Prosinec

Jednou z nejpůsobivějších stránek Ježíšovy osobnosti je jeho schopnost chápat problémy nedokonalých lidí. Při své službě na zemi se radoval „s těmi, kdo se radují“ a plakal „s těmi, kdo pláčou“. (Řím. 12:15) Například když se 70 učedníků vrátilo ze služby a měli radost, protože jejich výprava byla úspěšná, Ježíš „se velmi rozradostnil ve svatém duchu“. (Luk. 10:17–21) Naproti tomu když viděl, jak pozůstalí truchlí nad ztrátou milovaného Lazara, „zasténal v duchu a znepokojil se“. (Jan 11:33) Díky čemu tento dokonalý člověk jednal s hříšnými lidmi tak milosrdně a soucitně? Především díky tomu, že je miloval. Měl lidi zvlášť rád. (Přísl. 8:31) Láska k nim ho podnítila, aby se dobře seznámil s tím, jak přemýšlejí. Apoštol Jan to vysvětlil: „Věděl, co v člověku je.“ (Jan 2:25) w19.03 13:1, 2

Satan připravil Joba o veškerý majetek, zabil jeho služebnictvo a zničil jeho pověst. Zaútočil také na Jobovu rodinu, když usmrtil jeho deset milovaných dětí. Potom se zaměřil na Jobovo zdraví, když způsobil, že měl od hlavy až k patě bolestivé vředy. Jeho manželka byla plná úzkosti a přemožená smutkem, a tak na něj naléhala, aby se vzdal, proklel Boha a zemřel. I sám Job si přál zemřít, ale zůstal ryzí, Bohu oddaný. Pak Satan vyzkoušel jinou zákeřnou metodu. Poslal tři muže, kteří Joba dobře znali, aby ho na několik dní navštívili. Vůbec ho ale neutěšili. Naopak ho nemilosrdně napomínali a kritizovali. Tvrdili, že za jeho problémy může Bůh a že Bohu je jedno, jestli je mu Job věrný nebo ne. Dokonce řekli, že Job je špatný člověk, který si ty hrozné věci zaslouží. (Job 1:13–22; 2:7–11; 15:4, 5; 22:3–6; 25:4–6) w19.02 6:7, 8

Určitý druh strachu je dobrý. Například musíme mít strach, abychom neudělali něco, co se Jehovovi nelíbí. Kdyby Adam a Eva takový strach měli, proti Jehovovi by se nevzbouřili. Právě to ale udělali. Potom co zhřešili, se jim otevřely oči. To znamená, že si začali plně uvědomovat, že udělali vážnou chybu. Nezbývalo jim nic jiného než hřích a smrt předat dětem. Viděli neboli chápali, co se stalo, a tak se začali stydět kvůli tomu, že byli nazí, a zakryli se. (1. Mojž. 3:7, 21) I když musíme mít zdravý strach z Jehovy, nemusíme mít panický strach ze smrti. Jehova nám umožnil získat věčný život. Pokud zhřešíme, ale upřímně toho litujeme, Jehova nám naše chyby odpustí. Udělá to na základě naší víry ve výkupní oběť jeho Syna. Hlavní způsob, jak můžeme takovou víru dát najevo, je zasvětit se Jehovovi a dát se pokřtít. (1. Petra 3:21) w19.03 10:12, 13

Izraelité měli spoustu důvodů k vděčnosti. Potom co Jehova přivedl na Egypt deset ran, byli vysvobozeni z otroctví. Pak je Bůh zachránil před jistou katastrofou, když celou egyptskou armádu zničil v Rudém moři. Byli za to tak vděční, že Jehovovi zazpívali vítěznou píseň chvály. Vydrželo jim to ale? Když se znovu dostali do úzkých, rychle zapomněli na všechno to dobré, co pro ně Jehova udělal. Ukázalo se, že si těch věcí neváží. (Žalm 106:7) Jak? Bible říká, že „celé shromáždění izraelských synů v pustině začalo reptat proti Mojžíšovi a Áronovi“. Ve skutečnosti ale reptali proti Jehovovi. (2. Mojž. 16:2, 8) Ten byl z jejich nevděčného postoje smutný. Později předpověděl, že ta celá generace Izraelitů kromě Jozua a Kaleba zemře v pustině. (4. Mojž. 14:22–24) w19.02 8:12, 13

Ježíš na sebe nepoutal nepatřičnou pozornost tím, že by vyžadoval, abychom si jeho smrt připomínali nějakým složitým obřadem. Naopak, svým učedníkům řekl, že by si ho měli jednou za rok připomínat obyčejným jídlem. (Jan 13:15; 1. Kor. 11:23–25) Z jednoduchého, ale vhodně zvoleného jídla poznáváme, že Ježíš nebyl pyšný. Jsme šťastní, že pokora je jednou z krásných vlastností našeho nebeského Krále. (Filip. 2:5–8) Jak můžeme Ježíšovu pokoru napodobovat? Tak, že budeme dávat zájmy druhých před své vlastní. (Filip. 2:3, 4) Znovu se zamysli nad posledním večerem Ježíšova života na zemi. Věděl, že brzy bude trpět a zemře, a přesto se hluboce zajímal o věrné apoštoly, kteří budou jeho smrtí zdrcení. Poslední večer tedy věnoval tomu, že je vyučoval, povzbuzoval a uklidňoval. (Jan 14:25–31) Ježíš dal najevo pokoru tím, že mu víc záleželo na druhých než na sobě. Je pro nás vynikajícím vzorem. w19.01 4:5, 6

Sevře se ti žaludek pokaždé, když jenom pomyslíš na to, že bys zvedl ruku? Pokud ano, nejsi sám. Pravda je, že většina z nás má trochu strach, když dává komentář. Takový strach ve skutečnosti může být dobrým znamením. Svědčí totiž o tom, že jsi pokorný a že druhé považuješ za lepší. Jehova pokoru miluje. (Žalm 138:6; Filip. 2:3) Zároveň si ale přeje, abys ho chválil a bratry a sestry na shromáždění povzbuzoval. (1. Tes. 5:11) Má tě moc rád a dodá ti odvahu, kterou potřebuješ. Zamysli se nad následujícími myšlenkami z Bible. Všichni chybujeme v tom, co říkáme a jak to říkáme. (Jak. 3:2) Jehova od nás neočekává dokonalost a neočekávají ji ani bratři a sestry. (Žalm 103:12–14) Jsou naše duchovní rodina a mají nás moc rádi. (Mar. 10:29, 30; Jan 13:35) Chápou, že se nám komentáře někdy úplně nepovedou. w19.01 2:3, 10, 11

To není v dnešním světě vždycky jednoduché, ale není to nemožné. Jehova chce, abyste byli šťastní a spokojení. S jeho pomocí můžete zvládat různé situace už teď a také později v dospělosti. Ukažme si to na tom, jak Izraelité dobyli Zaslíbenou zemi. Když se Izraelité blížili k Zaslíbené zemi, jaké jim dal Jehova pokyny? Řekl jim, aby se cvičili v boji? Ne. (5. Mojž. 28:1, 2) Řekl jim, aby poslouchali jeho přikázání a důvěřovali mu. (Jozue 1:7–9) Z lidského pohledu se tato rada zdála být nesmyslná. Byla to ale ta nejlepší rada, jakou mohli dostat, protože Jehova jim pomohl vítězit nad Kananejci v jedné bitvě za druhou. (Jozue 24:11–13) K tomu, abychom poslouchali Boha, je sice zapotřebí víra, ale ta vždycky přináší dobré výsledky. Platilo to v minulosti a platí to i dnes. w18.12 4:3, 4

Některým křesťanům dnes vadí úprava porozumění nějaké biblické pasáže. A někdo se zase přidal na stranu odpadlíků a dalších lidí, kteří překrucují to, čemu věříme. To je několik důvodů, proč se někteří vědomě odtahují od Jehovy i od sboru. (Hebr. 3:12–14) Bylo by mnohem lepší, kdyby udělali totéž co Petr a dál důvěřovali Kristu. Jiní se od pravdy vzdálili pozvolna a možná si ani nevšimli, co se děje. Člověk, který pravdu postupně opouští, je jako loďka, která je pomalu unášena od břehu. Bible nám říká, že si máme dávat pozor, abychom nikdy nebyli „zavlečeni pryč“. (Hebr. 2:1) Na rozdíl od někoho, kdo se odtáhne záměrně, ten, kdo je od pravdy zavlékán, to nedělá vědomě. Dovoluje ale, aby jeho vztah s Jehovou slábl, a tak riskuje, že o něj přijde. w18.11 2:5, 6

Přál by sis dostat intenzivní školení, díky kterému bys Jehovovi mohl sloužit lépe? Pokud ano, možná by ses mohl přihlásit do školy pro zvěstovatele Království. Školí se v ní duchovně smýšlející bratři a sestry, kteří jsou v celodobé službě. Cílem této školy je, aby absolventi mohli pro Boží organizaci dělat víc. Ti, kdo se do ní hlásí, musí být ochotní po jejím dokončení přijmout jakékoli pověření. Nebylo by to něco pro tebe? (1. Kor. 9:23) Protože sloužíme Jehovovi, projevujeme takové vlastnosti, jako je štědrost, dobrota, laskavost a láska. Každý den se staráme o druhé, což nám přináší radost, pokoj a štěstí. (Gal. 5:22, 23) Ať už máš jakékoli životní okolnosti, můžeš zažívat radost z toho, že napodobuješ Jehovovu štědrost a že patříš mezi jeho milované spolupracovníky. (Přísl. 3:9, 10) w18.08 4:16-18

Člověka možná napadne: Existuje nějaký důvod, kvůli kterému by se křesťan mohl rozvést a znovu se vdát nebo oženit? Podívejme se, co k tomu řekl Ježíš: „Kdokoli se rozvádí se svou manželkou a žení se s jinou, dopouští se vůči ní cizoložství, a jestliže se žena po rozvodu se svým manželem někdy vdá za jiného, dopouští se cizoložství.“ (Mar. 10:11, 12; Luk. 16:18) Je z toho jasně vidět, že Ježíš měl manželství v úctě a chtěl, aby tak na něj pohlíželi i ostatní. Pokud se muž rozvede se svou věrnou manželkou a vezme si někoho jiného, dopouští se cizoložství. To samé platí v případě, že se manželka rozvede se svým věrným manželem a znovu se vdá. Ti dva jsou v Božích očích stále „jedním tělem“. Ježíš navíc řekl, že manžel, který se rozvádí se svou věrnou manželkou, ji činí předmětem cizoložství. Jak to? V tehdejší době byly rozvedené ženy pod tlakem najít si z finančních důvodů nového manžela. Takové manželství by ale bylo to samé jako cizoložství. w18.12 2:8, 9

Díky rozhovoru s Jehovou Habakuk získal vnitřní klid. Rozhodl se, že bude dál s důvěrou čekat, až Jehova zasáhne. To nebyla bezmyšlenkovitá reakce. Svoje odhodlání totiž zopakoval o něco později, když řekl, že bude „tiše čekat na den tísně“. (Hab. 3:16) Co se z Habakukova rozhodnutí můžeme naučit? Zaprvé, nikdy se nesmíme přestat modlit, ať už se nám v životě stane cokoli. Zadruhé, potřebujeme naslouchat tomu, co nám Jehova říká ve svém Slově a prostřednictvím svojí organizace. Zatřetí, měli bychom trpělivě čekat na dobu, kdy Jehova zasáhne, a důvěřovat, že potom vyřeší všechny naše problémy a zbaví nás všech negativních pocitů. Když budeme Habakuka napodobovat, budeme mít vnitřní klid a dokážeme vytrvat. Naše naděje nám pomůže být trpěliví a šťastní bez ohledu na problémy, které nás můžou potkat. (Řím. 12:12) w18.11 3:11, 12

Jak se Jehova dívá na člověka, který způsobí, že někdo zhřeší nebo přestane sloužit Jehovovi? Ježíš řekl: „Kdokoli přivede ke klopýtání jednoho z těchto maličkých, kteří věří, pro něho by bylo znamenitější, kdyby mu byl dán kolem krku mlýnský kámen, jakým otáčí osel, a byl skutečně vhozen do moře.“ (Mar. 9:42) To jsou závažná slova! Víme, že Ježíš dokonale napodoboval osobnost svého Otce. Můžeme si tedy být jistí, že když někdo svým bezohledným chováním způsobí klopýtnutí jednomu z Ježíšových následovníků, Jehova to považuje za velmi závažné. (Jan 14:9) Máme stejný názor jako Jehova a Ježíš? Přijali jsme ho za svůj? Co odhalují naše skutky? Dejme tomu, že se nám líbí určitý styl oblékání či účesu nebo jiné věci související s tím, jak se upravujeme. Ale co uděláme, když víme, že to může znepokojit některé ve sboru nebo to v někom může vyvolat špatné touhy? Bude naše láska k bratrům a sestrám silnější než naše osobní preference? w18.11 5:9, 10

Proč je tak důležité, aby byl Bohu oddaný každý z nás, tedy i ty? Protože Satan vyjádřil pochybnosti o Jehovovi i o tobě. Tento vzpurný anděl pošpinil Jehovovo dobré jméno, když naznačil, že Bůh je špatný, sobecký a nepoctivý vládce. Je smutné, že Adam s Evou se k němu připojili a tím se vzbouřili proti Jehovovi. (1. Mojž. 3:1–6) Život v Edenu jim nabízel nespočet příležitostí prohlubovat svoji lásku k Jehovovi. V době, kdy je Satan vyzkoušel, ale jejich láska nebyla úplná, zdravá neboli celá. Vznikla další otázka: Zůstanou nějací lidé věrní Bohu Jehovovi, protože ho milují? Jinými slovy, jsou lidé schopní být Bohu oddaní? Tato otázka byla vznesena v případě Joba. (Job 1:8–11) Stejně jako my i on byl nedokonalý. Dělal chyby. Jehova ale Joba za jeho oddanost miloval. w19.02 6:6, 7

Ježíš vyprávěl o cestujícím kupci, který hledal vzácné perly. Když našel jednu, která měla obrovskou hodnotu, tak „okamžitě prodal“ všechno, co měl, aby si ji mohl koupit. Ježíš tím chtěl ukázat, jakou hodnotu bude pro člověka mít pravda o Božím království. (Mat. 13:45, 46) Když jsme našli pravdu – pravdu o Božím království i všechny ostatní vzácné pravdy, které jsme se z Bible dozvěděli – i my jsme se ochotně vzdali všeho, co bylo potřeba, abychom ji získali. Pokud pro nás pravda bude stále vzácná, nikdy ji neprodáme. (Přísl. 23:23) Je ale smutné, že někteří Boží služebníci si pravdy přestali vážit, a dokonce ji prodali. To bychom nikdy nechtěli! Jak dáme najevo, že pravdu střežíme jako poklad? Tím, že budeme „nadále [chodit] v pravdě“. (3. Jana 2–4) To znamená, že pravda pro nás bude tím nejdůležitějším a bude to poznat z toho, jak žijeme. w18.11 2:3

Izraelité neměli na Jericho zaútočit, ale šest dní měli kolem něj jednou denně pochodovat a sedmý den to měli udělat sedmkrát. Někteří vojáci si mohli myslet, že je to jenom ztráta času a energie. Jehova, vůdce izraelského národa, ale dobře věděl, co dělá. Nejenom že jeho strategie posílila víru Izraelitů, ale také je ušetřila přímé konfrontace se silnými jerišskými válečníky. (Jozue 6:2–5) Co se z této zprávy učíme? Jehovova organizace čas od času přijde s něčím novým a my někdy nechápeme, proč máme dělat věci jinak než dřív. Uveďme si příklad. Ne každý si zpočátku myslel, že je dobrý nápad používat při osobním studiu, ve službě a na shromáždění elektronická zařízení. Teď ale nejspíš chápeme, jak je to užitečné. Když vidíme, k čemu dobrému takové změny vedou, posiluje to naši víru a jednotu. w18.10 3:8, 9

Očekávání ohledně Mesiáše, která měli i Ježíšovi učedníci, nepochybně lidi v Galileji vedla k tomu, že chtěli, aby se Ježíš stal králem. Není těžké pochopit, proč si mysleli, že by byl ideální vůdce. Byl to úžasný řečník, dokázal léčit nemocné, a dokonce zajistit jídlo hladovým. Potom co nasytil asi 5 000 mužů, uvědomil si, k čemu se lidé chystají. „Když poznal, že hodlají přijít a zmocnit se ho, aby ho udělali králem, odebral se opět zcela sám na horu.“ (Jan 6:10–15) Druhý den nadšení lidí do určité míry opadlo. Potom jim Ježíš vysvětlil, jaká je pravá podstata jeho činnosti. Přišel, aby svému národu pomohl duchovně, ne materiálně. Řekl jim: „Nepracujte pro pokrm, který zaniká, ale pro pokrm, který zůstává k věčnému životu.“ (Jan 6:25–27) w18.06 1:4, 5

Ježíš chápal pocity těch, kdo byli jako nalomený rákos nebo pohasínající knot. Díky tomu byl ohleduplný, laskavý a trpělivý. (Mar. 10:14) My pochopitelně nedokážeme lidem rozumět tak dobře jako Ježíš ani nejsme tak dobrými učiteli. Ale můžeme – a měli bychom – být ohleduplní k lidem v našem obvodu. Patří k tomu tři věci: jak, kdy a jak dlouho s nimi mluvíme. Na světě jsou miliony lidí, kteří jsou „sedření a ... zmítáni sem a tam“ zkorumpovanými a bezcitnými obchodníky a politickými nebo náboženskými vůdci. (Mat. 9:36) V důsledku toho jsou mnozí lidé cyničtí a cítí beznaděj. Je proto velmi důležité, aby z našich slov i tónu hlasu byla patrná laskavost a soucit. Hodně lidí zaujme dobrá zpráva nejenom proto, že dobře známe Bibli nebo dokážeme logicky argumentovat, ale také proto, že se o ně upřímně zajímáme a chováme se ohleduplně. w18.09 5:13, 14

Co to znamená být si vědom svých duchovních potřeb? Znamená to uvědomovat si, že potřebujeme znát Boha a že se neobejdeme bez jeho pomoci a rad. Jak duchovní potřeby uspokojujeme? Tím, že studujeme Bibli, posloucháme Boha a naší prioritou je uctívat ho. Když to děláme, jsme šťastnější a posilujeme svoji víru v to, že se Boží sliby brzy splní. (Tit. 2:13) Pokud chceme být šťastní bez ohledu na to, co se v našem životě stane, musíme stále posilovat svůj vztah s Jehovou. Apoštol Pavel napsal: „Vždy se radujte v Jehovovi. Ještě jednou řeknu: Radujte se!“ (Filip. 4:4, ppč.) Abychom s Jehovou měli blízký vztah, musíme od něj čerpat moudrost. (Přísl. 3:13, 18) Jestliže ale chceme zůstat šťastní, je velmi důležité řídit se tím, co se z Bible dozvídáme. Ježíš to potvrdil slovy: „Jestliže to víte, jste šťastní, děláte-li to.“ (Jan 13:17; Jak. 1:25) Bez toho nemůžeme uspokojovat své duchovní potřeby a být dlouhodobě šťastní. w18.09 3:4-6

Epafras tamní bratry dobře znal a hodně mu na nich záleželo. Pavel ho nazval „můj spoluzajatec“, takže Epafras byl také v těžké situaci. (Filem. 23) To ale neznamenalo, že se nezajímal o problémy druhých. A něco pro ně také dělal. Modlit se za bratry a sestry má obrovskou sílu, zvlášť když se za ně modlíme jménem. (2. Kor. 1:11; Jak. 5:16) Zamysli se, za koho by ses mohl jmenovitě pomodlit. Hodně bratrů a sester se stejně jako Epafras modlí za někoho ve svém sboru nebo za rodiny, které něco trápí, čeká je závažné rozhodnutí nebo bojují s nějakým pokušením. Také bychom měli pamatovat na ty, kterým někdo zemřel, kdo přežili nějakou katastrofu nebo válku nebo kdo mají finanční problémy. Mezi námi je opravdu mnoho bratrů a sester, kteří naše modlitby potřebují a kterým můžou pomoct. w18.09 1:12, 13

Pavel neměl na mysli dávání jenom v hmotném ohledu. Myslel tím i to, když někoho potěšíme, poradíme mu nebo mu pomůžeme. (Sk. 20:31–35) Tím, co Pavel říkal i dělal, nás učil, že druhým máme štědře dávat svůj čas, energii, zájem i lásku. K závěru, že dávání dělá člověka šťastným, došli také různí sociologové. V jednom článku bylo uvedeno, že když „lidé udělají pro druhé něco dobrého, pocítí silný nával radosti“. Sociologové říkají, že pomáhat druhým významně přispívá k hlubšímu smyslu života, protože to „uspokojuje základní lidské potřeby“. Odborníci proto často lidem doporučují, že pokud chtějí být zdravější a šťastnější, mají se nabídnout, že budou vykonávat nějaké prospěšné práce pro společnost. Takové závěry nejsou žádným překvapením pro ty, kdo berou Bibli jako knihu od milujícího Boha, který lidi vymyslel. (2. Tim. 3:16, 17) w18.08 3:17, 18

Proroctví, které Izajáš zapsal o Ježíši Kristu, je pro nás krásným ujištěním. Předpověděl, že Ježíš „nebude soudit podle pouhého zdání svých očí ani kárat prostě podle toho, co slyší jeho uši. ... Bude soudit se spravedlností a s přímostí.“ (Iz. 11:3, 4) Proč jsou tato slova povzbuzující? Protože žijeme ve světě plném předsudků a lidé posuzují jeden druhého podle toho, co vidí. Dokonalého soudce, který nás nikdy nebude posuzovat podle vnějšího zdání, opravdu potřebujeme. Každý den si o lidech kolem nás děláme nějaké závěry. Jsme ale nedokonalí, a proto se nám nedaří posuzovat věci dokonale. Na rozdíl od Ježíše často dáme na to, co vidíme. Ale když byl Ježíš na zemi, přikázal nám, abychom soudili „spravedlivým soudem“, ne „podle vnějšího vzhledu“. Ježíš tedy chce, abychom byli jako on a druhé nesoudili podle toho, jak se jeví navenek. w18.08 2:1, 2

Je pravda, že k nám Bůh nepromlouvá z nebe. Máme od něj ale jeho psané Slovo, Bibli, ve kterém nám radí. Svým duchem navíc vede „věrného správce“, aby Božím služebníkům dával duchovní pokrm. (Luk. 12:42) A máme ho opravdu hodně! Dostáváme tištěné a elektronické publikace, videa, filmy a audionahrávky. Kéž nám Boží slova zaznamenaná v Bibli dodávají jistotu, že Jehova má všechno pod kontrolou a že napraví jakoukoli škodu, kterou nám Satan a jeho zlý svět způsobili. A kéž jsme rozhodnutí pozorně Jehovovu hlasu naslouchat. Když to budeme dělat, zvládneme všechny problémy a zkoušky, které zažíváme teď nebo které jsou možná ještě před námi. Bible nám připomíná: „Potřebujete totiž vytrvalost, abyste, až vykonáte Boží vůli, přijali splnění toho slibu.“ (Hebr. 10:36) w19.03 11:17, 18

Protože Mojžíš vedl izraelský národ tak dlouho, Jozue si možná říkal, jak Izraelité přijmou jako vůdce jeho. (5. Mojž. 34:8, 10–12) Jedno odborné dílo komentuje verš v Jozuovi 1:1, 2 slovy: „Ve starověku, ale i v moderní době je změna ve vedení státu jedním z nejnáročnějších období ohrožujících jeho stabilitu.“ Jozue mohl mít strach oprávněně, ale za několik dní jednal velmi rozhodně. (Jozue 1:9–11) Spolehl se na Jehovu a nebyl zklamán. Z biblické zprávy je vidět, že Jozua a izraelský národ Jehova vedl prostřednictvím anděla. Tímto andělem byl s největší pravděpodobností Boží prvorozený Syn neboli Slovo. (2. Mojž. 23:20–23; Jan 1:1) S Jehovovou pomocí se izraelský národ přizpůsobil změnám, které nastaly potom, co byl Jozue jmenován jejich novým vůdcem. w18.10 3:1-4

Jehova si váží těch, kdo mu ochotně slouží, a jejich jména píše do své pamětní knihy. Pokud chceme, aby naše jméno zůstalo v Jehovově pamětní knize, musíme plnit určité závazky. Malachiáš konkrétně říká, že musíme mít „bázeň před Jehovou“ a myslet „na jeho jméno“. Kdybychom uctívali někoho nebo něco jiného, naše jméno by bylo ze symbolické knihy života vymazáno. (2. Mojž. 32:33; Zjev. 3:5) Takže nestačí Jehovovi slíbit, že budeme konat jeho vůli, a pak se dát pokřtít. Tyto věci uděláme jenom jednou a rychle se stanou součástí minulosti. Stát na Jehovově straně znamená poslouchat ho celý život a dokazovat to svým chováním. (1. Petra 4:1, 2) w18.07 4:7-9

Duchovně dospělými křesťany se nestaneme jenom díky tomu, že jsme léta v pravdě. Musíme se snažit a dělat pokroky v poznání a porozumění Bible. Proto jsme opakovaně vybízeni k tomu, abychom si ji četli každý den. (Žalm 1:1–3) Dal sis to za svůj cíl? Může ti to pomoct, abys lépe chápal Jehovovy zákony a zásady a do větší hloubky rozuměl Božímu Slovu. Zákonem číslo jedna je pro křesťany zákon lásky. Ježíš řekl svým učedníkům: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ (Jan 13:35) Ježíšův nevlastní bratr Jakub řekl, že milovat druhé je „královský zákon“. (Jak. 2:8) A Pavel napsal: „Láska [je] naplněním zákona.“ (Řím. 13:10) To, že láska je tak důležitá, nás nepřekvapuje, protože Bible říká, že „Bůh je láska“. (1. Jana 4:8) w18.06 3:14, 15

Izraelité sice provokovali Jehovu, ale byl to Mojžíš, kdo se rozhořčil. Nedokázal se ovládnout, a tak začal mluvit bez rozmyslu, aniž by uvažoval o následcích. Mojžíš dovolil, aby jednání druhých způsobilo, že se přestal dívat na Jehovu. Když si Izraelité stěžovali kvůli vodě poprvé, Mojžíš si s tím poradil správně. (2. Mojž. 7:6) Je ale možné, že po desetiletích strávených se vzpurnými Izraelity byl unavený a zdeptaný. Řešil hlavně svoje pocity, místo aby přemýšlel o tom, jak může vzdát slávu Jehovovi? Pokud se něco takového stalo věrnému proroku Mojžíšovi, může se to lehce stát i nám. Mojžíš byl těsně před vstupem do Zaslíbené země a my jsme těsně před vstupem do nového světa. (2. Petra 3:13) Nikdo z nás nechce o tuto úžasnou možnost přijít. Aby se nám to nestalo, musíme se stále dívat na Jehovu a vždycky dělat to, co si přeje. (1. Jana 2:17) w18.07 2:14-16

Satan nemůže přinutit lidi, aby jednali proti své vůli. (Jak. 1:14) Mnozí se Satanem spolupracují nevědomky. Když ale poznají, jak to ve skutečnosti je, každý z nich se musí rozhodnout, komu bude sloužit. (Sk. 3:17; 17:30) Když jsme odhodlaní dělat to, co si přeje Bůh, pak neexistuje nic, čím by nás Satan přiměl Jehovu zradit. (Job 2:3; 27:5) Satan a démoni mají ještě jiná omezení. Nikde v Bibli se například nepíše, že můžou číst v mysli a v srdci člověka. Tuto schopnost mají jenom Jehova a Ježíš. (1. Sam. 16:7; Mar. 2:8) Pokud děláme, co můžeme, abychom mluvili a jednali v souladu s tím, co si přeje Bůh, můžeme si být jistí, že nedovolí, aby nám Satan způsobil nějakou trvalou škodu. (Žalm 34:7) Našeho nepřítele musíme znát, ale nemusíme se ho bát. S Jehovovou pomocí nad Satanem můžou zvítězit i nedokonalí lidé. Pokud se mu postavíme, uteče od nás. (Jak. 4:7; 1. Petra 5:9) w18.05 3:15-17

Představ si, že plánuješ cestu do vzdáleného města na nějakou důležitou akci. Chystáš se jet autobusem. Na nádraží je jich ale spousta. Kdybys nastoupil do autobusu, který jede kamkoli jinam, mířil bys špatným směrem. Dospívající jsou dnes v podobné situaci. Je před nimi dlouhá cesta – ne autobusem, ale životem. Někdy se ti nabízí tolik různých možností, že se můžeš cítit ztracený. Pokud ale přesně víš, kam chceš v životě dojít, bude pro tebe snazší se správně rozhodovat. Kterým směrem by ses měl vydat? Budeš v životě dělat to, co se líbí Jehovovi? Znamená to, že dáš na jeho rady, když se budeš rozhodovat ve všech důležitých životních otázkách, třeba když si budeš vybírat vzdělání a práci nebo když budeš přemýšlet o tom, jestli vstoupit do manželství a jestli pak mít děti. Také to znamená, že si budeš dávat duchovní cíle – tedy cíle, díky kterým upevníš svůj vztah s Jehovou – a že se budeš snažit jich dosáhnout. Když budeš zaměřený na službu Jehovovi, můžeš si být jistý, že ti bude pomáhat a že budeš šťastný. w18.04 5:1-3

Jefta svému slibu dostál a poslal dceru do Šila, aby po zbytek svého života sloužila ve svatostánku. (Soud. 11:30–35) Pro Jeftu to muselo být těžké. Ale ještě těžší to zřejmě bylo pro jeho dceru, která byla ochotná se rozhodnutí svého otce podřídit. (Soud. 11:36, 37) Vzdala se práva vdát se, mít děti a zachovat rodinné jméno a dědictví. Pokud někdo potřeboval útěchu a povzbuzení, tak to byla právě ona. Biblická zpráva říká: „To se v Izraeli stalo předpisem: Rok co rok chodívaly izraelské dcery vzdávat dobrořečení dceři Gileaďana Jefty, čtyři dny v roce.“ (Soud. 11:39, 40) Její příklad nám připomíná bratry a sestry v dnešní době, kteří zůstávají svobodní a díky tomu můžou Jehovovi sloužit víc. Můžeš je za to pochválit a povzbudit je? (1. Kor. 7:32–35) w18.04 3:10, 11

Ve vzpouře se k Satanovi přidalo mnoho andělů. Přinejmenším některé z nich Satan před potopou zlákal k tomu, aby měli sex se ženami. Bible tuto skutečnost popisuje obrazným způsobem, když říká, že drak za sebou táhne třetinu hvězd. (1. Mojž. 6:1–4; Zjev. 12:3, 4) Ve chvíli, kdy tito andělé opustili Boží rodinu, dostali se pod Satanův vliv. Tito vzbouřenci ale nejsou jenom banda potížistů. Satan vytvořil napodobeninu Božího království a sebe dosadil za krále. V neviditelné říši démony zorganizoval, dal jim moc a udělal z nich vládce světa. (Ef. 6:12) Prostřednictvím své duchovní organizace Satan ovládá všechny lidské vlády. w18.05 3:5, 6

Bůh nám svoji lásku někdy dává najevo tak, že nás usměrňuje jako milující otec. David si toho vážil. Uvažoval o Božích myšlenkách, přijal je za své a dovolil, aby ho tvarovaly. Když ho napodobíš, budeš Boha ještě víc milovat a budeš mu chtít dělat ještě větší radost. Výsledkem bude, že budeš duchovně zralým křesťanem. Sestra, která se jmenuje Christin, říká: „Když si k nějakému námětu vyhledám informace a o tom, co jsem si přečetla, přemýšlím, mám pocit, že to Jehova nechal napsat přímo pro mě.“ Když budeš duchovně smýšlejícím člověkem, budeš vidět svět a jeho budoucnost tak jako Bůh. Vědět o takových věcech a chápat je, je něco mimořádného. Proč tě to Jehova učí? Protože chce, abys věděl, co je v životě důležité, dělal správná rozhodnutí a nebál se toho, co přinese budoucnost. Prorok Izajáš řekl, že Jehova bude chránit ty, kdo mu důvěřují, a že budou pokojně žít. (Iz. 26:3) w18.12 4:9, 10