Únor

Noe nikdy předtím archu nestavěl. Musel se tedy spoléhat na Jehovu a dělat věci „právě tak“ – tedy přesně tak, jak mu Jehova řekl. Výsledek? Podařilo se mu to hned napoprvé. Vlastně to zvládnout musel! Noe byl také dobrým otcem. Díky čemu? I v tom se spoléhal na Boží moudrost. Dobře své děti vedl a dal jim krásný příklad, což v té zkažené době před potopou vůbec nebylo jednoduché. (1. Mojž. 6:5) Rodiče, jak můžete vychovávat své děti „právě tak“, tedy Jehovovým způsobem? Naslouchejte mu. Při výchově se nechte vést jeho Slovem a tím, co nám poskytuje jeho organizace. Některé děti ale i přes veškerou snahu rodičů Jehovu opustí. Rodiče, kteří se ze všech sil snažili dětem vštípit biblickou pravdu do srdce, můžou i tak mít čisté svědomí. A můžou doufat, že jednoho dne se jejich dítě k Jehovovi vrátí. w18.03 5:10, 11

Chtěl jsi někdy k sobě někoho pozvat, ale necítil ses na to dost dobrý? Někteří jsou nesmělí a bojí se, že si s hosty nebudou mít o čem povídat nebo že se hosté budou nudit. Jiní mají omezené prostředky a myslí si, že by nikdy nemohli nabídnout to, co druzí bratři a sestry ve sboru. Nejdůležitější není, jestli je náš dům vyšperkovaný, ale že je tam pořádek, čisto a přátelská atmosféra. Když tě k pohostinnosti bude motivovat láska, nemusíš si dělat starosti. Pamatuj, že vždycky pomůže, když o hosty projevíš osobní zájem. (Fil. 2:4) Skoro každý rád mluví o tom, co zažil. A jedinou příležitostí k tomu může být, když se sejdeme. Jeden starší napsal: „To, že zvu přátele ze sboru, mi pomáhá lépe je chápat a něco se o nich dozvědět, hlavně jak poznali pravdu.“ Když se budeš o hosty osobně zajímat, můžeš si být jistý, že si to všichni užijou. w18.03 3:15–17

Rodičům záleží na tom, aby se jejich dítě rozhodovalo moudře. Kdyby křest bezdůvodně odkládalo, mohlo by duchovně zeslábnout. (Jak. 4:17) Moudří rodiče si ale chtějí být jistí, že dítě je už před křtem připravené vzít na sebe odpovědnost pravého křesťana. Někteří krajští dozorci si všimli, že ve sborech jsou mladí, kterým je kolem dvaceti a ještě se nedali pokřtít, přestože vyrůstali v křesťanských rodinách. Často chodí na shromáždění i do služby a sami sebe považují za svědky Jehovovy. Z nějakých důvodů ale otálejí s tím, že by se zasvětili Jehovovi a dali se pokřtít. Jaké důvody by to mohly být? V některých případech je od toho zrazují rodiče. w18.03 2:1, 2

Napodobovat Krista pro nás znamená nejdřív poznat vzorec jeho myšlení a celou jeho osobnost a pak jít v jeho stopách. Ježíšovi záleželo na jeho vztahu s Bohem víc než na čemkoli jiném. A tak když se snažíme být jako on, máme bližší vztah s Jehovou. Právě proto je velmi důležité naučit se smýšlet stejně jako Ježíš. Jak to můžeme dělat? Ježíšovi učedníci byli očitými svědky jeho zázraků, naslouchali tomu, jak vyučuje, a viděli, jak se chová k nejrůznějším lidem a jak uplatňuje zásady od Boha. (Sk. 10:39) My Ježíše přímo pozorovat nemůžeme. Jehova nám ale laskavě poskytl evangelia, díky kterým nám Ježíšova osobnost může ožít před očima. Tím, že si biblické knihy Matouš, Marek, Lukáš a Jan čteme a rozjímáme o tom, lépe poznáváme, jak Ježíš uvažoval. To nám pomáhá, abychom „věrně následovali jeho šlépěje“ a smýšleli stejně jako on. (1. Petra 2:21; 4:1) w18.02 3:15, 16

Už od začátku lidské historie lidé poznávají Boha třemi základními způsoby: tím, že 1. pozorují, co vytvořil, 2. učí se od jiných lidí, kteří jsou Bohu věrní, a 3. vidí, co dobrého jim přináší, když ho poslouchají. (Iz. 48:18) Když Noe pozoroval Jehovova stvořitelská díla, viděl množství důkazů, že Bůh existuje, a také poznával jeho vlastnosti, například „jeho věčnou moc a Božství“. (Řím. 1:20) Díky tomu v něj nejenom uvěřil, ale také se naučil naprosto mu důvěřovat. Noe se toho určitě hodně naučil od svých příbuzných. Patřil k nim jeho otec Lamek, který měl velkou víru a žil v době, kdy byl ještě naživu Adam. Dál to byl jeho dědeček Metuzalém a jeho prapradědeček Jared, který žil ještě 366 let potom, co se narodil Noe. (Luk. 3:36, 37) To, co Noe poznával, miloval a podněcovalo ho to, aby Jehovovi sloužil. (1. Mojž. 6:9) w18.02 2:4, 5

Pokud nás svými slovy nebo jednáním zraní někdo ze sboru nebo z rodiny, můžeme být zdrcení. Co když na to jednoduše nedokážeme zapomenout? Dovolíme, aby v nás nenávist sílila, a to dokonce i roky? Anebo uplatníme moudré biblické rady a celou záležitost rychle urovnáme? Čím déle to budeme odkládat, tím těžší pro nás bude usmířit se. Co můžeš udělat, abyste se usmířili? Nejdřív se upřímně pomodli. Popros Jehovu, aby ti pomohl si s bratrem v příjemném duchu popovídat. Pamatuj, že i on je Jehovův přítel. (Žalm 25:14) Se svými přáteli Bůh jedná laskavě a očekává, že tak budeme jednat i my. (Přísl. 15:23; Mat. 7:12; Kol. 4:6) Pak si promysli, co řekneš. Nepředpokládej, že ti bratr ublížil úmyslně. A buď ochotný připustit, že chyba může být i na tvé straně. w18.01 1:15, 16

Jehovovi služebníci jsou úplně jiní než většina lidí kolem nich, protože druhé upřímně milují. Bylo to tak vždycky. Ježíš řekl, že milovat bližní je v Mojžíšově zákoně druhé nejdůležitější přikázání, hned za přikázáním milovat Boha. (Mat. 22:37–39) Také řekl, že láska k bližnímu bude vlastnost, podle které druzí poznají pravé křesťany. (Jan 13:35) Ti milují dokonce svoje nepřátele. (Mat. 5:43, 44) Ježíš lidi velmi miloval. Cestoval od města k městu a říkal jim dobrou zprávu o Božím království. Uzdravoval slepé, chromé, malomocné a hluché. Křísil mrtvé. (Luk. 7:22) Dokonce dal za lidi svůj život. Dokonale napodoboval lásku, jakou projevuje jeho Otec. Takovou lásku dávají druhým najevo svědkové Jehovovi po celém světě. w18.01 5:11, 12

Možná ses nechal pokřtít velmi mladý. Nikdy ale nemůžeš přesně vědět, jak bude tvoje víra vyzkoušena v budoucnosti. Co ti pomůže zůstat Jehovovi věrný, ať se stane cokoli? Nikdy nezapomeň, že slib, který jsi Jehovovi dal, je bezvýhradný. Znamená to, že jsi nejvyššímu vládci vesmíru slíbil, že mu budeš sloužit, i když tvoji přátelé nebo rodiče s tím přestanou. (Žalm 27:10) V každé situaci můžeš s Jehovovou pomocí najít sílu svému slibu dostát. (Fil. 4:11, 12) Jehova o tvoje přátelství stojí. Posilovat ho a pracovat na vlastní záchraně ale vyžaduje úsilí. Ve Filipanům 2:12 se píše: „Pracujte stále na své vlastní záchraně s bázní a chvěním.“ Přemýšlej tedy o tom, jak si uchovat blízký vztah s Jehovou a jak mu zůstat věrný za všech okolností. Nebuď moc sebejistý. Pamatuj na to, že Jehovu zradili i ti, kdo mu sloužili dlouhá léta. w17.12 4:4, 6, 7

Jehova nás poctil tím, že tu ohromnou činnost související s jeho královstvím můžeme podporovat. Zaručil se, že když to budeme dělat, odmění nás. (Mal. 3:10) Slibuje, že tomu, kdo štědře dává, se bude dobře dařit. (Přísl. 11:24, 25) Když dáváme, jsme také šťastní, protože „více štěstí je v dávání než v přijímání“. (Sk. 20:35) Tím, co říkáme a děláme, můžeme své děti a nové ve sboru učit, aby si i oni vážili toho, že můžou dávat. Štědrost totiž přináší mnoho dobrého. Všechno, co máme, je od Jehovy. Když dáváme my jemu, ukazujeme, že ho milujeme a že si vážíme všeho, co pro nás udělal a dělá. Když Izraelité přispívali na stavbu chrámu, radovali se. (1. Par. 29:9) Kéž i my máme dál radost a dobrý pocit z toho, že Jehovovi dáváme to, co vlastně pochází z jeho ruky. w18.01 3:18, 19

Ke vzkříšení do nebe začalo docházet krátce po začátku Kristovy přítomnosti. Pomazaní, kteří budou naživu během velkého soužení, budou „uchváceni v oblacích“. (1. Tes. 4:13–17; Mat. 24:31) Jakmile zemřou, budou „přeměněni ve chvíli, v okamžiku, během poslední trubky“. (1. Kor. 15:51, 52) Většina věrných křesťanů dnes nepatří k pomazaným, nebudou tedy kralovat s Kristem v nebi. Očekávají konec tohoto zlého světa, ke kterému má dojít během „Jehovova dne“. Nikdo nemůže vědět, kdy se to přesně stane, ale doklady naznačují, že to bude brzy. (1. Tes. 5:1–3) Potom nastane jiný druh vzkříšení – vzkříšení k životu v pozemském ráji. Vzkříšení lidé budou mít vyhlídku na to, že se stanou dokonalými a nikdy už nebudou muset zemřít. w17.12 2:15, 18, 19

Pokud se opravdu snažíme jednat s druhými s láskou a laskavě, žárlivost v nás snadno nezakoření. Boží Slovo říká: „Láska je trpělivá a laskavá. Láska není žárlivá.“ (1. Kor. 13:4) Aby žárlivost v našem srdci nezakořenila, měli bychom se snažit dívat se na věci tak jako Jehova, tedy vnímat sebe i bratry a sestry jako jeden tým, křesťanský sbor. To nám pomůže být empatičtí v souladu s biblickou myšlenkou: „Jestliže je nějaký úd oslavován, všechny ostatní údy se radují s ním.“ (1. Kor. 12:16–18, 26) Takže když se druhým bude dařit, nebudeme na ně žárlit, ale budeme se s nimi radovat. Pěkným příkladem v tom je Jonatan, syn krále Saula. Nežárlil na Davida, který se stal králem, ale povzbuzoval ho. (1. Sam. 23:16–18) Můžeme mít druhé rádi tak jako on a jednat s nimi laskavě? w17.11 5:10, 11

Jehova zachoval Mojžíšův zákon ve svém Slově, Bibli. Nechce, abychom se zabývali každým jeho detailem, ale abychom pochopili a uplatňovali „závažnější záležitosti“, tedy vznešené zásady, ze kterých přikázání vycházejí. (Mat. 23:23) Mojžíšův zákon obsahuje „rámec poznání a pravdy“ o Jehovovi a jeho spravedlivých zásadách. (Řím. 2:20) Například z opatření útočištných měst se starší dozvídají, jak soudit spravedlivě, a my všichni se učíme, jak si navzájem projevovat věrnou lásku a milosrdenství. (Zech. 7:9) Mojžíšovým zákonem se dnes řídit nemusíme. Nicméně Jehova se nezměnil a vlastnosti, jako jsou spravedlnost a milosrdenství, stále považuje za důležité. Uctívat takového Boha je pro nás úžasná čest. Napodobujme jeho krásné vlastnosti a hledejme u něj útočiště! w17.11 3:2, 3, 18, 19

Bratři, kteří vyučují z pódia, by se měli ujistit, že základem jejich proslovu je Boží Slovo. (Jan 7:16) Dej si tedy pozor na to, aby nic – nějaké vyprávění, přirovnání nebo způsob tvého přednesu – neodvádělo pozornost od použitých biblických veršů ani je nezastínilo. Měj také na mysli, že jednoduše přečíst řadu veršů samo o sobě neznamená vyučovat z Bible. Když jich přečteš hodně, tak v mysli tvých posluchačů nejspíš žádný nezůstane. Klíčové verše tedy vyber pečlivě a věnuj čas tomu, abys je dobře přečetl, vysvětlil, znázornil a uplatnil. (Neh. 8:8) Snaž se pochopit, jak uvedené verše souvisejí s osnovou. A především pros Jehovu, aby ti pomohl vzácné myšlenky z jeho Slova předat druhým. (Ezra 7:10) w17.09 4:11, 12

V roce 537 př. n. l. měl Jehovův zasvěcený lid velký důvod se radovat. Po sedmdesáti letech babylonského zajetí byl konečně osvobozen. S vervou se proto pustil do práce na obnově Jehovova uctívání v Jeruzalémě. V roce 536 př. n. l. byly položeny základy Jehovova chrámu. Šestnáct let ale byla tato stavba na mrtvém bodě. Izraelité potřebovali připomenout, že by se měli vrátit k Jehovovi a nemyslet jenom sami na sebe. Aby Jehova Izraelitům pomohl vzpomenout si na to, proč je z Babylonu osvobodil, poslal k nim v roce 520 př. n. l. Zecharjáše. Je zajímavé, že jeho jméno znamená „Jehova pamatoval“. I když Izraelité zapomněli na to, co pro ně Bůh udělal, on na ně nezapomněl. (Zech. 1:3, 4) Slíbil, že jim pomůže, aby ho mohli znovu uctívat tak, jak si přeje. Také je ale jasně varoval, že nebude tolerovat žádné uctívání, které je polovičaté. w17.10 3:2, 3

Odborníci na duševní zdraví říkají, že lidé, kteří jednají soucitně, jsou zdravější, spokojenější a mají kvalitnější vztahy. Když budeš pomáhat těm, kdo nějak trpí, budeš šťastnější a optimističtější, nebudeš se cítit osaměle ani nebudeš mít sklon zabývat se negativními myšlenkami. Vidíš, co dobrého ti to přinese? Jestliže s láskou pomáháme druhým, máme dobré svědomí, protože víme, že děláme to, co si Jehova přeje. Díky tomu, že jednáme soucitně, jsme také lepšími rodiči, manželskými partnery a přáteli. Těm, kdo neváhají projevit soucit, druzí ochotněji pomůžou, když to sami budou potřebovat. (Mat. 5:7; Luk. 6:38) Jak jsme si řekli, když jsme soucitní, prospívá to i nám. Mělo by to být ale hlavním důvodem, proč se v tom chceme zlepšovat? Ne. Tím by měla být naše touha napodobovat a chválit Jehovu, který je nejlepším příkladem lásky a soucitu. (Přísl. 14:31) w17.09 2:16, 17

Kromě toho, že Ježíš byl pověřen, aby vládl jako král a sloužil jako velekněz, dostal za úkol vystavět Jehovův chrám. V roce 1919 zahájil stavební práce tím, že Boží lid osvobodil z vlivu Velkého Babylonu. Obnovil křesťanský sbor a ustanovil „věrného a rozvážného otroka“. (Mat. 24:45) Tato skupina pomazaných bratrů vede důležité dílo, které se vykonává na pozemských nádvořích velkého duchovního chrámu. Ježíš také stále pročisťuje Boží lid a pomáhá mu uctívat Boha správným způsobem. (Mal. 3:1–3) Ježíš a s ním 144 000 králů a kněží budou během Tisícileté vlády poslušným lidem pomáhat, aby se stali dokonalými. Až tito králové a kněží splní svůj úkol, na očištěné zemi zůstanou jenom praví Boží služebníci. Konečně budou všichni lidé uctívat pouze Jehovu! w17.10 4:15, 16

Člověku, který někoho neúmyslně zabil, mohlo být projeveno milosrdenství v případě, že jednal – musel utéct do nejbližšího útočištného města. (Jozue 20:4) Asi si dokážeme představit, že neotálel. Jeho život závisel na tom, aby se do útočištného města dostal co nejdřív a aby tam zůstal. To od něj vyžadovalo nějaké oběti. Musel opustit svoje zaměstnání a pohodlí domova a nemohl volně cestovat. Toho všeho se musel vzdát až do smrti velekněze. Stálo to ale za to. Křesťan, který se vážně provinil, lituje toho a přeje si, aby k němu byl Bůh milosrdný, také musí jednat. Se špatným jednáním musí úplně přestat – nesmí se dopouštět nejenom vážných hříchů, ale ani těch méně vážných, které často k závažnému provinění vedou. Tím, že se ze všech sil snažíme špatného jednání zanechat, dáváme Jehovovi najevo, že si uvědomujeme závažnost svých chyb a že si nemyslíme, že nám Jehova bude automaticky odpouštět. (2. Kor. 7:10, 11) w17.11 2:10, 11

Jehova si přeje, abychom byli k bratrům a sestrám štědří. (1. Jana 3:17) Takoví ale musíme být z čistých pohnutek. Polož si otázky: Zvu k sobě domů jenom blízké přátele nebo ty, koho považuju za důležité ve sboru? Zvu jenom lidi, o kterých si myslím, že mi to nějakým způsobem vrátí? Jsem štědrý k bratrům a sestrám, které dobře neznám nebo kteří pro mě nemůžou nic moc udělat? (Luk. 14:12–14) Představ si následující situace: Co když nějaký bratr potřebuje pomoc, protože udělal nějaké nemoudré rozhodnutí? Nebo co když ti někdo, koho k sobě pozveš, ani nepoděkuje? V takových situacích bys měl uplatnit radu z dnešního denního textu. Když to uděláš, zažiješ štěstí, které plyne z dávání ze správných pohnutek. (Sk. 20:35) w17.10 1:12

Josef se zalíbil Potifarově manželce, protože byl „krásné postavy a krásného vzhledu“. Opakovaně se ho snažila svést, ale on ji vždycky odmítl. A když se pak situace vyhrotila, utekl. Co se od Josefa učíme? Když jsme v pokušení porušit nějaký Boží zákon, musíme jednat rozhodně. (Přísl. 1:10) Než se někteří z nás stali svědky Jehovovými, tak se například přejídali, hodně pili, kouřili, brali drogy nebo žili nemravně. I po křtu je možná takové věci čas od času lákají. Pokud tě tedy láká něco nesprávného, pomůže ti, když budeš uvažovat o katastrofálních duchovních následcích toho, kdyby ses neovládl. Můžeš se snažit vytipovat situace, ve kterých by hrozilo, že svým touhám podlehneš, a promyslet si, jak se do nich nedostat. (Žalm 26:4, 5; Přísl. 22:3) A když už se do některé z nich dostaneš, pros Jehovu, aby ti dal moudrost a sílu odolat. w17.09 1:8, 9

Spřátelit se s Jehovou můžeme třeba tak, že co možná nejvíc snížíme závislost na obchodním světě a že své okolnosti budeme využívat k získání pravého bohatství. Právě to udělal Abraham. Měl tak velkou víru, že poslušně opustil bohaté město Ur a žil ve stanech. (Hebr. 11:8–10) Za zdroj pravého bohatství vždycky považoval Jehovu a nikdy nehledal hmotné výhody, což by ukazovalo na jeho malou víru. (1. Mojž. 14:22, 23) Ježíš povzbuzoval druhé, aby takovou víru napodobovali. Například jednomu bohatému mladému muži řekl: „Jestliže chceš být dokonalý, jdi a prodej svůj majetek a dej chudým, a budeš mít poklad v nebi, a pojď, buď mým následovníkem.“ (Mat. 19:21) Víru jakou měl Abraham, tento muž neměl, ale jiní důvěřovali Jehovovi bezmezně. w17.07 1:12

Od doby, kdy Abraham překročil Eufrat, uplynulo 430 let, než jeho potomci vytvořili národ a začali v Zaslíbené zemi žít. (2. Mojž. 12:40–42; Gal. 3:17) Abraham byl ochotný čekat proto, že si byl jistý, že Jehova svoje sliby splní. (Hebr. 11:8–12) Čekal rád, i když splnění všech jeho slibů nezažil. Ale představ si, jakou bude mít radost, až bude v ráji vzkříšený! Bude překvapený, až se dozví, kolik se toho v Bibli píše o něm a jeho rodině. Určitě bude nadšený, až pochopí, jak důležitou roli sehrál ve splnění Jehovova záměru ohledně slíbeného Mesiáše. Bezpochyby si řekne, že tak dlouhé čekání se vyplatilo. w17.08 1:10, 11

Původní řecké slovo přeložené jako „nečistota“ je výraz, který zahrnuje mnohem víc než jenom sexuální nemravnost. Dá se jím označit například kouření nebo vyprávění sprostých vtipů. (2. Kor. 7:1; Ef. 5:3, 4) Tento výraz se vztahuje také na nečisté jednání v soukromí, například na čtení erotických knih nebo sledování pornografie, což může vést k masturbaci. (Kol. 3:5) Ti, kdo si zvykli dívat se na pornografii, živí své sexuální touhy, což může vést k závislosti na sexu. Z výzkumů vyplývá, že lidé, kteří mají neodolatelnou touhu dívat se na pornografii, vykazují stejné známky závislosti jako alkoholici a narkomani. Je tedy jasné, že zvyk dívat se na pornografii má škodlivé následky. Patří k nim třeba hluboké pocity viny, nízká výkonnost v práci, nešťastný rodinný život, rozvod a sebevražda. w17.08 3:8, 9

Takto se o Jehovovi ve své písni vyjádřil žalmista, když přemýšlel o obnově Jeruzaléma. Věděl, že Jehova posílí městské brány a své služebníky ochrání, a to mu dodávalo odvahu. Možná se bojíš, jestli zvládneš těžkosti, kterými procházíš. Jehova ti ale k tomu může dát potřebnou moudrost. Žalmista o svém Bohu řekl, že „posílá svou řeč na zem“ a že „jeho slovo běží rychle“. Dál se zmínil o tom, že Jehova dává sníh, rozptyluje jinovatku a shazuje kroupy, a pak se zeptal: „Kdo může obstát před jeho chladem?“ Dodal, že Jehova „vysílá své slovo“, a následkem toho sníh i kroupy tají. (Žalm 147:15–18) Náš Bůh všechno zná, může udělat cokoli a má pod kontrolou krupobití i vánici, a tak ti určitě může pomoct překonat jakékoli překážky, se kterými se setkáš. w17.07 3:14, 15

Jehova je tím nejlepším vládcem a zaslouží si naši plnou podporu. Proč? Všechno stvořil, a tak má plné právo vládnout všem lidem i andělům. Satan nic nestvořil, a tak nemůže mít ani právo být nejvyšším vládcem. Když se společně s první lidskou dvojicí vzbouřil proti Jehovově autoritě, bylo to z jejich strany arogantní jednání. (Jer. 10:23) Je pravda, že měli svobodnou vůli, a tak se mohli rozhodnout, že budou na Bohu nezávislí. Ale znamenalo to, že měli i právo zavrhnout Jehovu jako nejvyššího vládce? Ne. Svobodná vůle dává komukoli právo se rozhodovat, ale ne právo se vzbouřit proti stvořiteli a dárci života. Vzpoura proti Jehovovi je tedy zneužitím svobodné vůle. Lidé jeho vládu a vedení potřebují. w17.06 4:2–4

Pokud si služby vážíme, budeme podobně jako apoštol Pavel kázat i navzdory pronásledování. (Sk. 14:19–22) Během 30. a začátkem 40. let zažívali krutý odpor bratři ve Spojených státech. Zůstali ale pevní a kázali dál. Aby své právo kázat obhájili, vedli mnoho právních bitev. V roce 1943 se bratr Nathan Knorr k jednomu vítězství u Nejvyššího soudu Spojených států vyjádřil takto: „Zvítězili jsme díky vašemu boji. ... Toto soudní rozhodnutí nakonec padlo právě díky tomu, že Pánův lid stojí pevně.“ Je to skutečně tak – pokud milujeme službu, snahy pronásledovatelů vyjdou vniveč. Když se na službu díváme jako na vzácný poklad od Jehovy, nebude pro nás nejdůležitější to, kolik hodin si napíšeme do zprávy. Budeme dělat, co je v našich silách, abychom vydávali „důkladné svědectví o dobré zprávě“. (2. Tim. 4:5) w17.06 2:11, 12

Hluboká láska k Jehovovi nám pomáhá poslouchat jeho zákony, být mu věrní a nenávidět, co je špatné. (Žalm 97:10) Satan a jeho svět se ale snaží naši lásku k Bohu oslabit. Svět kolem nás má na lásku zkreslený pohled. Místo toho, aby lidé milovali stvořitele, milují sami sebe. (2. Tim. 3:2) „Nechávají [se] vést svými touhami, chtějí mít, co vidí, a zakládají si na tom, čím jsou a co mají.“ (1. Jana 2:16, Slovo na cestu) Apoštol Pavel řekl, k čemu to povede, když na prvním místě budeme mít svoje touhy. Vysvětlil, že to „znamená smrt“. Proč to tak je? „Protože tělesné smýšlení znamená nepřátelství s Bohem.“ (Řím. 8:6, 7) Lidé, kteří se honí za hmotnými věcmi nebo se jejich život točí kolem sexu, nakonec cítí prázdnotu a bolest. (1. Kor. 6:18; 1. Tim. 6:9, 10) w17.05 3:5, 6

Když jsou bratři, ze kterých se stali uprchlíci, vděční a nic nevyžadují, jejich hostitelé můžou mít radost z dávání. Je pravda, že žít kdovíjak dlouho z pohostinnosti druhých může podkopávat sebeúctu a kazit vztahy se spoluvěřícími. (2. Tes. 3:7–9) Uprchlíci ale praktickou pomoc potřebují. Abychom jim pomohli, nemusíme mít hodně peněz. Potřebují především náš čas a zájem. Můžeme jim jednoduše ukázat, jak používat hromadnou dopravu a kde nakupovat zdravé a zároveň levné jídlo, nebo jim pomoct vyřídit potřebné věci, aby mohli začít pracovat. Ještě důležitější ale je, že jim můžeme pomoct plně se zapojit do dění ve sboru. Pokud je to možné, nabídni jim, že je budeš vozit na shromáždění. Řekni jim, jak nejlépe mluvit s lidmi v obvodu, a také s nimi do služby jdi. w17.05 1:11, 12

Hodně lidí se příliš zaměřuje na to, po čem touží, a tak je pro ně těžké mít na hmotné věci správný názor. (1. Kor. 2:14) Protože nemají ostrý duchovní zrak, nemusí pro ně být snadné rozlišit, co je správné a co špatné. (Hebr. 5:11–14) Jejich touha po hmotných věcech může stále sílit – čím víc toho mají, tím víc toho chtějí. (Kaz. 5:10) Takovým uvažováním se ale nemusíme nakazit. Výbornou prevencí je každodenní čtení Božího Slova. Ježíš rozjímal o Jehovově moudrosti, a to mu pomohlo odolat Ďáblovu pokušení. Pokud i my chceme úspěšně bojovat s touhou po hmotných věcech, musíme Jehovovy moudré rady uplatňovat. (Mat. 4:8–10) Tím Ježíšovi ukážeme, že ho milujeme víc než hmotné věci. w17.05 4:17