Říjen

Neumíme číst v srdci jako Jehova a Ježíš. Přesto se můžeme snažit pocity a potřeby druhých chápat. (2. Kor. 11:29) Na rozdíl od sobeckého světa kolem nás se nechceme starat jenom o svoje vlastní zájmy, ale také o zájmy druhých. (Filip. 2:4) Empatičtí by měli být především sboroví starší. Vědí, že mají před Jehovou zodpovědnost za ovečky, které jim svěřil do péče. (Hebr. 13:17) Aby bratrům a sestrám mohli pomáhat, musí pro ně mít pochopení. Jak můžou dávat najevo soucit? Soucitný starší tráví s bratry a sestrami čas. Ptá se jich a pak pozorně a trpělivě naslouchá. To je důležité hlavně tehdy, když se některá z těchto drahocenných oveček potřebuje s něčím svěřit, ale nedokáže najít ta správná slova. (Přísl. 20:5) Tím, že jim rád věnuje svůj čas, vytváří se mezi nimi přátelství plné důvěry a lásky. (Sk. 20:37) w19.03 12:14-17

Když cítíme, že si nás druzí váží, jsme šťastní. Když vděčnost vyjadřujeme, jsou šťastní druzí. Ten, komu poděkujeme, si uvědomí, že jeho snaha pomoct nám nebo dát nám něco, co potřebujeme, stála za to. Výsledkem je, že přátelství mezi námi a takovým člověkem sílí. Ve verši na dnešní den se píše, že slova, kterými vyjadřujeme vděčnost, jsou drahocenná. Představ si, jak nádherně by vypadala jablka ze zlata ve stříbrné míse. A pomysli jenom, jakou cenu by měla! Jak by ses cítil, kdybys takový dar dostal? Stejně drahocenná můžou být slova vděčnosti. Navíc zlatá jablka by mohla vydržet nekonečně dlouho. Podobně když slovy někomu vyjadřujeme, že si ho vážíme, může si je takový člověk dlouho pamatovat a uchovávat po zbytek života jako poklad. w19.02 8:5, 6

Když Adam a Eva snědli ovoce ze stromu poznání dobrého a špatného, vyslali jasný signál: Nedůvěřujeme Jehovovi a jeho měřítkům. Rozhodli se, že si budou sami určovat, co je dobré a co špatné. Přemýšlej ale o tom, co ztratili. Přišli o přátelství s Jehovou. Přišli také o možnost žít věčně a hřích a smrt předali svým dětem. (Řím. 5:12) Porovnej to, jak se zachovali Adam a Eva, s tím, jak zareagoval etiopský eunuch na dobrou zprávu, kterou mu oznámil Filip. Eunuch si tak vážil toho, co pro něj Jehova a Ježíš udělali, že se hned dal pokřtít. (Sk. 8:34–38) Když zasvětíme svůj život Bohu a podobně jako ten eunuch se dáme pokřtít, vyšleme jasný signál: Jsme vděční za to, co pro nás Jehova a Ježíš udělali. Také tím ukážeme, že důvěřujeme Jehovovi a uvědomujeme si, že je to on, kdo by měl určovat, co je dobré a co špatné. w19.03 10:1, 2

Jak dávají Boží služebníci najevo, že jsou Bohu oddaní? Tak, že z celého srdce a bezvýhradně milují Jehovu. Vždycky proto dělají to, co si přeje. Jeden ze základních významů slova, které se používá v Bibli a překládá jako „ryzost“ nebo „oddanost Bohu“, je „úplný“, „zdravý“ neboli „celý“. Například zvířata, která se obětovala Jehovovi, musela být zdravá. (3. Mojž. 22:21, 22) Izraelité nemohli obětovat zvíře, kterému chyběla noha, ucho nebo oko nebo které bylo nemocné. Pro Jehovu bylo důležité, aby zvíře bylo úplné, zdravé neboli celé. (Mal. 1:6–9) A chápeme, proč to Jehova vyžadoval. Když si jdeme něco koupit, třeba nějaké ovoce, knížku nebo nářadí, nechceme, aby to bylo poškozené nebo aby tomu chyběly nějaké části. Chceme, aby to, co kupujeme, bylo úplné, zdravé neboli celé. A když jde o naši věrnost Jehovovi a lásku k němu, Jehova to cítí podobně. Musí být úplné, zdravé neboli celé. w19.02 6:3

Když chceme střežit své srdce, nestačí ho jenom zavírat před špatnými vlivy, ale také ho musíme otevírat pozitivním vlivům. Ve starověkých městech strážce bran zavřel městské brány, aby zabránil nepřátelům proniknout dovnitř. Jindy je ale otevřel, aby se do města dostaly potraviny a další zásoby. Kdyby brány nebyly nikdy otevřené, obyvatelé by vyhladověli. Podobně musíme pravidelně otevírat své srdce vlivům Božího myšlení. Jehovovy myšlenky jsou obsažené v Bibli, a tak pokaždé, když ji čteme, můžou ovlivňovat to, jak přemýšlíme, co cítíme a jak se chováme. Jak můžeme ze čtení Bible vytěžit maximum? Aby nám Jehova pomohl jasně vidět ty nádherné věci v jeho Slově, je nutné se předtím pomodlit. (Žalm 119:18) O tom, co čteme, také musíme přemýšlet. Když se modlíme, čteme Bibli a pak o tom uvažujeme, Boží Slovo se dostává hluboko do našeho srdce a my si Jehovovy myšlenky zamilujeme. (Přísl. 4:20–22) w19.01 3:14, 15

Jehova ví, že schopnosti a okolnosti každého z nás se liší, a moc si váží obětí, které mu přinášíme. Zamysli se nad tím, jaké oběti přijímal od Izraelitů. Někteří si mohli dovolit dát Jehovovi ovci nebo kozu. Chudý Izraelita ale směl přinést „dvě hrdličky nebo dva mladé holuby“. A když si někdo nemohl dovolit ani to, Jehova přijal „desetinu efa jemné mouky“. (3. Mojž. 5:7, 11) Mouka byla sice levnější, ale pokud to byla „jemná mouka“, Jehova si takové oběti stále vážil. Náš laskavý Bůh se nezměnil. Když na shromáždění odpovídáme, neočekává, že všichni budeme tak výřeční jako Apollos nebo tak přesvědčiví jako Pavel. (Sk. 18:24; 26:28) Jehova chce, abychom podle svých schopností dávali ty nejlepší komentáře. Vzpomeň si na vdovu, která vhodila do pokladnice dvě mince malé hodnoty. Jehova si jí moc vážil, protože mu dala to nejlepší, co měla. (Luk. 21:1–4) w19.01 2:3-5

Očekáváme, že nás lidé budou nenávidět. Ježíš předpověděl, že jeho učedníci budou v posledních dnech krutě pronásledováni. (Mat. 24:9; Jan 15:20) Izajášovo proroctví nás upozorňuje, že nepřátelé nás budou nejen nenávidět, ale také že proti nám použijí různé zbraně. K nim patří zákeřné podvody, nehorázné lži a tvrdé pronásledování. (Mat. 5:11) Jehova nepřátelům nezabrání, aby těmito zbraněmi proti nám válčili. (Ef. 6:12; Zjev. 12:17) Přesto se nemusíme bát. Jehova řekl, že žádná zbraň použitá proti nám „nebude mít úspěch“. (Iz. 54:17) Stejně jako nás zeď chrání před bičujícím lijákem, tak nás Jehova chrání před „[supěním] tyranských lidí“. (Iz. 25:4, 5) Našim nepřátelům se nikdy nepodaří nám trvale uškodit. (Iz. 65:17) Všichni nepřátelé Božího lidu „se stanou jakoby ničím a zahynou“. (Iz. 41:11, 12) w19.01 1:13-16

Mladí, Jehova miluje svobodu a vytvořil nás tak, abychom ji milovali i my. Chce ale, abyste ji používali zodpovědně, protože vás to chrání. Možná znáte některé lidi, kteří se dívají na pornografii, chovají se nemravně, riskují život při extrémních sportech, berou drogy nebo se opíjejí. Zpočátku se to může zdát jako skvělá zábava, ale často to vede ke smutným následkům, jako jsou nemoci, závislost, nebo dokonce smrt. (Gal. 6:7, 8) Mladí lidé, kteří takové věci dělají, si můžou myslet, že jsou svobodní, ale ve skutečnosti nejsou. (Tit. 3:3) Kolik znáte ale lidí, kteří onemocněli kvůli tomu, že se řídili biblickými měřítky? Je jasné, že poslouchat Jehovu vede k naší svobodě a lepšímu zdraví. (Žalm 19:7–11) A navíc, když svoji svobodu používáte moudře – to znamená, že posloucháte Boží dokonalé zákony a zásady – ukazujete Bohu a také svým rodičům, že jste zodpovědní. Rodiče vám pak budou nejspíš víc důvěřovat a dají vám větší svobodu. w18.12 3:16, 17

Když Adam zhřešil, hodně věcí se změnilo. Lidé například začali umírat. Apoštol Pavel křesťanům vysvětlil, jak tato skutečnost ovlivňuje manželství. Napsal, že smrtí manželský svazek končí a že vdovec nebo vdova si můžou najít nového partnera. (Řím. 7:1–3) Zákon, který dal Bůh izraelskému národu, obsahoval k manželství podrobné pokyny. Například dovoloval polygamii, což byl zvyk, který existoval už před tím, než Izraelité Zákon dostali. Pro polygamii ale platila určitá pravidla, která chránila ženy a děti. Pokud si například Izraelita vzal ženu, která byla v otroctví, a později se oženil s druhou manželkou, musel se o tu první starat jako dřív. Bůh od něj vyžadoval, aby ji chránil a pečoval o ni. (2. Mojž. 21:9, 10) My už se Mojžíšovým zákonem neřídíme, ale i tak z něj můžeme vidět, že Jehova se o manželství velmi zajímá. Pomáhá ti to, abys měl manželství v úctě? w18.12 2:3, 5, 6

Potom co se Habakuk svěřil Jehovovi se svými starostmi, si možná říkal, jak na to Jehova bude reagovat. Ale jeho soucitný Otec chápal, jak se Habakuk cítí. Věděl, že se trápí a zoufale ho prosí o pomoc. A tak místo aby mu to vytkl, řekl mu, co se s neposlušnými Židy brzo stane. Je dost dobře možné, že Habakuk byl první, komu Jehova odhalil, že konec toho násilného období je velmi blízko. Jehova Habakukovi vysvětlil, že je připravený zasáhnout. Potrestání násilných a zkažených obyvatel Judska bylo velmi blízko. Slovy „ve vašich dnech“ Jehova ukázal, že rozsudek bude určitě vykonán za života Habakuka nebo jeho současníků. Jehova také řekl, že k potrestání použije Chaldejce neboli Babyloňany. Něco takového Habakuk vůbec nečekal. Tohle má být odpověď na jeho naléhavou prosbu? Vždyť to pro celé Judsko zcela jistě bude znamenat ještě větší utrpení! w18.11 3:7, 8

Jak se díváš na lidi, kteří pravdu o Bohu ještě nepoznali? Apoštol Pavel kázal Židům, kteří o Jehovovi už něco věděli, ale mluvil i s těmi, kdo uctívali falešné bohy. Při Pavlově první misionářské cestě se k němu a Barnabášovi lidé z Lykaonie chovali jako k superhrdinům. Nazvali je Zeus a Hermes, což byla jména jejich bohů. Byli Pavel a Barnabáš v pokušení si tu popularitu užít? Říkali si, že to bude příjemná změna po tom všem pronásledování, které zažili v jiných městech? Měli pocit, že to bude dobrá reklama, která jim pomůže v kázání? Ani náhodou! Okamžitě dali najevo, že s tím nesouhlasí. Roztrhli si oděvy, vběhli do davu a volali: „Proč to děláte? I my jsme lidé, máme stejné neduhy jako vy.“ (Sk. 14:8–15) w18.09 1:8, 9

Abychom přijali pravdu a žili podle biblických měřítek, musíme být ochotní změnit své myšlení a chování. Apoštol Petr o tom napsal: „Jako poslušné děti se přestaňte utvářet podle tužeb, které jste měli dříve ve své nevědomosti, ale ... staňte se i vy sami svatými v celém svém chování.“ (1. Petra 1:14, 15) Pokud si pravdu chtěli koupit lidé, kteří žili v mravně zkaženém Korintu, museli ve svém životě udělat zásadní změny. Podobně zavrhli špatné jednání i mnozí lidé v dnešní době. Petr křesťanům dále připomněl: „Čas, který uplynul, už vám stačil, abyste vykonávali vůli národů, když jste chodili ve skutcích nevázaného chování, v chtíčích, nadměrném pití vína, hýření, pitkách a nezákonných modlářstvích.“ (1. Petra 4:3) w18.11 1:13

Jak poznáme, kdo má „správný postoj vedoucí k věčnému životu“? Stejně jako v prvním století je i dnes jediný způsob, jak to zjistit – mluvit s lidmi o biblické pravdě. Měli bychom dělat to, co řekl Ježíš: „Ať vstoupíte do kteréhokoli města nebo vesnice, pátrejte, kdo si to v něm zaslouží.“ (Mat. 10:11) Od lidí, kteří jsou neupřímní, povýšení nebo je duchovní věci nezajímají, pozitivní reakci neočekáváme. Hledáme ty, kdo jsou upřímní, pokorní a chtějí znát pravdu. Je to podobné, jako když Ježíš ještě coby tesař hledal ten správný druh dřeva, ze kterého by vyrobil nábytek, dveře, jha nebo něco jiného. Když ho našel, vzal si k ruce potřebné nástroje a s použitím svých dovedností vyrobil daný předmět. I my dnes musíme nejdřív najít upřímné lidi a potom použít výbavu do služby a své dovednosti, abychom jim pomohli stát se učedníky. (Mat. 28:19, 20) w18.10 2:3, 4

Krásným příkladem člověka, který zůstal zaměřený na službu, i když se mu měnily okolnosti, je evangelista Filip. Potom co byl umučen Štěpán, se v Jeruzalémě zvedla vlna pronásledování. V té době se Filip těšil z toho, že od Jehovy dostal nový úkol. (Sk. 6:1–6) Když se ale křesťané kvůli pronásledování z Jeruzaléma rozutekli, Filip tam nemohl jenom zůstat sedět se založenýma rukama. Odešel kázat do Samaří, města, které bylo v té době dobrou zprávou téměř nedotčené. (Mat. 10:5; Sk. 8:1) Filip byl ochotný jít kamkoli, kam ho povede Boží duch. Jehova ho tedy použil, aby kázal dobrou zprávu na územích, kde ji lidé ještě neslyšeli. Mnozí Židé Samaritány pohrdali. Filip ale předsudky neměl a nadšeně jim kázal. Není divu, že mu zástupy velmi pozorně naslouchaly. (Sk. 8:6–8) Filip zůstal zaměřený na službu, a Jehova jemu a jeho rodině dál žehnal. (Sk. 21:8, 9) w18.10 4:14-16

Jednou, když byl Ježíš v Dekapoli, lidé k němu „přivedli muže hluchého a s vadou řeči“. (Mar. 7:31–35) Ježíš ho uzdravil, ale ne před ostatními. Proč? Protože ten muž byl hluchý a před tolika lidmi se nejspíš cítil nepříjemně. Ježíš jeho pocity chápal, vzal ho „stranou od zástupu“ a tam ho uzdravil. My samozřejmě nedokážeme druhé zázračně léčit. Ale můžeme – a měli bychom – brát ohled na potřeby a pocity našich spoluvěřících. Ježíš chápal, jak se ten hluchý muž cítí, a jednal s ním ohleduplně. Stejně tak bychom měli být ohleduplní k věkem starším a nemocným. Nejvýznačnějším rysem křesťanského sboru není efektivita, ale láska. (Jan 13:34, 35) Láska nás podněcuje k tomu, abychom se co nejvíc snažili pomáhat bratrům a sestrám, kteří už mají svůj věk nebo zdravotní omezení, a oni tak mohli být na shromáždění a ve službě. To platí i v případě, že toho, co zvládnou, není mnoho. (Mat. 13:23) w18.09 5:7, 8

Každý z nás je pro Jehovu i pro Ježíše velmi vzácný. (Gal. 2:20) Své bratry a sestry ze srdce milujeme a chceme se o ně něžně a s láskou zajímat. Abychom dokázali druhé povzbuzovat, „usilujme o věci, které působí k pokoji, a o věci, které jsou k vzájemnému budování“. (Řím. 14:19) Moc se těšíme na dobu, až bude ráj a už nikdy nebudeme mít důvod být zoufalí. Nebudou žádné nemoci, války, smrt kvůli zděděnému hříchu, pronásledování, rodinné problémy ani životní zklamání. Až skončí Milénium, lidé budou zase dokonalí. Ti, kdo zvládnou závěrečnou zkoušku, se stanou Jehovovými pozemskými syny a budou mít „slavnou svobodu Božích dětí“. (Řím. 8:21) Všichni proto dál projevujme lásku, která buduje, a pomáhejme jeden druhému získat tuto nádhernou odměnu. w18.09 2:10, 18

Studovat Boží Slovo zahrnuje víc než jenom zběžné čtení nebo podtrhávání odpovědí. Při studiu přemýšlíme, co nám látka říká o Jehovovi, o jeho jednání a myšlení. Snažíme se pochopit, proč Bůh něco přikazuje nebo naopak zakazuje. Přemýšlíme také o tom, jaké změny musíme ve svém životě a myšlení udělat. Samozřejmě že při každém svém studiu asi neuvažujeme o všech těchto aspektech, ale je dobré věnovat čas – možná polovinu času, který jsme si na studium vyhradili – rozjímání o tom, co čteme. (1. Tim. 4:15) Když pravidelně přemýšlíme o Božím Slově, ujišťujeme se o tom, že Jehovovo myšlení je dokonalé. Začínáme vidět věci z jeho pohledu a s jeho názory souhlasíme. Naše mysl se přeměňuje a my získáváme nový vzorec myšlení. (Řím. 12:2) Jehovovy myšlenky postupně přijímáme za své. w18.11 5:5, 6

V prvním století Pavel o sobě a několika svých přátelích řekl, že jsou „Boží spolupracovníci“, protože kázali a učili lidi o Bohu. (1. Kor. 3:6) I my můžeme být Božími spolupracovníky, když štědře věnujeme svůj čas, peníze a energii tomu, abychom plnili úkol, který jsme od Boha dostali. Je to pro nás velká čest! Štědře investovat svůj čas a energii do kázání a vyučování přináší velkou radost. Mnozí zvěstovatelé, kteří vedli nebo vedou biblická studia, můžou potvrdit, že máloco přináší takovou odměnu. Jsme opravdu šťastní, když vidíme, jak je ten člověk nadšený, že pochopil, co se píše v Bibli, a když sledujeme, jak roste jeho víra, jak dělá změny v životě a začíná o Bohu mluvit s druhými. Ježíš byl také velmi šťastný, když se 70 učedníků, které poslal kázat, „vrátilo s radostí“, protože měli pěkné zážitky. (Luk. 10:17–21) w18.08 3:11, 12

Pokud bychom začali až moc spoléhat na svůj úsudek, mohlo by se to stát naší slabinou. Mohli bychom si začít myslet, že se dokážeme v nějaké situaci rychle zorientovat a správně ji vyhodnotit, aniž známe všechna fakta. Správně vyhodnotit situaci může být těžké i v případě, že nám někdo ve sboru povahově nesedne. Pokud stále přemýšlíme o tom, v čem se neshodneme, mohli bychom se na svého bratra nebo sestru začít dívat podezřívavě. Když potom o takovém křesťanovi slyšíme něco nelichotivého, možná tomu budeme chtít uvěřit. Co z toho vyplývá? Když vůči někomu máme negativní pocity, může to vést k překroucenému úsudku, který nebude založený na faktech. (1. Tim. 6:4, 5) Tomu se můžeme vyhnout, pokud nedovolíme, aby v našem srdci zakořenila závist nebo žárlivost. Místo toho, abychom takovým špatným pocitům podlehli, měli bychom si uvědomit, že své bratry máme milovat a ze srdce jim velkoryse odpouštět. (Kol. 3:12–14) w18.08 1:15, 18

Jehova stvořil lidi, a tak mu patří každý z nás. (Žalm 100:3; Zjev. 4:11) Přesto v průběhu lidských dějin vybíral určité skupiny těch, kdo mu patřili jedinečným způsobem. Například ve 135. žalmu se píše, že věrní Jehovovi služebníci ve starověkém izraelském národu byli jeho „zvláštní majetek“. (Žalm 135:4) Prorok Ozeáš také předpověděl, že k Jehovovu lidu budou patřit i někteří z těch, kdo nejsou Izraelité. (Oz. 2:23) Toto proroctví se splnilo, když Jehova začal vybírat lidi z jiných národů, aby v budoucnosti vládli společně s Kristem. (Sk. 10:45; Řím. 9:23–26) Tento „svatý národ“ je Jehovovo „zvláštní vlastnictví“. Jeho členové jsou totiž pomazáni svatým duchem a vybráni, aby žili v nebi. (1. Petra 2:9, 10) Ale co ti všichni věrní křesťané v dnešní době, kteří mají naději na věčný život na zemi? I je Bůh označuje za svůj lid a za své vyvolené. (Iz. 65:22) w18.07 4:1, 2

Praví křesťané napodobují Krista, který dal v tom, jak může být člověk štědrý, dokonalý příklad. (Mat. 20:28) Každý z nás by si měl položit otázku: Můžu napodobovat Ježíše ještě víc, než jak to dělám teď? (1. Petra 2:21) Dokonalý příklad Jehovy a Ježíše můžeme napodobovat tak, že se zajímáme o druhé a hledáme způsoby, jak jim pomáhat. Když to děláme, Jehova z nás má radost. V podobenství o milosrdném Samaritánovi Ježíš jasně ukázal, co od svých následovníků očekává. V zájmu druhého člověka by měli být ochotní vyjet ze zajetých kolejí, bez ohledu na to, kdo to je a odkud pochází. (Luk. 10:29–37) Vzpomínáš si, proč Ježíš ten příběh vyprávěl? Jeden Žid se ho totiž zeptal: „Kdo je skutečně můj bližní?“ Ježíšova odpověď nás učí jedno: aby z nás měl Bůh radost, musíme být ochotní a štědří jako ten Samaritán. w18.08 3:5, 6

Prokazoval Jehova Marii dál patřičnou čest za to, že věrně pečovala o jeho Syna a vychovala ho? Ano. Její skutky a slova nechal zapsat do Bible. Marie podle všeho neměla okolnosti na to, aby doprovázela Ježíše během jeho třiapůlleté služby na zemi. Možná byla vdova a musela zůstat v Nazaretu. Přišla tedy o mnoho krásných zážitků, které měli s Ježíšem druzí. Byla s ním ale, když umíral. (Jan 19:26) A později byla v Jeruzalémě s Ježíšovými učedníky, než byl na ně o Letnicích vylit svatý duch. (Sk. 1:13, 14) Společně s ostatními přítomnými byla s největší pravděpodobností pomazána i ona. V tom případě dostala možnost být s Ježíšem v nebi, a to po celou věčnost. To je mimořádná odměna za její věrnou službu! w18.07 1:11, 14

Ježíš během své služby na zemi učil své učedníky základní pravdy, aby jim pomohl přijít na to, k jakým následkům vedou konkrétní postoje nebo jednání. Například vysvětlil, že nenávist může vést k násilí a sexuální touha k cizoložství. (Mat. 5:21, 22, 27, 28) Pokud dovolíme, aby nás v životě vedly Jehovovy zásady, budeme mít dobře vyškolené svědomí a svými rozhodnutími budeme přinášet Bohu čest. I když křesťané školí své svědomí pomocí Bible, v různých otázkách se může rozhodnout každý jinak. Vezměme si například pití alkoholických nápojů. Bible neříká, že je špatné pít alkohol, ale varuje nás před tím, abychom nepili příliš nebo se neopíjeli. (Přísl. 20:1; 1. Tim. 3:8) Znamená to, že pokud na to křesťan pamatuje, nemusí brát v úvahu už nic jiného? Vůbec ne! Přestože jedná v souladu se svým svědomím, pořád musí brát ohled i na svědomí druhých. w18.06 3:10, 11

Ježíš svým učedníkům důrazně řekl, aby s „kvasem“ neboli názory farizeů, saduceů a Herodových stoupenců neměli nic společného. (Mat. 16:6, 12) Je zajímavé, že tento rozhovor se odehrál krátce potom, co lidé chtěli udělat Ježíše králem. Když se náboženství plete do politiky, často to vede k násilí. Ježíš své následovníky učil, že musí zůstat neutrální, a to byl jeden z důvodů, proč ho přední kněží a farizeové chtěli zabít. Považovali ho totiž za politického i náboženského rivala, který ohrožuje jejich pozici. Řekli: „Jestliže ho necháme tak, všichni v něj uvěří a Římané přijdou a odejmou jak naše místo, tak náš národ.“ (Jan 11:48) Velekněz Kaifáš se proto stal vůdcem těch, kdo chtěli Ježíše zabít. (Jan 11:49–53; 18:14) w18.06 1:12, 13

Co je jednou z návnad, kterou Satan používá? Snaží se zneužít toho, že v nás vzbuzují zvědavost nadpřirozené věci. V dnešní době propaguje zájem o démony nejenom prostřednictvím falešného náboženství, ale také prostřednictvím zábavního průmyslu. Filmy, počítačové hry a jiná média prezentují spiritismus jako něco vzrušujícího. Jak se do této pasti nechytit? Určitě bychom neměli očekávat, že nám Boží organizace dá seznam přijatelné a nepřijatelné zábavy. Každý z nás by měl školit své svědomí, aby bylo v souladu s Božími měřítky. (Hebr. 5:14) Moudře se budeme rozhodovat tehdy, když uplatníme radu apoštola Pavla ve verši na dnešní den. Pokrytec něco jiného říká a něco jiného dělá. Polož si otázky: Řídím se stejnými zásadami, které kážu druhým? Co by si mysleli lidé, se kterými studuju Bibli nebo za kterými chodím na opětovné návštěvy, kdyby viděli, jakou zábavu si vybírám? Pokud se tím, co říkáme druhým, také sami řídíme, je pro nás snazší odmítnout Satanovu návnadu. (1. Jana 3:18) w18.05 3:13

Jak můžeme Pavla napodobovat? Za prvé, musíme opravdu chtít najít ty, kdo jsou „správně nakloněni k věčnému životu“. Za druhé, v modlitbě prosíme Jehovu, aby upřímným lidem otevřel srdce. (Sk. 13:48; 16:14) Silvana, která je už skoro 30 let průkopnicí, říká: „Než v obvodu na někoho zazvoním, prosím Jehovu, abych měla pozitivní postoj.“ Také se modlíme o to, aby nás andělé vedli k lidem, kteří nám budou naslouchat. (Mat. 10:11–13; Zjev. 14:6) Robert, který je v průkopnické službě už přes 30 let, říká: „Spolupracovat s anděly, kteří vědí, co se odehrává v životě osloveného člověka, je vzrušující.“ Za třetí, snažíme se v lidech vidět to dobré. Carl, který slouží jako sborový starší, říká: „Hledám sebemenší náznak toho, že člověk má dobré srdce – možná úsměv, laskavý výraz ve tváři nebo upřímnou otázku.“ Takže stejně jako Pavel i my můžeme s vytrvalostí „nést ovoce“! w18.05 1:13, 15

Jsme šťastní, když slyšíme, že lidé, kterým jsme dřív duchovně pomohli, zůstávají věrní Jehovovi. Apoštol Jan napsal: „Nemám větší důvod k vděčnosti než to, když slyším, že moje děti nadále chodí v pravdě.“ (3. Jana 4) Hodně průkopníků má velkou radost, když se dozví, že někdo, komu kdysi pomáhali poznat biblickou pravdu, Jehovovi stále slouží, možná dokonce jako průkopník. Takže pokud si všimneš, že je nějaký průkopník smutný, připomeň mu, co všechno udělal, aby druhým pomohl. Mnohé krajské dozorce a jejich manželky povzbudilo, když dostali třeba jenom kartičku se slovy ocenění za jejich návštěvu ve sboru. Stejně působí i na starší, misionáře, průkopníky nebo betelity, když jim někdo vyjádří vděčnost za to, že i přes problémy Jehovovi dál věrně slouží. w18.04 4:14, 15

Šalomoun neposlechl a nakonec měl celkem 700 žen a dalších 300 vedlejších manželek. (1. Král. 11:3) Mnohé z nich nebyly Izraelitky, a tak uctívaly falešné bohy. Šalomoun tedy porušil také Boží zákon týkající se sňatku s cizozemskými ženami. (5. Mojž. 7:3, 4) Šalomoun postupně přestával milovat Jehovova přikázání, což vedlo k tomu, že nakonec dělal otřesné věci. Postavil oltář falešné bohyni Aštoret a minimálně jeden další oltář falešnému bohu Kemošovi. Pak tam společně se svými manželkami tyto bohy uctíval. Oltáře dokonce postavil na hoře přímo před Jeruzalémem, kde předtím vystavěl Jehovův chrám. (1. Král. 11:5–8; 2. Král. 23:13) Možná klamal sám sebe a myslel si, že Jehova nad jeho neposlušností přivře oči, pokud mu dál bude přinášet oběti v chrámu. Jehova ale nad špatným jednáním oči nikdy nepřivírá. w18.07 3:7-9

Mezi „ohnivé šípy“, které proti tobě Satan může použít, patří lži o Jehovovi – že ho nezajímáš a že tě nemůže mít rád. Ida, které je 19, bojuje s pocity méněcennosti. Říká: „Často mám pocit, že Jehova mi není nablízku a že nechce být můj přítel.“ Co jí pomáhá? Vypráví: „Obrovskou vzpruhou pro moji víru jsou shromáždění. Dřív jsem tam seděla a nehlásila se, protože jsem si myslela, že na moje komentáře není nikdo zvědavý. Teď se ale na shromáždění připravuju a snažím se dvakrát nebo třikrát odpovědět.“ Z toho, co zažila Ida, poznáváme jednu důležitou skutečnost: Doslovný štít měl pevně dané rozměry, ale náš štít víry se může buď zmenšovat, nebo zvětšovat. Je to jenom na nás. (Mat. 14:31; 2. Tes. 1:3) Je naprosto nezbytné na své víře stále pracovat! w18.05 4:12-14

Postoj žalářníkova srdce se změnil a on požádal o pomoc až potom, co nastalo zemětřesení. (Sk. 16:25–34) Podobně někteří lidé dnes zareagovali na biblické poselství až potom, co se jejich svět náhle zhroutil. Postoj jejich srdce se změnil a oni hledali pomoc. Možná nečekaně přišli o práci, kterou měli dlouhá léta, a je pro ně těžké se s tím vyrovnat. Jiní se zase dozvěděli, že jsou vážně nemocní. A další prožívají obrovskou bolest, protože jim zemřel někdo blízký. Je možné, že se začnou ptát na smysl života, což je předtím nezajímalo. Dokonce si můžou říct: Co musím dělat, abych byl zachráněn? Když je potkáme, třeba si poselství naděje poprvé v životě rádi poslechnou. Díky tomu, že věrně kážeme dál, můžeme utěšit lidi v době, kdy jsou připravení dobrou zprávu přijmout. (Iz. 61:1) w18.05 2:10-12

Satan hodně lidí zaslepil, a tak si neuvědomují, že jsou otroky falešného náboženství, hmotných věcí a společenského systému. (2. Kor. 4:4) Vážíme si toho, že podobně jako Ježíš můžeme lidem pomáhat, aby poznali Jehovu a uctívali ho. (Mat. 28:19, 20) Není to ale snadné. V některých zemích se lidé o Boha nezajímají, a někteří se dokonce rozčílí, když s nimi o Bohu chceme mluvit. Protože nám ale Jehova dal pokyn kázat, měli bychom si položit otázku: Můžu svoji svobodu využívat k tomu, abych Jehovovi sloužil víc? Je povzbuzující vidět, že si mnozí uvědomují, v jak naléhavé době žijeme, a zjednodušují si život, aby mohli Jehovovi sloužit celodobě. (1. Kor. 9:19, 23) Někteří slouží v místě, kde žijí, jiní se stěhují tam, kde je potřeba víc zvěstovatelů. Je nádherné, že svoji svobodu využívají tímto způsobem! (Žalm 110:3) w18.04 2:13, 14