Září

Ježíš soucítil i s Martou a Marií. Když viděl, jak truchlí nad smrtí svého bratra Lazara, „dal průchod slzám“. (Jan 11:32–35) Neplakal jenom proto, že ztratil svého blízkého přítele. Věděl přece, že ho vzkřísí. Plakal proto, že chápal, jakou bolest prožívají, a hluboce ho to zasáhlo. Když víme, že Ježíš byl empatický, hodně nám to pomáhá. Za to, jak s lidmi jednal, ho milujeme. Jsme rádi, že nyní vládne jako král Božího království. Brzy skoncuje s veškerým utrpením. Díky tomu, že i on byl člověkem, je v té nejlepší pozici, aby lidstvu pomohl zahojit rány způsobené Satanovou vládou. Je skutečně obrovským požehnáním mít vládce, který dokáže „projevovat účast s našimi slabostmi“. (Hebr. 2:17, 18; 4:15, 16) w19.03 12:12, 13

Můžeme druhým pomoct poznat Boha, ale nejsme ti nejdůležitější. (1. Kor. 3:6, 7) Ten, kdo k sobě lidi přitahuje, je Jehova. Koneckonců každý člověk bude reagovat na dobrou zprávu podle toho, jaké má srdce. (Mat. 13:4–8) Vzpomeň si, že ani Ježíšovi většina lidí nenaslouchala, a to byl ten nejlepší učitel, jaký kdy žil. Neměli bychom tedy být zklamaní, když mnozí lidé, kterým se snažíme pomoct, dobrou zprávu nepřijímají. Když budeme ve službě soucitní, přinese to dobré výsledky. Službu si budeme víc užívat. Budeme šťastnější, protože štěstí pramení z dávání. A pro ty, kdo jsou „správně nakloněni k věčnému životu“, bude snazší přijmout dobrou zprávu. (Sk. 13:48) „Pokud k tomu tedy máme příhodný čas, skutečně konejme dobro všem.“ (Gal. 6:10) Potom budeme mít radost z toho, že svou službou oslavujeme našeho nebeského Otce. (Mat. 5:16) w19.03 13:18, 19

Král David napsal: „Jehova je velký a má být velmi chválen.“ (Žalm 145:3) Jehovu miloval a to ho podněcovalo, aby ho chválil „uprostřed sboru“. (1. Par. 29:10–13; Žalm 40:5) Chválit Jehovu můžeme například tak, že na našich shromážděních dáváme komentáře. Všichni jsme rádi, když na shromáždění slyšíme různé komentáře. Líbí se nám jednoduchá a upřímná vyjádření malých dětí. Povzbuzuje nás, když někdo nadšeně mluví o nějaké myšlence, kterou objevil. A obdivujeme ty, kdo sebrali odvahu, i když jsou plaší nebo se teprve učí místní jazyk. (1. Tes. 2:2) Jak můžeme ukázat, že si jejich úsilí vážíme? Po shromáždění jim za komentář můžeme poděkovat. Vděčnost můžeme dát najevo i tak, že sami přispějeme komentářem. Díky tomu ze sálu Království neodcházíme povzbuzeni jenom my, ale i druzí. (Řím. 1:11, 12) w19.01 2:1, 2, 6

Těch deset mužů bylo zoufalých. Byli malomocní a nevypadalo to, že se jejich stav zlepší. Jednou ale zdálky zahlédli Ježíše. Už slyšeli, že léčí všechny možné nemoci. Volali na něj proto: „Ježíši, učiteli, smiluj se nad námi!“ Všichni byli úplně uzdraveni. Každý z nich si této Ježíšovy laskavosti bezpochyby vážil. Nicméně jeden z těch deseti mužů vděčnost nejenom cítil, ale také ji dal najevo. Byl to Samaritán a po tom, co zažil, začal „silným hlasem“ oslavovat Boha. (Luk. 17:12–19) I my chceme podobně jako Samaritán vyjadřovat vděčnost těm, kdo jsou k nám laskaví. V tom, jak dávat najevo, že si někoho vážíme, je nám vzorem Jehova. Dělá to třeba tak, že lidi, kteří jednají v souladu s jeho měřítky, odměňuje. (2. Sam. 22:21; Žalm 13:6; Mat. 10:40, 41) A Bible nás vybízí, abychom se stali „napodobiteli Boha jako milované děti“. (Ef. 5:1) Takže hlavní důvod, proč bychom měli vděčnost dávat najevo, je ten, že chceme být jako Jehova. w19.02 8:1, 2, 4

Mladá sestra se ve škole uctivě odmítne zapojit do oslavy jednoho svátku, který se Bohu nelíbí. Nesmělý mladý bratr zaklepe ve službě na dveře domu, kde bydlí jeho spolužák, který si už dřív dělal ze svědků Jehovových legraci. Otec rodiny tvrdě pracuje, aby se postaral o to, co rodina potřebuje, ale teď po něm šéf chce, aby udělal něco nepoctivého a nelegálního. I když muž riskuje, že o práci přijde, šéfovi vysvětlí, že musí být poctivý a poslouchat zákony, protože Bůh to od svých služebníků vyžaduje. (Řím. 13:1–4; Hebr. 13:18) Kterou vlastnost každý z těch tří svědků má? Možná sis všiml hned několika, třeba odvahy nebo poctivosti. Jedna je ale mimořádně vzácná – oddanost Bohu. Každý z těch tří je oddaný Jehovovi. Každý z nich je ryzí, odmítá porušit Boží měřítka. Všichni se zachovají tak, jak jim to velí oddanost Bohu. Jehova by byl na každého z nich určitě hrdý. A i my chceme, aby na nás byl náš nebeský Otec pyšný. w19.02 6:1, 2

Zákon chránil především ty, kdo sami byli bezbranní, jako například sirotky, vdovy a cizí usedlíky. Soudci dostali příkaz: „Nepřevrátíš soud cizího usedlíka ani chlapce bez otce a nezmocníš se oděvu vdovy jako zástavy.“ (5. Mojž. 24:17) Jehova ukázal, že se osobně a s láskou zajímá o ty nejzranitelnější lidi. A ty, kdo s nimi špatně zacházeli, volal k odpovědnosti. (2. Mojž. 22:22–24) Jehova chce, aby se ti, kdo mají nějaké odpovědné postavení, s láskou zajímali o všechny, kdo jim byli svěřeni do péče. Nenávidí sexuální zločiny a chce zajistit, aby všichni – především ti nejzranitelnější – byli chráněni a spravedlivě se s nimi zacházelo. (3. Mojž. 18:6–30) Když jsme přesvědčení, že Jehova s námi jedná spravedlivě, naše láska k němu sílí. A když milujeme Boha a jeho měřítka toho, co je správné, motivuje nás to milovat druhé a jednat s nimi spravedlivě. w19.02 9:22-26

Uveďme si příklad toho, jak se můžeme chránit před vlivem Satanova smýšlení. Jehova nás učí, že by mezi námi neměla být „ani zmínka o smilstvu a kdejaké nečistotě“. (Ef. 5:3) Co ale uděláš, když o něčem nemravném začnou mluvit kolegové nebo spolužáci? Strážný – tvoje svědomí – možná vyhlásí poplach. (Řím. 2:15) Budeš mu ale naslouchat? Možná bys raději naslouchal svým kolegům nebo se díval na obrázky, které ti ukazují. Jenže to je právě ta chvíle, kdy je zapotřebí takříkajíc zavřít brány, a to tím, že změníme téma nebo odejdeme. Chce to odvahu odolat tlaku vrstevníků a nepřemýšlet o špatných věcech ani je nedělat. Můžeš si být ale jistý, že Jehova tvoje úsilí vidí a že ti dá sílu a moudrost, které potřebuješ, abys satanské smýšlení zavrhl. (2. Par. 16:9; Iz. 40:29; Jak. 1:5) w19.01 3:12, 13

Mocný a pohádkově bohatý Šalomoun udělal pokus. Řekl si: „Začnu se radovat, chci se mít dobře, a tak si budu užívat.“ (Kaz. 2:1–10, Slovo na cestu) Postavil domy, založil zahrady a parky a dělal cokoli, co si usmyslel. Jak se potom cítil? Byl spokojený? Naplnilo ho to? Nemusíme hádat, on sám nám to řekl ve verši na dnešní den. Poučíš se z toho, co zjistil? Někteří lidé získávají životní zkušenosti jenom tak, že dělají chyby a pak musí nést následky. Jehova tě toho chce ušetřit. Chce, abys mu naslouchal a nechal si od něj poradit. K tomu potřebuješ víru. Ale rozhodnutí, která na základě ní uděláš, nebudeš nikdy litovat. A Jehova zase nikdy nezapomene „na lásku, kterou [jsi projevoval] k jeho jménu“. (Hebr. 6:10) Takže se snaž si vybudovat pevnou víru. Pak budeš dělat v životě dobrá rozhodnutí a sám na sobě si ověříš, že tvůj nebeský Otec pro tebe chce to nejlepší. (Žalm 32:8) w18.12 3:14, 15

Duchovní člověk důvěřuje Bohu a snaží se vidět věci tak jako on. Rady pro život hledá u Jehovy a je rozhodnutý ho poslouchat. (1. Kor. 2:12, 13) Příkladem takového duchovně smýšlejícího člověka je David. Zpíval: „Jehova je můj podíl a můj pohár.“ (Žalm 16:5) David byl vděčný za svůj „podíl“, tedy za svůj blízký vztah s Bohem, a hledal u něj úkryt. (Žalm 16:1) K čemu to vedlo? Napsal: „Mé srdce [se] opravdu raduje.“ Nic Davidovi nepřinášelo větší radost než důvěrné přátelství s Bohem. (Žalm 16:9, 11) Takovou radost, jakou měl David, nemůžou mít lidé, kteří se zaměřují na peníze a zábavu. (1. Tim. 6:9, 10) Když posiluješ svoji víru v Jehovu a sloužíš mu, tvůj život bude mít smysl a budeš spokojený. Ale jak víru v Jehovu posilovat? Musíš s Jehovou trávit čas, a to tím, že budeš číst Bibli, pozorovat krásné věci, které stvořil, a přemýšlet o jeho vlastnostech, ke kterým patří i láska k tobě. (Řím. 1:20) w18.12 4:7, 8

Pavel to nezmínil jen tak mimochodem. Byla to vybídka, aby každý křesťan měl k manželství úctu a vnímal ho jako něco cenného. Díváš se na manželství stejně? A díváš se tak i na svoje vlastní manželství? Pokud je pro tebe manželství něco vzácného, patříš do té nejlepší názorové skupiny. I Ježíš si manželství velmi vážil. Když se ho farizeové ptali, co si myslí o rozvodu, připomněl jim, co Bůh řekl o úplně prvním manželství: „Muž opustí svého otce a matku a ti dva budou jedno tělo.“ A Ježíš dodal: „Co tedy Bůh jhem spojil, ať žádný člověk neodděluje.“ (Mar. 10:2–12; 1. Mojž. 2:24) Ježíš tedy zastával názor, že původcem manželství je Bůh. Zdůraznil, že když Bůh oddal Adama a Evu, neřekl jim, že se můžou rozvést. Jehova v Edenu stanovil normu, že manželství má být monogamní, „ti dva“ spolu měli zůstat navždy. w18.12 2:2-4

Když jsme poznávali pravdu, dozvěděli jsme se, že je důležité řídit se Jehovovými základními požadavky. Jak jsme ale v duchovním ohledu rostli, dozvídali jsme se o Jehovově myšlení víc – co má rád, co nemá rád a jak se dívá na různé věci – a to začalo ovlivňovat naše rozhodování a chování. I když se rádi učíme smýšlet jako Jehova, někdy to může být těžké, protože jsme nedokonalí. Například pro nás nemusí být jednoduché rozumět Jehovovu názoru na morální čistotu, hmotné věci, kazatelskou službu, zneužívání krve nebo něco jiného. Co s tím? Co můžeme dělat pro to, abychom víc a víc smýšleli jako Jehova? Měli bychom předělat svoji mysl. K tomu je zapotřebí studovat Bibli s cílem Boží myšlenky pochopit, rozjímat o nich a snažit se je přijmout za své. w18.11 5:2-4

Habakuk žil ve velmi těžké době. Byl nešťastný, protože všude kolem něj byli zlí, násilní lidé. Kdy to všechno skončí? Proč si Jehova dává tak načas? Jediné, co Habakuk viděl, byla krutost a bezpráví, které páchali lidé z jeho vlastního národa. Cítil se bezmocný. A proto úpěnlivě prosil Jehovu, aby zasáhl. Možná si začal myslet, že Jehovu nic z toho nezajímá nebo že nejedná tak rychle, jak by měl. Cítil ses někdy podobně? Pokládal Habakuk tyto otázky proto, že Jehovovi a jeho slibům přestal důvěřovat? Vůbec ne! Je to vidět už jenom z toho, že pomoc hledal u Jehovy, ne u lidí. Habakuk se evidentně trápil proto, že nechápal, proč Jehova už nezasáhl a proč ho nechává tolik trpět. w18.11 3:4, 5

Když Ježíš rybářům Petrovi a Ondřejovi nabídl, že z nich udělá „rybáře lidí“, tak zanechali své sítě. (Mat. 4:18–20) To samozřejmě neznamená, že když někdo pozná pravdu, měl by odejít z práce. Člověk musí vydělávat, aby se postaral o svou rodinu. (1. Tim. 5:8) Ale často je to tak, že lidé, kteří se učí o Jehovovi, musí změnit svůj postoj k penězům a přehodnotit své priority. Přesně to udělala Maria. Jejím životem byl golf a chtěla pokračovat v dobře rozjeté kariéře profesionální golfistky. Potom začala studovat Bibli a měla radost z toho, jaké změny díky pravdě udělala. Uvědomila si, že by bylo složité snažit se získat jak duchovní, tak doslovné bohatství. (Mat. 6:24) A tak se rozhodla, že se svého celoživotního snu vzdá. Teď je průkopnicí a podle svých slov žije „ten nejšťastnější a nejsmysluplnější život“. w18.11 1:9, 10

Když bylo Ježíšovi 30 let, s tesařinou skončil, protože věděl, že být učitelem je mnohem důležitější. Řekl, že to, aby oznamoval dobrou zprávu o Království, je jeden z důvodů, proč ho Bůh poslal na zem. (Mat. 20:28; Luk. 3:23; 4:43) Pro Ježíše byla kazatelská služba hlavní náplní života a chtěl, aby se k němu v této práci připojili další. (Mat. 9:35–38) Většina z nás nejsme tesaři, ale všichni jsme učitelé dobré zprávy. Tato práce je tak důležitá, že se na ní podílí i Bůh. Bible říká, že jsme „Boží spolupracovníci“. (1. Kor. 3:9; 2. Kor. 6:4) Chápeme, že „podstata [Jehovova] slova je pravda“. (Žalm 119:159, 160) Z toho důvodu si chceme být jistí, že „se slovem pravdy“ zacházíme ve službě správně. (2. Tim. 2:15) Bible je hlavním nástrojem, pomocí kterého učíme druhé pravdu o Jehovovi, Ježíšovi a Království. Proto se stále snažíme zdokonalovat v tom, jak ji používáme. w18.10 2:1, 2

Když manžel napodobuje Ježíše, který je jeho hlavou, bude pro manželku snazší mít k němu „hlubokou úctu“. (Ef. 5:22–25, 33) Pokud má k manželovi úctu, bude se k němu chovat ohleduplně. Když jsou rodiče ohleduplní jeden ke druhému, dávají tím pěkný příklad svým dětem. Zodpovědnost vést děti k ohleduplnosti mají především oni. Můžou je například učit, aby neběhaly v sále Království. Na nějakém společenském setkání můžou svým dětem říct, aby když si jdou nabrat jídlo, daly přednost starším bratrům a sestrám. Když dítě udělá něco ohleduplného, třeba podrží někomu dveře, měli bychom ho pochválit. To na něj může mít dobrý vliv a naučí se tak, že „více štěstí je v dávání než v přijímání“. w18.09 5:5, 6

Z toho, jak nás náš král Ježíš Kristus vede, je vidět, že to zcela jistě dělá s očima upřenýma do budoucnosti. Raduj se proto ze všeho dobrého, co změny v poslední době přinesly. Během rodinného uctívání si můžete popovídat o tom, jak změny týkající se shromáždění v týdnu nebo služby pomáhají vaší rodině. Když máme na mysli, že řídit se pokyny od Jehovovy organizace vede jedině k dobrým výsledkům, bude pro nás snazší dělat to s radostí. Například jsme rádi, že šetříme peníze tím, že používáme moderní techniku a netiskne se tolik publikací jako dřív. Díky tomu organizace může vynakládat peníze na kazatelskou činnost. Pokud tedy můžeme, používejme elektronické publikace, videa a audionahrávky ještě víc. Tímto způsobem podporujeme Krista, který chce prostředky organizace využívat moudře. Tím, že ze všech sil podporujeme Krista jako našeho vůdce, posilujeme víru druhých a přispíváme k jednotě. w18.10 3:17-19

Pokud jsme něžní a jemní, můžeme být odpovědí na něčí modlitby. (2. Kor. 1:3–6) Neočekávej ale od svých duchovních bratrů a sester dokonalost. Buď realista. Když od nich budeš vyžadovat dokonalost, budeš tak akorát zklamaný. (Kaz. 7:21, 22) Pamatuj, že Jehova je rozumný v tom, co od svých služebníků očekává. Když ho budeme napodobovat, budeme nedokonalost druhých lépe snášet. (Ef. 4:2, 32) Místo abys v druhých vyvolával dojem, že toho nedělají dost, pochval je za to, co dělají. Tím je můžeš povzbudit. Upřímná pochvala druhé posílí a pomůže jim se ze své služby pro Jehovu radovat. Chválit druhé je mnohem lepší než frustrovat je tím, že je s někým srovnáváme. (Gal. 6:4) w18.09 2:16, 17

Pro Ježíše bylo duchovním pokrmem i to, že dělal, co si Bůh přeje. V jakém smyslu se to podobá jídlu? Stejně jako dobré jídlo dodá našemu tělu živiny a my se cítíme spokojeně, tak činění Boží vůle živí a posiluje naši víru. Pokud pokorně děláme to, co si Jehova přeje, jsme moudří. (Žalm 107:43) A moudrost vede jenom k dobrým věcem. „Všechna jiná tvá potěšení se jí nemohou vyrovnat. ... Je stromem života pro ty, kdo se jí chopí, a ti, kdo se jí stále pevně drží, mají být nazváni šťastnými.“ (Přísl. 3:13–18) Ježíš svým učedníkům řekl: „Jestliže to víte, jste šťastní, děláte-li to.“ (Jan 13:17) Jejich štěstí tedy přímo souviselo s tím, jestli budou dodržovat to, co jim Ježíš řekl. Napodobovat Ježíšův příklad a řídit se jeho učením se mělo stát jejich způsobem života. w18.09 1:4, 5

I když byli Adam s Evou v zahradě Eden sami, Jehova chtěl, aby přemýšleli o druhých. Dal jim pokyny, které jim v tom měly pomoct. Požehnal jim a řekl, aby měli děti, naplnili zemi a podmanili si ji. (1. Mojž. 1:28) Podobně jako se Stvořitel hluboce zajímal o blaho všeho, co vytvořil, tak se měli první rodiče zajímat o štěstí svých dětí, které se jim měly narodit. Jehova chtěl, aby se ráj rozšířil na celou zemi, což by Adamovým potomkům přineslo mnoho dobrého. Tento velký projekt by vyžadoval spolupráci stále se rozrůstající lidské rodiny. Dokonalí lidé by při rozšiřování ráje museli intenzivně spolupracovat s Jehovou, čímž by se podíleli na splňování jeho záměru. Vstoupili by tak do Božího odpočinku. (Hebr. 4:11) Představ si, jak radostná a naplňující by práce na takovém projektu byla! Rozdávat se ve prospěch druhých by jim přineslo velké požehnání a hluboké vnitřní uspokojení. w18.08 3:2, 8, 9

Co bys měl dělat, když se staneš obětí nějaké pomluvy? Zažil to Ježíš i Jan Křtitel. (Mat. 11:18, 19) Jak se Ježíš s falešným obviněním vypořádal? Nevyplýtval všechen svůj čas a energii, aby se obhajoval. Místo toho lidi povzbuzoval, aby vzali v úvahu fakta – to, co dělal a učil. Řekl, že „moudrost se prokazuje jako spravedlivá svými skutky“. Co důležitého se od Ježíše můžeme naučit? Občas o nás lidé můžou říct něco nepravdivého nebo negativního. Když se to stane, možná si přejeme, aby byla křivda napravena, a chceme udělat něco, čím svoji pověst očistíme. Co tedy s tím? Pokud o nás někdo šíří nějakou lež, můžeme žít takovým způsobem, že té lži nikdo neuvěří. Jak je vidět z Ježíšova příkladu, naše pověst může jakékoli polopravdy nebo falešná obvinění vyvrátit. w18.08 1:11-13

Kain, Šalomoun a Izraelité u hory Sinaj měli jedno společné – měli příležitost činit pokání a obrátit se. (Sk. 3:19) Z toho je jasně vidět, že když uděláme chybu, Jehova to s námi rychle nevzdává. Áronovi odpustil. Dnes nás Jehova varuje třeba prostřednictvím biblických zpráv, publikací založených na Bibli nebo laskavých rad od spolukřesťanů. Když budeme k varování od Jehovy vnímaví, můžeme si být jistí, že k nám bude milosrdný. Nezaslouženou laskavost Jehova projevuje z určitého důvodu. (2. Kor. 6:1) Díky ní máme příležitost, abychom „odvrhli bezbožnost a světské touhy“. (Tit. 2:11–14) Dokud budeme žít „uprostřed tohoto nynějšího systému věcí“, budeme se dostávat do situací, které vyzkouší naši věrnost Jehovovi. Kéž se vždycky pevně postavíš na jeho stranu! w18.07 3:20, 21

Jak můžeme posilovat rozhodnutí, že nám bude záležet na uznání od Jehovy, a ne od světa? Musíme pamatovat na dvě důležité věci. Za prvé, Jehova vždycky projeví uznání těm, kdo mu věrně slouží. (Hebr. 6:10; 11:6) Velmi si váží každého svého služebníka a považoval by za nespravedlivé, kdyby někoho z nich přehlížel. Dobře si „uvědomuje cestu spravedlivých“ a ví, jak je „osvobodit ze zkoušky“. (Žalm 1:6; 2. Petra 2:9) Za druhé, Jehova nám může projevit uznání způsobem, který bychom možná nikdy neočekávali. Když lidé konají dobré skutky jenom proto, aby je viděli druzí, od Jehovy už žádnou odměnu nedostanou. Proč? Protože plnou odměnu už dostali. (Mat. 6:1–5) Ježíš ale řekl, že Jehova se „dívá vskrytu“ na ty, kdo za to, co dělají pro druhé, patřičné zásluhy nezískají. Jehova si jejich jednání všímá a každému z nich se odvděčí. w18.07 1:8, 10

Petr byl zmatený, protože nevěděl, co mu tím ten hlas chtěl říct. Vtom k němu přišli poslové od Kornélia. Svatý duch Petrovi řekl, aby s těmi muži šel do Kornéliova domu. Kdyby Petr tu situaci posoudil čistě „podle vnějšího vzhledu“, nikdy by do Kornéliova domu nevstoupil. Židé prostě nechodili do domů lidí z jiných národů. Proč to tedy Petr navzdory hluboce zakořeněným předsudkům udělal? Velmi na něj zapůsobilo to vidění a také ujištění od svatého ducha. Potom co slyšel vyprávění Kornélia, prohlásil: „S určitostí si uvědomuji, že Bůh není stranický, ale v každém národu je mu přijatelný ten, kdo se ho bojí a působí spravedlnost.“ (Sk. 10:34, 35) Tato myšlenka byla pro Petra nová a naprosto úžasná. Navíc měla mít dalekosáhlé důsledky. w18.08 2:3, 4

Je dobře, že se držíme dál od věcí, které Bůh nenávidí. Co když se ale dostaneme do situace, na kterou se žádný konkrétní biblický zákon nevztahuje? Jak můžeme zjistit, co se Bohu líbí a čím mu uděláme radost? Do hry vstupuje naše biblicky školené svědomí. Jehova nás miluje, a proto nám dal zásady, které můžou naše svědomí školit. Sám říká: „Já, Jehova, jsem tvůj Bůh, Ten, kdo tě vyučuje k tvému prospěchu, Ten, kdo působí, že šlapeš cestou, kterou bys měl chodit.“ (Iz. 48:17, 18) Když o biblických zásadách přemýšlíme a necháváme je na sebe působit, své svědomí tak korigujeme a vylaďujeme. To nám pak pomáhá správně se rozhodovat. Zásada je základní pravda nebo princip, které řídí něčí uvažování nebo jednání. Abychom pochopili nějakou zásadu od Boha, musíme vědět, jak Bůh přemýšlí a z jakých důvodů nám dává určité zákony. w18.06 3:5, 8-10

Herodovi stoupenci, kteří otázku vznesli, doufali, že Ježíš tuto daň veřejně odsoudí, protože pak by mohl být obžalován z podněcování ke vzpouře. Na druhou stranu, kdyby Ježíš řekl, že tato daň je nutné zlo, lidé by ho mohli přestat následovat. Jak se rozhodl? Ježíš si dal pozor, aby v otázce daní zůstal neutrální. Samozřejmě věděl, že nepoctivost je mezi výběrčími daní běžná, ale nechtěl, aby to odvedlo jeho pozornost. Zaměřoval se na něco mnohem důležitějšího – na Boží království, které bude skutečným řešením všech problémů. Ježíš tím dal vzor svým následovníkům. Neměli bychom se zapojovat do žádných politických diskuzí, bez ohledu na to, jak správná nebo spravedlivá se nám určitá věc může zdát. Křesťané se zaměřují na Boží království a na to, co Bůh považuje za správné. Z toho důvodu nemáme vyhraněné názory ani si nestěžujeme na různé nespravedlnosti, které se dějí. (Mat. 6:33) Mnoha svědkům Jehovovým se podařilo zbavit svých vyhraněných politických názorů, které dřív zastávali. w18.06 1:9-11

Je možné, že Satan vzpurné anděly nenalákal jenom na sex, ale také na vidinu vlády nad lidstvem. Jeho cílem mohlo být, aby zabránil příchodu slíbeného potomstva ženy. (1. Mojž. 3:15) V každém případě Jehova celé toto spiknutí překazil, když způsobil potopu. Tímto tahem tehdy snahy Satana a vzpurných andělů zmařil. Nikdy tedy neber na lehkou váhu, jak lákavá je nemravnost a jak nebezpečná je pýcha. Andělé, kteří se připojili k Satanovi, celé věky sloužili v přítomnosti samotného Boha. Přesto dovolili, aby v nich špatné touhy zakořenily a rostly. Něco podobného by se mohlo stát i nám. Možná Bohu sloužíme v pozemské části jeho organizace už desítky let. Přesto i v tomto duchovně čistém prostředí v nás můžou zakořenit nesprávné touhy. (1. Kor. 10:12) Je velmi důležité, abychom neustále zkoumali své srdce, zaháněli nemravné myšlenky a potlačovali nezdravou pýchu. (Gal. 5:26; Kol. 3:5) w18.05 3:11, 12

Pavla trápilo, že Židé na dobrou zprávu reagovali negativně. Přesto nad nimi nezlomil hůl. Všimni si, co dalšího o svých pocitech k těmto Židům napsal křesťanům v Římě: „Dobrá vůle mého srdce a má úpěnlivá prosba k Bohu za ně jsou opravdu k jejich záchraně. Vždyť jim dosvědčuji, že mají horlivost pro Boha, ale ne podle přesného poznání.“ (Řím. 10:1, 2) Pavel řekl, že k tomu, aby kázal Židům, ho podněcuje „dobrá vůle [jeho] srdce“. Opravdu si přál, aby byli zachráněni. (Řím. 11:13, 14) Modlil se, aby Jehova jednotlivým Židům pomohl přijmout poselství o Království. Pavel také řekl: „Mají horlivost pro Boha.“ Viděl v lidech to dobré a to, co by pro Jehovu mohli udělat. Věděl, že tito horliví Židé by se mohli stát horlivými Kristovými učedníky, podobně jako on. w18.05 1:4, 13, 14

Každý z nás by měl být pozorný k tomu, co druzí potřebují. Pavel napsal hebrejským křesťanům: „Napřimte svěšené ruce a zesláblá kolena a stále napřimujte stezky svým nohám, aby se chromé nevykloubilo, ale spíše aby se uzdravilo.“ (Hebr. 12:12, 13) Všichni, včetně mladých, můžeme svými slovy druhé posilovat a povzbuzovat. Pavel dal tuto radu: „Jestliže je tedy nějaké povzbuzení v Kristu, jestliže je nějaká útěcha lásky, jestliže je nějaké podílnictví na duchu, jestliže je nějaká něžná náklonnost a soucit, naplňte mou radost tím, že budete téže mysli a budete mít touž lásku, budete v duši spolu spojeni a budete chovat v mysli tu jednu myšlenku, nic nebudete dělat ze svárlivosti ani ze samolibosti, ale s ponížeností mysli budete považovat ostatní za sobě nadřazené a nebudete s osobním zájmem upírat oči jen na své vlastní záležitosti, ale s osobním zájmem i na záležitosti ostatních.“ (Filip. 2:1–4) w18.04 4:10, 12

Jehova nás prostřednictvím Ježíše osvobodil z otroctví hříchu a smrti proto, abychom svůj život mohli zasvětit službě jemu. Co nám pomůže, abychom svoji svobodu nezneužívali a nestali se tak znovu otroky cílů a tužeb, které propaguje tento svět? Nejlepší způsob je věnovat co nejvíc svého času a energie službě Jehovovi. (Gal. 5:16) Zamysli se například nad Noemem a jeho rodinou. Žili v násilném a nemorálním světě. Přesto se nenechali ovlivnit touhami a životním stylem lidí kolem nich. Jak to dokázali? Rozhodli se, že budou naplno dělat to, čím je Jehova pověřil – stavět archu, shromažďovat zásoby jídla pro sebe a zvířata a oznamovat druhým varovné poselství. „Noe přistoupil k tomu, aby učinil podle všeho, co mu Bůh přikázal. Učinil to právě tak.“ (1. Mojž. 6:22) Jak to dopadlo? Noe a jeho rodina přežili konec tehdejšího světa. (Hebr. 11:7) w18.04 2:8, 11, 12

Satan a démoni klamou „celou obydlenou zemi“ nejenom prostřednictvím vlád, ale také falešného náboženství a obchodního systému. (Zjev. 12:9) Prostřednictvím falešného náboženství Satan šíří o Jehovovi lži. Navíc se zdá, že je odhodlaný udělat všechno pro to, aby co možná nejvíc lidí zapomnělo na Boží jméno. (Jer. 23:26, 27) Výsledkem je, že si upřímní lidé myslí, že uctívají Boha, ale ve skutečnosti uctívají démony. (1. Kor. 10:20; 2. Kor. 11:13–15) Satan šíří lži také prostřednictvím obchodního systému. Ten například přesvědčuje lidi, že šťastní budou tehdy, když budou vydělávat hodně peněz a hromadit majetek. (Přísl. 18:11) Lidé, kteří této lži věří, obětují svůj život tomu, že slouží bohatství, a ne Bohu. (Mat. 6:24) Láska k hmotným věcem může nakonec jejich lásku k Bohu zadusit. (Mat. 13:22; 1. Jana 2:15, 16) w18.05 3:6, 7