Duben

Jak můžeme mít z těchto vzácných darů užitek? Třeba tak, že napodobujeme jejich víru a pěkný příklad nebo že uplatňujeme jejich rady založené na Bibli. (Hebr. 13:7, 17) Měj na mysli, že starší nás milují a chtějí, abychom duchovně sílili. Když si například všimnou, že chybíme na shromážděních nebo ztrácíme nadšení ze služby, bezpochyby nám rychle podají pomocnou ruku. Budou nám naslouchat a pak nás povzbudí vřelými slovy a dají nám vhodnou biblickou radu. Vnímáš takovou pomoc jako důkaz lásky, kterou k tobě Jehova cítí? Pamatuj, že dát nám radu nemusí být pro starší snadné. Když ti tedy dávají radu, jak jim to můžeš ulehčit? Buď pokorný, přístupný a vděčný. Dívej se na jejich pomoc jako na projev Boží lásky k tobě. Nejenže to bude dobré pro tebe, ale i starší budou mít ze své práce radost. w18.03 5:15, 16

Každé dítě je jedinečné a každému trvá různě dlouhou dobu, než duševně a citově dospěje. Některé děti jsou takto dospělé relativně brzy a už jako malé mluví o tom, že by se chtěly dát pokřtít. Jiné můžou být na křest připravené až o několik let později. Rozumní rodiče proto děti ke křtu netlačí, ale každému z nich pomáhají dělat duchovní pokroky s ohledem na jeho tempo. Když jedná podle slov dnešního denního textu, mají z toho radost. Nikdy by ale neměli zapomenout, že jejich cílem je, aby se dítě stalo křesťanem. Měli by se proto zamyslet nad otázkou: Ví toho naše dítě dost na to, aby se Bohu zasvětilo a dalo se pokřtít? w18.03 2:6

Pokud přijmeme nějaké pozvání, neměli bychom ho z malicherných důvodů zrušit. Náš hostitel už možná udělal nějaké přípravy a všechny jeho snahy by přišly nazmar. (Mat. 5:37) Někteří občas zruší nějaké pozvání, aby mohli přijmout jiné, zdánlivě lepší. Je to ale laskavé a ohleduplné? Pohostinnost bychom měli přijmout s upřímnou vděčností, bez ohledu na to, co nám hostitel nabízí. (Luk. 10:7) A když musíme pozvání kvůli skutečně nevyhnutelným okolnostem zrušit, bude laskavé a ohleduplné, když o tom hostiteli dáme vědět co nejdřív. Je také důležité respektovat místní zvyky. V některých kulturách jsou nezvaní hosté vítaní, v jiných je lepší návštěvu naplánovat. V některých kulturách se očekává, že hosté ze zdvořilosti odmítnou první nebo i druhé pozvání, v jiných by to bylo projevem nevděčnosti. Dělejme maximum pro to, aby hostitelé byli rádi, že nás pozvali. w18.03 3:20, 21

Pamatuj, že aby se člověk stal duchovně smýšlejícím, nestačí jenom znát Bibli. (1. Král. 4:29, 30; 11:4–6) Takže co je kromě poznání Bible zapotřebí? Musíme pracovat na tom, abychom měli pevnou víru. (Kol. 2:6, 7) Jedním důležitým krokem je prostudovat si knihu „Zachovávejte se v Boží lásce“. Až to uděláš, uvidíš, jak podle biblických zásad žít. A co když už ji máš prostudovanou? Zkus si vybrat nějaký jiný studijní materiál, který ti pomůže mít pevnou víru. (Kol. 1:23) O tom, jak přečtenou látku uvést do praxe, se snaž rozjímat a modli se, aby ti v tom Jehova pomáhal. Nezapomeň, že cílem tvého studia a rozjímání by mělo být rozvíjet upřímnou touhu dělat to, co si přeje Jehova, a poslouchat jeho zákony. (Žalm 40:8; 119:97) Zároveň se učíš odmítat věci, které zpomalují tvůj duchovní růst. (Tit. 2:11, 12) w18.02 4:7–9

Abychom získali víru, jakou měl Noe, je nutné pečlivě studovat Boží Slovo a to, co se dozvídáme, si brát k srdci a nechat se tím tvarovat a vést. (1. Petra 1:13–15) Pak nás bude víra a moudrost chránit před Satanovými vychytralými plány a před zlým vlivem tohoto světa. (2. Kor. 2:11) Hodně lidí miluje násilí a nemravnost a zaměřuje se na uspokojování svých nesprávných tužeb. (1. Jana 2:15, 16) Dokonce ignorují důkazy, že konec tohoto špatného světa je blízko. Kdybychom neměli silnou víru, mohli bychom začít přemýšlet stejně. Všimni si, že když Ježíš přirovnal naši dobu k Noemově, nemluvil o násilí nebo nemravnosti, ale o nebezpečí duchovní otupělosti. (Mat. 24:36–39) Zeptej se sám sebe: Je z mého života vidět, že skutečně znám Jehovu? Motivuje mě moje víra, abych žil podle Božích měřítek a mluvil o nich s druhými? Odpovědi na tyto otázky ti pomůžou zjistit, jestli tak jako Noe chodíš s pravým Bohem. (1. Mojž. 6:9) w18.02 2:8-10

Lidem, kteří mají špatné vlastnosti, se nemůžeme vyhnout úplně. Možná s nimi musíme pracovat, chodit do školy nebo žít. Nemusíme ale jako oni přemýšlet nebo se chovat. Co nám v tom pomůže? Posilujme svůj vztah s Jehovou tím, že budeme studovat Bibli a za blízké přátele mít lidi, kteří ho milují. Chceme také, aby se o Jehovovi dozvěděli ještě další lidé. Hledej příležitosti, abys s nimi o Bohu mohl mluvit, a pros ho, aby ti pomohl říct ve správnou chvíli ta správná slova. Měli bychom druhým dát najevo, že jsme svědkové Jehovovi. Svým hezkým chováním pak budeme oslavovat Boha, a ne sami sebe. Jehova nás učí, abychom „odvrhli bezbožnost a světské touhy a žili uprostřed tohoto nynějšího systému věcí se zdravou myslí a spravedlností a zbožnou oddaností“. (Tit. 2:11–14) Pokud se chováme tak, jak se to líbí Jehovovi, lidé si toho všimnou, a možná dokonce řeknou: „Půjdeme s vámi, neboť jsme slyšeli, že je s vámi Bůh.“ (Zech. 8:23) w18.01 5:17, 18

Je špatné mít rád sám sebe? Ne. Ve zdravé míře je to normální, dokonce nutné. Jehova nás tak vytvořil. Ježíš řekl: „Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.“ (Mar. 12:31) Pokud nemáme rádi sebe, nemůžeme milovat druhé. Bible také říká: „Manželé [by měli] milovat své manželky jako svá vlastní těla. Kdo miluje svou manželku, miluje sebe, neboť nikdo nikdy neměl v nenávisti své vlastní tělo; ale živí je a něžně je chová.“ (Ef. 5:28, 29) Takže je jasné, že nějakou lásku k sobě samému bychom měli mít. Láska k sobě samému, o které se píše ve 2. Timoteovi 3:2, je pokřivená, sobecká láska. Lidé, kteří sami sebe milují příliš, myslí na sebe víc, než je nutné. (Řím. 12:3) V životě se zajímají hlavně o sebe. Na druhých jim moc nezáleží. Když se něco nepodaří, mají tendenci obviňovat někoho jiného, místo aby uznali svoji chybu. Takoví lidé nejsou skutečně šťastní. w18.01 4:4, 5

Když studujeme Bibli, tak Jehovovi nasloucháme, a když s ním chceme mluvit, tak se pomodlíme. Neměli bychom se ale modlit jenom ze zvyku nebo považovat modlitbu za nějaké zaříkadlo, díky kterému se zadaří. Modlitba je rozhovor s naším Stvořitelem. Jehova chce slyšet to, co máš na srdci. (Fil. 4:6) Takže když jsi kvůli něčemu smutný, dej na moudrou biblickou radu „uvrhni své břemeno na Jehovu“. (Žalm 55:22) Miliony bratrů a sester můžou říct, že jim to pomáhá. A tak to vyzkoušej i ty! Modlit bychom se ale neměli, jenom když potřebujeme, aby nám Jehova pomohl. Někdy jsme tak pohlceni svými problémy, že nevidíme to všechno dobré, co od Jehovy máme. Každý den tedy zkus přijít aspoň na tři věci, za které jsi mu vděčný, a pak za ně poděkuj. w17.12 4:10, 11

Každý rok se tisíce lidí, kteří studují Bibli, zasvětí Jehovovi a dají se pokřtít. Často jsou to mladí lidé, které rodiče odmalička učili o Jehovovi a kteří se rozhodli pro ten nejlepší způsob života. (Žalm 1:1–3) Pokud jsi rodič, určitě se těšíš na den, kdy se tvůj syn nebo dcera dá pokřtít. (Srovnej s 3. Jana 4.) Určitě si přeješ, aby tvoje dítě znalo svaté spisy, ke kterým dnes patří Hebrejská písma a Křesťanská řecká písma. Dokonce i velmi malé dítě se může učit o lidech a událostech z Bible. Jehovova organizace vydala hodně knih, brožur a videí, které můžeš používat, abys v tom svému dítěti pomáhal. Pamatuj, že znát Bibli je základ, na kterém si dítě vytváří pevný vztah s Jehovou. w17.12 3:1, 4

Co když jsi manželka a máš pocit, že se k tobě nevěřící manžel nechová tak, jak by měl? Zlepšíš svoji situaci tím, že se s ním budeš hádat a jeho chování mu vyčítat? Možná nakonec dosáhneš toho, co chceš, ale pomůže mu to, aby chtěl sloužit Jehovovi? Nejspíš ne. Když mu ale dáš najevo, že k němu máš jako k hlavě rodiny úctu, můžeš tím přispět k pokoji v rodině, svým chováním budeš chválit Jehovu, a dokonce manželovi můžeš pomoct, aby Jehovu začal uctívat, takže odměnu získáte oba. (1. Petra 3:1, 2) A co když jsi manžel a máš pocit, že se k tobě nevěřící manželka chová neuctivě? Bude to pro ni snazší, když na ni budeš křičet a dávat jí tak najevo, kdo má v rodině hlavní slovo? Samozřejmě že ne. Bůh od tebe očekává, že svoji autoritu budeš uplatňovat laskavě, tak jak to dělal Ježíš. Ježíš jako hlava křesťanského sboru jedná s druhými laskavě a trpělivě. (Luk. 9:46–48) Když jeho příklad budeš napodobovat, možná Jehovu začne uctívat i tvoje manželka. w17.11 5:13, 14

Populární názory ignorují nebo zlehčují Jehovova měřítka a postupně by mohly oslabit naši víru. Setkáváme se s nimi všichni. Jsou propagovány v televizi, na internetu, v práci nebo ve škole. V mnoha zemích lidé často říkají, že nevěří v Boha. Považují se za ateisty. Možná otázku existence Boha pečlivě neprozkoumali a líbí se jim, že si můžou dělat, co chtějí. (Žalm 10:4) Jiní si možná připadají inteligentní, když říkají, že můžou být charakterní, i když v Boha nevěří. Zakládá se tvrzení, že Stvořitel neexistuje, na logických argumentech? Když chce člověk zjistit, jestli byl život stvořen, a přitom spoléhá na vědu, může se ztratit ve změti informací. Ve skutečnosti je ale odpověď jednoduchá. Pokud dům musí někdo postavit, o co víc to platí o všem, co je živé. w17.11 4:2-4

Proč je důležité, abychom byli na Památné slavnosti? Jeden důvod je, že na shromážděních uctíváme Jehovu. Můžeme si být jistí, že Jehova a Ježíš si všímají, kdo vynaloží úsilí, aby se tohoto nejdůležitějšího shromáždění v roce zúčastnil. Chceme, aby viděli, že na Památné slavnosti jsme – tedy pokud to pro nás nebude fyzicky nebo jinak nemožné. Když je z našeho jednání patrné, že jsou pro nás shromáždění důležitá, Jehova má další důvod zachovat naše jméno ve své „pamětní knize“. O této knize se v Bibli píše také jako o „knize života“. Obsahuje jména všech, kterým Jehova chce dát věčný život. (Zjev. 20:15) V týdnech před Památnou slavností si můžeme vyhradit čas, abychom se důkladně zamysleli nad tím, jak pevný je náš vztah s Jehovou. (2. Kor. 13:5) w18.01 2:4, 5

Jakmile se člověk dostal do útočištného města, byl v bezpečí. O těchto městech Jehova řekl: „Budou vám sloužit za útočiště.“ (Jozue 20:2, 3) Nevyžadoval, aby tam člověk byl znovu souzen za to samé. Navíc do města nemohl vstoupit mstitel krve a dotyčného zabít. Ten, kdo utekl do útočištného města, se tedy už nikdy nemusel bát odvety. Díky Jehovovi mohl žít v bezpečí. Nebylo to útočištné vězení. Ve městě mohl pracovat, pomáhat ostatním a pokojně sloužit Jehovovi. Mohl tam žít šťastně a spokojeně. Někteří bratři a sestry, kteří se těžce provinili a litovali toho, se přesto cítí „uvěznění“ v pocitu viny, a dokonce si myslí, že jim Jehova nikdy neodpustí. Pokud je to i tvůj případ, buď si prosím jistý, že jakmile ti Jehova odpustil, jsi díky jeho milosrdenství v bezpečí. w17.11 2:6, 13, 14

Jeden způsob, jak můžeme podporovat jednotu, je přemýšlet o významu symbolů, které se používají při Památné slavnosti. Uvažovat do hloubky o tom, jaký význam má nekvašený chléb a červené víno, bychom měli před samotnou slavností, ale zvlášť během toho večera. (1. Kor. 11:23–25) Nekvašený chléb představuje dokonalé tělo, které za nás Ježíš obětoval. Červené víno symbolizuje jeho krev. Měli bychom mít na mysli, že Kristova výkupní oběť je vyjádřením jednak lásky, jakou Jehova ukázal tím, že za nás dal svého Syna, a jednak lásky, jakou Ježíš ukázal tím, že byl ochotný za nás zemřít. Když o těchto dvou největších projevech lásky přemýšlíme, chceme ji opětovat. A to, že každý z nás miluje Jehovu, nás stmeluje a posiluje naši jednotu. w18.01 2:11

Jehova nás hluboce miluje. Má nás tak rád, že dal svého Syna, abychom měli možnost žít věčně. (Jan 3:16) Pokud by svoje sliby ohledně naší budoucnosti nedodržel, měl by Satan a další Jehovovi nepřátelé pravdu. Satan tvrdí, že Jehova je lhář, který lidem odpírá dobré věci a vládne nespravedlivě. Nepřátelé se Božím slibům vysmívají a říkají: „Kde je ta jeho slíbená přítomnost? Vždyť ode dne, kdy naši praotcové usnuli ve smrti, všechno pokračuje přesně jako od počátku stvoření.“ (2. Petra 3:3, 4) Jehova ale svoje sliby splní. Ospravedlnění jeho svrchovanosti totiž bude znamenat i záchranu poslušného lidstva. (Iz. 55:10, 11) Kromě toho Jehova svoji autoritu uplatňuje s láskou. Můžeme si tedy být jistí, že své věrné služebníky bude vždycky milovat a vážit si jich. (2. Mojž. 34:6) w17.06 3:7

Od chvíle, kdy Jehova slíbil výkupné, jak je to zapsáno v 1. Mojžíšově 3:15, byla z jeho pohledu tato oběť už jakoby předložena. O 4 000 let později dal za lidi „svého jediného zplozeného Syna“. (Jan 3:16) Za Jehovovu lásku jsme skutečně vděční! Nesobeckou lásku jsme schopní dávat najevo i my, protože Bůh nás stvořil ke svému obrazu. Abel miloval Boha a dal to najevo tím, že nesobecky obětoval to nejlepší, co měl. (1. Mojž. 4:3, 4) Noe svoji nesobeckou lásku k lidem projevil tak, že desítky let oznamoval Boží poselství, i když neviděl žádnou odezvu. (2. Petra 2:5) Abrahamova láska k Bohu byla silnější než jeho pocity, které měl, když mu Jehova řekl, aby obětoval svého syna Izáka. (Jak. 2:21) Chceme být jako tito muži a milovat Boha a lidi, i když to zrovna není lehké. w17.10 1:3, 4

Naším veleknězem je Ježíš a to je pro nás ujištěním, že nám můžou být odpuštěny hříchy a že najdeme „nezaslouženou laskavost jako pomoc v pravý čas“. (Hebr. 4:16) Proto v Ježíšovu oběť věř. Věř tomu, že se výkupné vztahuje na tebe. (Gal. 2:20, 21) Věř tomu, že je základem pro odpuštění tvých hříchů. Věř tomu, že naději na věčný život dává tobě. Ježíšova oběť je darem od Jehovy pro tebe. A když nám Jehova odpustí, nemusíme se bát toho, že hledá důvod, aby náš hřích znovu vytáhl nebo nás za něj soudil. (Žalm 103:8–12) Tím, že nám odpustí, si můžeme být naprosto jistí. w17.11 2:14–17

Při první Pánově večeři Ježíš pronesl neobvyklou modlitbu. Mluvil o vzácné jednotě, která je mezi ním a jeho Otcem. Také se modlil o to, aby stejným způsobem byli sjednoceni všichni jeho učedníci. Jehova tuto modlitbu svého milovaného Syna rozhodně vyslyšel. Památná slavnost víc než jakékoli jiné shromáždění jasně ukazuje, že svědkové Jehovovi jsou jednotní. V některých zemích je neslýchané, že by se lidé odlišné barvy pleti sešli společně na nějakém náboženském setkání. A když se to stane, druzí to komentují negativně. Jehova a Ježíš to ale vidí jinak. Pro ně je jednota Božího lidu v den Památné slavnosti něčím nádherným. To, že jsme tak jednotní, nás nepřekvapuje. Jehova to předpověděl. (Ezek. 37:15–17; Zech. 8:23) w18.01 2:7–9

„Stavitelé“ byli židovští vůdci, kteří zavrhli Mesiáše. Udělali mnohem víc, než že jenom Ježíše ignorovali nebo ho nepřijali jako Krista. Mnozí Židé ho zavrhli do té míry, že se dožadovali toho, aby byl zabit. (Luk. 23:18–23) I oni byli zodpovědní za jeho smrt. Pokud byl Ježíš zavržen a zabit, jak se mohl stát „vrcholem rohu“ neboli „nejvyšším úhelným kamenem“? Jedině tak, že byl vzkříšen. Apoštol Petr mluvil o Ježíši Kristu Nazaretském a řekl, že oni ho „přibili na kůl“, ale Bůh ho „vzbudil z mrtvých“. (Sk. 3:15; 4:5–11; 1. Petra 2:5–7) Jakmile byl vzkříšen, stal se tím jediným, jehož prostřednictvím „máme být zachráněni“. (Sk. 4:12; Ef. 1:20) w17.12 2:6–9

Když Ježíš mluvil o velkém soužení, které má brzy začít, řekl, že lidé „uvidí Syna člověka, jak přichází na nebeských oblacích s mocí a velkou slávou. A vyšle své anděly se silným zvukem trubky, a ti shromáždí jeho vyvolené.“ (Mat. 24:29–31) Ježíš shromáždí své vyvolené, až všechny pomazané křesťany, kteří budou ještě na zemi, vezme do nebe. To se stane po začátku velkého soužení, ale před vypuknutím armagedonské války. V této válce bude Ježíš společně se 144 000 bojovat proti králům země a zvítězí nad nimi. (Zjev. 17:12–14) Památná slavnost, která se bude konat před tím, než Ježíš přijde, aby shromáždil pomazané, bude tedy tou poslední. w18.01 2:15

V nebi bude Ježíš žít „po celou věčnost“. (Zjev. 1:5, 18; Řím. 6:9; Kol. 1:18; 1. Petra 3:18) Své věrné apoštoly ujistil, že s ním v nebi budou vládnout. (Luk. 22:28–30) Pavel napsal, že Kristus „byl vzbuzen z mrtvých, první ovoce z těch, kdo usnuli ve smrti“. Dál naznačil, že do nebe budou vzkříšeni i další, když řekl: „Každý ve svém vlastním pořadí: Kristus, první ovoce, potom ti, kdo patří Kristu, během jeho přítomnosti.“ (1. Kor. 15:20, 23) Svědkové Jehovovi na základě studia Bible už před mnoha lety došli k závěru, že Kristova slíbená přítomnost začala roku 1914, a věří, že konec tohoto zlého světa je za dveřmi. w17.12 2:11, 14–16

I náš soucitný Otec zažil ztrátu svých služebníků, které miloval, například Abrahama, Izáka, Jákoba, Mojžíše a krále Davida. (4. Mojž. 12:6–8; Mat. 22:31, 32; Sk. 13:22) Z Bible se dozvídáme, že Jehova se nemůže dočkat, až tyto věrné muže vzkřísí. (Job 14:14, 15) Budou šťastní a plní života. Jehovovi také zemřel jeho milovaný Syn – ten, kterého měl „zvláště rád“. (Přísl. 8:22, 30) Slova nedokážou vyjádřit bolest, jakou cítil, když jeho Syn umíral krutou smrtí. (Jan 5:20; 10:17) Můžeme mít pevnou důvěru, že Jehova nás podpoří. Neměli bychom se proto zdráhat se k němu modlit a říkat mu, jak moc nás ta ztráta bolí a jak se cítíme. Je utěšující vědět, že chápe, co prožíváme, a že je nablízku, aby nám dal potřebnou sílu. (2. Kor. 1:3, 4) w17.07 2:3–5

Dnes miliony lidí ze srdce dávají „hodnotné věci“, ke kterým patří čas, síly a peníze, a tak podporují Jehovův velký duchovní chrám. (Přísl. 3:9) Jehova nikdy nezapomene na to, co pro něj děláme, ani na to, jak moc ho milujeme. Boží lid v těchto posledních dnech vykonává obrovské dílo. Je to možné díky Jehovovu požehnání a Kristovu vedení. Jsme šťastní, že patříme do organizace, která je pevná, bezpečná a trvalá. Važ si toho, že patříš k Jehovovu lidu, a nikdy nepřestaň „naslouchat hlasu Jehovy, svého Boha“. (Zech. 6:15) Díky tomu tě náš král a velekněz bude dál chránit. Podporuj pravé uctívání, jak jenom můžeš. Když to budeš dělat, můžeš si být jistý, že Jehova tě ochrání, přežiješ konec tohoto světa a budeš moct žít věčně. w17.10 4:18, 19

Celý Satanův systém – politika, náboženství a obchod – už brzo padne. Proroci Ezekiel a Sefanjáš předpověděli, že zlato a stříbro, které byly po staletí v obchodním světě tak důležité, ztratí veškerou hodnotu. (Ezek. 7:19; Sef. 1:18) Jak by ses cítil, kdyby tvůj život byl u konce a ty sis uvědomil, že jsi obětoval pravé bohatství, abys získal „nespravedlivé bohatství“ tohoto světa? Možná by ses cítil jako člověk, který celý svůj život tvrdě pracoval, aby si vydělal spoustu peněz, ale nakonec zjistil, že jsou všechny falešné. (Přísl. 18:11) Hmotné věci tohoto světa jednoho dne selžou. Nepromarni tedy příležitost využívat je teď k tomu, abys upevňoval přátelství s Jehovou a Ježíšem. Cokoli děláme pro Boží království, nás v duchovním ohledu obohacuje. w17.07 1:16

Někteří křesťané, kteří vážně zhřešili, se to snaží skrýt, aby se neztrapnili nebo nezklamali druhé. (Přísl. 28:13) Takové jednání je ale nelaskavé, protože škodí tomu, kdo zhřešil, i jiným. Může bránit působení Božího ducha a ohrozit pokoj celého sboru. (Ef. 4:30) Upřímná láska křesťana podnítí k tomu, aby o vážném hříchu řekl starším, protože ti mu můžou pomoct. (Jak. 5:14, 15) Láska je největší ze všech vlastností. (1. Kor. 13:13) Je poznávacím znakem Ježíšových následovníků a těch, kdo napodobují Jehovu, od kterého láska pochází. Pavel napsal: „Jestliže ... nemám lásku, nejsem nic.“ (1. Kor. 13:2) Dál tedy druhé milujme nejen „slovem“, ale také „skutkem a pravdou“. (1. Jana 3:18) w17.10 1:17, 18

Vzpomeň si, jakou odvahu projevil Josef, když se ho Potifarova manželka snažila svést. Musel vědět, že když ji odmítne, může to mít vážné následky. Přesto nepodlehl pokušení, ale jednal odvážně a rozhodně. (1. Mojž. 39:10, 12) Dalším příkladem odvahy je Raab. Když do jejího domu v Jerichu přišli izraelští zvědové, schovala je a pomohla jim dostat se do bezpečí. (Jozue 2:4, 5, 9, 12–16) Ježíšovi věrní apoštolové zase mohli pozorovat, jak odvahu dával najevo Ježíš. Když jim později saduceové zakázali šířit Ježíšovo učení, neposlechli je. (Sk. 5:17, 18, 27–29) Josef, Raab, Ježíš a apoštolové byli pevně rozhodnutí dělat, co je správné. Jejich odvaha nevycházela z přehnaného sebevědomí. Byli odvážní proto, že se spoléhali na Jehovu. I my se dostáváme do situací, ve kterých potřebujeme odvahu. V takových chvílích se musíme spoléhat na Jehovu, ne na sebe. (2. Tim. 1:7) w17.09 5:6–9

Svléknout starou osobnost nedokážeme vlastní silou. Lidé, kteří to udělali, často sváděli těžký boj, aby se svých zlozvyků zbavili. Zvítězili díky tomu, že na svou mysl a srdce nechali působit Boží Slovo a svatého ducha. (Luk. 11:13; Hebr. 4:12) To samé může pomoct i nám, když budeme denně číst Bibli, když budeme o tom, co čteme, do hloubky přemýšlet a když se budeme pravidelně modlit o moudrost a sílu biblické rady uplatňovat. (Jozue 1:8; Žalm 119:97; 1. Tes. 5:17) Boží Slovo a svatý duch na nás také působí, když se připravujeme na shromáždění a jsme na nich. (Hebr. 10:24, 25) Kromě toho můžeme využívat mnoho dalších věcí, které nám Jehovova organizace poskytuje, jako jsou naše časopisy, JW Broadcasting, JW Library a jw.org. (Luk. 12:42) To, že se jako křesťané musíme zbavit zlozvyků a už se k nim nikdy nevrátit, ale není všechno, co od nás Jehova očekává. Musíme si také obléknout novou osobnost. (Kol. 3:10) w17.08 3:16, 17

Král David zažil hodně křivd. Přestože byl už v mládí Jehovou pomazán za budoucího izraelského krále, musel čekat asi 15 let, než se stal králem aspoň nad svým kmenem. (2. Sam. 2:3, 4) Několik let ho pronásledoval král Saul a chtěl ho zabít. David proto musel žít jako uprchlík, často v cizí zemi nebo v jeskyních v pustině. A i když Saul nakonec padl v bitvě, musel David čekat dalších sedm let, než se stal králem nad celým izraelským národem. (2. Sam. 5:4, 5) Proč byl David ochotný trpělivě čekat? Věděl, že ho Jehova miluje a že mu bude vždycky věrný. Přemýšlel o tom, jak mu Jehova pomáhal v minulosti, a vyhlížel dobu, kdy jeho trápení ukončí. (Žalm 13:6) Věřil, že čekat se vyplatí. w17.08 1:14, 15

Jazyk se v průběhu času mění. Po nějaké době můžou slova a slovní spojení znamenat něco úplně jiného než dřív. Stejné je to i s hebrejštinou a řečtinou, tedy s jazyky, ve kterých byla napsána většina Bible. Od těch se moderní hebrejština a řečtina dost liší. Takže vlastně každý, kdo chce Božímu Slovu rozumět, musí číst nějaký jeho překlad. Platí to i o lidech, kteří rozumí moderní hebrejštině nebo řečtině. Někteří si myslí, že by se měli naučit starověkou hebrejštinu a řečtinu, aby si přečetli Bibli v původním jazyce. Zas tak užitečné jim to ale být nemusí. Jsme vděční za to, že Bible nebo její části jsou dnes přeložené do víc než 3 200 jazyků. Jasně z toho vidíme, že Bůh chce, aby jeho Slovo pomáhalo co možná nejvíce lidem bez ohledu na to, z jakého jsou národa nebo kmene nebo jakým mluví jazykem. (Zjev. 14:6) Jak na tebe působí to, že máme tak laskavého a nestranného Boha? w17.09 3:4

V případě, že je někdo z tvých příbuzných vyloučený, asi musíš ovládat své emoce, abys s ním nebyl v kontaktu víc, než je nutné. Umět se ovládat v takových situacích je snazší, když si uvědomíme, že tak napodobujeme Boží příklad a jednáme v souladu s jeho radami. Dobrým příkladem je král David. Když ho Saul nebo Šimei provokovali, nerozzuřil se ani proti nim nezneužil svou moc. (1. Sam. 26:9–11; 2. Sam. 16:5–10) Sebeovládání ale nebylo jeho silnou stránkou vždycky. Víme například, jakého hříchu se dopustil s Bat-šebou nebo jak v afektu zareagoval na Nabalovu chamtivost. (1. Sam. 25:10–13; 2. Sam. 11:2–4) Přesto se z jeho života můžeme něco naučit. Zaprvé, starší ve sborech se musí umět ovládat, aby nezneužívali svou autoritu. Zadruhé, nikdo by si sám sebou neměl být příliš jistý a myslet si, že nikdy pokušení nepodlehne. (1. Kor. 10:12) w17.09 1:12, 13