Prosinec

V biblických dobách lidé běžně projevovali pohostinnost tak, že někoho pozvali na jídlo. (1. Mojž. 18:1–8; Soud. 13:15; Luk. 24:28–30) Takové pozvání bylo nabídkou přátelství a pokojných vztahů. Koho především bychom k sobě měli zvát? Ty, kdo jsou součástí našeho života, tedy bratry a sestry ze sboru. Vždyť až přijde těžké období, budeme závislí jeden na druhém! Potřebujeme mít pevná přátelství a pokojné vztahy se všemi ve sboru. Krajští dozorci, studenti teokratických škol i dobrovolníci na stavbách můžou potřebovat ubytování. Některé rodiny možná kvůli přírodní katastrofě přišly o střechu nad hlavou a potřebují mít kde bydlet, než bratři jejich domy opraví. Neměli bychom si myslet, že můžou pomáhat jenom ti, kdo mají velký dům. Ti to už možná udělali mnohokrát. Mohl bys nabídnout ubytování, i když žiješ ve skromných podmínkách? w18.03 3:6, 9

Co nám pomůže znovu vstát, když padneme? Ne naše silná vůle, ale Boží duch. (Fil. 4:13) K jeho vlastnostem patří i sebeovládání, které je velmi blízké sebekázni. Důležitá je také upřímná modlitba, studium Bible a rozjímání. Ale co když je pro tebe těžké studovat Bibli nebo co když si myslíš, že nejsi studijní typ? Nelámej nad sebou hůl! Pamatuj, že když to Jehovovi dovolíš, pomůže ti vytvořit si touhu po jeho Slovu. (1. Petra 2:2) Modli se, aby ses uměl ukáznit a do takového studia se pustil. Pak v souladu se svými modlitbami jednej. Možná můžeš začít tak, že pokaždé budeš studovat jen chvíli. Postupně to pro tebe bude snazší a bude tě to víc bavit. Ty klidné chvíle, které budeš trávit uvažováním o Jehovových drahocenných myšlenkách, si zamiluješ. (1. Tim. 4:15) w18.03 5:5, 6

Než se zájemce může dát pokřtít, musí poznat pravdu o Bohu, o jeho záměru s lidmi a se zemí a o tom, co udělal pro naši záchranu. (1. Tim. 2:3–6) Musí si vybudovat víru, která mu pomůže poslouchat Boží zákony a přestat s jednáním, které Bůh nenávidí. (Sk. 3:19) Pokud by s takovým jednáním nepřestal, pochopitelně by se Bohu nemohl zasvětit. A i kdyby se mu zasvětil, Jehova by to nepřijal. (1. Kor. 6:9, 10) Je ale potřeba něco víc než jenom dodržovat Jehovova morální měřítka. Ten, kdo se chce Bohu zasvětit, chodí také na shromáždění a pravidelně s lidmi mluví o dobré zprávě a učí je z Bible. (Sk. 1:8) Zájemce tedy nejdřív musí splňovat všechno, co jsme si právě uvedli. Pak může Jehovovi v soukromé modlitbě zasvětit svůj život a veřejně to dát najevo křtem. w18.03 1:12

Proč Jehova vybral Marii, aby se stala Ježíšovou matkou? Bezpochyby proto, že smýšlela duchovně. Je to vidět například z toho, jak nádherně chválila Jehovu na návštěvě u svých příbuzných Zecharjáše a Alžběty. (Luk. 1:46–55) Z jejího vyjádření bylo zřejmé, že hluboce miluje Boží Slovo a že velmi dobře zná Hebrejská písma. (1. Mojž. 30:13; 1. Sam. 2:1–10; Mal. 3:12) Stojí také za zmínku, že i když byli s Josefem svoji teprve krátce, neměli spolu před Ježíšovým narozením pohlavní styky. Poznáváme z toho, že oběma víc záleželo na tom, aby splnili úkol od Jehovy, než aby uspokojovali své touhy. (Mat. 1:25) Jak plynul čas, Marie si pozorně všímala toho, co se v Ježíšově životě děje, a věnovala pozornost jeho moudrým výrokům. Nepochybně se zajímala o Boží sliby týkající se Mesiáše. Můžeme napodobit Marii v tom, že se vždycky budeme snažit dělat to, co po nás chce Jehova? w18.02 3:11

Jak můžeme napodobovat Jobovu víru a poslušnost? Bez ohledu na to, jaké jsou naše okolnosti, mějme vždycky Jehovu za toho nejdůležitějšího v našem životě. Naprosto mu důvěřujme a z lásky ho ve všem poslouchejme. Máme pro to ještě víc důvodů, než měl Job. Víme toho hodně o Satanovi a jeho taktikách. (2. Kor. 2:11) Díky knize Job rozumíme tomu, proč Bůh připouští utrpení. Z Danielova proroctví chápeme, že Boží království je skutečná vláda v čele s Ježíšem Kristem. (Dan. 7:13, 14) A víme, že toto království brzy skoncuje se vším utrpením na zemi. Z toho, co zažil Job, také jasně vidíme, že k bratrům a sestrám, kteří prožívají těžkosti, bychom měli být soucitní. Někteří možná podobně jako Job občas mluví ukvapeně. (Kaz. 7:7) Nesuďme je, ale mějme pro ně pochopení a buďme k nim soucitní. Tak budeme napodobovat našeho milujícího a milosrdného Otce. (Žalm 103:8) w18.02 1:16, 19, 20

Někteří lidé zpychnou, protože jsou hezcí, populární, hudebně nadaní, tělesně zdatní nebo vysoce postavení. David neměl jenom jednu z těchto silných stránek, ale všechny. Přesto celý život zůstal pokorný. Potom co zabil Goliáše a od krále Saula dostal nabídku oženit se s jeho dcerou, řekl: „Kdo jsem já..., že bych se měl stát královým zetěm?“ (1. Sam. 18:18) Tak jako kdysi David i Jehovův lid dnes se snaží být pokorný. Žasneme nad tím, že takový je sám Jehova, největší osoba ve vesmíru. Bereme si k srdci radu: „Oblékněte [si] něžnou náklonnost soucitu, laskavost, poníženost mysli, mírnost a trpělivost.“ (Kol. 3:12) Také víme, co se v Bibli píše o lásce: „Nevychloubá se, nenadýmá se.“ (1. Kor. 13:4) Když druzí vidí, že jsme pokorní, možná budou chtít Jehovu poznávat. w18.01 5:6, 7

Někdy může být zapotřebí věnovat peníze na nějaký konkrétní účel. (Sk. 4:34, 35; 1. Kor. 16:2) Bude váš sbor stavět sál Království? Možná dostaneme informace o tom, že jsou zapotřebí finanční prostředky na pokrytí výdajů souvisejících se sjezdem nebo na pomoc bratrům, které postihla přírodní katastrofa. Svými dary podporujeme misionáře, zvláštní průkopníky, krajské dozorce a jejich manželky a ty, kdo pracují ve světovém ústředí a v pobočkách po celém světě. Finančně podporovat činnost Jehovovy organizace v těchto posledních dnech může každý z nás. Většina darů je anonymních. Když dáváme peníze do schránky v sále Království nebo posíláme dary přes jw.org, neříkáme druhým, kolik jsme přispěli. Ale co když máš pocit, že tvoje skromné dary nic moc neznamenají? Většinu darovaných prostředků dnes tvoří mnoho malých darů spíš než několik velkých. w18.01 3:10, 11

Křest je nezbytný k tomu, abychom mohli být zachráněni a žít věčně. (Mat. 28:19, 20) Když ses zasvětil Jehovovi, slíbil jsi, že ho budeš milovat a že služba jemu pro tebe bude tou nejdůležitější věcí v životě. Dát život do Jehovových rukou není nikdy špatně. Uvažuj o druhé možnosti, která se nabízí. Lidé, kteří Jehovu neznají, jsou součástí Satanova světa. Ďáblovi o tvoji záchranu vůbec nejde. Vlastně by byl šťastný, kdyby ses přidal na jeho stranu, tak Jehovu zradil, a o naději na věčný život přišel. Přemýšlej o tom, co dobrého od Jehovy máš díky tomu, že ses mu zasvětil a dal se pokřtít. Dal jsi mu svůj život, a tak můžeš s větší důvěrou než kdy dřív říct: „Jehova je na mé straně; nebudu se bát. Co mi může udělat pozemský člověk?“ (Žalm 118:6) V životě nemůžeš mít větší čest než mít Jehovu za přítele a vědět, že je na tebe hrdý. w17.12 4:1–3

Může se stát, že nějaký bratr nebo sestra řekne nebo udělá něco, čím nás naštve. Anebo my naštveme jeho. To může být dost těžká zkouška. Je to ale příležitost Jehovovi ukázat, že jsme mu věrní. Jak? Tím, že se učíme s bratry a sestrami pokojně spolupracovat. Jehova je má rád i přes jejich chyby, a tak bychom je měli mít rádi i my. Jehova nebrání tomu, aby jeho služebníci byli zkoušeni. Poznáváme to například z toho, co zažil Josef. Když byl mladý, jeho nevlastní bratři na něj žárlili. Prodali ho do otroctví a byl odveden do Egypta. (1. Mojž. 37:28) Jehova to všechno viděl a určitě ho bolelo, že se s jeho přítelem a věrným služebníkem tak špatně zachází. Přesto nezasáhl. Nezasáhl ani později, když byl Josef obviněn, že chtěl znásilnit Potifarovu manželku, a byl za to uvězněn. Opustil ho Jehova? Vůbec ne. Zpráva říká, že to, co Josef „dělal, to Jehova obracel v úspěch“. (1. Mojž. 39:21–23) w18.01 1:12–14

Co patří k základním naukám tvojí víry? Určitě bys řekl, že Jehova je stvořitelem všeho a dárcem života. Nejspíš by ses také zmínil o tom, že věříš v Ježíše Krista, který za nás dal svůj život jako výkupné. A asi bys rád poukázal na naději, že Boží služebníci budou žít navždy v pozemském ráji. Ale řekl bys i to, že věříš ve vzkříšení? Doufáme sice, že přežijeme velké soužení a budeme žít věčně na zemi, ale i tak považujeme vzkříšení za jednu z našich základních nauk. A máme pro to pádné důvody. Vzkříšení je důležité pro naši víru. Kdyby Kristus nebyl vzkříšen, nevládnul by teď jako král a učení o jeho království by nemělo smysl. (1. Kor. 15:12–19) My ale víme, že Ježíš byl vzkříšen, a naše víra v to, že Bůh může mrtvé vzkřísit, zůstává silná. (Mar. 12:18; Sk. 4:2, 3; 17:32; 23:6–8) w17.12 2:1, 2

Farizeové se zaměřovali jenom na to, co hříšník udělal, a ne na to, co je v jeho srdci. Když viděli, že Ježíš je na hostině u Matouše, zeptali se jeho učedníků: „Proč váš učitel jí s výběrčími daní a hříšníky?“ Ježíš jim odpověděl: „Zdraví lidé nepotřebují lékaře, ale churaví ano. Jděte tedy a naučte se, co to znamená: ‚Chci milosrdenství, a ne oběť.‘ Nepřišel jsem totiž volat spravedlivé, ale hříšníky.“ (Mat. 9:9–13) Omlouval tím Ježíš vážná provinění? Vůbec ne. Vždyť to hlavní, co lidem říkal, bylo, aby činili pokání. (Mat. 4:17) Prozíravě ale poznamenal, že přinejmenším někteří z těch výběrčích daní a hříšníků se chtějí změnit. Nepřišli do Matoušova domu jenom proto, aby se najedli. Mnoho z nich vlastně začalo Ježíše následovat. (Mar. 2:15) Většina farizeů ale nedokázala vidět v druhých to, co Ježíš. w17.11 3:2, 15

Jsme šťastní, že patříme do křesťanského sboru. Na shromážděních studujeme Boží Slovo a laskavě si pomáháme, a díky tomu jsme stále zaměřeni na cenu. Přesto se občas stává, že mezi křesťany dojde k nedorozumění, a to může vést k napětí. Pokud problémy neřešíme, snadno by mohly přerůst v nepřátelství. (1. Petra 3:8, 9) Co můžeme udělat pro to, aby nás negativní pocity vůči někomu nepřipravily o cenu? Pavel křesťanům poradil: „Jako Boží vyvolení, svatí a milovaní, si ... oblékněte něžnou náklonnost soucitu, laskavost, poníženost mysli, mírnost a trpělivost. Snášejte dále jeden druhého a velkoryse jeden druhému odpouštějte, jestliže má někdo proti jinému příčinu ke stížnosti. Stejně jako Jehova velkoryse odpustil vám, tak jednejte i vy.“ (Kol. 3:12, 13) w17.11 5:7, 8

Pokud Izraelita někoho neúmyslně zabil, musel nejdřív utéct do útočištného města a u městské brány přednést svou záležitost starším. Ti ho měli vlídně přijmout. Po nějaké době ho poslali zpět do města, kde k neštěstí došlo, a místní starší případ posoudili. (4. Mojž. 35:24, 25) Pokud prohlásili, že to udělal neúmyslně, mohl se do útočištného města vrátit. Proč musel promluvit se staršími? Protože starší měli udělat všechno pro to, aby izraelský národ zůstal čistý a aby ten, kdo někoho neúmyslně zabil, měl prospěch z Jehovova milosrdenství. Jeden biblický učenec napsal, že kdyby takový člověk za staršími nešel, mohl být zabit, protože nevyužil Božího opatření, které ho mohlo ochránit. Pokud by neutekl do jednoho z útočištných měst, nejbližšímu příbuznému zabitého by nic nebránilo ho pomstít. w17.11 2:6, 7

I dnes Jehova používá anděly, aby chránil a posiloval svůj lid. (Mal. 3:6; Hebr. 1:7) Od té doby, co byl v roce 1919 duchovní Izrael osvobozen ze symbolického zajetí Velkého Babylonu, se uctívání Jehovy nezastavitelně šíří navzdory stálému odporu. (Zjev. 18:4) Protože nás ale chrání andělé, nemusíme se bát, že by Jehovova organizace byla v duchovním ohledu ještě někdy utlačovaná. (Žalm 34:7) Naopak můžeme pevně důvěřovat tomu, že Božím služebníkům po celém světě se bude duchovně dobře dařit. Na naší straně je totiž Jehovovo vojsko andělů. V zásadním okamžiku během velkého soužení se andělé shromáždí, aby ochránili Boží lid a zničili všechny, kdo se staví Boží vládě na odpor. (2. Tes. 1:7, 8) Bude to úžasný den! w17.10 4:10, 11

Když nějaký člen rodiny musí být ze sboru vyloučen nebo se od Boží organizace sám oddělí, může to křesťanovi rvát srdce. Jak se s takovou bolestí můžeš vyrovnat? Je důležité držet se svých duchovních návyků. Posiluj svoji víru tím, že si budeš pravidelně číst Bibli, připravovat se na shromáždění a účastnit se jich, chodit do služby a modlit se o sílu vytrvávat. (Juda 21) Ale co když to všechno děláš, a přesto bolest nepolevuje? Nevzdávej to! Dobré duchovní návyky ti můžou pomáhat, abys měl myšlenky a pocity pod kontrolou. Uvažuj o tom, co zažil pisatel 73. žalmu. Prošel si životním obdobím, kdy nedokázal ovládat svoje myšlenky a pocity. Když ale přišel na místo, kde lidé uctívali Jehovu, dokázal mít na věci zase správný pohled. (Žalm 73:16, 17) To samé může pomoct i tobě. w17.10 2:17, 18

Satan v zahradě Eden předstíral, že chce pro Evu to nejlepší, ale jeho jednání bylo ve skutečnosti sobecké a pokrytecké. (1. Mojž. 3:4, 5) V době, kdy byl králem David, se Achitofel tvářil jako jeho přítel. Když ale měl pocit, že pro něj bude něco výhodnější, zradil ho. (2. Sam. 15:31) Dnes se odpadlíci a jiní lidé, kteří rozkládají sbor, snaží „hladkým mluvením a lichotivou řečí“ vyvolat dojem, že jim na druhých záleží. Jejich pohnutky jsou ale sobecké. (Řím. 16:17, 18) Pokud někdo miluje pokrytecky, je to zvlášť odsouzeníhodné, protože druhé podvádí. Může oklamat lidi, ale Jehovu ne. Ježíš řekl, že pokrytci budou potrestáni „s největší přísností“. (Mat. 24:51) Měli bychom se tedy sami sebe ptát: Je moje láska vždycky upřímná? Není v ní někdy sobectví nebo přetvářka? w17.10 1:6–8

Když ve službě čteme přímo z Božího Slova, vlastně necháváme Jehovu, aby s osloveným člověkem mluvil. Dobře zvolený biblický verš pravděpodobně zapůsobí mnohem víc než cokoli, co bychom řekli my. (1. Tes. 2:13) Polož si otázku: Snažím se lidem číst z Božího Slova, kdykoli je to jenom trochu možné? Samozřejmě je potřeba víc než lidem biblické verše jenom přečíst. Proč? Protože málokdo Bibli rozumí. Tak to bylo i v prvním století. Neměli bychom tedy předpokládat, že myšlenku obsaženou v biblickém verši oslovený pochopí jenom na základě toho, že jsme mu ho přečetli. Měli bychom z něj vyzdvihnout to důležité – možná tím, že znovu přečteme klíčová slova – a vysvětlit, co to znamená. Jedině tak může Boží Slovo působit na mysl a srdce našich posluchačů. (Luk. 24:32) w17.09 4:7, 8

To, aby byl křesťan ke svým bližním a bratrům i sestrám soucitný, je jeden ze základních Jehovových požadavků. (Jan 13:34, 35) Soucítit mimo jiné znamená „trpět spolu s někým“. Soucitný člověk chce trápení druhých lidí zmírnit, možná tak, že jim pomůže s něčím, co je pro ně těžké. Všímej si toho, co druzí potřebují. Když vidíme, jak lidé trpí následkem přírodních katastrof, chceme jim dát najevo, že s nimi soucítíme. Svědkové Jehovovi jsou známí tím, že v takových situacích druhým pomáhají. (1. Petra 2:17) Jedna sestra z Japonska žila v místě, které bylo v roce 2011 zasaženo silným zemětřesením a vlnou tsunami. Řekla, že ji moc povzbudilo a utěšilo, když viděla, jak přijíždějí dobrovolníci z různých částí Japonska i jiných zemí, aby pomohli opravit domy a sály Království. Napsala: „Díky tomu jsem si uvědomila, že o nás Jehova pečuje. Pečujeme také jeden o druhého. A hodně bratrů a sester po celém světě se za nás modlí.“ w17.09 2:12, 13

Proč bychom na sebeovládání měli pracovat? Jsou pro to dva důležité důvody. Zaprvé, bylo zjištěno, že lidé, kteří dokážou mít své pocity pod kontrolou, mají méně vážnějších problémů. Jsou citově stabilnější, lépe se jim daří navazovat hodnotná přátelství a na rozdíl od impulzivních lidí v sobě nemají takovou zlost ani sklon k úzkosti a depresi. Zadruhé, odolávat pokušení a ovládat špatné touhy patří k požadavkům, které na nás má sám Bůh. Právě v tom selhal Adam s Evou. (1. Mojž. 3:6) Od té doby scházela tato vlastnost i mnoha dalším lidem a tvrdě za to zaplatili. Žádný nedokonalý člověk nedokáže projevovat sebeovládání dokonale. Jehova dobře ví, jaké boje svádíme, a chce nám pomáhat, abychom hříšné sklony uměli ovládat. (1. Král. 8:46–50) w17.09 1:3, 4

Kdysi se v Jihoafrické republice svědkové různé barvy pleti nemohli svobodně scházet. Ale v neděli 18. prosince 2011 bylo úžasné vidět přes 78 000 našich bratrů a sester různé barvy pleti z této země a okolních států, jak se sešli na největším stadionu v Johannesburgu, aby poslouchali duchovní program. Jeden z manažerů stadionu řekl: „Slušnější skupinu jsem na tomto stadionu nikdy neviděl. Všichni jsou krásně oblečení. A pečlivě jste to tu uklidili. Nejhezčí ale je, že jste společnost lidí různých ras.“ Z takových komentářů lidí, kteří nejsou svědky, je vidět, že naše celosvětová rodina bratrů a sester je opravdu výjimečná. (1. Petra 5:9) Ale čím to je, že jsme od jiných skupin tak odlišní? Ze všech sil se snažíme svléknout „starou osobnost“ a namísto ní si oblékáme „novou osobnost“. (Kol. 3:9) Pomáhá nám v tom Boží Slovo a svatý duch. w17.08 3:2, 3

Podle Bible je trpělivost vlastnost, kterou máme, pokud na nás působí svatý duch. Bez Boží pomoci je pro nedokonalé lidi těžké být v náročných situacích trpěliví. Trpělivost je darem od Boha, a když ji projevujeme, dáváme tím najevo lásku k Jehovovi a druhým lidem. Pokud trpěliví nejsme, láska mezi námi a druhými slábne. (1. Kor. 13:4; Gal. 5:22) Trpělivost úzce souvisí s dalšími křesťanskými vlastnostmi. Patří k nim například vytrvalost, díky které dokážeme snášet nepříjemné okolnosti a přitom si zachovat pozitivní postoj. (Kol. 1:11; Jak. 1:3, 4) Trpělivost nám také pomáhá zůstat Jehovovi věrní, ať už zažíváme jakékoli problémy. A když nám někdo ukřivdí, trpělivost nám zabrání v tom, abychom se pomstili. Bible nás navíc vybízí, abychom ochotně přijali fakt, že je zapotřebí čekat. Tato stránka trpělivosti je zdůrazněna u Jakuba 5:7, 8. w17.08 1:4

Mladí, asi budete souhlasit s tím, že než se člověk vydá na nějakou cestu, je rozumné si určit cíl. Život je jako cesta a mládí je doba, kdy je dobré si naplánovat budoucnost. Samozřejmě že to může být těžké. Neměj ale strach. Všimni si, co Jehova říká v biblickém verši na tento den. Vybízí tě, aby sis budoucnost naplánoval moudře. (Kaz. 12:1; Mat. 6:20) Chce, abys byl šťastný. Důkazem toho jsou krásné věci, zvuky a chutě, které vytvořil. Stará se o nás i v jiných ohledech. Radí nám a učí nás, jak nejlépe prožít svůj život. Těm, kdo jeho rady ignorují, říká: „Zvolili jste si to, v čem nemám potěšení. ... Pohleďte, moji vlastní sluhové se budou radovat, ale vy utrpíte hanbu. Pohleďte, moji vlastní sluhové budou radostně volat kvůli dobrému stavu srdce.“ (Iz. 65:12–14) Když se rozhodujeme moudře, přináší to Jehovovi slávu. (Přísl. 27:11) w17.07 4:1, 2

Bůh, který ví, kde je každá hvězda v daný čas, zná osobně i tebe. Přesně ví, kde jsi, jak se cítíš a co v danou chvíli potřebuješ. Jehova se o tebe nejen zajímá, ale také ti rozumí a má moc potřebnou k tomu, aby ti s problémy pomáhal. (Žalm 147:5) Možná máš pocit, že je toho na tebe příliš a že to nemůžeš zvládnout. Jehova ví, na co už nestačíš, „pamatuje, že [jsi] prach“. (Žalm 103:14) Protože jsme nedokonalí, děláme znovu a znovu ty samé chyby. Mrzí nás, co někdy řekneme, že máme nesprávné touhy nebo že druhým něco závidíme. I když Jehova takové slabosti nemá, je úžasné, jak velké má pro nás pochopení. (Iz. 40:28) Možná jsi už zažil, jak ti v nějaké zkoušce pomohla Jehovova mocná ruka. (Iz. 41:10, 13) w17.07 3:6–8

Jeden bratr, který žil na Srí Lance a přestěhoval se do jiné země, dal svůj dům a pozemek k dispozici pro shromáždění a krajské sjezdy. Také v něm můžou přespávat celodobí služebníci. Pro bratra je to určitá finanční oběť, ale pro místní zvěstovatele, kteří nemají moc peněz, je to velká pomoc. V zemích, kde je naše dílo zakázáno, se bratři neschází v sálech Království, ale v domácnostech. Díky tomu se průkopníci a další bratři a sestry, kteří nejsou bohatí, mají kde scházet a finančně je to nezatěžuje. Jedna sestra, která pravidelně dává peníze na celosvětové dílo, vypráví, co dobrého jí to přináší: „Když jsem štědrá v hmotném ohledu, pozoruju u sebe za ta léta něco zajímavého. Čím jsem štědřejší, tím lepší vztah mám k druhým – jsem velkorysejší v odpouštění, mám s druhými větší trpělivost, líp se vyrovnávám se zklamáním a jsem ochotnější přijímat rady.“ w17.07 1:9, 10

Job se možná nakonec dozvěděl důvod svých zkoušek, ale i tak si mohl říkat, proč Bůh připustil, aby toho vytrpěl tolik. Pokud se mu takové myšlenky honily hlavou, mohl si připomínat to, co mu řekl Jehova. To ho utěšovalo a pomáhalo mu to mít na věci správný pohled. (Žalm 94:19) Když přemýšlíme o tom, co zažil Job, může nám to pomoct poupravit i náš pohled na věci a může nás to utěšit. Jobova kniha je součástí Bible, kterou Jehova nechal napsat „pro naše poučení, abychom měli naději prostřednictvím své vytrvalosti a prostřednictvím útěchy z Písem“. (Řím. 15:4) Učíme se z ní, že se nemáme svými problémy zabývat natolik, že bychom ztratili ze zřetele ospravedlnění Jehovovy svrchovanosti. To, že se zastáváme Jehovova práva vládnout, můžeme podobně jako Job dát najevo tím, že Bohu zůstáváme věrní i tehdy, když život zrovna není snadný. w17.06 3:9, 13, 14

Ježíš si uvědomoval, že člověk si potřebuje čas od času odpočinout. Potom co se jeho učedníci jednou vrátili z intenzivní kazatelské výpravy, jim řekl slova biblického verše na tento den. Odpočinek a zábava jsou tedy důležité. Hrozí ale nebezpečí, že se pro nás stanou tím nejdůležitějším. V prvním století žilo hodně lidí podle slov „jezme a pijme, neboť zítra máme zemřít“. (1. Kor. 15:32) Stejný postoj je běžný i dnes. Co ti pomůže zjistit, jak jsi na tom? Můžeš si například napsat, kolik hodin v určitém týdnu věnuješ věcem, které souvisí se službou Jehovovi. Pak si můžeš napsat, kolik hodin ve stejném týdnu trávíš například sportem, sledováním televize nebo hraním počítačových her. Měl bys zábavě věnovat méně času? (Ef. 5:15, 16) w17.05 4:11–13

Kupec v Ježíšově podobenství našel nádhernou perlu. Aby ji koupil, byl ochotný prodat všechen svůj majetek. Umíš si představit, jak vzácná pro něj byla? Boží království je jako ta vzácná perla. Pokud ho milujeme tak, jako kupec miloval perlu, budeme ochotní vzdát se čehokoli, abychom se mohli stát jeho poddanými a zůstat jimi. (Mar. 10:28–30) Například Zacheus zbohatl tím, že z lidí vymáhal peníze. (Luk. 19:1–9) Když ale tento nepoctivý muž jednou slyšel, jak Ježíš káže o Království, uvědomil si vynikající hodnotu toho, co se dozvěděl, a okamžitě jednal. Řekl: „Pohleď, Pane, polovinu svého majetku dávám chudým, a cokoli jsem na někom vydíral falešnou obžalobou, vracím čtyřnásobně.“ Ochotně vrátil nepoctivě získané bohatství a přestal být chamtivý. w17.06 2:3–5

Ti, které si rodiče vyberou, aby pomáhali jejich dětem, by měli děti povzbuzovat, aby si rodičů vážily. Můžou to dělat tak, že o nich budou mluvit hezky a nebudou přebírat jejich odpovědnost. Měli by se také vyhnout jakémukoli chování, které by někdo ve sboru nebo mimo sbor mohl špatně pochopit a považovat za nevhodné. (1. Petra 2:12) Rodiče nemůžou jednoduše přenechat duchovní vedení svých dětí někomu jinému. Měli by sledovat, jak jejich dětem jiní křesťané pomáhají, a sami je dál vyučovat. Rodiče, proste Jehovu o pomoc a dělejte, co můžete. (2. Par. 15:7) Upřednostňujte vztah dětí s Jehovou před vlastními zájmy. Ze všech sil se snažte, aby Bible působila na jejich srdce. Nikdy nepřestaňte věřit, že se vaše dítě stane vynikajícím Jehovovým služebníkem. w17.05 2:19, 20

Představ si následující situaci. Jistý muž je na základě falešných výpovědí místních budižkničemů usvědčen z hrdelního zločinu. Jeho rodina a přátelé jsou šokovaní. Lidé, kteří mají smysl pro spravedlnost, zdrceně přihlížejí tomu, jak jsou on i jeho synové popraveni. Tento příběh není smyšlený. Stalo se to Božímu věrnému služebníku Nabotovi, který žil v době vlády izraelského krále Achaba. (1. Král. 21:11–13; 2. Král. 9:26) Když Achab Nabotovi nabídl, že koupí jeho vinici nebo mu za ni dá lepší, Nabot to odmítl. Proč? Svá slova založil na Jehovově zákoně, který Izraelitům zakazoval natrvalo prodat dědictví nějakého kmene. (3. Mojž. 25:23; 4. Mojž. 36:7) Je vidět, že Nabot poslouchal Jehovu. w17.04 4:1, 4

Kdo zlé lidi nahradí? Jehova dává tento úžasný slib: „Mírní, ti budou vlastnit zemi a vskutku naleznou své největší potěšení v hojnosti pokoje.“ Dál se ve stejném žalmu píše: „Spravedliví budou vlastnit zemi a budou na ní přebývat navždy.“ (Žalm 37:11, 29) Kdo jsou ti „mírní“ a „spravedliví“? „Mírní“ jsou pokorní lidé, kteří se učí o Jehovovi a poslouchají ho. „Spravedliví“ jsou ti, kdo milují, co je správné v Jehovových očích. V dnešním světě je mnohem víc zlých lidí než těch spravedlivých. Ale v novém světě nebudou spravedliví ani v menšině, ani ve většině. Budou to jediní lidé, kteří budou žít. Díky nim se z naší planety stane skutečný ráj. w17.04 2:5, 6

To, že nás Bůh miluje, nás podněcuje k tomu, abychom lásku projevovali jeden druhému, zvlášť těm, kdo jsou v zoufalé situaci. (1. Jana 3:17, 18) Když v prvním století judští křesťané hladověli, sbor pro ně zorganizoval pomoc. (Sk. 11:28, 29) Apoštolové Pavel a Petr také křesťany povzbuzovali, aby si projevovali pohostinnost. (Řím. 12:13; 1. Petra 4:9) Pokud mají být křesťané pohostinní k bratrům, kteří k nim přijdou na návštěvu, o co víc by měli být pohostinní ke spoluvěřícím, kteří jsou v ohrožení života nebo pronásledováni kvůli víře. Nedávno musely tisíce svědků Jehovových opustit domov kvůli válce a pronásledování na východě Ukrajiny. Většinu jich k sobě vzali bratři a sestry z jiných částí Ukrajiny a z Ruska. Svědkové, kteří uprchli, zůstali politicky neutrální, nestali se „částí světa“ a dál nadšeně oznamují „dobrou zprávu slova“. (Jan 15:19; Sk. 8:4) Smutné je, že někteří bratři a sestry byli během války zabiti. w17.05 1:6, 7