Listopad

Pokud máme sebekázeň, dokážeme ovládat své chování a myšlení. Se sebekázní se nerodíme. Musíme se jí učit. Když rodiče důsledně a trpělivě usměrňují své děti, aby se učily dívat se na věci jako Jehova, pomáhají jim zároveň rozvíjet sebekázeň a moudrost. (Ef. 6:4) To samé platí o lidech, kteří Jehovu začnou poznávat v dospělosti. I když možná nějakou sebekázeň mají, ještě nejsou duchovně zralí. V tomto ohledu ale můžou dělat pokroky, když se budou učit rozvíjet vlastnosti, jaké měl Kristus, a tak si oblékat „novou osobnost“. (Ef. 4:23, 24) w18.03 5:3, 4

Jehova a jeho organizace nás zvou na shromáždění. Přejeme si, aby se tam každý cítil vítaný, zvlášť nově příchozí. (Řím. 15:7) I oni jsou Jehovovými hosty. Měli bychom se proto snažit, aby jim tam bylo příjemně, a nehledět na to, jak vypadají. (Jak. 2:1–4) Když si všimneš, že takový člověk sedí sám, mohl bys mu nabídnout, aby si k tobě přisedl? Možná ocení, když mu pomůžeš sledovat program a hledat biblické verše, které se čtou. Je to skvělý způsob, jak jít „cestou pohostinnosti“. Někdy má na shromáždění přednášku řečník z jiného sboru, krajský dozorce nebo zástupce místní pobočky. To jsou příležitosti, kdy k těmto bratrům můžeme být pohostinní. (3. Jana 5–8) Výborný způsob, jak to udělat, je pozvat je na jídlo nebo na něco malého. Mohl bys je pohostit i ty? w18.03 3:5, 7

Zamysleme se nad příkladem jednoho židovského muže, který pronásledoval křesťany. Od narození byl příslušníkem národa, který byl zasvěcený Bohu. Židé ale o svůj zvláštní vztah s Jehovou přišli. Ten muž byl zapálený pro židovské tradice, nicméně poznal něco lepšího. Jednou s ním přímo z nebe mluvil sám vzkříšený Ježíš Kristus. Jak muž reagoval? Rád přijal pomoc křesťana Ananiáše. Bible říká: „Vstal a byl pokřtěn.“ (Sk. 9:17, 18; Gal. 1:14) Určitě jsi v tom židovském muži poznal Saula, který se později stal známým jako apoštol Pavel. Všimni si, že jakmile pochopil, že Bůh k uskutečnění svého záměru používá Ježíše, jednal a bez otálení se dal pokřtít. (Sk. 22:12–16) Podobně jednají i zájemci dnes a nezáleží na tom, jestli jsou mladí nebo už v pokročilém věku. w18.03 1:9-11

Jákob měl těžký život. Musel snášet svého bratra Esaua, který smýšlel tělesně a chtěl ho zabít. Kromě toho musel jednat se zrádným tchánem, který ho několikrát ošidil. I když ale žil mezi tělesně smýšlejícími lidmi, byl duchovním člověkem. (1. Kor. 2:14–16) Věřil, že Bůh splní slib daný Abrahamovi, a v životě se zaměřoval na to, aby se staral o svoji rodinu, která měla sehrát klíčovou úlohu při splnění Jehovova záměru. (1. Mojž. 28:10–15) Z Jákobových slov i jednání bylo vidět, že pamatuje na Boží měřítka a vůli. Když měl například strach z Esaua, řekl Bohu: „Pokorně tě prosím, osvoboď mě. ... Ty jsi řekl: ‚Bezesporu s tebou budu jednat dobře a učiním tvé semeno jako zrnka mořského písku.‘“ (1. Mojž. 32:6–12) Jákob zkrátka věřil, že Jehova splní své sliby, a dokázal to tím, jak žil. w18.02 3:9, 10

Job zažil velké změny. Nejdřív byl „největším ze všech Orientálců“. (Job 1:3) Byl bohatý, dobře známý a velmi vážený. (Job 29:7–16) Přesto si nemyslel, že je lepší než druzí, ani neměl pocit, že Boha nepotřebuje. Víme to z toho, že Jehova ho nazval svým sluhou. Satan na Joba znovu a znovu krutě útočil, aby ho zraňoval a přiměl ho myslet si, že za jeho utrpení může Bůh. (Job 1:13–21) Pak za Jobem přišli tři muži, kteří tvrdili, že jsou jeho přátelé, a i oni s Jobem mluvili drsně. V podstatě říkali, že od Boha dostává, co si zaslouží. (Job 2:11; 22:1, 5–10) Job přesto zůstal Jehovovi věrný. Když to všechno skončilo, dal Jehova Jobovi dvojnásobek toho, co měl před tím, než jeho těžkosti začaly. Dal mu navíc 140 let života. (Jak. 5:11) Během té doby mu Job věrně sloužil. w18.02 1:16, 18

Ti, kdo mají takové vlastnosti, touží, aby je druzí obdivovali a zbožňovali. O pyšném člověku jeden odborník napsal: „Ve svém srdci má malý oltář, před kterým se klaní sám sobě.“ Někteří lidé řekli, že pýcha je tak odporná, že dokonce i pyšný člověk ji nemá rád, když ji vidí u někoho jiného. Jehova pýchu nenávidí. V Bibli je jasně řečeno, že nenávidí „povýšené oči“. (Přísl. 6:16, 17) Domýšlivý člověk nemůže být Božím přítelem. (Žalm 10:4) Tato vlastnost je charakteristická pro Ďábla. (1. Tim. 3:6) Je smutné, že někteří věrní Boží služebníci se pýchou nechali nakazit. Judský král Uzzijáš byl Jehovovi věrný dlouhá léta. Bible ale říká, že jakmile „byl silný, jeho srdce se stalo domýšlivým do té míry, že působilo zkázu, takže jednal nevěrně proti Jehovovi, svému Bohu, a vešel do Jehovova chrámu pálit kadidlo“. Později se stal obětí pýchy i král Ezekjáš, i když jenom dočasně. (2. Par. 26:16; 32:25, 26) w18.01 5:4, 5

Z Bible se dozvídáme, že Jehovův lid přispíval na různé projekty. (2. Mojž. 35:5; 2. Král. 12:4, 5; 1. Par. 29:5–9) Když se bratři v prvním století dozvěděli, že jejich spoluvěřící v Judeji trpí hlady, rozhodli se, že jim podle svých možností „pošlou hmotnou pomoc“. (Sk. 11:27–30) Tyto dary pocházely z různých zdrojů. Někteří prodali pole nebo domy a získané peníze přinesli apoštolům. Ti je pak použili na pomoc bratrům a sestrám v nouzi. (Sk. 4:34, 35) Jiní křesťané darovali peníze, které si pravidelně dávali stranou. Dávat tedy mohl každý – od těch nejbohatších po ty nejchudší. (Luk. 21:1–4) w18.01 3:7, 9

Bez ohledu na to, kolik toho možná umíme, můžeme dělat jenom to, co je v našich silách. To je fakt, který musíme přijmout všichni. Apoštol Pavel byl schopný muž, ale měl omezení, která mu bránila dělat všechno, co by chtěl. O svých pocitech mluvil s Jehovou a ten mu řekl: „Má moc se zdokonaluje ve slabosti.“ Pavel to pochopil, a proto napsal: „Když jsem ... slabý, pak jsem mocný.“ (2. Kor. 12:7–10) Co tím myslel? Chápal, že bez pomoci shora by toho mohl dělat jenom málo. Sílu, kterou postrádal, mohl získat prostřednictvím Božího svatého ducha. A to nebylo všechno. Mohl tak získat i sílu potřebnou k tomu, aby zvládal úkoly, na které by sám nestačil. Stejné je to v našem případě. Když nám Jehova dá svatého ducha, budeme silní! w18.01 1:8, 9

Když ti tvoje dítě řekne, že se chce dát pokřtít, prostuduj si materiály, které k tomu pro rodiče vydala Jehovova organizace. Pak ve vhodnou chvíli a laskavým způsobem dítěti zdůrazni, že jeho rozhodnutí zasvětit se Jehovovi a dát se pokřtít bylo velmi závažné, ale že mu přinese hodně dobrého. Jako rodič máš velkou odpovědnost a jedinečný úkol vychovat svoje děti „v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování“. (Ef. 6:4) To vyžaduje nejenom učit je biblické pravdy, ale také pomoct jim, aby se o tom, co se učí, přesvědčily. Potřebují mít tak silnou víru, že se budou chtít Jehovovi zasvětit a z celého srdce mu sloužit. Kéž Boží Slovo, svatý duch a tvoje úsilí dětem pomáhají získat moudrost, která vede k záchraně! w17.12 3:17, 19

Danielovi bylo skoro sto let a jeho život se blížil ke konci. Bude znovu žít? Každopádně! V závěru biblické knihy, kterou napsal, čteme, co mu Bůh slíbil: „Pokud jde o tebe, ty jdi ke konci; a budeš odpočívat.“ Zestárlý Daniel věděl, že mrtví odpočívají a že „není práce ani vymýšlení ani poznání ani moudrost v šeolu“. (Kaz. 9:10) Pro něj to ale neznamenalo konec. Dostal od Jehovy nádherný slib. Anděl mu dál řekl slova biblického verše na tento den. Daniel nevěděl, kdy přesně se to stane. Chápal, že zemře a potom bude odpočívat. Když ale slyšel slib „vstaneš ke svému losu“, jasně si uvědomil, že v budoucnosti bude vzkříšen. To se mělo stát „na konci dnů“, tedy dlouho potom, co zemřel. w17.12 1:17, 18

Jehova přikázal izraelským starším, aby se řídili jeho vysokými měřítky spravedlnosti. Nejdřív museli zjistit fakta. Potom museli pečlivě zvážit pohnutku, postoj a předchozí jednání člověka, který někoho zabil, a rozhodnout, jestli mu projeví milosrdenství. Museli zjistit, jestli jednal „v nenávisti“ a „se zlým úmyslem“. (4. Mojž. 35:20–24, ppč.) Pokud se brala v úvahu svědectví očitých svědků, museli prokázat vinu minimálně dva, než mohl být vrah odsouzen. Potom co starší zjistili fakta týkající se případu, se měli zaměřit na člověka, nejenom na to, co udělal. Potřebovali schopnost vidět za to, co bylo zřejmé, a zjistit důvody, proč se to stalo. Především ale potřebovali mít svatého ducha, který by jim pomohl, aby se v jejich rozhodnutí odráželo Jehovovo pochopení, milosrdenství a spravedlnost. (2. Mojž. 34:6, 7) w17.11 3:13, 14

Některé vzácné pravdy jsme objevili, když jsme s někým z Jehovových služebníků začali studovat Bibli. Poznali jsme, že Jehova je náš stvořitel a dárce života a že má s lidstvem záměr. Také jsme se naučili, že za nás z lásky obětoval svého Syna jako výkupné, takže můžeme být osvobozeni od hříchu a smrti. Dál jsme se dozvěděli, že Boží království skoncuje s veškerým utrpením a že máme naději na věčný život na zemi v pokojných podmínkách a ve štěstí. (Jan 3:16; Zjev. 4:11; 21:3, 4) Občas může být naše porozumění nějakého proroctví nebo pasáže z Bible upraveno. V takovém případě bychom si měli udělat dost času, abychom to pečlivě prostudovali a popřemýšleli o tom. (Sk. 17:11) Naším cílem by mělo být pochopit nejen hlavní změny, ale také nepatrné rozdíly mezi starým a novým porozuměním. Tak si novou pravdu bezpečně uložíme do své pokladnice. w17.06 2:15, 16

Zvlášť obezřetní bychom měli být v situacích, kdy by se mohlo stát, že porušíme Jehovova morální měřítka. Například je rozumné, když si dva lidé, kteří spolu chodí, už od začátku stanoví jasné hranice v takových věcech, jako je dotýkání se a líbání nebo jak se k sobě budou chovat, když se spolu ocitnou sami. (Přísl. 22:3) Nebezpečné může být i to, když křesťan odjede na služební cestu nebo když spolupracuje s někým opačného pohlaví. (Přísl. 2:10–12, 16) Ve větším nebezpečí také můžeš být, když jsi smutný nebo se cítíš sám. Mohlo by se stát, že bychom po citové podpoře toužili tolik, že bychom byli vděční za projevenou pozornost téměř od kohokoli. Pokud by se ti to někdy stalo, popros o pomoc Jehovu a bratry a sestry. (Žalm 34:18; Přísl. 13:20) w17.11 5:4, 5

Pokud ve starověkém Izraeli došlo ke krveprolití, Jehova to nikdy nebral na lehkou váhu. Vraha měl zabít nejbližší mužský příbuzný oběti, který je v Bibli označen jako „mstitel krve“. (4. Mojž. 35:19) Tak bylo odčiněno to, že byla prolita nevinná lidská krev. Okamžitá pomsta chránila Zaslíbenou zemi před znesvěcením. Jehova totiž přikázal: „Neznečistíte zemi, v níž jste, protože [prolití lidské krve] znečišťuje zemi.“ (4. Mojž. 35:33, 34) Jak ale Izraelité postupovali, když došlo k neúmyslnému zabití? I v takovém případě byl člověk, který někoho zabil, vinen tím, že prolil nevinnou krev. (1. Mojž. 9:5) Nicméně bylo milosrdné, že před mstitelem krve mohl utéct do jednoho ze šesti útočištných měst, kde byl v bezpečí. Ve městě ale musel zůstat až do smrti velekněze. (4. Mojž. 35:15, 28) w17.11 2:3–5

Jedna sestra z Austrálie vypráví: „Můj tchán byl silně proti svědkům. Vždycky než jsme mu s manželem zavolali, pomodlili jsme se, abychom dokázali reagovat klidně, když se rozčílí. Chtěli jsme předejít dlouhým debatám, které obvykle vedly k dohadování se o náboženství, a tak jsme si řekli, za jak dlouho hovor ukončíme.“ Když k nějakému konfliktu dojde, možná se kvůli tomu cítíš provinile, zvlášť pokud máš své příbuzné rád a chceš s nimi být zadobře. Ze všech sil se ale snaž, aby pro tebe byla věrnost Jehovovi důležitější než láska k rodině. Třeba si pak tvoji příbuzní uvědomí, že to, jestli člověk žije podle Bible, nebo ne, je otázkou života a smrti. V každém případě pamatuj, že nemůžeš nikoho nutit, aby biblickou pravdu přijal. Druzí ale můžou vidět, co dobrého ti to přináší. Jehova jim dává stejnou možnost jako nám – můžou si vybrat, jestli mu budou sloužit nebo ne. (Iz. 48:17, 18) w17.10 3:15, 16

Naše láska by se neměla omezovat jenom na slova, zvlášť když okolnosti vyžadují, abychom něco udělali. Když například nějakému křesťanovi schází základní prostředky k životu, potřebuje víc než pouhé přání všeho dobrého. (Jak. 2:15, 16) Podobně protože milujeme Jehovu a bližní, děláme víc, než že se jenom modlíme, aby bylo dost zvěstovatelů. Chodíme do služby co nejčastěji. (Mat. 9:38) Apoštol Jan napsal, že druhé máme milovat „skutkem a pravdou“. Naše láska tedy musí být bez pokrytectví. (Řím. 12:9; 2. Kor. 6:6) Občas někdo možná předstírá, že někoho miluje. Je to ale skutečná a upřímná láska? Jaké má pohnutky? Pokrytecká láska vlastně není láska, ale jenom její bezcenná napodobenina. w17.10 1:5, 6

Jestliže má na nás Boží Slovo působit, musíme ho číst pravidelně – pokud možno každý den. Je pravda, že většina z nás má dost nabitý časový plán. Neměli bychom ale dovolit, aby cokoli – ani běžné povinnosti – nabouralo náš program každodenního čtení Bible. (Ef. 5:15, 16) Mnozí si našli čas ke čtení Bible ráno, jiní ji čtou, než jdou spát, a další zase někdy během dne. Máme stejné pocity jako pisatel žalmu, který řekl: „Jak já miluji tvůj zákon! Po celý den se jím zabývám.“ (Žalm 119:97) Nestačí ale Bibli jenom číst. O tom, co jsme si přečetli, bychom měli rozjímat neboli do hloubky uvažovat. (Žalm 1:1–3) Jedině tak budeme mít z její nadčasové moudrosti osobní užitek. Ať už si ji čteš v tištěné nebo elektronické formě, tvým cílem by mělo být dostat ji ze stránek do srdce. w17.09 4:4, 5

Není nutné být soucitní v každé situaci. Například král Saul neposlechl Boha, přestože si myslel, že jedná soucitně. Ušetřil život Agaga, nepřítele Božího lidu. Proto ho Jehova jako izraelského krále zavrhl. (1. Sam. 15:3, 9, 15) Jehova je spravedlivý soudce. Dokáže číst v srdci lidí, a tak ví, kdy soucit není opodstatněný. (Nář. 2:17; Ezek. 5:11) Blíží se doba, kdy vykoná rozsudek nad všemi, kdo ho odmítají poslouchat. (2. Tes. 1:6–10) Pak nebude namístě být soucitný s těmi, které posoudil jako špatné. To, že je zničí, bude soucitné vzhledem k dobrým lidem, které zachová naživu. Je jasné, že není na nás posuzovat, jestli by někdo měl být zničen, nebo zůstat naživu. Spíš bychom teď měli dělat všechno, co je v našich silách, abychom lidem soucitně pomáhali. w17.09 2:10–12

Sebeovládání je vlastnost, kterou nám Jehova může pomoct rozvíjet. On ji projevuje v dokonalé míře, ale pro nás, nedokonalé lidi, je to často těžké. Nedostatek sebeovládání je vlastně příčinou spousty dnešních problémů. Když člověk tuto vlastnost nemá, možná otálí s věcmi, které jsou důležité, nebo není efektivní v práci, případně ve škole. Výsledkem toho, že se neovládá, můžou být také slovní útoky, opilství, násilí, rozvod, zbytečné dluhy, závislost, uvěznění, citová bolest, sexuálně přenášené nemoci nebo nechtěné těhotenství. (Žalm 34:11–14) Otázkou sebeovládání se odborníci zabývali už ve 40. letech minulého století a výzkumy z poslední doby ukazují, že dnes jsou na tom lidé se sebeovládáním mnohem hůř. To nás vůbec nepřekvapuje, protože Bible předpověděla, že „poslední dny“ se mimo jiné budou vyznačovat tím, že lidé budou „bez sebeovládání“. (2. Tim. 3:1–3) w17.09 1:1, 2

Když máme „Boží pokoj“, je naše srdce a mysl v klidu. Víme, že Jehova se o nás stará a chce, abychom byli šťastní. (1. Petra 5:10) To nám pomáhá, aby nás nepřemohla úzkost a neztratili jsme odvahu. Brzy celé lidstvo zažije „velké soužení“. (Mat. 24:21, 22) Nevíme přesně, co všechno to bude znamenat pro nás osobně. Nemusí nás ale ochromit strach. I když neznáme všechno, co Jehova udělá, známe jeho. Na příkladech z minulosti vidíme, že ať už se stane cokoli, vždycky dosáhne toho, co chce, a někdy nečekaným způsobem. Pokaždé, když pro nás něco takového udělá, můžeme jinak než kdy dřív pocítit „Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení“. w17.08 2:16, 17

„Jak dlouho, Jehovo?“ Tuto otázku Bohu položili věrní proroci Izajáš a Habakuk. (Iz. 6:11; Hab. 1:2) A stejnou otázku vznesl dokonce Ježíš, když viděl, jak malou víru mají lidé v jeho době. (Mat. 17:17) Tak by nás nemělo překvapit, že to někdy napadne i nás. Možná se musíme vyrovnávat s nějakou křivdou. Těžko snášíme to, že jsme nemocní nebo už máme svůj věk. Můžeme být také pod tlakem, protože žijeme v „kritických časech“, se kterými je „těžké se vyrovnat“. (2. Tim. 3:1) Nebo jsme vyčerpaní ze špatných postojů a chování lidí kolem nás. Ať už je příčinou cokoli, to, že se věrní Boží služebníci v minulosti s volností ptali „Jak dlouho?“ a Jehova je za to neodsoudil, je pro nás povzbuzením. Co nám může pomoct, když jsme v nějaké těžké situaci? Odpověď se dozvídáme od učedníka Jakuba a najdeme ji v biblickém verši na tento den. w17.08 1:1–3

Ježíš své následovníky vybízel, aby si pomocí „nespravedlivého bohatství“ vytvářeli přátelství v nebi. Jedním způsobem, jak můžeme moudře používat hmotné věci, jsou naše dary na celosvětové kazatelské dílo, které Ježíš předpověděl. (Mat. 24:14) Jedna holčička v Indii měla pokladničku a házela do ní mince. Někdy si dokonce ani nekoupila hračku, aby v pokladničce měla víc peněz. Když ji měla plnou, dala peníze na kazatelské dílo. V Indii je také jeden bratr, který má kokosovou plantáž. Velké množství kokosových ořechů věnoval překladatelské kanceláři, kde se publikace překládají do malajálamštiny. Protože kancelář tyto ořechy potřebuje, považoval svůj dar za cennější, než kdyby přispěl penězi. Tomu se říká praktická moudrost. Podobně bratři v Řecku pravidelně darují rodině betel olivový olej, sýr a další potraviny. w17.07 1:7, 8

Izraelitům v babylonském zajetí určitě do zpěvu nebylo. Potřebovali utěšit. Jehova splnil to, co předpověděl, a vysvobodil je prostřednictvím perského krále Kýra. Ten Babylon dobyl a prohlásil: „Jehova ... mě pověřil, abych mu vystavěl dům v Jeruzalémě... Kdokoli je mezi vámi ze všeho jeho lidu, Jehova, jeho Bůh, buď s ním. Ať tedy vyjde.“ (2. Par. 36:23) Takový vývoj událostí Izraelity v Babyloně určitě posílil. Jehova utěšil nejen izraelský národ jako celek, ale také každého jednotlivce. A to samé dělá i pro nás. „Uzdravuje lidi se zlomeným srdcem a ovazuje jejich bolavá místa.“ (Žalm 147:3) Skutečně pečuje o ty, kdo mají problémy – ať už fyzické, nebo duševní. Touží po tom, aby nás utěšil a uzdravil naše citové rány. (Žalm 34:18; Iz. 57:15) Dává nám moudrost a sílu, takže můžeme zvládnout jakékoli těžkosti, které máme. (Jak. 1:5) w17.07 3:4, 5

Jehova je nejbohatší osoba ve vesmíru. (1. Par. 29:11, 12) O duchovní bohatství se štědře dělí se všemi, kdo si uvědomují jeho hodnotu. Jsme velmi vděční, že od něho máme duchovní poklady, kterými jsou 1. Boží království, 2. služba, která lidem zachraňuje život, a 3. drahocenné pravdy, které nacházíme v Bibli. Když si ale nedáme pozor, mohli bychom za tyto poklady přestat být vděční a v podstatě jimi opovrhnout. Aby se nám to nestalo, musíme si neustále připomínat jejich hodnotu a prohlubovat lásku k nim. Mnozí z nás, kteří se stali poddanými Božího království, museli úplně změnit svůj život. (Řím. 12:2) Tím ale náš boj neskončil. Musíme se mít na pozoru před věcmi, které by naši lásku ke Království mohly oslabit, například před touhou po majetku nebo před nesprávnými sexuálními touhami. (Přísl. 4:23; Mat. 5:27–29) w17.06 2:1, 7

Nikde se nedočteme, že by Bůh sdělil Jobovi důvod jeho utrpení, jako by se musel ospravedlňovat. Spíš chtěl, aby si Job uvědomil, jak je ve srovnání s ním nevýznamný. Také mu pomohl pochopit, že jsou mnohem důležitější věci než Jobovy osobní problémy. (Job 38:18–20) Díky tomu Job získal na svoji situaci správný náhled. Bylo od Jehovy nelaskavé mluvit s Jobem tímto způsobem, potom co toho tolik vytrpěl? Nebylo, a nevnímal to tak ani samotný Job. Chápal, proč ho Jehova usměrňuje, a vážil si toho. Dokonce řekl: „Odvolávám a opravdu činím pokání v prachu a popelu.“ (Job 42:1–6) Job si moudré rady vzal k srdci a svůj názor změnil. Jehova to viděl a před všemi řekl, že si Jobovy věrnosti váží. (Job 42:7, 8) w17.06 3:11, 12

Jak zjistit, jestli mám na práci správný pohled? Polož si otázku: Je pro mě práce zajímavá a baví mě, zatímco služba Bohu mi připadá všední, nebo dokonce nudná? Když se nad tím zamyslíš, pomůže ti to zjistit, u čeho máš srdce. Ježíš ukázal, co by pro nás mělo být nejdůležitější. Jednou navštívil dvě sestry Martu a Marii. Marta se hned pustila do přípravy jídla, ale Marie si k Ježíšovi sedla a naslouchala mu. Marta si začala stěžovat, že jí Marie nepomáhá, ale Ježíš jí řekl slova biblického verše na tento den. (Luk. 10:38–42) Ježíš Martu naučil něco cenného a poučit se z toho můžeme i my. Svoji lásku ke Kristu dáme najevo tím, že se nenecháme ničím rozptylovat, ale zvolíme si „dobrý podíl“. Vztah s Jehovou tedy pro nás vždycky musí být prvořadý. w17.05 4:9, 10

Odpovědnost vychovávat děti a učit je biblické pravdy Jehova svěřil rodičům, ne prarodičům ani nikomu jinému. (Přísl. 31:10, 27, 28) Ale rodiče, kteří neznají místní jazyk, možná potřebují pomoc, aby dokázali zapůsobit na srdce svých dětí. To, že o ni poprosí, nemusí znamenat, že se zříkají své odpovědnosti. Ve skutečnosti to může být součástí výchovy dětí „v Jehovově myšlenkovém usměrňování“. (Ef. 6:4) Rodiče můžou například požádat sborové starší o rady ohledně vedení rodinného uctívání a o pomoc při výběru dobrých přátel pro svoje děti. Také můžou čas od času pozvat nějakou rodinu na rodinné uctívání. Na hodně mladých lidí také mělo dobrý vliv, když byli ve společnosti duchovně silných křesťanů, například ve službě nebo ve volném čase. (Přísl. 27:17) w17.05 2:17, 18

Potom co Jehovův anděl varoval Josefa, že král Herodes chce zabít Ježíše, uprchla celá rodina do Egypta. Zůstali tam až do Herodovy smrti. (Mat. 2:14, 19–21) O desítky let později byli kvůli pronásledování Ježíšovi první učedníci „rozptýleni po krajích Judeje a Samaří“. (Sk. 8:1) Ježíš předpověděl, že mnozí z jeho následovníků budou vyhnáni z domova. Řekl: „Až vás budou pronásledovat v jednom městě, uprchněte do jiného.“ (Mat. 10:23) To se stalo i tisícům svědků Jehovových. Mnozí ztratili svoje nejbližší a přišli skoro o všechen majetek. Některým hrozilo nebezpečí na útěku i během pobytu v uprchlickém táboře, kde lidé pili, hráli hazardní hry, kradli a chovali se nemravně. Naši bratři a sestry si ale připomínali, že podobně jako skončilo putování Izraelitů pustinou, i jejich pobyt v táboře jednou skončí. Tak si udržovali pozitivní postoj. (2. Kor. 4:18) w17.05 1:2–5

Výjimečně se může stát, že ty nebo někdo, koho znáš, zažije nebo zpozoruje ve sboru domnělou nespravedlnost. Nedovol, aby to oslabilo tvůj vztah s Jehovou. Naopak mu zůstaň věrný, pros ho o pomoc a spoléhej se na něj. Pamatuj, že kvůli nedokonalosti jsi situaci mohl špatně pochopit a že možná neznáš všechny skutečnosti. Vyhni se negativním řečem, které můžou situaci jenom zhoršit. A konečně spíš než aby ses snažil problém sám vyřešit, buď rozhodnutý zůstat věrný Jehovovi a trpělivě na něj čekej. Bude pak z tebe mít radost a odmění tě. Můžeš si být jistý, že „Soudce celé země“ vždycky jedná správně, protože „všechny jeho cesty jsou právo“. (1. Mojž. 18:25; 5. Mojž. 32:4) w17.04 3:17

Co bude s těmi, kdo se změnit nechtějí a kdo budou tento svět podporovat až do začátku velkého soužení? Jehova slíbil, že všechny špatné lidi ze země navždy odstraní. (Žalm 37:10) Tito lidé si můžou myslet, že je nic takového nepotká. Mnozí se naučili svoje jednání skrývat a v tomto světě se jim často daří uniknout trestu a následkům svých skutků. (Job 21:7, 9) Bible nám ale o Bohu říká: „Jeho oči jsou ... upřeny na cesty člověka a vidí všechny jeho kroky. Není tma ani hluboký stín, aby se tam skryli ti, kdo konají to, co ubližuje.“ (Job 34:21, 22) Před Jehovou se nedá nic skrýt. Žádný podvodník ho nemůže oklamat, žádný stín není tak hluboký a žádná tma není tak velká, aby Jehova svým dokonalým zrakem nemohl vidět, co zlí lidé dělají. Po Armagedonu už je nenajdeme na místech, kde bývali. Budou navždy pryč! (Žalm 37:12–15) w17.04 2:5