Květen

Ukáznění může být bolestné, ale ještě bolestnější bývají důsledky toho, když ho člověk odmítne. (Hebr. 12:11) Uvažuj například o Kainovi. Když v sobě živil vražednou nenávist k Ábelovi, Bůh ho varoval: „Proč ses rozpálil hněvem a proč se ti protáhl obličej? Jestliže se obrátíš, abys jednal dobře, nebude vyvýšení? Ale jestliže se neobrátíš, abys jednal dobře, u vchodu se krčí hřích a dychtí po tobě; a ty, ty ho ovládneš?“ (1. Mojž. 4:6, 7) Kain to ale ignoroval a hřích ho přemohl. Způsobil si tak zbytečnou bolest a trápení. (1. Mojž. 4:11, 12) Kdyby Bohu naslouchal, nemuselo to dopadnout tak tragicky. Jehova si moc přeje nás zbytečného trápení ušetřit. (Iz. 48:17, 18) Proto přijímej ukázňování, a získáš moudrost. (Přísl. 8:33) w18.03 5:18–20

Jak Daniel poznal Jehovu? Jeho rodiče ho bezpochyby učili, aby si Jehovu a jeho Slovo zamiloval. A on tuto lásku prohluboval celý život. Pečlivě studoval Písma dokonce i ve stáří. Znal Jehovu velmi dobře. Také věděl, co všechno Jehova udělal pro Izraelity. Poznáváme to z jeho pokorné a upřímné modlitby zaznamenané u Daniela 9:3–19. Přečti si ji a do hloubky o ní přemýšlej. Pro Žida, který chtěl věrně sloužit Jehovovi, nebyl život v pohanském Babyloně snadný. Jehova Židům řekl: „Hledejte ... pokoj města, do něhož jsem vás nechal jít do vyhnanství.“ (Jer. 29:7) Zároveň ale od nich vyžadoval, aby uctívali jenom jeho. (2. Mojž. 34:14) Jak mohl Daniel poslechnout obě nařízení? Díky moudrosti od Boha pochopil, že musí v prvé řadě poslouchat Jehovu, a až pak lidské vládce. O stovky let později učil stejnou zásadu Ježíš. (Luk. 20:25) w18.02 2:11, 12

Jsi vážně nemocný, máš finanční problémy nebo zažíváš pronásledování? Je pro tebe někdy těžké zachovat si ve službě Jehovovi radost? Pokud ano, odvahu ti může dodat, když se zamyslíš nad příkladem Noema, Daniela a Joba. Tito nedokonalí muži překonávali těžkosti, se kterými se setkáváme i my. Někdy jim dokonce šlo o život. Přesto zůstali Jehovovi věrní a v jeho očích jsou vzorem víry a poslušnosti. (Ezek. 14:12–14) Slova dnešního denního textu napsal Ezekiel v Babylonii v roce 612 př. n. l. (Ezek. 1:1; 8:1) Blížilo se předpovězené zničení odpadlého Jeruzaléma, ke kterému došlo o pouhých pět let později. Bylo tam jenom málo lidí, kteří byli věrní a poslušní jako Noe, Daniel a Job a kteří díky tomu přežili. (Ezek. 9:1–5) Dnes je to podobné. Jenom ti, kdo jsou v Jehovových očích bezúhonní, přežijí konec tohoto špatného světa. (Zjev. 7:9, 14) w18.02 1:1–3

Pokud jsi mladý, polož si otázky: Chodím na shromáždění a do služby jenom proto, že to po mně chtějí rodiče? Opravdu pracuju na svém vztahu s Jehovou? Samozřejmě, že duchovní cíle by si neměli dávat jenom mladí. Každému z nás to pomůže duchovně zesílit. (Kaz. 12:13) Jakmile zjistíme, ve kterých oblastech se můžeme zlepšit, potřebujeme udělat změny, které nás v duchovním ohledu posunou kupředu. Stát se duchovním člověkem je velmi důležité. Je to vlastně otázka života a smrti. (Řím. 8:6–8) Jehova neočekává, že budeme dokonalí, a svým duchem nám pomáhá, abychom udělali potřebný pokrok. Bez opravdového úsilí to ale nepůjde. I když nás studium Bible může bavit, neměli bychom očekávat, že číst ji bude jako číst zábavný román. Vzácné a pro nás užitečné duchovní pravdy v ní musíme usilovně hledat. w18.02 4:10, 11

Než se někdo zasvětí Bohu a dá se pokřtít, nemusí znát každou biblickou nauku do nejmenšího detailu. Všichni křesťané se musí i po křtu dál učit. (Kol. 1:9, 10) Kolik toho tedy člověk musí vědět, než se dá pokřtít? Můžeme se poučit z toho, co zažila jedna rodina v prvním století. (Sk. 16:25–33) Kolem roku 50 navštívil Pavel během své druhé misionářské cesty Filipy. Na základě falešných obvinění tam byl spolu se svým spolupracovníkem Silem zatčen a uvězněn. V noci nastalo zemětřesení, které otřáslo věznicí, a všechny dveře se otevřely. Dozorce věznice měl strach, že vězni utekli, a chtěl proto spáchat sebevraždu. Pavel ho zarazil a se Silem oznámili jemu a jeho rodině pravdu o Ježíšovi. Vděčnost za to, co se dozvěděli, je podnítila, aby se bez otálení dali pokřtít. w18.03 2:7, 8

Jehova je šťastný a jeho služebníci také. Jsou šťastní, protože druhým dávají, na rozdíl od těch, kdo milují sami sebe a myslí jenom na to, co získat. (Sk. 20:35; 2. Tim. 3:2) Jak můžeš zjistit, jestli nemiluješ sám sebe víc než Boha? Zamysli se nad moudrou radou z Filipanům 2:3, 4: „Nic nebudete dělat ze svárlivosti ani ze samolibosti, ale s ponížeností mysli budete považovat ostatní za sobě nadřazené a nebudete s osobním zájmem upírat oči jen na své vlastní záležitosti, ale s osobním zájmem i na záležitosti ostatních.“ Můžeš si položit otázky: Uplatňuju tuto radu? Přemýšlím o tom, jak pomáhat lidem ve sboru nebo v obvodu? Je pravda, že věnovat druhým čas a energii není vždycky snadné. Vyžaduje to úsilí a oběti. Nic nám ale nepřinese větší štěstí než vědomí, že děláme radost vládci celého vesmíru. w18.01 4:6, 7

Jak to můžeš dělat? Přemýšlej o těchto otázkách: Opravdu věřím tomu, že toto je jediná organizace, kterou Jehova používá, aby na zemi uskutečnil svou vůli? Dělám všechno, co je v mých silách, abych s lidmi mluvil o Království a vyučoval je? Je z mého jednání vidět, že jsem pevně přesvědčený o tom, že žijeme v posledních dnech a že konec Satanova vládnutí je blízko? Důvěřuju Jehovovi a Ježíšovi tak pevně, jako když jsem Jehovovi zasvětil svůj život? (Mat. 24:14; 2. Tim. 3:1; Hebr. 3:14) Když si na tyto otázky odpovíš, pomůže ti to zjistit, jak silná je tvoje víra. Jak se můžeš připravit na Památnou slavnost? Třeba tak, že si přečteš články, které vysvětlují, proč je tato událost tak důležitá, a že o tom budeš přemýšlet. (Jan 3:16; 17:3) Jediný způsob, jak můžeme získat věčný život, je poznávat Jehovu a věřit v jeho Syna. Můžeš si tedy prostudovat náměty, díky kterým se k Jehovovi a Ježíšovi víc přiblížíš. w18.01 2:5, 6

Když si čteš Bibli a naše publikace a chodíš na shromáždění, dozvídáš se, jak ve zkouškách Bůh pomáhal druhým. Tvůj vztah s Jehovou ale sílí, když cítíš, jak pomáhá tobě. Jak jsi ty osobně zažil, že Jehova je dobrý? Každý křesťan pocítil Jehovovu dobrotu jedním mimořádným způsobem. Jehova nás vybídl, abychom se k němu a k jeho Synu přiblížili. Možná si říkáš: Jehova k sobě přitáhl moje rodiče a já jsem jenom udělal to, co oni. Pamatuj ale, že když ses zasvětil Jehovovi a dal se pokřtít, vytvořil se mezi vámi výjimečný vztah. Bible říká, že pokud „někdo miluje Boha, takového on zná“. (1. Kor. 8:3) Nikdy si tedy svého místa v Jehovově organizaci nepřestaň vážit. w17.12 4:12, 13

Když se řekne „ukázňování“, co tě napadne? Možná trest. Ukázňování ale znamená mnohem víc. V Bibli je toto slovo často použité v pozitivním smyslu, na mnoha místech vedle takových výrazů jako „poznání“, „moudrost“, „láska“ a „život“. (Přísl. 1:2–7; 4:11–13) Je to proto, že když nás Bůh ukázňuje, dává tím najevo, že nás miluje a že si přeje, abychom žili věčně. (Hebr. 12:6) Přestože k jeho ukázňování může patřit potrestání, nikdy není kruté ani násilné. Za slovem „ukázňování“ se skrývá hlavně vzdělávání, jako například výchova milovaného dítěte. Patříme do křesťanského sboru, a tak jsme součástí „Boží domácnosti“. (1. Tim. 3:15) Uznáváme proto Jehovovo právo určovat měřítka našeho chování a láskyplně nás usměrňovat, když je porušíme. Kromě toho, pokud má naše jednání nepříjemné následky, tak si díky ukáznění od našeho nebeského Otce uvědomíme, že je důležité ho poslouchat. (Gal. 6:7) w18.03 4:1, 3

Pokud jsi mladý, můžeš mít pocit, že tě rodiče nechápou nebo že jsou moc přísní. To tě může štvát a možná si začneš říkat, jestli vůbec chceš sloužit Jehovovi. Pokud bys ale Jehovu opustil, brzy bys přišel na to, že nikdo ve světě tě nemiluje víc než tvoji rodiče a přátelé ve sboru. Co myslíš, kdyby tě rodiče nikdy nepokárali nebo nepotrestali, věděl bys, že jim na tobě opravdu záleží? (Hebr. 12:8) Jsou samozřejmě nedokonalí, a tak tě možná štve způsob, jak tě ukázňují. Zkus se na to ale nezaměřovat a spíš chápat důvody, proč něco dělají nebo říkají. Zůstaň klidný a snaž se nereagovat přehnaně. Dej si za cíl stát se rozumným člověkem, který bude rady přijímat s chladnou hlavou a učit se z nich, ať už jsou dány jakýmkoli způsobem. (Přísl. 1:8) w17.11 5:16, 17

Možná znáš mladé, kteří se dali pokřtít, ale později začali pochybovat, že žít podle Božích měřítek je moudré. Někteří z nich dokonce Jehovovi přestali sloužit. Obáváš se proto, že se tvoje dítě stane křesťanem, ale pak jeho láska k biblické pravdě zeslábne. Jak tomu můžeš předejít a svému dítěti pomoct, aby dospělo k záchraně? (1. Petra 2:2) Odpověď najdeš v Pavlových slovech, která napsal Timoteovi: „Pokračuj v tom, co ses naučil a o čem ses přesvědčil, abys tomu věřil, protože víš, od jakých osob ses to naučil, a že od útlého dětství znáš svaté spisy [Hebrejská písma], které jsou schopné učinit tě moudrým k záchraně prostřednictvím víry ve spojitosti s Kristem Ježíšem.“ (2. Tim. 3:14, 15) Všimni si, o čem se Pavel zmínil: Timoteus 1. znal svaté spisy, 2. o tom, co se naučil, se přesvědčil a 3. získal moudrost, která vede k záchraně prostřednictvím víry v Krista. w17.12 3:2, 3

Mnohé lidi odrazuje od víry v Boha nauka o pekle, vybírání desátků nebo kázání o politice. Není divu, že stále více lidí si myslí, že můžou být spokojení i bez toho, že by se hlásili k nějaké náboženské organizaci. Člověk určitě může být šťastný, když není členem církve, která vyučuje falešné nauky. Nemůže ale být doopravdy šťastný, pokud nemá dobrý vztah s Jehovou, který je šťastným Bohem. (1. Tim. 1:11) Všechno, co Jehova dělá, je pro dobro druhých. Jeho služebníci jsou šťastní, protože také hledají způsoby, jak pomáhat druhým. (Sk. 20:35) Zamysli se například nad tím, jak uctívání Jehovy přispívá ke štěstí v rodině. Učíme se vážit si manželského partnera a být mu věrní, považovat manželský slib za posvátný, vychovávat z dětí slušné lidi a mít se v rodině upřímně rádi. Díky tomu, že uctíváme Jehovu, jsme ve sborech, kde je radostná atmosféra, a po celém světě máme velkou duchovní rodinu. w17.11 4:6, 7

S těmito slovy apoštola Pavla souhlasí hodně věrných Božích služebníků. Upřímně si přejeme dělat Jehovovi radost, ale protože jsme zdědili nedokonalost, stává se nám, že jednáme tak, jak nechceme. Kvůli tomu se pak někdy cítíme bídně. Někteří z těch, kdo udělali vážnou chybu, si dokonce myslí, že jim Jehova nikdy neodpustí. Bible nás ale ujišťuje, že ti, kdo hledají útočiště u Jehovy, nemusí podléhat pocitům viny. (Žalm 34:22) Potom co Pavel vyjádřil, jak bídně se cítí kvůli tomu, že nedokáže Jehovu poslouchat dokonale, zvolal: „Díky Bohu prostřednictvím Ježíše Krista, našeho Pána!“ (Řím. 7:25) Přestože bojoval se špatnými sklony a s výčitkami svědomí kvůli hříchům, kterých se dopustil v minulosti, činil pokání. Věřil, že mu Jehova na základě Ježíšovy výkupní oběti odpustil. Ježíš jako náš výkupce očišťuje naše svědomí a dává nám vnitřní klid. (Hebr. 9:13, 14) Je naším veleknězem, který je „také schopen úplně zachránit ty, kdo se skrze něho přibližují k Bohu, protože je vždy živý, aby za ně naléhavě prosil“. (Hebr. 7:24, 25) w17.11 2:1, 2, 15

Jak můžeme ukázat, že v souladu se svým slibem žijeme? Každý den se setkáváme s většími nebo menšími zkouškami. Tím, jak se k nim stavíme, dáváme najevo, jak blízký vztah s Jehovou máme. (Žalm 61:8) Jak například zareaguješ, když s tebou někdo v práci nebo ve škole začne flirtovat? Budeš to vnímat jako příležitost udělat to, co se líbí Jehovovi, a na takovou hru nepřistoupíš? (Přísl. 23:26) Nebo pokud žiješ v nábožensky rozdělené rodině, prosíš Jehovu, aby ti dával sílu projevovat křesťanské vlastnosti, přestože nikdo z tvých blízkých se o to nesnaží? Modlíš se každý den k našemu nebeskému Otci a děkuješ mu za to, že ti v životě radí a miluje tě? Děláš si každý den čas na čtení Bible? Když jsme se Jehovovi zasvětili, tak jsme mu to všechno vlastně slíbili. Držet se svého slibu znamená Jehovu poslouchat. Pokud ho posloucháme a děláme pro něj, co je v našich silách, dáváme tím najevo, že ho milujeme a že mu patříme. Naše uctívání je způsob života, není to pouhá formalita. w17.10 3:11, 12

Jeden známý textař řekl: „Slova tě vedou k myšlenkám. Díky hudbě prožiješ pocit. Ale při písni prožiješ myšlenku.“ Jaké lepší myšlenky bychom mohli prožít než ty, kterými vyjadřujeme chválu a lásku našemu nebeskému Otci? Není tedy divu, že zpěv neodmyslitelně patří k uctívání Jehovy, ať už zpíváme sami, nebo s bratry a sestrami. Jaké máš pocity, když máš ve sboru zpívat nahlas? Cítíš se nesvůj? V některých kulturách například muži neradi zpívají na veřejnosti. Tento postoj by mohl ovlivnit celý sbor, zvlášť když si jmenovaní bratři hledají důvody, proč nezpívat, nebo se zabývají jinými činnostmi, zatímco ostatní zpívají. (Žalm 30:12) Pokud zpěv považujeme za součást uctívání Jehovy, určitě během této části shromáždění nebudeme chtít odcházet nebo při ní chybět. w17.11 1:1–3

Všichni si přejeme mít pokojné vztahy a žít bez jakéhokoli strachu. Jsme vděční za „Boží pokoj“ neboli vnitřní klid, který máme od Jehovy a který nás může chránit před znepokojivými myšlenkami a pocity. (Fil. 4:6, 7) Těšíme se také z „pokoje s Bohem“, což znamená, že s ním máme dobrý vztah, a to díky tomu, že jsme se mu zasvětili. (Řím. 5:1) Teď ale ještě není doba na to, aby Bůh způsobil, že na zemi zavládne pokoj. Žijeme v posledních dnech, takže musíme řešit hodně problémů, kvůli kterým na nás doléhá úzkost. Lidé kolem nás mají násilné sklony. (2. Tim. 3:1–4) Jako křesťané musíme vést duchovní válku proti Satanovi a falešným naukám, které propaguje. (2. Kor. 10:4, 5) Náš pokoj ale můžou nejvíc ohrožovat příbuzní, kteří v Jehovu nevěří. Možná se nám za naši víru posmívají, obviňují nás z toho, že rozdělujeme rodinu, nebo nám vyhrožují, že pokud se své víry nevzdáme, zřeknou se nás. w17.10 2:1, 2

To, že se jazyk vyvíjí, platí i v případě jazyků, do kterých se překládá Bible. Překlad Bible, který byl dřív snadno srozumitelný, se časem může stát zastaralým. Uveďme si třeba Bibli krále Jakuba, která byla přeložena do angličtiny poprvé v roce 1611. Stala se z ní nejrozšířenější anglická Bible a významně ovlivnila angličtinu. Když poprvé vyšla v angličtině, byla napsaná moderním jazykem. Některá slova se ale časem stala zastaralými a dnes už jsou jen těžko srozumitelná. To samé platilo o Biblích v jiných jazycích, které tehdy vyšly, například o Kralické bibli v češtině. Jsme proto opravdu vděční za Překlad nového světa, který je napsaný současným jazykem. Celý nebo zčásti je k dispozici ve víc než 150 jazycích, takže ho může číst většina světové populace. Díky tomu, že je srozumitelný, může Boží Slovo působit na srdce lidí. w17.09 3:5, 6

Mladí, kteří chtějí být věrní Jehovovi, musí dělat důležitá rozhodnutí. Patří k tomu třeba to, s kým se budou kamarádit, co budou dělat ve volném čase, čemu se budou vyhýbat, aby zůstali morálně čistí, nebo kdy se dají pokřtít. Ke všem těmto rozhodnutím je zapotřebí odvaha. Mladí totiž dělají přesný opak toho, co si přeje Satan, který se vysmívá Bohu a jeho morálním zásadám. Jedno z důležitých rozhodnutí, jaké musí mladí udělat, se týká toho, čemu se v životě budou věnovat. V některých zemích jsou pod tlakem, aby vystudovali vysokou školu a našli si dobře placenou práci. V jiných zemích je náročná ekonomická situace, a tak můžou mít pocit, že musí finančně pomáhat rodině. Když si mladí odvážně stanoví duchovní cíle a budou v životě dávat na první místo službu Jehovovi, určitě je za to odmění. Pomůže jim, aby se dokázali postarat o svoji rodinu. Timoteus, který žil v prvním století, se zaměřoval na duchovní cíle a ty můžeš dělat to samé. (Fil. 2:19–22) w17.09 5:10–12

Když chceme udělat pokrok v sebeovládání, může nám pomoct pravidelné a pečlivé studium Bible. Jak to? Jsou v ní totiž uvedeny příklady, ze kterých je vidět, co dobrého sebeovládání přináší a k čemu to vede, když ho postrádáme. Jehova měl pádný důvod, proč je do Bible nechal zapsat. (Řím. 15:4) Uděláme tedy dobře, když si je budeme číst a do hloubky o nich přemýšlet. Zkus přijít na to, jak se z nich můžeš poučit ty a tvoje rodina. Pros Jehovu, aby ti v tom pomáhal. A když si uvědomíš, že se v nějakém ohledu ovládat nedokážeš, přiznej si to. Modli se, aby se ti to dařilo, a ze všech sil se snaž zlepšovat. (Jak. 1:5) Hledej v našich publikacích praktické rady, které ti v tom můžou pomoct. w17.09 1:15, 16

Výraz „nová osobnost“ se vztahuje na osobnost, která je „stvořena podle Boží vůle“. (Ef. 4:24) Získat ji není nad naše síly. Proč to můžeme říct? Jehova stvořil lidi ke svému obrazu, a tak můžeme napodobovat jeho krásné vlastnosti. (1. Mojž. 1:26, 27; Ef. 5:1) Potom co Pavel křesťany vybídl, aby si oblékli novou osobnost, poukázal na jednu její výraznou stránku – na nestrannost. Napsal: „Není Řek ani Žid, obřízka ani neobřízka, cizinec, Skyta, otrok, svobodný.“ Ve sboru by si nikdo neměl myslet, že na základě toho, jaké je rasy, národnosti nebo jaké má sociální postavení, je lepší než druzí. Proč? Protože praví Kristovi následovníci jsou si „všichni ... rovni“. (Kol. 3:11; Gal. 3:28, Slovo na cestu) Ti, kdo mají oblečenou novou osobnost, jednají se spoluvěřícími a s dalšími lidmi důstojně bez ohledu na jejich národnost nebo sociální postavení. (Řím. 2:11) w17.08 4:1, 3, 4

Jehova po nás nechce něco, co by sám nebyl ochotný dělat. V ochotě čekat dal ten nejlepší příklad. (2. Petra 3:9) Trpělivě čeká už tisíce let, než se definitivně vyřeší morální otázky, které vznikly v zahradě Eden, a jeho jméno bude úplně očištěno. Až se to stane, přinese to všem, kdo na něj trpělivě čekají, mnoho dobrého. (Iz. 30:18) Ochotný čekat je i Ježíš. I když byl Jehovovi věrný až do své smrti a hodnotu výkupní oběti předložil v roce 33, musel čekat až do roku 1914, než se stal králem. (Sk. 2:33–35; Hebr. 10:12, 13) A Ježíšovi nepřátelé budou úplně zničeni až na konci jeho tisícileté vlády. (1. Kor. 15:25) Můžeme si ale být jistí, že čekat se vyplatí. w17.08 1:16, 17

„Je to skoro rok, co nám zemřel syn, ale pořád cítíme hlubokou a nesnesitelnou bolest,“ říká Susi. A bratr, kterému náhle zemřela manželka, řekl, že zažívá „nepopsatelnou fyzickou bolest“. Je smutné, že něčím podobným prochází hodně bratrů a sester. Mnozí si nemysleli, že před Armagedonem o blízkého člověka přijdou. Ať už jsi to zažil ty, nebo někdo, koho znáš, možná se ptáš: Kde může člověk, který prožívá tak obrovskou bolest, najít útěchu? Říká se, že čas zahojí všechny rány. Ale je to vždycky tak? Jedna sestra, které zemřel manžel, k tomu dodala: „Podle mě je přesnější říct, že důležité je, čím ten čas člověk vyplní.“ Je to podobné jako s tělesným zraněním. Citová bolest časem poleví, pokud jí věnujeme láskyplnou péči. w17.07 2:1–3

Jaké plány ti doporučuje Jehova? Stvořil lidi tak, že jsou šťastní, když ho poznávají a věrně mu slouží. (Žalm 128:1; Mat. 5:3) V tom se naprosto lišíme od zvířat, kterým stačí, aby se nažrala, napila a měla mláďata. Jehova ale ví, že budeš šťastný, když do svých plánů zahrneš jiné věci. Náš stvořitel je „Bůh lásky“, je to šťastný Bůh a vytvořil nás „ke svému obrazu“. (2. Kor. 13:11; 1. Tim. 1:11; 1. Mojž. 1:27) Když našeho milujícího Boha budeš napodobovat, budeš šťastný i ty. Měl jsi někdy možnost přesvědčit se o tom, že Bible má pravdu, když říká, že „více štěstí je v dávání než v přijímání“? (Sk. 20:35) Je to jedna ze základních pravd o životě. Jehova si proto přeje, aby sis život naplánoval tak, že tím nejdůležitějším pro tebe bude projevovat lásku jemu a druhým lidem. (Mat. 22:36–39) w17.07 4:3

Jehova s námi jedná důstojně a s úctou. Stará se o nás lépe, než se o sebe dokážeme postarat my sami. Miluje všechny své služebníky jako skupinu. Zároveň se zajímá o každého osobně. Podívejme se na jeden příklad z minulosti. V průběhu asi 300 let Jehova prostřednictvím soudců vedl svůj lid a pomáhal mu vítězit nad nepřáteli. Při tom všem ale věnoval pozornost jednotlivcům. Jedním z nich byla Rut. Nebyla Izraelitka, a aby mohla uctívat Jehovu, vzdala se mnoha věcí. Bůh ji odměnil tím, že se vdala a narodil se jí syn. Ten se navíc stal součástí rodové linie, která vedla k Mesiášovi. Jehova také nechal její životní příběh napsat do Bible, do knihy, která nese její jméno. Představ si, jak bude Rut dojatá, až bude znovu žít a o všech těchto věcech se dozví. (Rut 4:13; Mat. 1:5, 16) w17.06 4:8, 9

V roce 1970, když bylo Peterovi 19, začal sloužit v britské pobočce. Jednou ve službě dům od domu potkal vousatého muže ve středním věku. Zeptal se ho, jestli by chtěl rozumět Bibli. Ten muž byl židovský rabín, a tak ho šokovalo, že ho nějaký mladík chce poučovat o Bibli. Chtěl Petera vyzkoušet, a proto se ho zeptal: „Chlapče, jakým jazykem byla napsána kniha Daniel?“ Peter odpověděl: „Část byla napsána aramejsky.“ Peter vzpomíná: „Ten rabín byl překvapený, že jsem znal odpověď. Ale ještě víc jsem byl překvapený já. Jak jsem to věděl? Když jsem přišel domů, prolistoval jsem si čísla Strážné věže a Probuďte se! z předchozích měsíců a našel článek, který vysvětloval, že část knihy Daniel byla napsána v aramejštině.“ (Dan. 2:4, ppč.) Svatý duch nám skutečně může připomenout věci, které jsme někdy dřív četli. (Luk. 12:11, 12; 21:13–15) w17.06 2:17

Určité starosti můžou přijít, když žena zjistí, že čeká miminko. Radostné očekávání manželů někdy střídají obavy. Možná si říkají, jestli těhotenství proběhne hladce a jestli dítě bude zdravé. Také je jim jasné, že přírůstek do rodiny zvýší jejich výdaje. A po narození dítěte přicházejí další změny. Žena většinu času a pozornosti věnuje miminku, takže manželé už na sebe nemají tolik času. Muž má také víc povinností, protože musí zajistit, aby rodina měla všechno, co potřebuje. Některé páry trápí něco jiného. Zoufale si přejí děti, ale nemůžou je mít. Když žena nemůže otěhotnět, působí jí to citovou bolest. w17.06 1:1, 5, 6

Jsme křesťané, a tak pochopitelně milujeme pravdu. Víme, že je v Božím Slově. Ježíš řekl svému Otci: „Tvé slovo je pravda.“ (Jan 17:17) Tuto pravdu si zamilujeme tak, že budeme Bibli studovat. (Kol. 1:10) To ale nestačí. Podívej se, k čemu dalšímu nás vybízí pisatel 119. žalmu. (Žalm 119:97–100) Uděláš si během dne čas, abys přemýšlel o tom, co sis v Bibli přečetl? Tvoje láska k biblické pravdě bude silnější, když se také zamyslíš nad tím, jaký užitek budeš mít z toho, když to uplatníš. Publikace, které připravuje naše organizace, můžeme přirovnat k vynikajícímu jídlu. Když takové jídlo jíme, uděláme si na to čas a vychutnáme si ho. Podobně si chceme vyhradit čas na studium. Pak „líbezná slova“ pravdy v obrazném smyslu můžou lahodit našemu patru a bude pro nás snazší si je zapamatovat a říct je druhým, až to budou potřebovat. (Kaz. 12:10) w17.05 3:11, 12

Chceme pomáhat trpícím lidem včetně těch, kteří nejsou svědkové Jehovovi. (Luk. 10:33–37) Nejlepší způsob, jak to dělat, je mluvit s nimi o Bibli. Jeden starší, který pomohl už mnoha přistěhovalcům, poznamenává: „Je důležité dát okamžitě najevo, že jsme svědkové Jehovovi a že naším posláním je pomáhat především duchovně, ne hmotně. Jinak by se s námi někteří mohli stýkat jenom kvůli osobnímu prospěchu.“ Když projevujeme křesťanskou lásku „cizím usedlíkům“, přináší to dobré výsledky. (Žalm 146:9) Jedna sestra vyprávěla, jak její rodina utekla z Eritrey, kde zažívali pronásledování. Čtyři její děti podnikly osmidenní vyčerpávající cestu pouští, než dorazily do Súdánu. Sestra řekla: „Bratři se tam k nim chovali jako k blízkým příbuzným. Poskytli jim jídlo, oblečení a střechu nad hlavou a zajistili jim dopravu. Kdo jiný by vzal k sobě cizince jenom proto, že uctívají stejného Boha? Jedině svědkové Jehovovi!“ (Jan 13:35) w17.05 1:17, 19, 20

„Má snad Bůh nějaký prospěch z člověka? Že by mu chytrák nějak prospíval? Copak tvá spravedlnost Všemohoucího zajímá? Žiješ-li bezúhonně, co z toho má?“ (Job 22:1–3, Bible21) Přemýšlel jsi někdy nad podobnými otázkami? Když je Temanita Elifaz poprvé položil Jobovi, byl přesvědčený, že odpověď je „ne“. Jeho společník Šuchovec Bildad dokonce tvrdil, že lidé nemůžou mít Boží přízeň. (Job 25:4) Tito falešní utěšitelé zastávali názor, že naše úsilí sloužit věrně Jehovovi je k ničemu, že pro Boha neznamenáme víc než mol, larva nebo červ. (Job 4:19; 25:6) Svoje pocity dal Jehova najevo, když Elifaze, Bildada a Cofara pokáral za to, že nemluvili pravdu. Ale z Joba měl radost a nazval ho „můj sluha“. (Job 42:7) Člověk tedy může být „k užitku samotnému Bohu“. w17.04 5:1, 2

V tomto starém světě už žijeme tak dlouho, že si možná ani neuvědomujeme, kolik stresu nám tyto podmínky působí. Jsme na tom podobně jako lidé, kteří bydlí poblíž frekventované vlakové stanice a možná už nevnímají tamní hluk, nebo lidé, kteří žijí kousek od skládky a možná už necítí zápach. Ale až bude se všemi špatnými věcmi konec, bude to ohromná úleva! Co nahradí ty stresy, které dnes prožíváme? Všimni si slibu, který je v dnešním denním textu. Jak na tebe ta slova působí? Něco takového chce Jehova i pro tebe. Především se tedy v těchto těžkých posledních dnech snaž ze všech sil zůstat blízko Jehovy a jeho organizace. Važ si své naděje a rozjímej o ní, ať je pro tebe skutečná. A co nejvíc o ní mluv s druhými. (1. Tim. 4:15, 16; 1. Petra 3:15) Potom si můžeš být jistý, že s tímto odsouzeným starým světem nepomineš. Naopak jeho konec přežiješ a budeš se po celou věčnost radovat! w17.04 2:16, 17

Možná tuto skutečnost dobře chápeme, ale když projevy nedokonalosti nějakého bratra pocítíme sami na sobě, může to být těžké. Napodobíš v takové situaci Jehovův smysl pro spravedlnost? Například jak zareaguješ, když nějaký starší utrousí poznámku, která se zdá být předpojatá? Dovolíš, aby oslabilo tvoji víru to, když nějaký starší bez rozmyslu řekne něco, co tě urazí nebo zraní? Místo abys hned došel k závěru, že by ten bratr dál neměl být starším, budeš trpělivě čekat na Ježíše, hlavu sboru? Zaměříš se na bratrovu chybu, nebo si připomeneš, že už řadu let věrně slouží Jehovovi? Pokud nějaký bratr, který ti ublíží, bude dál starším, nebo mu dokonce budou svěřeny další úkoly, budeš se s ním radovat? Pokud budeš ochotný odpouštět, napodobíš tím Jehovův smysl pro spravedlnost. (Mat. 6:14, 15) w17.04 4:18