Červen

Jehova nás miluje, a proto nás usměrňuje, vyučuje a školí. Chce, abychom mu zůstali nablízku a žili věčně. Občas ale ukáznění zahrnuje víc než jenom to, že dostaneme radu. Pokud někdo vážně zhřešil, nebude už dál způsobilý vykonávat ve sboru určité úkoly. I v takovém případě je ukáznění projevem Boží lásky. Například to může člověku pomoct, aby si uvědomil, že je důležité věnovat víc času studiu Bible, rozjímání a modlitbě. Díky těmto činnostem může jeho vztah s Jehovou zesílit. (Žalm 19:7) Časem se snad bude moct znovu ujmout úkolů, které mu dřív byly svěřeny. Důkazem Jehovovy lásky je dokonce i vyloučení. Tímto způsobem je totiž sbor chráněn před špatnými vlivy. (1. Kor. 5:6, 7, 11) A protože Jehova vždycky ukázňuje ve správné míře, pomůže to vyloučenému uvědomit si závažnost svého hříchu a litovat ho. (Sk. 3:19) w18.03 4:5, 6

Dozorce věznice Písma vůbec neznal. Takže aby se stal křesťanem, musel poznat základní pravdy z Božího Slova, pochopit, co Jehova od svých služebníků očekává, a být rozhodnutý řídit se tím, co učil Ježíš. Toho, co během poměrně krátké doby poznal, si vážil, a tak se chtěl dát pokřtít. (Sk. 16:25–33) Písma bezpochyby poznával i po svém křtu. Co tedy můžeš udělat, když ti dítě řekne, že se chce dát pokřtít, protože Jehovu miluje a chce ho poslouchat? Můžeš mu říct, aby šlo za staršími, a ti posoudí, jestli požadavky ke křtu splňuje. Stejně jako ostatní křesťané se bude o Jehovovi učit i dál, a to dokonce po celou věčnost. (Řím. 11:33, 34) w18.03 2:8, 9

Když budeme pracovat na své duchovní kondici, svatý duch nám bude dávat sílu, abychom přeměňovali svoji mysl. S jeho pomocí se postupně naučíme uvažovat tak jako Kristus. Kromě toho nám pomůže vykořenit tělesné touhy a rozvíjet vlastnosti, které se líbí Bohu. Když budeme smýšlet jako Kristus, bude to mít vliv na to, jak mluvíme, jak se chováme v práci nebo ve škole a jaká rozhodnutí každý den děláme. Bude z nich vidět, že se snažíme napodobovat Krista. Jako duchovní lidé nechceme, aby cokoli ohrozilo náš vztah s Jehovou. Když se dostaneme do pokušení, tak nám duchovní smýšlení pomůže odolat. Při rozhodování se zastavíme a zamyslíme nad otázkami: Které biblické zásady mi pomůžou správně se rozhodnout? Co by v mé situaci udělal Ježíš? Kterým rozhodnutím potěším Jehovu? w18.02 4:12, 14

Už v době, kdy žil Noemův pradědeček Enoch, lidé jednali velmi špatně. Dokonce říkali otřesné věci o Jehovovi. (Juda 14, 15) Byli stále násilničtější. O Noemově době Bible říká, že „země byla naplněna násilím“. Zkažení andělé se zhmotňovali, brali si ženy za manželky a měli s nimi kruté hybridní potomky. (1. Mojž. 6:2–4, 11, 12) Noe byl ale úplně jiný. „Prokázal se mezi svými současníky jako bezúhonný. Noe chodil s pravým Bohem.“ (1. Mojž. 6:9) Co se o Noemovi z těchto slov dozvídáme? Například to, že ve zkaženém světě před potopou Jehovovi nesloužil pouhých 70 nebo 80 let, což je dnes běžná délka života. V takovém světě žil téměř 600 let! (1. Mojž. 7:11) A na rozdíl od nás neměl kolem sebe bratry a sestry ze sboru, kteří by ho v duchovním ohledu povzbuzovali. Zdá se, že ho nepodporovali ani jeho sourozenci. w18.02 1:4, 5

Člověk, který miluje peníze, nikdy nebude mít dost. Vždycky bude chtít víc a zasvětí tomu celý svůj život. Nakonec mu to přinese mnoho bolesti. (1. Tim. 6:9, 10; Kaz. 5:10) Je jasné, že peníze potřebujeme všichni. Dávají nám určitou míru jistoty. (Kaz. 7:12) Můžeme být ale opravdu šťastní, když máme jenom na základní věci? Určitě! (Kaz. 5:12) Agur, syn Jakeho, napsal: „Nedávej mi chudobu ani bohatství. Ať hltám pokrm, který je mi předepsán.“ Není těžké pochopit, proč nechtěl být extrémně chudý. Vysvětlil to tak, že nechtěl být v pokušení krást, protože kdyby kradl, dělal by Bohu ostudu. Proč se ale modlil, aby nebyl bohatý? Napsal: „Abych se nenasytil a skutečně tě nezapřel a neřekl: ‚Kdo je Jehova?‘“ (Přísl. 30:8, 9) Ježíš řekl: „Nikdo nemůže být otrokem dvou pánů, protože buď bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se přidrží jednoho a druhým pohrdne. Nemůžete být otroky Boha a bohatství.“ (Mat. 6:24) w18.01 4:9-11

Tím, že druhým ochotně odpouštíme, přispíváme k jednotě. Dáváme tak najevo vděčnost za to, že Jehova na základě Ježíšovy oběti promíjí hříchy nám. Aby Ježíš ukázal, proč je důležité odpouštět, vyprávěl příběh o králi a jeho otrocích. Přečti si prosím Matouše 18:23–34 a polož si otázky: Chci jednat tak, jak to učil Ježíš? Jsem trpělivý s bratry a sestrami a mám pro ně pochopení? Jsem ochotný odpouštět těm, kdo mi nějak ublíží? Je pravda, že některé hříchy jsou vážnější než jiné. Odpustit je může být pro nás, nedokonalé lidi, velmi těžké. Z Ježíšova příběhu se ale dozvídáme, co od nás Jehova očekává. Ježíš jasně ukázal, že Jehova nám nebude odpouštět, pokud my neodpouštíme svým bratrům, když svého jednání upřímně litují. To je závažná myšlenka. Když druhým odpouštíme, jak nás to učil Ježíš, naši drahocennou jednotu chráníme. w18.01 2:12

I když tím Daniel riskoval život, rozhodl se, že nebude ani budit zdání, že z uctívání Jehovy slevil. Daniel věděl, k čemu jeho rozhodnutí povede, ale s odvahou ho udělal. Jehova ho za to odměnil tím, že ho zázračně zachránil před krutou smrtí. Díky tomu se o Jehovovi dozvěděli lidé po celé Médo-perské říši. (Dan. 6:25–27) Jak můžeme získat víru, jakou měl Daniel? Pokud máme mít silnou víru, nestačí Boží Slovo jenom číst. Musíme mu také rozumět. (Mat. 13:23) Chceme se na věci dívat tak jako Jehova, a proto potřebujeme chápat biblické zásady. O tom, co čteme, tedy musíme do hloubky přemýšlet. Také je důležité, abychom se pravidelně upřímně modlili, a to hlavně tehdy, když zažíváme těžkosti. Pokud se s vírou modlíme o moudrost a sílu, Jehova nám je štědře dá. (Jak. 1:5) w18.02 2:13–15

To, že Jehova je dobrý, jako mladý Boží služebník zažíváš, když ti dodává odvahu mluvit o své víře s druhými – ať už ve službě, nebo ve škole. Mluvit o Bibli se spolužáky může být těžké. Možná si říkáš, jak asi budou reagovat. Nebo máš velký strach, když o tom, čemu věříš, mluvíš před hodně lidmi. Co ti může pomoct? Zamysli se nad tím, proč věříš tomu, čemu věříš. Používej studijní pomůcky, které jsou na jw.org. Jsou napsané tak, aby ti pomohly zamyslet se nad tím, čemu věříš a proč a také jak svoje názory můžeš vysvětlit druhým. Když jsi o své víře pevně přesvědčený a dobře se připravíš, budeš o Jehovovi chtít mluvit. (Jer. 20:8, 9) w17.12 4:12, 14, 15

Vštěpovat dětem biblické pravdy zahrnuje víc než je jenom učit o biblických postavách a událostech. Timoteus se o tom, co se dozvěděl, také přesvědčil. Slovní spojení, které Pavel použil, znamená „být o něčem ujištěn“ nebo „být si jistý pravdivostí něčeho“. Timoteus znal Hebrejská písma od útlého dětství. Později se ale na základě důkazů přesvědčil, že Ježíš je Mesiáš. Jak můžeš svým dětem pomáhat, aby si vybudovaly takovou víru, jakou měl Timoteus, takže o tom, co znají, budou přesvědčené? Především buď trpělivý. Nedojde k tomu přes noc. To, že něčemu věříš ty, neznamená, že tomu automaticky budou věřit tvoje děti. Každé dítě se o biblické pravdě musí přesvědčit samo. (Řím. 12:1) Ty jako rodič pro to můžeš hodně udělat, zvlášť když děti mají otázky. w17.12 3:3, 5, 6

Marta, která patřila k Ježíšovým učedníkům a blízkým přátelům, je zdrcena zármutkem. Zemřel její bratr Lazar. Je vůbec něco, co by ji mohlo utěšit? Ano. Ježíš jí slibuje: „Tvůj bratr vstane.“ (Jan 11:20–23) Marta si byla jistá, že k tomu jednou v budoucnosti dojde. Pak se ale stalo něco úžasného. Ježíš Lazara vzkřísil ještě ten den. My nemáme žádný důvod očekávat, že Ježíš nebo jeho Otec vzkřísí naše blízké v dnešní době. Jsi ale podobně jako Marta přesvědčený, že k tomu dojde v budoucnosti? Možná ti zemřel manželský partner, rodiče, prarodiče, nebo dokonce milované dítě. Nemůžeš se dočkat, až je obejmeš, budeš si s nimi povídat a smát se. Je skvělé, že tak jako Marta i ty máš pádné důvody říct: Vím, že můj blízký bude vzkříšen. Přesto bude pro každého z nás dobré, když se zamyslíme nad tím, proč ve vzkříšení věříme. w17.12 1:1, 2

Ježíš miloval Mojžíšův zákon. To nás nepřekvapuje, protože Zákon pocházel od někoho, kdo byl pro Ježíše nejdůležitější – od jeho Otce Jehovy. To, že Ježíš bude Boží zákon hluboce milovat, bylo prorocky vyjádřeno slovy dnešního denního textu. Ježíš svými slovy i skutky potvrdil, že Zákon je dokonalý, že řídit se jím je prospěšné a že všechno, co obsahuje, se splní. (Mat. 5:17–19) Ježíše muselo trápit, když viděl, jak znalci Zákona a farizeové Zákon jeho Otce překrucují. Puntičkářsky dodržovali úplné maličkosti. Ježíš jim řekl: „Dáváte desetinu z máty, kopru a kmínu.“ V čem byl tedy problém? Ježíš dodal: „Ale znevažujete závažnější záležitosti Zákona, totiž právo a milosrdenství a věrnost.“ (Mat. 23:23) Na rozdíl od samospravedlivých farizeů chápal, co je za tímto Zákonem a co nám každé přikázání odhaluje o Jehovovi. w17.11 3:1, 2

Lidé možná říkají: „Proč jsi tak upjatý? Prostě si užívej.“ Boží Slovo ale sexuální nemravnost zakazuje. (1. Tes. 4:4–8) Jehova nás vytvořil, a tak má právo dávat nám zákony. Říká, že sex by spolu měli mít jenom muž a žena, kteří uzavřeli manželství. Jehova nám dává zákony proto, že nás miluje. Jsou pro naše dobro. V rodinách, které se jimi řídí, je víc lásky, úcty a spokojenosti. Bůh úmyslné porušování jeho zákona netoleruje. (Hebr. 13:4) Z Božího Slova se učíme, jak se vyvarovat sexuální nemravnosti. Jeden důležitý způsob, jak to dělat, je hlídat svoje oči. (Mat. 5:28, 29) Křesťan se proto nedívá na pornografii ani neposlouchá hudbu s nemravnými texty. (Ef. 5:3–5) w17.11 4:9, 10

Jehovovi služebníci chválí Jehovu hudbou už dlouho. Je zajímavé, že když byli Izraelité Bohu věrní, zpěv tvořil důležitou součást jejich uctívání Jehovy. Například v rámci příprav na službu v chrámu král David zorganizoval 4 000 Levitů, kteří měli Jehovu chválit hudbou, a 288 z nich byli profesionální zpěváci. (1. Par. 23:5; 25:7) Hudba a zpěv patřily k hlavním částem programu i při zasvěcení chrámu. Bible uvádí: „A jakmile trubači a zpěváci jako jeden způsobili, že bylo slyšet jeden zvuk v chvále a děkování Jehovovi, a jakmile pozvedli zvuk trubkami a činely a nástroji písně a chválením Jehovy, ... Jehovova sláva naplňovala dům pravého Boha.“ Tato událost víru Izraelitů určitě posílila. (2. Par. 5:13, 14; 7:6) w17.11 1:4, 5

Ježíš věděl, že jeho učení bude lidi rozdělovat a že jeho následovníci budou potřebovat odvahu, aby se odporu dokázali postavit. Ježíšovým cílem bylo učit pravdu o Bohu, a ne rozdělovat rodiny. (Jan 18:37) Jeho učedníci ale museli vědět, že následovat ho nebude vždycky snadné, zvlášť když někdo z blízkých přátel nebo rodiny biblické pravdě neuvěří. Ježíšovými učedníky můžou být jenom ti, kdo mu jsou věrní i navzdory tomu, že se jim rodina posmívá, nebo je dokonce zavrhla. Získávají ale mnohem víc, než ztrácejí. (Mar. 10:29, 30) I když naši příbuzní jsou proti tomu, že uctíváme Jehovu, máme je pořád rádi. Mějme ale na paměti, že naše láska k Bohu a Kristu by měla být větší. (Mat. 10:37) Musíme si také uvědomovat, že Satan se bude snažit rodinné vazby využít k tomu, abychom Jehovu zradili. w17.10 2:3–6

Tato část vidění ukazuje, že Jehova nesnese, aby mezi jeho lidem byla jakákoli ničemnost neboli špatnost. Pokud něco takového uvidí, bude rychle reagovat a odstraní to. (1. Kor. 5:13) Poznáváme to z toho, že anděl nádobu okamžitě zavřel těžkým víkem. Toto vidění Izraelity v Zecharjášově době určitě povzbudilo – bylo pro ně zárukou, že Jehova nedopustí, aby čisté uctívání bylo pošpiněno. Také jim ale připomnělo, že mají odpovědnost dbát na to, aby uctívání Jehovy zůstalo čisté. Špatnosti nebude dovoleno, aby pronikla do Božího lidu a usadila se tam. Jehova se o nás láskyplně stará prostřednictvím své čisté organizace a my máme odpovědnost ji čistou uchovávat. Žádné špatné jednání do duchovního ráje nepatří. w17.10 3:14, 15, 17, 18

Prvních 39 biblických knih napsali Izraelité neboli Židé. Právě jim byla původně „svěřena Boží posvátná prohlášení“. (Řím. 3:1, 2) Ve třetím století př. n. l. už ale hodně Židů hebrejsky neumělo. Proč? Protože velkou část světa tehdy dobyl řecký vojevůdce Alexandr Veliký. (Dan. 8:5–7, 20, 21) S tím, jak se Řecká říše rozrůstala, se řečtina stala běžným jazykem mnoha jejích obyvatel, včetně Židů, kteří byli rozeseti na obrovském území. Pro většinu Židů tedy bylo časem těžké rozumět Hebrejským písmům. Co s tím? Ve druhém století př. n. l. byl dokončen překlad Bible z hebrejštiny do řečtiny. Sbírka těchto biblických knih začala být známá jako Septuaginta. Je to vlastně první překlad celých Hebrejských písem. w17.09 3:7–9

Zaměstnavatel vás možná často žádá, abyste o večerech a víkendech pracovali přesčas. To ale může být doba, kterou jste si vyhradili na rodinné uctívání, službu nebo shromáždění. Chce to odvahu, abyste takové požadavky odmítali a dávali dětem dobrý příklad. Rodiče ukazují, že jsou odvážní i tehdy, když dětem pomáhají dávat si duchovní cíle a dosahovat jich. Některým rodičům se nechce povzbuzovat děti k tomu, aby se staly průkopníky, sloužily tam, kde je to víc potřeba, pracovaly v betelu nebo pomáhaly na stavebních projektech. Možná se bojí, že děti se jednou nebudou schopné o ně nebo o sebe postarat. Moudří rodiče jsou ale odvážní a důvěřují, že Jehova dodrží svoje sliby. (Žalm 37:25) Takoví rodiče pomáhají dětem, aby získaly stejný postoj. (1. Sam. 1:27, 28; 2. Tim. 3:14, 15) w17.09 5:14, 15

Co můžeš dělat pro to, aby sebeovládání rozvíjely tvoje děti? Rodiče vědí, že s touto vlastností se děti nerodí. Měli by jim v tom dávat dobrý příklad. A to platí o všech vlastnostech, které se děti musí naučit. (Ef. 6:4) Pokud vidíš, že tvoje děti se neumí ovládat, zeptej se sám sebe, jestli jsi pro ně dobrým příkladem. Dávej ho tím, že budeš pravidelně chodit do služby a na shromáždění a že budeš vést rodinné uctívání. A když je to zapotřebí, neboj se říct dítěti „ne“. I Jehova dal určitá omezení Adamovi a Evě. Mohlo jim to pomoct, aby uznávali jeho autoritu. Podobně když rodiče vychovávají svoje děti a dávají jim dobrý příklad, učí je tím sebeovládání. Láska k Bohu a úcta k jeho měřítkům patří k tomu nejcennějšímu, co můžete dětem předat. (Přísl. 1:5, 7, 8) w17.09 1:17

Dokud bude existovat Satanův svět, budeme zažívat různé těžkosti. Může k nim patřit vysoká nezaměstnanost, vážné nemoci, pronásledování, přírodní katastrofy nebo ztráta majetku v důsledku zločinnosti. Oporou jeden druhému budeme jedině tehdy, když budeme soucitní. Něžný soucit nás bude podněcovat, abychom k druhým byli laskaví. (Ef. 4:32) Tyto stránky nové osobnosti nám pomůžou napodobovat Boha a utěšovat druhé. (2. Kor. 1:3, 4) Jak můžeme být ještě soucitnější k cizincům nebo jinak znevýhodněným lidem ve sboru? Chceme se s nimi skamarádit, aby se ve sboru cítili jako doma. (1. Kor. 12:22) Něžný soucit k přistěhovalcům také podnítil hodně bratrů a sester, aby se začali učit cizí jazyk. (1. Kor. 9:23) Vedlo to ke krásným výsledkům. w17.08 4:7–9

Jehova chce, abychom byli trpěliví neboli ochotní čekat. Co ti v tom pomůže? Modli se o Božího ducha. Pamatuj, že to dokážeš jenom s jeho pomocí. (Ef. 3:16; 6:18; 1. Tes. 5:17–19) Pros Jehovu, aby ti pomáhal trpělivě vytrvávat. Pamatuj také, co pomohlo Abrahamovi, Josefovi a Davidovi, aby trpělivě čekali na splnění Jehovových slibů. Věřili v Jehovu a důvěřovali mu. Nezaměřovali se jenom na sebe a na svoje pohodlí. Když budeme přemýšlet o tom, jak to s nimi dopadlo, povzbudí nás to, abychom byli trpěliví. I když zažíváme zkoušky a těžkosti, jsme rozhodnutí čekat na Jehovu. Je pravda, že čas od času se možná budeme ptát „Jak dlouho, Jehovo?“. (Iz. 6:11) Ale s podporou Božího svatého ducha můžeme být jako Jeremjáš a říkat slova dnešního denního textu. w17.08 1:18–20

Jako dítě si Ježíš určitě rád hrál a dováděl. Bible říká, že je „čas se smát ... a čas poskakovat“. (Kaz. 3:4) Ježíš si také vytvářel blízký vztah s Jehovou, a to tím, že studoval Písma. Když mu bylo 12, učitelé v chrámu žasli nad „jeho porozuměním a jeho odpověďmi“, které se týkaly duchovních věcí. (Luk. 2:42, 46, 47) Z malého Ježíše vyrostl šťastný dospělý muž. Díky čemu byl šťastný? Věděl, že Bůh po něm chce, aby kromě jiného „oznamoval dobrou zprávu chudým ... a navrácení zraku slepým“. (Luk. 4:18) Ježíš měl radost z toho, že dělal to, co si Bůh přál. Rád učil lidi o svém nebeském Otci. (Luk. 10:21) Potom co jedné ženě vysvětlil, jak správně Boha uctívat, řekl svým učedníkům: „Můj pokrm je, abych činil vůli toho, který mě poslal, a abych dokončil jeho dílo.“ (Jan 4:31–34) Byl šťastný proto, že Bohu a druhým dával najevo lásku. Když budeš dělat to samé, budeš šťastný i ty. w17.07 4:4, 5

Když byl Ježíš na zemi, svými slovy i skutky dokonale napodoboval krásné vlastnosti svého Otce. (Jan 5:19) Jehova ho poslal na zem, aby utěšoval „lidi se zlomeným srdcem“ a „všechny truchlící“. (Iz. 61:1, 2; Luk. 4:17–21) Ježíš byl známý tím, že s druhými soucítil – hluboce si uvědomoval, co lidé prožívají, a upřímně se snažil jim jejich trápení ulehčit. (Hebr. 2:17) Bible říká, že „Ježíš Kristus je týž včera a dnes a navždy“. (Hebr. 13:8) Jelikož jako „Hlavní zprostředkovatel života“ sám dobře ví, co to znamená cítit zármutek, je „schopen přijít na pomoc těm, kdo jsou zkoušeni“. (Sk. 3:15; Hebr. 2:10, 18) Když druzí zakoušejí bolest, dotýká se to jeho srdce, chápe jejich zármutek a „v pravý čas“ je utěší. (Hebr. 4:15, 16) w17.07 2:6, 7, 10

Je důležité vážit si duchovních pokladů, které máme od Jehovy. Nesmíme za žádnou cenu dovolit, aby Satan a jeho svět naši lásku k duchovním pokladům oslabili. Vůči jeho snahám nejsme imunní. Když si nedáme pozor, mohly by nás rozptýlit takové věci, jako je vidina dobře placené práce, sen o životě v luxusu nebo touha oslnit druhé svým bohatstvím. Apoštol Jan nám připomíná, že tento svět a to, co nabízí, brzy pominou. (1. Jana 2:15–17) Proto musíme být dál vděční za duchovní poklady a střežit je. Buď ochotný vzdát se čehokoli, co by mohlo oslabit tvoji lásku k Božímu království. S nadšením dál oznamuj dobrou zprávu a nikdy si nepřestaň vážit služby, která může lidem zachránit život. A stále usilovně hledej biblické pravdy. Když to budeš dělat, budeš si střádat poklad v nebi, kde ho nezničí mol ani rez a kde ti ho nikdo neukradne. (Luk. 12:33) w17.06 2:19, 20

Jehova nevládne despoticky. Ti, kdo ho poslouchají, se cítí svobodně a jsou radostní. (2. Kor. 3:17) David o Jehovovi řekl: „Důstojnost a nádhera jsou před ním, síla a radost jsou u jeho místa.“ (1. Par. 16:7, 27) A žalmista Etan napsal: „Šťastný je lid, který zná radostný křik. Jehovo, stále chodí ve světle tvého obličeje. V tvém jménu se radují po celý den a v tvé spravedlnosti jsou vyvýšeni.“ (Žalm 89:15, 16) Čím víc přemýšlíme o Jehovově dobrotě, tím víc jsme přesvědčení, že jeho vláda je ta nejlepší. Jehova nás vymyslel i stvořil, a tak dobře ví, co potřebujeme, abychom byli šťastní. A štědře nám to dává. Cokoli po nás chce, je pro naše dobro. A i když to od nás vyžaduje určité oběti, pokud Jehovu posloucháme, vždycky to vede k našemu štěstí. (Iz. 48:17) w17.06 4:10, 11

Zamysleme se nad tím, co prožívala jedna sestra z Anglie. Vždycky toužila po dětech, a tak když si uvědomila, že vzhledem ke svému věku už je v tomhle světě mít nebude, byla zdrcená. Pak se s manželem rozhodli, že si dítě adoptují. Ale stejně se nějakou dobu trápila. Řekla: „Věděla jsem, že když si dítě adoptujeme, nebude to stejné, jako kdybych porodila vlastní.“ Bible říká, že věřící žena bude „zachována v bezpečí rozením dětí“. (1. Tim. 2:15) To ale neznamená, že když má děti, automaticky získá věčný život. Co se tím tedy myslí? Matka je zaměstnaná péčí o děti a domácnost, takže nemá čas na to, aby pomlouvala druhé nebo se pletla do věcí, po kterých jí nic není. (1. Tim. 5:13) w17.06 1:6–8

Chtěl Elihu říct, že naše úsilí ve službě pro Jehovu je zbytečné? Ne. Myslel tím, že Jehova není na našem uctívání závislý. Od nikoho nic nepotřebuje. Svým úsilím nemůžeme přispět k tomu, že bude bohatší nebo silnější. Naopak, jakoukoli pěknou vlastnost nebo schopnost máme od něj a on si všímá, jak tyto dary používáme. Když projevujeme věrnou lásku lidem, kteří uctívají Jehovu, on to vnímá tak, jako bychom ji projevovali jemu osobně. Přísloví 19:17 říkají: „Kdo projevuje přízeň poníženému, půjčuje Jehovovi, a On mu oplatí jeho zacházení.“ Znamená tento verš, že Jehova si všímá úplně každého laskavého skutku, který uděláme pro druhé? Opravdu je to tak, že stvořitel vesmíru se považuje za dlužníka pouhých lidí, kteří s druhými jednají milosrdně, a že takové jednání považuje za půjčku a splácí ji svou přízní a požehnáním? Ano, je to tak. Potvrdil to i jeho vlastní Syn. (Luk. 14:13, 14) w17.04 5:3, 4

Co dalšího kromě čtení Bible a našich publikací můžeme dělat, abychom biblickou pravdu milovali ještě víc? Chodit každý týden na shromáždění. Hlavní způsob, jak tam studujeme Bibli, je pomocí Strážné věže. Pokud z tohoto shromáždění chceme mít maximální užitek, musíme se na něj dobře připravovat. Například bychom si měli vyhledat každý uvedený biblický verš. Strážná věž je dnes v mnoha jazycích k dispozici ke stažení na stránkách jw.org a v aplikaci JW Library. V některých elektronických formátech je možné si verše v každém studijním článku jednoduše rozkliknout. Ať už si verše vyhledáváme jakkoli, tím, že si je pečlivě čteme a přemýšlíme o nich, prohlubujeme svoji lásku k biblické pravdě. w17.05 3:14

Po křtu chceme dál žít v souladu se svým zasvěcením a věrně Bohu sloužit. Slib zasvěcení není možné zrušit – to, co jsme Bohu slíbili, nelze vzít zpátky. Pokud je někdo unavený ze služby Jehovovi a z křesťanského způsobu života, nemůže začít tvrdit, že se nikdy Bohu opravdu nezasvětil a že jeho křest je neplatný. Ve skutečnosti dal před svědky najevo, že se úplně zasvětil Bohu. Bude se zodpovídat před Jehovou a sborem z jakéhokoli vážného hříchu, kterého se dopustí. Ať o tobě nikdy nemůže být řečeno, že jsi „opustil lásku, kterou jsi měl zprvu“. Naopak chceme, aby o každém z nás Ježíš mohl říct: „Znám tvé skutky a tvou lásku a víru a službu a vytrvalost, a že tvých posledních skutků je víc než těch dřívějších.“ (Zjev. 2:4, 19) Dál se ze všech sil snaž žít v souladu se svým slibem zasvěcení a dělat tak Jehovovi radost. w17.04 1:12, 13

„Neučiní Soudce celé země, co je správné?“ (1. Mojž. 18:25) Těmito slovy Abraham vyjádřil důvěru, že Jehova bude v případě Sodomy a Gomory postupovat zcela spravedlivě. Byl přesvědčený, že by nikdy neusmrtil „spravedlivého s ničemným“. Něco takového bylo pro Abrahama „nemyslitelné“. Mohl si tím být jistý, protože sám Jehova určuje měřítka práva a spravedlnosti. Ve skutečnosti se slova překládaná jako „právo“ a „spravedlnost“ často objevují v Hebrejských písmech společně. Mezi tím, co je spravedlivé a co správné, v podstatě není rozdíl. Vzhledem k tomu, že Jehova stanovil dokonalá měřítka toho, co je správné, je logické, že věci vždycky posoudí spravedlivě. Navíc ve svém Slově říká, že „miluje spravedlnost a právo“. (Žalm 33:5) w17.04 3:1, 2

Rodiče, pokud chcete, aby vaše děti měly osobní vztah s Jehovou a žily věčně, je velmi důležitý váš příklad. Když uvidí, že hledáte „nejprve království“, naučí se důvěřovat tomu, že Jehova se o jejich každodenní potřeby postará. (Mat. 6:33, 34) Žijte proto skromně a nezadlužujte se. Vždycky upřednostňujte službu Jehovovi před hmotnými věcmi. Neusilujte o bohatství ani o „lidskou slávu“, ale o „poklad v nebi“ – o to, abyste se líbili Jehovovi. (Mar. 10:21, 22; Jan 12:43) Nikdy nebuďte tak vytížení, že byste na děti neměli čas. Kdykoli se rozhodnou dát přednost Jehovovi a neusilovat o slávu a peníze – ať už pro sebe, nebo pro vás – dejte jim najevo, že jste na ně pyšní. Odmítejte nekřesťanský názor, že děti by měly rodičům zajistit pohodlný život. Pamatujte, že „děti by neměly ukládat pro své rodiče, ale rodiče pro své děti“. (2. Kor. 12:14) w17.05 2:3, 4