Březen

Je ve sboru někdo, kdo tě něčím dráždí? Pokud se negativní pocity nebudeš snažit překonat, samy nezmizí. Bible říká, že díky pohostinnosti můžeš zlepšit vztahy s druhými, dokonce i s nepřáteli. (Přísl. 25:21, 22) Když budeš pohostinný, může to zmírnit napětí a uklidnit rozjitřené city. Možná se ukážou krásné vlastnosti toho člověka – vlastnosti, které v něm Jehova viděl, když ho k sobě přitáhl. (Jan 6:44) Pokud mu obrazně řečeno otevřeš náruč a pozveš ho na návštěvu, aniž to čeká, může to být začátek pevného přátelství. Co můžeš udělat pro to, aby tě k tomu motivovala láska? Například můžeš uplatnit radu z dnešního denního textu. Měli bychom si všímat, v čem jsou naši bratři a sestry lepší než my. Může to být jejich víra, vytrvalost, odvaha nebo jiná křesťanská vlastnost. Když budeme o jejich hezkých vlastnostech přemýšlet, prohloubí to naši lásku k nim a bude pro nás snazší být pohostinní. w18.03 3:18, 19

Jedna z nejtěžších zkoušek poslušnosti, kterou někteří rodiče prožívají, se týká jejich vztahu s vyloučeným dítětem. Sestra, jejíž dcera byla vyloučená a odešla z domu, říká: „Hledala jsem skulinky v našich publikacích, abych se s dcerou a vnučkou mohla vídat.“ A dodává: „Manžel mi ale laskavě pomohl uvědomit si, že dcera teď už není v našich rukou a že do toho nesmíme zasahovat.“ O několik let později byla dcera přijata zpátky do sboru. Maminka říká: „Manžela i mě si hluboce váží, protože ví, že jsme byli poslušní.“ Pokud máš vyloučené dítě, budeš se řídit radou „důvěřuj v Jehovu celým svým srdcem a neopírej se o své vlastní porozumění“? (Přísl. 3:5, 6) Jeho ukázňování a vedení tedy důvěřuj, i když je to velmi bolestné. S Jehovou spolupracuj a nebraň tomu. w18.03 5:12, 13

Bible neuvádí konkrétní věk, kdy by se člověk měl dát pokřtít. Řecké slovo, které se u Matouše 28:19 překládá jako „čiňte učedníky“, nese myšlenku vyučovat někoho s cílem pomoct mu, aby se stal učedníkem. Učedník je někdo, kdo studuje Ježíšovo učení, rozumí mu a je rozhodnutý se jím řídit. Cílem všech rodičů by proto mělo být svoje děti odmalička učit s úmyslem pomáhat jim stát se pokřtěnými Kristovými učedníky. Samozřejmě že nemluvně by se nemohlo dát pokřtít. Z Bible ale poznáváme, že i poměrně malé děti můžou biblickou pravdu pochopit a vážit si jí. Například Timoteus byl učedník, který se rozhodl sloužit Jehovovi už v mládí. Vybudoval si velmi silnou víru. (2. Tim. 1:5; 3:14, 15) Časem, když mu bylo kolem 20, ve sboru dokonce dostal odpovědné úkoly. (Sk. 16:1–3) w18.03 2:4, 5

Když jsme začali sloužit Bohu, udělali jsme změny, které ovlivnily každou stránku našeho života. A křtem to neskončilo. Jsme nedokonalí, a tak změny musíme všichni dělat i dál. (Fil. 3:12, 13) Ať jsme mladí, nebo už máme svůj věk, každý z nás si může položit tyto otázky: Pozoruju u sebe známky toho, že duchovně sílím? Podobá se moje osobnost stále víc té Kristově? Co o mém duchovním stavu prozrazuje to, jaký mám postoj ke shromážděním a jak se na nich chovám? Co o mých touhách odhaluje to, o čem si s druhými povídám? Co o mně prozrazují moje studijní návyky, oblečení a celkový vzhled nebo způsob, jak reaguju na rady? Jak se zachovám, když se dostanu do nějakého pokušení? Udělal jsem takový pokrok, že jsem duchovně silným křesťanem? (Ef. 4:13) Když budeme o těchto otázkách uvažovat, pomůže nám to zjistit, jak jsme duchovně silní. w18.02 4:4, 5

Žijeme ve výjimečné době lidské historie. Přesně jak je v Bibli předpovězeno, Jehova shromažďuje „velký zástup ... ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků“. Je to „mocný národ“ víc než osmi milionů šťastných lidí, kteří „prokazují [Bohu] dnem i nocí posvátnou službu“. (Zjev. 7:9, 15; Iz. 60:22) Nikdy dřív na zemi nežilo tolik lidí, kteří si zamilovali Boha a své bližní. V Bibli bylo ale také předpovězeno, že v dnešní době bude pro lidi, kteří nejsou Božími přáteli, charakteristický úplně jiný druh lásky – láska, která se vyznačuje sobectvím. Apoštol Pavel napsal, že v posledních dnech lidé „budou milovat sami sebe, budou milovat peníze [a] budou spíše milovat rozkoše než milovat Boha“. (2. Tim. 3:1–4) Láska, jejímž rysem je sobectví, je úplným opakem křesťanské lásky. Vytváří svět plný sobectví, ve kterém je těžké žít. w18.01 4:1, 2

Díky tomu, že Noe dobře znal Boha, získal víru a moudrost. To ho chránilo zejména před tím, že by udělal něco, co by se Jehovovi nelíbilo. Chtěl být jeho přítelem, a proto si za přátele nevybíral ty, kdo v Jehovu nevěřili a kdo ho zavrhli. Nenechal se oklamat zhmotnělými démony, kteří svými nadlidskými schopnostmi určitě imponovali lidem bez víry. Ti je možná dokonce začali uctívat. (1. Mojž. 6:1–4, 9) Noe také věděl, že mít děti a naplnit zemi mají lidé. (1. Mojž. 1:27, 28) Musel tedy chápat, že sex mezi ženami a zhmotnělými duchovními bytostmi je nepřirozený a nesprávný. To bylo ještě patrnější, když tak přicházeli na svět hybridní potomci. Bůh časem Noema varoval, že způsobí potopu. Noe tomu uvěřil a postavil archu, čímž zachránil svoji domácnost. (Hebr. 11:7) w18.02 2:8

Pokud jsi udělal vážnou chybu, Jehova je připravený ti odpustit. Chce ti pomoct, abys vztah s ním dal do pořádku. Pomoc, kterou ti poskytuje prostřednictvím sborových starších, musíš ale přijmout. (Přísl. 24:16; Jak. 5:13–15) Neotálej, v sázce je tvůj věčný život! Co když ti ale bylo už před dlouhou dobou odpuštěno a ty máš kvůli svým minulým chybám pořád výčitky svědomí? I apoštola Pavla občas trápily chyby, které udělal v minulosti. Řekl: „Jsem ... nejmenší z apoštolů a nejsem hoden, abych byl nazýván apoštolem, protože jsem pronásledoval Boží sbor.“ (1. Kor. 15:9) Jehova věděl, že Pavel je nedokonalý. Přesto ho přijal takového, jaký byl, a chtěl, aby o tom Pavel nepochyboval. Pokud upřímně lituješ toho, co jsi v minulosti udělal, a mluvil jsi o tom s Jehovou, a když to bylo zapotřebí, tak se staršími, můžeš si být jistý, že Jehova ti odpustil. Vezmi ho tedy za slovo a jeho odpuštění přijmi! (Iz. 55:6, 7) w18.01 1:17, 18

Přátelství s Jehovou se upevňuje obousměrnou komunikací – nasloucháním a mluvením. Jehovovi nasloucháme především tak, že studujeme Bibli. To děláme, když si Bibli a biblické publikace čteme a přemýšlíme o tom. Není to ale jenom nějaké učení se informací, jako když se třeba připravuješ na test do školy. Je to spíš jako dobrodružná cesta, na které objevuješ nové věci o Jehovovi. Jsi mu pak blíž a on je blíž tobě. Jehovova organizace nám poskytuje spoustu pomůcek, díky kterým si můžeš sestavit dobrý studijní plán. Například na stránkách jw.org jsou studijní pomůcky „Co Bible doopravdy říká?“, které ti pomůžou upevnit se v tom, čemu věříš, a také umět svoje názory vysvětlit druhým. (Žalm 119:105) w17.12 4:8, 9

Všimni si, že takové pokojné podmínky zavládnou díky tomu, že „země jistě bude naplněna poznáním Jehovy“. Je jasné, že zvířata se nemůžou učit o Jehovovi. Toto proroctví se proto v duchovním smyslu splňuje na lidech. (Iz. 11:6, 7) Mnozí naši bratři a sestry byli dřív divocí jako lvi, ale teď s druhými žijí pokojně. Příběhy některých z nich si můžeš přečíst v článcích „Bible mění život lidí“ na stránkách jw.org. Oblékli si „novou osobnost, jež byla stvořena podle Boží vůle v pravé spravedlnosti a věrné oddanosti“. (Ef. 4:23, 24) Když se lidé učí o Bohu, zjišťují, že by se měli řídit jeho měřítky. Mění proto svoje názory, postoje a chování. Udělat takové změny není jednoduché, ale je to možné díky pomoci Božího svatého ducha, kterého Bůh dává těm, kdo si upřímně přejí dělat to, co se mu líbí. w18.01 5:15, 16

O vzkříšení do nebe Bible říká, že ti, kdo ho zažijí, budou vzkříšeni „každý ve svém vlastním pořadí“. Můžeme se tedy domnívat, že vzkříšení na zemi bude také probíhat organizovaně. To ale vyvolává otázky: Budou ti, kdo zemřeli nedávno, vzkříšeni krátce potom, co začne Kristova tisíciletá vláda, a budou je vítat jejich blízcí, kteří je znali? Budou věrní muži ze starověku, kteří měli vůdčí schopnosti, vzkříšeni dřív, aby pomáhali s vedením Božího lidu v novém světě? A co lidé, kteří Jehovovi nikdy nesloužili? Kdy a kde budou vzkříšeni? Otázek se zdá být bezpočet. Ale upřímně, opravdu se nad těmito otázkami potřebujeme zamýšlet teď? Není lepší zkrátka počkat a pak sledovat, jak tyto věci Jehova vyřeší? Do té doby bychom měli posilovat svou víru v Jehovu, který nás prostřednictvím Ježíše ujistil, že ti, kdo jsou v Boží paměti, budou opět žít. (Jan 5:28, 29; 11:23) w17.12 2:20, 21

Myslíš, že by tyto rady pomohly i tvé rodině? Manželům Bible říká: „Neustále milujte své manželky a nebuďte na ně hořce rozhněvaní.“ Milující manžel dává najevo úctu své manželce tím, že jí naslouchá a ujišťuje ji, že si jejích názorů váží. (1. Petra 3:7) I když vždycky nemůže její přání splnit, často po společném rozhovoru dospěje k rozumnějšímu rozhodnutí. (Přísl. 15:22) Manžel, který miluje svoji manželku, si její úctu nevynucuje, ale snaží se ji získat. Manžel a otec, který svoji ženu a děti miluje, bude mít nejspíš rodinu, která bude radostně sloužit Jehovovi a která nepřijde o cenu. w17.11 5:12, 15

Apoštol Pavel napsal dopis křesťanům v Kolosech ke konci svého prvního uvěznění v Římě, tedy někdy v letech 60 a 61. Zmínil se v něm, proč je důležité mít duchovní pochopení neboli vidět věci tak jako Jehova. (Kol. 1:9) Dál uvedl: „Dávejte pozor: Možná, že existuje někdo, kdo vás bude odvádět jako svou kořist prostřednictvím filozofie a prázdného podvodu podle lidské tradice, podle základních věcí světa, a ne podle Krista.“ (Kol. 2:4, 8) Vysvětlil, proč jsou některé oblíbené názory špatné a proč se můžou nedokonalým lidem líbit. Ten, kdo je zastává, může mít například pocit, že je chytrý a lepší než ostatní. Pavel chtěl tím dopisem křesťanům pomoct, aby se obecně rozšířenými názory a špatným jednáním nenechali ovlivnit. (Kol. 2:16, 17, 23) w17.11 4:1

Čeho se křesťan možná musí vzdát, když chce, aby k němu byl Jehova milosrdný? Musí být ochotný zanechat třeba i něčeho, co má rád, jestliže by ho to svádělo udělat něco špatného. (Mat. 18:9) Pokud pod vlivem některých svých přátel děláš věci, které se Jehovovi nelíbí, přestaneš se s nimi stýkat? Pokud je pro tebe těžké ovládat se v tom, kolik vypiješ alkoholu, budeš se důsledně vyhýbat situacím, ve kterých by ses mohl dostat do pokušení pít příliš? Pokud bojuješ s nemravnými touhami, jsi rozhodnutý vyhýbat se filmům, webovým stránkám nebo činnostem, které by v tobě mohly vzbuzovat nečisté myšlenky? Pamatuj, že jakékoli oběti, které přinášíme, abychom zůstali Jehovovi věrní, stojí za to. Nic nebolí víc než pocit, že nás Jehova opustil. Zároveň neexistuje nic hezčího než cítit, že nás miluje. (Iz. 54:7, 8) w17.11 2:12

Všimni si slov u Zecharjáše 5:4. Píše se tam, že „kletba ... vstoupí do zlodějova domu ... a ubytuje se uprostřed jeho domu a zahubí jej“. Jehova tedy může odhalit a odsoudit jakékoli špatné jednání, ke kterému by došlo mezi jeho lidem. I když se někomu podaří něco ukrást, aniž se o tom dozví policie, zaměstnavatel, starší nebo rodiče, před Jehovou to neutají. Bůh se postará o to, aby jakákoli krádež vyšla najevo. (Hebr. 4:13) Jsme moc rádi, že kolem sebe máme lidi, kteří se ze všech sil snaží být ve všem poctiví. (Hebr. 13:18) Jakýkoli druh krádeže Jehovu uráží. Považujeme za čest, že smíme žít podle Jehovových vysokých morálních měřítek, a chováme se tak, abychom jeho jméno nijak nepošpinili. Díky tomu se nám podaří uniknout vykonání rozsudku nad těmi, kdo vědomě porušují jeho zákon. w17.10 3:6, 7

Děláme všechno, co můžeme, abychom s bratry a sestrami měli pokojné vztahy, a to i tehdy, když máme pocit, že nás někdo špatně pochopil nebo nám ukřivdil. (Řím. 12:17, 18) Omluva může zahojit zraněné city, ale musí být upřímná. Pokoj je důležitý hlavně v manželství. Manželé by neměli na veřejnosti předstírat, že se mají rádi, a doma pak spolu mluvit hrubě, nemluvit spolu vůbec, nebo dokonce používat násilí. Také musíme být připravení ochotně odpouštět. Pokud nám někdo ublíží, odpustíme mu a zapomeneme na to. Co nám pomůže odpustit ze srdce? Musíme přestat myslet na to, co nám dotyčný udělal. Láska totiž „nevypočítává urážky“. (1. Kor. 13:4, 5) Pokud bychom v sobě chovali nevraživost, riskovali bychom, že trvale poškodíme nejenom vztah s naším bratrem nebo sestrou, ale také s Jehovou. (Mat. 6:14, 15) w17.10 1:14, 15

Jak Zecharjášovo poselství zapůsobilo na tehdejší Židy? Jehova se zaručil, že jim pomůže a bude je chránit, aby mohli stavbu chrámu dokončit. Jeho ujištění, že chrám bude postaven, jim určitě dalo naději a vlilo novou krev do žil. Ale jak těch pár lidí zvládne tak obrovský úkol? Ze Zecharjášových dalších slov je vidět, že není třeba se ničeho bát. Jehova říká, že takových lidí, jako byli Cheldai, Tobijáš a Jedajáš, bude hodně a že „přijdou a vskutku budou stavět v Jehovově chrámu“. Židé plně důvěřovali tomu, že je Jehova podporuje, a tak se navzdory zákazu perského krále rychle pustili do práce. Jehova zakrátko odstranil překážku, která vypadala jako hora. Způsobil totiž, že perský král zrušil oficiální zákaz stavebních prací. Chrám byl dokončen v roce 515 př. n. l. (Ezra 6:22; Zech. 4:6, 7) Jehovův slib se ale týká ještě něčeho mnohem závažnějšího, co se děje dnes. w17.10 4:17

Šalomoun dostal na starost jeden z nejdůležitějších stavebních projektů v historii – stavbu chrámu v Jeruzalémě. Chrám měl být „vynikajícím způsobem velkolepý“ a ve všech zemích měl být známý svou krásou. A co bylo ještě důležitější, měl to být „dům Jehovy, pravého Boha“. Jehova určil, že Šalomoun bude tento projekt řídit. (1. Par. 22:1, 5, 9–11) Král David si byl jistý, že Bůh Šalomounovi pomůže. Zároveň si ale uvědomoval, že Šalomoun je ještě mladý a nezkušený. Bude mít dost odvahy, aby takový úkol přijal, nebo se toho zalekne? Jestli to měl zvládnout, potřeboval být odvážný a pustit se do práce. Kdyby Šalomoun odvahu neměl, mohl by ho strach ochromit natolik, že by s prací ani nezačal. A to by bylo horší, než kdyby při plnění úkolu nějak selhal. Stejně jako Šalomoun i my potřebujeme pomoc od Jehovy, abychom byli odvážní a dokázali plnit úkoly, které nám dává. w17.09 5:1, 2, 4, 5

Umíš si představit, jaký by byl tvůj život, kdybys neměl Bibli? Neměl bys kde hledat spolehlivé rady pro každodenní situace. Neznal bys uspokojivé odpovědi na otázky týkající se Boha, života a budoucnosti. A nevěděl bys, jak Jehova jednal s lidmi v minulosti. Naštěstí v tak žalostné situaci nejsme. Jehova nám dal své Slovo, Bibli. A slíbil, že její poselství potrvá navždy, jak to čteme u Izajáše 40:8. Tento slib citoval apoštol Petr a týká se Jehovových výroků neboli toho, co chce Bůh sdělit lidem, a v širším uplatnění ho můžeme vztáhnout na Bibli. (1. Petra 1:24, 25) Během staletí někteří tvrdě pracovali na překládání Bible a na tom, aby se dostala mezi lidi, i když se setkávali s velkým odporem a problémy. Měli stejnou touhu jako Jehova, který si přeje, aby „lidé všeho druhu byli zachráněni a přišli k přesnému poznání pravdy“. (1. Tim. 2:3, 4) w17.09 3:1, 2

To, co zažil Josef, se dnes stává mnoha mladým křesťanům. (1. Mojž. 39:7) Uveďme si například Kim. Její spolužáci se často vytahovali s tím, jaké měli o víkendu sexuální zážitky. Kim nic takového nevyprávěla. Přiznává, že kvůli tomu, že se odlišovala, se občas cítila sama, a spolužáci si o ní mysleli, že je hloupá, když s nikým nechodí. Byla ale dost rozumná na to, aby věděla, že v mládí jsou sexuální touhy silné. (2. Tim. 2:22) Spolužáci se jí často ptali, jestli už s někým spala. Tyto situace využila k tomu, aby jim vysvětlila, proč ne. Jsme hrdí na mladé křesťany, kteří jsou rozhodnutí zůstat v mravním ohledu čistí. A je na ně hrdý také Jehova. w17.09 1:8, 10

Někteří lidé se velmi rychle rozčílí, a s druhými pak mluví hrubě a urážlivě. V takovém jednání se ale odráží stará osobnost a pochopitelně nepřispívá ke šťastnému rodinnému životu. To, že nás Bible varuje před hněvem, urážkami a křikem, má své důvody. (Ef. 4:31) Takové chování často vede k násilí. Když se někdo rozčílí, považují to lidé v dnešním světě za normální, ale ve skutečnosti to zneuctívá našeho Stvořitele. Hodně lidí muselo s takovým škodlivým jednáním přestat a až pak si mohli obléknout novou osobnost. (Kol. 3:8–10) Pro starou osobnost je charakteristické i lhaní. Dnes je běžné, že lidé lžou, když vyplňují daňové přiznání nebo když se chtějí vyhnout odpovědnosti za své chyby. Naproti tomu Jehova je Bohem pravdy. (Žalm 31:5) A proto očekává, že každý jeho služebník bude mluvit „pravdu se svým bližním“, tedy nebude lhát. (Ef. 4:25; Kol. 3:9) Musíme říkat pravdu, i když to může být trapné nebo nevýhodné. (Přísl. 6:16–19) w17.08 3:3, 5, 12, 13, 15

Jehova nás vede pomocí Bible. A „jeho slovo běží rychle“, což znamená, že nám pohotově dává duchovní vedení, které potřebujeme. Zamysli se nad tím, co ti přináší čtení Bible a publikací od „věrného a rozvážného otroka“, sledování internetové televize JW Broadcasting a stránek jw.org, povídání si se staršími a přátelské vztahy s bratry a sestrami. (Mat. 24:45) Vnímáš, že Jehova je rychlý v tom, jak tě vede? Žalmista věděl, že ze všech národů si Jehova jako svůj lid vybral starověký Izrael. Byl to jediný národ, kterému Bůh dal „své slovo“ a „své předpisy a svá soudcovská rozhodnutí“. (Žalm 147:19, 20) My dnes jako jediní máme tu čest, že nás nazývá svým jménem. Jsme vděční, že ho známe, že nás vede svým Slovem a že s ním můžeme mít blízký vztah. Nemáš i ty, podobně jako pisatel 147. žalmu, pádné důvody, abys volal „Chvalte Jah!“ a povzbuzoval k tomu druhé? w17.07 3:15, 16, 18

Tuto Pavlovu radu se dnes snaží ze všech sil uplatňovat Ježíšovi následovníci, včetně víc než milionu celodobých služebníků. Odolávají tlaku reklamy a okolního světa a pamatují na zásadu „kdo si vypůjčuje, je sluhou toho, kdo poskytuje půjčku“. (Přísl. 22:7) Satan by si nepřál nic jiného, než abychom věnovali všechen svůj čas a energii tomu, že budeme otročit jeho obchodnímu světu. Některá rozhodnutí by nás mohla finančně zavázat na dlouhé roky. Pod velký finanční tlak bychom se mohli dostat třeba tím, že bychom si vzali vysokou hypotéku, drahou studentskou půjčku nebo leasing na luxusní auto, anebo se zadlužili dokonce proto, abychom měli okázalou svatbu. Praktickou moudrost dáme najevo tím, že si zjednodušíme život, nebudeme se zadlužovat a snížíme výdaje. Pak budeme volní, abychom sloužili jako otroci Bohu, a ne dnešnímu obchodnímu světu. (1. Tim. 6:10) w17.07 1:13

Jehova má právo být vládcem vesmíru. Svoji autoritu uplatňuje naprosto spravedlivě. Říká: „Já jsem Jehova, Ten, kdo projevuje milující laskavost, právo a spravedlnost na zemi; vždyť v těchto věcech opravdu mám potěšení.“ (Jer. 9:24) Jehova nepotřebuje lidské zákony, aby věděl, co je správné. Naopak. Je to on, kdo určuje měřítka toho, co je správné a co ne. Bible říká, že „spravedlnost a soud jsou stanoveným místem [jeho] trůnu“, a tak si můžeme být jistí, že všechny jeho zákony a zásady jsou spravedlivé a že všechna jeho rozhodnutí jsou správná. (Žalm 89:14) Satan tvrdí, že Jehova je nespravedlivý vládce. Sám ale není schopný ve světě spravedlnost prosadit. w17.06 4:5

Jehova je Bůh pravdy. (Žalm 31:5) Jako štědrý Otec ji zjevuje těm, kdo před ním mají bázeň. Od doby, kdy jsme o biblické pravdě slyšeli poprvé, máme možnost sbírat pravdy z toho, co si přečteme v Božím Slově a v našich publikacích, a z toho, co zazní na regionálních a krajských sjezdech a na shromážděních. Během doby jsme si vytvořili něco, co Ježíš nazval „pokladnicí“ pravd, ve které jsou „věci nové i staré“. (Mat. 13:52) Pokud po těchto pravdách pátráme jako po schovaných pokladech, Jehova nám pomáhá plnit naši „pokladnici“ novými vzácnými pravdami. (Přísl. 2:4–7) Jak to můžeme dělat? Musíme mít dobré studijní návyky a pečlivě studovat Boží Slovo a naše publikace. Díky tomu objevíme pravdy, které pro nás můžou být nové v tom smyslu, že jsme je předtím neznali. (Jozue 1:8, 9; Žalm 1:2, 3) Nové pravdy musíme dál nadšeně hledat. w17.06 2:13, 14

Jeden svobodný mladý bratr přemýšlel o slovech v 1. Korinťanům 7:28, že ti, kdo uzavřou manželství, „budou mít soužení ve svém těle“. Sborového staršího, který je už dlouho ženatý, se zeptal: „Co se myslí tím soužením? A když se ožením, jak to zvládnu?“ Než mu bratr odpověděl, řekl mu, aby se zamyslel nad jinými Pavlovými slovy, konkrétně že Jehova je „Bůh veškeré útěchy, jenž nás utěšuje ve všem našem soužení“. (2. Kor. 1:3, 4) Jehova je skutečně milující Otec, který nás utěšuje, když nás něco trápí. Možná jsi sám zažil, že tě Bůh podpořil a vedl, často pomocí svého Slova. Můžeme si být jistí, že pro nás chce to nejlepší, jak je to vidět ze života jeho služebníků v minulosti. (Jer. 29:11) w17.06 1:1, 2

Bratři, ze kterých se stali uprchlíci, potřebují víc než jenom jídlo a oblečení. Potřebují citovou podporu a povzbuzení z Bible. (Mat. 4:4) Starší jim můžou pomoct tak, že jim zajistí publikace v jejich jazyce a seznámí je s bratry, kteří mluví jejich jazykem. To je velmi důležité, protože mnozí museli opustit všechno, co znali. Chybí jim rodina, přátelé a sbor. Potřebují cítit, že je Jehova miluje a chápe je, a to můžou zažít mezi bratry a sestrami. Jinak by mohli hledat pomoc u lidí, kteří pocházejí ze stejné země, ale Jehovovi neslouží. (1. Kor. 15:33) Když se snažíme, aby se cítili být součástí sboru, spolupracujeme s Jehovou, který „střeží cizí usedlíky“, a to je velká čest. Uprchlíci se možná nemůžou vrátit domů, dokud u moci zůstávají lidé, kteří je tyranizovali. Mnozí z nich taky můžou mít z toho, co zažili, trauma. Zeptej se sám sebe: Kdybych byl na jejich místě, jak bych chtěl, aby se mnou druzí jednali? (Mat. 7:12) w17.05 1:15, 16

Žijeme ve zlém Satanově světě, a tak je mnoho důvodů, proč jsme někdy nešťastní. (1. Jana 5:19) Pokud bychom ale takovým pocitům podlehli, mohlo by to oslabit naši víru v Boha a lásku k němu. Možná prožíváme těžkosti spojené s vyšším věkem, máme špatné zdraví nebo řešíme finanční problémy. Někdy můžeme být smutní z toho, že nedokážeme dělat věci tak dobře, jak bychom si přáli. Nebo jsme možná zklamaní, že něco v našem životě nedopadlo tak, jak jsme doufali. Ať už nás trápí cokoli, nikdy bychom neměli dojít k závěru, že nás Jehova opustil. Zamysli se nad těmito utěšujícími slovy ze Žalmu 136:23: „Pamatoval [na nás] v našem nízkém stavu: vždyť jeho milující laskavost je na neurčitý čas.“ Takže si můžeme být jistí, že Jehova slyší naše „snažné prosby“ a že na ně odpoví. (Žalm 116:1; 136:24–26) w17.05 3:8

Jak je to vidět v Galaťanům 2:11–14, Petr se chytil do pasti v podobě strachu z člověka. (Přísl. 29:25) Přestože přímo od Jehovy věděl, jaký je jeho názor na lidi z jiných národů, bál se, co si pomyslí obřezaní židovští křesťané ve sboru v Jeruzalémě. Apoštol Pavel Petra v Antiochii veřejně napomenul a odhalil jeho pokrytectví. (Sk. 15:12; Gal. 2:13, ppč.) Petr zjevně pokárání od Pavla pokorně přijal. Z Bible se nedozvídáme, že by o svěřené úkoly přišel. Ve skutečnosti ho Jehova později vedl při psaní dvou dopisů, které se staly součástí Bible. Ježíš, který je hlavou sboru, Petra dál používal. (Ef. 1:22) Křesťané tedy mohli napodobit Ježíše a jeho Otce a Petrovi odpustit. Snad nikdo z nich nedovolil, aby chyba nedokonalého člověka podkopala jeho víru. w17.04 4:16–18

Když Jehova celou tu oblast zničil, udělal víc než jen to, že odstranil špatnost. „Stanovil bezbožným lidem vzor budoucích věcí.“ Tak jako skoncoval s veškerým nemravným chováním tehdy, tak skoncuje s podobným jednáním, až vykoná rozsudek nad současným světem. Co nahradí špatné jednání? V novém světě budeme dělat spoustu věcí, které budou přispívat k našemu štěstí. Vezmi si, jak úžasné bude přeměňovat tuto planetu v ráj nebo stavět domy pro svoji rodinu a blízké. Budeme vítat miliony lidí, kteří zemřeli, a pomáhat jim, aby poznali Jehovu a dozvěděli se o všem, co pro lidstvo udělal. (Iz. 65:21, 22; Sk. 24:15) Náš život bude plný činností, ze kterých budeme mít radost a které budou chválit Jehovu. w17.04 2:11, 12

Když Jefta dával svůj slib, mohl vědět, že mu může vyjít vstříc jeho dcera. Ale i tak to pro oba byla citově náročná situace a velká oběť. Když Jefta svoji dceru uviděl, „začal [si] trhat oděvy“ a bědovat. A ona pak plakala nad svým panenstvím. Proč? Jefta neměl syna a jeho jediná dcera se nikdy nevdá a neporodí mu vnoučata. Jejich jméno a rodinný odkaz zaniknou. To ale nebylo to nejdůležitější, o čem přemýšleli. Jefta řekl: „Já jsem otevřel svá ústa k Jehovovi a nejsem schopen se obrátit zpět.“ A jeho dcera na to odpověděla: „Učiň mi podle toho, co vyšlo z tvých úst.“ (Soud. 11:35–39) Oba byli Bohu věrní a nikdy by je nenapadlo slib porušit – ať by je to stálo cokoli. (5. Mojž. 23:21, 23; Žalm 15:4) w17.04 4:5, 6

Josef se několikrát stal obětí strašné nespravedlnosti. Když mu bylo 17, bratři ho prodali do otroctví. Pak byl falešně obviněn, že se pokusil znásilnit manželku svého pána, a skončil za mřížemi. (1. Mojž. 39:11–20; Žalm 105:17, 18) Zdálo se, že se mu jeho správné jednání vrací spíš ve zlém než v dobrém. Po 13 letech se ale všechno rychle změnilo. Z vězení byl propuštěn a stal se druhým nejmocnějším mužem v Egyptě. (1. Mojž. 41:14, 37–43; Sk. 7:9, 10) Zahořkl kvůli bezpráví, které ho potkalo? Myslel si, že ho Jehova opustil? Ne. Co mu pomohlo, aby byl trpělivý? To, že naprosto důvěřoval Jehovovi. Věděl, že Jehova má záležitosti ve svých rukou. Všimni si, jak je to vidět z toho, co Josef řekl svým bratrům: „Pokud jde o vás, vy jste měli vůči mně na mysli zlo. Bůh to měl na mysli k dobrému, aby jednal jako v tento den a zachoval mnoho lidí naživu.“ (1. Mojž. 50:19, 20) Josef věděl, že čekat se vyplatí. w17.08 1:6, 12, 13