou Ammonité silnější než ty, přijdu na pomoc já tobě. 12 Buďme silní a odvážní+ kvůli našemu lidu a městům našeho Boha a Jehova udělá, co považuje za dobré.“+

13 Potom Joab se svými muži vyrazil do boje proti Syřanům a ti se před ním dali na útěk.+ 14 Jakmile Ammonité viděli, že Syřané utekli, začali před Abišaiem prchat a stáhli se do města. Joab se pak z bitvy proti Ammonitům vrátil do Jeruzaléma.

15 Když Syřané viděli, že je Izraelité porazili, znovu se shromáždili.+ 16 Hadadezer+ poslal pro Syřany, kteří žili za Řekou,*+ a pak přitáhli k Chelamu v čele s velitelem Hadadezerova vojska Šobakem.

17 Když se to David dozvěděl, okamžitě shromáždil celý Izrael, překročil Jordán a přišel k Chelamu. Syřané se proti Davidovi rozestavili do bojového šiku a zaútočili na něj.+ 18 Dali se ale před Izraelem na útěk. David pobil ze Syřanů 700 vozatajů a 40 000 jezdců a usmrtil velitele jejich vojska Šobaka.+ 19 Když všichni králové, Hadadezerovi sluhové, viděli, že je Izraelité porazili, uzavřeli s nimi mír a stali se jejich poddanými.+ A Syřané se už nikdy neodvážili přijít Ammonitům na pomoc.

11 Začátkem roku,* v době, kdy králové vyráží do boje, vyslal David Joaba, své sluhy a celé izraelské vojsko, aby pobili Ammonity. A tak oblehli Rabbu,+ ale David zůstal v Jeruzalémě.+

2 Jednou večer* David vstal z lůžka, procházel se po střeše královského domu* a zahlédl odtamtud ženu, jak se koupe. Byla velmi krásná. 3 David poslal jednoho muže, aby se na tu ženu zeptal, a on mu oznámil: „Je to Eliamova+ dcera Bat-šeba,+ manželka Chetity+ Urijáše.“+ 4 David potom poslal své sluhy, aby ji přivedli.+ Přišla tedy k němu a on s ní měl pohlavní styk.+ (Stalo se to v době, kdy se očišťovala.*+) Pak se vrátila domů.

5 Ta žena otěhotněla a vzkázala Davidovi: „Jsem těhotná.“ 6 Nato David přikázal Joabovi: „Pošli ke mně Chetitu Urijáše.“ Joab tedy Urijáše poslal k Davidovi. 7 Když k němu Urijáš přišel, David se ho začal ptát, jak se daří Joabovi a vojákům a jak probíhá válka. 8 Potom mu řekl: „Jdi k sobě domů a odpočiň si.“* Když Urijáš odešel z králova domu, král za ním nechal poslat dar.* 9 Urijáš ale ulehl u vchodu do králova domu s ostatními sluhy svého pána a k sobě domů nešel. 10 Davidovi tedy řekli: „Urijáš nešel k sobě domů.“ A tak se David Urijáše zeptal: „Copak ses právě nevrátil z cesty? Proč jsi nešel k sobě domů?“ 11 Urijáš Davidovi odpověděl: „Truhla+ a izraelští i judští muži bydlí ve stanech a můj pán Joab a sluhové mého pána táboří na poli. A já bych měl jít k sobě domů a tam jíst a pít a spát se svou manželkou?+ Jakože žiješ, jakože žije tvá duše,* to neudělám!“

12 David Urijášovi řekl: „Zůstaň tu i dnes a zítra tě pošlu pryč.“ Urijáš tedy ten den a příští den zůstal v Jeruzalémě. 13 David ho pak pozval, aby spolu jedli a pili. Nakonec ho opil. Ale Urijáš si šel večer lehnout na své lůžko ke sluhům svého pána a nešel k sobě domů. 14 Ráno David napsal dopis Joabovi a poslal ho po Urijášovi. 15 V dopise stálo: „Postavte Urijáše do přední linie, kde je nejprudší boj. Potom se od něj stáhněte, aby padl a zemřel.“+

16 Joab tedy pozorně sledoval město a postavil Urijáše tam, kde věděl, že jsou nepřátelé velmi silní. 17 Když muži z města vyrazili do boje proti Joabovi, někteří Davidovi sluhové padli. A Chetita Urijáš byl mezi nimi.+ 18 Joab pak Davidovi poslal podrobnou zprávu o bitvě. 19 Poslovi dal pokyn: „Až králi podáš zprávu o bitvě, 20 král se možná rozzlobí a řekne ti: ‚Proč jste šli bojovat tak blízko k městu? Nevěděli jste, že budou střílet z hradeb? 21 Kdo zabil Jerubbešetova+ syna Abimeleka?+ Nebyla to žena, která na něj ze zdi hodila mlýnský kámen, takže u Tebecu zemřel? Proč jste šli tak blízko k hradbám?‘ Pak mu řekni: ‚Zemřel i tvůj sluha Chetita Urijáš.‘“

22 Posel tedy šel a vyřídil Davidovi všechno, co mu Joab vzkazoval. 23 Řekl Davidovi: „Jejich muži byli silnější než my. Vytáhli proti nám do pole, ale my jsme je zahnali zpátky ke vchodu do městské brány. 24 A lukostřelci na tvé sluhy stříleli z hradeb a někteří královi sluhové zemřeli. Zemřel i tvůj sluha Chetita Urijáš.“+ 25 David poslovi odpověděl: „Řekni Joabovi: ‚Netrap se tím, protože meč si vybere jednou toho, podruhé jiného. Zesil útok na město a znič ho.‘+ A dodej Joabovi odvahu.“

26 Když se Urijášova manželka doslechla, že její manžel zemřel, začala nad ním truchlit. 27 Jakmile skončilo období truchlení, David pro ni poslal a přivedl ji do svého domu. Stala se jeho manželkou+ a porodila mu syna. Ale to, co David udělal, se Jehovovi vůbec nelíbilo.*+

12 Jehova tedy k Davidovi poslal Natana.+ Ten k němu přišel+ a řekl: „V jednom městě byli dva muži, jeden bohatý a druhý chudý. 2 Bohatý muž měl velmi mnoho ovcí a dobytka,+ 3 ale ten chudý měl jenom jednu malou ovečku, kterou si koupil.+ Staral se o ni a ona u něj rostla spolu s jeho syny. Jedla z toho mála, co měl, pila z jeho poháru a spala mu v náruči. Byla pro něj jako dcera. 4 Jednou přišel k bohatému muži host, ale jemu se nechtělo vzít nějaký kus ze svých ovcí nebo dobytka, aby pro něj připravil jídlo. A tak vzal ovečku toho chudého muže a připravil ji k jídlu pro svého hosta.“+

5 Nato David proti tomu muži vzplanul hněvem a řekl Natanovi: „Jakože Jehova žije,+ muž, který tohle udělal, si zaslouží zemřít! 6 A za to, že udělal něco takového a neměl soucit, by měl tu ovečku zaplatit čtyřnásobně.“+

7 Natan Davidovi řekl: „Ty jsi ten muž! Toto říká Jehova, Bůh Izraele: ‚Já jsem tě pomazal za krále nad Izraelem+ a vysvobodil tě ze Saulových rukou.+ 8 Dal jsem ti dům tvého pána,+ do náruče jsem ti dal manželky tvého pána+ a dal jsem ti izraelský a judský dům.+ A kdyby to bylo málo, dal bych ti ještě mnohem víc.+ 9 Proč jsi pohrdl Jehovovým slovem a udělal jsi to, co považuje za špatné? Chetitu Urijáše jsi zabil mečem!+ Zabil jsi ho mečem Ammonitů a potom sis vzal jeho manželku.+ 10 Za to, že jsi mnou pohrdl a vzal sis manželku Chetity Urijáše, se meč nikdy nevzdálí od tvého domu.‘+ 11 Toto říká Jehova: ‚Přivedu na tebe neštěstí z tvého vlastního domu.+ Před tvýma očima vezmu tvé manželky a dám je jinému muži*+ a on s nimi bude spát za bílého dne.*+ 12 Ty jsi jednal tajně,+ ale já to udělám před celým Izraelem a za bílého dne.‘“*

13 David Natanovi řekl: „Zhřešil jsem proti Jehovovi.“+ Natan mu odpověděl: „Jehova ti proto tvůj hřích promíjí.*+ Nezemřeš.+ 14 Protože jsi ale svým jednáním projevil Jehovovi naprostou neúctu, tvůj syn, který se ti právě narodil, rozhodně zemře.“

15 Potom Natan odešel domů.

A Jehova způsobil, že dítě, které Urijášova manželka porodila Davidovi, onemocnělo. 16 David za chlapce úpěnlivě prosil pravého Boha. Zahájil přísný půst a v noci si lehal na zem.+ 17 Starší jeho domu za ním přišli, aby ho ze země zvedli, ale on to odmítl a nechtěl s nimi jíst. 18 Sedmý den dítě zemřelo, ale Davidovi sluhové se mu to báli povědět. Říkali si: „Když jsme mu domlouvali, dokud bylo dítě naživu, neposlouchal nás. Jak bychom mu tedy mohli říct, že dítě zemřelo? Mohl by udělat něco hrozného.“

19 Když David viděl, jak si jeho sluhové šeptají, pochopil, že dítě zemřelo. A tak se jich zeptal: „Dítě zemřelo?“ Odpověděli: „Zemřelo.“ 20 Nato David vstal ze země, umyl se, natřel se olejem+ a převlékl se. Pak šel do Jehovova domu+ a padl tváří k zemi. A když se vrátil do svého domu,* požádal, aby mu přinesli jídlo, a najedl se. 21 Jeho sluhové se ho zeptali: „Jak máme rozumět tomu, co jsi udělal? Dokud bylo dítě naživu, postil ses a plakal jsi, ale jakmile zemřelo, vstal jsi a začal jíst.“ 22 Odpověděl: „Dokud bylo dítě naživu, postil jsem se+ a plakal jsem, protože jsem si říkal: ‚Kdo ví, jestli se nade mnou Jehova neslituje a nenechá dítě žít?‘+ 23 Když teď ale zemřelo, proč bych se měl postit? Můžu ho snad přivést zpátky?+ Já půjdu k němu,+ ale on se ke mně nevrátí.“+

24 Potom David začal utěšovat svou manželku Bat-šebu.+ Vešel k ní a spal s ní. Časem porodila syna, který dostal jméno Šalomoun.*+ Jehova ho miloval+ 25 a prostřednictvím proroka Natana+ řekl, aby mu dali jméno Jedidjáš,* a to kvůli Jehovovi.

26 Joab dál bojoval proti Rabbě,+ která patřila Ammonitům,+ a toto královské město* dobyl.+ 27 Vyslal tedy k Davidovi posly se vzkazem: „Bojoval jsem proti Rabbě+ a dobyl jsem město vod.* 28 Teď shromáždi zbytek vojska, utáboř se u města a dobuď ho. Jinak to město dobudu já a zásluhy za to připadnou mně.“*

29 A tak David shromáždil celé vojsko, vytáhl k Rabbě, bojoval proti ní a dobyl ji. 30 Potom vzal Malkamovi z hlavy korunu s drahokamy, vyrobenou z talentu* zlata. A dali ji Davidovi na hlavu. David také z města odnesl obrovskou kořist.+ 31 Vyvedl jeho obyvatele a nařídil jim, aby řezali kameny, pracovali s ostrými železnými nástroji a železnými sekerami a vyráběli cihly. Tak to udělal se všemi městy Ammonitů. Nakonec se David a celé vojsko vrátili do Jeruzaléma.

13 Davidův syn Absalom měl krásnou sestru, která se jmenovala Tamar,+ a Davidův syn Amnon+ se do ní zamiloval. 2 Amnon se kvůli své sestře Tamar tak trápil, že z toho onemocněl. Byla totiž panna a Amnonovi připadalo nemožné s ní něco mít. 3 Amnon měl jednoho přítele, který se jmenoval Jehonadab+ a byl synem Davidova bratra Šimeaha.+ Byl to velmi chytrý muž. 4 Zeptal se Amnona: „Proč jsi ty, králův syn, každé ráno tak skleslý? Nechceš mi to říct?“ Amnon mu odpověděl: „Zamiloval jsem se do Tamar, sestry+ mého bratra Absaloma.“ 5 Jehonadab mu poradil: „Lehni si na lůžko a předstírej, že jsi nemocný. Až se na tebe tvůj otec přijde podívat, řekni mu: ‚Ať prosím přijde moje sestra Tamar a dá mi najíst. Ať mi před očima připraví jídlo, jaké se dává nemocným,* a já si ho od ní vezmu.‘“

6 Amnon si tedy lehl a předstíral, že je nemocný. Když se na něj král přišel podívat, Amnon mu řekl: „Ať prosím přijde moje sestra Tamar, připraví přede mnou dvě placky ve tvaru srdce a já si je od ní vezmu.“ 7 Nato David poslal domů pro Tamar a vzkázal jí: „Jdi prosím do domu svého bratra Amnona a připrav mu jídlo.“* 8 Tamar tedy šla do domu svého bratra Amnona, který tam ležel. Vzala těsto, uhnětla z něj před Amnonem placky a usmažila je. 9 Potom je vzala z pánve a dala mu je. Amnon ale odmítl jíst a řekl: „Ať všichni odejdou!“ A tak všichni odešli.

10 Amnon pak řekl Tamar: „Přines to jídlo* do ložnice a já si ho od tebe vezmu.“ Tamar tedy vzala placky ve tvaru srdce, které udělala, a přinesla je svému bratru Amnonovi do ložnice. 11 Když mu je podávala, chytil ji a řekl: „Pojď, miluj se se mnou, moje sestro!“ 12 Ale ona mu řekla: „Ne, můj bratře! Nepokořuj mě! V Izraeli se nic takového nedělá.+ Nedopouštěj se téhle hanebnosti.+ 13 Jak bych se pak mohla zbavit své pohany? A tebe budou v Izraeli považovat za hanebného ničemu. Prosím, promluv s králem, vždyť ti mě dá.“ 14 Amnon jí ale nenaslouchal, přemohl ji a znásilnil. 15 Potom ji začal velmi nenávidět a jeho nenávist k ní byla větší než láska, kterou k ní předtím cítil. Nařídil jí: „Vstaň! Jdi pryč!“ 16 Řekla mu na to: „Ne, můj bratře! To, že mě vyháníš, je horší než to, co jsi mi udělal.“ On jí ale nenaslouchal.

17 Zavolal svého sloužícího a řekl mu: „Odveď prosím ode mě tu ženu a zamkni za ní dveře.“ 18 (Tamar měla na sobě oděv,* jaký nosily panenské dcery krále.) Amnonův sloužící ji vyvedl ven a zamkl za ní dveře. 19 Tamar si posypala hlavu popelem,+ roztrhla si oděv, který měla na sobě, chytila se za hlavu a s pláčem odcházela.

20 Její bratr Absalom+ se jí zeptal: „Byl to tvůj bratr Amnon? A teď mlč, moje sestro. Je to tvůj bratr.+ Snaž se na to nemyslet.“* Tamar potom žila v ústraní, v domě svého bratra Absaloma. 21 Když se o tom všem doslechl král David, velmi se rozzlobil.+ Nechtěl ale zranit city svého syna Amnona, protože ho miloval. Byl to totiž jeho prvorozený. 22 A Absalom s Amnonem nemluvil ani ve zlém, ani v dobrém. Absalom ho totiž nenáviděl+ za to, že pokořil jeho sestru Tamar.+

23 Když uplynuly dva roky, Absalom nechal u Baal-chacoru poblíž Efrajimu+ stříhat své ovce a pozval všechny královy syny na hostinu.+ 24 Absalom přišel ke králi a řekl: „Tvůj sluha právě stříhá ovce. Ať jde prosím král a jeho sluhové se mnou.“ 25 Král mu ale odpověděl: „Ne, můj synu. Kdybychom šli všichni, byli bychom ti na obtíž.“ I když na něj Absalom naléhal, nechtěl jít, ale požehnal mu. 26 Absalom tedy řekl: „Když nepůjdeš ty, ať s námi prosím jde můj bratr Amnon.“+ Král se ho zeptal: „Proč by s tebou měl jít on?“ 27 Ale Absalom na něj dál naléhal, a tak s ním poslal Amnona i všechny královy syny.

28 Potom Absalom přikázal svým sloužícím: „Dávejte pozor! Až bude Amnonovo srdce dobře naladěné vínem a já vám řeknu: ‚Zabijte Amnona!‘, tak ho zabijete. Nebojte se. Bude to přece na můj příkaz. Buďte odvážní a silní.“ 29 Absalomovi sloužící tedy splnili jeho příkaz a Amnona zabili. Všichni ostatní královi synové se pak zvedli, nasedli na své muly a dali se na útěk. 30 Když byli ještě na cestě, k Davidovi dorazila zpráva: „Absalom zabil všechny královy syny. Nikdo z nich nepřežil.“ 31 Nato král vstal, roztrhl si oděv a padl na zem. Kolem stáli s roztrženými oděvy všichni jeho sluhové.

32 Jehonadab,+ syn Davidova bratra Šimeaha,+ ale řekl: „Ať si můj pán nemyslí, že zabili všechny královy syny. Zemřel jen Amnon.+ Stalo se to na příkaz Absaloma, který to měl v úmyslu+ ode dne, kdy Amnon pokořil jeho sestru+ Tamar.+ 33 Ať tedy můj pán, král, nebere vážně* zprávu, která říká: ‚Zemřeli všichni královi synové.‘ Zemřel jen Amnon.“

34 Absalom mezitím utekl.+ Když se strážný rozhlédl, viděl, jak cestou po úbočí hory přichází mnoho lidí. 35 Nato Jehonadab+ řekl králi: „Podívej! Královi synové se vracejí. Je to přesně tak, jak tvůj sluha řekl.“ 36 Jakmile domluvil, vešli s hlasitým pláčem královi synové. I král a všichni jeho sluhové hořce plakali. 37 Absalom utekl ke gešurskému králi Talmaiovi,+ synovi Ammihuda. A David truchlil nad smrtí svého syna mnoho dnů. 38 V Gešuru,+ kam utekl, zůstal Absalom tři roky.

39 Nakonec král David zatoužil jít za Absalomem, protože se už se smrtí Amnona smířil.*

14 Joab, syn Ceruji,+ poznal, že král v srdci touží po Absalomovi.+ 2 Nechal tedy z Tekoy+ přivést jednu moudrou ženu a řekl jí: „Předstírej prosím, že truchlíš, obleč si smuteční oděv a nenatírej se olejem.+ Chovej se tak, jako bys už dlouho truchlila nad někým mrtvým. 3 Jdi ke králi a řekni mu toto.“ A pověděl jí, co má říct.*

4 Tekoanka přišla ke králi, padla na kolena a poklonila se až k zemi. Řekla: „Králi, pomoz mi!“ 5 Král se jí zeptal: „Co se děje?“ Odpověděla: „Jsem vdova, můj manžel je mrtvý. 6 Tvá služka měla dva syny. Začali se spolu prát na poli a nebyl tam nikdo, kdo by je od sebe odtrhl. Pak jeden z nich toho druhého udeřil a zabil. 7 A teď se proti tvé služce postavila celá rodina. Říkají: ‚Vydej nám toho vraha! Usmrtíme ho za to, že připravil o život svého bratra,+ i když tím odstraníme dědice.‘ Chtějí uhasit poslední žhavý uhlík, který mi zbyl.* Mému manželovi by tak na zemi nezůstalo jméno ani potomstvo.“*

8 Král jí řekl: „Jdi domů. Já se o to postarám.“ 9 Tekoanka mu odpověděla: „Můj pane, králi, ať je vina na mně a na domě mého otce, ale král a jeho trůn ať jsou nevinní.“ 10 Král jí pak řekl: „Pokud by o tom s tebou ještě někdo mluvil, přiveď ho ke mně, a už ti nebude dělat potíže.“ 11 Ale ona řekla: „Ať prosím král pamatuje na Jehovu, svého Boha, aby mstitel krve+ nezpůsobil zkázu tím, že by zabil mého syna.“ Král jí tedy slíbil: „Jakože Jehova žije,+ tvému synovi nespadne na zem ani jediný vlas.“ 12 Žena ho pak požádala: „Dovol prosím své služce, aby svému pánu, králi, ještě něco řekla.“ „Mluv,“ odpověděl jí.

13 Řekla mu: „Proč tedy děláš něco podobného ke škodě Božího lidu?+ Když král takhle mluví, sám sebe obviňuje, protože svého vlastního syna nechce přivést zpátky z vyhnanství.+ 14 Všichni umíráme a jsme jako voda, která se vylévá na zem a nedá se sebrat. Ale Bůh nechce nikoho připravit o život* a hledá důvody, proč by od něj vyhnanec neměl být odehnán navždy. 15 Přišla jsem to říct svému pánu, králi, protože mě lidé vystrašili. Tvá služka si řekla: ‚Promluvím o tom s králem. Snad vyhoví prosbě své otrokyně. 16 Snad mi bude naslouchat a vysvobodí svou otrokyni z rukou muže, který chce mě a mého syna odříznout od dědictví, které nám Bůh dal.‘+ 17 Potom si tvá služka řekla: ‚Snad mi slovo mého pána, krále, přinese úlevu.‘ Vždyť můj pán, král, dokáže rozlišovat dobré od špatného jako anděl pravého Boha. Ať je Jehova, tvůj Bůh, s tebou.“

18 Král na to ženě řekl: „Nezatajuj prosím přede mnou nic z toho, na co se tě zeptám.“ Odpověděla mu: „Ať prosím můj pán, král, mluví.“ 19 Král se jí zeptal: „Nenavedl tě k tomu všemu Joab?“+ Žena odpověděla: „Jakože žiješ, můj pane, králi, je to přesně tak, jak* můj pán, král, říká. Byl to tvůj služebník Joab, kdo mi to přikázal a kdo tvé služce pověděl, co má říct.* 20 Tvůj služebník Joab to udělal proto, aby tu záležitost postavil do jiného světla. Ale můj pán je stejně moudrý jako anděl pravého Boha a ví o všem, co se v zemi děje.“

21 Král pak řekl Joabovi: „Dobrá, udělám to.+ Jdi a toho mladého muže Absaloma přiveď zpátky.“+ 22 Nato Joab padl na kolena, poklonil se až k zemi, chválil krále a řekl: „Tvůj sluha dnes ví, že získal tvou přízeň, můj pane, králi, protože král vyhověl žádosti svého sluhy.“ 23 Potom se Joab vydal do Gešuru+ a přivedl Absaloma do Jeruzaléma. 24 Král však řekl: „Ať se vrátí do svého domu, ale přede mnou se objevit nesmí.“ Absalom se tedy vrátil do svého domu a před králem se neobjevil.

25 Žádného muže v celém Izraeli nechválili za jeho krásu tolik jako Absaloma. Od hlavy až k patě na něm nebyla jediná vada. 26 Když si ostříhal vlasy (musel si je stříhat na konci každého roku, protože už pro něj byly příliš těžké), ostříhané vlasy vážily 200 šekelů* podle královského kamenného závaží.* 27 Absalomovi se narodili tři synové+ a jedna dcera, která se jmenovala Tamar. Byla to velmi krásná žena.

28 Absalom žil v Jeruzalémě celé dva roky, ale před králem se neobjevil.+ 29 Absalom tedy zavolal Joaba, aby ho poslal ke králi, ale Joab nechtěl přijít. Pak ho zavolal podruhé, ale i tentokrát to Joab odmítl. 30 Nakonec řekl svým sluhům: „Joabovo pole je vedle mého a má na něm ječmen. Jděte a zapalte ho.“ Absalomovi sluhové tedy to pole zapálili. 31 Nato se Joab vydal za Absalomem do jeho domu a zeptal se ho: „Proč mi tvoji sluhové zapálili pole?“ 32 Absalom mu odpověděl: „Vzkazoval jsem ti: ‚Přijď, abych tě mohl poslat ke králi se slovy: „Proč jsem přišel z Gešuru?+ Bylo by pro mě lepší, kdybych tam zůstal. Ať mi teď král dovolí se před ním objevit, a pokud jsem se nějak provinil, ať mě usmrtí.“‘“

33 A tak šel Joab ke králi a řekl mu to. Král pak zavolal Absaloma a ten k němu přišel, padl před ním na kolena a poklonil se až k zemi. Potom král Absaloma políbil.+

15 Potom si Absalom obstaral vůz, koně a také 50 mužů, aby před ním běhali.+ 2 Už od brzkého rána stával u cesty k městské bráně.+ A kdykoli měl nějaký muž soudní spor, který měl rozhodnout král,+ Absalom si ho zavolal a zeptal se ho: „Odkud jsi?“ Muž mu odpověděl: „Tvůj sluha je z jednoho z izraelských kmenů.“ 3 Absalom pak říkal: „Tvoje žádost je oprávněná, ale u krále není nikdo, kdo by si tě vyslechl.“ 4 A dodával: „Kdybych se tak stal soudcem v zemi já! Pak by za mnou mohl přijít každý, kdo má soudní případ nebo spor, a já bych mu zajistil spravedlnost.“

5 A když k němu nějaký muž přišel a chtěl se mu poklonit, Absalom natáhl ruku, chytil ho a políbil ho.+ 6 Choval se tak ke všem Izraelitům, kteří se svým sporem přicházeli za králem. Tak Absalom kradl srdce izraelských mužů.+

7 Po čtyřech letech* řekl Absalom králi: „Dovol mi prosím jít do Hebronu+ a splnit tam slavnostní slib, který jsem dal Jehovovi. 8 Když totiž tvůj sluha bydlel v Gešuru+ v Sýrii, slavnostně slíbil:+ ‚Pokud mě Jehova přivede zpátky do Jeruzaléma, přinesu Jehovovi oběť.‘“* 9 Král mu řekl: „Jdi v pokoji.“ A tak se Absalom vydal do Hebronu.

10 Absalom rozeslal zvědy do všech izraelských kmenů a přikázal jim: „Až uslyšíte zvuk rohu, začněte volat: ‚Absalom se v Hebronu stal králem!‘“+ 11 S Absalomem tam z Jeruzaléma odešlo 200 mužů, které pozval. Netušili, co se děje, a tak se na cestu vydali bez jakéhokoli podezření. 12 Když Absalom přinesl oběti, poslal pro Giloana Achitofela,+ Davidova rádce,+ do jeho města Gilo.+ Spiknutí sílilo a těch, kdo Absaloma podporovali, stále přibývalo.+

13 Časem přišel k Davidovi muž, který mu oznámil: „Srdce izraelských mužů se přiklonilo k Absalomovi.“ 14 David okamžitě řekl všem svým sluhům, kteří s ním byli v Jeruzalémě: „Pojďte, musíme utéct,+ nebo Absalomovi nikdo z nás neunikne! Pospěšte si, jinak se přižene, přivede na nás neštěstí a město vybije mečem!“+ 15 Odpověděli mu: „Tvoji sluhové udělají všechno, co náš pán, král, řekne.“+ 16 Král se tedy s celou svou domácností vydal na cestu, ale deset svých vedlejších manželek*+ pověřil, aby se staraly o dům.* 17 Král a všichni, kdo byli s ním, se pak zastavili u Bet-merchaku.

18 Všichni sluhové, kteří s ním odešli,* a všichni Keretejci, Peletité+ a Gaťané+ – 600 mužů, kteří ho následovali z Gatu+ – procházeli před králem.* 19 Potom král řekl Gaťanu Ittaiovi:+ „Proč jdeš s námi i ty? Vrať se a zůstaň s novým králem. Vždyť jsi cizinec, který musel opustit svůj domov. 20 Včera jsi přišel a dnes bych tě měl nutit, abys se mnou šel kdoví kam? Vrať se, vezmi s sebou své bratry a ať ti Jehova projeví laskavost* a věrnost.“+ 21 Ale Ittai králi odpověděl: „Jakože žije Jehova a jakože žije můj pán, král, kdekoli bude můj pán, král, tam bude tvůj sluha. Jsem připraven s tebou i zemřít!“+ 22 David na to Ittaiovi+ řekl: „Tak pojď.“ Gaťan Ittai tedy šel a s ním všichni jeho muži a jejich rodiny.

23 Zatímco král stál u údolí Kidron+ a lidé přecházeli údolí směrem k cestě do pustiny, všichni z té oblasti hlasitě plakali. 24 Byl tam také Cadok+ a s ním všichni Levité,+ kteří nesli truhlu+ smlouvy pravého Boha.+ Truhlu pravého Boha postavili na zem. A stál tam i Abjatar,+ zatímco všichni ti lidé opouštěli město a přecházeli údolí. 25 Ale král řekl Cadokovi: „Vezmi truhlu pravého Boha do města.+ Pokud získám Jehovovu přízeň, přivede mě zpátky a dovolí mi vidět ji i místo, kde přebývá.+ 26 Ale kdyby řekl: ‚Nemám v tobě zalíbení‘, pak ať mi udělá, co považuje za dobré.“ 27 Potom král knězi Cadokovi řekl: „Jsi přece jasnovidec.+ Vrať se v pokoji do města a vezmi s sebou vaše dva syny – svého syna Achimaace a Abjatarova syna Jonatana.+ 28 Já budu čekat u brodů v pustině, dokud od vás nedostanu nějakou zprávu.“+ 29 Cadok a Abjatar tedy vzali truhlu pravého Boha zpátky do Jeruzaléma a zůstali tam.

30 Když David vystupoval na Olivovou horu,*+ plakal, měl zahalenou hlavu a byl bosý. Všichni, kdo šli s ním, si také zahalili hlavu a plakali. 31 Davidovi potom oznámili: „Achitofel se přidal k těm, kdo se spikli+ s Absalomem.“+ David na to řekl: „Jehovo, způsob prosím, ať Achitofelovu radu považují za nerozumnou!“+

32 Když David došel na vrchol, kam se lidé chodili klanět Bohu, čekal tam na něj Arkita+ Chušai.+ Měl roztržený oděv a hlavu posypanou prachem. 33 David mu ale řekl: „Kdybys šel se mnou, byl bys pro mě břemenem. 34 Ale když se vrátíš do města a řekneš Absalomovi: ‚Jsem tvůj sluha, králi. Dřív jsem sloužil tvému otci, ale teď jsem tvým sluhou‘,+ pak mi pomůžeš tím, že překazíš Achitofelovu radu.+ 35 Budou tam s tebou kněží Cadok a Abjatar. Řekni jim všechno, co se doslechneš v králově domě.+ 36 Jsou s nimi i jejich dva synové – Cadokův syn Achimaac+ a Abjatarův syn Jonatan.+ Po nich mi posílejte zprávy o všem, co uslyšíte.“ 37 Davidův přítel Chušai+ se tedy vrátil do Jeruzaléma. Přišel tam ve chvíli, kdy do něj vstupoval Absalom.

16 Když byl David kousek za vrcholem hory,+ přicházel mu naproti Mefibošetův+ sloužící Ciba+ se dvěma osedlanými osly, kteří nesli 200 chlebů, 100 koláčů rozinek, 100 koláčů letního ovoce* a velký džbán vína.+ 2 Král se ho zeptal: „Proč jsi to přivezl?“ Ciba odpověděl: „Na oslech může jet králova domácnost. Chléb a letní ovoce jsou pro tvé muže a víno je pro ty, kdo se v pustině unaví.“+ 3 „A kde je vnuk tvého pána?“+ zeptal se ho král. Ciba odpověděl: „Zůstal v Jeruzalémě. Řekl: ‚Dnes mi Izrael vrátí kralování mého děda.‘“+ 4 Král pak Cibovi řekl: „Všechno, co patří Mefibošetovi, dávám tobě.“+ Ciba odpověděl: „Klaním se. Ať mám dál tvou přízeň, můj pane, králi.“+

5 Když král David došel k Bachurimu, vycházel odtamtud muž ze Saulova rodu. Jmenoval se Šimei+ a byl to syn Gery. Jak přicházel, vykřikoval urážky+ 6 a házel kameny po Davidovi, po všech jeho sluzích a také po všech ostatních lidech a válečnících, kteří byli napravo a nalevo od krále. 7 Šimei volal: „Táhni, táhni, ty vrahu! Ty ničemo! 8 Jehova tě trestá za prolitou krev Saulova rodu. Začal jsi kralovat místo něj, ale teď Jehova dává kralování do rukou tvého syna Absaloma. Dostihlo tě neštěstí, protože neseš vinu za prolitou krev!“+

9 Abišai, syn Ceruji,+ pak řekl králi: „Proč by měl tenhle mrtvý pes+ urážet mého pána, krále?+ Dovol mi jít a useknout mu hlavu.“+ 10 Ale král odpověděl: „Co s tím máte společného, synové Ceruji?+ Jen ať mě uráží.+ Sám Jehova mu totiž řekl:+ ‚Proklej Davida!‘ Kdo tedy může říct: ‚Proč to děláš?‘“ 11 David potom řekl Abišaiovi a všem svým sluhům: „Když mi vlastní syn, který vyšel z mého nitra, usiluje o život,+ co bych měl čekat od nějakého Benjamínovce!+ Nechte ho, ať mě uráží. Vždyť mu to řekl Jehova. 12 Snad Jehova uvidí moje trápení+ a snad mi Jehova vynahradí urážky, které jsem si dnes vyslechl.“+ 13 A tak David se svými muži pokračoval v cestě. Šimei šel po úbočí hory zároveň s ním, vykřikoval urážky+ a házel kameny a prach.

14 Nakonec král a ti, kdo byli s ním, došli vyčerpaní na místo, kde si odpočinuli.

15 Mezitím Absalom se všemi izraelskými muži dorazil do Jeruzaléma. Byl s ním i Achitofel.+ 16 K Absalomovi přišel Davidův přítel Arkita+ Chušai+ a zvolal: „Ať žije král!+ Ať žije král!“ 17 Absalom na to Chušaiovi řekl: „Takhle svému příteli projevuješ věrnou lásku? Proč jsi nešel s ním?“ 18 Chušai mu odpověděl: „Jsem na straně toho, koho vyvolil Jehova, tento lid a všichni izraelští muži, a s ním zůstanu. 19 A navíc, komu bych měl sloužit? Ne snad jeho synovi? Stejně jako jsem sloužil tvému otci, tak budu sloužit tobě.“+

20 Absalom pak řekl Achitofelovi: „Poraď mi.+ Co máme dělat?“ 21 Achitofel mu odpověděl: „Měj styk s manželkami* svého otce,+ které tady nechal, aby se staraly o dům.*+ Celý Izrael potom uslyší, že sis svého otce znepřátelil, a těm, kdo tě podporují, to dodá sílu.“ 22 A tak pro Absaloma postavili stan na střeše+ a on měl pohlavní styky s vedlejšími manželkami* svého otce+ na očích celému Izraeli.+

23 Achitofelovy rady+ tehdy lidé brali tak, jako by pocházely od* pravého Boha. Za takové považoval všechny Achitofelovy rady David i Absalom.

17 Achitofel pak řekl Absalomovi: „Dovol mi prosím, abych vybral 12 000 mužů a dnes v noci se vydal pronásledovat Davida. 2 Zaútočím na něj, až bude unavený a zesláblý,*+ a zachvátí ho hrůza. Všichni, kdo jsou s ním, utečou a já zabiju jen krále.+ 3 Potom všechny přivedu zpátky k tobě. Jejich návrat závisí na tom, co se stane s mužem, kterého hledáš. Všichni pak budou žít v míru.“ 4 Absalomovi a všem izraelským starším se jeho návrh zdál dobrý.

5 Absalom ale řekl: „Zavolejte prosím ještě Arkitu Chušaie+ a poslechněme si, co řekne on.“ 6 Když Chušai přišel, Absalom mu řekl: „Tohle radil Achitofel. Máme jeho radu poslechnout? Pokud ne, navrhni něco ty.“ 7 Chušai Absalomovi odpověděl: „Tentokrát Achitofel neradí dobře.“+

8 A pokračoval: „Víš přece, že tvůj otec a jeho muži jsou silní+ a že jsou rozzuření* jako medvědice, která ztratila mláďata.+ A tvůj otec je válečník+ a nebude nocovat s lidem. 9 V tuhle chvíli se skrývá v nějaké jeskyni* nebo jinde,+ a pokud zaútočí jako první, pak ti, kdo o tom uslyší, řeknou: ‚Absalomovi muži byli poraženi!‘ 10 Potom se i odvážný muž, který má srdce jako lev,+ roztřese strachy. Vždyť celý Izrael ví, že tvůj otec je silný válečník+ a že jeho muži jsou stateční. 11 Moje rada zní: Ať se k tobě shromáždí celý Izrael, od Danu po Beer-šebu,+ v takovém množství, jako je zrnek písku na břehu moře.+ A ty sám je povedeš do boje. 12 Zaútočíme na něj, ať je kdekoli. Napadneme ho stejně, jako rosa padá na zem, a nikdo nepřežije – ani on, ani žádný z jeho mužů. 13 Pokud se stáhne do nějakého města, celý Izrael k tomu městu přinese provazy a strhneme ho do údolí. Nezůstane z něj ani kámen.“

14 Absalom a všichni izraelští muži na to řekli: „Rada Arkity Chušaie je lepší+ než rada Achitofela!“ Jehova se totiž rozhodl* překazit dobrou radu Achitofela,+ aby Jehova mohl na Absaloma přivést neštěstí.+

15 Chušai pak řekl kněžím Cadokovi a Abjatarovi:+ „Tohle radil Absalomovi a izraelským starším Achitofel a tohle jsem radil já. 16 Rychle pošlete Davidovi zprávu a varujte ho: ‚Nezůstávej přes noc u brodů* v pustině. Musíš přejít řeku, jinak budou král i všichni, kdo jsou s ním, vyhlazeni.‘“*+

17 Jedna služka to odešla povědět Jonatanovi+ a Achimaacovi,+ kteří se zdržovali u En-rogelu,+ a oni to pak šli vyřídit králi Davidovi. Nechtěli totiž, aby je někdo viděl vstupovat do města. 18 Všiml si jich ale nějaký mladý muž a řekl to Absalomovi. Ti dva tedy rychle šli a vstoupili do domu jednoho muže v Bachurimu,+ který měl na dvoře studnu. Spustili se do ní 19 a manželka toho muže přes studnu přehodila látku, na kterou nasypala drcené obilí. A nikdo o tom nevěděl. 20 Potom přišli k té ženě do domu Absalomovi sluhové a zeptali se: „Kde je Achimaac a Jonatan?“ Odpověděla jim: „Prošli tudy směrem k řece.“+ Ti muži je pak hledali, ale nenašli je, a tak se vrátili do Jeruzaléma.

21 Když odešli, Achimaac a Jonatan vylezli ze studny a vydali se za králem Davidem. Řekli mu: „Rychle přejděte řeku, protože Achitofel proti vám radil tohle.“+ 22 David a všichni, kdo byli s ním, okamžitě vstali a překročili Jordán. Za svítání už byli všichni na druhé straně.

23 Když Achitofel viděl, že jeho radu odmítli, osedlal osla a odjel domů do svého města.+ Dal pokyny své domácnosti+ a pak se oběsil.*+ Tak Achitofel zemřel a pohřbili ho do hrobky jeho předků.

24 David mezitím došel do Machanajimu+ a Absalom se všemi izraelskými muži překročil Jordán. 25 Za velitele vojska Absalom místo Joaba+ dosadil Amasu.+ Amasa byl synem Izraelity jménem Jitra a Nachašovy dcery Abigail,+ která byla sestrou Joabovy matky Ceruji. 26 Absalom se s Izraelity utábořil v gileadské zemi.+

27 Jakmile David dorazil do Machanajimu, přišli tam Nachašův syn Šobi z Rabby,+ která patřila Ammonitům, Ammielův syn Makir+ z Lo-debaru a Gileaďan Barzillai+ z Rogelimu 28 a přinesli lůžka, mísy, hliněné hrnce, pšenici, ječmen, mouku, pražené obilí, boby, čočku, upražené zrní, 29 med, máslo, ovce a sýr.* To všechno přinesli pro Davida a ty, kdo byli s ním.+ Řekli si totiž: „Ti lidé v pustině musí být hladoví, unavení a žízniví.“+

18 David pak spočítal muže, kteří byli s ním, a dosadil velitele nad tisíci a nad sty.+ 2 Třetinu mužů svěřil pod velení* Joaba,+ třetinu pod velení Joabova bratra Abišaie,+ syna Ceruji,+ a třetinu pod velení Gaťana Ittaie.+ Král potom mužům řekl: „Já půjdu s vámi.“ 3 Ale oni řekli: „Nechoď,+ protože i kdybychom před nimi utíkali nebo nás polovina zemřela, nebudeme je zajímat my,* ale ty, protože máš cenu 10 000 z nás.+ Bude lepší, když nám budeš posílat pomoc z města.“ 4 Král jim odpověděl: „Dobře. Udělám, co říkáte.“ A tak král stál u městské brány a všichni muži po stech a po tisících vycházeli do boje. 5 Joabovi, Abišaiovi a Ittaiovi král přikázal: „Chovejte se k Absalomovi ohleduplně, je to můj syn.“+ Když král dával velitelům tento příkaz, všichni muži to slyšeli.

6 Davidovi muži vytáhli z města do boje proti Izraeli a k bitvě došlo v lese Efrajim.+ 7 Davidovi sluhové tam Izraelitům+ způsobili velkou porážku+ a ten den přišlo o život 20 000 mužů. 8 Bitva se rozšířila do celé oblasti a les pohltil víc mužů, než jich pohltil meč.

9 Najednou Absalom narazil na Davidovy sluhy. Začal před nimi ujíždět na své mule, ale ta se dostala pod husté větve mohutného stromu. Absalomovi v tom velikém stromě uvízla hlava, takže zůstal viset ve vzduchu,* zatímco jeho mula šla dál. 10 Pak to nějaký muž zahlédl a řekl Joabovi:+ „Viděl jsem Absaloma – visí ve větvích velikého stromu!“ 11 Joab mu odpověděl: „Když jsi ho tam viděl, proč jsi ho hned nesrazil k zemi? Daroval bych ti deset kousků stříbra a opasek.“ 12 Ale ten muž Joabovi řekl: „I kdybych dostal* 1 000 kousků stříbra, nevztáhl bych ruku na králova syna. Vždyť jsme slyšeli, jak král tobě, Abišaiovi a Ittaiovi přikázal: ‚Dohlédněte na to, že mému synu Absalomovi nikdo neublíží.‘+ 13 Kdybych neposlechl a připravil ho o život,* určitě by se to před králem neutajilo a ty by ses mě nezastal.“ 14 Joab na to řekl: „Už s tebou nebudu ztrácet čas!“ Vzal tři oštěpy,* šel k Absalomovi, který ještě žil a visel ve větvích velikého stromu, a vrazil mu je do srdce. 15 Pak přišlo deset Joabových sloužících, kteří mu nosili zbraně, a Absaloma dobili.+ 16 Joab potom zatroubil na roh. Tím své muže zastavil a oni přestali Izrael pronásledovat. 17 Absalomovo tělo vzali, hodili ho v lese do velké jámy a navršili nad ním obrovskou hromadu kamení.+ A všichni Izraelité utekli domů.

18 Když byl Absalom ještě naživu, vztyčil v Králově údolí*+ sloup. Řekl totiž: „Nemám syna, díky kterému by moje jméno neupadlo v zapomnění.“+ Pojmenoval tedy ten sloup po sobě a až dodnes se mu říká Absalomův pomník.

19 Cadokův syn Achimaac+ řekl: „Dovol mi prosím běžet a sdělit králi zprávu, že mu Jehova zjednal spravedlnost a vysvobodil ho z rukou jeho nepřátel.“+ 20 Ale Joab mu odpověděl: „Dnes žádnou zprávu neponeseš. Můžeš být poslem někdy jindy, ale dnes ne, protože zemřel králův syn.“+ 21 Pak řekl Joab jednomu Kušitovi:+ „Jdi a pověz králi, co jsi viděl.“ Kušita se mu poklonil a rozběhl se. 22 Cadokův syn Achimaac Joabovi ještě jednou řekl: „Ať se stane cokoli, dovol mi prosím běžet za Kušitou.“ Joab se ale zeptal: „Proč bys to dělal, můj synu? Vždyť není žádná zpráva, kterou bys mohl doručit.“ 23 On ale přesto žádal: „Ať se stane cokoli, dovol mi běžet.“ Joab mu tedy řekl: „Tak běž!“ A Achimaac běžel po cestě vedoucí jordánským krajem* a nakonec Kušitu předběhl.

24 David právě seděl v městské bráně.+ Na střechu brány v hradbách vyšel strážný,+ a když se rozhlédl, uviděl, jak přibíhá osamocený muž. 25 Strážný tedy zavolal na krále a pověděl mu to. Král řekl: „Pokud je sám, nese zprávu.“ Zatímco se blížil, 26 strážný uviděl přibíhat dalšího muže a zavolal na strážce brány: „Běží další osamocený muž!“ Král řekl: „I ten nese zprávu.“ 27 Strážný hlásil: „Zdá se mi, že ten první běží jako Cadokův syn Achimaac.“+ Král na to řekl: „To je dobrý muž a určitě přináší dobrou zprávu.“ 28 Achimaac pak zavolal na krále: „Všechno je v pořádku!“ Poklonil se mu až k zemi a řekl: „Chvála Jehovovi, tvému Bohu, protože mému pánu, králi, vydal muže, kteří se proti němu vzbouřili!“*+

29 Král se ale zeptal: „Je v pořádku můj syn Absalom?“ Achimaac mu odpověděl: „Když Joab vysílal posla a mě, tvého sluhu, byl tam velký zmatek, ale nevím, co se dělo.“+ 30 Král mu řekl: „Ustup stranou a postav se sem.“ A tak ustoupil a zůstal tam stát.

31 Potom dorazil Kušita+ a řekl: „Ať můj pán, král, přijme tuto zprávu: Dnes ti Jehova zjednal spravedlnost a vysvobodil tě z rukou všech, kdo se proti tobě vzbouřili.“+ 32 Ale král se Kušity zeptal: „Je v pořádku můj syn Absalom?“ Kušita odpověděl: „Ať všichni nepřátelé mého pána, krále, a všichni, kdo se proti tobě vzbouřili a chtěli ti uškodit, dopadnou jako ten mladý muž!“+

33 Krále to hluboce zasáhlo. Šel do střešní místnosti nad branou, plakal a naříkal: „Můj synu Absalome! Můj synu, můj synu Absalome! Kdybych tak zemřel místo tebe, Absalome, můj synu, můj synu!“+

19 Joabovi oznámili: „Král pláče a truchlí nad Absalomem.“+ 2 Radost z vítězství* se tedy ten den pro všechny změnila v truchlení, protože slyšeli, že král oplakává svého syna. 3 Davidovi muži se začali do města+ vracet v tichosti – jako ti, kdo se stydí, že utekli z boje. 4 Král si zakryl obličej a hlasitě naříkal: „Můj synu Absalome! Absalome, můj synu, můj synu!“+

5 Ke králi do domu pak přišel Joab a řekl: „Dnes jsi zahanbil všechny své sluhy, kteří právě zachránili život tobě, tvým synům,+ tvým dcerám+ a tvým manželkám.*+ 6 Miluješ ty, kdo tě nenávidí, a nenávidíš ty, kdo tě milují. Dnes jsi totiž dal najevo, že pro tebe tvoji velitelé a sluhové nic neznamenají. Jsem si jistý, že kdyby byl teď Absalom naživu a my ostatní jsme byli mrtví, byl bys spokojený. 7 Teď vstaň, jdi ven a povzbuď* své sluhy, protože pokud za nimi nepůjdeš, přísahám při Jehovovi, že tady s tebou dnes v noci nezůstane ani jeden muž. A to pro tebe bude horší než všechno zlo, které tě potkalo od mládí až doteď.“ 8 Král tedy šel a posadil se v městské bráně. Všem oznámili: „Král sedí v bráně.“ A tak k němu všichni začali přicházet.

Ale Izraelité utekli domů.+ 9 Ve všech izraelských kmenech se lidé začali dohadovat: „Král nás osvobodil od našich nepřátel+ a zachránil nás před Filištíny, ale teď kvůli Absalomovi utekl ze země.+ 10 Absalom, kterého jsme nad sebou pomazali,+ zemřel v bitvě.+ Tak proč neděláte nic pro to, aby se král vrátil?“

11 Král David vzkázal kněžím Cadokovi+ a Abjatarovi:+ „Řekněte judským starším:+ ‚Proč byste měli být ti poslední, kdo přijdou krále přivést zpátky do jeho domu? Král se totiž tady ve svém domě dozvěděl, co říká celý Izrael. 12 Jste moji bratři, jsme jedné krve.* Proč byste tedy měli být ti poslední, kdo přijdou krále přivést zpátky?‘ 13 A Amasovi+ řekněte: ‚Nejsme snad jedné krve? Ať mě Bůh přísně potrestá,* pokud odteď nebudeš velitelem mého vojska místo Joaba.‘“+

14 Král si tak získal* srdce všech judských mužů a ti mu vzkázali: „Vrať se, ty i všichni tvoji sluhové.“

15 Král se tedy vydal zpátky a došel až k Jordánu. Judští muži mu přišli naproti do Gilgalu,+ aby ho převedli přes Jordán. 16 Spolu s judskými muži přispěchal králi Davidovi naproti Gerův syn Šimei,+ Benjamínovec z Bachurimu. 17 Bylo s ním také 1 000 mužů z Benjamína. K Jordánu spěchal se svými 15 syny a 20 sluhy i Ciba,+ sloužící Saulova domu, a dorazil tam před králem. 18 Ciba* přešel brod, aby přes něj převedl královu domácnost a aby udělal, cokoli by si král přál. Když se ale král chystal přebrodit Jordán, Gerův syn Šimei před ním padl na kolena 19 a řekl mu: „Ať mi můj pán odpustí a nevzpomíná na to špatné, co tvůj sluha udělal+ v den, kdy můj pán, král, vycházel z Jeruzaléma. Ať si to král nepřipomíná, 20 protože tvůj sluha dobře ví, že zhřešil. Proto jsem dnes svému pánu, králi, přišel naproti jako první z celého Josefova domu.“

21 Vtom se ozval Abišai,+ syn Ceruji:+ „Neměl by být Šimei usmrcen za to, že urážel Jehovova pomazaného?“+ 22 Ale David řekl: „Co s tím máte společného, synové Ceruji?+ Proč se stavíte proti mně? Měl by dnes být v Izraeli někdo usmrcen? Nejsem snad dnes znovu králem nad Izraelem?“ 23 Potom král řekl Šimeiovi: „Nezemřeš.“ A král mu přísahal.+

24 Krále šel přivítat také Saulův vnuk Mefibošet.+ Nepečoval o své nohy, nezastřihoval si vousy* ani si nepral oděv ode dne, kdy král odešel, až do dne, kdy se v míru vrátil. 25 Když přišel králi naproti do Jeruzaléma,* král se ho zeptal: „Proč jsi nešel se mnou, Mefibošete?“ 26 Odpověděl mu: „Můj pane, králi, můj sluha+ mě oklamal. Tvůj sluha je totiž chromý,+ a tak řekl: ‚Nech pro mě osedlat oslici, ať na ní můžu jet a doprovázet krále.‘ 27 On ale tvého sluhu před mým pánem, králem, pomluvil.+ Můj pán, král, je však jako anděl pravého Boha. Udělej proto, co považuješ za dobré. 28 Vždyť můj pán, král, mohl celou domácnost mého otce odsoudit k smrti, a ty jsi svého sluhu přesto pozval mezi ty, kdo jedí u tvého stolu.+ Jakým právem bych tedy měl dál volat ke králi?“

29 Král mu ale řekl: „Proč o tom ještě dál mluvit? Moje rozhodnutí je, že ty a Ciba byste se měli o pole podělit.“+ 30 Mefibošet králi odpověděl: „Ať si klidně vezme všechno. Hlavně že se můj pán, král, v míru vrátil do svého domu.“

31 Gileaďan Barzillai+ přišel z Rogelimu, aby krále doprovodil k Jordánu. 32 Barzillai byl velmi starý – bylo mu 80 let. Když král pobýval v Machanajimu, zásoboval ho potravinami,+ protože to byl velmi bohatý muž. 33 Král Barzillaiovi řekl: „Pojď se mnou a budeš jíst u mého stolu v Jeruzalémě.“+ 34 Ale Barzillai mu odpověděl: „Kolik dnů* života mi ještě zbývá, že bych měl jít s králem do Jeruzaléma? 35 Je mi už 80 let.+ Mohl bych ještě rozlišovat mezi dobrým a špatným? Mohl by tvůj sluha vnímat chuť jídla a pití? Slyšel bych snad hlas zpěváků a zpěvaček?+ Proč by tedy tvůj sluha měl být svému pánu, králi, na obtíž? 36 Tvému sluhovi stačí, že mohl krále dovést k Jordánu. Proč by mě král měl takto odměňovat? 37 Dovol prosím, ať se tvůj sluha vrátí, a nech mě zemřít v mém městě, kde je hrobka mého otce a matky.+ Ale tady je tvůj sluha Kimham.+ Ať jde s mým pánem, králem, on. Udělej pro něj, co považuješ za dobré.“

38 Král mu na to řekl: „Dobře, Kimham půjde se mnou a já pro něj udělám, co považuješ za dobré. A pro tebe udělám všechno, o co mě požádáš.“ 39 Všichni pak překročili Jordán. Když ho přešel král, políbil Barzillaie+ a požehnal mu. Barzillai se potom vrátil domů. 40 Král pokračoval do Gilgalu+ a Kimham šel s ním. Krále doprovázeli všichni judští muži a polovina izraelských mužů.+

41 Pak přišli ke králi ostatní izraelští muži a řekli: „Proč tě naši bratři, judští muži, ukradli a tebe a tvou domácnost spolu se všemi tvými muži převedli přes Jordán?“+ 42 Všichni judští muži jim odpověděli: „Protože král je náš příbuzný.+ Proč se kvůli tomu zlobíte? Jedli jsme snad na královy útraty nebo jsme dostali nějaký dar?“

43 Izraelští muži ale judským mužům řekli: „Nás je deset kmenů, takže máme na Davida větší nárok než vy. Tak proč jste námi pohrdli? Neměli jsme snad dostat přednost v tom, kdo krále přivede zpátky?“ Ale slovo judských mužů bylo důraznější* než slovo izraelských mužů.

20 Tehdy se stalo, že jeden ničema, který se jmenoval Šeba+ a byl synem Benjamínovce Bikriho, zatroubil na roh+ a řekl: „S Davidem nemáme nic společného. V Jišaiovu synovi nemáme žádné dědictví.+ Každý ke svým bohům,* Izraeli!“+ 2 Všichni izraelští muži se tedy od Davida odvrátili a šli za Šebou, synem Bikriho.+ Ale judští muži svého krále neopustili a doprovodili ho od Jordánu do Jeruzaléma.+

3 Když král David přišel do svého domu* v Jeruzalémě,+ vzal těch deset vedlejších manželek,* které tam nechal, aby se o dům staraly,+ a dal je do domu, kde je hlídala stráž. Živil je, ale neměl s nimi žádný styk.+ Zůstaly tam zavřené až do své smrti a žily jako vdovy, i když byl jejich manžel naživu.

4 Král pak řekl Amasovi:+ „Do tří dnů ke mně svolej judské muže a přijď sem i ty.“ 5 Amasa je tedy šel svolat, ale opozdil se a ve stanovený čas nepřišel. 6 David potom řekl Abišaiovi:+ „Šeba,+ syn Bikriho, by nám mohl uškodit víc než Absalom.+ Vezmi sluhy svého pána a pronásleduj ho, jinak vstoupí do nějakého opevněného města a unikne nám.“ 7 A tak s ním* z Jeruzaléma vytáhli Joabovi muži,+ Keretejci, Peletité+ a všichni silní muži, aby pronásledovali Šebu, syna Bikriho. 8 Když byli u velkého kamene v Gibeonu,+ přišel jim naproti Amasa.+ Joab měl na sobě vojenský oděv a k boku měl připásaný meč v pochvě. Když vykročil, meč vypadl ven.

9 Joab se Amasy zeptal: „Vede se ti dobře, můj bratře?“ Potom vzal pravou rukou Amasu za vousy, jako by ho chtěl políbit. 10 Amasa si ale nedal pozor na meč, který Joab držel v ruce, a Joab ho bodl do břicha+ tak, že se mu střeva vyvalila na zem. Podruhé už ho bodnout nemusel, jedna rána stačila. Pak se Joab a jeho bratr Abišai vydali pronásledovat Šebu, syna Bikriho.

11 Jeden z Joabových mužů stál nad Amasou a volal: „Každý, kdo je na Joabově straně a patří Davidovi, ať následuje Joaba!“ 12 Amasa mezitím ležel v krvi uprostřed cesty. Když ten muž viděl, že se každý, kdo tam přichází, zastavuje, odtáhl Amasu z cesty na pole a přehodil přes něj oděv. 13 Potom co ho odklidil z cesty, všichni muži šli za Joabem a pronásledovali Šebu,+ syna Bikriho.

14 Šeba prošel všemi izraelskými kmeny až do Abel-bet-maaky.+ Bikriovci se shromáždili a přišli tam za ním.

15 Joab a jeho muži* přitáhli k Abel-bet-maace, město oblehli, a protože bylo chráněno valem, navršili proti němu násep. Všichni Joabovi muži pak začali podkopávat hradby, aby je zbořili. 16 Vtom z města zavolala jedna moudrá žena: „Poslouchejte! Poslouchejte! Vyřiďte prosím Joabovi: ‚Pojď sem a dovol mi si s tebou promluvit.‘“ 17 Joab tedy přišel blíž a žena se zeptala: „Jsi Joab?“ Odpověděl: „Jsem.“ Nato mu řekla: „Naslouchej slovům své služky.“ „Naslouchám,“ řekl. 18 Žena pokračovala: „Dřív se říkalo: ‚Ať se zeptají v Abelu‘ a tím to skončilo. 19 Mluvím za pokojné a věrné v Izraeli. Chystáš se zničit město, které je v Izraeli jako matka. Proč bys měl zpustošit* Jehovovo dědictví?“+ 20 Joab odpověděl: „Je pro mě nepředstavitelné, že bych ho měl zpustošit a zničit. 21 Je to jinak. Proti králi Davidovi se vzbouřil* jeden muž z hornatého kraje Efrajima,+ který se jmenuje Šeba+ a je synem Bikriho. Pokud toho muže vydáte, odtáhnu od města.“ Žena na to Joabovi řekla: „Jeho hlavu ti hodíme přes hradby!“

22 Ta moudrá žena šla hned za ostatními. Šebovi, synovi Bikriho, usekli hlavu a hodili ji Joabovi. Joab pak zatroubil na roh a jeho muži odešli od města, každý k sobě domů.+ Joab se vrátil do Jeruzaléma ke králi.

23 Joab byl velitelem celého izraelského vojska,+ Benajáš,+ syn Jehojady,+ velel Keretejcům a Peletitům,+ 24 Adoram+ byl nad těmi, kdo vykonávali nucené práce, Jehošafat,+ syn Achiluda, byl zapisovatelem, 25 Ševa byl tajemníkem, Cadok+ a Abjatar+ byli kněžími 26 a Jairita Ira se stal Davidovým vysokým úředníkem.*

21 Za Davidových dnů byl tři roky po sobě hladomor.+ David se tedy obrátil na Jehovu a Jehova mu řekl: „Saul a jeho dům nesou vinu za prolitou krev, protože Saul zabíjel Gibeoňany.“+ 2 Král tedy Gibeoňany+ zavolal a promluvil si s nimi. (Gibeoňané nebyli Izraelité, ale Amorejci,+ které Izraelité nechali naživu a přísahali jim, že je ušetří.+ Saul je ale ve své horlivosti pro izraelský a judský lid chtěl pobít.) 3 David se Gibeoňanů zeptal: „Co pro vás mám udělat? Jak můžu odčinit tento hřích,* abyste žehnali Jehovovu lidu?“* 4 Gibeoňané mu odpověděli: „V souvislosti se Saulem a jeho domem nám nejde o stříbro a zlato+ a ani nemůžeme v Izraeli nikoho zabít.“ David jim slíbil: „Udělám pro vás, cokoli řeknete.“ 5 Odpověděli mu: „Ten muž nás zabíjel a chystal se nás vyhladit, aby z nás na celém izraelském území nikdo nezůstal.+ 6 Ať nám tedy dají sedm jeho synů. Jejich těla pověsíme*+ před Jehovou v Gibeji,+ městě Saula, Jehovova vyvoleného.“+ Král na to řekl: „Vydám vám je.“

7 Král se ale slitoval nad Mefibošetem,+ synem Saulova syna Jonatana, kvůli přísaze mezi Davidem a Saulovým synem Jonatanem,+ kterou složili před Jehovou. 8 A tak král vzal dva syny Aijášovy dcery Ricpy,+ které porodila Saulovi, totiž Armoniho a Mefibošeta, a pět synů Saulovy dcery Mikal,*+ které porodila Adrielovi,+ synovi Mecholana Barzillaie. 9 Vydal je Gibeoňanům do rukou a ti pak jejich těla pověsili na hoře před Jehovou.+ Všech sedm zemřelo společně. Byli usmrceni v prvních dnech žní, na začátku sklizně ječmene. 10 Aijášova dcera Ricpa+ vzala pytlovinu a rozprostřela si ji na skále. Od začátku žně až do doby, kdy jejich těla začal smáčet déšť z nebe, nedovolila, aby na ně ve dne sedali ptáci a aby se k nim v noci přibližovala divoká zvířata.

11 O tom, co udělala Aijášova dcera Ricpa, Saulova vedlejší manželka,* se dozvěděl David. 12 Pak šel a vzal kosti Saula a jeho syna Jonatana od vůdců* z Jabeš-gileadu.+ Ti jejich těla potají odnesli* z náměstí v Bet-šanu, kde je pověsili Filištíni, potom co Saula zabili na Gilboi.+ 13 A tak odtamtud přinesl kosti Saula a jeho syna Jonatana a posbírali také kosti mužů, kteří byli popraveni.*+ 14 Kosti Saula a jeho syna Jonatana potom pohřbili do hrobky Saulova otce Kiše,+ která byla v Cele+ v Benjamínově zemi. Když udělali všechno, co král přikázal, Bůh vyslyšel jejich prosby za zemi.+

15 Mezi Filištíny a Izraelity znovu vypukla válka.+ David a jeho sluhové tedy vytáhli a s Filištíny bojovali, ale David se v boji vyčerpal. 16 Jišbi-benob, potomek Refajců,+ který měl měděné kopí vážící 300 šekelů*+ a nový meč, si řekl, že Davida zabije. 17 Davidovi ale okamžitě přišel na pomoc+ Abišai,+ syn Ceruji, a Filištína zabil. Davidovi pak jeho muži přísahali: „Už s námi do bitvy nepůjdeš.+ Nesmíš uhasit lampu Izraele!“+

18 Válka s Filištíny potom vypukla znovu,+ u Gobu. Chušatita Sibbekai+ tehdy zabil Safa, který byl také potomkem Refajců.+

19 Válka s Filištíny vypukla u Gobu ještě jednou.+ Elchanan, syn Betlémana Jaare-oregima, zabil Gaťana Goliáše, který měl kopí s násadou jako tkalcovské vratidlo.+

20 A válka vypukla ještě jednou, u Gatu. Byl tam mimořádně velký muž, který měl na rukou i na nohou 6 prstů, celkem 24. I on byl potomkem Refajců.+ 21 Urážel Izrael,+ a tak ho Jonatan, syn Davidova bratra Šimeie,+ zabil.

22 Ti čtyři byli potomky Refajců, kteří žili v Gatu, a padli rukou Davida a jeho sluhů.+

22 Když Jehova vysvobodil Davida z rukou všech jeho nepřátel+ a z rukou Saula,+ David Jehovovi zpíval tuto píseň:+

 2 „Jehova je má skála a pevnost,+ můj osvoboditel.+

 3 Můj Bůh je má skála,+ u něj nacházím útočiště.

11 Usedl na cherubína+ a přilétl.

Objevil se na křídlech ducha.*+

13 Z jasu před ním vzplály žhnoucí uhly.

29 Jehovo, ty jsi má lampa.+

Jehova rozzařuje mou tmu.+

Je štítem pro všechny, kdo u něj hledají útočiště.+

32 Vždyť kdo je Bohem kromě Jehovy?+

Kdo je skálou kromě našeho Boha?+

33 Pravý Bůh je má nedobytná pevnost.+

Urovná cestu, po které jdu.+

42 Volají o pomoc, ale nikdo je nezachraňuje.

Dokonce volají k Jehovovi, ale on jim neodpovídá.+

44 Ochráníš mě před malichernými stížnostmi mého lidu,+

zachováš mě jako vůdce národů.+

Lid, který jsem neznal, mi bude sloužit.+

45 Cizinci přijdou a budou se přede mnou krčit.+

Uslyší o mně* a budou mě poslouchat.

47 Jehova je živý! Ať je chválena má Skála.+

Ať je oslavován můj Bůh, skála mé záchrany.+

23 Toto jsou Davidova poslední slova:+

 5 Není můj dům před Bohem právě takový?

Ta je mou záchranou a mým potěšením.

Proto Bůh nechá můj dům vzkvétat.+

Bude na místě spáleno v ohni.“

8 Toto jsou jména Davidových silných válečníků:+ Tachkemonovec Jošeb-baššebet, vůdce tří.+ V jedné bitvě zabil kopím 800 mužů. 9 Dalším byl Eleazar,+ syn Doda,+ syna Achochiho. Byl mezi těmi třemi silnými válečníky, kteří byli s Davidem, když se vysmívali Filištínům shromážděným k bitvě. Potom co se izraelští vojáci dali na ústup, 10 Eleazar zůstal na místě a pobíjel Filištíny, dokud se neunavil a neztuhla mu ruka, ve které držel meč.+ Jehova ten den způsobil velké vítězství*+ a vojáci se za Eleazarem vrátili, aby obrali zabité.

11 Dalším byl Šammah, syn Hararity Ageeho. Když se Filištíni shromáždili u Lechi, kde bylo pole s čočkou, izraelští vojáci před nimi začali utíkat. 12 Ale on se postavil doprostřed toho pole, bránil ho a pobíjel Filištíny. Jehova tak způsobil velké vítězství.*+

13 Tři z 30 velitelů přišli o žních za Davidem do adullamské jeskyně,+ zatímco v údolí* Refajců tábořila posádka* Filištínů.+ 14 David byl ve svém úkrytu+ a v Betlémě byl předsunutý oddíl Filištínů. 15 Tehdy David zatoužil: „Kdybych se tak mohl napít vody z nádrže,* která je u betlémské brány!“ 16 Nato si ti tři silní válečníci proklestili cestu do filištínského tábora, načerpali vodu z nádrže u betlémské brány a přinesli ji Davidovi. On se ale odmítl napít a vylil ji jako oběť Jehovovi.+ 17 Řekl: „Jehovo, je pro mě nepředstavitelné, že bych to udělal! Měl bych pít krev+ mužů, kteří šli a riskovali život?“ A tak se odmítl napít. To jsou činy těch tří silných válečníků.

18 Joabův bratr Abišai,+ syn Ceruji,+ byl vůdcem dalších tří. V jedné bitvě zabil kopím 300 mužů a měl pověst jako ti tři.+ 19 I když byl nejvýznamnější z těch dalších tří a byl jejich vůdcem, těm prvním třem se nevyrovnal.

20 Benajáš,+ syn Jehojady, byl statečný muž,* který vykonal mnoho hrdinských činů v Kabceelu.+ Zabil dva syny Moabce Ariela a v den, kdy sněžilo, sestoupil do vodní jámy a zabil v ní lva.+ 21 Také zabil mimořádně velkého Egypťana. Egypťan měl sice kopí, ale Benajáš šel proti němu s holí, vytrhl mu kopí z ruky a jeho vlastním kopím ho zabil. 22 To všechno udělal Benajáš, syn Jehojady. A měl pověst jako ti tři silní válečníci. 23 Přestože byl ještě významnější než těch 30, těm třem se nevyrovnal. David ho ale jmenoval velitelem své osobní stráže.

24 Mezi těmi 30 byl Joabův bratr Asahel+ a také Elchanan, syn Doda z Betléma,+ 25 Charoďan Šammah, Charoďan Elika, 26 Paltita Chelec,+ Ira,+ syn Tekoana Ikkeše, 27 Anatoťan+ Abi-ezer,+ Chušatita Mebunnai, 28 Achochiovec Calmon, Netofan Maharai,+ 29 Cheleb, syn Netofana Baanaha, Ittai, syn Ribaie z Benjamínovy Gibeje, 30 Piratoňan Benajáš,+ Hiddai z říčních údolí* Gaaše,+ 31 Arbaťan Abi-albon, Barchuman Azmavet, 32 Šaalboňan Eljachba, Jašenovi synové, Jonatan, 33 Hararita Šammah, Achiam, syn Hararity Šarara, 34 Elifelet, syn Achasbaie, syna Maakaťana, Eliam, syn Giloana Achitofela,+ 35 Karmelan Checro, Arban Paarai, 36 Jigal, syn Natana z Coby, Gadovec Bani, 37 Ammonita Celek, Beeroťan Nachrai, zbrojnoš Joaba, syna Ceruji, 38 Jitrovec Ira, Jitrovec+ Gareb 39 a Chetita Urijáš.+ Celkem jich bylo 37.

24 Jehovův hněv znovu vzplanul proti Izraeli,+ když někdo navedl Davida* slovy: „Jdi, spočítej+ Izrael a Judu.“+ 2 Král tedy řekl veliteli vojska Joabovi,+ který byl u něj: „Projdi prosím všechny izraelské kmeny od Danu po Beer-šebu+ a sepiš lid,* abych věděl, kolik jich je.“ 3 Ale Joab králi odpověděl: „Kéž Jehova, tvůj Bůh, znásobí počet lidu stokrát a kéž to můj pán, král, uvidí na vlastní oči. Proč ale chce můj pán, král, udělat něco takového?“

4 Ale král na Joaba a velitele vojska nedal a trval na svém. Ti tedy od krále odešli, aby sepsali izraelský lid.+ 5 Překročili Jordán, utábořili se u Aroeru,+ napravo* od města uprostřed údolí,* a vydali se směrem ke Gadovcům a dál k Jazeru.+ 6 Potom šli do Gileadu+ a země Tachtim-chodši, pokračovali k Dan-jaanu a stočili se k Sidonu.+ 7 Pak šli k tyrské pevnosti+ a do všech měst Chivijců+ a Kananejců a skončili u Beer-šeby+ v judském Negebu.+ 8 Tak prošli celou zemi a po 9 měsících a 20 dnech se vrátili do Jeruzaléma. 9 Joab předal králi počet těch, kdo byli sepsáni. Izraelských válečníků ozbrojených mečem bylo 800 000 a judských válečníků 500 000.+

10 Ale potom co David sečetl lid, začalo ho trápit svědomí.*+ Řekl Jehovovi: „Velmi jsem zhřešil+ tím, co jsem udělal. Jehovo, odpusť prosím svému sluhovi jeho provinění.+ Jednal jsem jako hlupák.“+ 11 Když David ráno vstal, Jehova řekl proroku Gadovi,+ Davidovu vizionáři: 12 „Jdi a pověz Davidovi: ‚Toto říká Jehova: „Dávám ti tři možnosti. Vyber si, co ti mám udělat.“‘“+ 13 A tak Gad přišel za Davidem a zeptal se ho: „Má na tvou zemi přijít sedm let hladomoru?+ Nebo chceš tři měsíce utíkat před nepřáteli, kteří tě budou pronásledovat?+ Anebo má tvou zemi postihnout třídenní mor?+ Dobře si teď rozmysli, co mám odpovědět tomu, kdo mě poslal.“ 14 David Gadovi řekl: „Je mi z toho velmi úzko. Ať prosím padneme do Jehovových rukou,+ protože jeho milosrdenství je velké.+ Jen ať nepadnu do rukou člověka.“+

15 Jehova tedy postihl Izrael morem,+ který trval od rána až do stanoveného času. Od Danu po Beer-šebu+ zemřelo 70 000 lidí.+ 16 Když anděl vztáhl ruku k Jeruzalému, aby ho zničil, Jehova nad tím neštěstím pocítil lítost.*+ Andělovi, který mezi lidmi šířil zkázu, proto řekl: „To stačí! Nech svou ruku klesnout.“ Jehovův anděl byl právě u mlatu Jebusejce+ Aravny.+

17 Když David uviděl anděla, který zabíjel lidi, řekl Jehovovi: „To já jsem zhřešil a jednal špatně. Ale co udělaly tyhle ovečky?+ Ať prosím tvá ruka dopadne na mě a na dům mého otce.“+

18 K Davidovi proto ten den přišel Gad a řekl mu: „Jdi a postav Jehovovi oltář na mlatu Jebusejce Aravny.“+ 19 David tedy šel, jak mu Jehova prostřednictvím Gada přikázal. 20 Když se Aravna rozhlédl a viděl, jak k němu nahoru přichází král a jeho sluhové, okamžitě jim vyšel naproti a poklonil se králi až k zemi. 21 Aravna se zeptal: „Proč můj pán, král, přišel ke svému sluhovi?“ David mu odpověděl: „Koupit od tebe mlat. Chci na něm postavit oltář Jehovovi, aby se od lidu odvrátila ta pohroma.“+ 22 Ale Aravna Davidovi řekl: „Ať si ho můj pán, král, vezme a obětuje, co považuje za dobré.* Tady je dobytek na zápalnou oběť a jako dříví ti dávám mláticí saně a jho. 23 To všechno ti Aravna dává, králi.“ Potom králi řekl: „Kéž ti Jehova, tvůj Bůh, projeví přízeň.“

24 Král ale Aravnovi odpověděl: „Ne, koupím to od tebe. Nebudu Jehovovi, svému Bohu, předkládat zápalné oběti, které mě nic nestojí.“ A tak David koupil ten mlat a dobytek za 50 šekelů* stříbra.+ 25 Postavil tam oltář+ Jehovovi a předložil na něm zápalné oběti a oběti společenství. Jehova pak vyslyšel prosby za zemi+ a pohroma se od Izraele odvrátila.