Červenec

Žijeme v kritických časech, se kterými je těžké se vyrovnat. (2. Tim. 3:1) A předtím než Jehova zasáhne a obnoví na zemi pokojné podmínky, bude náš život těžší a těžší. A tak bychom se sami sebe měli zeptat: Když potřebuju pomoct a poradit, na koho se obrátím? Jeden žalmista před mnoha staletími napsal, že dívat se na Jehovu je právě v takových chvílích opravdu důležité. (Žalm 123:1–4) To, jak jsou „naše oči upřeny na Jehovu“, srovnal s tím, jak jsou upřeny „oči sluhů k ruce jejich pána“. Sluha se dívá na svého pána v tom smyslu, že spoléhá na to, že mu jeho pán dá jídlo a postará se o něj. Musí se ale na něj stále dívat také proto, aby věděl, co po něm jeho pán chce, a pak to udělal. Stejně tak musíme my každý den studovat pozorně Boží Slovo, abychom chápali, co od nás Jehova očekává, a pak podle toho jednali. To je jediný způsob, jak si můžeme být jistí, že nám Jehova pomůže, když to budeme potřebovat. w18.07 2:1, 2

Ježíš mluvil o osvobození z největšího zajetí a útlaku, které kdy lidstvo zažilo – o osvobození z otroctví hříchu. (Jan 8:34) Kvůli hříchu děláme věci, které jsou špatné. Hřích nám ale také někdy brání dělat to, o čem víme, že je správné, nebo ze sebe vydat maximum. V tomto smyslu jsme otroky hříchu a výsledkem je frustrace, bolest, utrpení a smrt. (Řím. 6:23) Skutečně svobodní, tak jako byla první lidská dvojice, budeme teprve tehdy, až se zbavíme pout hříchu. Z Ježíšova vyjádření „jestliže zůstanete v mém slovu“ vyplývá, že aby nás osvobodil, musíme splňovat určité požadavky. (Jan 8:31) Když jsme se zasvětili Bohu, zřekli jsme se sami sebe a zvolili si, že budeme žít v rámci hranic, které Ježíš stanovil svým následovníkům. (Mat. 16:24) Přesně jak to slíbil Ježíš, skutečnou svobodu získáme, až budeme mít plný užitek z výkupní oběti. w18.04 1:14-16

Jehovovi záleží na pocitech jeho služebníků, i když se na věci vždycky nedívají správně. Vezměme si třeba proroka Jonáše. Bůh ho poslal, aby oznámil rozsudek nad obyvateli Ninive. Ti svého jednání litovali a změnili se, a tak se Bůh rozhodl, že je nezničí. Jonáš z toho ale šťastný nebyl. Kvůli tomu, že se jeho proroctví o zkáze nesplnilo, se „rozpálil ... hněvem“. Jehova měl ale s Jonášem trpělivost a pomohl mu přemýšlet jinak. (Jon. 3:10–4:11) Časem prorok pochopil, co ho Jehova chtěl naučit, a Jehova ho dokonce použil, aby svůj příběh zaznamenal k našemu užitku. (Řím. 15:4) To, jak Jehova jednal se svými služebníky, nás ujišťuje, že s nimi soucítí. Ví o bolestech a trápeních každého z nás. Chápe naše nejvnitřnější myšlenky, naše nejhlubší pocity i naše omezení. A „nedovolí, [abychom] byli pokoušeni nad to, co [můžeme] snést“. (1. Kor. 10:13) To je opravdu nádherné ujištění! w19.03 12:6, 7

Mojžíšův zákon určoval, že jmenovaní starší muži májí posuzovat nejenom záležitosti týkající se uctívání Jehovy, ale také různé konflikty a zločiny. Uveďme si několik příkladů. Pokud Izraelita někoho zabil, nebyl automaticky popraven. Starší města, ve kterém žil, prozkoumali okolnosti případu a teprve pak rozhodli, jestli je trest smrti namístě. (5. Mojž. 19:2–7, 11–13) Starší také posuzovali nejrůznější oblasti každodenního života – od majetkových sporů po manželské rozepře. (2. Mojž. 21:35; 5. Mojž. 22:13–19) Když byli starší spravedliví a Izraelité poslouchali Zákon, všem se dobře dařilo a celý národ přinášel čest Jehovovi. (3. Mojž. 20:7, 8; Iz. 48:17, 18) Z toho je vidět, že pro Jehovu je důležité, jak se chováme v každé oblasti života. Chce, abychom nikomu nekřivdili a se všemi jednali s láskou. A všímá si všeho, co říkáme nebo děláme, a to i když jsme o samotě. w19.02 9:16-18

Když se dostaneme do stresu, není snadné zůstat mírní. Můžeme začít mluvit hrubě a chladným tónem. Pokud jsi někdy ve stresu, přemýšlej o příkladu, který dal Ježíš. Během posledních měsíců svého života na zemi byl pod obrovským tlakem. Věděl, že bude popraven a že bude strašně trpět. (Jan 3:14, 15; Gal. 3:13) Několik měsíců před svou smrtí řekl, že je stísněný. (Luk. 12:50) A jenom pár dní předtím, než zemřel, řekl: „Má duše je nyní znepokojená.“ Z pocitů, které Bohu vyjádřil v modlitbě, vidíme jeho pokoru a podřízenost. (Jan 12:27, 28) Když přišla ta chvíle, Ježíš se odvážně odevzdal Božím nepřátelům, kteří ho popravili tím nejmučivějším a nejpotupnějším způsobem. Navzdory stresu a utrpení zůstal mírný a vykonal Boží vůli. S jistotou můžeme říct, že Ježíš je tím nejlepším příkladem člověka, který ve stresu jednal mírně. (Iz. 53:10) w19.02 7:14, 15

Možná máme náročné okolnosti, a tak potřebujeme odvahu, abychom se shromáždění účastnili pravidelně. Někteří bratři a sestry chodí na shromáždění i přesto, že prožívají zármutek, mají zdravotní problémy nebo musí překonávat jiné překážky. Jiní shromáždění nevynechávají, i když se jim rodina nebo státní orgány silně staví na odpor. Zamysli se nad tím, jak náš příklad působí na bratry a sestry, kteří jsou kvůli své víře ve vězení. (Hebr. 13:3) Když slyší, že Jehovovi sloužíme i navzdory různým zkouškám, dodává jim to sílu, aby neztratili víru a odvahu a zůstali Jehovovi věrní. Apoštol Pavel ve vězení v Římě dostával zprávy, že jiní křesťané Bohu věrně slouží, a měl z toho vždycky radost. (Filip. 1:3–5, 12–14) Někdy v době, kdy byl propuštěn, napsal Židům. V dopise je vybídl, aby se nikdy nepřestali společně scházet. (Hebr. 10:25) w19.01 5:9

Satan chce, abychom byli jako on – abychom se stali sobci a vzbouřili se proti Jehovovým měřítkům. Obklopuje nás lidmi, které se mu už podařilo zkazit, a doufá, že budou mít negativní vliv na to, o čem přemýšlíme a jak se chováme. (1. Kor. 15:33, ppč.) Jakým dalším způsobem se Satan snaží zkazit naše srdce? Chce, abychom dali na lidskou moudrost spíš než na to, co si myslí Jehova. (Kol. 2:8) Uvažuj třeba o jednom názoru, který propaguje: Hlavním cílem by mělo být vydělávat peníze. Ti, kdo tento názor zastávají, možná zbohatnou, ale možná také ne. Každopádně jsou v nebezpečí. Jak to? Možná se na vydělávání peněz zaměří natolik, že tomu obětují zdraví, vztahy v rodině, a dokonce přátelství s Bohem. (1. Tim. 6:10) Můžeme být vděční, že nám náš moudrý nebeský Otec pomáhá mít na peníze správný názor. (Kaz. 7:12; Luk. 12:15) w19.01 3:6, 9

Jehovovi věrní služebníci si uvědomovali, že by měli druhé povzbuzovat, a to ještě předtím, než Ježíš přišel na zem a dal v tom dokonalý příklad. Když na obyvatele Judska zaútočili Asyřané, Ezekjáš svolal vojenské velitele a celý lid, aby je povzbudil. V Bibli se píše: „A lid se začal opírat o slova judského krále Ezekjáše.“ (2. Par. 32:6–8) Dalším příkladem je Job. I když sám potřeboval útěchu, dal svým třem nepříjemným utěšitelům lekci v tom, jak druhé povzbuzovat. Řekl jim, co by udělal, kdyby byl na jejich místě: „Svými ústy bych vás ... povzbudil, slova mých rtů by byla útěchou.“ (Job 16:1–5, Bible21) Nakonec Joba povzbudil Elihu i samotný Jehova. (Job 33:24, 25; 36:1, 11; 42:7, 10) w18.04 3:6, 8, 9

Izajáš už předtím mluvil o tom, jak Jehova posílí svůj lid. Řekl: „Jehova přijde dokonce jako někdo silný a jeho paže bude za něho panovat.“ (Iz. 40:10) V Bibli je slovo „paže“ často použito symbolicky a znamená „moc“. Výrok, že Jehovova paže bude panovat, nám tedy připomíná, že Jehova je mocný král. Svoji nepřekonatelnou sílu používal v minulosti, aby podporoval a chránil svoje služebníky, a stejně ji používá ve prospěch těch, kdo mu důvěřují dnes. (5. Mojž. 1:30, 31; Iz. 43:10) Svůj slib, že nás posílí, Jehova plní zvlášť tehdy, když nás pronásledují nepřátelé. Ti se v některých částech světa všemožně snaží zastavit naši kazatelskou činnost nebo zakázat naši organizaci. Přesto z takových útoků nemáme přehnaný strach. Jehova nám dal záruku, která nám dodává sílu a odvahu. Slibuje nám: „Ať bude proti tobě vytvořena jakákoli zbraň, nebude mít úspěch.“ (Iz. 54:17) w19.01 1:12, 13

Na rozdíl od zvířat máš duchovní potřeby, které může uspokojit jenom Stvořitel. (Mat. 4:4) Když nasloucháš tomu, co ti říká, získáváš pochopení a moudrost a můžeš být šťastný. Bůh nám dal Bibli a používá „věrného a rozvážného otroka“, abychom měli dostatek duchovního pokrmu. (Mat. 24:45) Duchovní pokrm tomu říkáme proto, že nás duchovně posiluje a pomáhá nám mít bližší vztah s Jehovou. Je velmi pestrý a je ho opravdu hodně! (Iz. 65:13, 14) Díky duchovnímu pokrmu získáš moudrost a schopnost o věcech přemýšlet, což tě může v mnoha ohledech chránit. (Přísl. 2:10–14) Tyto vlastnosti ti například pomůžou rozeznat lži, ke kterým patří třeba to, že žádný Stvořitel neexistuje nebo že štěstí ti přinesou peníze a majetek. Pomůžou ti také odolávat touhám a zvykům, které by ti ublížily. Takže dělej maximum pro to, abys získal moudrost a schopnost o věcech přemýšlet. w18.12 3:6, 7

Přijde doba, kdy naše dny „budou jako dny stromu“? Některé stromy žijí tisíce let. Aby lidé žili tak dlouho, budou muset být zdraví. A pokud budou moct žít v podmínkách, jaké předpověděl Izajáš, sen se stane skutečností – bude tu ráj. Proroctví bude splněno! Přemýšlej o tom, jak tyto sliby poukazují na budoucí ráj. Bůh bude žehnat všem lidem. Nikoho nebudou ohrožovat zvířata ani násilničtí lidé. Slepí, hluší a chromí budou uzdraveni. Lidé budou stavět domy a sklízet kvalitní potraviny. Budou žít déle než stromy. Z Bible skutečně vyplývá, že taková budoucnost je před námi. Někdo by ale mohl říct, že v těchto proroctvích vidíme víc, než v nich je. Máme nějaký pádný důvod těšit se na skutečný ráj na zemi? Ano, dal nám ho nejvýznamnější člověk, jaký kdy žil. (Luk. 23:43) w18.12 1:13-15

Mysl je tvárná a může se měnit. Na čem to závisí? Do značné míry na tom, co do ní vpouštíme a o čem přemýšlíme. Pokud tedy uvažujeme o tom, jak smýšlí Jehova, můžeme si sami ověřit, že jeho názory jsou správné. Potom budeme přirozeně chtít dívat se na věci tak jako on. Všimni si ale, že abychom svoje myšlení přizpůsobili tomu Jehovovu, musíme se přestat „utvářet podle tohoto systému věcí“. Musíme přestat do své mysli vpouštět myšlenky nebo názory, které jsou v rozporu s těmi Božími. Tento krok je důležitý. Můžeme to přirovnat k jídlu. Někdo chce udělat něco pro své tělo, a tak se rozhodne jíst zdravě. K čemu by mu to ale bylo, kdyby zároveň pravidelně jedl zkažené jídlo? Podobně by nám moc nepomohlo, kdybychom se zabývali Jehovovými myšlenkami, ale zároveň svoji mysl zaměstnávali názory tohoto světa. w18.11 4:14, 15

Musíme být pevně rozhodnutí žít podle pravdy každý den. Mějme na sobě opasek pravdy. V biblických dobách voják nosil opasek proto, aby mu chránil bedra a vnitřní orgány. Aby ale opasek plnil svůj účel, musel být těsně utažený. Kdyby byl volný, moc by ho nechránil. V jakém smyslu je pravda jako takový opasek? Pokud ji máme stále těsně utaženou, chrání nás před chybným uvažováním a pomáhá nám dobře se rozhodovat. Když budeme v nějaké těžké situaci nebo v pokušení udělat něco špatného, posílí naše odhodlání jednat správně. Vojáka by nikdy ani nenapadlo jít do bitvy bez opasku a i my musíme být rozhodnutí nikdy si opasek pravdy nepovolit ani nesundat. Co nejvíc se snažme držet biblické pravdy v každé oblasti života. w18.11 2:15

Abychom pravdu v Božím Slově našli, je potřeba pro to něco udělat. Musíme být ochotní něco obětovat. Pisatel Přísloví také poznamenal, že jakmile si ji koupíme neboli ji získáme, musíme si dávat pozor, abychom ji neprodali, jinými slovy o ni nepřišli. I když je nějaká věc zadarmo, může nás něco stát. Hebrejské slovo, které je v Příslovích 23:23 přeložené jako „koupit“, může také znamenat „získat“. Obě slova v sobě nesou myšlenku, že pro něco hodnotného je potřeba vyvinout určitou aktivitu nebo to za něco vyměnit. Ukažme si to na příkladu. Dejme tomu, že v nějakém obchodě mají akci „Banány zdarma!“. Objeví se nám ty banány zázračně na stole? Ne. Pokud je chceme, musíme pro to něco udělat – jít do obchodu a vzít si je. Jsou ty banány zadarmo? Ano, ale bude nás to stát nějaký čas a energii. A stejně tak musíme něco udělat pro to, abychom získali pravdu, přestože je zadarmo. w18.11 1:4, 5

Ježíš řekl Petrovi, Jakubovi a Janovi, aby s ním šli na jednu vysokou horu. Tam měli pozoruhodné vidění. Ježíšův obličej jasně zářil a jeho oblečení se třpytilo. Dvě postavy, které představovaly Mojžíše a Elijáše, začaly s Ježíšem mluvit o jeho blízké smrti a vzkříšení. (Luk. 9:29–32) Pak je zastínil jasný oblak, ze kterého byl slyšet hlas – Boží hlas! Toto vidění naznačilo, jakou bude mít Ježíš slávu a moc v postavení krále Božího království. Určitě Ježíše povzbudilo a posílilo, aby vydržel mučení, které ho čekalo, a snesl bolestivou smrt. Také upevnilo víru učedníků a dodalo jim sílu, aby obstáli ve zkouškách věrnosti a zvládli roky tvrdé práce, které byly před nimi. Apoštol Petr se o proměnění zmínil asi o 30 let později. Bylo jasné, že je v jeho paměti stále živé. (2. Petra 1:16–18) w19.03 11:7, 8

Co je jednou z věcí, která pravé křesťany odlišuje od členů falešného náboženství? Řídí se vybídkou „mluvte pravdivě“. (Zech. 8:16, 17) Říkají pravdu v malém i ve velkém – cizím lidem, spolupracovníkům, přátelům i těm nejbližším. Jsi mladý a chceš mezi ostatní zapadnout? Nikdy kvůli tomu nezačni vést dvojí život. To znamená, že s rodinou nebo se sborem by ses choval vzorně, ale na sociálních sítích nebo s vrstevníky bys byl jako vyměněný. Takový život je jedna velká lež. Nehrál bys fér hru s rodiči, se spoluvěřícími ani s Jehovou. (Žalm 26:4, 5) Bůh dobře ví, jestli ho ctíme svými rty, ale naše srdce je od něj daleko vzdáleno. (Mar. 7:6) Je mnohem lepší řídit se tím, co čteme v Příslovích 23:17: „Ať tvé srdce nezávidí hříšníkům, ale celý den buď v bázni před Jehovou.“ w18.10 1:14, 15

Boží lid je velká duchovní rodina, ve které panuje láska. (1. Jana 4:21) Ta se většinou neprojevuje několika heroickými činy, ale nesčetnými maličkostmi, jako jsou laskavá slova a skutky. Když jsme k druhým laskaví a ohleduplní, stáváme se „napodobiteli Boha jako milované děti“. (Ef. 5:1) Jehovu dokonale napodoboval jeho Syn Ježíš. Řekl: „Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím..., neboť jsem mírné povahy a ponížený v srdci.“ (Mat. 11:28, 29) Když napodobujeme Kristův příklad a jednáme „ohleduplně s poníženým“, náš nebeský Otec z nás má radost a my cítíme hluboké štěstí. (Žalm 41:1) Dávejme tedy svou lásku najevo tím, že budeme brát ohled na druhé v rodině, ve sboru a ve službě. w18.09 5:1, 2

S Jehovou můžeme spolupracovat tak, že pomáháme bratrům a sestrám, které postihla nějaká katastrofa. Můžeme například pomoct finančně. (Jan 13:34, 35; Sk. 11:27–30) Nebo můžeme přiložit ruku k dílu při úklidu a opravách. Gabriele, sestře z Polska, povodeň v podstatě zničila dům. Když jí ale přišli na pomoc bratři ze sousedních sborů, dodalo jí to odvahu. Říká: „Nechci mluvit o tom, o co jsem přišla, byly to jenom věci. Spíš vám chci říct, co všechno jsem získala. Tenhle zážitek mě znovu ujistil o tom, že být součástí křesťanského sboru je výjimečná čest a také důvod k radosti a štěstí.“ Mnozí z těch, kdo takovou pomoc dostali, říkají, že je ta zkušenost obohatila. A ti, kdo takovou pomoc poskytují, cítí hluboké vnitřní uspokojení. (Sk. 20:35; 2. Kor. 9:6, 7) w18.08 4:12

Pokud máme své srdce uhlídat, musíme umět rozpoznat nebezpečí a okamžitě reagovat. Slovo, které se překládá jako „střežit“, nám připomíná práci strážného. V době Šalomouna strážní hlídkovali na městských hradbách, a když zpozorovali nějaké nebezpečí, vyhlásili poplach. Tento myšlenkový obraz nám pomáhá pochopit, co musíme udělat, abychom Satanovi zabránili zkazit naši mysl. Ve starověku strážní úzce spolupracovali se strážci bran. (2. Sam. 18:24–26) Společně chránili město tak, že zavřeli brány, kdykoli byl nablízku nepřítel. (Neh. 7:1–3) Jako takový strážný může fungovat i naše biblicky školené svědomí. Může nás upozornit na to, že se Satan snaží proniknout do našeho srdce, jinými slovy, že se snaží ovlivnit naše myšlenky, pocity, pohnutky nebo touhy. Kdykoli naše svědomí vyhlásí poplach, musíme mu naslouchat a symbolicky zavřít brány. w19.01 3:10, 11

Mladé bratry nesmíme hodnotit podle svých osobních názorů nebo místních zvyklostí, ale podle měřítek v Božím Slově. (2. Tim. 3:16, 17) Nebiblické místní názory můžou bránit tomu, aby bratr mohl pro Jehovu dělat víc. V jedné zemi jistý služební pomocník svědomitě vykonával důležité úkoly, které mu byly svěřeny. I když starší z jeho sboru souhlasili, že tento mladý bratr v rozumné míře splňuje biblické požadavky na staršího, nebyl ke jmenování doporučen. Několik starších ve vyšším věku totiž trvalo na tom, že bratr vypadá příliš mladě. Je smutné, že nebyl jmenován jenom proto, jak vypadal. Ze zpráv vyplývá, že takové uvažování je běžné v různých částech světa. Je opravdu důležité, abychom se řídili tím, co je v Bibli, a ne svými názory. Jedině tak budeme poslouchat Ježíše a přestaneme druhé soudit podle toho, jak se jeví navenek. (Jan 7:24) w18.08 2:16, 17

Bezmyšlenkovitě přeposílat e-maily a textové zprávy může být nebezpečné. V některých zemích je naše činnost omezená nebo přímo zakázaná. Naši odpůrci tam můžou záměrně šířit zprávy, jejichž cílem je vyvolat mezi námi strach nebo atmosféru nedůvěry. Příkladem je to, co se stalo v bývalém Sovětském svazu. Tajná policie známá jako KGB šířila zvěsti, že někteří odpovědní bratři zradili Jehovův lid. Je smutné, že mnozí takovým falešným zprávám uvěřili, a v důsledku toho Jehovovu organizaci opustili. Později se naštěstí hodně z nich vrátilo, ale někteří ne. Jejich víra ztroskotala. (1. Tim. 1:19) Jak můžeš takové katastrofě předejít? Nešiř negativní ani nepodložené zprávy. Nevěř všemu, co slyšíš. Vždycky se ujisti, že znáš fakta. w18.08 1:8

V nejstarších řeckých rukopisech, které dnes máme k dispozici, nejsou interpunkční znaménka použita důsledně. Vzniká proto otázka, jestli Ježíš řekl „Říkám ti: Dnes se mnou budeš v ráji“, nebo „Říkám ti dnes: Budeš se mnou v ráji“. Vzpomeň si, co Ježíš řekl svým učedníkům dřív: „Syn člověka [bude] v srdci země tři dny a tři noci.“ (Mat. 12:40; 16:21; 17:22, 23; Mar. 10:34; Sk. 10:39, 40) V den, kdy Ježíš a zločinec zemřeli, tedy Ježíš nešel do žádného ráje. Dokud ho Bůh nevzkřísil, byl „v hádu“ neboli v hrobě. (Sk. 2:31, 32) Ten umírající zločinec nevěděl, že Ježíš uzavřel se svými věrnými apoštoly smlouvu o tom, že s ním budou vládnout v nebi. (Luk. 22:29) Navíc nebyl ani pokřtěný. (Jan 3:3–6, 12) Proto mu Ježíš musel slíbit život v pozemském ráji a ke splnění tohoto slibu mělo dojít až později. w18.12 1:17, 18, 20, 21

Netrvalo dlouho a Izraelité uctívali zlaté tele! I když bylo jasné, že Jehovovo přikázání neposlechli, sami sebe klamali tím, že jsou stále na Jehovově straně. Uctívání telete Áron dokonce pojmenoval jako „svátek Jehovovi“! Jak na to Jehova zareagoval? Vnímal to jako zradu. Mojžíšovi řekl, že lid „jedná zhoubně“ a že „odbočili z cesty, po které ... jim přikázal jít“. Jehova byl tak rozzlobený, že dokonce přemýšlel o tom, že celý národ zničí. (2. Mojž. 32:5–10) Rozhodl se ale, že to neudělá. (2. Mojž. 32:14) Přestože Áron zlaté tele sám udělal, činil pokání a přidal se k ostatním Levitům, kteří se postavili na Jehovovu stranu. Zatímco tisíce lidí v ten den zaplatily za modlářství svým životem, ti, kdo byli na Jehovově straně, přežili, a on jim řekl, že jim požehná. (2. Mojž. 32:26–29) w18.07 3:13-16

Jaké je to nejlepší uznání? Není to sláva, kterou lidé hledají na poli vzdělání a ve světě obchodu nebo zábavy. Pavel vysvětlil, jaké je to nejlepší uznání, když řekl: „Nyní, když jste poznali Boha, nebo spíše nyní, kdy jste byli poznáni Bohem, jak to, že se opět obracíte zpět k slabým a ubohým základním věcem a chcete jim zase znovu sloužit jako otroci?“ (Gal. 4:9) To, že nás chce poznat samotný Bůh, nejvyšší vládce vesmíru, je něco úžasného! Chce s námi mít blízký vztah. Jeden učenec uvedl, že „se stáváme předmětem jeho přízně“. Když nás Jehova považuje za své přátele, dosáhneme tím vlastně samotného účelu naší existence. (Kaz. 12:13, 14) w18.07 1:3, 4

Pokud chceme, aby nám Boží zákony pomáhaly, musíme si je zamilovat a vážit si jich. (Amos 5:15) Jak na to? Důležité je naučit se dívat na věci stejně jako Jehova. Ukažme si to na příkladu: Představ si, že máš problémy se spaním. Přijdeš za doktorem a on ti doporučí, abys zdravě jedl, měl víc pohybu a udělal další změny ve svém životním stylu. Na jeho rady dáš a ono to zabere! Jak se budeš dívat na to, co ti poradil? Podobně nám dal Stvořitel zákony, aby nás chránil před následky toho, že jsme hříšní, a zlepšil nám tak život. Uvažuj o tom, co dobrého ti přináší, když se řídíš biblickými zákony, které nás učí nelhat, nepodvádět, vyhýbat se sexuální nemravnosti a násilí a nemít nic společného se spiritismem. (Přísl. 6:16–19; Zjev. 21:8) Jestliže z vlastní zkušenosti víme, k čemu dobrému vede to, když Jehovu posloucháme, naše láska a vděčnost k němu i k jeho zákonům rostou. w18.06 3:5, 6

Pilát se možná bál, že Ježíš by mohl podněcovat politické nepokoje, které Pilátovu mysl zaměstnávaly nejvíc. Ježíš mu ale odpověděl: „Mé království není částí tohoto světa.“ (Jan 18:36) Nezapojoval se do politiky, protože věděl, že jeho království bude v nebi. Pilátovi řekl, že přišel na zem, aby „vydal svědectví o pravdě“. (Jan 18:37) Pokud stejně jako Ježíš jasně chápeme, co je naším úkolem, budeme si dávat pozor, abychom s různými hnutími za nezávislost nesympatizovali ani v duchu. To nemusí být snadné. „Lidé kolem jsou čím dál radikálnější,“ říká jeden cestující dozorce. „Nacionalismus sílí a mnoho lidí vůbec nepochybuje, že politická nezávislost by zlepšila jejich život. Bratři naštěstí zůstávají jednotní, protože se soustředí na kázání dobré zprávy o Království. Vědí, že jak nespravedlnost, tak ostatní problémy vyřeší jedině Bůh.“ w18.06 1:6, 7

Jenom ve třech knihách v Hebrejských písmech – v 1. Paralipomenon, Jobovi a Zecharjášovi – nacházíme označení Satan, což znamená „odpůrce“. Proč bylo před příchodem Mesiáše o našem nepříteli odhaleno tak málo? Jehova podle všeho nechtěl Satanovi věnovat nepatřičnou pozornost tím, že by v Hebrejských písmech často mluvil o něm a jeho činnosti. Když své služebníky inspiroval k napsání této části Písem, bylo jeho hlavním cílem pomoct lidem, aby rozpoznali Mesiáše a následovali ho. (Luk. 24:44; Gal. 3:24) Když Mesiáš přišel a cíl byl splněn, Bůh použil jeho a také jeho učedníky, abychom se o Satanovi a andělech, kteří se k němu přidali, dozvěděli víc. To je namístě, protože Jehova pověřil Ježíše a jeho pomazané spoluvládce, aby Satana a jeho následovníky zničili. (Řím. 16:20; Zjev. 17:14; 20:10) Nezapomeň, že Ďáblova moc je omezená. Stojí při nás Jehova, Ježíš a věrní andělé. S jejich pomocí můžeme našemu nepříteli odolávat. w18.05 3:2-4

Jehova nás považuje za svoje služebníky, jenom pokud „přinášíme ovoce“. (Mat. 13:23; 21:43) Ovoce v podobenství u Jana 15:1–5, které musí každý křesťan přinášet, tedy nemůže symbolizovat nové učedníky. (Mat. 28:19) Jinak by ti z nás, kdo nikomu nepomohli stát se Ježíšovým učedníkem, byli jako ty neplodné ratolesti. To ale nemůže být pravda! Nemůžeme totiž nikoho nutit, aby se stal učedníkem. A navíc Jehova je laskavý Bůh. Nikdy by své služebníky nezavrhl proto, že neudělali něco, čeho nejsou schopni. Všechno, co po nás Jehova chce, je v našich možnostech. (5. Mojž. 30:11–14) Co je tedy ovoce, které musíme nést? Je jasné, že to musí být činnost, kterou je schopný vykonávat každý z nás. Jaká činnost to je? Kázání dobré zprávy o Božím království. (Mat. 24:14) w18.05 1:8, 9

V dnešním světě je mnoho náboženských představitelů, ať už se jim říká kněží, pastoři, rabíni, nebo jakkoli jinak. Stejně jako farizeové neučí pravdu z Božího Slova, ale naopak „vyměnili Boží pravdu za lež“. (Řím. 1:18, 25) Kážou takové lživé nauky jako „jednou spasen navždy spasen“, nesmrtelnost lidské duše, převtělování a názor, že Bohu nevadí homosexuální jednání nebo sňatky osob stejného pohlaví. Dalšími, kdo lidem lžou a klamou je, jsou politici. Už brzo zazní jedna z největších lží – političtí vůdci prohlásí, že světu zajistili „mír a bezpečnost“. Ale „pak má na ně vzápětí přijít náhlé zničení“. Takže jim nevěřme, protože to bude jen snaha bagatelizovat to, jak nestabilní svět ve skutečnosti je. Vždyť „dobře [víme], že Jehovův den přichází přesně jako zloděj v noci“. (1. Tes. 5:1–4) w18.10 1:6-8

Žijeme v těžké době a snadno můžeme ztratit odvahu nebo cítit beznaděj. Ježíš nás povzbuzuje prostřednictvím „knížat“, tedy starších, ať už patří k jeho pomazaným bratrům, nebo k jiným ovcím. Tito sboroví starší nejsou „pány nad [naší] vírou“, ale jsou „spolupracovníky k [naší] radosti“. Chtějí, abychom byli šťastní a zůstali Jehovovi věrní. (Iz. 32:1, 2; 2. Kor. 1:24) Starší můžou napodobovat apoštola Pavla, který se vždycky snažil spoluvěřící povzbudit. Když křesťané v Tesalonice zažívali pronásledování, napsal jim: „Protože jsme k vám tedy měli něžnou náklonnost, velmi se nám líbilo, že jsme vám předali nejen Boží dobrou zprávu, ale také své vlastní duše, protože jste se stali našimi milovanými.“ (1. Tes. 2:8) Starší můžou druhé velmi posílit svými slovy. Někdy je ale potřeba udělat víc. Je to zřejmé ze slov verše na tento den, která Pavel adresoval starším v Efezu. w18.04 4:6-8

Pokud chceme tuto svobodu mít, musíme se obrátit k Jehovovi. (2. Kor. 3:16) To znamená, že s ním musíme mít blízký vztah. Když byli Izraelité v pustině, viděli věci jenom z lidského pohledu, ne z Jehovova. Bylo to, jako by měli mysl a srdce zakryté závojem. Nově nabytou svobodu chtěli využívat k uspokojování svých tělesných tužeb. (Hebr. 3:8–10) Svoboda, kterou dává Jehovův duch, je něco víc než osvobození z doslovného otroctví. Tento duch dává mnohem větší svobodu, než jakou by nám mohli dát lidé. Může nás osvobodit z otroctví hříchu a smrti a z otroctví falešného náboženství a jeho zvyků. (Řím. 6:23; 8:2) Je to opravdu úžasná svoboda! Může ji mít dokonce i otrok nebo vězeň. (1. Mojž. 39:20–23) w18.04 2:3-5