Říjen

Zdrojem moudrosti je Jehova a štědře se o ni dělí s druhými. Jedním ze způsobů, jak ji získat, je přijímat jeho ukázňování. Tato moudrost nás může chránit, abychom si v mravním a duchovním ohledu neublížili. (Přísl. 2:10–12) Díky tomu se zachováváme v Boží lásce „s vyhlídkou na věčný život“. (Juda 21) Kvůli našim hříšným sklonům, výchově a dalším faktorům je pro nás těžké nechat se ukázňovat nebo mít k ukázňování správný postoj. Když ale sami zažijeme, jak je prospěšné, ujistí nás to, že nás Jehova opravdu miluje. Přísloví 3:11, 12 nám říkají: „Nezavrhuj ukázňování od Jehovy, můj synu; ... protože koho Jehova miluje, toho kárá.“ Nikdy nezapomeň, že Jehova pro tebe chce to nejlepší. (Hebr. 12:5–11) A protože nás zná, vždycky nás ukázňuje správným způsobem a ve správné míře. w18.03 5:1, 2

Apoštol Petr napsal výše uvedená slova kulturně různorodým sborům v Malé Asii. Křesťané tam zažívali „ohnivé zkoušky“ neboli pronásledování. Co jim mohlo pomoct zvládnout tak náročné období? (1. Petra 1:1; 4:4, 7, 12, NWT) Všimni si, že Petr křesťany povzbudil, aby byli pohostinní „jeden ke druhému“, tedy k těm, které už znali a se kterými se stýkali. Jak jim to mělo pomoct? Mělo je to přiblížit k sobě navzájem. A co ty? Vzpomínáš, jak sis to užil, když tě někdo ze sboru pozval na návštěvu? Nebo jak to bylo příjemné, když jsi někoho pozval ty? Určitě vás to sblížilo. V takových situacích poznáváme bratry a sestry lépe než při jiných příležitostech. Křesťané v době apoštola Petra se k sobě potřebovali přiblížit víc než kdy dřív, protože podmínky se zhoršovaly. To samé platí o křesťanech „v posledních dnech“. (2. Tim. 3:1) w18.03 3:1–3

V Bibli se o duchovních lidech píše pozitivně. Z Římanům 8:6 je vidět, co dobrého to přináší, když člověk smýšlí duchovně. Píše se tam: „Tělesné smýšlení totiž znamená smrt, ale duchovní smýšlení znamená život a pokoj.“ Když se zaměřujeme na duchovní věci, máme pokojný vztah s Bohem, vnitřní klid a vyhlídku na věčný život. Žijeme ale v nebezpečném prostředí. Jsme obklopení lidmi, kteří smýšlejí tělesně, a tak musíme tvrdě pracovat na tom, abychom byli duchovně smýšlejícími lidmi a takovými i zůstali. Když člověk ztrácí Boží pohled na věci, vytváří se v jeho mysli morální vakuum a to rychle vyplní znečištěný „vzduch“ tohoto světa. Juda napsal, že někteří ve sboru se dostanou až do takového stavu, že už nebudou smýšlet duchovně. (Juda 18, 19) w18.02 3:5, 7, 8

Lékaři a zdravotní sestřičky často přicházejí do kontaktu s lidmi, kteří jsou nakažení infekčním onemocněním. Pečují o ně, protože jim chtějí pomoct. Musí se ale sami chránit, aby se nenakazili od pacientů, které se snaží vyléčit. Podobně mnozí z nás žijí a pracují s lidmi, kteří jsou nakažení postoji a vlastnostmi naprosto odlišnými od těch, které se líbí Bohu. To pro nás může být velmi náročné. V těchto posledních dnech lidé, kteří nemilují Boha, ignorují jeho měřítka toho, co je správné a co špatné. Apoštol Pavel psal o jejich vlastnostech ve druhém dopise Timoteovi. (2. Tim. 3:1–5) I když nás takové špatné chování a postoje možná šokují, mohli bychom se jimi nechat ovlivnit. (Přísl. 13:20) Musíme si na to dát pozor i tehdy, když lidem pomáháme poznat Jehovu. w18.01 5:1, 2

V roce 33 se vzkříšený Ježíš objevil zástupu víc než 500 mužů, žen a zřejmě i dětí. Možná právě tehdy řekl výše uvedená slova. (1. Kor. 15:6) Ježíš dal svým následovníkům pokyn, aby činili učedníky. A řekl, že kdokoli se chce stát jeho učedníkem neboli vzít na sebe jeho „jho“, se musí dát pokřtít. (Mat. 11:29, 30) Každý, kdo chtěl Bohu sloužit přijatelným způsobem, musel uznat Ježíšovu roli v uskutečnění Jehovova záměru. Teprve pak mohl být pokřtěn ve vodě. To je jediný křest, který Bůh schvaluje. Biblická zpráva obsahuje množství důkazů, že první Ježíšovi učedníci rozuměli tomu, jak je křest důležitý, a zbytečně ho neodkládali. (Sk. 2:41; 9:18; 16:14, 15, 32, 33) w18.03 1:8

V dnešním světě lidé žijí nemravně a uctívají falešné bohy. Jsou ovládáni Velkým Babylonem, který tvoří všechna falešná náboženství a o kterém Bible říká, že je „bydlištěm démonů“. (Zjev. 18:2) My jsme v tomto světě jako cizinci. Lidé vidí, že jsme velmi odlišní, a možná se nám vysmívají. (Mar. 13:13) Podobně jako Daniel rozvíjejme svůj vztah s Jehovou. Když budeme pokorní a budeme mu důvěřovat a poslouchat ho, i my budeme v jeho očích vzácní. (Ag. 2:7) Můžeme se něco důležitého naučit od Danielových rodičů? Když Daniel vyrůstal, bylo v Judsku hodně špatných lidí. On si přesto Jehovu zamiloval. Bylo to díky dobré výchově. (Přísl. 22:6) Dokonce z jeho jména, které znamená „můj soudce je Bůh“, vidíme, že Jehovu milovali. Rodiče, když svoje děti učíte o Jehovovi, buďte trpěliví. Nevzdávejte se. (Ef. 6:4) Modlete se s nimi a za ně. Dělejte, co můžete, aby si zamilovaly věci, které jsou z Jehovova pohledu správné, a buďte si jistí, že Jehova vám v tom bude pomáhat. (Žalm 37:5) w18.02 1:12, 14, 15

Jehovovi dáváme proto, že ho tímto způsobem uctíváme. Apoštol Jan měl vidění, ve kterém Jehovovi služebníci v nebi říkali: „Hoden jsi, Jehovo, ano náš Bože, přijmout slávu a čest a moc, protože jsi stvořil všechny věci a z tvé vůle existovaly a byly stvořeny.“ (Zjev. 4:11) Jehova si určitě zaslouží, abychom ho chválili a měli k němu hlubokou úctu, a tak mu chceme dávat to nejlepší. Prostřednictvím Mojžíše přikázal Izraelitům, aby každý rok slavili tři svátky. K uctívání Jehovy při těchto svátcích patřilo to, že mu přinášeli dary. Mojžíš Izraelitům řekl, že „nikdo by se neměl před Jehovou objevit s prázdnýma rukama“. (5. Mojž. 16:16) I dnes je důležitou součástí našeho uctívání Jehovy nesobecké dávání. Tímto způsobem ukazujeme, že za to, co pozemská část Jehovovy organizace dělá, jsme vděční a že ji podporujeme. w18.01 3:4, 5

Ježíš pak dodal: „Vezměte na sebe mé jho... Vždyť mé jho je příjemné a můj náklad je lehký.“ (Mat. 11:29, 30) A je to skutečně tak! Někdy když jdeme na shromáždění nebo do služby, jsme možná vyčerpaní. Jak se ale cítíme potom? Jsme povzbuzení a lépe vyzbrojení do boje se svými problémy. Ježíšovo jho je opravdu příjemné. Uveďme si příklad jedné sestry. Trpí chronickým únavovým syndromem, depresí a migrénou. Někdy pro ni tedy není lehké jít na shromáždění. Jednou se musela opravdu hodně přemoct. Potom napsala: „Přednáška byla o tom, jak zvládat těžkosti. Bratr ji přednesl s takovým pochopením a tak citlivě, že jsem se rozplakala. Uvědomila jsem si, jak je důležité, abych na shromážděních nechyběla.“ Byla šťastná, že to nevzdala a nezůstala doma. w18.01 1:6, 7

Co když tvoje dítě po křtu začne mít pochybnosti? V období dospívání ho například může lákat něco ve světě nebo může začít pochybovat, že žít podle biblických zásad je opravdu to nejlepší. (Žalm 73:1, 3, 12, 13) Svou reakcí v takové situaci můžeš ovlivnit, jestli bude Jehovovi dál sloužit. Buď rozhodnutý nevyhlásit mu v té věci válku – bez ohledu na to, jestli je ještě docela malé nebo už je dospívající. Dělej všechno pro to, aby vědělo, že ho máš rád a že mu chceš pomáhat. Pokřtěný mladý člověk dal Jehovovi slib zasvěcení. Slíbil mu, že ho bude milovat a že jeho vůli upřednostní před vším ostatním. (Mar. 12:30) Jehova takový slib nebere na lehkou váhu a neměl by ho tak brát ani ten, kdo ho dal. (Kaz. 5:4, 5) w17.12 3:16, 17

Stejně jako Marta i další Boží služebníci se vzkříšením v budoucnosti počítali. Uvažuj teď o tom, jaký pokyn dal Jehova Abrahamovi ohledně jeho dlouho očekávaného syna Izáka. Jehova řekl: „Vezmi, prosím, svého syna, svého jediného syna, kterého tolik miluješ, Izáka, a ... obětuj [ho] jako zápalnou oběť.“ (1. Mojž. 22:2) Představ si, jaké pocity musel tento příkaz v Abrahamovi vyvolat. Jehova předtím slíbil, že prostřednictvím Abrahamových potomků požehná všem národům. (1. Mojž. 13:14–16; 18:18; Řím. 4:17, 18) Také řekl, že „je to Izák, jehož prostřednictvím“ toto požehnání přijde. (1. Mojž. 21:12) Jak se to ale mohlo stát, když Abraham měl Izáka obětovat? Pavel vysvětlil, že Abraham byl přesvědčený o tom, že Bůh může Izáka vzkřísit. (Hebr. 11:17–19) Abraham nemohl vědět, kdy bude jeho syn zase žít. Věřil ale, že ho Jehova vzkřísí. w17.12 1:12-14

Podobně jako Pavel i my bychom měli mít stejný názor na život jako Jehova, který „touží, aby všichni dosáhli pokání“. (2. Petra 3:9) Přeješ si to také? Napodobuj Jehovu tím, že druhé budeš milovat. Měj s nimi soucit. Bude tě to motivovat, abys s nimi o Bibli mluvil co možná nejvíc, a ty sám z toho budeš mít radost. To, jestli se na život díváme stejně jako Jehova, ukazujeme i tím, že neriskujeme. Musíme pracovat bezpečně, dokonce i když stavíme a udržujeme místa, kde uctíváme Jehovu, a také bezpečně řídit, když tam cestujeme. Lidé, bezpečnost a zdraví jsou za všech okolností důležitější než výkon, čas a peníze. Náš spravedlivý Bůh vždycky dělá, co je správné, a my chceme být jako on. Na bezpečnost svoji a svých spolupracovníků by měli svědomitě dbát především starší. (Přísl. 22:3) Pokud ti starší připomíná nějaké zásady a pravidla týkající se bezpečnosti, neber to na lehkou váhu. (Gal. 6:1) Dívej se na život jako Jehova a nebude na tobě „žádná vina krve“. (5. Mojž. 19:10) w17.11 3:11, 12

Stejně jako apoštol Pavel i duchem pomazaní křesťané dnes mají úžasnou vyhlídku, že získají „cenu Božího povolání vzhůru“. (Fil. 3:14) Těší se na to, až budou s Ježíšem Kristem v jeho nebeském království a až spolu s ním budou lidem pomáhat, aby získali dokonalost. (Zjev. 20:6) Jehova jim dal skutečně nádherný úkol. Jiné ovce mají odlišnou naději. Těší se na to, že získají cenu v podobě věčného života na zemi, a to je také krásná vyhlídka. (2. Petra 3:13) Pavel chtěl pomazaným křesťanům pomoct, aby zůstali Bohu věrní a získali cenu. Proto je vybídl: „Upínejte svou mysl k věcem nahoře.“ (Kol. 3:2) Měli se zaměřit na to, že získají něco vzácného – že obdrží své nebeské dědictví. (Kol. 1:4, 5) Když přemýšlíme o odměně, kterou nám Jehova nabízí, pomáhá nám to mít slíbenou cenu stále před očima. (1. Kor. 9:24) w17.11 5:1, 2

Hodně písní v novém zpěvníku je ve formě modlitby. V těchto písních můžeš vyjadřovat to, co k Jehovovi cítíš. V jiných písních se můžeme vzájemně povzbuzovat „k lásce a znamenitým skutkům“. (Hebr. 10:24) Chceme se seznámit s melodiemi, rytmem a texty. Pomůžou nám v tom hudební nahrávky na jw.org. Když si budeš zpěv cvičit doma, naučíš se zpívat s jistotou a procítěně. Pamatuj na to, že zpěv je důležitou součástí našeho uctívání Jehovy. Je to jedinečný způsob, jak dát najevo, že ho milujeme a že jsme mu vděční. (Iz. 12:5) Svým radostným zpěvem můžeš povzbudit druhé, aby se toho ani oni nebáli. Vlastně tak můžou Jehovu uctívat všichni ve sboru – mladí, věkem starší i zájemci. Proto se nezdráhej a radostně chval Jehovu! w17.11 1:18, 19

Hodně uprchlíků přichází ze zemí, kde je kazatelské dílo omezeno. Díky nadšeným svědkům v zemích, kam přicházejí, jich tisíce mají možnost slyšet „slovo o království“. (Mat. 13:19, 23) Mnozí, kteří jsou zavaleni problémy, nacházejí na našich shromážděních útěchu a povzbuzení a zakrátko uznávají: „Bůh je skutečně mezi vámi.“ (Mat. 11:28–30; 1. Kor. 14:25) Když uprchlíkům kážeme, musíme být „obezřetní“ a moudří. (Přísl. 22:3) Trpělivě naslouchej jejich obavám, ale nerozebírej s nimi politiku. Řiď se pokyny pobočky a místních úřadů. Nikdy neriskuj ani neuváděj do nebezpečí druhé. Zjisti si něco o náboženství a kultuře uprchlíků a respektuj jejich názory a pocity. Lidé z některých zemí například mají vyhraněný názor na to, jak by se měly oblékat ženy. Sestry, oblékejte se proto do služby tak, abyste nikoho zbytečně neurážely. w17.05 1:17, 18

Můžeme Jehovu prosit o svatého ducha, abychom při rozhovoru s nevěřícími příbuznými projevovali hezké vlastnosti. Neměli bychom se snažit diskutovat s nimi hned o všech falešných naukách, kterým věří. Pokud nás zraní tím, co řeknou nebo udělají, můžeme napodobit příklad apoštolů. Pavel napsal: „Když je nám spíláno, žehnáme; když jsme pronásledováni, odoláváme; když jsme tupeni, snažně prosíme.“ (1. Kor. 4:12, 13) I když to, že s příbuznými mluvíme klidně a laskavě, může přispět k pokojným vztahům, naše dobré chování dokáže mnohem víc. (1. Petra 3:1, 2, 16) Svým příkladem příbuzným ukaž, že svědkové Jehovovi mají šťastná manželství, dobře se starají o děti, vedou spokojený a spořádaný život a drží se vysokých morálních měřítek. Je možné, že naši příbuzní se svědky nikdy nestanou, ale my můžeme mít radost z toho, že se chováme tak, jak se to líbí Jehovovi. w17.10 2:13, 14

Mělo by nás překvapovat, že hodně lidí v dnešní době udělalo na základě studia Božího Slova obrovské životní změny? Vůbec ne! Takové příběhy nám připomínají naše bratry a sestry, kteří žili v prvním století a měli nebeskou naději. (1. Kor. 6:9–11) Potom co apoštol Pavel vyjmenoval, jací lidé nezdědí Boží království, dodal: „Někteří z vás takoví byli.“ Boží Slovo a svatý duch jim ale pomohly se změnit. Dokonce i po křtu někteří udělali závažné chyby, které měly dopad na jejich vztah s Jehovou. Bible se například zmiňuje o jednom bratrovi z prvního století, který musel být vyloučený. Později se špatným jednáním přestal a mohl zase patřit do sboru. (1. Kor. 5:1–5; 2. Kor. 2:5–8) Je povzbuzující, když si uvědomíme, s jak širokou škálou problémů naši spoluvěřící bojovali a nad čím vším díky síle Božího Slova zvítězili. Určitě ho chceme maximálně využívat. w17.09 4:2, 3

Agape neboli láska založená na správných zásadách je dar od Jehovy. On je jejím zdrojem. (1. Jana 4:7) Je to ten nejušlechtilejší druh lásky. Může zahrnovat city a vřelost, ale především se vyznačuje nesobeckými skutky ve prospěch druhých. Jedna odborná publikace uvádí, že agape „je možné poznat pouze z jednání, k němuž podněcuje“. Když takovou lásku projevujeme, přináší nám to radost a náš život má hlubší smysl. Jehova projevil lásku lidem ještě předtím, než stvořil Adama a Evu. Připravil zemi tak, aby byla pro člověka věčným domovem, místem, kde nebude jenom přežívat, ale kde se bude ze života těšit. Udělal to čistě pro nás, ne proto, že by z toho něco měl. Když byl náš domov připravený, stvořil lidi s tím, že v ráji budou moct žít věčně. w17.10 1:1, 2

Jakub potom dodal: „Jestliže ... nadále nadržujete, činíte hřích.“ (Jak. 2:9) Láska nám zabrání v tom, abychom dělali mezi druhými rozdíly na základě jejich vzdělání, rasy nebo sociálního postavení. Nestačí, abychom budili dojem, že jsme nestranní. Musíme všechny lidi milovat ze srdce. Láska je také „trpělivá, laskavá ... a není domýšlivá“. (1. Kor. 13:4, Český ekumenický překlad) Když máme s lidmi mluvit o Božím království, skutečně to od nás vyžaduje, abychom byli trpěliví, laskaví a pokorní. (Mat. 28:19) Díky těmto vlastnostem ale také snadněji vycházíme se všemi bratry a sestrami ve sboru. Pokud takovou lásku projevujeme, co dobrého můžeme očekávat? Jednotné sbory, které budou přinášet chválu Jehovovi a budou přitažlivé pro další lidi. Biblický popis nové osobnosti tedy vhodně končí touto nezpochybnitelnou pravdou: „Kromě toho všeho si oblékněte lásku, neboť je dokonalým poutem jednoty.“ (Kol. 3:14) w17.08 4:18, 19

Podobně i my bychom měli soucítit s těmi, kdo Jehovu zatím neznají, ale pořád ještě můžou svoje špatné jednání napravit a stát se jeho přáteli. Jehova nechce, aby v blížícím se soudu byl někdo zničen. (2. Petra 3:9) Takže dokud je ještě čas, chceme říct jeho varovné poselství co nejvíc lidem a pomoct jim, aby z Božího soucitu měli užitek. Skvělým příkladem soucitu je i Ježíš. Soucítil s lidmi, kteří byli „sedření a ... zmítáni sem a tam jako ovce bez pastýře“. Jak na jejich žalostný stav reagoval? „Začal je vyučovat mnoha věcem.“ (Mat. 9:36; Mar. 6:34) Jednal úplně jinak než farizeové, kteří neměli nejmenší chuť běžným lidem pomáhat. (Mat. 12:9–14; 23:4; Jan 7:49) Toužíš i ty podobně jako Ježíš lidem pomáhat a učit je o Jehovovi? w17.09 2:6, 9

Zamysli se nad tím, co v mládí zažil Jákobův syn Josef. Ve chvílích, kdy seděl ve vězeňské díře v Egyptě, si určitě nepředstavoval, že se stane druhým nejmocnějším mužem v této zemi a že ho Jehova použije k tomu, aby svoji rodinu zachránil před smrtí hladem. (1. Mojž. 40:15, ppč.; 41:39–43; 50:20) To, co Jehova udělal, určitě předčilo všechna jeho očekávání. A mohla si snad Sára myslet, že ve svém věku porodí syna? To, že Jehova způsobí, aby měla Izáka, ji ani nenapadlo. (1. Mojž. 21:1–3, 6, 7) Nemyslíme si, že Jehova zázračně odstraní všechny naše problémy ještě před tím, než přijde nový svět. Ani po něm nechceme, aby do našeho života zasahoval nějakým velkolepým způsobem. Víme ale, že svým věrným služebníkům v minulosti úžasně pomáhal. A Jehova se nezměnil. (Iz. 43:10–13) Můžeme si být jistí, že nám dá sílu potřebnou k tomu, abychom dělali, co si přeje. (2. Kor. 4:7–9) Pokud Jehovovi zůstaneme věrní, pomůže nám i v těch nejtěžších situacích. w17.08 2:13, 14

Díky celodobé službě se seznámíš s dalšími bratry a sestrami, kteří mají v životě stejné hodnoty jako ty. Tato služba ti také pomůže stát se zkušenějším křesťanem. Mnozí zjistili, že když v mládí sloužili Jehovovi naplno, pomohlo jim to mimo jiné v manželství. Často mohli po svatbě v průkopnické službě pokračovat se svým manželským partnerem. (Řím. 16:3, 4) Žalm 20:4 o Jehovovi říká: „Kéž ti dá podle tvého srdce, kéž naplní všechny tvé plány!“ (Český studijní překlad) Plánování je tedy také otázkou srdce. Takže si promysli, co chceš v životě dělat. Vezmi v úvahu, co v dnešní době dělá Jehova a jakým způsobem mu můžeš sloužit. Pak si naplánuj to, co ho potěší. Když budeš Jehovovi sloužit naplno, vybereš si tu nejuspokojivější životní dráhu – tu, která přináší slávu Bohu. Měj tedy „největší potěšení v Jehovovi, a on ti dá, oč žádá tvé srdce“. (Žalm 37:4) w17.07 4:15–18

Když někdo dobře splní nějaký úkol nebo se hezky zachová, zaslouží si pochvalu. Pokud to platí u lidí, o co víc to musí platit v případě Jehovy! Můžeme ho chválit za jeho ohromnou moc, jakou vidíme v tom, jak nádherně všechno vytvořil, nebo za hlubokou lásku, jakou nám projevil tím, že za nás obětoval svého Syna. Jehovu toužil chválit i pisatel 147. žalmu. A také k tomu vybízel druhé. (Žalm 147:7, 12) Nevíme, kdo tím pisatelem byl, ale zdá se, že žil v době, kdy se Izraelité vrátili do Jeruzaléma po tom, co je Jehova vysvobodil z babylonského zajetí. (Žalm 147:2) To, že Jehovu mohli uctívat opět ve své zemi, bylo pro žalmistu důvodem, aby ho chválil. A proč Jehovu chválíš – neboli voláš „Halelujah!“ – ty? (Žalm 104:35, ppč.; 147:1) w17.07 3:1–3

Ježíš věděl, že většina jeho následovníků si bude muset vydělávat na živobytí v tomto nespravedlivém obchodním světě. I když nevysvětlil, proč bohatství označil jako „nespravedlivé“, z Bible jasně vyplývá, že obchodovat s cílem vydělávat na druhých nepatřilo k Božímu záměru. Například k Adamovi a Evě v zahradě Eden byl Jehova tak štědrý, že jim dal mnohem víc, než potřebovali. (1. Mojž. 2:15, 16) Později, když na pomazané křesťany v prvním století působil svatý duch, „ani jediný neříkal, že cokoli z toho, co má, je jeho vlastní; ale všechno měli společné“. (Sk. 4:32) Izajáš prorokoval, že přijde doba, kdy všichni lidé budou mít volný přístup ke všemu, co naše planeta poskytuje. (Iz. 25:6–9; 65:21, 22) Do té doby ale Ježíšovi následovníci budou potřebovat praktickou moudrost. Zatímco se budou snažit konat Boží vůli, pomocí „nespravedlivého bohatství“ tohoto světa si budou muset vydělávat na živobytí. (Luk. 16:8) w17.07 1:4-6

Z knihy Job, která je jednou z prvních napsaných biblických knih, se dozvídáme o Satanovu tvrzení, že když bude Job hodně trpět, obrátí se k Bohu zády. Dokonce Boha vyzval, aby Jobovi ublížil. To Jehova neudělal, ale Satanovi dovolil, aby Joba vyzkoušel. Krátce nato přišel Job o služebnictvo a majetek a zemřelo mu deset milovaných dětí. Satan dosáhl toho, že si Job myslel, že tyto tragédie způsobil Bůh. (Job 1:13–19) Kromě toho postihl Joba bolestivou a odpornou nemocí. (Job 2:7) A aby toho nebylo málo, Jobova manželka i tři jeho přátelé ho zraňovali svými slovy. (Job 2:9; 3:11; 16:2) Bylo Satanovo tvrzení pravdivé? Ne. I když Joba postihla jedna tragédie za druhou, nikdy Jehovu nezavrhl. (Job 27:5) w17.06 3:9, 10

Hlava rodiny si uvědomuje, že podle Bible má odpovědnost se v hmotném ohledu starat o své nejbližší. Musí proto tvrdě pracovat. V těchto posledních dnech ale práce bývá příčinou úzkosti. Realita je často taková, že je nedostatek pracovních míst a hodně nezaměstnaných. Mnozí lidé mají pocit, že musí pracovat více hodin a někdy za méně peněz. Firmy se snaží vyrábět více zboží a zaměstnávat přitom méně lidí, což si vybírá svoji daň na jejich fyzickém, duševním nebo citovém zdraví. Ti, kdo nejsou ochotní takové oběti přinášet, riskují, že o práci přijdou. Jako křesťané jsme věrní především Jehovovi, ne zaměstnavateli. (Luk. 10:27) Práce je jen způsob, jak vydělat na základní věci k životu a na to, abychom mohli sloužit Bohu. Pokud bychom si ale nedali pozor, mohla by práce zasahovat do našeho uctívání Boha. w17.05 4:5–7

Někdy se stává, že noví zvěstovatelé poprosí zkušenějšího zvěstovatele, aby jejich dítěti pomáhal poznat Jehovu. Pokud rodiče chtějí, aby s jejich dětmi studoval někdo jiný, takový křesťan by se neměl snažit přebírat úlohu rodiče. (Ef. 6:1–4) Občas se stane, že je křesťan požádán, aby studoval s dětmi, jejichž rodiče se o pravdu nezajímají. Musí ale pamatovat na to, že když dítěti pomáhá v duchovním ohledu, nestává se jeho rodičem. V takovém případě je rozumné scházet se u dítěte doma, když tam jsou i jeho rodiče nebo jiný dospělý křesťan, anebo můžou studovat na nějakém vhodném místě na veřejnosti. Předejde se tak tomu, že by si to někdo špatně vykládal. Časem se odpovědnosti duchovně vést svoje děti snad ujmou rodiče. w17.06 1:15, 16

Pokud se děti necítí být součástí kultury svých rodičů, možná se ani nechtějí učit jejich jazyk a poznat jejich náboženství. Křesťanští rodiče upřednostňují duchovní zdraví svých dětí před tím, čemu by dali přednost oni. (1. Kor. 10:24) Bratr jménem Samuel vypráví: „S manželkou jsme se snažili vysledovat, v jakém jazyce dětem biblické pravdy působí na srdce, a modlili jsme se o moudrost. ... Když jsme viděli, že děti mají ze shromáždění v našem jazyce jenom malý užitek, rozhodli jsme se přejít do místního sboru. Společně jsme pravidelně chodili na shromáždění a do služby. Také jsme zvali místní přátele na jídlo a na výlety. To všechno dětem pomohlo, aby se seznámily s bratry a poznaly Jehovu nejenom jako svého Boha, ale také jako Otce a Přítele. To jsme považovali za mnohem důležitější, než aby se naučily náš jazyk.“ w17.05 2:11-13

Brzy budou na zemi pouze lidé, kteří budou podporovat Jehovu a nikoho jiného. Moc se na tu dobu těšíme. Cítíme to, co Debora a Barak, kteří zpívali: „Ať zahynou všichni tvoji nepřátelé, Jehovo. A ať jsou ti, kdo tě milují, jako když vychází slunce ve své moci.“ (Soud. 5:31) Tato prosba bude vyslyšena, až Jehova skoncuje se Satanovým zlým světem. Jakmile začne armagedonská válka, nebude už zapotřebí žádných dobrovolníků z řad lidí, kteří by proti nepříteli bojovali. Pak bude čas na to, abychom uposlechli pokyn „zastavte se a vizte Jehovovu záchranu“. (2. Par. 20:17) Teď ale máme spoustu příležitostí odvážně a nadšeně podporovat Jehovu jako nejvyššího panovníka. „Za to, že se lid dobrovolně nabídl, žehnejte Jehovovi.“ Tak začala vítězná píseň, kterou zpívali Debora a Barak. Chválili tedy Nejvyššího, a ne lidi. (Soud. 5:1, 2) Když budeš ochotně sloužit Jehovovi, můžeš i ty podnítit druhé, aby mu žehnali neboli ho chválili. w17.04 5:17, 18

Josef na zlé věci, které ho během těch 13 let potkaly, sice nezapomněl, ale nezahořkl. (1. Mojž. 45:5–8) A především nedovolil, aby ho nedokonalost druhých a jejich špatné jednání oddělily od Jehovy. Díky své věrnosti zažil, jak Jehova nespravedlnost napravil a požehnal jemu i jeho rodině. Podobně i my musíme střežit svůj vztah s Jehovou. Nikdy bychom neměli dovolit, aby nás chyby našich bratrů oddělily od Boha, kterého milujeme a uctíváme. (Řím. 8:38, 39) Pokud tedy z jejich strany zažíváme nějakou nespravedlnost, buďme jako Josef a ještě víc se přimkněme k Jehovovi a snažme se dívat na věci stejně jako on. Potom co jsme udělali všechno pro to, abychom problém vyřešili v souladu s biblickými zásadami, nechme záležitost v Jehovových rukou a důvěřujme, že v pravý čas a správným způsobem zjedná nápravu. w17.04 3:12, 15, 16

Hana udělala přesně to, co Bohu slíbila. Ani nepřemýšlela, že by jednala jinak. Vzala Samuela do svatostánku v Šilu k veleknězi Elimu a řekla: „O tohoto chlapce jsem se modlila, aby Jehova vyhověl mé prosebné žádosti, o kterou jsem ho prosila. A já jsem ho zase propůjčila Jehovovi. Po všechny dny, co bude, je někým vyžádaným pro Jehovu.“ (1. Sam. 1:24–28) Ve svatostánku „chlapec Samuel dále rostl u Jehovy“. (1. Sam. 2:21) Co to pro Hanu znamenalo? Svého syna velmi milovala, ale teď s ním nebude moct být. Jen si představ, jak ho toužila každý den objímat, hrát si s ním a pečovat o něj – mít všechny ty krásné vzpomínky, které si milující matka uchovává, když její dítě vyrůstá. Hana ale svého slibu nelitovala. Řekla: „Mé srdce opravdu jásá v Jehovovi.“ (1. Sam. 2:1, 2; Žalm 61:1, 5, 8) w17.04 1:7, 8

Apoštol Pavel předpověděl, že „v posledních dnech tu budou kritické časy, s nimiž bude těžké se vyrovnat“. A potom napsal: „Ničemové a podvodníci budou postupovat od špatného k horšímu.“ (2. Tim. 3:2–5, 13) Pociťuješ, že se tato prorocká slova splňují? Mnozí z nás se stali obětí násilných tyranů, surových fanatiků nebo krutých zločinců. Někteří z nich zlé úmysly neskrývají, ale jiní se snaží budit zdání, že jsou poctiví. I když jsme se možná s takovým špatným jednáním přímo nesetkali, zlí lidé nás stejně ovlivňují. Jsme znechuceni a zděšeni, když slyšíme o hrůzách, kterých se dopouštějí, například když týrají děti, staré lidi nebo jiné bezbranné oběti. Nechovají se jako lidé, spíš mají zvířecí, a dokonce démonské sklony. (Jak. 3:15) Je úžasné, že nám Boží Slovo dává naději na zlepšení. w17.04 2:4