Červenec

Šebna byl správcem Ezekjášova domu, a měl tedy významné postavení. (Iz. 22:15) Je ale smutné, že zpychl a chtěl, aby ho druzí oslavovali. (Iz. 22:16–18) Kvůli tomu, že chtěl být slavný, ho Bůh sesadil a nahradil Eljakimem. (Iz. 22:19–21) K této změně došlo, když asyrský král Senacherib plánoval zaútočit na Jeruzalém. Po nějaké době Senacherib poslal do Jeruzaléma vysoce postavené úředníky a s nimi obrovskou armádu, aby podkopali morálku Židů, nahnali Ezekjášovi strach a přiměli ho vzdát se. (2. Král. 18:17–25) Ezekjáš poslal Eljakima, aby s úředníky promluvil, ale neposlal ho samotného. Doprovodili ho další dva muži a jedním z nich byl Šebna, který v té době sloužil jako tajemník. Vidíme z toho, že Šebna se nejspíš naučil pokoře a že se neurazil ani se nelitoval. Ochotně přijal méně důležitý úkol. w18.03 4:7, 8, 10

Pokud zjistíš, že se v mysli začínáš zaměřovat na hmotné věci a tělesné touhy, nevzdávej se. Stále se modli o svatého ducha a Jehova ti pomůže změnit směr tvého uvažování a zaměřit se na správné věci. (Luk. 11:13) Vzpomeň si na apoštola Petra. Několikrát v životě nezareagoval tak, jak by se od duchovního člověka očekávalo. (Mat. 16:22, 23; Luk. 22:34, 54–62; Gal. 2:11–14) Ale nevzdal se. S Jehovovou pomocí postupně získal Kristovu mysl. A my to můžeme zvládnout také. Petr později vyjmenoval konkrétní vlastnosti, na kterých můžeme pracovat. (2. Petra 1:5–8) Když s „veškerým opravdovým úsilím“ rozvíjíme třeba sebeovládání, vytrvalost nebo bratrskou náklonnost, pomůže nám to udělat duchovní pokrok. Každý den si můžeme položit otázku: Na které vlastnosti chci dnes pracovat, abych se v duchovním ohledu posunul kupředu? w18.02 4:12, 13

Job výborně rozuměl Božím zásadám. Jehovu skutečně znal a podle svého poznání jednal. Například věděl, že nemůže tvrdit, že miluje Boha, a zároveň s druhými jednat nelaskavě. (Job 6:14) Nad ostatní se nepovyšoval, ale choval se k nim jako k rodině, ať už byli bohatí, nebo chudí. Řekl: „Což Ten, který udělal v břiše mne, neudělal jeho?“ (Job 31:13–22) To, že měl dřív významné postavení a byl bohatý, nepokřivilo jeho pohled na sebe a druhé. To se u mocných a bohatých lidí často nevidí. Job nechtěl, aby se pro něj cokoli, včetně hmotných věcí, stalo důležitějším než Jehova. Věděl, že by tím „zapřel pravého Boha nahoře“. (Job 31:24–28) Také považoval manželství za posvátný svazek mezi mužem a ženou. Dokonce sám sobě slíbil, že se nebude na žádnou ženu dívat s nemravným úmyslem. (Job 31:1) w18.02 2:16, 18, 19

Noe se nespokojil jenom s tím, že je dobrý člověk. Odvážně s lidmi mluvil o své víře v Jehovu. Bible ho označuje jako „kazatele spravedlnosti“. (2. Petra 2:5) Apoštol Pavel o něm napsal, že „touto vírou odsoudil svět“. (Hebr. 11:7) Lidé se mu nepochybně vysmívali a stavěli se mu na odpor. Možná mu dokonce vyhrožovali násilím. On se jich ale nebál. (Přísl. 29:25) Měl odvahu, kterou Jehova dává svým věrným služebníkům. Když Jehova Noemovi řekl, aby postavil archu, která měla lidem a zvířatům zachránit život, Noe mu věrně sloužil už přes 500 let. (1. Mojž. 5:32; 6:14) Postavit tak obrovskou archu se mu muselo zdát jako nadlidský úkol, a to nejenom z konstrukčního hlediska. Určitě si uvědomoval, že se mu lidé budou ještě víc smát a ztěžovat mu život. Byl ale Jehovovi věrný a poslechl ho. „Učinil to právě tak.“ (1. Mojž. 6:22) w18.02 1:4, 6, 7

Důležitý způsob, jak můžeme přispívat k jednotě, je napodobování Jehovy v tom, že druhé milujeme. (1. Jana 4:8) Nikdy bychom o svých bratrech a sestrách neměli říct něco jako „vím, že je musím milovat, ale vlastně je nemám rád“. Pokud tak uvažujeme, neřídíme se vybídkou apoštola Pavla, abychom se „navzájem snášeli v lásce“. (Ef. 4:2) Všimni si, že Pavel neřekl, že bychom se měli jenom navzájem snášet, ale že bychom se měli snášet v lásce. A to je rozdíl. Do sboru patří nejrůznější lidé a Jehova je k sobě všechny přitáhl. (Jan 6:44) Musí tedy mít mnoho důvodů, proč je miluje. Jak tedy může někdo z nás říct, že některý bratr nebo sestra si naši lásku nezaslouží? Měli bychom je upřímně milovat, protože „toto přikázání máme od [Boha]“. (1. Jana 4:20, 21) w18.01 2:14

Někteří rodiče si myslí, že pro jejich syna nebo dceru bude nejlepší se křtem počkat a získat nejdřív vyšší vzdělání a dobrou práci. Možná to myslí dobře, ale bude díky tomu dítě opravdu šťastné? A co je důležitější, je takové uvažování v souladu s tím, co říká Bible? Je důležité pamatovat na to, že tento svět a všechno v něm propagují naprostý opak toho, co si myslí a přeje Jehova. (Jak. 4:7, 8; 1. Jana 2:15–17; 5:19) Před Satanem, tímto světem a bezbožným uvažováním dítě nejlépe ochrání to, že bude mít dobrý vztah s Jehovou. Pokud rodiče považují vzdělání a dobrou práci za prioritu, dítě by to mohlo zmást a mohlo by začít usilovat o to, co pro něj není nejlepší. Opravdu by milující rodiče chtěli, aby názor dítěte na to, jak být šťastný, utvářel tento svět? Pravé štěstí a radost získáme jenom tehdy, když na prvním místě v životě budeme mít Jehovu. (Žalm 1:2, 3) w18.03 2:10, 11

Mnozí zjistili, že když si zjednodušili život, jsou nejenom šťastnější, ale také mají víc času na službu Jehovovi. Jack prodal velký dům a firmu, aby mohl být s manželkou v průkopnické službě. Vzpomíná: „Roky jsem se vracel z práce otrávený kvůli problémům, které tam byly. Moje žena byla pravidelná průkopnice a byla vždycky šťastná. Říkala: ‚Mám toho nejlepšího šéfa!‘ Teď když jsem taky v průkopnické, pracujeme pro toho nejlepšího šéfa oba dva.“ Když přemýšlíš o svém vztahu k penězům, upřímně si odpověz na tyto otázky: Je z mého způsobu života vidět, že věřím tomu, co o penězích říká Bible? Je pro mě vydělávání peněz to nejdůležitější? Vážím si víc hmotných věcí než svého vztahu s Jehovou a lidmi? Opravdu věřím tomu, že se Jehova postará o to, co potřebuju? Můžeš si být jistý, že toho, kdo se na něj spoléhá, nikdy nezklame. w18.01 4:12, 13

Pracovat na své záchraně, je závažná odpovědnost. Abys to zvládl, čti si Bibli a o tom, co čteš, uvažuj. Modli se a přemýšlej, jakými různými způsoby tobě osobně Jehova pomáhá. Díky tomu všemu budeš ještě pevněji přesvědčen, že je tvůj přítel. Pak o své víře budeš chtít mluvit s druhými. (Žalm 73:28) Ježíš řekl: „Jestliže chce někdo jít za mnou, ať zapře sám sebe a zvedne svůj mučednický kůl a neustále mě následuje.“ (Mat. 16:24) Pokud chce někdo následovat Ježíše, musí svůj život zasvětit Jehovovi a dát se pokřtít. Je to velká odpovědnost, ale zároveň začátek úžasného života. Navíc křest otevírá dveře k věčnému životu v Božím novém světě. Ze všech sil se proto snaž dál pracovat na své záchraně! w17.12 4:18, 19

Když jsou rodiče trpěliví, děti postupně začnou chápat, jaká je „šířka a délka a výška a hloubka“ víry. (Ef. 3:18) Rodiče můžou hledat způsoby, jak děti učit přiměřeně jejich věku a schopnostem. Když se děti přesvědčí o tom, co se dozvídají, dokážou svoji víru obhájit před ostatními, třeba před spolužáky. (1. Petra 3:15) Umí tvoje dítě pomocí Bible vysvětlit například, co je po smrti? Je pro něj biblické vysvětlení logické? Vštěpovat dítěti Boží Slovo sice vyžaduje trpělivost, ale vyplatí se to. (5. Mojž. 6:6, 7) Pokud jde o upevňování víry tvého dítěte, je samozřejmě důležitý i tvůj příklad. Stephanie, která má tři dcery, říká: „Ptám se sama sebe: Mluvím s nimi o tom, proč jsem já přesvědčená, že Jehova existuje, že nás má rád a že všechno, co dělá, je správné? Nemůžu si přece myslet, že moje děti budou o své víře přesvědčené, pokud bych já nebyla.“ w17.12 3:8–10

Jak si Marta mohla být tak jistá, že její bratr bude vzkříšen? Věděla, že v minulosti už někteří lidé vzkříšeni byli. Nejspíš o tom jako malá slyšela doma a v synagoze. Možná se nám vybaví tři takové příběhy. Uvažujme teď o prvním z nich, který se odehrál v době, kdy schopnost dělat zázraky dostal od Boha prorok Elijáš. V Carefatu, fénickém pobřežním městě na severu Izraele, žila chudá vdova, která proroka pohostila. Jehova pak způsobil, že zásoba mouky a oleje, kterou ta žena měla, neubývala, a tak ona i její syn zůstali naživu. (1. Král. 17:8–16) Později ale syn onemocněl a zemřel. Elijáš přišel, aby ženě pomohl. Natáhl se nad tělem jejího syna a přitom se modlil: „Bože, prosím, způsob, aby se duše toho dítěte do něho vrátila.“ A to se opravdu stalo. Bůh jeho modlitbu vyslyšel a dítě ožilo. Je to první zmínka o vzkříšení v celé Bibli. (1. Král. 17:17–24) Marta tento působivý příběh určitě znala. w17.12 1:1, 3, 5, 6

Druzí nás možná povzbuzují, abychom si v životě dali za cíl udělat kariéru, protože díky tomu získáme postavení, autoritu a bohatství. Protože tak uvažuje hodně lidí, mohli bychom začít přemýšlet podobně. Je to skutečně tak, že kariéra a s ní související vliv a prestiž vedou k trvalému štěstí? Ne. Vzpomeň si, že mocný a slavný chtěl být Satan. A to, co chtěl, vlastně získal. Je ale rozzuřený, ne šťastný. (Mat. 4:8, 9; Zjev. 12:12) Naproti tomu přemýšlej, jak šťastní jsme my, když pomáháme lidem poznat Boha a úžasnou naději, kterou nám dává. K takovému štěstí žádná kariéra nevede. Lidé kolem nás jsou navíc soutěživí, snaží se vyniknout jeden nad druhým a závidí si. Nakonec cítí prázdnotu. Bible říká, že se honí za větrem. (Kaz. 4:4) w17.11 4:11–13

Hudba byla důležitou součástí uctívání Jehovy i potom, co byl založen křesťanský sbor. Během nejdůležitějšího večera v lidské historii, po zavedení Pánovy večeře, Ježíš se svými učedníky zpívali písně ke chvále Jehovy. V tom, jak společně chválit Boha zpěvem, nám dali příklad i křesťané v prvním století. Neuctívali Jehovu v chrámu, tak jako Izraelité, ale scházeli se v soukromých domech. I když jejich domy nebyly tak krásné a majestátní jako chrám, bratři a sestry zpívali nadšeně. Apoštol Pavel jim řekl: „Dál vyučujte a napomínejte jeden druhého žalmy, chválami Boha, duchovními písněmi s milostivostí a zpívejte Jehovovi ve svém srdci.“ (Kol. 3:16) Písně v našem zpěvníku jsou duchovní písně a měli bychom je zpívat s vděčností. Patří k duchovnímu pokrmu od „věrného a rozvážného otroka“. (Mat. 24:45) w17.11 1:7, 8

Všech šest útočištných měst bylo snadno dostupných. Jehova Izraelitům přikázal, aby je vybrali rovnoměrně na východ a na západ od řeky Jordán. Proč? Aby člověk mohl najít útočiště rychle a snadno. (4. Mojž. 35:12–14) Cesty, které do těchto měst vedly, byly dobře udržované. (5. Mojž. 19:3) Podle židovské tradice byly podél nich umístěny ukazatele, které člověka do útočištného města nasměrovaly. Díky dostupnosti těchto měst nemusel ten, kdo někoho neúmyslně zabil, utéct do cizí země, kde by mohl být sveden k uctívání falešných bohů. Všimni si, že Jehova nařídil, aby vrah byl potrestán smrtí, a přesto tomu, kdo někoho zabil neúmyslně, dal úžasnou příležitost pocítit jeho soucit a ochranu. Jeden biblický učenec k tomu napsal: „Všechno bylo tak jasné, jednoduché a snadné, jak to jen šlo.“ Jehova není bezcitný soudce, který se nemůže dočkat, až své služebníky potrestá. Je naopak „bohatý v milosrdenství“. (Ef. 2:4) w17.11 3:4, 5

Letící svitek, žena v zapečetěné nádobě a dvě ženy vznášející se ve větru s křídly podobnými čapím – tyto dramatické výjevy obsahuje kniha Zecharjáš. (Zech. 5:1, 7–9) Proč dal Jehova proroku Zecharjášovi tato ohromující vidění? Zecharjášovo šesté a sedmé vidění jsou vážným varováním pro ty, kdo dělají to, co je špatné. Jehova totiž takové jednání nebude tolerovat. Od svých služebníků očekává, že budou špatnost ze srdce nenávidět. Tyto zprávy nás také ujišťují o tom, že když se budeme ze všech sil snažit zůstat čistí, náš nebeský Otec nás nezavrhne, ale bude nás chránit a odmění nás. I když zůstat čistí v tomto zkaženém světě je těžké, s Jehovovou pomocí to můžeme zvládnout. w17.10 3:1, 19

Svobodné sestry mají v dnešní době spoustu příležitostí sloužit Jehovovi ve větší míře. Můžou být průkopnice, přestěhovat se tam, kde je málo zvěstovatelů, spolupracovat s místním projekčním a stavebním oddělením nebo podat si přihlášku do školy pro zvěstovatele Království. Některé dokonce můžou studovat školu Gilead. Jsme ale moc rádi, že máme ve sboru i naše milé starší sestry. Některé už toho možná nemůžou ve službě dělat tolik co dřív, ale pořád můžou projevovat odvahu a jednat. Odvahu potřebuje sestra třeba ve chvíli, kdy ji sboroví starší požádají, aby si s nějakou mladší sestrou popovídala o jejím stylu oblékání. Nebude jí vyčítat, jak špatně si vybírá oblečení, ale laskavě jí pomůže zamyslet se, jaký vliv její oblečení může mít na druhé. (1. Tim. 2:9, 10) Když starší sestry dávají takovým způsobem najevo lásku, posilují tím sbor. w17.09 5:17, 18

Čas od času se ti, kdo byli u moci, snažili, aby obyčejní lidé neměli k Bibli přístup. Upřímní jednotlivci se ale proti tomu postavili. Byl jím například teolog ze 14. století Jan Viklef. Byl silně přesvědčen, že z Božího Slova by měl mít užitek každý člověk. Tehdy ale obyvatelé Anglie přístup k Bibli vlastně neměli. V roce 1382 vyšel v angličtině překlad, který byl později nazýván Viklefova Bible. Kazatelé známí jako lolardi, kteří po celé Anglii cestovali pěšky z vesnice do vesnice, toužili, aby se Boží Slovo dostalo do mysli a srdce obyčejných lidí. Těm, které potkali, často četli pasáže z Viklefovy Bible a její ručně opsané části jim nechávali. V dalších stoletích mnozí v Evropě a v jiných částech světa začali Bibli překládat do běžných jazyků a tisknout ji. w17.09 3:10–12

Mezi soužení v těle může svým způsobem patřit i nenaplněná touha po dětech. (Přísl. 13:12) Mít děti bylo pro ženu důležité zvlášť v biblických dobách. Jákobova manželka Ráchel byla zoufalá z toho, že je bezdětná, zatímco její sestra děti měla. (1. Mojž. 30:1, 2) Když se v souvislosti s manželstvím mluví o „soužení v těle“, člověka hned nenapadne, že k tomu může patřit i smrt jednoho z partnerů. I když si manželé mysleli, že je něco takového nikdy nepotká, mnozí tuto náročnou situaci zažili. Křesťané ale pevně věří, že se splní slib o vzkříšení, a to je hodně utěšuje. (Jan 5:28, 29) Náš Otec Jehova nám ve svém Slově dal mnoho dalších slibů, které nás v těžkých chvílích povzbuzují. w17.06 1:1, 6, 9

Při jedné příležitosti Bůh mluvil s Mojžíšem a řekl mu svoje jméno a jaké má vlastnosti. První, které zmínil, byly milosrdenství a soucit. (2. Mojž. 34:5–7, NWT) Mohl vyzdvihnout svoji moc nebo moudrost. Mojžíš ale potřeboval ujistit, že ho Bůh bude podporovat, a tak Jehova zdůraznil vlastnosti, které podtrhují jeho ochotu pomáhat svým služebníkům. (2. Mojž. 33:13) I když jsme byli stvořeni tak, abychom byli soucitní, kvůli nedokonalosti máme sklon k sobectví. Někdy pro nás možná není snadné rozhodnout se, jestli pomůžeme druhým, nebo uděláme něco pro sebe. Jak se můžeš naučit být soucitnější? Zaprvé, věnuj čas tomu, abys prozkoumal, jak soucit projevuje Jehova a jak lidé. Zadruhé, zamysli se nad tím, jak můžeš Jehovův příklad napodobovat a co dobrého ti to přinese. w17.09 2:1, 3

Naší pohnutkou k tomu, abychom si oblékli novou osobnost, musí být touha chválit Jehovu, ne touha sklízet chválu od druhých. Vzpomeň si, že dokonce kdysi dokonalý duchovní tvor zhřešil proto, že dovolil, aby ho ovládla pýcha. (Srovnej s Ezekielem 28:17.) Nebýt pyšní a povýšení je tedy pro nás, nedokonalé lidi, mnohem těžší. Přesto si pokoru obléknout můžeme. Co nám v tom pomůže? Například to, když budeme každý den číst Bibli a když budeme o tom, co jsme si přečetli, přemýšlet. (5. Mojž. 17:18–20) Zvlášť bychom měli uvažovat o tom, co učil Ježíš, a o jeho skvělém příkladu pokory. (Mat. 20:28) Byl tak pokorný, že apoštolům umyl nohy. (Jan 13:12–17) V boji proti jakémukoli sklonu myslet si o sobě, že jsme lepší než druzí, nám pomůžou také časté modlitby o svatého ducha. (Gal. 6:3, 4) w17.08 4:11, 12

Možná jsme se už někdy ocitli v situaci, kdy jsme si mysleli, že se necháváme vést svatým duchem, ale věci dopadly jinak, než jsme čekali. Dostali jsme se do těžkostí a nové okolnosti od nás vyžadovaly velké životní změny. (Kaz. 9:11) Co nám může pomoct, abychom nebyli úzkostliví a měli „Boží pokoj“? Z Pavlových slov poznáváme, že účinným prostředkem proti obavám je modlitba. Pokud si děláš starosti, mluv o nich s Jehovou. (1. Petra 5:6, 7) Modli se a vůbec nepochybuj, že o tebe pečuje. Modli se „s díkůvzdáním“ neboli pamatuj na všechno dobré, co od něj máš. A nezapomeň, že Jehova může „učinit více než přehojně vše, oč prosíme nebo nač pomyslíme“. (Ef. 3:20) w17.08 2:4, 6, 10

Hodně křesťanů začalo v mládí s průkopnickou službou a bylo to šťastné období jejich života. Pokud jsi mladý, co kdyby sis s některými o svých plánech popovídal? Tito bratři a sestry ti nejspíš řeknou, že v průkopnické službě se naučíš řadu věcí, které se ti v životě budou hodit. Potom co se Ježíš dozvídal spoustu věcí od svého Otce v nebi, učil se dál, když byl na zemi. Například poznal, že má obrovskou radost, když s druhými mluví o Království a když za náročných okolností zůstává Bohu věrný. (Iz. 50:4; Hebr. 5:8; 12:2) Ježíš řekl: „Jděte ... a čiňte učedníky.“ (Mat. 28:19, 20) Pokud si naplánuješ, že tvým cílem bude pomáhat lidem poznat Jehovu, vybereš si tu nejuspokojivější životní dráhu – tu, která přináší slávu Bohu. Se službou je to tak jako s každou jinou prací. Abys ji dělal dobře, chce to nějaký čas. w17.07 4:6, 7

Útěchu nacházíme především u našeho soucitného Otce, Jehovy. (2. Kor. 1:3, 4) Toho, kdo prožívá hlubokou bolest, můžou utěšit také bratři a sestry ze sboru. (Přísl. 17:22; 1. Tes. 5:11) Ale jak na to? Pamatuj, že je „čas být zticha a čas mluvit“. (Kaz. 3:7) Dalene, které zemřel manžel, vypráví: „Pozůstalí potřebují mluvit o svých myšlenkách a pocitech. To nejdůležitější, co pro ně člověk může udělat, je naslouchat jim a nepřerušovat je.“ Junia, jejíž bratr si vzal život, říká: „I když druzí nemůžou úplně pochopit, jak se pozůstalí cítí, podstatné je, že to chtějí pochopit.“ Je dobré mít na mysli i to, že ne každý prožívá a vyjadřuje zármutek stejně. w17.07 2:3, 11–13

Život mnoha lidí se dnes točí hlavně kolem peněz. Chtějí být bohatí a udržet si vysokou životní úroveň. Pro jiné je prioritou rodina, zdraví nebo osobní úspěchy. Je ale něco, co je velmi důležité pro každého z nás. Je to ospravedlnění Jehovovy svrchovanosti. Nikdy bychom na to neměli zapomenout. Mohlo by se nám to stát, protože každý den řešíme spoustu věcí a máme různé problémy. Čím více ale budeme podporovat Jehovovu svrchovanost, tím lépe budeme zvládat každodenní starosti a tím bližší vztah budeme mít k Jehovovi. w17.06 3:1, 2

Jehova vždycky používá svou moc tak, že je v tom patrná láska. Hlavy rodin a sboroví starší, kteří milují jeho způsob vlády, napodobují Boha tím, že nejsou drsní ani neovládají život druhých. Jehovu a jeho Syna se ze všech sil snažil napodobovat apoštol Pavel. Neuváděl druhé do rozpaků ani je ke správnému jednání nenutil. Spíš je laskavě motivoval. (Řím. 12:1; Ef. 4:1; Filem. 8–10) A právě tak jedná Jehova. Stejným způsobem by měli jednat všichni, kdo ho milují a zastávají se jeho svrchovanosti. Jehovovu svrchovanost podporujeme také tím, že spolupracujeme s bratry, kterým dal určitou autoritu. Teokratickým pokynům se chceme podřizovat i v případě, že nějaké rozhodnutí úplně nechápeme nebo s ním nesouhlasíme. V tom se naprosto lišíme od ostatních lidí, ale my to děláme proto, že uznáváme Jehovu jako svého vládce. (Ef. 5:22, 23; 6:1–3; Hebr. 13:17) w17.06 4:14, 15

Mladí i staří bratři a sestry, kteří prožívají něco těžkého nebo bojují s negativními pocity, potřebují naši pozornost, povzbuzení a útěchu. (Přísl. 12:25; Kol. 4:11) Lásku „těm, kdo jsou nám příbuzní ve víře“ můžeme dávat najevo slovy a skutky. (Gal. 6:10) Bible říká, že v „posledních dnech“ tohoto zlého světa bude hodně lidí myslet jenom na sebe. (2. Tim. 3:1, 2) Musíme se proto ze všech sil snažit, abychom ještě víc milovali Jehovu, biblickou pravdu a bratry a sestry. Kvůli tomu, že jsme nedokonalí, se možná někdy s nějakým křesťanem nepohodneme. Ale protože se máme rádi, snažíme se jakékoli nedorozumění laskavě a co nejrychleji vyřešit. (Ef. 4:32; Kol. 3:14) Lásku k Jehovovi, jeho Slovu i bratrům a sestrám proto stále posiluj! w17.05 3:17, 18

Křesťany nepřekvapuje, že se s bezprávím setkávají mimo sbor. Pro naši víru ale může být zkouškou, když něco, co se zdá být nespravedlivé, vidíme nebo zažijeme uvnitř sboru. Jak v takovém případě zareaguješ? Dovolíš, aby to podkopalo tvoji víru? Všichni jsme nedokonalí a děláme chyby, a proto si uvědomujeme, že se k nám někdo ze spoluvěřících může zachovat nespravedlivě nebo se tak můžeme zachovat my k němu. Dochází k tomu sice zřídka, ale duchovně silné křesťany to nepřekvapí ani to neoslabí jejich víru. Jehova nám ve svém Slově dává praktické rady, aby nám i v takových situacích pomohl zůstat mu věrní. (Žalm 55:12–14) w17.04 3:4, 5

Pokud tvůj manžel nebo manželka neuctívá Jehovu, možná máš víc stresu a zažíváš větší úzkost, než je v manželství běžné. To, že tvůj partner teď nechce sloužit Jehovovi, ale není pádným důvodem pro to, abyste od sebe odešli nebo se rozvedli. (1. Kor. 7:12–16) I když nevěřící manžel nevede rodinu duchovně, měl by být respektován jako hlava rodiny. Nevěřící manželka by zase měla cítit, že ji křesťanský manžel miluje a něžně se o ni stará. (Ef. 5:22, 23, 28, 29) A co když se tě tvůj manžel nebo manželka snaží v duchovních činnostech omezovat? Jedné sestře například manžel řekl, že může chodit do služby jenom v určité dny v týdnu. Jestliže jsi v podobné situaci, polož si otázky: Vyžaduje po mně manželský partner, abych Jehovu přestal uctívat úplně? Pokud ne, mohl bych mu vyhovět? Když budeš rozumný, může ti to pomoct vyhnout se doma zbytečným konfliktům. (Fil. 4:5) w17.10 2:7, 8

V souladu s biblickým proroctvím dnes do Jehovovy organizace přichází lidé „ze všech řečí národů“. (Zech. 8:23) Ale pokud děti dobře nerozumí vašemu jazyku, učit je o Jehovovi pro vás může být těžké. Vaše děti jsou ti nejdůležitější zájemci, jaké kdy budete mít, a to, že poznávají Jehovu, pro ně může znamenat věčný život. (Jan 17:3) Když je chcete naučit biblické pravdy, je potřeba mluvit o nich při každé vhodné příležitosti. (5. Mojž. 6:6, 7) Vaše děti se nejspíš naučí místní jazyk ve škole a od druhých, ale váš jazyk se učí především tehdy, když si s nimi často povídáte. Kromě toho, že s vámi budou moct otevřeně mluvit o svých pocitech, budou z toho mít i jiný užitek. Když děti mluví více jazyky, zlepšuje se jejich schopnost přemýšlet a lépe rozumí názorům druhých. w17.05 2:5, 6

Izraelité byli nedostatečně vybaveni. Neměli žádné útočné ani obranné zbraně, zatímco jejich nepřátelé měli 900 válečných dvoukolých vozů se železnými kosami. (Soud. 4:1–3, 13; 5:6–8) Nicméně Jehova dal Barakovi příkaz uvedený v dnešním denním textu. Barak neztrácel čas a plnil Jehovovy pokyny. (Soud. 4:14–16) Během klíčové bitvy v Taanaku změnila náhlá průtrž mračen krajinu v močál. Barak hnal nepřátelskou armádu až do Charošetu, vzdáleného 24 kilometrů. Někdy během té cesty Sisera opustil svůj kdysi hrůzu nahánějící vůz, který teď byl k ničemu, a utíkal do Caanannimu. Našel útočiště ve stanu Jael, manželky Kenity Chebera. Byl ale z bitvy vyčerpaný a usnul. Ve spánku, když se nemohl bránit, ho Jael odvážně zabila. (Soud. 4:17–21) Izraelité zvítězili! w17.04 5:6–8

Bude na zemi po Armagedonu existovat vůbec nějaká organizace? Bible říká: „Jsou ... nová nebesa a nová země, které očekáváme podle jeho slibu, a v těch bude přebývat spravedlnost.“ (2. Petra 3:13) Stará nebesa a země, tedy zkorumpované vlády a lidská společnost pod jejich vlivem, budou pryč. Čím budou nahrazeny? Výraz „nová nebesa a nová země“ představuje novou vládu a novou lidskou společnost, která bude této vládě podřízena. Království v čele s Ježíšem Kristem bude dokonale odrážet osobnost Jehovy, který je Bohem pořádku. (1. Kor. 14:33) Na nové zemi tedy bude řád. O potřebné záležitosti se budou starat svědomití muži. (Žalm 45:16) Povede je Kristus a jeho 144 000 spoluvládců. Představ si, jaké to bude, až budou všechny zkorumpované organizace nahrazeny jedinou, sjednocenou a neúplatnou organizací! w17.04 2:8, 9

Manželství je posvátné. Nevěsta a ženich manželské sliby skládají před Bohem a očitými svědky. Obvykle slibují, že budou jeden druhého milovat, budou o sebe navzájem pečovat a jeden druhého si vážit, „a to po celý čas, kdy [budou] spolu žít na zemi podle Božího manželského uspořádání“. Někteří možná neřekli přesně tato slova, ale i tak svůj slib dali před Bohem. Jsou pak prohlášeni za muže a ženu a jejich manželství má být svazkem na celý život. (1. Kor. 7:39) Ježíš řekl: „Co tedy Bůh jhem spojil, ať žádný člověk neodděluje.“ Neměl by to udělat manžel, manželka ani nikdo jiný. Dvojice se proto musí brát s postojem, že rozvod nepřipadá v úvahu. (Mar. 10:9) Žádné manželství není dokonalé, protože ho vždycky tvoří dva nedokonalí lidé. Bible proto říká, že ti, kdo se vezmou, občas „budou mít soužení“. (1. Kor. 7:28) w17.04 1:14, 15