Listopad

Jehova nám nabízí, že můžeme získat všechno, co Adam a Eva ztratili, včetně možnosti žít věčně. Adam a Eva se rozhodli, že Jehovovi sloužit nebudou. Důvodem bylo, že si k němu nevytvořili pevný vztah. Jehova jim přesto dovolil žít tak dlouho, aby měli děti, a nechal na nich, jak je budou vychovávat. To, že Adam a Eva chtěli být na Jehovovi nezávislí, mělo hrozné následky, ze kterých bylo brzo vidět, jak byli hloupí. Jejich nejstarší syn zavraždil svého nevinného bratra a časem se násilí a sobectví staly charakteristickými znaky lidské rodiny. (1. Mojž. 4:8; 6:11–13) Jehova ale vymyslel způsob, jak zachránit všechny děti Adama a Evy, které mu chtějí sloužit. (Jan 6:38–40, 57) Když se budeš dál dozvídat o tom, jak trpělivý a láskyplný Jehova je, nejspíš ho budeš milovat víc a víc. Nebudeš chtít jednat jako Adam a Eva a budeš chtít zasvětit svůj život Jehovovi. w19.03 10:3, 9

Jak můžeš být víc empatický? Snaž se pochopit, co členové tvojí rodiny a sboru prožívají. Zajímej se jak o mladé ve sboru, tak o nemocné, věkem starší nebo ty, kterým zemřel někdo blízký. Zeptej se jich, jak se mají. A pak jim doopravdy naslouchej. Dej najevo, že se snažíš jejich situaci pochopit. Nabídni se, že jim pomůžeš, s čímkoli budeš moct. Tím jim ukážeš, že je máš opravdu rád. (1. Jana 3:18) Když se snažíme druhým pomáhat, měli bychom být přizpůsobiví. Proč? Protože lidé reagují na těžkosti různě. Někteří se hned potřebují svěřit, zatímco jiní mluví o svých problémech neradi. I když jim chceme pomoct, měli bychom se vyhnout příliš osobním otázkám. (1. Tes. 4:11) Pokud se nám druzí otevřou, možná s jejich názorem nebudeme vždycky souhlasit. Je ale třeba pamatovat na to, že nám říkají, jak se cítí oni. Chceme jim pohotově naslouchat a nemluvit unáhleně. (Mat. 7:1; Jak. 1:19) w19.03 12:18, 19

Je pro tebe těžké mluvit o pravdě s druhými? Vzpomeň si třeba na takového Nehemjáše. Sloužil na dvoře mocného krále. Byl smutný, protože slyšel, že hradby Jeruzaléma jsou pobořené a brány spálené. (Neh. 1:1–4) Představ si, jak se mu asi sevřel žaludek, když se ho král zeptal, proč vypadá tak nešťastně. Nehemjáš se rychle pomodlil a pak odpověděl. Král díky tomu Božímu lidu hodně pomohl. (Neh. 2:1–8) Vzpomeň si také na Jonáše. Když ho Jehova pověřil, aby předal jeho poselství obyvatelům Ninive, Jonáš se tak vyděsil, že před svým úkolem utekl a vydal se opačným směrem. (Jon. 1:1–3) S Jehovovou pomocí ale nakonec do Ninive šel a to, co tam lidem řekl, pro ně bylo životně důležité. (Jon. 3:5–10) Od Nehemjáše se učíme, že předtím, než se přihlásíme, je důležité se pomodlit. Od Jonáše se učíme zase to, že Jehova nám může pomoct sloužit mu navzdory tomu největšímu strachu, jaký můžeme mít. w19.01 2:12

Když si vybereme, že budeme žít podle biblické pravdy, naše vztahy s přáteli a příbuznými se možná změní. Proč? Ježíš za své následovníky prosil Boha: „Posvěť je pravdou; tvé slovo je pravda.“ (Jan 17:17) „Posvěť je“ může také znamenat „odděl je“. Když přijmeme pravdu, oddělíme se od světa, protože už do něj nezapadáme. Lidé se na nás začnou dívat jinak, protože jsme změnili své hodnoty. I když se snažíme mít s druhými dobré vztahy, někteří přátelé a příbuzní už nás možná nemají tak rádi, nebo jsou dokonce proti naší víře. To pro nás není žádné překvapení. Ježíš totiž řekl: „Nepřátelé člověka vskutku budou lidé z jeho vlastní domácnosti.“ (Mat. 10:36) Ježíš ale také slíbil, že ať už budeme muset za pravdu zaplatit jakkoli vysokou cenu, on nám to několikanásobně vynahradí. w18.11 1:11

Apoštol Pavel si vážil svých bratrů a sester. Ukázal to tím, jak o nich mluvil. Vždycky za ně děkoval Bohu ve svých soukromých modlitbách. To, že si jich váží, také vyjadřoval v dopisech, které jim psal. V prvních 15 verších v 16. kapitole Římanům se jmenovitě zmínil o 27 bratrech a sestrách. Například napsal, že Priska a Aquila kvůli němu „nasadili své vlastní hrdlo“ a že Foibé je „obhájkyní mnohých“, včetně jeho samotného. Tyto milované a tvrdě pracující bratry a sestry chválil. (Řím. 16:1–15) Pavel si uvědomoval, že bratři a sestry jsou nedokonalí, ale zaměřil se na jejich dobré vlastnosti. Představ si, jak je muselo povzbudit, když se Pavlova slova nahlas četla ve sboru! Výsledkem bylo, že jejich přátelství s Pavlem bezpochyby sílilo. Říkáš pravidelně bratrům a sestrám ze sboru, že si vážíš toho dobrého, co říkají a dělají? w19.02 8:8, 9

Musíme být dokonalí, pokud chceme být ryzí? Vždyť víme, že ani zdaleka nejsme bez vady. Naopak děláme spoustu chyb. Nedokonalost ale není překážkou, protože Jehova se na naše chyby nezaměřuje. Jeho Slovo říká: „Kdyby provinění byla to, na co dáváš pozor, Jah, Jehovo, kdo by mohl obstát?“ (Žalm 130:3) Ví, že jsme nedokonalí, chybující lidé, a velkoryse nám odpouští. (Žalm 86:5) Jehova také ví, čeho jsme schopní, a neočekává víc, než je v našich silách. (Žalm 103:12–14) Klíčem k oddanosti našemu nebeskému Otci je láska. Naše láska k Bohu a věrná oddanost jemu musí být stále úplné, zdravé neboli celé. Když naše láska zůstane taková i ve zkouškách, pak můžeme říct, že jsme ryzí, oddaní Bohu. (1. Par. 28:9; Mat. 22:37) Všichni známe Jehovova měřítka a zaměřujeme se na to, co se našemu nebeskému Otci líbí. Láska k němu nás motivuje, abychom při svém rozhodování vzali v úvahu hlavně to, co si přeje on. Tímto způsobem dokazujeme, že jsme Bohu oddaní. w19.02 6:4, 5

Pokaždé když vidíme, co dobrého přináší to, že jednáme správně, naše víra sílí. (Jak. 1:2, 3) Máme ze sebe dobrý pocit, protože Jehova nás hrdě nazývá svými dětmi, a my jsme ještě víc rozhodnutí dělat mu radost. (Přísl. 27:11) Každá zkouška je další příležitostí ukázat, že chceme naplno sloužit našemu starostlivému Otci. (Žalm 119:113) Dáváme najevo, že Jehovu milujeme z celého srdce – ze srdce, které je pevně rozhodnuté poslouchat jeho přikázání a činit jeho vůli. (1. Král. 8:61) Jsme nedokonalí, a tak je jasné, že budeme dělat chyby. Pokud selžeme, vzpomeňme si na krále Ezekjáše. Dělal chyby, ale litoval jich a dál Jehovovi sloužil „s úplným srdcem“. (Iz. 38:3–6; 2. Par. 29:1, 2; 32:25, 26) Bojujme tedy proti Satanovým snahám nakazit nás svými názory. Modleme se o „poslušné srdce“ a zůstaňme Jehovovi věrní. (1. Král. 3:9; Žalm 139:23, 24) w19.01 3:17, 18

Když na shromáždění dáváme komentáře, pomáhá to nám samotným. (Iz. 48:17) Jak to? Za prvé, když máme cíl dát komentář, je to o důvod víc se na shromáždění dobře připravit. Díky tomu, že se dobře připravujeme, Bibli čím dál lépe rozumíme. A čím lépe jí rozumíme, tím lépe můžeme uplatňovat to, co se učíme. Za druhé, když jsme na shromáždění aktivní, víc si ho užijeme. A za třetí, připravit si a dát komentář vyžaduje úsilí, a tak si to, o čem jsme mluvili, obvykle ještě nějakou dobu pamatujeme. Navíc, Jehova má z našich komentářů radost. Můžeme si být jistí, že nám naslouchá a našeho úsilí odpovídat si moc váží. (Mal. 3:16) Dává to najevo tak, že nás za naši snahu dělat mu radost odměňuje. (Mal. 3:10) Máme tedy pádné důvody na shromáždění odpovídat. w19.01 2:3, 7-9

Jehova s námi jedná velmi moudře. Místo aby nám dal spoustu zákonů, trpělivě nás učí řídit se zákonem lásky. Chce, abychom žili podle jeho zásad a nenáviděli to, co je špatné. Krásným příkladem takového vyučování je Ježíšovo Kázání na hoře, ve kterém odhalil příčiny špatného jednání. (Mat. 5:27, 28) A v novém světě nás Ježíš bude jako král Božího království dál učit vidět dobré a špatné věci tak jako on. (Hebr. 1:9) Díky Ježíšovi také budeme mít dokonalou mysl a tělo. Představ si, jaké to bude, když po špatných věcech nebudeš ani toužit a nebudeš muset trpět kvůli nedokonalosti. Potom se budeš konečně těšit ze slavné svobody, kterou Jehova slibuje. (Řím. 8:21) Samozřejmě že naše svoboda nebude nikdy absolutní. Skutečně svobodní budeme pouze tehdy, když se necháme vést láskou, jakou má Bůh. (1. Jana 4:7, 8) w18.12 3:19, 20

Izraelita se mohl rozvést se svou manželkou, pokud „našel něco neslušného z její strany“. (5. Mojž. 24:1) Zákon nepopisuje, co znamená „něco neslušného“. Muselo to být ale něco velmi vážného, nejenom nějaká maličkost. (5. Mojž. 23:14) Je velmi smutné, že v Ježíšově době se mnoho Židů rozvádělo „z jakéhokoli důvodu“. (Mat. 19:3) Takový přístup bychom rozhodně mít nechtěli. V Malachiášově době bylo běžné, že se muž rozvedl „s manželkou svého mládí“, možná proto, aby si vzal mladší pohanskou ženu. Ale prorok Malachiáš velmi jasně ukázal, co si o rozvodu myslí Bůh. Napsal: „On nenávidí rozvádění.“ (Mal. 2:14–16) Bůh svůj názor nezměnil. Měl ho stejný jako na začátku, kdy řekl: „[Muž se] přidrží ... své manželky a stanou se jedním tělem.“ (1. Mojž. 2:24) Ježíš stanovisko svého Otce podpořil tím, že prohlásil: „Co tedy Bůh jhem spojil, ať žádný člověk neodděluje.“ (Mat. 19:6) w18.12 2:7, 8

Někteří bratři a sestry mají takové podmínky, že můžou odjet sloužit do vzdálených míst. Cítí to stejně jako prorok Izajáš, který na Jehovovu otázku: „Koho pošlu a kdo pro nás půjde?“ odpověděl: „Tady jsem! Pošli mě.“ (Iz. 6:8) Můžeš na to, co Jehovova organizace potřebuje, reagovat podobným způsobem? A chceš? O kázání a vyučování Ježíš řekl: „Proste proto Pána žně, aby vyslal dělníky na svou žeň.“ (Mat. 9:38) Můžeš sloužit tam, kde je to potřeba? Možná i jako průkopník? Nebo v tom můžeš podpořit někoho jiného? Hodně bratrů a sester považuje průkopnickou službu na takových místech za ten nejlepší způsob, jakým se dá projevit láska k Bohu a bližním. Napadají tě nějaké jiné způsoby, jak můžeš pro Jehovu dělat víc? Pusť se do toho a zažiješ obrovskou radost. w18.08 4:14, 15

Z evangelií jasně vidíme, co si Jehova myslí například o hmotných věcech. Pečlivě vybral rodiče, kteří měli vychovat jeho Syna – a byli to manželé, kteří byli chudí. (3. Mojž. 12:8; Luk. 2:24) Když se Ježíš narodil, Marie ho „položila ... do jeslí, protože pro ně nebylo místo v noclehárně“. (Luk. 2:7) Kdyby Jehova chtěl, mohl zajistit, aby se jeho Syn narodil v mnohem lepších podmínkách. Důležité pro něj ale bylo to, v jakém duchovním prostředí bude Ježíš vyrůstat. Z této biblické zprávy se učíme, jak se Jehova dívá na peníze a majetek. Někteří rodiče chtějí, aby jejich dítě mělo v hmotném ohledu to nejlepší, i když je to na úkor jeho duchovního zdraví. Jehova ale za to nejdůležitější považuje duchovní věci. Máš stejný názor jako on? Co odhalují tvoje skutky? w18.11 5:7, 8

Jehova, samotný zdroj štěstí, si přeje, abychom byli šťastní, a dává nám k tomu mnoho důvodů. (5. Mojž. 12:7; Kaz. 3:12, 13) I tak ale může být těžké zůstat v dnešním světě šťastný. Proč? O štěstí nás můžou připravit různé stresující situace – třeba když nám někdo blízký zemře nebo je vyloučený, rozvádíme se nebo přijdeme o práci. Je těžké být šťastný, když je doma dusno nebo neustálé hádky, když se nám posmívají kolegové nebo spolužáci anebo když zažíváme náboženské pronásledování nebo jsme ve vězení. O štěstí nás může obrat i to, když se nám zhoršuje zdraví, jsme chronicky nemocní nebo trpíme depresí. Ale nezapomeň, že Ježíš Kristus, „šťastný a jediný Vladař“, je moc rád, když může lidi utěšit a rozradostnit. (1. Tim. 6:15; Mat. 11:28–30) Ve svém Kázání na hoře vyjmenoval řadu vlastností, které můžou přispět k našemu štěstí, přestože v Satanově světě zažíváme těžkosti. w18.09 3:1-3

Vzdát se nebiblických zvyků a tradic může být tím nejdražším, čím se za pravdu platí. (Přísl. 23:23) Pro někoho to sice může být snadné, ale někdo jiný se možná zdráhá zaplatit tak vysokou cenu, protože na něj tlačí rodina, kolegové nebo blízcí přátelé. Taková situace může být citově náročná, zvlášť pokud se jedná o zvyky, které se týkají uctívání mrtvých. Co nám tedy může pomoct vzdát se zvyků, které se Bohu nelíbí? Může to být příklad druhých, kteří podobné změny odvážně udělali. Co v Efezu udělali lidé, kteří se zabývali magií, ale pak se stali křesťany? Bible říká: „Značný počet těch, kdo provozovali magická umění, snesl své knihy a přede všemi je spálil. A spočítali jejich cenu a zjistili, že měly hodnotu padesáti tisíc kousků stříbra.“ (Sk. 19:19, 20) Věrní křesťané byli ochotní obětovat hodně peněz a Jehova jim za to dal odměnu nevyčíslitelné hodnoty. w18.11 1:15, 16

Zanedlouho potom co Izraelité překročili Jordán, Jozue potkal muže „s taseným mečem v ruce“. Nebyl to nikdy jiný než „velitel Jehovova vojska“ – anděl, který byl připravený bránit Boží lid. (Jozue 5:13–15; ppč.) Jozue dostal od andělského vůdce jasné pokyny, jak podmanit Jericho. Zpočátku se mohlo zdát, že některé pokyny nejsou ze strategického hlediska rozumné. Jehova například přikázal, aby všichni muži byli obřezáni, což je na několik dní vyřadilo z boje. (1. Mojž. 34:24, 25; Jozue 5:2) Tito bezbranní izraelští vojáci si nejspíš říkali: Jak ochráníme své rodiny, když do tábora vtrhnou nepřátelé? Pak se ale stalo něco nečekaného. Místo toho, aby jerišští muži Izraelity napadli, začali z nich mít strach. Zpráva říká, že Jericho „bylo pevně uzavřeno kvůli izraelským synům, nikdo nevycházel a nikdo nevcházel“. (Jozue 6:1) Díky tomuto překvapivému zvratu událostí Izraelité Božímu vedení důvěřovali určitě ještě víc. w18.10 3:5-7

Jak můžeme krásný příklad Pavlovy pokory napodobovat? Za prvé, ačkoli toho díky síle od Jehovy zvládáme spoustu, neměli bychom očekávat, že nás za to někdo bude vynášet do nebes. A pokud by k tomu došlo, neměli bychom to přijmout. Každý z nás by si měl položit otázky: Jak se dívám na lidi ve svém obvodu? Nepřijal jsem nevědomky předsudky, které jsou všeobecně rozšířené? Svědkové Jehovovi po celém světě ve svých obvodech hledají ty, kdo by ještě mohli na dobrou zprávu zareagovat. Někteří svědkové se učí jazyky a zvyky menšin, které společnost obecně považuje za méněcenné. V žádném případě se ale necítí nadřazení. Každého člověka berou jako jednotlivce a snaží se mu pomoct, aby přijal dobrou zprávu o Království. w18.09 1:9, 11

Římané Jidáše popravili. Kromě Jidáše a dalších radikálů očekávala politického Mesiáše i většina Židů. Mysleli si, že až se objeví, izraelský národ znovu získá slávu a zbaví se římské nadvlády. (Luk. 2:38; 3:15) Mnozí věřili, že Mesiáš ustanoví království v Izraeli. V tom případě by se ty miliony Židů, kteří byli roztroušeni po celém světě, vrátily do své vlasti. Dokonce i Jan Křtitel se jednou Ježíše zeptal: „Jsi ten Přicházející, nebo máme očekávat jiného?“ (Mat. 11:2, 3) Jan chtěl možná vědět, jestli mají čekat někoho jiného, kdo všechny naděje Židů splní. A dva učedníci, kteří na cestě do Emauz potkali vzkříšeného Ježíše, měli v souvislosti s Mesiášem také nesplněná očekávání. (Luk. 24:21) Krátce potom se apoštolové Ježíše zeptali: „Pane, obnovíš Izraeli království v tomto čase?“ (Sk. 1:6) w18.06 1:3, 4

Obzvlášť opatrní musíme být, když se k nám dostanou informace o Jehovově lidu. Nikdy nezapomeň, že Satan na věrné Boží služebníky hází špínu. (Zjev. 12:10) Proto Ježíš upozornil na to, že odpůrci budou proti nám lživě říkat „kdejakou ničemnost“. (Mat. 5:11) Pokud toto varování bereme vážně, pak nás nějaká šokující tvrzení o Jehovově lidu nepřekvapí. Posíláš rád přátelům a známým e-maily a textové zprávy? Pokud ano, pak se ti možná stane, že když ve zprávách uslyšíš nějakou horkou novinku nebo se k tobě dostane nějaká zajímavá historka, cítíš se jako reportér, který chce tu zajímavost uveřejnit jako první. Než ale takovou textovou zprávu nebo e-mail odešleš, polož si otázky: Jsem si jistý, že informace, kterou chci poslat dál, je pravdivá? Znám fakta? Pokud jistotu nemáš, mohl bys nevědomky mezi bratry a sestrami šířit falešné informace. Když máš pochybnosti, klikni na Smazat, ne na Odeslat. w18.08 1:3, 6, 7

Ježíš chce, abychom byli štědří, protože díky tomu budeme šťastní. Když jsme štědří, hodně lidí to také podnítí ke štědrosti. Je jasné, že ne každý nám za to bude vděčný. Pokud to ale někdo ocení, může ho to motivovat, aby jednal stejně. Takže buďme štědří, i když se zdá, že si toho druzí neváží. Člověk nikdy neví, kolik dobrého může jeden takový skutek přinést. Opravdu štědří lidé druhým nedávají proto, aby něco dostali na oplátku. Ježíš řekl: „Když pořádáš hostinu, pozvi chudé, zmrzačené, chromé, slepé; a budeš šťastný, protože nemají nic, čím by ti oplatili.“ (Luk. 14:13, 14) V Bibli se také píše: „Požehnaný je ten, kdo je štědrý.“ (Přísl. 22:9, Bible21) A na jiném místě čteme: „Šťastný je každý, kdo jedná ohleduplně s poníženým.“ (Žalm 41:1) Skutečné štěstí tedy vyplývá z toho, že pomáháme druhým. w18.08 3:15, 16

V dnešní době jsme zahlceni spoustou pochybných informací a polopravd, a navíc jsme nedokonalí. Je tedy těžké získat spolehlivé informace a správně je vyhodnocovat. Co nám v tom pomůže? Musíme znát biblické zásady a řídit se jimi. Jedna z nich říká, že je hloupé a ponižující vyjadřovat se k nějaké záležitosti dřív, než si člověk vyslechne fakta. (Přísl. 18:13) Další biblická zásada nám připomíná, abychom hned neuvěřili všemu, co slyšíme. (Přísl. 14:15) A nakonec, i když jako křesťané můžeme mít hodně zkušeností, musíme si dávat pozor na to, abychom příliš nespoléhali na svůj úsudek. Biblické zásady nás budou chránit za předpokladu, že své závěry a rozhodnutí budeme dělat na základě informací ze spolehlivých zdrojů. w18.08 1:19

Křtem ve vodě formálně a veřejně uznáme, že Jehova je naším vlastníkem a že jsme ochotní se mu podřizovat. Ježíš udělal něco podobného, když při křtu jakoby řekl Jehovovi: „Je mi potěšením činit tvou vůli, můj Bože.“ (Žalm 40:7, 8) Jak se Jehova cítil, když se Ježíš dal pokřtít? Biblická zpráva říká: „Když byl Ježíš pokřtěn, ihned vystoupil z vody; a pohleďme, otevřela se nebesa a viděl Božího ducha, jak sestupuje jako holubice a přichází na něj. Pohleďme, byl také hlas z nebes, který řekl: ‚To je můj Syn, milovaný, jehož jsem schválil.‘“ (Mat. 3:16, 17) Ačkoli Ježíš už svému nebeskému Otci patřil, Jehova měl radost, když viděl, že je ochotný se bezvýhradně podřizovat jeho vůli. Podobně má Jehova radost, když se mu zasvětíme my, a bude nám žehnat. (Žalm 149:4) w18.07 4:4, 5

Výrazem „máme“ Mojžíš pravděpodobně myslel sebe a Árona. Jeho slova byla značně neuctivá, protože všechna zásluha za ten zázrak patřila Jehovovi. Zdá se, že toto vysvětlení podporují slova ze Žalmu 106:32, 33: „Dále způsobili provokaci u vod Meriba, takže se kvůli nim Mojžíšovi špatně vedlo. Rozhořčili totiž jeho ducha a začal mluvit zbrkle svými rty.“ (4. Mojž. 27:14) Tím, co Mojžíš udělal, každopádně způsobil, že nebyla Jehovovi vzdána patřičná sláva. Jehova Mojžíšovi a Áronovi řekl: „Vzbouřili [jste se] proti mému nařízení.“ (4. Mojž. 20:24) To byl opravdu vážný hřích! Když se proti Jehovovi předtím vzbouřila celá generace Izraelitů, Jehova jim nedovolil vstoupit do Kanaánu. (4. Mojž. 14:26–30, 34) A tak když Jehova nad Mojžíšem vynesl za jeho vzbouření stejný rozsudek, bylo to přiměřené a spravedlivé. Do Zaslíbené země nemohl vstoupit ani on. w18.07 2:9, 12, 13

I když máme na něco právo, budeme ochotní se toho vzdát, pokud by to bylo proti svědomí spolukřesťana. Je možné, že předtím, než nějaký bratr poznal pravdu, byl závislý na alkoholu a teď je rozhodnutý abstinovat. Nikdo z nás by určitě nechtěl přispět k tomu, že se vrátí ke zlozvyku, který by mu tolik ublížil. (1. Kor. 6:9, 10) Bylo by tedy nelaskavé, kdyby hostitel nutil bratra pít alkohol, přestože to odmítl. Když bylo Timoteovi kolem 20 let, souhlasil s tím, že se dá obřezat, i když to bylo bolestivé. Chystal se totiž kázat Židům a věděl, že pro ně je obřízka důležitá. Měl podobný postoj jako apoštol Pavel. (Sk. 16:3; 1. Kor. 9:19–23) Jsi i ty ochotný ve prospěch druhých něco obětovat? w18.06 3:12, 13

Když poprvé potkáš někoho, kdo neuctívá Jehovu, kolik toho o něm víš? Možná to, jak se jmenuje a jak vypadá, ale to je nejspíš všechno. Něco úplně jiného je, když poprvé potkáš nějakého svědka. Víš, že miluje Jehovu. Víš, že Jehova viděl něco dobrého v jeho srdci, přitáhl ho k sobě a takový člověk se stal součástí jeho duchovní rodiny. (Jan 6:44) Je úplně jedno, odkud pochází nebo jakou měl výchovu. Už toho o něm víš hodně a on ví hodně o tobě! Jakmile potkáš nějakého jiného svědka, víš, že ty nejdůležitější věci máte společné. Víš, že i když mluvíte každý jiným jazykem, používáte oba „čistý jazyk“ biblické pravdy. Co to znamená? Oba věříte v Boha, žijete podle stejných morálních měřítek a máte stejnou naději do budoucnosti. Tyto věci vám pomáhají si vzájemně důvěřovat a jsou základem pro kvalitní a trvalé přátelství. w18.12 3:9, 10

Vedoucí sbor pod Kristovým vedením objasnil, že křesťané nežidovského původu nemusí být obřezáni. (Sk. 15:19, 20) Ale ještě po letech mnozí židovští křesťané své syny obřezávali. Možná tě napadne: Proč Ježíš dovolil, aby otázka obřízky zůstala nevyřešená tak dlouho, když jeho smrtí Mojžíšův zákon přestal platit? (Kol. 2:13, 14) Někomu trvá delší dobu, než se novému porozumění přizpůsobí. Židovští křesťané potřebovali určitý čas na to, aby svůj pohled na věc změnili. (Jan 16:12) Pro některé bylo těžké přijmout, že obřízka už není znakem výjimečného vztahu s Bohem. (1. Mojž. 17:9–12) Jiní měli strach z pronásledování, a tak se v židovských komunitách nechtěli odlišovat. (Gal. 6:12) Časem ale Kristus poskytl další pokyny prostřednictvím inspirovaných dopisů, které napsal Pavel. (Řím. 2:28, 29; Gal. 3:23–25) w18.10 3:10-12

Kaifáš poslal vojáky, aby pod rouškou noci Ježíše zatkli. Ježíš o jejich podlém plánu věděl, a tak během poslední večeře řekl apoštolům, ať s sebou vezmou nějaké meče. Na to, aby je naučil něco důležitého, stačily dva. (Luk. 22:36–38) Později během té noci Petr meč vytasil a zaútočil na jednoho z mužů, kteří přišli Ježíše zatknout. Považoval to celé za velkou nespravedlnost a muselo ho to strašně rozzlobit. (Jan 18:10) Ježíš mu ale řekl: „Vrať svůj meč zpátky na jeho místo, neboť všichni, kdo berou meč, mečem zahynou.“ (Mat. 26:52, 53) Toto důležité poučení bylo v souladu s modlitbou, kterou Ježíš pronesl ten večer o něco dřív. Modlil se, aby jeho učedníci nebyli částí světa. (Jan 17:16) Boj s nespravedlností je něco, co bychom měli přenechat Bohu. Pokud to děláme, zůstáváme sjednocení a máme mezi sebou pokoj. Když se Jehova dívá na tento rozdělený svět, určitě ho hřeje u srdce, když vidí, jaká jednota panuje mezi jeho lidem. (Sef. 3:17) w18.06 1:13, 14, 16

Kromě toho, že Satan používá návnady, se nás také snaží zastrašit, abychom Jehovu zradili. Například může obratně manipulovat vládami, aby zakázaly naši kazatelskou činnost. Nebo může podnítit naše kolegy nebo spolužáky, aby se nám vysmívali kvůli tomu, že žijeme v souladu s biblickými morálními měřítky. (1. Petra 4:4) Může také působit na členy rodiny, aby nás v dobrém úmyslu zrazovali od účasti na shromáždění. (Mat. 10:36) Jak to zvládat? Za prvé, tento přímý útok musíme čekat. Vždyť jsme ve válce se Satanem! (Zjev. 2:10) Za druhé, měli bychom za tím vším vidět něco důležitějšího. Satan tvrdí, že budeme Jehovovi sloužit, jenom když to bude pohodlné. Říká, že pod tlakem se k Bohu otočíme zády. (Job 1:9–11; 2:4, 5) A za třetí, musíme se spoléhat na Jehovu, že nás posílí, abychom se zastrašit nenechali. Pamatujme, že nás nikdy neopustí. (Hebr. 13:5) w18.05 3:14

I když se zdá, že zpráva o Království se srdce lidí nedotýká, neměli bychom podceňovat, jaký vliv naše „sázení“ má. Mnoho lidí nám nenaslouchá, ale pozorují nás. Všímají si toho, že jsme pěkně oblečení, hezky se chováme a příjemně se usmíváme. Časem si díky tomu možná uvědomí, že jejich negativní názory na nás vlastně vůbec nejsou správné. Sergio a Olinda, kteří slouží jako průkopníci, vypráví: „Kvůli tomu, že jsme byli nemocní, jsme nějakou dobu na náměstí nesloužili. Když jsme se tam pak vrátili, kolemjdoucí se nás ptali: ‚Co se stalo? Chyběli jste nám.‘“ Pokud se řídíme vybídkou „nenech svou ruku odpočinout“ a mluvíme s druhými o Božím království, máme významný podíl na tom, že dobrá zpráva zaznívá na „svědectví všem národům“. (Mat. 24:14) Především ale máme obrovskou radost z toho, že to, co děláme, se líbí Jehovovi. Jehova totiž miluje všechny, kdo „s vytrvalostí nesou ovoce“. (Luk. 8:15) w18.05 1:16-18

Od doby, kdy lidé zhřešili a ztratili dokonalost, je Jehova povzbuzuje. Hned po vzpouře v Edenu dal Adamovým budoucím potomkům důvod k optimismu. Díky prorockému slibu zapsanému v 1. Mojžíšově 3:15 lidé získali naději, že nakonec bude „prahad“ neboli Ďábel se vším zlem, které má na svědomí, odstraněn. (Zjev. 12:9; 1. Jana 3:8) Noe žil v době, kdy jedinými lidmi, kteří uctívali Jehovu, byli členové jeho rodiny. Svět byl tehdy násilnický a sexuálně zvrácený a Noe kvůli tomu mohl propadnout zoufalství. (1. Mojž. 6:4, 5, 9, 11; Juda 6) Jak ho Jehova povzbudil? Řekl mu, že se chystá špatný svět zničit, a vysvětlil mu, co musí udělat pro záchranu své rodiny. (1. Mojž. 6:13–18) w18.04 3:1, 2

Co když pro tebe není snadné druhé povzbudit, protože nevíš, co jim máš říct? Potěšit někoho ve skutečnosti není zas tak těžké. Zkus se na něj třeba hezky usmát. Pokud ti to neopětuje, může řešit nějaký problém a potřebuje si s někým promluvit. Když mu budeš naslouchat, možná se mu uleví. (Jak. 1:19) Bratra nebo sestru, kteří jsou smutní, může povzbudit a utěšit každý z nás. Král Šalomoun napsal: „Jak dobré je slovo v pravý čas. Zářivý pohled dává radost srdci, dobrá zpráva občerstvuje kosti.“ (Přísl. 15:23, 30, Český studijní překlad) Pavel nám také ukázal, že posílit může druhé i společný zpěv našich písní. (Sk. 16:25; Kol. 3:16) S tím, jak „se ten den blíží“, budeme povzbuzení potřebovat stále víc. (Hebr. 10:25) w18.04 4:16, 18, 19