EVANGELIUM PODLE MARKA

1 Začátek dobré zprávy o Ježíši Kristu, Božím Synu: 2 Jak je napsáno u proroka Izajáše: „(Vysílám svého posla, který půjde před tebou* a připraví ti cestu.)+ 3 Hlas v pustině volá: ‚Připravte Jehovovu* cestu! Vyrovnejte jeho silnice.‘“+ 4 Jan Křtitel byl v pustině a kázal, aby se lidé dali pokřtít na znamení svého pokání, a dosáhli tak odpuštění hříchů.+ 5 Přicházeli k němu lidé z celé Judeje a všichni obyvatelé Jeruzaléma. Dávali se jím v Jordánu křtít* a otevřeně vyznávali své hříchy.+ 6 Jan nosil oděv z velbloudí srsti a kolem pasu kožený opasek+ a jedl sarančata a med divokých včel.+ 7 Kázal: „Po mně přichází někdo, kdo je mocnější než já. Nejsem hoden se ani sehnout a rozvázat mu řemínky u sandálů.+ 8 Já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít svatým duchem.“+

9 V té době přišel Ježíš z galilejského Nazaretu a Jan ho pokřtil v Jordánu.+ 10 Ve chvíli, kdy Ježíš vycházel z vody, uviděl, jak se rozdělují nebesa a sestupuje na něj duch jako holubice.+ 11 A z nebes zazněl hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn. Máš moje schválení.“*+

12 Hned nato ho duch přiměl, aby šel do pustiny. 13 V pustině zůstal 40 dnů a pokoušel ho tam Satan.+ Byl tam mezi divokými zvířaty a andělé se o něj starali.+

14 Když byl Jan zatčen, odešel Ježíš do Galileje,+ kázal dobrou zprávu od Boha+ 15 a říkal: „Stanovený čas se naplnil a Boží království se přiblížilo. Čiňte pokání+ a věřte dobré zprávě.“

16 Když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje,+ jak házejí do moře sítě.+ Byli totiž rybáři.+ 17 Ježíš jim tedy řekl: „Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí.“+ 18 Okamžitě tam nechali své sítě a následovali ho.+ 19 Pak šel kousek dál a uviděl Zebedeova syna Jakuba a jeho bratra Jana, jak ve svém člunu spravují sítě,+ 20 a hned je zavolal. Nechali tedy svého otce Zebedea v člunu s nádeníky a odešli za ním. 21 A přišli do Kafarnaa.

Hned o sabatu vešel do synagogy a začal vyučovat.+ 22 Lidé žasli nad tím, jak vyučoval, protože vyučoval jako ten, kdo má autoritu, a ne jako znalci Zákona.+ 23 Právě tehdy byl v synagoze muž, kterého měl v moci nečistý duch, a křičel: 24 „Co po nás chceš,* Ježíši Nazaretský?+ Přišel jsi nás zničit? Vím přesně, kdo jsi. Jsi Boží Svatý!“+ 25 Ale Ježíš ho ostře napomenul: „Mlč a vyjdi z něho!“ 26 Nečistý duch toho muže zachvátil křečí a s velkým křikem z něho vyšel. 27 Všichni byli tak ohromení, že začali jeden druhému říkat: „Co to je? Nějaké nové učení! S autoritou rozkazuje i nečistým duchům a poslouchají ho.“ 28 Zpráva o něm se tedy rychle rozšířila všude po celém území Galileje.

29 Nato odešli ze synagogy a šli k Šimonovi a Ondřejovi domů.+ Jakub a Jan byli s nimi. 30 Šimonova tchyně+ ležela s horečkou, a tak mu o ní hned řekli. 31 Ježíš k ní přišel, vzal ji za ruku a zvedl ji. Horečka ustoupila a ona je začala obsluhovat.

32 Když nastal večer a zapadlo slunce, lidé mu začali přivádět všechny, kdo byli nemocní a posedlí démony,+ 33 a celé město se shromáždilo u dveří. 34 A tak uzdravil spoustu lidí, kteří trpěli různými nemocemi,+ a vyhnal hodně démonů. Ale nedovoloval démonům mluvit, protože věděli, že je Kristus.*

35 Brzy ráno, když byla ještě tma, vstal a vyšel ven. Odešel na osamělé místo a tam se modlil.+ 36 Šimon a ti, kdo byli s ním, ho všude hledali, 37 a když ho našli, řekli mu: „Všichni tě hledají.“ 38 Ale on jim řekl: „Pojďme někam jinam, do blízkých městeček, abych i tam kázal, protože kvůli tomu jsem přišel.“+ 39 A tak šel, kázal v synagogách po celé Galileji a vyháněl démony.+

40 Přišel k němu jeden malomocný a na kolenou ho úpěnlivě prosil: „Pokud budeš chtít, můžeš mě uzdravit.“*+ 41 Ježíšovi ho bylo líto. Vztáhl k němu ruku, dotkl se ho a řekl: „Chci! Ať jsi zdravý.“*+ 42 Malomocenství okamžitě zmizelo a byl zdravý.* 43 Pak ho hned poslal pryč a přísně mu nařídil: 44 „Nikomu nic neříkej, ale jdi se ukázat knězi a za své očištění obětuj to, co přikázal Mojžíš.+ Bude to pro ně svědectví.“+ 45 Ale když ten muž odešel, začal o tom všude mluvit a rozhlašoval, co se stalo. Proto Ježíš už nemohl veřejně vstoupit do města, ale zůstával venku na osamělých místech. Přesto k němu lidé přicházeli ze všech stran.+

2 Po několika dnech však znovu přišel do Kafarnaa a rozneslo se o něm, že je doma.+ 2 Shromáždilo se tolik lidí, že už nebylo místo ani u dveří, a začal k nim mluvit Boží slovo.+ 3 Vtom přinesli ochrnutého. Nesli ho čtyři muži.+ 4 Protože ho ale kvůli zástupu nemohli přinést až k němu, odstranili střechu nad místem, kde Ježíš byl, udělali otvor a spustili nosítka, na kterých ochrnutý ležel. 5 Když Ježíš viděl jejich víru,+ řekl ochrnutému: „Synu, tvé hříchy jsou odpuštěny.“+ 6 Seděli tam někteří znalci Zákona a v duchu* přemýšleli:+ 7 „Co to ten člověk říká? Rouhá se! Kdo může odpustit hříchy kromě samotného Boha?“+ 8 Ale Ježíš hned poznal,* o čem přemýšlí, a řekl jim: „Proč ve svém srdci takhle přemýšlíte?+ 9 Je jednodušší říct ochrnutému ‚Jsou ti odpuštěny hříchy‘, nebo ‚Vstaň, vezmi si nosítka a choď‘? 10 Ale abyste věděli, že Syn člověka+ má pravomoc na zemi odpouštět hříchy...“+ Obrátil se k ochrnutému se slovy: 11 „Říkám ti, vstaň, vezmi si nosítka a jdi domů.“ 12 Nato vstal, hned si vzal nosítka a před očima všech vyšel ven. Všichni byli ohromeni, oslavovali Boha a říkali: „Něco takového jsme ještě nikdy neviděli.“+

13 Potom šel Ježíš znovu k moři. Přicházely k němu zástupy lidí a on je vyučoval. 14 Cestou uviděl Alfeova syna Leviho, jak sedí v daňové kanceláři. Řekl mu: „Buď mým následovníkem.“ A on vstal a následoval ho.+ 15 Později Ježíš a jeho učedníci jedli* v Leviho domě. Jedlo s nimi i hodně výběrčích daní a hříšníků, protože mnozí z nich ho následovali.+ 16 Ale když znalci Zákona z řad farizeů uviděli, že jí s hříšníky a výběrčími daní, říkali jeho učedníkům: „Jak to, že jí s výběrčími daní a hříšníky?“ 17 Když to Ježíš slyšel, řekl jim: „Zdraví nepotřebují lékaře, ale nemocní ano. Nepřišel jsem zvát ty, kdo jednají správně, ale hříšníky.“+

18 Janovi učedníci a farizeové měli ve zvyku se postit. Proto za ním přišli a zeptali se ho: „Jak to, že se Janovi učedníci a učedníci farizeů postí, ale tvoji učedníci se nepostí?“+ 19 Ježíš jim odpověděl: „Ženichovi+ přátelé přece nemají důvod se postit, zatímco je ženich s nimi. Dokud je ženich mezi nimi, nemůžou se postit. 20 Ale přijde doba, kdy jim ženicha vezmou,+ a v té době se budou postit. 21 Nikdo nepřišívá záplatu z nesražené látky na starý oděv. Pokud to udělá, nový kus látky se ze starého oděvu vytrhne a díra se zvětší.+ 22 Nikdo také nedává mladé víno do starých měchů. Jinak víno měchy roztrhne a člověk přijde o víno i o měchy. Mladé víno se dává do nových měchů.“

23 Jednou o sabatu Ježíš procházel obilnými poli a jeho učedníci začali cestou otrhávat klasy.+ 24 Farizeové mu tedy řekli: „Podívej se! Jak to, že dělají, co se o sabatu nesmí?“ 25 Ale on jim odpověděl: „Copak jste nikdy nečetli, co udělal David, když byl v nouzi a on a jeho muži měli hlad?+ 26 Jak podle zprávy o předním knězi Abjatarovi+ vešel do Božího domu a jedl chleby předložení,* i když je nesmí jíst nikdo kromě kněží,+ a dal nějaké i svým mužům?“ 27 Pak jim řekl: „Sabat začal existovat kvůli člověku,+ a ne člověk kvůli sabatu. 28 A tak je Syn člověka pánem i sabatu.“+

3 Ježíš znovu vešel do synagogy a byl tam člověk s ochrnutou* rukou.+ 2 Farizeové tedy pozorně sledovali, jestli toho člověka uzdraví o sabatu, aby ho mohli obvinit. 3 Ježíš tomu muži s ochrnutou* rukou řekl: „Vstaň a pojď doprostřed.“ 4 Pak se jich zeptal: „Je dovoleno o sabatu konat dobro nebo škodit, zachránit život nebo někoho zabít?“+ Ale oni mlčeli. 5 Rozhořčeně se po nich rozhlédl, protože ho hluboce zarmoutila necitelnost jejich srdce,+ a pak tomu člověku řekl: „Natáhni ruku.“ Natáhl ji a byla zase zdravá. 6 Nato farizeové vyšli ven a hned se začali radit s Herodovými stoupenci,+ jak ho zabít.

7 Ale Ježíš se svými učedníky odešel k moři a následovalo ho velké množství lidí z Galileje a Judeje.+ 8 I z Jeruzaléma, Idumeje, druhé strany Jordánu a okolí Tyru a Sidonu k němu přišla spousta lidí, když slyšeli, co všechno dělá. 9 A řekl svým učedníkům, ať pro něj mají stále připravený malý člun, aby se na něj zástup netlačil. 10 Protože hodně lidí uzdravil, všichni, kdo byli vážně nemocní, se k němu tlačili, aby se ho dotkli.+ 11 Dokonce i nečistí duchové,+ když ho viděli, před ním padali, křičeli a říkali: „Ty jsi Boží Syn!“+ 12 Mnohokrát jim ale důrazně přikazoval, aby nemluvili o tom, kdo je.+

13 Vystoupil na horu a svolal k sobě ty, které si vybral,+ a přišli k němu.+ 14 A vytvořil* skupinu dvanácti, které nazval apoštoly a kteří ho měli doprovázet. Časem je posílal kázat 15 a dal jim moc vyhánět démony.+

16 Do skupiny dvanácti,+ kterou vytvořil,* patřili: Šimon, kterému dal také jméno Petr,+ 17 Jakub, syn Zebedea, a Jakubův bratr Jan (těm dal také jméno Boanerges, což znamená „synové hromu“),+ 18 Ondřej, Filip, Bartoloměj, Matouš, Tomáš, Alfeův syn Jakub, Tadeáš, Šimon Kananejský* 19 a Jidáš Iškariotský, který ho později zradil.

Pak vešel do domu 20 a znovu se shromáždil zástup, takže se nemohli ani najíst. 21 Ale když se to doslechli jeho příbuzní, přišli, aby ho odvedli. Říkali totiž: „Zbláznil se.“+ 22 Také znalci Zákona, kteří přišli z Jeruzaléma, říkali: „Je posedlý Belzebubem* a vyhání démony díky tomu, že mu pomáhá vládce démonů.“+ 23 Zavolal je tedy k sobě a řekl jim několik přirovnání: „Jak může Satan vyhánět Satana? 24 Pokud se království postaví samo proti sobě, nemůže obstát,+ 25 a pokud se rodina* postaví sama proti sobě, nedokáže obstát. 26 Pokud tedy Satan povstal sám proti sobě a je rozdělený, nemůže obstát, ale blíží se jeho konec. 27 Vždyť nikdo, kdo vnikne do domu nějakého siláka, nedokáže ukrást jeho majetek, pokud toho muže nejdřív nespoutá. Až potom může jeho dům vyloupit. 28 Ujišťuji vás, že lidem bude všechno odpuštěno, jakékoli hříchy a urážlivé řeči. 29 Ale tomu, kdo se rouhá proti svatému duchu, nebude nikdy odpuštěno.+ Je vinen věčným hříchem.“+ 30 To řekl, protože tvrdili, že je posedlý nečistým duchem.+

31 Tehdy přišla jeho matka a jeho bratři.+ Zůstali stát venku a poslali někoho dovnitř, aby ho zavolal.+ 32 Kolem něj sedělo plno lidí, a tak mu řekli: „Podívej, venku je tvoje matka a tvoji bratři+ a shánějí tě.“ 33 Ale on jim odpověděl: „Kdo je má matka a moji bratři?“ 34 Pak se rozhlédl po těch, kdo seděli v kruhu kolem něj, a řekl: „Podívejte se, to je má matka a moji bratři!+ 35 Každý, kdo koná Boží vůli, to je můj bratr a sestra a matka.“+

4 Znovu začal vyučovat u moře a shromáždil se kolem něj obrovský zástup. Nastoupil proto do člunu a opodál na moři se posadil, ale celý zástup zůstal na břehu.+ 2 A začal je učit mnoho věcí. Používal při tom podobenství+ a říkal:+ 3 „Naslouchejte! Vyšel rozsévač, aby rozséval.+ 4 Když rozséval, některá semena padla podél cesty a přiletěli ptáci a sezobali je. 5 Jiná padla na skalnatá místa, kde nebylo moc půdy, a hned vzešla, protože půda nebyla hluboká.+ 6 Ale když vyšlo slunce, spálilo rostlinky a ty uschly, protože neměly kořeny. 7 Jiná semena padla mezi trní a trní vyrostlo a zadusilo je, takže nepřinesla žádnou úrodu.+ 8 Ale jiná padla na dobrou půdu, a když vzešla a vyrostla, začala přinášet úrodu, některá třicetinásobnou, jiná šedesátinásobnou a další stonásobnou.“+ 9 A dodal: „Kdo má uši k naslouchání, ať naslouchá.“+

10 A když byl sám, ti, kdo byli kolem něj spolu s těmi dvanácti, se ho ptali, co ta podobenství znamenají.+ 11 Řekl jim: „Vám je dáno porozumět posvátnému tajemství+ Božího království, ale pro ostatní jsou to všechno dál jen podobenství,+ 12 aby se dívali, ale neviděli a poslouchali, ale smysl toho nepochopili, takže se nikdy neobrátí a nebude jim odpuštěno.“+ 13 Pak jim řekl: „Když nechápete tohle podobenství, jak porozumíte všem ostatním?

14 Rozsévač rozsévá slovo.+ 15 To jsou ti podél cesty, kde se zasévá slovo: Jakmile ho slyší, přichází Satan+ a slovo, které do nich bylo zaseto, jim bere.+ 16 Podobné je to s těmi, kdo jsou zaseti na skalnatá místa: Jakmile slyší slovo, s radostí ho přijímají,+ 17 ale ono v nich nezakoření. Sice nějaký čas pokračují, ale jakmile kvůli slovu přijdou těžkosti nebo pronásledování, odvrací se od něj. 18 Jiní jsou zaseti mezi trní. To jsou ti, kdo slyší slovo,+ 19 ale starosti*+ spojené s tímto systémem,* podvodná moc bohatství+ a touhy+ po různých jiných věcech jim vnikají do srdce a slovo dusí a ono nepřináší žádnou úrodu. 20 Nakonec jsou tu ti, kdo byli zaseti do dobré půdy. Ti naslouchají slovu, ochotně ho přijímají a přináší úrodu – někteří třicetinásobnou, jiní šedesátinásobnou a další stonásobnou.“+

21 Dále jim řekl: „Copak někdo vezme lampu a dá ji pod koš* nebo pod lůžko? Nedá ji snad na stojan?+ 22 Vždyť není nic skrytého, co nebude odhaleno, a nic pečlivě utajeného, co nevyjde najevo.+ 23 Kdo má uši k naslouchání, ať naslouchá.“+

24 Také jim řekl: „Věnujte pozornost tomu, co slyšíte.+ Jakou mírou odměřujete, takovou bude odměřeno vám, a ještě vám bude přidáno. 25 Tomu, kdo má, bude totiž dáno víc,+ ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má.“+

26 Potom pokračoval: „S Božím královstvím je to tak, jako když člověk zasévá semena do půdy. 27 V noci spí a ve dne vstává a semena raší a rostou, on ani neví jak. 28 Půda sama od sebe přináší úrodu, nejdřív stéblo, potom klas, nakonec zralé zrno v klasu. 29 Ale jakmile úroda dozraje, člověk napřáhne srp, protože přišel čas žně.“

30 Dále jim řekl: „K čemu se dá přirovnat Boží království nebo pomocí jakého podobenství se dá popsat? 31 Je jako hořčičné zrnko, které v době, kdy je zaseto do půdy, je nejmenší ze všech semen na zemi.+ 32 Ale když je zaseto a vyroste, je větší než všechny ostatní byliny a vytváří velké větve, takže v jeho stínu můžou hnízdit ptáci.“

33 Mluvil k nim Boží slovo pomocí mnoha takových podobenství,+ podle toho, kolik byli schopní pochopit. 34 Když je vyučoval, vždycky používal podobenství, ale když byl sám se svými učedníky, všechno jim vysvětloval.+

35 Ten den, když nastal večer, jim řekl: „Přeplujme na druhý břeh.“+ 36 Propustili tedy zástup a odvezli Ježíše v člunu, tak jak byl. Pluly s nimi i jiné čluny.+ 37 A strhla se velká větrná bouře a vlny narážely do člunu, takže se skoro potápěl.+ 38 Ale on byl na zádi a spal na polštáři. Probudili ho tedy a řekli mu: „Učiteli, je ti jedno, že nám jde o život?“ 39 Nato vstal, pokáral vítr a řekl moři: „Mlč! Buď zticha!“+ A vítr se utišil a nastal velký klid. 40 Řekl jim tedy: „Proč se tak bojíte? Ještě pořád nemáte víru?“ 41 Dostali velký strach a jeden druhému říkali: „Kdo to vlastně je? Vždyť ho poslouchá i vítr a moře!“+

5 Pak se dostali na druhý břeh moře do kraje Gerasenských.+ 2 A jakmile Ježíš vystoupil z člunu, od hrobek* proti němu vyšel člověk, který byl v moci nečistého ducha. 3 Pobýval mezi hrobkami a do té doby se nikomu nepodařilo ho pevně spoutat, dokonce ani řetězy. 4 Často ho spoutávali okovy a řetězy, ale řetězy přetrhal a okovy rozbil. Nikdo ho nedokázal zkrotit. 5 Ve dne v noci křičel mezi hrobkami a v horách a bil se kameny. 6 Když zdálky uviděl Ježíše, přiběhl a poklonil se mu.*+ 7 Potom vykřikl silným hlasem: „Co po mně chceš,* Ježíši, Synu Nejvyššího Boha? Zapřísahám tě při Bohu, abys mě netrápil.“+ 8 Ježíš mu totiž řekl: „Vyjdi z toho člověka, nečistý duchu.“+ 9 Ježíš se ho tedy zeptal: „Jak se jmenuješ?“ Odpověděl mu: „Jmenuji se Legie, protože je nás hodně.“ 10 A velmi Ježíše prosil, aby je neposílal pryč z toho kraje.+

11 Na svahu se páslo velké stádo prasat.+ 12 Duchové ho tedy prosili: „Pošli nás do prasat, ať vejdeme do nich.“ 13 A dovolil jim to. Nato nečistí duchové vyšli, vstoupili do prasat, kterých bylo asi 2 000, a stádo se vrhlo ze srázu do moře, kde se utopilo. 14 Jejich pasáci utekli a vyprávěli o tom ve městě i na venkově. A lidé se šli podívat, co se stalo.+ 15 Přišli tedy k Ježíšovi a uviděli muže posedlého démony – toho, který měl legii – jak sedí oblečený a chová se rozumně. A dostali strach. 16 Očití svědkové jim vyprávěli, co se stalo s mužem posedlým démony a s prasaty. 17 Začali proto na Ježíše naléhat, aby z jejich kraje odešel.+

18 Když nastupoval do člunu, muž, který byl předtím posedlý démony, ho prosil, aby mohl jít s ním.+ 19 Nedovolil mu to, ale řekl mu: „Jdi domů ke svým příbuzným a řekni jim o všem, co pro tebe Jehova* udělal a jak se nad tebou smiloval.“ 20 Odešel tedy a začal v Dekapoli* rozhlašovat, co všechno pro něj Ježíš udělal, a všichni žasli.

21 Potom Ježíš znovu přeplul v člunu na protější břeh a tam se k němu shromáždil velký zástup lidí.+ 22 Tehdy za ním přišel jeden z představených synagogy, který se jmenoval Jairos. Když ho uviděl, padl mu k nohám+ 23 a naléhavě ho prosil: „Moje dcerka je vážně nemocná.* Prosím, přijď a polož na ni ruce,+ aby se uzdravila a zůstala naživu.“ 24 Ježíš s ním tedy odešel. Za ním šel velký zástup lidí a tlačil se na něj.

25 Byla tam žena, která 12 let trpěla krvácením.+ 26 Hodně si toho vytrpěla* od mnoha lékařů a utratila všechno, co měla, ale nezlepšilo se to, spíš se to zhoršilo. 27 Když slyšela o Ježíšovi, protlačila se zástupem a zezadu se dotkla jeho oděvu.+ 28 Říkala si totiž: „Pokud se dotknu aspoň jeho oděvu, uzdravím se.“+ 29 A okamžitě přestala krvácet a ucítila ve svém těle, že byla z té vysilující nemoci uzdravena.

30 Ježíš si hned uvědomil, že z něho vyšla síla.+ Otočil se v zástupu a zeptal se: „Kdo se dotkl mého oděvu?“+ 31 Jeho učedníci mu ale řekli: „Vidíš, jak se na tebe zástup tlačí, a ty se ptáš, kdo se tě dotkl?“ 32 On se ale rozhlížel, aby zjistil, kdo to udělal. 33 Žena se lekla, a protože věděla, co se jí stalo, přišla celá rozechvělá, padla před ním na kolena a řekla mu celou pravdu. 34 Řekl jí: „Dcero, tvá víra tě uzdravila. Jdi v pokoji+ a ať už tě ta vysilující nemoc netrápí.“+

35 Zatímco ještě mluvil, přišli nějací lidé z domu představeného synagogy a řekli mu: „Tvoje dcera zemřela. Proč ještě obtěžovat Učitele?“+ 36 Ale Ježíš ta slova zaslechl a řekl představenému synagogy: „Neboj se, jen věř.“+ 37 A nikomu nedovolil, aby šel s ním, kromě Petra, Jakuba a Jakubova bratra Jana.+

38 Když přišli k domu představeného synagogy, Ježíš viděl, že je tam rozruch a že lidé pláčou a hlasitě naříkají.+ 39 Vkročil dovnitř a řekl jim: „Proč pláčete a děláte takový rozruch? Dítě nezemřelo, ale spí.“+ 40 Nato se mu začali vysmívat. On je ale všechny poslal ven, vzal otce a matku dítěte a ty, kteří byli s ním, a vešel tam, kde bylo dítě. 41 Vzal ho za ruku a řekl mu: „Talitha kumi“, což v překladu znamená: „Dívenko, říkám ti, vstaň!“+ 42 A dívenka okamžitě vstala a začala chodit. (Bylo jí 12 let.) Když to uviděli, byli nadšením bez sebe. 43 Ale důrazně jim nařídil,* aby se o tom nikdo nedozvěděl,+ a řekl, ať jí dají něco k jídlu.

6 Potom odtamtud odešel do svého domovského území+ a jeho učedníci ho následovali. 2 O sabatu začal vyučovat v synagoze a většina z těch, kdo ho slyšeli, žasla. Říkali: „Kde se to naučil?+ Jak to, že dostal takovou moudrost a dokáže dělat takové zázraky?*+ 3 Copak to není ten tesař,+ syn Marie+ a bratr Jakuba,+ Josefa, Jidáše* a Šimona?+ A nežijí snad jeho sestry tady u nás?“ Bránilo jim to, aby v něj uvěřili.* 4 Ježíš jim ale řekl: „Proroka uznávají všude, jen ne v jeho domovském území, mezi jeho příbuznými a v jeho vlastním domě.“+ 5 Neudělal tam tedy žádný zázrak,* kromě toho, že položil ruce na několik nemocných a uzdravil je. 6 Překvapilo ho, že neměli víru. A chodil po okolních vesnicích a vyučoval.+

7 Pak si zavolal těch dvanáct. Začal je posílat po dvou+ a dal jim moc nad nečistými duchy.+ 8 Také jim nařídil, aby si na cestu kromě hole nic nebrali – ani chleba, ani mošnu s jídlem, ani peníze* v opascích+ – 9 ale aby si obuli sandály a nebrali si oděv navíc.* 10 Dále jim řekl: „Ať vejdete do kteréhokoli domu, zůstaňte tam, dokud se z toho místa nevydáte dál.+ 11 A když vás někde nepřijmou ani si vás nevyslechnou, při odchodu z toho místa si setřeste prach z nohou, jim na svědectví.“+ 12 Pak vyšli a kázali, že je potřeba činit pokání.+ 13 Vyháněli hodně démonů+ a potírali olejem spoustu nemocných lidí a uzdravovali je.

14 Doslechl se o tom král Herodes,* protože Ježíšovo jméno se stalo známým a lidé říkali: „Jan Křtitel vstal z mrtvých, a proto dokáže dělat zázraky.“*+ 15 Ale jiní říkali: „Je to Elijáš.“ A ještě jiní říkali: „Je to prorok, jako jeden ze starodávných proroků.“+ 16 Když to uslyšel Herodes, řekl: „Jan, kterému jsem setnul hlavu, vstal z mrtvých.“ 17 Sám Herodes dal totiž Jana zatknout, spoutat a uvěznit kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa. Herodes se s ní totiž oženil+ 18 a Jan mu říkal: „Není ti dovoleno mít za ženu manželku tvého bratra.“+ 19 Herodias proto Jana nenáviděla a chtěla ho zabít, ale nemohla. 20 Herodes se ho totiž bál, protože o něm věděl, že je to bezúhonný* a svatý muž,+ a chránil ho. Kdykoli ho slyšel, byl z jeho slov na velkých rozpacích, ale i přesto si ho vždycky rád poslechl.

21 Vhodná chvíle pro Herodiadu nastala, když Herodes na své narozeniny+ uspořádal hostinu pro vysoce postavené úředníky, vojenské velitele a významné muže z Galileje.+ 22 Tehdy vešla Herodiadina dcera a zatančila. Herodovi a těm, kdo s ním jedli,* se tak líbila, že jí král řekl: „Požádej mě, o co chceš, a dám ti to.“ 23 Přísahal jí: „Dám ti všechno, o co mě požádáš, až do poloviny svého království.“ 24 Odešla tedy a zeptala se své matky: „O co bych měla požádat?“ „O hlavu Jana Křtitele,“ odpověděla jí. 25 Ona se rychle vrátila ke králi a požádala ho: „Chci, abys mi hned dal přinést na podnose hlavu Jana Křtitele.“+ 26 Králi se to sice vůbec nelíbilo, ale nechtěl její žádost odmítnout kvůli své přísaze a svým hostům.* 27 Okamžitě poslal osobního strážce a přikázal mu, aby přinesl Janovu hlavu. Ten odešel a ve vězení mu hlavu setnul. 28 Přinesl ji na podnose té dívce a ona ji dala své matce. 29 Když o tom slyšeli Janovi učedníci, přišli, vzali jeho tělo a položili ho do hrobky.*

30 Apoštolové se vrátili k Ježíšovi a vyprávěli mu o všem, co dělali a vyučovali.+ 31 Řekl jim: „Pojďte se mnou na osamělé místo a trochu si odpočiňte.“+ Hodně lidí totiž přicházelo a odcházelo a oni neměli ani čas se najíst. 32 Odpluli tedy v člunu na odlehlé místo, aby byli sami.+ 33 Lidé je ale viděli odjíždět a mnozí se to dozvěděli. Seběhli se ze všech měst a byli tam dřív než oni. 34 Když Ježíš vystupoval z člunu, uviděl velký zástup lidí a bylo mu jich líto,+ protože byli jako ovce bez pastýře.+ A začal je učit mnoho věcí.+

35 Když čas pokročil, jeho učedníci k němu přistoupili a řekli: „Jsme na odlehlém místě a už je dost pozdě.+ 36 Pošli je pryč, ať si jdou do okolních osad a vesnic koupit něco k jídlu.“+ 37 Odpověděl jim: „Dejte jim najíst vy.“ Řekli mu na to: „Máme jít a koupit chleby za 200 denárů* a dát je lidem, aby se najedli?“+ 38 Zeptal se jich: „Kolik chlebů máte? Jděte se podívat.“ Když to zjistili, řekli: „Pět, a dvě ryby.“+ 39 A dal všem pokyn, aby se po skupinách posadili do trávy.*+ 40 A tak se posadili ve skupinách po 100 a po 50. 41 Vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi a pomodlil se.*+ Potom chleby lámal a dával je učedníkům, aby je rozdávali lidem. Mezi všechny rozdělil i obě ryby. 42 Všichni se dosyta najedli. 43 Pak sesbírali úlomky chleba a bylo jich 12 plných košů, kromě ryb.+ 44 Těch, kdo jedli chleby, bylo 5 000 mužů.

45 Hned potom řekl svým učedníkům, aby nastoupili do člunu a pluli napřed k protějšímu břehu směrem k Betsaidě, a on mezitím poslal shromážděné lidi pryč.+ 46 Když se s nimi rozloučil, odešel na horu, aby se modlil.+ 47 Nastal večer a člun byl uprostřed moře, ale Ježíš byl sám na souši.+ 48 Viděl, jak těžko se jim vesluje, protože proti nim vane silný vítr, a tak se za nimi kolem čtvrté noční hlídky* vydal a kráčel po moři. Vypadalo to ale, že je mine.* 49 Když ho zahlédli, jak jde po moři, pomysleli si: „To je přízrak“ a křičeli. 50 Všichni ho totiž viděli a vyděsili se. Ale Ježíš na ně hned promluvil: „Seberte odvahu! To jsem já, nebojte se.“+ 51 Nastoupil k nim do člunu a vítr se utišil. Byli tím naprosto ohromeni, 52 protože nepochopili, jak to bylo s těmi chleby. Jejich srdce totiž bylo ještě pořád otupělé.

53 Když přepluli na druhý břeh, dostali se do Genezaretu a zakotvili tam.+ 54 Ale hned jak vystoupili z člunu, lidé Ježíše poznali. 55 Oběhli celý ten kraj a začali na nosítkách přinášet nemocné tam, kde slyšeli, že je. 56 Ať přišel do vesnic, měst, nebo osad, přinášeli nemocné na tržiště. Prosili ho, aby se směli dotknout jen třásní jeho oděvu.+ A všichni, kdo se jich dotkli, se uzdravili.

7 Kolem Ježíše se shromáždili farizeové a někteří ze znalců Zákona, kteří přišli z Jeruzaléma.+ 2 Všimli si, že někteří jeho učedníci jedí jídlo nečistýma, tedy neumytýma* rukama. 3 (Farizeové a všichni Židé se totiž drží tradice předků a nejedí, dokud si neumyjí ruce až po lokty. 4 A když se vrátí z trhu, nejedí, dokud se neočistí vodou. Je i hodně jiných tradic, které přijali a kterých se drží, například křty pohárů, konvic a měděných nádob.)+ 5 Tito farizeové a znalci Zákona se ho tedy zeptali: „Proč tvoji učedníci nedodržují tradici našich předků a berou si jídlo nečistýma rukama?“+ 6 Řekl jim: „Výstižně o vás, pokrytcích, prorokoval Izajáš, když napsal: ‚Tento lid mi prokazuje úctu svými rty, ale svým srdcem je ode mě velmi daleko.+ 7 Uctívají mě zbytečně, protože jako nauky vyučují příkazy lidí.‘+ 8 Opustili jste Boží přikázání a držíte se lidských tradic.“+

9 Pak jim řekl: „Chytře obcházíte Boží přikázání, abyste se mohli držet svých tradic.+ 10 Mojžíš například řekl: ‚Měj v úctě svého otce a matku‘+ a ‚Kdo uráží* otce nebo matku, musí zemřít.‘+ 11 Vy ale tvrdíte, že pokud někdo řekne svému otci nebo matce: ‚Všechno, co mám a čím bych ti mohl pomoct, je korban (totiž dar zasvěcený Bohu)‘, 12 tak už podle vás nesmí pro svého otce ani matku nic udělat.+ 13 Svými tradicemi, které předáváte druhým, tak prohlašujete Boží slovo za neplatné.+ A takových věcí děláte hodně.“+ 14 Potom k sobě znovu svolal zástup a řekl: „Všichni mi naslouchejte a snažte se pochopit význam.+ 15 Nic z toho, co zvenčí vchází do člověka, ho nemůže znečistit. Znečišťuje ho to, co z něj vychází.“+ 16 *——

17 Když pak odešel od zástupu a vstoupil do domu, učedníci se ho na to* začali ptát.+ 18 Proto jim řekl: „Ani vy tomu nerozumíte? Přece víte, že člověka nemůže znečistit nic, co do něj zvenčí vchází, 19 protože to nevchází do jeho srdce, ale do střev a skončí to ve stoce.“ Tím prohlásil všechna jídla za čistá. 20 Potom řekl: „Člověka znečišťuje to, co z něj vychází.+ 21 Protože zevnitř, z lidského srdce,+ vychází škodlivé myšlenky – sexuální nemravnost,* krádeže, vraždy, 22 cizoložství, chamtivost, špatné skutky, podvod, nestoudné chování,* závist,* rouhání, pýcha a nerozumnost. 23 Všechny tyto špatné věci vychází zevnitř a člověka znečišťují.“

24 Pak Ježíš vstal a vydal se odtamtud do okolí Tyru a Sidonu.+ Tam vešel do jednoho domu a nechtěl, aby o tom někdo věděl. Nemohl ale uniknout pozornosti. 25 Hned jak dorazil, uslyšela o něm žena, jejíž dcerka byla posedlá nečistým duchem. Přišla a padla mu k nohám.+ 26 Ta žena byla Syroféničanka řeckého původu a prosila ho, aby vyhnal démona z její dcery. 27 Řekl jí ale: „Ať se nejdřív najedí děti, protože není správné vzít chleba dětem a hodit ho psíkům.“+ 28 Ona mu však odpověděla: „Ano, pane, ale i psíci jedí pod stolem drobky, které padají děťátkům.“ 29 Řekl jí na to: „Protože jsi to řekla, jdi. Démon z tvé dcery vyšel.“+ 30 Odešla tedy domů a našla malé dítě ležet na lůžku a démon byl pryč.+

31 Když Ježíš odešel z oblasti Tyru, prošel Sidonem a dorazil ke Galilejskému moři přes oblast Dekapole.*+ 32 Přivedli k němu hluchého muže, který špatně mluvil,+ a velmi ho prosili, aby na něj položil ruku. 33 Vzal si ho stranou od zástupu a pak mu vložil své prsty do uší, plivl a dotkl se jeho jazyka.+ 34 Vzhlédl k nebi, hluboce vzdychl a řekl mu: „Effatha“, což znamená: „Otevři se.“ 35 V tu chvíli začal slyšet,+ vada řeči zmizela a on mohl normálně mluvit. 36 Ježíš jim nařídil, aby o tom nikomu neříkali.+ Ale čím víc jim to nařizoval, tím víc to rozhlašovali.+ 37 Byli tím neskutečně ohromeni+ a říkali: „Všechno, co udělal, je dobré. Dokonce vrací hluchým sluch a němým řeč.“+

8 V těch dnech tam byl znovu velký zástup lidí a neměli nic k jídlu. A tak si k sobě Ježíš zavolal učedníky a řekl jim: 2 „Je mi těch lidí líto,+ protože jsou se mnou už tři dny a nemají nic k jídlu.+ 3 Když je pošlu domů hladové, cesta je vyčerpá a někteří jsou zdaleka.“ 4 Jeho učedníci mu ale odpověděli: „Kde by na tomhle odlehlém místě někdo vzal tolik chleba, aby se ti lidé najedli?“ 5 Zeptal se jich: „Kolik chlebů máte?“ Řekli: „Sedm.“+ 6 Dal tedy lidem pokyn, aby se posadili na zem. Pak vzal těch sedm chlebů, vzdal díky, rozlámal je a dával je svým učedníkům a ti je rozdávali lidem.+ 7 Měli také několik rybek, a když se pomodlil,* řekl učedníkům, aby rozdávali i je. 8 A tak se všichni dosyta najedli. Pak sesbírali zbylé úlomky chleba a bylo jich sedm velkých košů.*+ 9 Bylo tam kolem 4 000 mužů. Potom je poslal pryč.

10 A hned nastoupil se svými učedníky do člunu a připlul do oblasti Dalmanuty.+ 11 Tam k němu přišli farizeové, začali se s ním přít a žádali od něho znamení z nebe, aby ho vyzkoušeli.+ 12 Zhluboka si povzdechl a řekl: „Proč se tato generace dožaduje znamení?+ Ujišťuji vás, že tato generace žádné znamení nedostane.“+ 13 Nato od nich odešel, znovu nastoupil do člunu a odplul na protější břeh.

14 Ale zapomněli vzít chleby a kromě jednoho chleba neměli s sebou v člunu nic.+ 15 Ježíš je důrazně varoval: „Mějte oči otevřené, dávejte si pozor na kvas farizeů a kvas Heroda.“+ 16 Začali se tedy mezi sebou dohadovat o tom, že nemají chleba. 17 Všiml si toho a řekl jim: „Proč se dohadujete o tom, že nemáte chleba? Ještě nerozumíte a nechápete? To je vaše srdce ještě pořád otupělé? 18 ‚Máte oči, a nevidíte a máte uši, a neslyšíte?‘ Nepamatujete se, 19 jak to bylo, když jsem rozlámal pět chlebů+ pro 5 000 mužů? Kolik košů plných úlomků jste sesbírali?“ „Dvanáct,“+ odpověděli mu. 20 „A když jsem rozlámal sedm chlebů pro 4 000 mužů, kolik velkých košů* plných úlomků jste sesbírali?“ „Sedm,“+ odpověděli mu. 21 A tak jim řekl: „Ještě pořád nechápete?“

22 Potom přistáli v Betsaidě. Lidé mu tam přivedli slepého muže a velmi ho prosili, aby se ho dotkl.+ 23 Vzal tedy muže za ruku a vyvedl ho z vesnice. Plivl mu na oči,+ položil na něj ruce a zeptal se ho: „Vidíš něco?“ 24 Muž pozvedl oči a řekl: „Vidím lidi, ale vypadají jako stromy, které chodí.“ 25 Znovu mu položil ruce na oči a muž začal vidět jasně. Vrátil se mu zrak a viděl všechno zřetelně. 26 Poslal ho tedy domů a řekl mu: „Do vesnice nechoď.“

27 Ježíš a jeho učedníci pak odešli do vesnic v okolí Filipovy Cesareje. Po cestě se svých učedníků začal ptát: „Co říkají lidé, kdo jsem?“+ 28 Odpověděli mu: „Jan Křtitel,+ jiní Elijáš+ a ještě jiní, že jsi jeden z proroků.“ 29 Zeptal se jich: „A co si myslíte vy? Kdo jsem?“ Petr mu odpověděl: „Ty jsi Kristus.“+ 30 Nato jim přísně nařídil, aby to nikomu neříkali.+ 31 Začal je také učit, že Syn člověka musí mnoho vytrpět, být zavržen staršími, předními kněžími a znalci Zákona a být zabit+ a o tři dny později vstát z mrtvých.+ 32 Mluvil o tom otevřeně. Petr si ho ale vzal stranou a začal ho kárat.+ 33 Ježíš se obrátil, podíval se na své učedníky a pokáral Petra slovy: „Jdi mi z cesty, satane!* Tvůj způsob myšlení není Boží, ale lidský.“+

34 Potom si k sobě zavolal zástup a své učedníky a řekl jim: „Pokud chce někdo jít za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj mučednický kůl* a následuje mě.+ 35 Kdo si chce zachránit život, přijde o něj, ale kdo přichází o život kvůli mně a dobré zprávě, ten si ho zachrání.+ 36 Vždyť k čemu člověku bude, když získá celý svět, ale přijde o život?+ 37 Co člověk dá výměnou za svůj život?+ 38 Kdo se totiž stydí za mě a za má slova v této nevěrné* a hříšné generaci, za toho se také bude stydět Syn člověka,+ až přijde ve slávě svého Otce se svatými anděly.“+

9 Dál jim řekl: „Ujišťuji vás, že někteří z těch, kdo tu stojí, nezakusí smrt, dokud neuvidí Boží království, jak přišlo s mocí.“+ 2 O šest dnů později vzal Ježíš Petra, Jakuba a Jana a vyšel s nimi na vysokou horu, kde byli sami. A tam byl před nimi proměněn.+ 3 Jeho oděv začal zářit a byl daleko bělejší, než by ho dokázal vybělit kterýkoli čistič oděvů na zemi. 4 Také se jim objevili Elijáš a Mojžíš a začali s Ježíšem rozmlouvat. 5 Nato Petr Ježíšovi řekl: „Rabbi, je skvělé, že tu jsme. Postavme tři přístřešky, jeden pro tebe, jeden pro Mojžíše a jeden pro Elijáše.“ 6 Nevěděl totiž, co má říct, protože byli vyděšení. 7 A vytvořil se oblak, zahalil je a z oblaku se ozval hlas:+ „To je můj milovaný Syn.+ Naslouchejte mu.“+ 8 Najednou se rozhlédli a neviděli už nikoho kromě Ježíše.

9 Cestou z hory jim nařídil, aby nikomu nevyprávěli, co viděli,+ dokud Syn člověka nevstane z mrtvých.+ 10 Vzali si jeho slova k srdci,* ale společně rozebírali, co myslel tím, že vstane z mrtvých. 11 A začali se ho vyptávat: „Proč znalci Zákona říkají, že nejdřív musí přijít Elijáš?“+ 12 Odpověděl jim: „Nejdřív opravdu přijde Elijáš a všechno obnoví.+ Ale proč je napsáno, že Syn člověka musí mnoho vytrpět+ a že s ním budou zacházet pohrdavě?+ 13 Říkám vám, že Elijáš+ už přišel a udělali mu, co chtěli, jak je to o něm napsáno.“+

14 Když přišli k ostatním učedníkům, viděli, že je obklopuje velký zástup lidí a že se s nimi dohadují znalci Zákona.+ 15 Jakmile lidé zahlédli Ježíše, byli velmi překvapení a běželi ho pozdravit. 16 Zeptal se jich: „O čem se s nimi dohadujete?“ 17 Jeden člověk ze zástupu mu odpověděl: „Učiteli, přivedl jsem k tobě svého syna, protože mu duch způsobuje němotu.+ 18 Kdekoli se ho zmocní, mrští jím o zem a on má pěnu u úst, skřípe zuby a ztrácí sílu. Prosil jsem tvé učedníky, aby ho vyhnali, ale nedokázali to.“ 19 Řekl jim: „Nevěřící generace,+ jak dlouho ještě budu muset být s vámi? Jak dlouho vás budu muset snášet? Přiveďte ho ke mně.“+ 20 A tak ho k němu přivedli. Ale jakmile duch uviděl Ježíše, zachvátil chlapce křečemi a ten spadl, válel se po zemi a měl pěnu u úst. 21 Ježíš se zeptal otce: „Jak dlouho se mu to děje?“ Odpověděl: „Od dětství. 22 Mnohokrát ho hodil do ohně i do vody, aby ho zabil. Ale pokud můžeš něco udělat, slituj se nad námi a pomoz nám.“ 23 Ježíš mu řekl: „Říkáš ‚pokud můžeš‘? Pro toho, kdo věří, je možné všechno.“+ 24 Chlapcův otec okamžitě vykřikl: „Věřím! Pomoz mi, kde víru potřebuji!“+

25 Když si Ježíš všiml, že se k nim sbíhá zástup, ostře napomenul nečistého ducha: „Němý a hluchý duchu, nařizuji ti, vyjdi z něho a už do něho nevstupuj!“+ 26 Ten vykřikl, způsobil mu silné křeče a vyšel z něho. Chlapec zůstal ležet jako mrtvý, takže většina lidí říkala: „Je mrtvý!“ 27 Ale Ježíš ho vzal za ruku, zvedl ho a on se postavil. 28 Když Ježíš vešel do domu, jeho učedníci se ho soukromě zeptali: „Proč jsme ho nemohli vyhnat my?“+ 29 Odpověděl jim: „Tento druh nemůže vyjít jinak než modlitbou.“

30 Odešli odtamtud a procházeli Galileou, ale on nechtěl, aby se o tom někdo dozvěděl. 31 Učil totiž své učedníky a říkal jim: „Syn člověka bude zrazen a vydán lidem do rukou a zabijí ho.+ Ale i když ho zabijí, o tři dny později vstane z mrtvých.“+ 32 Nerozuměli však tomu, co říká, a báli se ho zeptat.

33 A přišli do Kafarnaa. Když byl v domě, dal jim otázku: „O čem jste se to cestou dohadovali?“+ 34 Mlčeli, protože se cestou dohadovali o tom, kdo z nich je největší.* 35 A tak se posadil, zavolal si těch dvanáct a řekl jim: „Pokud chce být někdo první, má být poslední ze všech a služebníkem všech.“+ 36 Pak vzal malé dítě, postavil ho mezi ně, objal ho a řekl jim: 37 „Kdo přijme jedno z takových dětí+ kvůli mému jménu, přijímá i mě. A kdo přijme mě, přijímá nejenom mě, ale i toho, kdo mě poslal.“+

38 Jan mu řekl: „Učiteli, viděli jsme, jak někdo vyhání démony tvým jménem, a snažili jsme se mu v tom zabránit, protože nechodí s námi.“+ 39 Ale Ježíš řekl: „Nebraňte mu, vždyť nikdo nemůže udělat zázrak* v mém jménu a hned nato o mně mluvit špatně. 40 Kdo není proti nám, je s námi.+ 41 A ujišťuji vás, že kdo vám dá pohár vody proto, že patříte Kristu,+ rozhodně nepřijde o svou odměnu.+ 42 Kdo však způsobí pád jednoho z těchto maličkých, kteří věří, pro toho by bylo lepší, kdyby mu na krk přivázali velký mlýnský kámen* a hodili ho do moře.+

43 Pokud tě někdy tvá ruka svádí k hříchu,* usekni ji. Je pro tebe lepší, abys vstoupil do života zmrzačený, než abys s oběma rukama odešel do gehenny,* do ohně, který není možné uhasit.+ 44 *—— 45 A pokud tě tvá noha svádí k hříchu,* usekni ji. Je pro tebe lepší, abys vstoupil do života chromý, než abys byl s oběma nohama vhozen do gehenny.*+ 46 *—— 47 A pokud tě tvé oko svádí k hříchu,* odhoď ho.+ Je pro tebe lepší, abys vstoupil do Božího království jednooký, než abys byl s oběma očima vhozen do gehenny,*+ 48 kde larvy neumírají a oheň nehasne.+

49 Každý totiž musí být osolen ohněm.+ 50 Sůl je dobrá věc. Pokud ale někdy ztratí svou slanost, čím ji ochutíte?+ Mějte sůl v sobě+ a udržujte mezi sebou pokoj.“+

10 Ježíš vstal, odešel odtamtud a přišel na pomezí Judeje z druhé strany Jordánu. Znovu se k němu sešly zástupy lidí, a jak měl ve zvyku, začal je vyučovat.+ 2 Tehdy k němu přistoupili farizeové a chtěli ho zkoušet. Proto se ho zeptali, jestli má muž právo rozvést se s manželkou.+ 3 Řekl jim: „Co vám přikázal Mojžíš?“ 4 Odpověděli: „Mojžíš dovolil napsat potvrzení o rozvodu a rozvést se s ní.“+ 5 Ježíš jim však řekl: „To přikázání vám dal kvůli tvrdosti vašeho srdce.+ 6 Ale na začátku stvoření ‚je Bůh udělal jako muže a ženu.+ 7 Proto muž opustí otce a matku+ 8 a ti dva budou jedno tělo.‘+ Takže už nejsou dva, ale jedno tělo. 9 Co tedy Bůh spojil, ať žádný člověk nerozděluje.“+ 10 Když byli zase v domě, učedníci se ho na to začali ptát. 11 Řekl jim: „Kdo se rozvádí s manželkou a bere si jinou, dopouští se vůči ní cizoložství.+ 12 A pokud se žena rozvede se svým manželem a vdá se za jiného muže, dopouští se cizoložství.“+

13 Lidé k němu přicházeli s malými dětmi, aby se jich dotýkal, ale učedníci jim to vyčítali.+ 14 Když to Ježíš viděl, rozhořčil se a řekl jim: „Nechte malé děti, ať ke mně přichází. Nebraňte jim v tom, protože takovým patří Boží království.+ 15 Ujišťuji vás, že kdo nepřijme Boží království jako malé dítě, rozhodně do něho nevejde.“+ 16 A bral děti do náruče, pokládal na ně ruce a žehnal jim.+

17 Když se vydával na cestu, přiběhl nějaký muž, padl před ním na kolena a zeptal se ho: „Dobrý učiteli, co mám dělat, abych zdědil věčný život?“+ 18 Ježíš mu odpověděl: „Proč mě oslovuješ ‚dobrý‘? Nikdo není dobrý, jenom jeden – Bůh.+ 19 Znáš přikázání: ‚Nevraždi,+ necizolož,+ nekraď,+ nevydávej křivé svědectví,+ nepodváděj,+ měj v úctě svého otce a matku.‘“+ 20 Muž na to reagoval: „Učiteli, to všechno dodržuji už od svého mládí.“ 21 Ježíš se na něj podíval, pocítil k němu lásku a řekl: „Jedno ti chybí: Jdi, prodej, co máš, a peníze rozdej chudým. Tak budeš mít poklad v nebi. Potom přijď a staň se mým následovníkem.“+ 22 Ta odpověď ho ale zarmoutila a smutně odešel, protože měl velký majetek.+

23 Ježíš se rozhlédl kolem sebe a řekl svým učedníkům: „Jak těžké to bude pro ty, kdo mají peníze, aby vešli do Božího království!“+ 24 Jeho slova učedníky překvapila. Ježíš jim na to znovu řekl: „Děti, jak těžké je vejít do Božího království! 25 Je snadnější, aby velbloud prošel uchem jehly, než aby bohatý člověk vešel do Božího království.“+ 26 To je překvapilo ještě víc a řekli mu:* „Může být vůbec někdo zachráněn?“+ 27 Ježíš se na ně zadíval a řekl: „U lidí je to nemožné, ale ne u Boha, protože u Boha je možné všechno.“+ 28 Petr na to řekl: „My jsme všechno opustili a následovali tě.“+ 29 Ježíš odpověděl: „Ujišťuji vás, že nikdo neopustil dům ani bratry ani sestry ani matku ani otce ani děti ani pole kvůli mně a kvůli dobré zprávě,+ 30 aby teď, v této době, nedostal stokrát víc domů, bratrů, sester, matek, dětí a polí, spolu s pronásledováním,+ a v budoucím systému* věčný život. 31 Ale mnozí, kdo jsou první, budou poslední a poslední budou první.“+

32 Byli na cestě do Jeruzaléma a Ježíš šel před nimi. Byli zaražení a ti, kdo šli za nimi, se báli. Znovu si vzal těch dvanáct stranou a začal s nimi mluvit o tom, co se s ním má stát. Řekl jim:+ 33 „Jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka tam bude vydán předním kněžím a znalcům Zákona. Odsoudí ho k smrti a vydají ho lidem z jiných národů. 34 Ti se mu budou vysmívat, plivat na něj, zbičují ho a zabijí, ale o tři dny později vstane z mrtvých.“+

35 Přistoupili k němu Zebedeovi synové Jakub a Jan+ a řekli mu: „Učiteli, chceme, abys pro nás udělal, o co tě poprosíme.“+ 36 Řekl jim: „Co chcete, abych pro vás udělal?“ 37 Odpověděli: „Dovol nám, abychom se ve tvé slávě posadili jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici.“+ 38 Ale Ježíš jim řekl: „Nevíte, o co prosíte. Můžete pít pohár, který piji já, nebo být pokřtěni křtem, kterým jsem křtěn já?“+ 39 Odpověděli: „Můžeme.“ Řekl jim na to: „Pohár, který piji, budete pít a křtem, kterým jsem křtěn, budete pokřtěni.+ 40 Ale to, kdo se posadí po mé pravici a po mé levici, nezávisí na mně. Ta místa patří těm, pro které jsou připravená.“

41 Když to slyšelo ostatních deset učedníků, tak se na Jakuba a Jana rozzlobili.+ 42 Ale Ježíš si je zavolal a řekl jim: „Víte, že ti, kdo jsou považováni za vládce národů, nad lidmi panují a že významní muži jim dávají pocítit svou moc.+ 43 Mezi vámi to tak nesmí být. Ale kdo chce být mezi vámi velký, musí být vaším služebníkem,+ 44 a kdo chce být první, musí být otrokem všech. 45 Ani Syn člověka nepřišel, aby mu sloužili, ale aby sloužil+ a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“+

46 Potom přišli do Jericha. Když odtamtud Ježíš, jeho učedníci a velký zástup lidí vycházeli, u silnice seděl slepý žebrák Bartimaios (syn Timaia).+ 47 Když slyšel, že je to Ježíš Nazaretský, začal křičet: „Synu Davida,+ Ježíši, smiluj se nade mnou!“+ 48 Mnozí ho okřikovali, ať mlčí, ale on křičel o to víc: „Synu Davida, smiluj se nade mnou!“ 49 Ježíš se zastavil a řekl: „Zavolejte ho.“ A tak ho zavolali a řekli mu: „Seber odvahu! Vstaň, volá tě.“ 50 Odhodil svůj svrchní oděv, vyskočil na nohy a šel k Ježíšovi. 51 Ježíš se ho zeptal: „Co chceš, abych pro tebe udělal?“ Slepý muž odpověděl: „Rabboni,* ať vidím.“ 52 Ježíš mu řekl: „Jdi, tvá víra tě uzdravila.“+ A hned začal vidět+ a šel po silnici za ním.

11 Když se blížili k Jeruzalému, k Betfage a Betanii+ u Olivové hory, vyslal dva své učedníky+ 2 a řekl jim: „Jděte do vesnice, která je na dohled. Jakmile do ní vstoupíte, najdete uvázané oslátko, na kterém ještě nikdo neseděl. Odvažte ho a přiveďte sem. 3 A kdyby se vás někdo zeptal: ‚Proč to děláte?‘, řekněte: ‚Pán ho potřebuje a hned ho pošle zpátky.‘“ 4 A tak odešli a v postranní ulici našli venku u dveří uvázané oslátko a odvázali ho.+ 5 Ale někteří z těch, kdo tam stáli, se jich zeptali: „Co to děláte? Proč to oslátko odvazujete?“ 6 Odpověděli jim tak, jak řekl Ježíš, a oni je nechali jít.

7 Přivedli oslátko+ k Ježíšovi, položili na něj své svrchní oděvy a on se na něj posadil.+ 8 Mnozí rozprostřeli své svrchní oděvy na silnici a jiní na ni položili listy nasekané z okolních stromů.+ 9 A ti, kdo šli vpředu, i ti, kdo šli vzadu, volali: „Zachraň, prosíme!+ Požehnaný je ten, kdo přichází v Jehovově* jménu!+ 10 Požehnané je přicházející království našeho otce Davida!+ Zachraň, prosíme, ty, kdo jsi nahoře ve výšinách!“ 11 A vjel do Jeruzaléma a vešel do chrámu. Všechno si prohlédl, ale protože už bylo dost pozdě, odešel s těmi dvanácti do Betanie.+

12 Když příští den odcházeli z Betanie, dostal hlad.+ 13 Zdálky uviděl fíkovník, který měl listí. Šel se tedy podívat, jestli na něm něco nenajde. Ale když k němu přišel, nenašel nic než listí, protože nebylo období fíků. 14 A tak mu řekl: „Ať z tebe už nikdy nikdo nejí ovoce.“+ Jeho učedníci to slyšeli.

15 Pak přišli do Jeruzaléma. Ježíš vstoupil do chrámu a začal vyhánět ty, kdo tam něco prodávali a kupovali. Zpřevracel stoly směnárníků a lavice těch, kdo prodávali holubice,+ 16 a nikomu nedovolil, aby přes chrám něco přenášel. 17 A vyučoval je: „Není napsáno ‚Můj dům bude nazýván domem modlitby pro všechny národy‘?+ Ale vy jste z něho udělali lupičskou jeskyni.“+ 18 Když to slyšeli přední kněží a znalci Zákona, začali hledat způsob, jak ho zabít.+ Báli se ho totiž, protože celý zástup žasl nad jeho učením.+

19 Když nastal večer, odešli z města. 20 Druhý den brzy ráno procházeli kolem fíkovníku a všimli si, že už je od kořenů uschlý.+ 21 Petr si vzpomněl, co se stalo předešlý den, a řekl Ježíšovi: „Rabbi, podívej se, fíkovník, který jsi proklel, uschl.“+ 22 Ježíš jim na to řekl: „Věřte v Boha. 23 Ujišťuji vás, že když někdo řekne této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře‘ a nemá v srdci pochybnosti, ale věří, že se to stane, splní se mu to.+ 24 Proto vám říkám: Věřte, že všechno, o co se modlíte a o co prosíte, jste už dostali, a dostanete to.+ 25 A když stojíte a modlíte se, odpusťte druhým všechno, co proti nim máte, aby i váš Otec, který je v nebesích, odpustil vaše provinění vám.“+ 26 *——

27 Znovu přišli do Jeruzaléma. A když se procházel v chrámu, přišli přední kněží, znalci Zákona a starší 28 a zeptali se ho: „Jakým právem to děláš? Kdo ti dal oprávnění, abys to dělal?“+ 29 Ježíš jim řekl: „Na něco se vás zeptám. Odpovězte mi, a já vám řeknu, jakým právem to dělám. 30 Odkud měl Jan pověření křtít?+ Z nebe, nebo od lidí? Odpovězte mi.“+ 31 Začali se tedy spolu radit: „Pokud řekneme: ‚Z nebe‘, namítne: ‚Tak proč jste mu neuvěřili?‘ 32 Ale odvážíme se říct ‚Od lidí‘?“ Báli se totiž zástupu, protože všichni považovali Jana za skutečného proroka.+ 33 Odpověděli tedy Ježíšovi: „Nevíme.“ Ježíš jim řekl: „Ani já vám neřeknu, jakým právem to dělám.“

12 Potom k nim začal mluvit v podobenstvích: „Jeden člověk vysadil vinici,+ oplotil ji, vykopal nádrž pro vinný lis a postavil věž.+ Pak ji pronajal vinařům a odcestoval do ciziny.+ 2 Ve stanovený čas poslal k vinařům otroka, aby od nich převzal něco z úrody té vinice. 3 Oni ho ale popadli, zbili a poslali pryč s prázdnou. 4 Poslal k nim jiného otroka. Tomu rozbili hlavu a ponížili ho.+ 5 Poslal dalšího a toho zabili. A poslal i mnoho jiných, některé zbili a jiné zabili. 6 Měl ještě milovaného syna.+ Nakonec k nim poslal jeho. Řekl si: ‚Mého syna budou respektovat.‘ 7 Ale vinaři si řekli: ‚To je dědic.+ Pojďte, zabijeme ho a dědictví bude naše!‘ 8 A tak ho popadli, zabili a vyvlekli z vinice.+ 9 Co majitel vinice udělá? Přijde, vinaře zabije a vinici dá jiným.+ 10 Nikdy jste to nečetli v Písmu? ‚Kámen, který stavitelé zavrhli, se stal hlavním úhelným kamenem.*+ 11 Pochází od Jehovy* a je podivuhodný v našich očích.‘“+

12 Pochopili, že tím podobenstvím měl na mysli je, a proto se ho chtěli zmocnit.* Ale báli se zástupu, a tak ho nechali a odešli.+

13 Potom k němu poslali několik farizeů a Herodových stoupenců, aby ho chytili za slovo.+ 14 Když přišli, řekli mu: „Učiteli, víme, že jsi pravdomluvný a nesnažíš se druhým zalíbit, protože ti nezáleží na tom, jaké má kdo postavení, ale vyučuješ o Bohu podle pravdy. Je správné platit daň* císaři,* nebo ne? 15 Máme platit, nebo nemáme platit?“ Odhalil jejich pokrytectví a řekl jim: „Proč mě zkoušíte? Přineste mi denár,* abych se na něj podíval.“ 16 Podali mu ho a on se jich zeptal: „Čí je to obraz a nápis?“ „Císařův,“ odpověděli. 17 Ježíš na to řekl: „Dávejte* císařovy věci císaři,+ ale Boží věci Bohu.“+ A byli jeho slovy ohromeni.

18 Potom za ním přišli saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení,+ a zeptali se ho:+ 19 „Učiteli, Mojžíš nám napsal, že když něčí bratr zemře a zanechá po sobě manželku, ale neměl děti, jeho bratr by si ji měl vzít a zplodit mu potomka.+ 20 Bylo sedm bratrů. První se oženil, ale zemřel a nezanechal potomka. 21 A oženil se s ní druhý, ale i on zemřel a nezanechal potomka. Stejně tak třetí. 22 Ani jeden z těch sedmi nezanechal potomka. Jako poslední zemřela ta žena. 23 Čí manželkou bude při vzkříšení? Vždyť ji mělo za manželku všech sedm.“ 24 Ježíš jim řekl: „Mýlíte se, protože neznáte Písmo ani Boží moc.+ 25 Když totiž lidé vstanou z mrtvých, nežení se ani nevdávají, ale jsou jako andělé v nebesích.+ 26 Ale pokud jde o vzkříšení mrtvých, nečetli jste v Mojžíšově knize ve zprávě o trnitém keři, že Bůh Mojžíšovi řekl ‚Já jsem Bůh Abrahama, Bůh Izáka a Bůh Jákoba‘?+ 27 Není Bohem mrtvých, ale živých. Velmi se mýlíte.“+

28 Tehdy k Ježíšovi přistoupil jeden ze znalců Zákona, který slyšel, jak se přou. Když viděl, jak dobře jim odpověděl, zeptal se ho: „Které přikázání je nejdůležitější* ze všech?“+ 29 Ježíš odpověděl: „První je: ‚Slyš, Izraeli, Jehova,* náš Bůh, je jeden Jehova* 30 a budeš milovat Jehovu,* svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší,* celou svou myslí a celou svou silou.‘+ 31 Druhé je toto: ‚Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.‘+ Žádné přikázání není důležitější než tato dvě.“ 32 Znalec Zákona mu řekl: „Učiteli, řekl jsi to dobře a podle pravdy: ‚Bůh je jeden a kromě něho není žádný jiný.‘+ 33 A milovat ho celým svým srdcem, celým svým porozuměním a celou svou silou a milovat svého bližního jako sám sebe je daleko cennější než všechny zápalné a jiné oběti.“+ 34 Když Ježíš viděl, že odpověděl inteligentně, řekl mu: „Nejsi daleko od Božího království.“ A nikdo se ho už neodvážil na nic zeptat.+

35 Když ale Ježíš dál vyučoval v chrámu, řekl: „Jak to, že znalci Zákona říkají, že Kristus je Davidovým synem?+ 36 Vždyť sám David, vedený svatým duchem,+ řekl: ‚Jehova* řekl mému Pánu: „Seď po mé pravici, dokud ti tvé nepřátele nepoložím pod nohy.“‘+ 37 Sám David ho nazývá Pánem, tak jak může být jeho synem?“+

A velký zástup lidí mu naslouchal s potěšením. 38 Při svém vyučování také řekl: „Dejte si pozor na znalce Zákona, kteří se rádi prochází v dlouhých rouchách, chtějí, aby je lidé zdravili na tržištích,+ 39 a mají rádi přední* sedadla v synagogách a nejčestnější místa na večeřích.+ 40 Pohlcují majetek* vdov a okázale* pronáší dlouhé modlitby. Nad těmi bude vynesen přísnější rozsudek.“

41 Pak se Ježíš posadil na dohled od pokladnic+ a pozoroval, jak do nich lidé vhazují peníze. Mnoho bohatých vhazovalo značné částky.+ 42 Vtom přišla chudá vdova a vhodila dvě drobné mince velmi malé hodnoty.*+ 43 A tak si k sobě zavolal učedníky a řekl jim: „Řeknu vám pravdu, tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní, kteří vhodili peníze do pokladnic.+ 44 Všichni totiž dali ze svého přebytku, ale ona dala ze svého nedostatku všechno, co měla, celé své živobytí.“+

13 Když vycházel z chrámu, jeden z jeho učedníků mu řekl: „Učiteli, podívej se na ty krásné kameny a budovy!“+ 2 Ale Ježíš mu řekl: „Vidíš ty velké budovy? Nezůstane tady kámen na kameni. Všechno bude zbořeno.“+

3 Když seděl na Olivové hoře naproti chrámu, Petr, Jakub, Jan a Ondřej se ho soukromě zeptali: 4 „Řekni nám: Kdy se to stane a co bude znamením, že to všechno spěje ke konci?“*+ 5 Ježíš jim tedy začal říkat: „Dávejte si pozor, aby vás někdo neoklamal.+ 6 Mnozí přijdou v mém jménu a řeknou: ‚Jsem to já‘ a oklamou mnoho lidí. 7 A když uslyšíte hluk válek a zprávy o válkách, neznepokojujte se. To se musí stát, ale ještě to nebude konec.+

8 Bude bojovat národ proti národu a království proti království.+ Budou zemětřesení na jednom místě za druhým a bude také hlad.+ To bude začátek mnoha utrpení.*+

9 Pokud jde o vás, mějte se na pozoru. Lidé vás budou vydávat místním soudům+ a budete kvůli mně biti v synagogách+ a budete stát před místodržiteli a králi, takže budete mít příležitost jim vydat svědectví.+ 10 A všem národům se nejdřív musí kázat dobrá zpráva.+ 11 Když vás povedou před soud, nedělejte si předem starosti,* co budete říkat. Říkejte, co vám v tu chvíli bude dáno, protože nebudete mluvit vy, ale svatý duch.+ 12 Navíc bratr vydá na smrt bratra a otec dítě a děti se postaví proti rodičům a dají je usmrtit.+ 13 Kvůli mému jménu vás budou všichni nenávidět.+ Ale kdo vytrvá až do konce,+ bude zachráněn.+

14 A až uvidíte, že ohavnost působící zpustošení+ stojí, kde by neměla (čtenář musí použít dobrý úsudek), potom ať ti, kdo budou v Judeji, utečou do hor.+ 15 Kdo bude na střeše domu, ať nesestupuje dolů a nevchází dovnitř, aby si z něj něco vzal. 16 A kdo bude na poli, ať se nevrací pro svůj svrchní oděv. 17 V těch dnech běda těhotným a těm, které kojí!+ 18 Modlete se, aby se to nestalo v zimě, 19 protože v těch dnech bude takové soužení,+ jaké nenastalo od začátku světa, který Bůh stvořil, až dosud a jaké už nenastane.+ 20 Kdyby Jehova* ty dny nezkrátil, nikdo by se nezachránil. Ale kvůli těm, které vyvolil, ty dny zkrátí.+

21 A pokud vám někdo řekne: ‚Podívejte se, tady je Kristus!‘ nebo ‚Podívejte se, tam je!‘, nevěřte tomu.+ 22 Objeví se totiž falešní Kristové a falešní proroci+ a budou provádět znamení a zázraky, aby pokud možno oklamali vyvolené. 23 Mějte se tedy na pozoru.+ Řekl jsem vám všechno předem.

24 Ale v těch dnech, po tom soužení, se zatmí slunce a přestane svítit měsíc,+ 25 hvězdy budou padat z nebe a moci,* které jsou v nebesích, budou otřeseny. 26 A lidé uvidí Syna člověka,+ jak přichází v oblacích s velkou mocí a slávou.+ 27 A vyšle anděly a shromáždí své vyvolené ze čtyř světových stran,* od konce země až po konec nebe.+

28 Vezměte si poučení od fíkovníku: Jakmile jsou jeho mladé větve plné mízy a vyraší na nich listy, víte, že je blízko léto.+ 29 Stejně i vy, až uvidíte, že se dějí tyto věci, vězte, že on je blízko, za dveřmi.+ 30 Ujišťuji vás, že tato generace rozhodně nepomine, dokud se to všechno nestane.+ 31 Nebe a země pominou,+ ale má slova rozhodně nepominou.+

32 Ten den nebo hodinu nezná nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec.+ 33 Vyhlížejte, buďte bdělí,+ protože nevíte, kdy přijde stanovený čas.+ 34 Je to, jako když člověk odcestoval do ciziny a dům, který opustil, dal na starost svým otrokům,+ každému určil práci a vrátnému přikázal, aby byl bdělý.+ 35 A tak buďte bdělí, protože nevíte, kdy přijde pán domu,+ jestli večer, nebo o půlnoci, nebo před svítáním,* nebo brzy ráno,+ 36 aby vás, až nečekaně přijde, nenašel, jak spíte.+ 37 Co říkám vám, říkám všem: Buďte bdělí!“+

14 Za dva dny měl být Pesach+ a Svátek nekvašených chlebů.+ Přední kněží a znalci Zákona hledali způsob, jak se Ježíše lstí zmocnit* a zabít ho.+ 2 Říkali si ale: „Jenom ne ve svátek, mezi lidmi by to mohlo vyvolat rozruch.“

3 Když byl v Betanii a jedl* v domě Šimona, toho malomocného, přišla žena s alabastrovou nádobkou velmi drahého vonného oleje, pravého nardu. Rozbila hrdlo nádobky a olej vylila Ježíšovi na hlavu.+ 4 Někteří se kvůli tomu rozhořčili a říkali si mezi sebou: „Proč se tím vonným olejem tak plýtvá? 5 Vždyť se mohl prodat za víc než 300 denárů* a peníze se mohly dát chudým!“ A velmi se na ni zlobili.* 6 Ale Ježíš řekl: „Nechte ji. Proč ji takhle trápíte? Udělala pro mě dobrý skutek.+ 7 Chudé budete mít kolem sebe vždycky+ a můžete pro ně udělat něco dobrého, kdykoli chcete, ale já s vámi vždycky nebudu.+ 8 Udělala, co mohla. Předem pomazala mé tělo vonným olejem jako přípravu na pohřeb.+ 9 Ujišťuji vás, že kdekoli na světě se bude kázat dobrá zpráva,+ bude se na památku této ženy vyprávět i o tom, co udělala.“+

10 Potom se Jidáš Iškariotský, jeden z těch dvanácti, vydal za předními kněžími, aby jim ho zradil.+ 11 Když to slyšeli, měli radost a slíbili, že mu dají stříbrné peníze.+ A tak začal hledat vhodnou příležitost, aby ho mohl zradit.

12 První den Svátku nekvašených chlebů,+ kdy se podle zvyku obětovala pesachová oběť,+ se učedníci zeptali Ježíše: „Kam ti máme jít připravit pesachovou večeři?“+ 13 Vyslal tedy dva své učedníky a řekl jim: „Jděte do města a potkáte člověka, který ponese hliněný džbán s vodou. Jděte za ním+ 14 a pánovi domu, do kterého vejde, řekněte: ‚Učitel se ptá: „Kde je místnost pro hosty, ve které bych se svými učedníky mohl jíst pesachovou večeři?“‘ 15 Ukáže vám velkou horní místnost, zařízenou a připravenou. Tam pro nás jídlo připravte.“ 16 Učedníci tedy šli, a když přišli do města, našli to přesně tak, jak jim řekl. A připravili všechno na Pesach.

17 Když nastal večer, přišel Ježíš s těmi dvanácti.+ 18 A když byli* u stolu a jedli, Ježíš řekl: „Řeknu vám pravdu: Jeden z vás, který se mnou jí, mě zradí.“+ 19 Zarmoutilo je to a jeden po druhém se ho začali ptát: „Že to nejsem já?“ 20 Řekl jim: „Je to jeden z vás dvanácti, ten, kdo se mnou namáčí chléb v míse.+ 21 Syn člověka odchází, jak je o něm napsáno, ale běda tomu, kdo Syna člověka zradí!+ Bylo by pro něj lepší, kdyby se vůbec nenarodil.“+

22 A zatímco pokračovali v jídle, vzal chléb, pomodlil se,* rozlámal ho a dal jim ho se slovy: „Vezměte si, to znamená mé tělo.“+ 23 Potom vzal pohár, vzdal díky, dal jim ho a všichni se z něho napili.+ 24 A řekl jim: „To znamená mou ‚krev+ smlouvy‘,+ která má být vylita za mnohé.+ 25 Řeknu vám pravdu: Nebudu už pít z plodu révy až do dne, kdy ho budu pít nový* v Božím království.“ 26 Nakonec zazpívali chvalozpěvy* a pak se vydali na Olivovou horu.+

27 Ježíš jim řekl: „Všichni selžete.* Je totiž napsáno: ‚Udeřím pastýře+ a ovce se rozprchnou.‘+ 28 Ale až budu vzkříšen, půjdu do Galileje a tam na vás počkám.“+ 29 Petr mu však řekl: „I kdyby všichni ostatní selhali,* já ne.“+ 30 Ježíš mu na to řekl: „Ujišťuji tě, že dnes, ještě tuto noc, dřív než kohout dvakrát zakokrhá, mě třikrát zapřeš.“+ 31 On ale dál tvrdil: „I kdybych s tebou musel zemřít, rozhodně tě nezapřu.“ Ostatní říkali to samé.+

32 Přišli tedy na místo nazývané Getsemane a Ježíš řekl svým učedníkům: „Posaďte se tady, než se pomodlím.“+ 33 A vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana.+ Dolehla na něj velká tíseň* a sevřela ho úzkost. 34 Řekl jim: „Je mi nesmírně smutno,+ až k smrti. Zůstaňte tady a bděte.“+ 35 A když od nich kousek poodešel, padl na zem a začal se modlit, aby ho minula ta hodina, pokud je to možné. 36 Řekl: „Abba,* Otče,+ pro tebe je možné všechno. Odeber mi tento pohár. Přesto ať se nestane to, co chci já, ale co chceš ty.“+ 37 Potom se k nim vrátil a zjistil, že spí. Řekl Petrovi: „Šimone, spíš? To jsi nedokázal ani hodinu bdít?+ 38 Bděte a modlete se, abyste nepodlehli pokušení.+ Duch je sice dychtivý,* ale tělo je slabé.“+ 39 A znovu od nich poodešel a modlil se o to samé.+ 40 Pak k nim znovu přišel a zjistil, že spí, protože neudrželi oči otevřené. A nevěděli, co mu odpovědět. 41 Vrátil se potřetí a řekl jim: „V takovéhle chvíli spíte a odpočíváte! To stačí! Přišel čas!+ Syn člověka bude zrazen a vydán do rukou hříšníků. 42 Vstaňte, půjdeme. Můj zrádce už je blízko.“+

43 Ještě ani nedomluvil, když vtom přicházel Jidáš, jeden z těch dvanácti, a s ním zástup s meči a holemi, který vyslali přední kněží, znalci Zákona a starší.+ 44 Jeho zrádce si s nimi domluvil znamení: „Je to ten, koho políbím. Toho zatkněte a ať ho stráže odvedou.“ 45 Pak přišel přímo k němu a řekl: „Rabbi!“ a něžně ho políbil. 46 A tak se ho chopili a zatkli ho. 47 Jeden z těch, kdo tam stáli, však vytasil meč a zasáhl veleknězova otroka a usekl mu ucho.+ 48 Ježíš jim ale řekl: „Vyšli jste mě zatknout s meči a holemi jako nějakého lupiče?+ 49 Den co den jsem byl s vámi v chrámu a vyučoval,+ a přece jste se mě nezmocnili. Ale děje se to proto, aby se splnilo Písmo.“+

50 Všichni ho pak opustili a utekli.+ 51 Ale jeden mladý muž, který měl přehozený přes nahé tělo jenom jemný lněný oděv, šel za ním. Pokusili se ho chopit, 52 ale on tam nechal svůj lněný oděv a utekl nahý.*

53 Odvedli Ježíše k veleknězi,+ kde se shromáždili všichni přední kněží, starší a znalci Zákona.+ 54 Petr ho ale zpovzdálí následoval až na nádvoří veleknězova domu. Přisedl si ke služebnictvu a ohříval se u ohně.+ 55 Přední kněží a celý Sanhedrin se snažili získat svědectví proti Ježíšovi, aby ho mohli usmrtit, ale nic nenacházeli.+ 56 Mnozí proti němu sice křivě svědčili,+ ale jejich svědectví se neshodovala. 57 Někteří vstávali a křivě proti němu svědčili: 58 „Slyšeli jsme ho říkat: ‚Zbořím tento chrám, který byl udělaný rukama, a za tři dny postavím jiný, který nebude udělaný rukama.‘“+ 59 Ale ani v tom se jejich svědectví neshodovala.

60 Nato vstal velekněz a zeptal se Ježíše: „Nic neodpovíš? Neslyšíš, z čeho tě ti lidé obviňují?“+ 61 Ale mlčel a vůbec neodpověděl.+ Velekněz se ho znovu zeptal: „Jsi Kristus, Syn Požehnaného?“ 62 Ježíš řekl: „Jsem. A vy uvidíte Syna člověka,+ jak sedí po pravici+ Mocného* a přichází s nebeskými oblaky.“+ 63 Nato si velekněz roztrhl oděv a zvolal: „Na co ještě potřebujeme svědky?+ 64 Sami jste slyšeli to rouhání. Jaké je vaše rozhodnutí?“* Všichni rozhodli, že si zaslouží smrt.+ 65 Někteří na něj začali plivat,+ zakryli mu obličej, tloukli ho pěstmi a říkali mu: „Dokaž, že jsi prorok!“ A chopili se ho soudní sluhové a bili ho do tváře.+

66 Zatímco byl Petr dole na nádvoří, přišla jedna veleknězova služka.+ 67 Když ho uviděla, jak se ohřívá, zadívala se na něj a řekla: „I ty jsi byl s tím Nazaretským, s tím Ježíšem.“ 68 Ale on to popřel: „Neznám ho, vůbec nevím, o čem mluvíš.“ A šel k bráně.* 69 Ta služka ho tam uviděla a začala znovu říkat těm, kdo stáli poblíž: „To je jeden z nich.“ 70 Znovu to popřel. A za chvilku i ti, kdo tam stáli, říkali Petrovi: „Ty jsi určitě jeden z nich, vždyť jsi Galilejec.“ 71 Začal se ale zaklínat* a přísahat: „Neznám toho člověka, o kterém mluvíte!“ 72 Vtom podruhé zakokrhal kohout+ a Petr si vzpomněl na to, co mu Ježíš řekl: „Než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“+ A zhroutil se a rozplakal.

15 Hned za svítání se přední kněží, starší a znalci Zákona, celý Sanhedrin, spolu poradili, spoutali Ježíše, odvedli ho a předali Pilátovi.+ 2 Pilát se ho tedy zeptal: „Jsi králem Židů?“+ Odpověděl: „Sám to říkáš.“+ 3 Přední kněží ho však obviňovali z mnoha věcí. 4 Pilát se ho znovu zeptal: „Nemáš co odpovědět?+ Podívej se, z kolika věcí tě obviňují!“+ 5 Ale Ježíš už nic neodpověděl, takže se Pilát divil.+

6 O svátku jim obvykle propustil jednoho vězně, kterého si vyžádali.+ 7 Ve vězení byl právě muž, který se jmenoval Barabáš. Byl tam s povstalci, kteří se při povstání dopustili vraždy. 8 Zástup tedy přišel za Pilátem a začal ho žádat, aby pro ně udělal to, co obvykle. 9 Zeptal se jich: „Chcete, abych propustil krále Židů?“+ 10 Uvědomoval si totiž, že mu ho přední kněží vydali ze závisti.+ 11 Ale přední kněží popudili zástup, aby přiměl Piláta propustit raději Barabáše.+ 12 Pilát se jich znovu zeptal: „A co mám udělat s tím, kterého nazýváte králem Židů?“+ 13 Znovu začali křičet: „Na kůl s ním!“+ 14 Pilát jim řekl: „Proč? Co udělal špatného?“ Ale křičeli o to víc: „Na kůl s ním!“+ 15 A tak jim Pilát, který si přál vyhovět zástupu, propustil Barabáše. Ježíše dal zbičovat+ a potom ho předal vojákům, aby ho pověsili na kůl.+

16 Vojáci ho pak vyvedli na nádvoří místodržitelského paláce a svolali celý vojenský oddíl.+ 17 Oblékli ho do purpuru, upletli korunu z trní, nasadili mu ji na hlavu 18 a pokřikovali na něj: „Buď zdráv, ty králi Židů!“*+ 19 Také ho tloukli do hlavy rákosem, plivali na něj, klekali před ním a klaněli se mu.* 20 Nakonec, když se mu dost vysmáli, svlékli ho z purpuru, oblékli mu jeho svrchní oděv a odvedli ho, aby ho přibili na kůl.+ 21 Přinutili také kolemjdoucího, nějakého Šimona z Kyréné, který přicházel z venkova, otce Alexandra a Rufa, aby mu nesl mučednický kůl.*+

22 A tak Ježíše přivedli na místo nazývané Golgota, což v překladu znamená „místo lebky“.+ 23 Tam mu chtěli dát víno s omamnou myrhou,+ ale odmítl to. 24 Přibili ho na kůl a rozdělili si jeho svrchní oděv tak, že házeli los, aby určili, co si kdo vezme.+ 25 Bylo devět hodin ráno,* když ho přibili na kůl. 26 Nad ním bylo napsáno obvinění: „Král Židů.“+ 27 Vedle něj pověsili na kůl dva lupiče, jednoho napravo a jednoho nalevo.+ 28 *—— 29 A kolemjdoucí ho uráželi, potřásali hlavou+ a říkali: „Cha! Ty, který jsi chtěl zbořit chrám a za tři dny ho postavit,+ 30 zachraň sám sebe a sestup z toho kůlu.“* 31 Podobně se mu posmívali i přední kněží se znalci Zákona. Říkali si mezi sebou: „Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže!+ 32 Ať Kristus, král Izraele, teď sestoupí z kůlu.* Až to uvidíme, uvěříme.“+ Vysmívali se mu i ti, kdo byli na kůlech vedle něj.+

33 Když nastalo poledne,* padla na celou zemi tma a trvala až do tří hodin.*+ 34 Ve tři hodiny Ježíš hlasitě zvolal: „Eli, Eli, lama sabachthani?“, což v překladu znamená: „Můj Bože, můj Bože, proč jsi mě opustil?“+ 35 Když to slyšeli někteří z těch, kdo stáli poblíž, říkali: „Podívejte, volá Elijáše.“ 36 Ale nějaký člověk běžel, namočil houbu do kyselého vína, nabodl ji na rákos, dal mu napít+ a řekl: „Nechte ho! Uvidíme, jestli ho Elijáš přijde sundat.“ 37 Ale Ježíš hlasitě vykřikl a vydechl naposled.+ 38 A opona svatyně+ se roztrhla na dvě části odshora dolů.+ 39 Když důstojník, který stál naproti němu, viděl, co se v době jeho smrti dělo, řekl: „Ten člověk byl opravdu Boží Syn.“+

40 Zpovzdálí přihlížely ženy, mezi nimi Marie Magdaléna, Marie, matka Jakuba Menšího a Josesa, a Salome,+ 41 které ho obvykle doprovázely a sloužily mu,+ když byl v Galileji. Bylo tam i mnoho dalších žen, které s ním přišly do Jeruzaléma.

42 Už bylo pozdě odpoledne, a protože byl den přípravy, totiž den před sabatem, 43 přišel Josef z Arimatie, vážený člen Rady, který také očekával Boží království. Sebral odvahu, vešel k Pilátovi a požádal ho o Ježíšovo tělo.+ 44 Ale Piláta překvapilo, že by Ježíš už mohl být mrtvý, a tak si zavolal důstojníka a zeptal se ho na to. 45 Když mu to důstojník potvrdil, věnoval tělo Josefovi. 46 A tak Josef koupil jemné plátno, sundal tělo z kůlu, zabalil ho do toho plátna a položil ho do hrobky,*+ která byla vytesaná ve skále. Ke vchodu do hrobky pak přivalil kámen.+ 47 A Marie Magdaléna a Marie, matka Josesa, se dívaly na místo, kde byl položen.+

16 Když skončil sabat,+ Marie Magdaléna, Marie,+ matka Jakuba, a Salome koupily vonné látky, aby jimi mohly potřít Ježíšovo tělo.+ 2 První den v týdnu brzy ráno, když vyšlo slunce, přišly k hrobce.*+ 3 Jedna druhé říkala: „Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobky?“ 4 Ale když pozvedly oči, uviděly, že kámen je odvalený, přestože byl velmi velký.+ 5 Když vešly do hrobky, uviděly napravo sedět mladého muže oblečeného v bílém rouchu a vyděsily se. 6 Řekl jim: „Neděste se.+ Hledáte Ježíše Nazaretského, kterého přibili na kůl. Byl vzkříšen,+ není tu. Podívejte se, tady je místo, kam ho položili.+ 7 Ale jděte a řekněte jeho učedníkům a Petrovi: ‚Jde před vámi do Galileje+ a tam ho uvidíte, jak vám řekl.‘“+ 8 Ženy vyšly ven a utíkaly od hrobky. Celé se třásly a byly velmi rozrušené. A nikomu nic neřekly, protože se bály.*+