Říjen

Jehova je „Bůh, který poskytuje vytrvalost a útěchu“. (Řím. 15:5) Jedině on plně chápe problémy, kterým čelíme. Také si uvědomuje, jak jsme ovlivněni prostředím, ze kterého pocházíme, emocemi, které prožíváme, a dokonce i tím, co si neseme v genech. Díky tomu přesně ví, co potřebujeme, abychom vytrvali. Jak Jehova naše prosby o sílu vyslýchá? Když prosíme Jehovu, aby nám pomohl vytrvat v nějaké náročné situaci, on nám „poskytne ... východisko“. (1. Kor. 10:13) Znamená to, že naše problémy odstraní? Může to tak být. Ve většině případů nám ale dá sílu, abychom dokázali s trpělivostí vytrvávat a neztráceli radost. (Kol. 1:11) A protože dobře zná naše fyzické i psychické hranice, nikdy nedovolí, abychom se dostali do situace, kdy už nedokážeme zůstat věrní. w16.04 2:5, 6

Bible říká, že máme poslouchat lidské vlády. Čteme v ní ale také, že tím, koho máme poslouchat především, je Bůh. (Sk. 5:29; Tit. 3:1) Neprotiřečí si tyto dva pokyny? Vůbec ne. Pochopíme to, když se zamyslíme nad zásadou relativní podřízenosti, kterou Ježíš shrnul slovy dnešního denního textu. Césarovy věci splácíme césarovi tak, že dodržujeme zákony, chováme se uctivě k úředním osobám a platíme daně. (Řím. 13:7) Pokud nás ale orgány státní moci nutí porušit Boží měřítka, uctivě to odmítáme. V politických otázkách zůstáváme neutrální. (Iz. 2:4) Vzhledem k tomu, že Jehova existenci současných vlád připouští, nestavíme se proti nim. Nezapojujeme se ani do žádných vlasteneckých a nacionalistických aktivit. (Řím. 13:1, 2) Neusilujeme o změnu vlády, nesnažíme se ovlivňovat politická rozhodnutí, nekandidujeme na žádnou politickou funkci ani nehlasujeme ve volbách. w16.04 4:1, 2

Většinu neshod si křesťané můžou – a měli by – vyřešit mezi sebou. Ježíš ale ukázal, že někdy je potřeba se obrátit na sborové starší. (Mat. 18:15–17) Co se stane v případě, že někdo odmítne naslouchat svému bratrovi, svědkům i starším? Má pro nás být „právě jako člověk z národů a jako výběrčí daní“. Dnes bychom řekli, že má být vyloučen. Z toho je vidět, že výrazem „zhřeší“ Ježíš neměl na mysli nějaký drobný spor. Jde o situaci, kterou můžou urovnat ti, jichž se týká, ale kdy zároveň někdo zhřešil tak vážně, že by mohl být vyloučen. Může se jednat třeba o podvod nebo o pomluvu. Pouze za těchto okolností je namístě postupovat podle tří kroků, o kterých Ježíš mluvil u Matouše 18:15–17. w16.05 1:14

Pro mnoho situací v Bibli nenajdeme žádný konkrétní pokyn. Jehova například nestanovil podrobná pravidla, jak by se křesťané měli oblékat. Proč to od něj bylo moudré? V jednotlivých zemích se lidé oblékají různě a móda se navíc postupem času mění. Kdyby tedy byl v Bibli podrobný popis toho, jaké oblečení nebo účesy jsou vhodné a jaké ne, byl by dnes už zastaralý. Z podobných důvodů v Božím Slově nejsou ani dlouhé seznamy pravidel, která by určovala, jaké zaměstnání, zdravotní péči nebo zábavu si křesťan může zvolit. Co bychom tedy měli dělat v situacích, na které se nevztahuje žádný konkrétní biblický pokyn? Je naší osobní odpovědností dobře zvážit všechny okolnosti a rozhodnout se nejen s ohledem na to, co vyhovuje nám, ale také na to, co se líbí Jehovovi. (Žalm 37:5) w16.05 3:2, 6

Každý z nás má určitě nějakou oblíbenou část Bible. Někteří mají rádi evangelia, která na Ježíšově osobnosti krásně ukazují, jaké vlastnosti má jeho Otec. (Jan 14:9) Další si oblíbili prorocké knihy – třeba Zjevení, které nám odhaluje „věci, jež se záhy stanou“. (Zjev. 1:1) A kdo z nás by mohl říct, že ho nikdy neutěšil některý ze žalmů nebo že nenašel nějakou praktickou myšlenku v knize Přísloví? Bible je opravdu knihou pro každého. Láska k Bibli je zároveň důvodem, proč máme rádi i naši literaturu, která je na Bibli založená. Knihy, brožury, časopisy a další publikace jsou zdrojem duchovního pokrmu, kterého si velmi vážíme. Uvědomujeme si totiž, že tyto Jehovovy dary nám pomáhají, abychom byli duchovně bdělí, dobře živení a „zdraví ve víře“. (Tit. 2:2) w16.05 5:1–3

Svatý duch nás může formovat různými způsoby. Například nám může pomoct, abychom dokázali napodobovat Ježíšovu osobnost, včetně vlastností, které tvoří ovoce ducha. Jednou z nich je láska. Láska k Jehovovi nás vede k tomu, že ho chceme poslouchat a nechat se jím tvarovat. Navíc si uvědomujeme, že jeho příkazy jsou k našemu dobru. Svatý duch nás také může posílit, abychom se nenechali formovat tímto světem. (Ef. 2:2) Apoštola Pavla v mládí silně ovlivňoval pyšný postoj židovských náboženských představitelů. Díky svatému duchu se ale dokázal změnit. Později napsal: „Ke všemu mám sílu mocí toho, kdo mi sílu předává.“ (Fil. 4:13) Stejně jako Pavel se proto nepřestávejme o svatého ducha modlit. Jehova naše upřímné prosby určitě vyslyší. (Žalm 10:17) w16.06 1:12

Jedním z projevů toho, že Jehova je pro nás „jeden Jehova“, je to, že jsme mu bezvýhradně oddaní. Nesmíme se nechat ovlivnit myšlenkami nebo zvyky z jiných náboženství. Kdybychom Jehovu považovali jen za jednoho z mnoha bohů, byť za toho nejvyššího, bylo by to špatně. Je to jediný skutečný Bůh. Jen on má být uctíván. Pokud chceme být Jehovovi bezvýhradně oddaní, musíme si dávat pozor na věci, které by mohly vytlačovat Jehovu z prvního místa v našem životě. Co by to mohlo být? V Deseti přikázáních Jehova Izraelitům jasně ukázal, že nemají mít žádného jiného boha a že se musí vyhýbat jakékoli formě modlářství. (5. Mojž. 5:6–10) V dnešní době může mít modlářství mnoho podob, z nichž některé není lehké rozpoznat. Jehovovy požadavky se ale nezměnily. Jehova je stále „jeden Jehova“. (Mar. 12:29) w16.06 3:10, 12

Když se Petr ptal, jestli má odpustit „až sedmkrát“, Ježíš odpověděl: „Říkám ti, ne až sedmkrát, ale až sedmasedmdesátkrát.“ Chtěl tím říct, že máme být vždycky ochotní odpustit. Měla by to být naše první a přirozená reakce. (Mat. 6:15; 18:21, 22) Je dobré pamatovat na to, že i my máme chyby a že možná občas uděláme nebo řekneme něco, co se někoho dotkne. Když zjistíme, že jsme něco takového udělali, měli bychom za tím člověkem zajít a pokusit se věc urovnat. (Mat. 5:23, 24) Jsme rádi, když nám druzí nevyčítají naše chyby, a tak bychom se stejně měli chovat i my k nim. (1. Kor. 13:5; Kol. 3:13) Pokud ostatním odpouštíme, Jehova bude odpouštět nám. Když se tedy setkáme s chybami druhých, buďme k nim milosrdní, tak jako je náš Otec Jehova milosrdný k nám. (Žalm 103:12–14) w16.06 4:15, 17

Jehovovi služebníci dostali za úkol kázat v tomto čase konce dobrou zprávu o Království „po celé obydlené zemi na svědectví všem národům“. (Mat. 24:14) Poselství, které oznamujeme, je zároveň „dobrou zprávou o Boží nezasloužené laskavosti“, protože všechny dobré věci, které pod vládou Království získáme, budou projevem Jehovovy laskavosti. (Sk. 20:24; Ef. 1:3) Dáváš stejně jako Pavel svoji vděčnost za Jehovovu nezaslouženou laskavost najevo tím, že se na kazatelské činnosti ze všech sil podílíš? (Řím. 1:14, 15) Navzdory svojí hříšnosti můžeme mít užitek z Jehovovy nezasloužené laskavosti v mnoha oblastech. Máme tedy zodpovědnost dělat maximum pro to, aby se druzí dozvěděli, jak Jehova projevuje lidem lásku a co to jim osobně může přinést. w16.07 4:4, 5

Krátce před svou smrtí Ježíš třikrát varoval učedníky před „panovníkem tohoto světa“. (Jan 12:31; 14:30; 16:11) Prostřednictvím falešných náboženství Satan zatemňuje lidem mysl, aby nevěnovali pozornost biblickým proroctvím a neuvědomovali si naléhavost doby. (Sef. 1:14) Čeho si všímáš, když mluvíš s lidmi ve službě? Určitě budeš souhlasit s tím, že Ďábel „zaslepil mysl nevěřících“, a ti si proto neuvědomují, že se blíží konec tohoto systému a že Kristus už vládne v Božím království. (2. Kor. 4:3–6) Když se lidem snažíme vysvětlit, kam tento svět směřuje, většina z nich o to nestojí. Nenech se lhostejností druhých odradit od služby nebo připravit o bdělost. Ty víš, jak se věci mají. w16.07 2:11, 12

Svatební den je konečně tady. Nevěsta i ženich vypadají báječně a oba prožívají nepopsatelně krásné pocity. Boží Slovo obsahuje moudré rady, které jim můžou být velkou pomocí. Jehova, láskyplný původce manželství, si totiž přeje, aby každý takový svazek byl šťastný a pevný. (Přísl. 18:22) Bible ale zároveň otevřeně ukazuje, že nedokonalí lidé, kteří vstupují do manželství, „budou mít soužení ve svém těle“. (1. Kor. 7:28) Co můžou křesťané dělat, aby toto soužení bylo co nejmenší a aby jejich manželství bylo opravdu spokojené? Bible zdůrazňuje, jak důležitá je láska. V manželství je zapotřebí něžná náklonnost (filia). Erotická láska (eros) je zdrojem potěšení a láska ke členům rodiny (storge) je nezbytná, když se narodí děti. Pro šťastné a trvalé manželství je ale klíčová láska založená na zásadách (agape). w16.08 2:1, 2

Timoteus už byl zkušeným zvěstovatelem. Aby však jeho služba přinášela dobré výsledky, musel na svoje vyučování dávat „neustále pozor“. Nemohl spoléhat na to, že způsob vydávání svědectví, který se mu osvědčil, bude fungovat stále. Pokud chtěl, aby mu lidé se zájmem naslouchali, musel svoje metody přizpůsobovat jejich potřebám. A my musíme dělat totéž. Ve službě dům od domu často narážíme na to, že lidé nejsou doma. V určitých oblastech se do některých bytových domů nebo uzavřených komplexů vůbec nedostaneme. Pokud to tak je i ve tvém obvodu, mohl bys vyzkoušet jiné formy služby? Vynikající metodou je vydávání svědectví na veřejnosti. Mnozí bratři a sestry si tuto formu služby oblíbili a mají s ní skvělé zkušenosti. Snaží se lidi oslovovat na vlakových a autobusových nádražích, na trzích, v parcích a na dalších veřejných místech. w16.08 3:14–16

Díky Jehovovi máme po celém světě bratry a sestry, kteří se o nás zajímají a můžou nás povzbudit. (Hebr. 12:12, 13) Takovou duchovní posilu dostalo v prvním století mnoho křesťanů. A podobné je to dnes. Co můžeme dělat? Zamysli se nad tím, jak během bitvy Áron a Chur doslova podpírali Mojžíšovy ruce. (2. Mojž. 17:8–13) Měli bychom hledat způsoby, jak prakticky pomáhat druhým a podporovat je. Koho se to může týkat? Bratrů a sester, kteří bojují s projevy stáří, mají různá zdravotní omezení, zažívají odpor v rodině, jsou osamělí nebo přišli o někoho blízkého. Můžeme také povzbuzovat mladé, kteří odolávají tlaku udělat něco špatného nebo dosáhnout úspěchu v tomto světě, ať už jde o vzdělání, finanční zajištění nebo kariéru. (1. Tes. 3:1–3; 5:11, 14) Hledej způsoby, jak druhým projevit osobní zájem v sále Království, ve službě, při společném jídle nebo rozhovoru po telefonu. w16.09 1:13, 14

Oblékat se tak, aby to přinášelo chválu našemu svatému Bohu a dodávalo na důstojnosti dobré zprávě, je naším závazkem vůči Jehovovi, bratrům a sestrám i lidem v obvodu. (Řím. 13:8–10) To platí zvlášť tehdy, když jsme třeba na shromáždění nebo v kazatelské službě. Měli bychom se oblékat tak, jak se sluší na lidi, kteří uctívají Boha. (1. Tim. 2:10) Oblečení, které je vhodné v jedné zemi, samozřejmě nemusí být přijatelné v jiné. Svědkové Jehovovi po celém světě proto berou v úvahu místní zvyky, aby nikoho nepohoršovali. Naše oblečení musí být vhodné a cudné také tehdy, když se účastníme sjezdů. Neměli bychom napodobovat extrémy, které jsou běžné ve světě. Nebudeme se pak zdráhat při vhodné příležitosti vydat svědectví a hlásit se ke svědkům Jehovovým. w16.09 3:7, 8

Pavlova argumentace je snadno pochopitelná a působivá. Složité organismy mohla vymyslet jenom inteligentní bytost. Stejným způsobem můžeš postupovat, když mluvíš s někým, kdo má pochybnosti o Bibli. Zjisti, co si myslí a jaké náměty by ho mohly zajímat. (Přísl. 18:13) Pokud ho zajímá věda, možná na něj zapůsobí, když mu poukážeš na verše, které potvrzují vědeckou přesnost Bible. Na někoho jiného zase možná zapůsobí, když mu ukážeš, že Bible obsahuje přesná proroctví a přesný záznam historických událostí. Anebo můžeš přečíst nějaké praktické rady pro život, třeba z Kázání na hoře. Nezapomeň, že tvým cílem by mělo být zapůsobit na srdce, ne zvítězit v diskuzi. Dobře proto naslouchej. Upřímně se ptej a sám se vyjadřuj s mírností a úctou, zvlášť když mluvíš se staršími lidmi. Nejspíš pak i oni budou brát vážně tvoje názory. w16.09 4:14–16

Když chceš lidem z jiného prostředí pomoct, aby se ve sboru cítili jako doma, polož si otázku: Kdybych byl já v cizí zemi, jak bych chtěl, aby se mnou druzí jednali? (Mat. 7:12) Měj trpělivost s těmi, kdo si ve tvojí zemi teprve zvykají. Možná zpočátku nebudeš úplně chápat jejich reakce nebo způsob uvažování. Neočekávej, že se přizpůsobí, ale ber je takové, jací jsou. Co ti pomůže se s nimi sblížit? Vyhraď si čas na to, aby sis zjistil něco o jejich rodné zemi a kultuře. Například při rodinném uctívání si můžete vyhledat informace o zemích, ze kterých někteří ve tvém sboru nebo obvodu pocházejí. Další možností je pozvat cizince k sobě domů na jídlo. Jelikož Jehova „otevřel národům dveře k víře“, měli bychom ho napodobit a otevřít svoje dveře těm, „kdo jsou nám příbuzní ve víře“. (Sk. 14:27; Gal. 6:10; Job 31:32) w16.10 1:15, 16

Potom co se Pavel zmínil o různých mužích a ženách, kteří měli pevnou víru, vyzdvihl ten nejlepší příklad ze všech, našeho Pána Ježíše Krista. V Hebrejcům 12:2 se píše: „Pro radost, jež mu byla předložena, snesl mučednický kůl, pohrdl hanbou a posadil se po pravici Božího trůnu.“ Měli bychom tedy přemýšlet o tom, jak Ježíš projevil víru i v těch nejtěžších zkouškách. Tak jako on i mnozí křesťané v prvním století zemřeli, protože byli rozhodnutí zůstat Jehovovi věrní. Jedním z nich byl Antipas. (Zjev. 2:13) Na rozdíl od Božích služebníků, kteří žili před nimi a těšili se na život na zemi, už tito křesťané svoji odměnu dostali. (Hebr. 11:35) Někdy po tom, co se Ježíš v roce 1914 stal králem, byli všichni věrní pomazaní křesťané, kteří už zemřeli, vzkříšeni do nebe, aby s Ježíšem vládli nad lidstvem. (Zjev. 20:4) w16.10 3:12

Někteří rodiče děti nechválí proto, že to v dětství sami nezažili. Povzbuzení potřebují i dospělí, ale ani jim se ho nedostává. Někteří od svých zaměstnavatelů neslyší dobré slovo, jak je rok dlouhý. Povzbudit někoho můžeme tím, že ho pochválíme za to, co se mu podařilo. Také můžeme ocenit jeho hezké vlastnosti, nebo pokud je smutný, tak ho utěšit. (1. Tes. 5:14) Řecké slovo, které se často překládá jako „povzbuzení“, doslova znamená „přivolání k sobě“. Protože s našimi bratry a sestrami sloužíme bok po boku, máme dost příležitostí říct jim něco hezkého. (Kaz. 4:9, 10) Polož si tedy otázky: Dávám druhým najevo, že je mám rád a vážím si jich? A dělám to pokaždé, když můžu? Přísloví 15:23 k tomu říkají: „Jak dobré je slovo v pravý čas!“ w16.11 1:3–5

O svém lidu Bůh předpověděl: „Sjednotím je jako stádo bravu v ohradě.“ (Mich. 2:12) A prostřednictvím proroka Sefanjáše prohlásil: „Pak totiž změním národům jazyk na čistý, aby všichni vzývali Jehovovo jméno, aby mu sloužili rameno vedle ramena.“ (Sef. 3:9) Za to, že Jehovu můžeme uctívat jednotně, jsme velmi vděční. Když křesťané v prvním století uplatňovali rady z Božího Slova, byly sbory duchovně čisté, pokojné a jednotné. (1. Kor. 1:10; Ef. 4:11–13; 1. Petra 3:8) I dnes je Boží lid jednotný a organizovaný, a tak může kázat dobrou zprávu po celé zemi. w16.11 2:16, 18

Během několika staletí po Kristu mohli mnozí lidé číst Bibli buď v řečtině, nebo v latině. Měli tak možnost srovnat to, co učí Boží Slovo, s tím, co učí církev. Někteří pak církevní dogmata odmítli. Nemohli ale svoje názory říkat nahlas, protože to bylo nebezpečné, a dokonce tím riskovali život. Časem ale řecky a latinsky mluvilo stále méně lidí. Církevní představitelé bránili tomu, aby Boží Slovo bylo překládáno do běžně používaných jazyků. Každý, kdo vyjádřil nesouhlas s učením církve, byl krutě potrestán. Věrní pomazaní křesťané se tajně scházeli v malých skupinách, pokud vůbec. Pomazaní neboli „královské kněžstvo“ nemohli uctívat Jehovu organizovaným způsobem. Velký Babylon držel lidi v pevném sevření. w16.11 4:8, 10, 11

Samozřejmě se musíme vyhýbat vážným hříchům, kterých se dopouštěli někteří v Korintu. Pokud bychom to nedělali, hřích by nad námi dál vládl a nemohli bychom očekávat, že nám Bůh bude projevovat nezaslouženou laskavost a milosrdenství. Jsi ale rozhodnutý ze srdce poslouchat Jehovu také tím, že se budeš ze všech sil vyhýbat i hříchům, které se zdají být méně závažné? (Řím. 6:14, 17) Podívejme se na příklad apoštola Pavla. Můžeme si být jistí, že nepáchal tak hrozné věci, o jakých se píše v 1. Korinťanům 6:9–11. Přesto ale přiznal, že stále hřeší. Napsal: „Jsem tělesný, zaprodaný hříchu. Vždyť co působím, nevím. Co si totiž přeji, to nekonám, ale činím to, co nenávidím.“ (Řím. 7:14, 15) Je z toho vidět, že za hřích považoval i jiné nesprávné jednání a dělal, co mohl, aby se ho vyvaroval. (Řím. 7:21–23) Napodobujme jeho příklad a snažme se Jehovu ze srdce poslouchat. w16.12 1:15, 16

Když jsi rozrušený nebo máš strach, svěř se v modlitbě svému milujícímu nebeskému Otci. Potom co jsi vynaložil veškeré úsilí, abys problém vyřešil, další úzkost už nic nezmůže. Modlitba ale ano. (Žalm 94:18, 19) Jak podle Filipanům 4:6, 7 Jehova na naše upřímné a vytrvalé modlitby zareaguje? Tím, že nám dá vnitřní klid, který naši mysl a srdce může zbavit znepokojujících myšlenek a pocitů. Mnozí to už zažili. V těžké situaci jim Bůh pomohl nezpanikařit, ale dal jim pokoj, který se vymyká lidskému chápání. Něco takového můžeš zažít i ty. „Boží pokoj“ tak může zvítězit nad jakýmkoli problémem, který řešíš. Plně se tedy můžeš spolehnout na Jehovův slib: „Neboj se, vždyť jsem s tebou. Nehleď upřeně kolem, vždyť jsem tvůj Bůh. Opevním tě. Skutečně ti pomohu.“ (Iz. 41:10) w16.12 3:3, 4

Mojžíš odmítl egyptské poklady a „zvolil si, aby s ním bylo špatně zacházeno spolu s Božím lidem, spíše než aby měl dočasné potěšení z hříchu“. (Hebr. 11:25, 26) Napodobujme víru věrných Božích služebníků ze starověku tím, že si budeme vážit své svobody a používat ji ke konání Boží vůle. I když by možná bylo snazší, aby za nás rozhodovali druzí, přišli bychom tak o něco výjimečného. Píše se o tom v 5. Mojžíšově 30:19, 20. V 19. verši čteme, že Bůh dal Izraelitům na výběr. A ve 20. verši se dozvídáme, že jim poskytl mimořádnou příležitost ukázat, co je v jejich srdci. I my si můžeme vybrat, že budeme uctívat Jehovu. I my máme jedinečnou možnost používat svoji svobodnou vůli k tomu, abychom Jehovu chválili a dávali najevo, jak moc ho milujeme. w17.01 2:10, 11

Jehova očekává, že schopnosti, které od něj máme, budeme používat správným způsobem. Proč? Protože nás miluje a ví, že pak budeme šťastní. Také ale ví, že jako lidé máme svá omezení. Například sami nedokážeme odstranit nedokonalost, hřích a smrt ani nemůžeme ovládat jiné lidi, protože každý má svobodnou vůli. (1. Král. 8:46) A ať už získáme jakékoli vědomosti nebo zkušenosti, ve srovnání s Jehovou budeme pořád jako děti. (Iz. 55:9) V každé situaci bychom se měli nechat Jehovou vést, tedy důvěřovat, že nás bude podporovat a pomůže nám s čímkoli, na co nestačíme. Zároveň bychom měli dělat, co můžeme, abychom řešili svoje problémy a pomáhali druhým. Zkrátka musíme jak důvěřovat v Jehovu, tak činit dobro. Musíme jednat s věrností. w17.01 1:2–4

Barzillai tuto nabídku odmítl. Proč? Nechtěl být kvůli svému pokročilému věku pro Davida přítěží. Navrhl proto, aby místo něj žil na královském dvoře Kimham, který byl podle všeho jedním z jeho synů. (2. Sam. 19:31–37) Barzillai byl skromný a to mu pomohlo udělat rozumné rozhodnutí. Davidovo pozvání neodmítl proto, že by se chtěl vyhnout odpovědnosti nebo si užívat klidného stáří. Jednoduše si uvědomoval, že se změnily jeho okolnosti a že má určitá omezení. Nechtěl se zavázat k něčemu, co by nebylo rozumné. (Gal. 6:4, 5) Jak můžeme Barzillaie napodobit? Nezaměřujme se na postavení nebo uznání, protože tím akorát vzniká živná půda pro ješitnost a soupeření, což může vést ke zklamání. (Gal. 5:26) Skromnost nám naopak pomůže spojit s druhými svoje síly a schopnosti ke chvále Jehovy a k užitku ostatních. (1. Kor. 10:31) w17.01 4:5, 6

Jehova je úžasný stvořitel. Všechno, co vytvořil, má nejvyšší kvalitu. (Jer. 10:12) Tomu, co Jehova vytvořil, určil hranice. Stanovil přírodní a morální zákony, aby všechno dobře fungovalo a spolupracovalo. (Žalm 19:7–9) Všechno ve vesmíru má svoje místo a svoji úlohu. Například gravitace udržuje atmosféru blízko země, reguluje příliv a odliv a přispívá k řádu, který je pro život nezbytný. Všechno, co Jehova vytvořil, včetně lidí, v rámci těchto hranic výborně funguje. Z pořádku, který je v přírodě a ve vesmíru patrný, je jasně vidět, že Bůh má se zemí a s lidmi záměr. Mohli bychom ve službě poukázat na to, kdo za tímto úžasným pořádkem stojí? (Zjev. 4:11) w17.02 1:4, 5

Komu dalšímu andělé pomohli? Bible říká, že „kníže Jehovova vojska“ pomohl Jozuovi vést Izraelity v bitvě proti Kananejcům. (Jozue 5:13–15; 6:2, 21) A když král Ezekjáš čelil hrozbě, že obrovská asyrská armáda zničí Jeruzalém, během jediné noci „Jehovův anděl ... vyšel a srazil v táboře Asyřanů sto osmdesát pět tisíc“. (2. Král. 19:35) Andělé jsou dokonalí, ale lidé, kterým pomáhali, dokonalí nebyli. Například Mojžíš jednou nevzdal slávu Jehovovi. (4. Mojž. 20:12) Jozue se zase s Bohem neporadil před tím, než uzavřel smlouvu s Gibeoňany. (Jozue 9:14, 15) A na krátkou dobu se i Ezekjášovo „srdce stalo domýšlivým“. (2. Par. 32:25, 26) Přestože tito muži byli nedokonalí, Jehova od Izraelitů očekával, že je budou poslouchat. Používal anděly, aby tyto muže podporoval. Izraelity opravdu vedl Jehova. w17.02 3:7–9

Ctít někoho znamená projevovat mu zvláštní pozornost a úctu. Pochopitelně předpokládáme, že takový člověk udělal něco, čím si úctu zaslouží, nebo že má nějaké významné postavení. Vyvstává tedy otázka, koho bychom měli ctít a proč. Jak ukazuje Zjevení 5:13, čest určitě náleží „tomu, který sedí na trůnu, a Beránkovi“. Ve čtvrté kapitole této biblické knihy se dozvídáme jeden důvod, proč si ji zaslouží Jehova – ten, „který žije po celou věčnost“. Duchovní tvorové v nebi ho chválí slovy: „Hoden jsi, Jehovo, ano náš Bože, přijmout slávu a čest a moc, protože jsi stvořil všechny věci a z tvé vůle existovaly a byly stvořeny.“ (Zjev. 4:9–11) w17.03 1:1, 2

Lidé dnes často říkají: „Jdi za svým srdcem.“ To ale může být nebezpečné. A svým způsobem je to i nebiblické. Boží Slovo nám radí, abychom se nerozhodovali na základě toho, co nám říká naše nedokonalé srdce nebo pouhé emoce. A z biblických zpráv poznáváme, že když člověk následuje srdce, vede to ke smutným koncům. Hlavní příčina je to, že srdce nedokonalých lidí „je zrádnější než cokoli jiného a je k zoufání“. (Jer. 3:17; 13:10; 17:9; 1. Král. 11:9) Takže jak by to mohlo dopadnout, kdybychom se při rozhodování řídili srdcem a dovolili našim emocím ovládat naše myšlení a jednání? Co by se například mohlo stát, kdybychom se rozhodovali ve chvíli, kdy jsme rozzlobení? Pokud jsme to už někdy zažili, tak je odpověď nasnadě. (Přísl. 14:17; 29:22) A jak pravděpodobné je, že se rozhodneme moudře, když jsme na dně? (4. Mojž. 32:6–12; Přísl. 24:10) Když se tedy rozhodujeme v něčem zásadním, neměli bychom se nechat ovládat emocemi. w17.03 2:12, 13

Všichni jsme nedokonalí, a tak děláme chyby. Naštěstí s námi Jehova nejedná „podle našich hříchů“. (Žalm 103:10) Musíme jich ale litovat a na základě Ježíšovy výkupní oběti pokorně prosit o odpuštění. Je také nutné, abychom dělali to, k čemu vybízel David Šalomouna, když mu řekl: „Služ [Jehovovi] s úplným srdcem.“ (1. Par. 28:9) Sloužit Jehovovi s úplným srdcem znamená hluboce ho milovat a chtít ho uctívat věčně. Slovo „srdce“ v biblickém kontextu většinou označuje něčí osobnost, tedy jeho touhy, myšlenky, povahu, postoje, schopnosti, pohnutky a cíle. Ten, kdo Jehovovi slouží s úplným srdcem, to nedělá povrchně. Jak jsi na tom ty? Pokud jsi Jehovovi i přes svoji nedokonalost naprosto věrný a neuctíváš ho jenom ze zvyku, pak se dá říct, že mu sloužíš s úplným srdcem. (2. Par. 19:9) w17.03 3:1, 3

Je možné, že se nám podařilo něco mimořádného. Mohlo by se stát, že by nás Jehova pak „opustil, aby [nás] vyzkoušel“ a aby se ukázalo, co je v našem srdci? Představme si bratra, který si dal hodně práce s přípravou proslovu a přednesl ho před větším publikem. Mnozí ho za proslov chválí. Jak na to bude reagovat? V situacích, kdy nás druzí chválí, bychom měli uplatnit Ježíšův pokyn: „Když jste udělali všechno, čím jste byli pověřeni, řekněte: ‚Jsme neužiteční otroci. Co jsme udělali, to jsme měli udělat.‘“ (Luk. 17:10) Můžeme se poučit z toho, co se stalo Ezekjášovi. Jeho domýšlivost se projevila v tom, že nebyl vděčný za Jehovovu pomoc. (2. Par. 32:24–27, 31) Když budeme rozjímat o tom, kolik toho pro nás Jehova udělal, pomůže nám to vyvarovat se postoje, který nenávidí. Také o něm můžeme s vděčností mluvit, protože nás věrně podporuje. w17.03 4:12–14