Srpen

Aby se někdo mohl stát dobrým učitelem, musí být nejdřív dobrým žákem. (1. Tim. 4:15, 16) Podobně ti, které Bůh pověřil, aby druhé ukázňovali, se musí sami dál ochotně podřizovat Jehovovu vedení. Díky takovému pokornému postoji si získají úctu bratrů a sester, a když je budou školit a kárat, budou s nimi mluvit bez zábran. Je to hezky vidět z Ježíšova příkladu. Ježíš svého Otce vždycky poslouchal, a to i v nesmírně těžkých situacích. A svým posluchačům připomínal, že jeho učení a moudrost pocházejí od Boha. (Jan 5:19, 30) Díky tomu, že vždycky dělal, co mu řekl Otec, byl soucitným a laskavým učitelem. Upřímní lidé s ním byli moc rádi. (Mat. 11:29) Jeho laskavá slova působila na srdce těch, kdo byli jako „potlučený rákos“ nebo „doutnající lněný knot“. (Mat. 12:20) Byl laskavý i v situacích, kdy mohl snadno ztratit trpělivost. To se ukázalo, třeba když apoštoly pokáral za jejich sobectví a ctižádost. (Mar. 9:33–37; Luk. 22:24–27) w18.03 4:15, 16

Petr se odvolával na stavbu Noemovy archy. Archa byla nepopiratelným a viditelným důkazem, že Noe svůj život zasvětil tomu, aby konal Jehovovu vůli. Věrně splnil úkol, který od Boha dostal. Díky viditelným skutkům víry Noe a jeho rodina přežili potopu. Archa byla důkazem Noemovy víry. Křest před přihlížejícími je zase důkazem toho, že se uchazeč o křest na základě své víry v Krista zasvětil Jehovovi. Podobně jako Noe poslušně plní úkol, který od Boha dostal. A tak jako Jehova zachránil Noema během potopy, zachrání i svoje věrné pokřtěné služebníky, až zničí dnešní špatný svět. (Mar. 13:10; Zjev. 7:9, 10) Zasvětit se Bohu a dát se pokřtít je tedy velmi důležité. Člověk, který křest zbytečně odkládá, riskuje, že ztratí vyhlídku na věčný život. w18.03 1:3, 4

Někteří rodiče si možná říkají: Dokud naše dítě není pokřtěné, nemůže být vyloučené. Proč je takové uvažování ošidné? (Jak. 1:22) Rodiče by samozřejmě nechtěli, aby se jejich dítě dalo pokřtít dřív, než je připravené zasvětit svůj život Jehovovi. Byla by ale chyba myslet si, že když není pokřtěné, není Bohu za svoje jednání odpovědné. Proč? Protože dítě je Jehovovi odpovědné ne od chvíle, kdy se dá pokřtít, ale od doby, kdy ví, co je v Božích očích správné a co špatné. (Jak. 4:17) Moudří rodiče proto dítě od křtu nezrazují, ale snaží se mu být dobrým příkladem. Už odmalička mu pomáhají chápat, že řídit se Božími morálními měřítky je pro jeho dobro. (Luk. 6:40) To pro něj bude nejlepší ochranou. (Iz. 35:8) w18.03 2:12, 13

Noe to dělal i dalších 350 let po potopě. (1. Mojž. 9:28) Je to skutečně skvělý příklad víry a poslušnosti! Noemovu víru a poslušnost můžeme napodobovat tím, že obhajujeme Boží názor na to, co je správné, nejsme částí Satanova světa a nejdůležitější je pro nás Jehova. (Mat. 6:33; Jan 15:19) Z těchto důvodů nás lidé ve světě nemají rádi. Například v některých zemích média negativně komentují to, že jsme rozhodnutí poslouchat Boží zákony, které se týkají sexu a manželství. (Mal. 3:17, 18) Podobně jako Noe se ale lidí nebojíme. Bojíme se Jehovy neboli máme k němu hlubokou úctu a nechceme ho nijak zklamat. Víme, že jenom on nám může dát věčný život. (Luk. 12:4, 5) Polož si otázky: Budu dál dělat to, co je z Božího pohledu správné, přestože se mi druzí smějí nebo mě kritizují? Věřím, že Jehova se může o moji rodinu postarat, i když je těžké vydělávat na živobytí? Pokud důvěřuješ Jehovovi a posloucháš ho, tak jako to dělal Noe, můžeš si být jistý, že se o tebe postará. (Fil. 4:6, 7) w18.02 1:4, 8, 9, 10

Dnešní svět se zaměřuje na sobecké touhy. Pavel tento postoj označil jako „ducha, který nyní působí v synech neposlušnosti“. (Ef. 2:2) Tento duch nutí lidi, aby přijali všeobecně rozšířený postoj jít s davem. Výsledkem je, že většina jedná tak, jak to sami považují za správné, a nesnaží se žít podle Božích měřítek. Tělesně smýšlejícímu člověku často hodně záleží na tom, jaké má postavení a kolik má peněz, a také považuje svá práva za důležitější než cokoli jiného. Dělá věci, které Bible označuje jako „skutky těla“. (Gal. 5:19–21) Tělesné smýšlení se projevuje také tak, že lidé vyvolávají a podporují neshody, ve sporech se přidávají na něčí stranu, tahají druhé k soudu, dávají najevo nedostatek ocenění pro duchovní vedení a jsou nestřídmí v jídle a pití. Když jsou v pokušení, své slabosti podlehnou. (Přísl. 7:21, 22) w18.02 3:3–5

Není nic špatného na tom, že si v rozumné míře užíváme života. Jehova nechce, abychom si pořád něco odříkali a nedopřáli si žádné potěšení. Bible Boží služebníky povzbuzuje: „Jdi, jez svůj pokrm s radostí a pij své víno s dobrým srdcem.“ (Kaz. 9:7) Ve 2. Timoteovi 3:4 se mluví o lidech, kteří milují požitky a neberou v úvahu Boha. Všimni si, že se tam neříká, že takoví lidé budou „milovat rozkoše“ víc než Boha, jako by ho milovali aspoň trochu. Říká se tam spíše než Boha. Jeden učenec napsal: „Rozhodně to neznamená, že do určité míry milují i Boha. Znamená to, že Boha nemilují vůbec.“ To je výstraha pro ty, kdo v sobě živí přehnanou lásku k požitkům. O takových lidech Bible říká, že je „rozkoše tohoto života odvádějí“ pryč. (Luk. 8:14) w18.01 4:14, 15

Jehova je štědrý Bůh. Všechno, co máme, je od něj. Vlastní veškeré zlato a stříbro, stejně jako všechny ostatní přírodní zdroje naší planety. Využívá je k tomu, aby na Zemi mohl dál existovat život. (Žalm 104:13–15; Ag. 2:8) Po dobu 40 let, kdy byli Izraelité v pustině, jim Jehova dával mannu a vodu. (2. Mojž. 16:35; Neh. 9:20, 21) Později Jehova prostřednictvím proroka Eliši způsobil zázrak, když několikanásobně zvětšil malou zásobu oleje, kterou měla jedna vdova. Díky tomuto daru od Boha mohla splatit dluhy a ještě jí zbylo dost peněz na živobytí pro sebe a své syny. (2. Král. 4:1–7) A Ježíš s pomocí od Jehovy zázračně opatřil jídlo, a dokonce peníze, když to bylo zapotřebí. (Mat. 15:35–38; 17:27) Jehova má přístup k neomezenému množství přírodních zdrojů, díky kterým udržuje život na Zemi. Přesto nás vybízí, abychom své hmotné věci používali na podporu činnosti jeho organizace. (2. Mojž. 36:3–7) w18.01 3:1–3

V Bibli nacházíme zprávy o věrných Božích služebnících z minulosti, kteří často měli pocit, že už nemůžou dál. (Job 7:7) Díky čemu se nevzdali? Spoléhali se na pomoc od našeho Boha, Jehovy. A on je nezklamal, protože „unavenému dává sílu“. (Iz. 40:29) Je smutné, že někteří Boží služebníci v dnešní době si myslí, že nejlepší způsob, jak zvládat problémy, je dát si „pauzu“ od Jehovy. Mají dojem, že křesťanské činnosti jsou spíš břemenem než radostí. Přestávají proto číst Bibli a chodit na shromáždění a do služby. Přesně to chce Satan. Ďábel dobře ví, že když se co nejvíc zaměstnáváme křesťanskými činnostmi, dodává nám to sílu. A on nechce, abychom byli silní. Pokud se tedy cítíš fyzicky nebo citově na dně, neoddaluj se od Jehovy. Ještě víc se k němu přibliž, protože tě upevní a posilní. (1. Petra 5:10; Jak. 4:8) w18.01 1:2, 3

Druhé vzkříšení, o němž se v Bibli píše, provedl prorok Eliša. Jedna významná Izraelitka v Šunemu se postarala o to, aby Eliša měl, co potřebuje. Bůh tuto bezdětnou ženu a jejího postaršího manžela odměnil tím, že se jim narodil syn. Ten ale o několik let později zemřel. Představ si, jak zdrcující to pro ni muselo být. Vydala se za Elišou k hoře Karmel na cestu dlouhou asi 30 kilometrů. Prorok poslal svého sluhu Gechaziho napřed, aby chlapce vzkřísil. Gechazi to ale nedokázal. Do Šunemu pak spolu s nešťastnou matkou dorazil Eliša. (2. Král. 4:8–31) Přišel do domu k tělu zemřelého chlapce a modlil se. Jehova ho vyslyšel a chlapce vzkřísil. Když žena viděla, že její syn je zase živý, byla štěstím bez sebe! (2. Král. 4:32–37) Z toho, co se stalo v Šunemu, je tedy jasně vidět, že Bůh má moc křísit. w17.12 1:7, 8

Moudrost je tedy logicky známkou duševní vyspělosti. Duchovní smýšlení nesouvisí hlavně s věkem, ale s tím, že člověk má zdravý strach, aby neudělal něco, co se Jehovovi nelíbí, a že ho ochotně poslouchá. (Žalm 111:10) Mladí, kteří úměrně svému věku mají na věci stejný pohled jako Jehova, nejsou „zmítáni jako na vlnách a unášeni sem a tam“ svými touhami nebo tlakem vrstevníků. (Ef. 4:14) Naopak dokážou čím dál lépe rozlišovat „mezi správným a nesprávným“. (Hebr. 5:14) Díky tomu dělají moudrá rozhodnutí. Taková moudrost je nezbytná pro záchranu. (Přísl. 24:14) Udělej tedy všechno pro to, aby tvoje děti věděly, jakých zásad se držíš. Z toho, co říkáš a děláš, by měly vidět, že se snažíš žít podle biblických měřítek. (Řím. 2:21–23) w17.12 3:12, 13

Názor, že lidé dokážou vyřešit problémy ve světě, možná zní mnohým lákavě. Proč? Kdyby to byla pravda, znamenalo by to, že člověk si poradí i bez Boha a může si dělat, co chce. Může to také znít přesvědčivě, protože podle některých studií ubývá válek, zločinnosti, nemocí a chudoby. Jedna zpráva uvedla, že „lidstvo je na tom stále lépe, protože lidé se rozhodli, že ze světa udělají lepší místo“. Když uslyšíš nějaký názor, který je populární, ale zdá se být v rozporu s tím, čemu věříš, prozkoumej, co k tomu říká Boží Slovo, a popovídej si o tom s nějakým bratrem nebo sestrou, kteří mají na věci duchovní pohled. Přemýšlej, proč je takový názor oblíbený, proč je nesprávný a jak se jím nenechat ovlivnit. Všichni se můžeme proti obecně rozšířeným názorům bránit tím, že budeme mít na paměti vybídku, kterou dal Pavel v biblickém verši na tento den. w17.11 4:14, 17

Proč farizeové takoví byli? Bible říká, že „považovali ostatní za nic“. (Luk. 18:9–14) Napodobuj Jehovu, ne farizee. Buď soucitný. (Kol. 3:13) Pokud tě někdo chce poprosit o odpuštění, usnadni mu to. (Luk. 17:3, 4) Zeptej se sám sebe: Odpouštím druhým rychle a snadno, i když mi ublížili opakovaně? Chci se s tím, kdo mě urazil nebo mi nějak ublížil, usmířit co nejdřív? Být ochotný odpouštět je zkouškou pokory. Farizeové v tom selhali, protože se na ostatní dívali svrchu. Jako křesťané bychom ale měli „považovat ostatní za sobě nadřazené“ a velkoryse jim odpouštět. (Fil. 2:3) Budeš napodobovat Jehovu a obstojíš v této zkoušce pokory? Jestliže jsi pokorný, bude pro druhé snazší tě poprosit o odpuštění a pro tebe bude snazší jim prominout. Takže neváhej odpouštět a neurážej se. (Kaz. 7:8, 9) w17.11 3:6-8

Možná je ti trapně, když svůj hlas porovnáš s tím, jak zpívají druzí. To by tě ale nemělo odrazovat od odpovědnosti chválit zpěvem Jehovu. Co ti pomůže? Drž zpěvník dostatečně nahoře, zvedni hlavu a zpívej ze srdce. (Ezra 3:11) Dnes můžeme v mnoha sálech Království sledovat texty písní na obrazovkách, což nám pomáhá zpívat nahlas. Je také zajímavé, že naše písně zpívají starší, když mají školu služby Království. Je z toho vidět, že by při zpěvu na shromáždění měli jít příkladem. Mnozí se zdráhají zpívat nahlas proto, že si myslí, že nemají hezký hlas. Měli bychom ale pamatovat na to, že když mluvíme, „všichni ... mnohokrát klopýtáme“. (Jak. 3:2) Přesto nám to nebrání, abychom mluvili. Proč by nás tedy to, že nemáme dokonalý hlas, mělo odrazovat od toho, abychom chválili Jehovu zpěvem? w17.11 1:9, 10

Zecharjášovo sedmé vidění končí a prorok má hodně o čem přemýšlet. Jehova se zaručil, že nepoctivé lidi bude za jejich špatné jednání volat k odpovědnosti. Tento slib Zecharjáše určitě povzbudil. Jenže zatím se nic neděje. Nepoctivost a další špatné jednání jsou na denním pořádku. A že by se stavba Jehovova chrámu v Jeruzalémě blížila ke konci, to se říct nedá. Jak mohli Židé tak rychle upustit od úkolu, který jim Bůh svěřil? Vrátili se do Jeruzaléma jenom proto, aby si polepšili? Jehova věděl, co jeho lid potřebuje. Dal proto Zecharjášovi poslední vidění, aby Židy ujistil, že je miluje a že si váží všeho, co pro něj do té doby udělali. Prostřednictvím tohoto vidění se také zaručil, že pokud se Židé ke své práci vrátí, bude je chránit. V souvislosti s obnovou chrámu jim slíbil to, co je v biblickém verši na tento den. w17.10 4:1, 5

Bratři, kteří jsou ochotní sloužit jako služební pomocníci a starší, jsou pro sbor velká pomoc. (1. Tim. 3:1) Někteří se ale možná drží zpátky. Bratr třeba v minulosti udělal nějaké chyby a teď má pocit, že není hodný toho, aby byl služební pomocník nebo starší. Jiný bratr může mít dojem, že na něco takového nestačí. Jestli je to i tvůj případ, Jehova ti může dodat odvahu. (Fil. 4:13) Vzpomeň si, že i Mojžíš si jednou myslel, že nezvládne to, co po něm Jehova chce. (2. Mojž. 3:11) Jehova mu ale pomohl a Mojžíš časem potřebnou odvahu získal. Podobnou odvahu může získat i bratr, který není jmenovaný – a to tak, že se upřímně modlí k Jehovovi o pomoc a denně si čte Bibli. Může také přemýšlet o odvážných lidech, o kterých se v ní píše. A může pokorně poprosit starší, aby ho školili, a nabídnout se, že bude pomáhat s jakoukoli prací. w17.09 5:19

Bible je inspirovaná Bohem, ale to nemůžeme říct o překladatelské práci na Septuagintě, Viklefově Bibli, Bibli krále Jakuba ani žádném jiném překladu. Nicméně když si připomeneme něco z historie těchto a mnoha dalších překladů Bible, docházíme k jasnému závěru: přesně jak to Jehova slíbil, jeho Slovo potrvá navždy. Díky tomu máme pevnou víru, že se splní i všechny ostatní jeho sliby. (Jozue 23:14) Když přemýšlíme o tom, že se Bible zachovala až dodnes, nejenže to posiluje naši víru v Jehovu, ale také to prohlubuje naši lásku k němu. Co je vlastně tím nejdůležitějším důvodem, proč nám Jehova dal své Slovo? A proč se postaral o to, aby se dochovalo až do dnešní doby? Protože nás miluje a chce, abychom věděli, co je pro naše dobro. (Iz. 48:17, 18) Je naprosto přirozené, že mu jeho lásku chceme oplácet, a to tím, že ho milujeme a posloucháme. (1. Jana 4:19; 5:3) w17.09 3:13, 14

Vést děti k tomu, aby poslouchaly tento příkaz, může být zvlášť náročné v nábožensky rozdělené rodině. Jak to můžeš dělat? Buď příkladem v tom, že se svým manželským partnerem jednáš s úctou. Zaměřuj se na jeho dobré vlastnosti a dávej mu najevo, že si ho vážíš. Před dětmi o něm nemluv negativně. Vysvětli jim, že se každý člověk musí rozhodnout sám, jestli bude sloužit Jehovovi. Dobré chování dítěte může manželskému partnerovi pomoct, aby Jehovu začal uctívat. Někteří manželé možná křesťanské manželce zakážou, aby děti učila o Jehovovi nebo je brala na shromáždění. Ta ale v tomto ohledu bude dělat, co může. (Sk. 16:1; 2. Tim. 3:14, 15) I když manželovo rozhodnutí respektuje, může o tom, čemu věří, s dětmi mluvit, kdykoli má příležitost. Ty se tak můžou učit o Jehovovi a o tom, co se mu líbí a co ne. (Sk. 4:19, 20) w17.10 2:9, 10

Bůh stvořil lidi ke svému obrazu. A protože je soucitný, je pro ně přirozené zajímat se o dobro druhých. Soucitní jsou často i lidé, kteří Jehovu neznají. (1. Mojž. 1:27) V Bibli je hodně příběhů, ve kterých tato vlastnost vyniká. Vzpomeň si na ten o dvou prostitutkách, které se před Šalomounem dohadovaly, která z nich je matkou novorozeněte. Když je Šalomoun vyzkoušel tím, že nařídil, aby bylo dítě rozseknuto vejpůl, začala skutečná matka okamžitě jednat, protože s ním hluboce soucítila. Udělala to i za cenu toho, že by dítě dostala ta druhá žena. (1. Král. 3:23–27) Nebo si vzpomeň na faraonovu dceru, která zachránila malého Mojžíše. I když zjistila, že nalezené dítě je Hebrejec – a proto by neměl zůstat naživu – pocítila k němu soucit a rozhodla se, že ho vychová jako vlastního syna. (2. Mojž. 2:5, 6) w17.09 2:2, 3

Jehova vyžaduje, aby všichni jeho služebníci byli pokorní. (Přísl. 22:4) K čemu je nám tato vlastnost dobrá? Když ji projevujeme, přispíváme k pokoji a jednotě ve sboru. A pokorným lidem Jehova prokazuje nezaslouženou laskavost. Apoštol Petr napsal: „Všichni se ... přepásejte ponížeností mysli k sobě navzájem, protože Bůh se staví proti domýšlivým, ale pokorným dává nezaslouženou laskavost.“ (1. Petra 5:5) Mírní a trpěliví lidé jsou dnes často považováni za slabochy. Takový názor je ale zcestný. Mírnost a trpělivost jsou krásné vlastnosti, které pocházejí od nejmocnější osoby ve vesmíru. Nejlepším příkladem v tom, jak je projevovat, je samotný Jehova. Zamysli se nad tím, jak zareagoval, když s ním smlouval Abraham a později Lot. (1. Mojž. 18:22–33; 19:18–21) A přes 1 500 let byl trpělivý s neposlušným izraelským národem. (Ezek. 33:11) w17.08 4:13, 14

Modlete se a Bůh vám dá svůj pokoj. Píše se tu ale, že „Boží pokoj ... převyšuje všechno myšlení“. Co to znamená? Někteří toto vyjádření překládají slovy „převyšuje všechna naše přání“ nebo „předčí všechny lidské plány“. Pavel vlastně říkal, že „Boží pokoj“ je tak úžasný, že si to ani nedokážeme představit. Takže i když my východisko ze svých problémů možná nevidíme, Jehova ho vidí a může udělat něco nečekaného. (2. Petra 2:9) Jak si i v náročných situacích můžeme zachovat „Boží pokoj“? Pomůže nám, když budeme mít pevný vztah s Jehovou. To je možné jenom „prostřednictvím Krista Ježíše“, který dal svůj život jako výkupní oběť. Výkupné je další úžasnou věcí od našeho Otce. Díky němu nám Jehova může odpouštět hříchy, takže můžeme mít čisté svědomí a být jeho přáteli. (Jan 14:6; Jak. 4:8; 1. Petra 3:21) w17.08 2:7, 15

Jen sám pozůstalý ví, jakou bolest prožívá, a někdy pro něj může být těžké o svých nejhlubších pocitech mluvit. A i když někdo o svých pocitech mluví, pro druhé není vždycky jednoduché pochopit, co se snaží říct. Možná nevíme, co říct někomu, kdo je zdrcený zármutkem. Často nejvíc můžeš pomoct tím, že budeš plakat „s těmi, kdo pláčou“. (Řím. 12:15) Pokud je pro tebe těžké říct pozůstalému něco osobně, můžeš ho utěšit tím, že mu napíšeš nějakou kartičku, e-mail, esemesku nebo dopis. Můžeš jednoduše citovat povzbudivý biblický verš, zmínit se o nějaké pěkné vlastnosti toho, kdo zemřel, nebo zavzpomínat na něco hezkého, co jste spolu prožili. A obrovskou sílu mají modlitby s pozůstalým křesťanem a za něj. w17.07 2:13–16

Někdo možná měl o manželství určitou představu, ale realita je jiná. Manželé dokonce můžou mít vážné problémy. Pokud to tak je, měli by přemýšlet o tom, jak Jehova jednal se starověkým Izraelem. Jehova sám sebe přirovnal k manželovi svého lidu. (Iz. 54:5; 62:4) Izraelský národ ale Jehovu mnohokrát zklamal. Vztah mezi ním a Jehovou byl jako nešťastné manželství. Jehova to ale rychle nevzdal. Opakovaně mu odpouštěl a svůj slib, který mu dal, dodržel. (Žalm 106:43–45) Manželé a manželky, kteří milují Jehovu, se snaží ho napodobovat. I když ve vztahu mají problémy, nehledají nebiblický způsob, jak ho ukončit. Vědí, že Jehova považuje manželské sliby za závazné a chce, aby spolu manželé zůstali. Jediným biblickým důvodem pro rozvod, který křesťanovi dává možnost znovu se vdát nebo oženit, je sexuální nemravnost. (Mat. 19:5, 9) Když manželé dělají, co můžou, aby svůj vztah zlepšili, podporují tím Jehovovu svrchovanost. w17.06 4:17, 18

Satan vznesl otázku, jestli Jehova má právo být nejvyšším vládcem. Chce, aby si lidé mysleli, že Jehova vládne špatně a že to nejlepší nám odpírá. Naznačil, že lidé by byli mnohem šťastnější, kdyby byli na Bohu nezávislí. (1. Mojž. 3:1–4) Také nepřímo řekl, že pokud se člověk dostane do velkých těžkostí, Jehovu jako vládce zavrhne. (Job 2:4, 5) Jehova proto nechává uplynout nějaký čas, aby všichni jasně viděli, že když lidem nevládne on, je život těžký. Jehova samozřejmě ví, že Ďáblova obvinění jsou falešná. Proč se tedy rozhodl dát Satanovi čas, aby své tvrzení obhájil? Protože odpověď na tuto otázku se týká úplně všech, ať už andělů v nebi, nebo lidí na zemi. (Žalm 83:18) Adam s Evou Jehovovu vládu zavrhli a od té doby to udělalo mnoho dalších lidí. Někteří si proto můžou myslet, že Ďábel má pravdu. w17.06 3:3, 4

Když druhým lidem pomáháš poznat Jehovu, je to pro tebe dobrá škola. Například se naučíš mít dobré pracovní návyky, lépe komunikovat a jednat taktně a také získáš zdravou sebedůvěru. (Přísl. 21:5; 2. Tim. 2:24, ppč.) Z této služby budeš mít zároveň obrovskou radost, a to hlavně proto, že se v ní naučíš dokazovat, že tvoje víra se zakládá na Bibli. Také se naučíš úzce spolupracovat s Jehovou. (1. Kor. 3:9) Z toho, že se snažíš druhým pomáhat, aby poznali Jehovu, můžeš mít radost i v případě, že sloužíš v obvodu, kde moc lidí Bibli studovat nechce. Tato služba je týmová práce. Po upřímných lidech pátrá celý sbor. I když možná jenom jeden bratr nebo sestra najdou někoho, kdo se nakonec dá pokřtít, takové lidi hledáme všichni a všichni máme radost z toho, že se někdo takový našel. Například Brandon sloužil devět let jako průkopník v obvodu, kde lidi Bible moc nezajímala. Říká: „Je sice pravda, že já jsem zatím nenašel nikoho, kdo by se dal pokřtít, ale jiní bratři a sestry ano. Jsem rád, že jsem se kdysi rozhodl, že budu co nejvíc času věnovat tomu, abych druhé učil o Jehovovi.“ (Kaz. 11:6) w17.07 4:7, 9, 10

Hana nemohla mít děti, ale druhá Elkanova manželka Peninna jich měla hodně. (1. Sam. 1:4–7) Hana „rok co rok“ musela snášet posměch ze strany Peninny, což jí působilo obrovskou bolest. Úlevu hledala v modlitbě. (1. Sam. 1:12) Byla si jistá, že Jehova jí buď dá syna, anebo ji utěší jiným způsobem. Dokud budeme nedokonalí a budeme žít v Satanově světě, těžkostem se nevyhneme. (1. Jana 5:19) Nejsme na ně ale sami. Můžeme se modlit k Jehovovi, Bohu „veškeré útěchy“. (2. Kor. 1:3) To udělala i Hana. Mluvila s ním o svých pocitech a prosila ho o pomoc. Když prožíváme něco těžkého, nestačí svůj problém v modlitbě jenom zmínit. Musíme udělat víc. Musíme Jehovu snažně prosit o pomoc a upřímně a konkrétně vyjádřit, jak se cítíme. (Fil. 4:6, 7) w17.06 1:10, 11

Vzkříšený Ježíš věděl, že jeho učedníci nechytili jedinou rybu, a tak jim říká: „‚Hoďte síť napravo od člunu a něco najdete.‘ Hodili ji tedy, ale pro množství ryb už ji nebyli schopni vytáhnout.“ (Jan 21:1–6) Ježíš jim dal k snídani ryby a chleba. Pak se obrátil na Šimona Petra a řekl mu slova biblického verše na tento den. O čem Ježíš mluvil? Petr byl vášnivým rybářem. Ježíš se ho tedy zřejmě ptal, u čeho má srdce. Miluje víc ryby a rybaření než Ježíše a jeho učení? Petr mu odpověděl: „Ano, Pane, ty víš, že mám k tobě náklonnost.“ (Jan 21:15) A podle svých slov skutečně žil. Lásku ke Kristu dával najevo tím, že se plně věnoval kazatelské činnosti. Také se stal pilířem křesťanského sboru v prvním století. w17.05 4:1, 2

Pavel naprosto důvěřoval, že mu Jehova bude s láskou pomáhat, a to mu dodávalo sílu v boji se životními problémy. Nedovolil, aby ho negativní okolnosti srazily na kolena. Spoléhal na Boha „veškeré útěchy, jenž nás utěšuje ve všem našem soužení“. (2. Kor. 1:3, 4) K Bohu nás přibližuje modlitba. Když se modlíme, mluvíme s Jehovou a tak vztah s ním posilujeme. (Žalm 86:3; 1. Tes. 5:17; Řím. 12:12) Když našemu nebeskému Otci svěřujeme svoje nejhlubší myšlenky a pocity, jsme mu pak blíž. (Žalm 65:2) A navíc když vidíme, jak naše modlitby vyslýchá, naše láska k němu sílí. Ještě víc si pak uvědomíme, že „Jehova je blízko všech, kdo ho vzývají“. (Žalm 145:18) Důvěra v to, že Jehova nás miluje a podporuje, nám pomůže zvládnout jakékoli problémy, které nás možná v budoucnosti potkají. w17.05 3:9, 10

Jak zareaguješ, když starší udělají rozhodnutí, kterému nerozumíš nebo se kterým snad nesouhlasíš? Taková situace může vyzkoušet tvoji víru v Jehovu a v jeho organizační uspořádání. Jak tě ochrání pokora? Zamysleme se nad dvěma oblastmi. Zaprvé, pokud jsme pokorní, připustíme, že neznáme všechny skutečnosti. Bez ohledu na to, kolik toho o dané situaci víme, jenom Jehova vidí do obrazného lidského srdce. Když budeme na tuto nepopiratelnou pravdu pamatovat, pomůže nám to uvědomovat si, že máme určitá omezení, a upravit svůj pohled na věc. Zadruhé, pokora nám pomůže být poddajní a trpělivě čekat, až Jehova nějakou skutečnou nespravedlnost napraví. V Bibli čteme: „S ničemným to ... vůbec nedopadne dobře, ani neprodlouží své dny.“ (Kaz. 8:12, 13) Pokud reagujeme pokorně, určitě to prospěje nám i všem ostatním, kterých se záležitost týká. (1. Petra 5:5) w17.04 4:10, 11

Je jasné, že Josef zažíval bezpráví. Uvedl také, že zločin, kvůli kterému se dostal do vězení, nespáchal. Proto požádal číšníka, aby se o něm zmínil před faraonem. S jakým cílem? Vysvětlil: „Dostaneš mě z tohoto domu.“ (1. Mojž. 40:14) Smířil se Josef se situací, ve které se ocitl, aniž by se snažil s tím něco udělat? V žádném případě! Moc dobře si uvědomoval, že je obětí nespravedlnosti. To, co se mu stalo, jasně vysvětlil číšníkovi, který mu mohl pomoct. V této souvislosti je zajímavá jedna věc: v Bibli nečteme nic, co  by naznačovalo, že Josef někomu řekl, že ho unesli jeho bratři. Neřekl to dokonce ani faraonovi. Když pak přišli do Egypta a s Josefem se usmířili, faraon je přivítal a vybídl je, aby se v Egyptě zabydleli a využívali „to dobré z celé egyptské země“. (1. Mojž. 45:16–20) w17.04 3:12, 13

Jedním z důvodů, proč má Jehova právo vládnout, je to, že všechno zná a je moudrý, a tak se o celý vesmír dokáže dobře postarat. Vidíme to například z toho, že dal svému Synovi schopnost léčit nemoci, se kterými si nevěděl rady žádný lékař. (Mat. 4:23, 24; Mar. 5:25–29) I když pro nás to jsou zázraky, pro Jehovu to zázraky nebyly. Přesně ví, jak naše tělo funguje, a umí vyřešit jakýkoli zdravotní problém. Také lidem dokáže vrátit život a zabránit přírodním katastrofám. Svět pod Satanovým vlivem stále hledá způsoby, jak urovnat spory, ať už mezi lidmi v jedné zemi, nebo mezi národy. Jenom Jehova je ale tak moudrý, že ví, jak zajistit mír po celém světě. (Iz. 2:3, 4; 54:13) Když o Jehovově moudrosti přemýšlíme, máme podobné pocity jako apoštol Pavel, který napsal slova biblického verše na tento den. w17.06 4:6, 7

V dnešní době mají mnozí k manželství lehkovážný postoj. Když vztah začne být napjatý, prostě to vzdají a od manželského partnera odejdou. To ale není křesťanské. (1. Kor. 7:27) Porušení manželského slibu se rovná lhaní Bohu a Bůh lháře nenávidí! (3. Mojž. 19:12; Přísl. 6:16–19) Jehova nenávidí také zrádné jednání, které vede k rozvodu. (Mal. 2:13–16) Ježíš učil, že jediným biblickým důvodem ke zrušení manželského slibu je to, když se podvedený partner rozhodne, že tomu druhému neodpustí nevěru. (Mat. 19:9; Hebr. 13:4) A jak je to v případě, že od sebe manželé chtějí odejít, aniž by se rozvedli? I k tomu se Bible vyjadřuje jasně. (1. Kor. 7:10, 11) Neuvádí důvody pro to, aby manželé žili odděleně. Někteří křesťané ale svoji situaci vyhodnotili tak, že k tomu důvod mají. Může jím být extrémní ohrožení života nebo duchovního stavu, když je partner násilnický nebo prosazuje odpadlické názory. w17.04 1:14–16