Srpen

Na shromáždění si pravidelně připomínáme, co všechno od Jehovy a Ježíše máme. Vděčnost nás vede k tomu, že se snažíme Ježíše napodobovat tím, jak každý den žijeme. (2. Kor. 5:14, 15) A kromě toho chceme Jehovu za výkupné ze srdce chválit. Můžeme to dělat například tak, že na shromáždění dáváme osobní komentáře. To, jak moc máme Jehovu a Ježíše rádi, můžeme dát najevo tím, že jsme ochotní se něčeho vzdát. Abychom se účastnili shromáždění, musíme často obětovat různé věci. Hodně sborů má jedno shromáždění některý večer po pracovním dni, kdy jsme nejspíš unavení. A scházíme se i o víkendu, kdy jiní lidé odpočívají. Všímá si Jehova toho, že na shromáždění chodíme, i když jsme unavení? Určitě! Čím víc úsilí nás to stojí, tím víc si Jehova naší lásky k němu váží. (Mar. 12:41–44) w19.01 5:12, 13

Ježíš sám zažil některé náročné situace, do kterých se dostávali lidé kolem něj. Podle všeho vyrůstal v chudé rodině. Po boku svého adoptivního otce Josefa se naučil tvrdě pracovat. (Mat. 13:55; Mar. 6:3) Zdá se, že Josef zemřel ještě před tím, než Ježíš začal svoji pozemskou službu. Ježíš tedy nejspíš poznal bolest ze ztráty milovaného člověka. A také věděl, jaké to je žít v rodině, jejíž členové mají různé náboženské názory. (Jan 7:5) Tyto a ještě další okolnosti Ježíšovi pomohly chápat problémy a pocity obyčejných lidí. Ježíšův zájem o druhé byl zvlášť patrný, když vykonával zázraky. Nedělal to jenom z pocitu povinnosti. Při pohledu na to, jak lidé trpí, mu jich bylo líto. (Mat. 20:29–34; Mar. 1:40–42) Ježíš s lidmi soucítil a chtěl jim pomoct. (Mar. 7:32–35; Luk. 7:12–15) w19.03 12:10, 11

Byl poslední večer Ježíšova života na zemi. Představ si, v jakém stresu Ježíš musel být. Zůstane Bohu naprosto věrný až do smrti? Závisel na tom život miliard lidí. (Řím. 5:18, 19) A co víc, ve hře byla pověst jeho Otce. (Job 2:4) Když naposledy večeřel se svými nejbližšími přáteli, rozhovor apoštolů se zvrhl v „prudký spor o to, který z nich se zdá být největší“. Je obdivuhodné, že Ježíš se nenechal vyprovokovat. Reagoval mírně. Laskavě, ale pevně apoštolům znovu vysvětlil, jaký postoj by měli mít. Pak je pochválil za to, že věrně zůstali s ním. (Luk. 22:24–28; Jan 13:1–5, 12–15) Pokud budeme pamatovat, že všichni říkáme a děláme věci, které druhé dráždí, můžeme jako Ježíš zůstat mírní, i když jsme vystresovaní. (Přísl. 12:18; Jak. 3:2, 5) A snažme se druhé chválit za to dobré, čeho si u nich všimneme. (Ef. 4:29) w19.02 7:16, 17

Díky Mojžíšovu zákonu bylo méně pravděpodobné, že by byl někdo falešně obviněn ze zločinu. Obžalovaný měl právo vědět, kdo ho obvinil. (5. Mojž. 19:16–19; 25:1) A předtím než mohl být shledán vinným, museli předložit důkazy aspoň dva svědkové. (5. Mojž. 17:6; 19:15) A jak to bylo v případě Izraelity, který se dopustil nějakého zločinu a viděl to jenom jeden člověk? Nemohl počítat s tím, že mu to projde. Jehova viděl, co udělal. Jehova dává skutečně dokonalý příklad – nikdy nejedná nespravedlivě. (Žalm 89:14) Odměňuje ty, kdo se věrně zastávají jeho měřítek, a trestá ty, kdo svoji moc zneužívají. (2. Sam. 22:21–23; Ezek. 9:9, 10) Někteří možná jednají špatně a zdá se, že unikají trestu, ale až Jehova určí, že je správný čas, bude je soudit. (Přísl. 28:13) A jestli svého jednání nebudou litovat, brzy poznají, že „je strašné padnout do rukou živého Boha“. (Hebr. 10:30, 31) w19.02 9:20, 21

Mojžíš se určitě na Jehovu díval a nechával se jím vést a směrovat. Bible říká, že „zůstal stálý, jako by viděl Toho, kdo je neviditelný“. (Hebr. 11:24–27) Od vyjití z Egypta neuplynuly ani dva měsíce, Izraelité ještě nedorazili ani k hoře Sinaj, a už vznikl vážný problém. Lidé si stěžovali, že nemají vodu. Začali brblat proti Mojžíšovi a situace se vyhrotila natolik, že Mojžíš volal k Jehovovi: „Co mám udělat s tímhle lidem? Ještě chvíli a budou mě kamenovat!“ (2. Mojž. 17:4) Jehova dal Mojžíšovi jasné pokyny. Měl vzít svou hůl a udeřit do skály v Chorebu. Bible říká: „Mojžíš to pak udělal před očima izraelských starších mužů.“ Nato ze skály vytryskla voda a problém byl vyřešen. (2. Mojž. 17:5, 6) w18.07 2:4, 5

Jeden ze způsobů, jak nás Jehova s láskou posiluje, je prostřednictvím sboru. Každý z nás může jeho lásku opětovat tím, že miluje bratry a sestry a posiluje je – a to nejenom po duchovní stránce, ale i po citové. (1. Jana 4:19–21) Apoštol Pavel křesťany vybídl: „Utěšujte ... jeden druhého a jeden druhého budujte, právě jak to ostatně děláte.“ (1. Tes. 5:11) Všichni ve sboru – nejenom starší – můžou druhé utěšovat a dodávat jim sílu a tak napodobovat Jehovu a Ježíše. (Řím. 15:1, 2) Ti, kdo trpí úzkostmi a cítí se na dně, možná potřebují odbornou pomoc a léky. (Luk. 5:31) Starší i ostatní ve sboru si uvědomují, že nejsou psychologové ani psychiatři. Na druhou stranu každý z nás dostal důležitý úkol. Bible nás vybízí: „Mluvte utěšujícím způsobem ke sklíčeným duším, podpírejte slabé, buďte ke všem trpěliví.“ (1. Tes. 5:14) w18.09 2:10, 11

Jehovovi budeme víc důvěřovat, když ho ještě lépe poznáme. A jediný způsob, jak Jehovu doopravdy poznat, je pečlivě číst Bibli a do hloubky o tom přemýšlet. V Bibli najdeme spolehlivé zprávy, ze kterých je vidět, jak Jehova chránil svůj lid v minulosti. Dodávají nám jistotu, že se postará i o nás. Uvažuj o nádherném slovním obrazu, pomocí kterého Izajáš vykreslil, jak nás Jehova chrání. Popisuje Jehovu jako pastýře a jeho služebníky jako jehňátka. Říká o něm: „Svou paží sesbírá jehňata; a ponese je v náručí.“ (Iz. 40:11) Když cítíme, jak nás Jehova objímá svými silnými pažemi, máme pocit bezpečí. Přemýšlej o utěšujících slovech, která jsou ve verši na tento den. Pomůže ti to, abys i přes problémy, se kterými se setkáváš, zůstal klidný a zvládl náročné situace, které jsou před námi. w19.01 1:17, 18

Máš jeden nebo víc duchovních cílů, na kterých pracuješ? Možná se snažíš přečíst si každý den něco z Bible. Nebo pracuješ na tom, abys měl lepší komentáře a úkoly na shromáždění. Možná sis dal za cíl lépe používat Bibli ve službě. Jak se cítíš, když si všimneš, že ses v něčem zlepšil, nebo když ti to řeknou druzí? Asi z toho máš velkou radost, a měl bys mít! Proč? Protože děláš to, co si Jehova přeje, a tím napodobuješ Ježíše. (Přísl. 27:11) Když si dáš za cíl sloužit Jehovovi, budeš dělat takovou práci, díky které budeš šťastný a tvůj život bude mít smysl. Apoštol Pavel napsal: „Staňte [se] stálými, nepohnutelnými, vždy mějte hojnost práce v Pánově díle, protože víte, že vaše namáhavá práce ve spojitosti s Pánem není marná.“ (1. Kor. 15:58) Naproti tomu lidé, kteří sledují takové cíle jako vydělat peníze nebo stát se slavným, nejsou ve skutečnosti šťastní. I když jsou úspěšní, často cítí prázdnotu. (Luk. 9:25) w18.12 3:12, 13

David měl na mysli dobu, kdy všichni lidé budou žít podle Božích měřítek. (2. Petra 3:13) V proroctví u Izajáše 65:22 se říká: „Dny mého lidu budou jako dny stromu.“ Z toho vyplývá, že Boží služebníci budou v novém světě žít tisíce let. Podle Zjevení 21:1–4 Bůh pro lidi udělá spoustu krásných věcí. Jednou z nich je to, že „smrt již nebude“. Adam a Eva sice ztratili možnost v něm věčně žít, ale země se rájem stane znovu. Bůh slíbil, že lidem bude žehnat. David řekl, že mírní a spravedliví zdědí zemi a budou na ní žít navždy. (Žalm 37:11) A díky proroctvím z knihy Izajáš se těšíme na to, jaké nádherné podmínky v ráji budou. (Iz. 11:6–9; 35:5–10; 65:21–23) Kdy k tomu dojde? Až se splní slib, který dal Ježíš zločinci. (Luk. 23:43) V tomto ráji můžeš žít i ty! w18.12 1:22, 23

Můžeme se vyhnout veškerému kontaktu s myšlením tohoto světa? Ne, jeho názorům se úplně vyhnout nemůžeme, protože v tomto světě zkrátka žijeme. (1. Kor. 5:9, 10) Scestné názory nebo falešné nauky slýcháme i ve službě. Ačkoli se tedy špatným názorům a myšlenkám vyhnout nemůžeme, nemusíme se jimi zabývat nebo je přijímat za své. Myšlenky, které slouží Satanovým záměrům, bychom podobně jako Ježíš měli rázně odmítat. Navíc se můžeme chránit tím, že se názorům tohoto světa nebudeme vystavovat zbytečně. Měli bychom si například pečlivě vybírat přátele. Bible nás varuje, že když se budeme přátelit s lidmi, kteří neuctívají Jehovu, začneme uvažovat jako oni. (Přísl. 13:20; 1. Kor. 15:12, 32, 33) A když odmítáme zábavu, která propaguje evoluční teorii, násilí nebo nemravnost, naše myšlení se nenakazí názory, které jsou „proti poznání Boha“. (2. Kor. 10:5) w18.11 4:16, 17

Jak můžeme posilovat svoje rozhodnutí chodit v pravdě? Jedním způsobem je učit biblickou pravdu druhé, jak jen nám to okolnosti dovolují. Budeme tak stále pevně držet duchovní meč, „Boží slovo“. (Ef. 6:17) Každý z nás se může snažit být lepším učitelem a „správně [zacházet] se slovem pravdy“. (2. Tim. 2:15) Když s Biblí v ruce pomáháme druhým, aby si také koupili pravdu a nevěřili lžím, pomáhá to i nám samotným lépe pravdu znát a víc ji milovat. Tímto způsobem posilujeme svoje rozhodnutí dál chodit v pravdě. Pravda je drahocenný dar od Jehovy. Díky ní jsme získali to nejcennější, co máme – blízký vztah s naším nebeským Otcem. Jehova nás toho naučil už tolik! A to je jenom začátek. Slibuje nám, že k pravdě, kterou jsme si už koupili, nám přidá věčný život. Važme si proto pravdy jako vzácné perly. Investujme do ní dál a nikdy ji neprodejme. (Přísl. 23:23) w18.11 2:2, 15-17

K Noemově kazatelské činnosti muselo patřit i to, že druhé varoval před blížícím se zničením. Ježíš řekl: „Jako totiž byli v těch dnech před potopou, kdy jedli a pili, muži se ženili a ženy se vdávaly, až do dne, kdy Noe vstoupil do archy, a nepovšimli si, dokud nepřišla potopa a všechny je nesmetla, taková bude přítomnost Syna člověka.“ (Mat. 24:38, 39) I když to, co Noe říkal, bylo lidem lhostejné, on varovné poselství od Jehovy dál věrně kázal. V dnešní době s lidmi mluvíme o Království, aby tak měli možnost dozvědět se, jaký má Bůh záměr s lidstvem. Stejně jako Jehova i my si upřímně přejeme, aby lidé na tuto zprávu zareagovali a zůstali naživu. (Ezek. 18:23) Když kážeme dům od domu a na veřejnosti, co možná nejvíc lidí upozorňujeme na to, že Boží království přijde a ukončí tento zlý svět. (Ezek. 3:18, 19; Dan. 2:44; Zjev. 14:6, 7) w18.05 2:8, 9

Co bys měl udělat, kdyby byla naše činnost zakázaná a ty bys během výslechu měl odpovídat na otázky týkající se tvých spoluvěřících? Musíš říct všechno, co víš? Co udělal Ježíš, když ho vyslýchal římský místodržitel? Jednal v souladu se zásadou, že je „čas být zticha a čas mluvit“, a na některé otázky neodpovídal. (Kaz. 3:1, 7; Mat. 27:11–14) V takové situaci bychom měli být diskrétní, abychom neohrozili bratry a sestry. (Přísl. 10:19; 11:12) Co uděláš, když tvůj příbuzný nebo dobrý kamarád vážně zhřešil a ty o tom víš? Řekni pravdu. Tvojí odpovědností je říct starším celou pravdu a nezkreslovat ji. Starší mají právo znát fakta. Díky tomu můžou najít nejlepší způsob, jak dotyčnému pomoct, aby měl s Jehovou znovu dobrý vztah. (Jak. 5:14, 15) w18.10 1:17, 18

Jak můžeme druhé s láskou posilovat? Například tím, že jim budeme dobře naslouchat. (Jak. 1:19) Naslouchat s empatií je projev lásky. Zkus si představit, jak by ses v situaci toho druhého cítil ty. Pokládej taktní a laskavé otázky, které ti pomůžou pochopit jeho pocity. To, že ti na druhém doopravdy záleží, je poznat i z výrazu tvé tváře. Když ti něco vypráví, buď trpělivý a nepřerušuj ho. Pokud budeš umět dobře naslouchat, je mnohem větší pravděpodobnost, že pochopíš, jak se ten druhý skutečně cítí. Díky tomu pro něj bude snazší ti důvěřovat a pak od tebe přijmout povzbuzení. Pokud uvidí, že se o něj upřímně zajímáš, může to pro něj být velkou útěchou. w18.09 2:10, 13

Čas je cena, kterou za pravdu musíme platit všichni. Dozvídat se o Království, číst si Bibli a biblické publikace, studovat Bibli, připravovat se a chodit na shromáždění – to všechno nás stojí čas. Kde ho ale brát? Musíme využívat čas, který bychom jinak věnovali méně důležitým činnostem. (Ef. 5:15, 16) Kolik času zabere, než člověk pozná základní biblické nauky? To je individuální. A skutečností je, že o Jehovově moudrosti, uvažování a činnosti nikdy nebudeme vědět všechno. (Řím. 11:33) V prvním čísle Strážné věže bylo uvedeno, že pravda je jako „prostá květinka“. Dále tam bylo napsáno: „Nespokojte se s jednou květinou pravdy. Kdyby stačila jenom jedna, žádná další by neexistovala. Neustále tyto květiny sbírejte, stále hledejte další.“ I když budeme žít věčně, pořád se budeme moct o Jehovovi dozvídat něco nového. Teď je důležité, abychom svůj čas investovali moudře a kupovali si za něj tolik pravdy, kolik nám naše okolnosti umožňují. w18.11 1:7

Bible manžely vybízí, aby se svojí manželkou žili „podle poznání“. Toto slovní spojení se dá přeložit také jako „chovat se k ní ohleduplně, chápat ji“. (1. Petra 3:7) Pochopení a ohleduplnost jdou ruku v ruce. Chápavý manžel ví, že i když se od své manželky v mnoha ohledech liší, není lepší než ona. (1. Mojž. 2:18) Dává jí tedy najevo, že si všímá jejích pocitů a bere na ně ohled, a chová se k ní důstojně a s úctou. Vnímavý manžel bere ohled na pocity své manželky také v situacích, kdy jedná s jinými ženami. Nikdy s nimi neflirtuje ani o ně neprojevuje nevhodný zájem, a to ani prostřednictvím sociálních sítí nebo jiných služeb na internetu. (Job 31:1) Je své manželce věrný – nejenom proto, že ji miluje, ale i proto, že miluje Boha a nenávidí, co je špatné. (Žalm 19:14; 97:10) w18.09 5:3, 4

Proč je těžké řídit se tím, co se učíme z Bible? Jedním důvodem je, že dělat, co je správné, vyžaduje pokoru. A to není vůbec lehké, protože žijeme v „posledních dnech“ a kolem nás je mnoho lidí, kteří „milují sami sebe, milují peníze, jsou sebejistí, domýšliví“ a jsou „bez sebeovládání“. (2. Tim. 3:1–3) Jako Boží služebníci víme, že takové chování je špatné, ale někdy nám může připadat, že je to cesta k úspěšnému a zajímavému životu. (Žalm 37:1; 73:3) Možná nás dokonce napadne: Má vůbec smysl dávat zájmy druhých před svoje vlastní? Když se budu chovat „jako menší“, nepřestanou si mě druzí vážit? Pokud světu dovolíme, aby nás sobeckostí nakazil, mohlo by to poškodit naše dobré vztahy s bratry a sestrami ve sboru a pro ostatní by bylo těžké poznat, že jsme křesťané. Když ale studujeme příklady pokorných Božích služebníků a napodobujeme je, přináší nám to mnoho dobrého. w18.09 1:1

Předtím než Jehova začal tvořit, existoval pouze on a nikdo jiný. Přesto nemyslel jenom na sebe. Rozhodl se dát život inteligentním bytostem, a to jak v nebi, tak na zemi. Jehova je šťastný Bůh a rád se dělí o dobré věci s druhými. (1. Tim. 1:11; Jak. 1:17) Přeje si, abychom byli šťastní i my, a proto nás učí štědrosti. (Řím. 1:20) Bůh udělal člověka ke svému obrazu. (1. Mojž. 1:27) To znamená, že nás stvořil s vlastnostmi, jaké má on. Abychom byli doopravdy šťastní a spokojení, musíme ho napodobovat – musíme se o druhé upřímně zajímat a být k nim štědří. (Filip. 2:3, 4; Jak. 1:5) Proč to tak je? Zkrátka proto, že Jehova nás tak vymyslel. Ve štědrosti ho můžeme napodobovat i navzdory naší nedokonalosti. Jehova si přeje, abychom ho napodobovali, takže když jsme štědří, je šťastný. (Ef. 5:1) w18.08 3:1, 2, 4

Kristovi následovníci dávají najevo, že naslouchají Ježíšovi, nejenom tím, že jeho slovům věnují pozornost, ale také tím, že se jimi řídí. Nerozptylují se životními starostmi. (Luk. 21:34) Je pro ně velmi důležité, aby poslouchali Ježíšova přikázání, i když je to těžké. Přes velké zkoušky zůstávají naši bratři a sestry Jehovovi věrní, ať to stojí, co to stojí. Další způsob, jak můžeme ukázat, že Ježíšovi nasloucháme, je to, že spolupracujeme s těmi, které Ježíš ustanovil, aby nás vedli. (Hebr. 13:7, 17) V posledních letech došlo v Boží organizaci k mnoha změnám. Například používáme nové nástroje a metody ve službě, shromáždění v týdnu získalo novou podobu a byly upraveny postupy pro výstavbu, rekonstrukci a údržbu sálů Království. Tohoto laskavého a pečlivě promyšleného vedení si moc vážíme! Můžeme si být jistí, že Jehova nás v našich snahách řídit se aktuálními pokyny od jeho organizace bude podporovat. w19.03 11:11, 12

Příběh, který je pravdivý jenom z 10 procent, je 100procentně zavádějící. Podívejme se, co se v Jozuově době stalo Izraelitům, kteří žili na západní straně řeky Jordán. (Jozue 22:9–34) Dostala se k nim zpráva, že Izraelité na východní straně postavili velký impozantní oltář. To sice byla pravda, ale zpráva nebyla úplná. Izraelité na západní straně Jordánu na základě ní došli k závěru, že jejich bratři se vzbouřili proti Jehovovi. (Jozue 22:9–12) Než ale zaútočili, naštěstí vyslali delegaci důvěryhodných mužů, kteří měli zjistit všechna fakta. Co se dozvěděli? Jejich bratři sice postavili oltář, ale ne aby na něm obětovali. Vystavěli ho jako připomínku, aby budoucí generace věděly, že byli věrnými Jehovovými služebníky. Izraelité na západní straně Jordánu museli být rádi, že si udělali čas na to, aby získali fakta, protože díky tomu své bratry nepovraždili. w18.08 1:9, 10

Jak Pavel zdůraznil, i pravým Božím služebníkům se může stát, že udělají něco, o čem vědí, že je špatné. Můžou si dokonce myslet, že stále mají Jehovovu přízeň. Ale to, že někdo chce být Jehovovým přítelem nebo tvrdí, že je mu věrný, nutně neznamená, že Jehovovu přízeň skutečně má. (1. Kor. 10:1–5) Stejně jako si Izraelité říkali, co je s Mojžíšem, když tak dlouho nepřichází z hory Sinaj, křesťané si dnes můžou říkat, proč tak dlouho nepřichází Jehovův den soudu a nový svět. Může se nám zdát, že splnění těchto slibů je v nedohlednu nebo že jsou tak pohádkové, že se ani nestanou. Pokud si na takové smýšlení nedáme pozor, mohli bychom své touhy a přání začít upřednostňovat před tím, co si přeje Jehova. Časem bychom se mohli od Jehovy vzdálit a nakonec začít dělat věci, které pro nás v době, kdy jsme na tom byli duchovně dobře, byly naprosto nepředstavitelné. w18.07 3:17, 18

Můžeme mít tu úžasnou čest, že Jehova bude znát nás osobně. Ale co pro to musíme udělat? Musíme si ho zamilovat a zasvětit mu svůj život. (1. Kor. 8:3) Vzácný vztah s naším nebeským Otcem si ale musíme udržet. Podobně jako křesťané v Galácii, kterým Pavel napsal, ani my nesmíme otročit „slabým a ubohým základním věcem“ tohoto světa, k nimž patří i touha po jeho uznání. (Gal. 4:9) Tito křesťané v prvním století už udělali takový pokrok, že je Bůh znal. Jenže Pavel řekl, že se „opět [obracejí] zpět“ k prázdným věcem. V podstatě se jich zeptal: Potom co jste urazili takovou cestu, proč se vracíte k hloupým a bezcenným věcem, které jste opustili? w18.07 1:5, 6

Abychom se poučili, nemusíme důsledky neposlušnosti Božích zákonů pocítit na vlastní kůži. Můžeme se poučit z chyb druhých, jejichž příběhy jsou zaznamenány v Bibli. Poučení, která pocházejí od Boha, jsou nejlepší, jaká můžou být. Uvažuj třeba o tom, jak moc David trpěl kvůli tomu, že Jehovu neposlechl a zcizoložil s Bat-šebou. (2. Sam. 12:7–14) Když si tu zprávu čteš, polož si otázky: Jak se těm problémům mohl vyhnout? Co bych v podobné situaci udělal já? Podlehl bych svojí touze jako David, nebo bych utekl jako Josef? (1. Mojž. 39:11–15) Když do hloubky přemýšlíme o strašných následcích hříchu, budeme to, co je špatné, čím dál víc nenávidět. (Amos 5:15) w18.06 3:5, 7

Když lidé kolem sebe vidí nespravedlnost, často se o politiku začnou zajímat víc. V Ježíšově době byly ožehavým politickým tématem daně. Poddaní Říma, včetně Ježíšových posluchačů, museli platit různé daně, například daň ze zboží, z pozemku nebo z domu. A skutečnost, že výběrčí daní byli velmi nepoctiví, celou situaci ještě zhoršovala. Výběrčí daní si oprávnění ke své činnosti mohli koupit ve veřejné dražbě a svou pravomoc pak využívat k tomu, aby si přišli na velké peníze. Zacheus, vrchní výběrčí daní v Jerichu, zbohatnul tak, že od lidí vymáhal velké částky. (Luk. 19:2, 8) A zřejmě nebyl jediný. Ježíšovi nepřátelé se Ježíše pokusili zahnat do kouta a donutit ho, aby se v otázce daní postavil na něčí stranu. Daň, na kterou se ho zeptali, byla „daň z hlavy“. Byla ve výši jednoho denáru a museli ji odvádět všichni římští poddaní. (Mat. 22:16–18) Jestli Židé něco nenáviděli, tak to byla právě tato daň. Byl to pro ně symbol jejich podřízenosti Římu. w18.06 1:8-10

Ti, kdo se přidají k Satanovi, musí zaplatit cenu, která vždycky převyšuje zdánlivý zisk, který jim Satan nabízí. (Job 21:7–17; Gal. 6:8) Proč je dobré, když víme, kam až sahá Satanův vliv? Pomáhá nám to mít správný pohled na lidské vlády a motivuje nás to k naší kazatelské činnosti. Chápeme, že Jehova chce, abychom lidské vlády respektovali. (1. Petra 2:17) A očekává od nás, že budeme poslouchat jejich zákony, pokud nejsou v rozporu s jeho měřítky. (Řím. 13:1–4) Víme ale, že musíme zůstat politicky neutrální. Nikdy bychom neměli fandit nějaké politické straně nebo politikovi. (Jan 17:15, 16; 18:36) Když vidíme, že se Satan snaží utajit Boží jméno a zničit Jehovovu pověst, ještě víc nás to žene, abychom lidem říkali o Bohu pravdu. Hrdě se hlásíme k Božímu jménu a používáme ho. Víme, že láska k Bohu nám přináší mnohem víc než láska k penězům a hmotným věcem. (Iz. 43:10; 1. Tim. 6:6–10) w18.05 3:8, 9

Má křesťan právo odejít od manželského partnera, když začnou mít v manželství problémy? V Bibli se nepíše, za jakých okolností od sebe můžou manželé odejít. Pavel uvedl: „Žena, která má nevěřícího manžela, a on je přesto svolný s ní bydlet, ať neopouští svého manžela.“ (1. Kor. 7:12, 13) To platí i v dnešní době. Je ale pravda, že v některých případech nevěřící manžel dává najevo, že není „svolný s ní bydlet“. Možná používá hrubé fyzické násilí, takže manželka může mít pocit, že je ohroženo její zdraví nebo život. Možná se odmítá o ni a o děti finančně starat nebo jí tvrdě brání v tom, aby sloužila Bohu. V takových případech se některé manželky rozhodly, že ať už manžel říká cokoli, není „svolný s ní bydlet“, a je tedy nutné od sebe odejít. Ale jiní křesťané se v podobné situaci rozhodli se svým manželským partnerem zůstat. Nevzdali to a snažili se na manželství pracovat. w18.12 2:14, 16, 17

V podobenství o rozsévači, které je zaznamenané v Lukášovi 8:5–8 a 11–15, je semenem „Boží slovo“ neboli zpráva o Království. Půda je obrazné srdce člověka. Semeno, které padlo na úrodnou půdu, zakořenilo, vyrašilo a přineslo stonásobnou úrodu. Když nás rodiče nebo jiní svědkové začali učit o Božím království, bylo to, jako by do úrodné půdy zasadili semeno. Byli velmi šťastní, když viděli, že jsme dobrou zprávu přijali. Semeno rostlo a rostlo, až bylo připravené přinášet úrodu. A právě jako pšeničný klas nepřináší malé pšeničné klasy, ale nová semena, tak úroda, kterou přinášíme my, nejsou noví učedníci, ale nová semena Království. Jak tato nová semena přinášíme? Pokaždé když nějakým způsobem mluvíme s druhými o Království, takříkajíc rozhazujeme semena, která vyrostla díky tomu jednomu semeni zasetému do našeho srdce. (Luk. 6:45; 8:1) Toto podobenství nás tedy učí, že pokud kážeme o Království, tak vytrvale přinášíme úrodu. w18.05 1:10, 11

Pavel byl ochotný dělat víc než bratry jenom povzbuzovat. Řekl: „Já se velmi rád vydám a budu úplně vydán pro vaše duše.“ (2. Kor. 12:15) Podobně by starší neměli bratry a sestry povzbuzovat a utěšovat jenom slovy, ale svůj upřímný zájem o ně dát najevo i skutky. (1. Kor. 14:3) Když chtějí starší někoho posílit, někdy to znamená dát mu radu. I v takovém případě by se měli řídit Biblí a udělat to povzbuzujícím způsobem. Vynikající příklad dal v tomto ohledu po svém vzkříšení sám Ježíš. Měl přísně napomenout některé sbory v Malé Asii. Všimni si ale, jak to udělal. Než pokáral křesťany v Efezu, Pergamu a Thyatiře, vřele je pochválil. (Zjev. 2:1–5, 12, 13, 18, 19) Když starší musí dát někomu radu, měli by při tom napodobovat Krista. w18.04 4:8, 9

Pokud jsi rodič, bezpochyby děláš všechno pro to, abys svoje děti chránil před doslovnými nemocemi. Například doma uklízíš nebo vyhazuješ všechno, z čeho by mohly onemocnět. Podobně je musíš chránit před filmy, televizními pořady, počítačovými hrami a webovými stránkami, které by je mohly nakazit Satanovým myšlením. Odpovědnost pečovat o duchovní zdraví svých dětí ti dal Jehova. (Přísl. 1:8) Neboj se tedy stanovit doma pravidla, která se zakládají na biblických měřítkách. Řekni dětem, na co se můžou nebo naopak nemůžou dívat, a pomoz jim, aby pochopily, proč jsi tak rozhodl. (Mat. 5:37) Jak děti rostou, pomáhej jim, aby samy dokázaly rozlišovat, co je podle Jehovových měřítek správné a co špatné. (Hebr. 5:14) A pamatuj, že děti se ještě víc naučí z toho, co děláš. (5. Mojž. 6:6, 7; Řím. 2:21) w19.01 3:8

Pokud jsi mladý, můžeš se spřátelit se staršími bratry a sestrami? Zeptej se jich, co ve službě pro Jehovu zažili. Můžou tě toho hodně naučit. Zjistíš, že povzbudili nejenom oni tebe, ale i ty je. A každý z nás – ať jsme mladí, nebo starší – může přispět k tomu, aby se všichni na našich shromážděních cítili vítaní. Pokud vedeš schůzku před službou, můžeš starším zvěstovatelům pomoct, aby jejich světlo dál jasně zářilo. Ujisti se, že mají vhodný obvod. V některých případech může být dobré, aby s nimi šli do služby mladší zvěstovatelé. Mají totiž víc síly, a tak jim můžou pomoct. Starší bratři a sestry a také ti, kdo mají zdravotní problémy, často ztrácí radost, protože nemůžou sloužit tolik, kolik byli zvyklí. Když ale budou vědět, že se o ně zajímáš a chápeš jejich situaci, budou se cítit o hodně líp. Tvůj dobrý úsudek a laskavý přístup můžou pomoct mladším i starším, zkušeným i méně zkušeným, aby dobrou zprávu kázali s nadšením. (3. Mojž. 19:32) w18.06 4:10-12

To, že nás Jehova osvobodil ze zajetí hříchu a smrti, bychom nikdy neměli považovat za samozřejmé. Díky výkupní oběti můžeme našemu Bohu sloužit s čistým svědomím a nacházet v tom opravdovou radost. (Žalm 40:8) Kromě toho, že bychom za naši vzácnou svobodu měli Jehovovi vyjadřovat vděčnost, měli bychom si také dávat pozor, abychom ji nikdy nezneužívali. Apoštol Petr nás varoval, abychom ji nikdy nepoužívali jako výmluvu pro přiživování svých tělesných tužeb. Toto varování nám připomíná, co se stalo Izraelitům v pustině. Stejné nebezpečí hrozí i nám, a je dokonce ještě větší. V takových oblastech, jako je oblékání, vzhled, jídlo, pití, odpočinek nebo zábava, nabízí Satan a jeho svět spoustu lákavých možností. Tvůrci reklam často používají atraktivní lidi s cílem přesvědčit nás, že si musíme koupit věci, které ve skutečnosti nepotřebujeme. Chytit se do této pasti je tak snadné! w18.04 2:7, 8