Září

Vychovávat dítě „v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování“ je jedna z největších a nejhezčích odpovědností, jakou rodiče můžou mít. (Žalm 127:3) Na rozdíl od dětí ve starověkém Izraeli se dnes děti nerodí jako příslušníci národa zasvěceného Jehovovi. Kromě toho láska k Bohu a biblické pravdě se nedědí. Ode dne, kdy dítě přijde na svět, by měli mít rodiče za cíl pomáhat mu, aby se z něj stal Ježíšův učedník, tedy aby dělalo pokroky a mohlo se zasvětit Jehovovi a dát se pokřtít. Je snad něco důležitějšího? Vždyť to, že se někdo zasvětil Jehovovi, dal se pokřtít a věrně Bohu slouží, mu během přicházejícího velkého soužení může zachránit život! (Mat. 24:13) Rodiče, přejeme vám, abyste zažili radost a štěstí, které plynou z toho, že se vaše děti zasvětí Jehovovi a stanou se jeho pokřtěnými služebníky. w18.03 2:16, 17

Všichni, kterým byla v rodině nebo ve sboru svěřena autorita, aby na základě Bible ukázňovali druhé, jednají moudře, když napodobují Ježíšův příklad. Dávají tak najevo, že se chtějí nechat vést Bohem a jeho Synem. Bylo by těžké vyjmenovat všechna požehnání, která jsou výsledkem toho, že přijímáme ukázňování od Jehovy a snažíme se napodobovat jeho a Ježíšův příklad. Kromě jiného se rodiny a sbory stávají bezpečným přístavem. Bratři a sestry cítí, že je druzí milují a váží si jich. A to je jenom ochutnávka všech těch dobrých věcí, které jsou před námi. (Žalm 72:7) Není přehnané říct, že Jehova nás svým ukázňováním připravuje na to, abychom spolu mohli žít věčně a pokojně jako jedna rodina, o kterou bude otcovsky pečovat. (Iz. 11:9) Když se na jeho ukázňování díváme takovým způsobem, budeme si ještě víc vážit toho, čím opravdu je: nádherným dokladem Boží nezměrné lásky k nám. w18.03 4:15, 17, 19

Lidé, kteří za Janem Křtitelem přišli, aby je pokřtil, tím dali najevo, že litují svých provinění proti Mojžíšovu zákonu. (Mat. 3:1–6) Nicméně je pozoruhodné, že ten nejdůležitější křest, který Jan vykonal, neměl s pokáním nic společného. Jan měl tu výjimečnou čest pokřtít Ježíše, Božího dokonalého Syna. (Mat. 3:13–17) Ježíš byl bez hříchu, takže se kát nemusel. (1. Petra 2:22) Jeho křest symbolizoval to, že svůj život zasvětil konání Boží vůle. (Hebr. 10:7) I Ježíšovi učedníci během jeho služby na zemi prováděli křty. (Jan 3:22; 4:1, 2) Podobně jako v případě Janova křtu také tyto křty byly symbolem toho, že lidé činí pokání ze skutků, které byly podle Mojžíšova zákona hříšné. Po Ježíšově smrti a vzkříšení měl ale křest získat podstatně jiný význam. w18.03 1:6, 7

Čím se vyznačuje duchovní člověk? Velmi mu záleží na jeho vztahu s Bohem. Nechává se vést svatým duchem a snaží se napodobovat Boha. (Ef. 5:1) To znamená, že se snaží přemýšlet o věcech tak jako on a vidět je z jeho pohledu. Bůh je pro něj skutečný. Oproti tělesně smýšlejícímu člověku si váží Božích měřítek a snaží se jimi řídit ve všech oblastech života. (Žalm 119:33; 143:10) Nezaměřuje se na tělesné touhy, ale rozvíjí „ovoce ducha“. (Gal. 5:22, 23) Abychom si ještě lépe vysvětlili, co to znamená být duchovně smýšlejícím člověkem, uveďme si přirovnání. O někom, kdo vždycky přemýšlí pozitivně, se dá říct, že je to pozitivně smýšlející člověk. Podobně ten, kdo se zaměřuje na duchovní věci, se dá označit jako duchovně smýšlející člověk. w18.02 3:3, 6

Daniel žil jako zajatec v Babyloně, ve městě plném modlářství a spiritismu. Babyloňané se navíc na Židy dívali svrchu a vysmívali se jim i jejich Bohu Jehovovi. (Žalm 137:1, 3) To věrné Židy, jako byl Daniel, muselo zraňovat. Daniel měl dokonce stanoveno, co má jíst. Patřily k tomu i pokrmy, které Boží služebníci jíst neměli. Daniel „se však v srdci rozhodl, že se neznečistí královými pochoutkami“. (Dan. 1:5–8, 14–17) Pro Daniela mohlo být zkouškou ještě něco jiného, i když to tak nejdřív nemuselo vypadat. Byl velmi schopný, a tak měl na královském dvoře výsadní postavení. (Dan. 1:19, 20) Nicméně nezpychl ani si nemyslel, že jenom on má pravdu. Zůstal pokorný a skromný. Zásluhy za svoje úspěchy vždycky připisoval Jehovovi. (Dan. 2:30) Stojí za povšimnutí, že v době, kdy Jehova zmínil Daniela spolu s Noemem a Jobem jako skvělé příklady k napodobení, byl Daniel ještě mladý muž. (Ezek. 14:14) Jehova mu skutečně důvěřoval! A ukázalo se, že oprávněně, protože Daniel mu věrně sloužil a poslouchal ho celý život. w18.02 1:11, 12

Ježíš ukázal, co to znamená mít na požitky vyrovnaný názor. Přijal pozvání na svatební hostinu a na „velkou hostinu na přivítanou“. (Jan 2:1–10) Na svatbě zázračně přeměnil vodu ve víno, protože už došlo. Nicméně Ježíšův život se netočil kolem požitků. Nejdůležitější pro něj byl Jehova a také se neúnavně vydával ve prospěch druhých. Dobrovolně zemřel bolestivou smrtí na mučednickém kůlu, aby mnozí mohli žít. Když mluvil k těm, kdo ho chtěli následovat, řekl: „Šťastní jste, když vás lidé haní a pronásledují vás a lživě proti vám říkají kdejakou ničemnost kvůli mně. Radujte se a poskakujte radostí, protože vaše odměna v nebesích je veliká.“ (Mat. 5:11, 12) Pokud opravdu milujeme Boha, budeme se důsledně vyhýbat nejenom věcem, o kterých víme, že se mu nelíbí, ale také věcem, o kterých se jenom domníváme, že by se mu nemusely líbit. (Mat. 22:37, 38) w18.01 4:16-18

Jehovovi dáváme proto, že ho milujeme a jsme mu vděční. Hluboce na nás působí, když uvažujeme o tom všem, co pro nás udělal a dělá. Král David uznal, že všechno, co máme, je od Jehovy a že cokoli mu dáváme, jsme vlastně dostali od něho. (1. Par. 29:11–14) Když nejenom přijímáme, ale také štědře dáváme, je to pro nás prospěšné. Představ si, jak dítě dává dárek rodičům z malého kapesného, které od nich dostalo. Z dárku mají obrovskou radost! Nebo si představ situaci, kdy mladý průkopník, který bydlí u rodičů, přispívá na výdaje domácnosti. I když to od něj rodiče možná neočekávají, peníze si vezmou, protože dítě jim tak vyjadřuje vděčnost za všechno, co pro něj dělají. Podobně Jehova ví, že když mu dáváme své hodnotné věci, je to pro naše dobro. w18.01 3:4, 6

Nestačí dítěti jenom říkat, co je správné a co špatné. Bude také dobré, když mu pomůžeš, aby se zamyslelo nad otázkami jako: Proč Bible zakazuje věci, které můžou být lákavé? Na základě čeho jsem přesvědčený, že biblické zásady jsou vždycky pro moje dobro? (Iz. 48:17, 18) Pokud se tvoje dítě chce dát pokřtít, pomoz mu, aby se také vážně zamyslelo nad odpovědnostmi, které křest přináší. Co si o nich myslí? Co získá a co pro něj bude těžké? Proč jsou výhody větší než nevýhody? (Mar. 10:29, 30) Pečlivě o těchto otázkách přemýšlet před křtem je velmi důležité. Pomoz dítěti o tom uvažovat a nejspíš se díky tomu o něčem důležitém přesvědčí. O čem? O tom, že držet se biblických zásad je pro něj vždycky to nejlepší. w17.12 3:14, 15

Mnozí z vás, drazí bratři a sestry, jste vážně nemocní. Někteří pečujete o příbuzné, kteří už mají svůj věk, přestože vy sami nejste nejmladší. Nebo se musíte hodně namáhat, abyste své rodině zajistili aspoň to základní. A víme, že nejeden z vás bojuje hned s několika takovými problémy současně. Pokud ale Jehova věnuje pozornost neživým hvězdám, představ si, co cítí k tobě! Sloužíš mu ne proto, že bys tak byl naprogramovaný, ale proto, že ho miluješ. (Žalm 19:1, 3, 14) Náš láskyplný Otec tě zná do nejmenšího detailu. Ví i o každém tvém vlasu. (Mat. 10:30) Ví, čím každý den procházíš. (Žalm 37:18) Ví o všech tvých těžkostech a může ti dát sílu, abys každou z nich dokázal snášet. w18.01 1:1, 4

Když Petr vzkřísil Tabithu, bylo to tak působivé, že „mnozí se stali věřícími v Pána“. Mohli dalším lidem říkat dobrou zprávu o Ježíšovi a o tom, že Jehova dokáže křísit mrtvé. (Sk. 9:36–42) Ke vzkříšení došlo i při jiné příležitosti. Apoštol Pavel byl na shromáždění v jedné horní místnosti v Troadě, která ležela v dnešním severozápadním Turecku. Mluvil k bratrům a sestrám až do půlnoci. Byl tam také mladý muž Eutychos, který seděl v okně a naslouchal. Usnul ale a spadl ze třetího poschodí. Prvním, kdo k němu přispěchal, byl možná Lukáš. Jako lékař poznal, že Eutychos není ani zraněný, ani v bezvědomí. Byl mrtvý. Dolů přiběhl i Pavel. Eutycha objal a k překvapení všech řekl: „Žije.“ Na ostatní to muselo hluboce zapůsobit. Když viděli, že mladý muž, který zemřel, byl vzkříšen, „všichni z toho měli radost“. (Sk. 20:7–12, Slovo na cestu) w17.12 1:10, 11

Přicházejí lidé na to, jak řešit problémy, které je trápí už tak dlouho? Podle všeho se nenaučili, jak předcházet válkám. Alarmující rychlostí přibývá trestných činů, jako jsou kybernetické útoky, domácí násilí a terorismus. A rozmáhají se smrtelné nemoci. Současný ekonomický a politický systém ovládají sobečtí lidé. Je jasné, že nemůžou odstranit války, zločinnost, nemoci ani chudobu. To dokáže jenom Boží království. Zamysleme se nad tím, co Jehova pro lidstvo udělá. Války: Boží království odstraní hluboko zakořeněné příčiny válek, jako je sobectví, korupce, vlastenectví, falešné náboženství a samotný Satan. (Žalm 46:9) Zločinnost: Už dnes Boží království učí miliony lidí, aby se měli rádi a důvěřovali si. To nedokáže žádná jiná vláda. (Iz. 11:9) Nemoci: Jehova způsobí, že lidé budou mít dokonalé zdraví. (Iz. 35:5, 6) Chudoba: Jehova ji odstraní a zajistí, že jeho služebníci se po duchovní a hmotné stránce budou mít výborně. (Žalm 72:12, 13) w17.11 4:14-16

Útočištná města plnila jeden důležitý účel – chránila Izraelity před tím, aby nemuseli nést vinu za prolití krve. Jehova miluje život a nenávidí „ruce prolévající nevinnou krev“. (Přísl. 6:16, 17) Spravedlivý a svatý Bůh nemohl přehlížet ani neúmyslné prolití krve. Na rozdíl od něj znalci Zákona a farizeové dávali najevo, že si života druhých neváží. Ježíš jim řekl: „Vzali jste klíč poznání, sami jste nevešli, a těm, kteří chtěli vejít, jste v tom zabránili.“ (Luk. 11:52, Český ekumenický překlad) Očekávalo se od nich, že budou lidem vysvětlovat Boží Slovo a pomáhat jim získat věčný život. Namísto toho je odvedli od Ježíše, „Hlavního zprostředkovatele života“, a nasměrovali na cestu, na jejímž konci je věčné zničení. (Sk. 3:15) Znalci Zákona a farizeové byli pyšní a sobečtí a nezajímali se o život ani o blaho jiných lidí. Jednali krutě a nemilosrdně. w17.11 3:9, 10

Když jsi začal studovat Bibli se svědky Jehovovými, možná jsi o tom příbuzným neřekl. Jak ale tvoje víra rostla, cítil jsi, že o tom, čemu věříš, s nimi chceš mluvit. Pokud kvůli tvému odvážnému postoji vznikl mezi vámi problém, snaž se porozumět jejich pocitům. My jsme sice šťastní, že jsme poznali biblickou pravdu, ale naši příbuzní se můžou mylně domnívat, že jsme se nechali oklamat nebo že jsme vstoupili do nějaké sekty. Můžou si myslet, že už je nemáme rádi, protože s nimi neslavíme různé svátky. Dokonce se možná bojí, že po smrti budeme nějak trpět. Měli bychom se snažit vidět věci z jejich pohledu a pozorně jim naslouchat, abychom se dozvěděli, jaké mají obavy. (Přísl. 20:5) Apoštol Pavel se snažil nejrůznější lidi pochopit, aby s nimi mohl mluvit o biblické pravdě. (1. Kor. 9:19–23) Stejný přístup by mohl pomoct i nám. w17.10 2:11, 12

Možná se zdráháme zpívat proto, že si nejsme jistí, jak zpívat. Můžeme se v tom ale zlepšit, když uplatníme některá jednoduchá doporučení. Zpívat silným a pevným hlasem budeš tehdy, když se naučíš správně dýchat. Když mluvíme nebo zpíváme, dech dodává našemu hlasu energii, podobně jako ji elektrický proud dodává žárovce. Měl bys zpívat tak hlasitě, jak mluvíš, anebo ještě hlasitěji. Boží služebníky, kteří Jehovu chválí zpěvem, Bible vlastně vybízí: „Radostně volejte.“ (Žalm 33:1–3) Vyzkoušej toto: Vyber si ze zpěvníku jednu ze svých oblíbených písní. Silným a pevným hlasem přečti její text. Potom na jeden nádech vyslov stejně hlasitě všechna slova jedné fráze. Pak danou frázi stejně energicky zazpívej. (Iz. 24:14) Tvůj hlas bude znít při zpěvu plněji, a to je dobře. Nenech se tím vyděsit ani se neciť trapně. w17.11 1:11–13

Židé měli během cesty spoustu času, aby o svém novém domově přemýšleli. Bezesporu slyšeli, jak nádherným městem Jeruzalém kdysi byl. Ti nejstarší mezi nimi viděli chrám v jeho dřívější slávě. (Ezra 3:12) Kdybys cestoval s nimi, jaký bys měl pocit, až bys poprvé uviděl Jeruzalém? Byl bys smutný při pohledu na rozbořené budovy zarostlé plevelem? Vzpomněl by sis na masivní dvojité babylonské hradby a začal bys je porovnávat s těmi jeruzalémskými, které jsou teď zničené a ve kterých chybí brány a věže? Židé se odradit nenechali. Během té dlouhé cesty jim totiž Jehova pomáhal a chránil je. To první, co po návratu do své domoviny udělali, bylo, že na místě, kde býval chrám, postavili oltář a každý den tam Jehovovi předkládali oběti. (Ezra 3:1, 2) w17.10 4:2, 3

Šalomoun se o odvaze pravděpodobně hodně naučil od svého otce. David ukázal, že je odvážný, když se postavil obrovi, který byl zkušeným bojovníkem. Díky Jehovovi ho pak porazil pomocí pouhého oblázku. (1. Sam. 17:45, 49, 50) Když tedy Šalomounovi později říkal, aby byl odvážný a postavil chrám, mělo to svou váhu. Ujišťoval ho, že Jehova bude po celou dobu stavby chrámu s ním. Šalomoun o tom určitě přemýšlel a nedovolil, aby mu to, že je mladý a nemá moc zkušeností, ve splnění úkolu zabránilo. Projevil velkou odvahu, pustil se do práce a s Jehovovou pomocí velkolepý chrám za sedm a půl roku dokončil. Stejně jako Šalomounovi i nám Jehova může pomáhat, abychom byli odvážní a dělali, co si přeje, a to jak v rodině, tak ve sboru. (Iz. 41:10, 13) Když budeme Jehovovi sloužit s odvahou, můžeme si být jistí, že nás bude podporovat dnes i v budoucnosti. w17.09 5:3, 4, 20, 21

Jako Jehovovi služebníci nemáme žádné pochybnosti o tom, že Boží poselství určené lidem „je živé a vykonává moc“. Mnozí z nás můžou z vlastní zkušenosti říct, jak Bible dokáže změnit život člověka. Někteří naši bratři a sestry byli dřív zloději, narkomani nebo žili nemravně. Jiní vydělávali spoustu peněz nebo byli slavní, ale něco jim pořád scházelo. (Kaz. 2:3–11) Mnozí byli v těžké, nebo dokonce bezvýchodné situaci, ale teď mají smysl života a naději do budoucnosti. Některé takové příběhy sis asi se zájmem přečetl ve Strážné věži v rubrice „Bible mění život lidí“. A i po křtu Boží Slovo křesťanům pomáhá mít stále pevnější vztah k Jehovovi. w17.09 4:1

Z této události je vidět, že Jehova dobře věděl, v jaké je Lot situaci. Můžeme si tedy být jistí, že dobře ví, jakými těžkostmi procházíme my. (Iz. 63:7–9; Jak. 5:11, ppč.; 2. Petra 2:9) Jehova učí i svoje služebníky, aby byli soucitní. Uveďme si jeden ze zákonů, které dal izraelskému národu. Když někdo někomu půjčil peníze, mohl si vzít od dlužníka oděv jako zástavu, aby si byl jistý, že mu dluh splatí. (2. Mojž. 22:26, 27) Musel ale dlužníkovi oděv vrátit do západu slunce, aby se měl v noci čím přikrýt. Pokud postrádal soucit, možná se mu ho vrátit nechtělo. Jehova ale svoje služebníky učil být soucitní a jednat citlivě. Co vyplývá ze zásady, která je v tomto zákoně obsažená? Nikdy bychom neměli přehlížet potřeby našich bratrů a sester. Když jsou v těžké situaci a my jim můžeme pomoct, měli bychom udělat, co je v našich silách. (Kol. 3:12; Jak. 2:15, 16; 1. Jana 3:17) w17.09 2:4, 5

Ježíš svého Otce prosil, aby odpustil těm, kdo prováděli jeho popravu. Je opravdu vynikajícím příkladem v tom, jak být mírný a trpělivý za bolestivých a stresujících okolností. (1. Petra 2:21–23) Jak můžeme mírnost a trpělivost projevovat? Pavel se zmínil o jednom způsobu, když svým spoluvěřícím napsal: „Snášejte dále jeden druhého a velkoryse jeden druhému odpouštějte, jestliže má někdo proti jinému příčinu ke stížnosti. Stejně jako Jehova velkoryse odpustil vám, tak jednejte i vy.“ (Kol. 3:13) Pokud máme druhým odpouštět, musíme být mírní a trpěliví. Když to děláme, podporujeme ve sboru jednotu. To, že si má křesťan obléknout mírnost a trpělivost, není otázkou volby. Je to nezbytný požadavek pro záchranu. (Mat. 5:5; Jak. 1:21) Ještě důležitější ale je, že když jsou tyto vlastnosti patrné v našem jednání, oslavujeme tím Jehovu a pomáháme druhým, aby jednali stejně. (Gal. 6:1; 2. Tim. 2:24, 25) w17.08 4:15–17

V Bibli nacházíme hodně příkladů toho, kdy Jehova udělal něco nečekaného. Jedním z nich je to, co se stalo za vlády krále Ezekjáše. Žil v době, kdy Judu napadl asyrský král Senacherib a postupně si podmanil všechna opevněná města kromě Jeruzaléma. (2. Král. 18:1–3, 13) Pak přitáhl i proti němu. Co Ezekjáš udělal, když čelil této bezprostřední hrozbě? Modlil se k Jehovovi a poradil se s prorokem Izajášem. (2. Král. 19:5, 15–20) Také jednal rozumně, když Senacheribovi zaplatil to, co po něm chtěl. (2. Král. 18:14, 15) Zároveň připravil město na dlouhé obléhání. (2. Par. 32:2–4) Jak to dopadlo? Jehova poslal anděla, který během jediné noci zabil 185 000 asyrských vojáků. Něco takového nečekal ani Ezekjáš! (2. Král. 19:35) w17.08 2:7, 12

Jak se můžeš na celodobou službu připravit? Abys Jehovovi sloužil co nejlépe, pracuj na vlastnostech. Ale jak na to? Studuj Boží Slovo, o tom, co se dozvídáš, do hloubky přemýšlej a snaž se o své víře mluvit na shromáždění. Během školních let choď do služby, protože tak získáš cenné zkušenosti a hodně věcí se naučíš – třeba zajímat se o druhé tím, že se jich budeš taktně ptát na názor a potom jim naslouchat. Můžeš se také nabídnout, že s něčím pomůžeš ve sboru, třeba s úklidem a údržbou sálu Království. Jehova rád používá ty, kdo jsou pokorní a ochotní. (Žalm 110:3; Sk. 6:1–3) Apoštol Pavel si vybral Timotea za svého spolupracovníka na misionářských cestách proto, že bratři „o něm podávali dobrou zprávu“. (Sk. 16:1–5) w17.07 4:7, 14

Do doby, než bude lidem a andělům naprosto jasné, že Jehova má právo být nejvyšším vládcem, nemůže být skutečný mír a jednota. Ale potom co se prokáže, že Jehova má právo vládnout, budou všichni jeho autoritu uznávat a budou se jí trvale podřizovat. V celém vesmíru budou pokojné podmínky. (Ef. 1:9, 10) Boží svrchovanost bude ospravedlněna a vláda Satana a lidí naprosto selže a bude odstraněna. Vystřídá ji Boží vláda zastoupená mesiášským královstvím. Ti, kdo Boha nezavrhli, dokázali, že lidé můžou zůstat Boží vládě věrní. (Iz. 45:24) Chceš mezi těmi věrnými lidmi být i ty? Pokud ano, musíš se zaměřovat na to, co je důležité, a rozumět tomu, proč to tak je. w17.06 3:4, 5

Každý překonává zármutek různě dlouhou dobu. Prvních pár dnů bývá pozůstalému nablízku mnoho přátel a příbuzných, kteří se ale časem vrátí ke své každodenní rutině. Nicméně pozůstalý potřebuje útěchu i dál. Pro toho, kdo truchlí, by bratři a sestry měli být zdrojem opravdové útěchy tak dlouho, dokud se jeho bolest nezmírní. (1. Tes. 3:7) Nezapomeň, že pozůstalého může někdy smutek přemoct náhle. Může ho vyvolat den výročí svatby, nějaká hudba, fotografie, činnost, nebo dokonce určitá vůně, zvuk nebo roční období. Citově náročné může být také to, když vdova nebo vdovec dělají poprvé něco sami, třeba když jedou na sjezd nebo jdou na Památnou slavnost. Pamatuj ale na to, že pozůstalý potřebuje povzbuzení i jindy, než jen při nějakých zvláštních příležitostech. w17.07 2:17–19

Když se o druhé upřímně zajímáme, často nám to pomáhá zapomenout na vlastní problémy nebo negativní pocity. Například sestry, ať už jsou vdané, nebo ne, mají radost z toho, že s lidmi mluví o dobré zprávě a že tak spolupracují s Bohem. Těší je, že dělají to, co se mu líbí. A do služby může chodit každý z nás. Navíc když se zajímáme o to, co potřebují naši bratři a sestry, upevňujeme tak vzájemné vztahy. Skvělým příkladem byl apoštol Pavel. Pečoval o druhé tak „jako když kojící matka něžně chová své vlastní děti“. Bratry také utěšoval a povzbuzoval „jako otec své děti“. (1. Tes. 2:7, 11, 12) Mladí, kteří si zamilovali Jehovu a poslouchají ho, můžou utěšovat a povzbuzovat ostatní členy rodiny. Jak? Tím, že si svých rodičů váží a pomáhají jim. A navíc, když jsou věrní Jehovovi, můžou být pro celou rodinu povzbuzením v duchovním ohledu. w17.06 1:13, 14, 17

Nikdo nepochybuje o tom, že miliony lidí žijí v naprosté chudobě, zatímco jiní mají takové bohatství, jaké by na celý život vystačilo jim i několika dalším generacím. Ježíš věděl, že chamtivý obchodní systém tu bude tak dlouho, dokud nepřijde Boží království. Ve Zjevení 18:3 ho představují „cestující kupci“ a Bible ukazuje, že společně s politikou a náboženstvím je součástí Satanova světa. Jako Boží služebníci dokážeme být naprosto odděleni od politiky a falešného náboženství, ale většina z nás se nemůže úplně oddělit od obchodního systému. Jako křesťané bychom se nad svým postojem k dnešnímu obchodnímu systému měli vážně zamyslet. Můžeme si položit například otázky: Jak můžu peníze a majetek používat způsobem, kterým dám najevo věrnost Bohu? Jak můžu být na obchodním světě co nejméně závislý? Z jakých příkladů vidíme, že ti, kdo v dnešní těžké době slouží Jehovovi, mu plně důvěřují? w17.07 1:1–3

Ježíš věděl, že život v tomto světě bude plný stresu a že budeme zažívat náročné situace. V podobenství o rozsévači řekl, že někteří lidé přijmou „slovo o království“ a zpočátku budou horliví, ale později „úzkost tohoto systému věcí a podvodná moc bohatství“ začnou slovo dusit. (Mat. 13:19–22; Mar. 4:19) Pokud bychom si tedy nedali pozor, každodenní starosti by mohly začít zasahovat do naší služby Jehovovi. Svoji lásku ke Kristu můžeme dávat najevo tím, že kazatelská služba bude v našem životě prioritou. Co můžeme udělat pro to, abychom v ní nepolevili? Čas od času si polož otázku: U čeho mám srdce? Mám větší radost ze služby Jehovovi, nebo z něčeho jiného? w17.05 4:3, 4

Když „cizí usedlíci“ neboli přistěhovalci žijí daleko od jiných svědků, kteří mluví jejich jazykem, nezbyde jim nic jiného než chodit do místního sboru. (Žalm 146:9) Pokud je ale poblíž sbor, ve kterém se mluví jejich mateřštinou, musí hlava rodiny rozhodnout, který sbor bude pro rodinu nejlepší. Nejdřív to pečlivě zváží a bude se modlit o vedení. Také si o tom promluví s manželkou a dětmi. (1. Kor. 11:3) Rodiče musí zvážit, co jejich děti opravdu potřebují. Aby biblickým myšlenkám dobře porozuměly, samozřejmě potřebují mnohem víc než pouhých pár hodin duchovního vzdělávání na shromáždění. Ale vezměte v úvahu toto: Když je dítě na shromáždění v jazyce, kterému rozumí nejlépe, má užitek už jenom z toho, že tam je. Možná se naučí víc, než si myslíte. Jenže to nemusí platit v případě, že dítě jazyku dobře nerozumí. (1. Kor. 14:11) w17.05 2:10, 11

Každý z nás by si měl položit otázky: Mám víru a odvahu a dělám, co je v mých silách, abych vykonal jasný příkaz od Jehovy? Pokud přemýšlím o tom, že se přestěhuju do jiného města nebo země, abych měl víc peněz a lepší život, modlím se v té věci a uvažuju, jaký vliv to bude mít na moji rodinu a sbor? Jehova nám prokazuje čest tím, že nám dovoluje, abychom ho jako nejvyššího panovníka podporovali. Od doby Adama a Evy Ďábel usiluje o to, aby se lidé postavili proti Jehovovi. Tím, že Boží vládu podporuješ, dáváš Satanovi najevo, na čí straně stojíš. Tvoje víra a věrnost Bohu tě motivují k tomu, že mu ochotně sloužíš, a on má z toho obrovskou radost. (Přísl. 23:15, 16) Když jsi mu věrný a posloucháš ho, může to použít jako odpověď na Satanův výsměch. (Přísl. 27:11) To, co Jehovovi můžeš dát, je tedy tvoje poslušnost. Váží si jí a raduje se z ní. w17.04 5:15, 16

V Mojžíšově zákoně čteme: „V případě, že muž učiní Jehovovi slavnostní slib nebo přísahá přísahu, aby na svou duši uvázal slavnostní slib..., neporuší své slovo. Měl by činit podle všeho, co vyšlo z jeho úst.“ (4. Mojž. 30:2) Později Šalomoun napsal slova biblického verše na tento den. Ježíš potvrdil, jak závažné je dát slib, když řekl: „Lidem starodávných dob [bylo řečeno]: ‚Nebudeš přísahat, aniž vykonáš, ale musíš splnit své slavnostní sliby Jehovovi.‘“ (Mat. 5:33) Je tedy jasné, že slíbit něco Bohu je velmi závažné. To, jak se ke svým slibům stavíme, ovlivňuje náš vztah s ním. David napsal: „Kdo smí vystoupit na Jehovovu horu a kdo smí povstat na jeho svatém místě? Každý..., kdo nenesl Mou [Jehovovu] duši k naprosté bezcennosti ani nepřísahal klamně.“ (Žalm 24:3, 4, ppč.) w17.04 1:3, 4

Když si nějaký křesťan myslí, že ve sboru zažívá bezpráví, měl by si dát pozor, aby druhé nezačal pomlouvat. Pokud někdo ze sboru vážně zhřešil, je samozřejmě zcela namístě říct o tom starším a požádat je o pomoc. (3. Mojž. 5:1) Ale v mnoha případech, kdy se o nic vážného nejedná, se možná dá nedorozumění vyřešit, aniž by do toho byl zatažen někdo jiný včetně starších. (Mat. 5:23, 24; 18:15) Buďme věrní a řešme takové situace v souladu s biblickými zásadami. Někdy možná nakonec zjistíme, že obětí nespravedlnosti nejsme. Určitě pak budeme vděční, že jsme situaci nezhoršili tím, že bychom svého bratra nebo sestru pomlouvali. Pamatujme, že ať už máme pravdu, nebo ne, zraňující řeči nikdy situaci nezlepší. Věrnost Jehovovi a našim bratrům nás před takovou chybou uchrání. w17.04 3:14