Červen

Tento slib musel apoštoly hodně posílit. I když si to úplně neuvědomovali, Ježíšův život na zemi se blížil ke konci. Potom co Ježíš zemřel, se mohli cítit opuštění. Sami ale nebyli, protože Jehova byl připravený vyslýchat jejich modlitby a v kazatelské službě jim pomáhat. A krátce nato skutečně zažili, jak jejich prosby o pomoc Jehova vyslyšel. (Sk. 4:29, 31) A jak je to dnes? Pokud s vytrvalostí přinášíme ovoce, můžeme být Ježíšovými přáteli. Kromě toho si můžeme být jistí, že když Jehovu prosíme, aby nám pomohl překonávat překážky, se kterými se ve službě setkáváme, ochotně nás vyslyší. (Filip. 4:13) To, že Jehova reaguje na naše modlitby a že můžeme být Ježíšovými přáteli, jsou úžasné dary, za které jsme vděční. Díky nim jsme ještě víc odhodlaní dál přinášet ovoce. (Jak. 1:17) w18.05 2:17, 18

Od doby, kdy Pavel napsal tato slova, neuběhlo ani pět let a židovští křesťané v Jeruzalémě viděli, že Jehovův den soudu je blízko. Uvědomili si, že z města musí utéct, jak jim to dřív řekl Ježíš. (Luk. 21:20–22; Sk. 2:19, 20) Ten den nastal v roce 70, kdy Jeruzalém zničili Římané. Dnes máme všechny důvody věřit tomu, že Jehovův den, který je „velký a velmi vzbuzuje bázeň“, se blíží. (Joel 2:11) Prorok Sefanjáš řekl: „Jehovův velký den je blízko. Je blízko a velice spěchá.“ (Sef. 1:14) Toto prorocké varování se týká i naší doby. Vzhledem k tomu, jak blízko Jehovův den je, nám Pavel říká: „Věnujme se jedni druhým, povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům.“ (Hebr. 10:24, Bible21) Měli bychom se tedy o naše bratry a sestry zajímat stále víc, abychom je mohli povzbudit, až to budou potřebovat. w18.04 4:1, 2

Toto krásné povzbuzení dostal Jozue od Jehovy předtím, než dovedl jeho lid do Zaslíbené země. Jehova povzbuzoval nejenom jednotlivce, ale také svůj národ jako celek. Věděl například, že až budou Židé v zajetí v Babyloně, budou potřebovat útěchu. Proto jim adresoval tato prorocká slova: „Neboj se, vždyť jsem s tebou. Nehleď upřeně kolem, vždyť jsem tvůj Bůh. Opevním tě. Skutečně ti pomohu. Skutečně tě budu pevně držet svou pravicí spravedlnosti.“ (Iz. 41:10) Stejnou jistotu měli křesťané v prvním století a máme ji i my dnes. (2. Kor. 1:3, 4) Jehova povzbudil i svého Syna. Když se Ježíš křtil, slyšel hlas z nebe, který řekl: „To je můj Syn, milovaný, jehož jsem schválil.“ (Mat. 3:17) Tato slova mu v průběhu jeho služby na zemi určitě dodávala sílu. w18.04 3:3-5

Když si dnes lidé přečtou příkaz, který dal Jehova Adamovi, mnozí řeknou, že mu byla odepřena svoboda dělat si, co chce. Neuvědomují si ale, že svobodná vůle neboli právo rozhodovat se, co dělat, není to stejné, jako právo rozhodovat, co je dobré a co špatné. Adam s Evou měli možnost volby, jestli budou poslouchat Boha nebo ne. Jenom Jehova má ale absolutní právo určovat, co je v jakékoli situaci dobré a co ne. Toto právo v zahradě Eden symbolizoval strom „poznání dobrého a špatného“. (1. Mojž. 2:9) Svým příkazem Jehova Adama a Evu laskavě učil, že skutečně svobodní budou tehdy, když ho budou poslouchat. První lidská dvojice se ale rozhodla neposlechnout. Získali nakonec větší svobodu? Vůbec ne. Ve snaze sami si určovat, co je dobré a co špatné, ztratili skutečnou svobodu. w18.04 1:9-12

Se svými služebníky, kteří trpí, Jehova nejenom soucítí, ale také jim pomáhá. Když například Izraelité trpěli v egyptském otroctví, Jehova věděl, co prožívají, a do situace se vložil. Mojžíšovi řekl: „Bezesporu jsem viděl trápení svého lidu ... a slyšel jsem jejich křik..., protože dobře znám bolesti, jimiž trpí. A přistupuji k tomu, abych sestoupil, abych je osvobodil z ruky Egypťanů.“ (2. Mojž. 3:7, 8) Soucit s jeho lidem ho podnítil, aby je z otroctví vysvobodil. Když v následujících staletích Izraelité žili v Zaslíbené zemi, útočily na ně nepřátelské národy. Jak na to Jehova reagoval? V Bibli se píše, že „pociťoval lítost nad jejich sténáním kvůli jejich utlačovatelům a těm, kdo jim činili ústrky“. Empatie ho znovu vedla k tomu, že svému lidu pomáhal. Posílal soudce, aby Izraelity zachraňoval z rukou nepřátel. (Soud. 2:16, 18) w19.03 12:4, 5

První dvě z Deseti přikázání vyžadovala, aby Izraelité uctívali výhradně Jehovu, a varovala je před uctíváním model. (2. Mojž. 20:3–6) Jehova tato přikázání lidem nedal proto, aby z toho měl prospěch on, ale oni. Když uctívali bohy jiných národů, měli se hodně špatně. Když ale byli Izraelité Jehovovi věrní a jednali spolu podle práva, žehnal jim. (1. Král. 10:4–9) Jehova není zodpovědný za to, když lidé, kteří tvrdí, že mu slouží, přehlížejí jeho měřítka a ubližují jeho služebníkům. Nicméně nás miluje, a když zažíváme nějakou nespravedlnost, ví o tom. Vnímá naši bolest silněji, než matka vnímá trápení svého dítěte. I když možná nezasáhne okamžitě, ty, kdo zacházejí špatně s druhými a nelitují toho, bude v pravý čas soudit. w19.02 9:13-15

V období před Památnou slavností přemýšlíme na shromážděních o Ježíšovi a jeho pokoře, kterou projevil tím, že za nás dal život. Chceme být pokorní jako on a dělat, co si přeje Jehova, a to i tehdy, když to pro nás není lehké. Přemýšlíme o tom, jakou odvahu projevil několik dnů před svou smrtí. Moc dobře věděl, že ho nepřátelé brzy budou ponižovat, bít a nakonec ho popraví. (Mat. 20:17–19) Přesto šel ochotně na smrt. Když nastala ta chvíle, řekl svým věrným apoštolům, kteří s ním byli v zahradě Getsemane: „Vstaňte, pojďme. Pohleďte, můj zrádce se přiblížil.“ (Mat. 26:36, 46) A když ho ozbrojený dav přišel zatknout, Ježíš vystoupil, řekl, kdo je, a vojákům nařídil, aby apoštoly nechali odejít. (Jan 18:3–8) Odvaha, jakou projevil, byla skutečně mimořádná! Pomazaní křesťané a jiné ovce se ji snaží napodobovat. w19.01 5:7, 8

Podobně jako malíř kombinuje několik krásných barev, aby namaloval obraz, my musíme kombinovat několik krásných vlastností, abychom byli mírní. Těmi hlavními jsou pokora, podřízenost, laskavost a odvaha. Jenom pokorní lidé se podřizují Boží vůli. Bůh si mimo jiné přeje, abychom byli laskaví. (Gal. 5:22) Pokud se Boží vůli podřizujeme, Satan zuří. Proto i když jsme pokorní a laskaví, hodně lidí, kteří jsou částí světa ovládaného Satanem, nás nenávidí. (Jan 15:18, 19) Postavit se Satanovi tedy chce odvahu. Opakem mírného člověka je někdo, kdo je pyšný, neovládá svůj hněv a neposlouchá Jehovu. To dokonale charakterizuje Satana. Není divu, že mírné lidi nenávidí. Ti totiž odhalují nedostatky jeho osobnosti. A co je pro Satana ještě horší, dokazují, že je lhář. Jak? Ať už Satan říká, nebo dělá cokoli, nemůže jim zabránit, aby sloužili Jehovovi. (Job 2:3–5) w19.02 7:3-5

Jehova věděl, že se obyvatelé Babylonu budou bát. Na Babylon měla zaútočit silná médo-perská vojska. Jehova měl tuto armádu použít, aby svůj lid osvobodil. (Iz. 41:2–4) Když se Babyloňané a lidé z dalších národů dozvěděli, že se nepřátelé přibližují, dodávali si odvahu tím, že jeden druhému říkali: „Buď silný.“ Také vyráběli víc model, protože doufali, že je tito bohové ochrání. (Iz. 41:5–7) Jehova v té době uklidnil srdce židovských vyhnanců tím, že řekl: „Ty, Izraeli, jsi můj služebník. ... Neměj strach, vždyť jsem tvůj Bůh.“ (Iz. 41:8–10) Všimni si, že Jehova řekl: „Jsem tvůj Bůh.“ Těmito slovy své věrné služebníky znovu ujistil, že na ně nezapomněl a že jsou pořád jeho lidem. Řekl jim, že je sám ponese a opatří jim únik. Tato slova je určitě povzbudila. (Iz. 46:3, 4) w19.01 1:8

V Markovi 1:9–11 čteme o první ze tří situací, kdy Jehova promluvil z nebe. Řekl: „Ty jsi můj milovaný Syn. Máš moje schválení.“ Na Ježíše muselo hluboce zapůsobit, když slyšel svého Otce, jak mu vyjadřuje lásku a důvěru. Jehova potvrdil tři důležitá fakta. Za prvé, Ježíš je jeho Syn. Za druhé, Jehova svého Syna miluje. A za třetí, Jehova svého Syna schválil. Tím, že Jehova řekl „ty jsi můj... Syn“, naznačil, že mezi ním a jeho milovaným Synem Ježíšem vznikl nový vztah. Ježíš byl Božím Synem, už když žil v nebi. Nicméně při svém křtu byl pomazán svatým duchem. Tehdy Bůh naznačil, že Ježíš jako jeho pomazaný Syn právě získal naději, že se do nebe vrátí, aby se tam stal Bohem ustanoveným králem a veleknězem. (Luk. 1:31–33; Hebr. 1:8, 9; 2:17) Když tedy Jehova při Ježíšově křtu řekl „ty jsi můj... Syn“, měl k tomu dobrý důvod. (Luk. 3:22) w19.03 11:3, 4

Špatné rady mají původ na samotném začátku lidské historie, když se na scéně objevil Satan. Tento troufalý, samozvaný rádce řekl Evě, že ona a její manžel budou šťastnější, když si o svém životě budou rozhodovat sami. (1. Mojž. 3:1–6) Jeho pohnutky byly sobecké. Chtěl, aby Adam, Eva a jejich budoucí potomci poslouchali a uctívali jeho, a ne Jehovu. Ale byl to Jehova, kdo jim dal všechno. Měli díky němu jeden druhého, nádherný ráj a dokonalá těla se schopností žít věčně. Je smutné, že Adam a Eva Boha neposlechli, a jak víš, důsledky byly tragické. Podobně jako květ odříznutý od rostliny začali pomalu stárnout a nakonec zemřeli. Kvůli jejich hříchu trpěly i všechny jejich děti, a to platí i o nás. (Řím. 5:12) Přesto dnes většina lidí Boha nechce poslouchat a chtějí si žít po svém. (Ef. 2:1–3) K čemu to vede? Jasně se ukazuje, jak je verš na tento den pravdivý. w18.12 3:3, 4

Apoštol Pavel byl inteligentní a vzdělaný muž. Mluvil přinejmenším dvěma jazyky. (Sk. 5:34; 21:37, 39; 22:2, 3) Když se ale měl rozhodnout, jestli je něco správné, nebo špatné, odmítl moudrost tohoto světa a své rozhodnutí založil na Božím Slově. (Sk. 17:2; 1. Kor. 2:6, 7) Díky tomu byl vynikajícím křesťanským služebníkem a těšil se na to, že získá věčnou odměnu. (2. Tim. 4:8) Je tedy jasné, že Boží myšlení je nadřazené názorům dnešního světa. Pokud se budeme řídit Božími měřítky, budeme opravdu šťastní a spokojení. Jehova nám ale svoje názory nenutí. „Věrný a rozvážný otrok“ neovládá myšlení jednotlivců a nedělají to ani starší. (Mat. 24:45; 2. Kor. 1:24) Přizpůsobovat svoje myšlení tomu, jak se na věci dívá Jehova, je odpovědností každého z nás. w18.11 4:12, 13

Prostřednictvím Izajáše Bůh předpověděl, že až se Izraelité vrátí do své země, nebudou se muset bát divokých zvířat ani násilnických lidí. Mladí i staří měli být v bezpečí. (Iz. 11:6–9; 35:5–10; 51:3) Izajáš také řekl, že celá země – nejenom izraelský národ – „bude naplněna poznáním Jehovy, jako vody pokrývají samotné moře“. Izajáš předpověděl ještě jednou, že na Izraelity, kteří se vrátí z Babylonu, nebudou útočit zvířata ani lidé. Řekl, že jejich země bude úrodná, protože tam bude dostatek vody jako v zahradě Eden. (1. Mojž. 2:10–14; Jer. 31:12) Mělo to být jediné splnění? Nic nenasvědčuje tomu, že ti, kdo se vrátili z vyhnanství, byli zázračně uzdraveni. Například slepí nezískali znovu zrak. Bůh tedy naznačil, že k doslovnému uzdravení teprve dojde. w18.12 1:11, 12

Doufáme, že v pravdě budeme chodit navždy. Jak svoje rozhodnutí dál chodit v pravdě můžeme posílit? Stále studuj vzácné pravdy z Božího Slova a do hloubky o nich přemýšlej. Dělej si na to čas pravidelně. Čím víc budeš studovat, tím víc budeš pravdu milovat a budeš rozhodnutý nikdy ji neprodat. V Příslovích 23:23 se píše, že si máme koupit také „moudrost a kázeň a porozumění“. Pravdu z Bible nestačí jenom znát. Musíme dovolit, aby ovlivňovala náš život. Díky porozumění chápeme, že všechny Jehovovy výroky jsou vzájemně v souladu. A moudrost nás motivuje, abychom podle toho, co známe, jednali. Čas od času nás pravda také ukázní, když nám ukáže, v čem se potřebujeme změnit. Na něco takového vždycky pohotově reagujme. Ukázňování má totiž mnohem větší hodnotu než stříbro. (Přísl. 8:10) w18.11 2:3, 13, 14

Co je pro tebe to nejcennější, co máš? Byl bys ochotný to vyměnit za něco, co má menší hodnotu? Pro Jehovovy služebníky jsou to jednoduché otázky. Tím nejcennějším, co máme, je náš vztah s Jehovou a nikdy bychom ho za nic nevyměnili. Velkou hodnotu má pro nás také pravda z Bible, protože právě díky ní můžeme vztah s naším nebeským Otcem prohlubovat. (Kol. 1:9, 10) Jehova je Vznešený učitel a ve svém Slově nám toho vysvětluje skutečně hodně. Učí nás, jak důležité je jeho jméno a jaké má nádherné vlastnosti. Říká nám, že nás miluje tak moc, že za nás dal život svého Syna Ježíše. Také nám odhaluje pravdu o mesiášském království a životě v pozemském ráji. Navíc nás učí, jak žít. Velmi si těchto biblických pravd vážíme, protože nám umožňují mít k našemu Stvořiteli blízko. Dávají našemu životu smysl. w18.11 1:1, 2

Lidé, kteří lžou, v žádném případě neoklamou Jehovu, protože před ním je „všechno ... obnažené a otevřeně vystavené“. (Hebr. 4:13) Například Ananiáš a Safira se snažili podvést apoštoly. Prodali nějaký majetek a část peněz jim přinesli. Chtěli na sbor udělat dojem, a tak apoštolům řekli, že jim přinesli všechny peníze. Jehova ale věděl, co udělali, a potrestal je. (Sk. 5:1–10) Jak se Jehova na lhaní dívá? Zlomyslní lháři, kteří svého jednání nelitují, skončí stejně jako Satan „v jezeře, které hoří ohněm“. (Zjev. 20:10; 21:8; Žalm 5:6) Víme, že Jehova „není člověk, aby povídal lži“ a že „je nemožné, aby Bůh lhal“. (4. Mojž. 23:19; Hebr. 6:18) Jehova „nenávidí ... falešný jazyk“. (Přísl. 6:16, 17) Abychom měli jeho schválení, musíme ho v tom napodobovat. w18.10 1:10-13

Představ si, že tě vedoucí požádá, abys přispěl na nějakou oslavu spojenou s falešným náboženstvím. Co bys udělal? Nečekej, až ta situace nastane, ale už teď přemýšlej, jak se na takové věci dívá Jehova. Když se pak do nějaké takové situace dostaneš, bude pro tebe snazší zareagovat správně. Rozjímání o Jehovově myšlení nám může také pomoct, abychom mu zůstali věrní v případě, že se nečekaně ocitneme v nemocnici. Samozřejmě že jsme rozhodnuti odmítnout transfuzi plné krve nebo jakékoli z jejích čtyřech hlavních složek. (Sk. 15:28, 29) Ale v případě určitých lékařských postupů, při kterých se manipuluje s krví, musíme na základě biblických zásad udělat osobní rozhodnutí, jestli je přijmeme nebo ne. Kdy je nejlepší rozhodnout se, co udělat? Určitě ne v nemocnici, když jsme v bolestech a pod tlakem rozhodnout se rychle. Je lepší už teď si najít potřebné informace, vyplnit právně závazný lékařský dokument, ve kterém vyjádříme své přání, a promluvit si se svým lékařem. w18.11 5:5, 15, 16

Jehova je milující pastýř, který dbá na to, aby se jeho služebníci cítili v bezpečí, a chrání je před nepřáteli. V dnešní době, kdy se blíží konec současného světa, je to pro nás úžasným ujištěním a útěchou. Jehova bude o svůj lid pečovat i během rychle se blížícího velkého soužení. (Zjev. 7:9, 10) A tak bez ohledu na to, jestli jsme mladí nebo staří, zdraví nebo nemohoucí, nebudeme panikařit ani se nebudeme krčit strachem. Právě naopak! Budeme pamatovat na Ježíšova slova: „Napřimte se a pozvedněte hlavu, protože se přibližuje vaše osvobození.“ (Luk. 21:28) I když na nás zaútočí Gog, tedy skupina mocných národů, budeme mít jistotu, že Jehova nás ochrání. (Ezek. 38:2, 14–16) Jak to? Protože víme, že Jehova se nemění. Vždycky prokáže, že je milujícím a ohleduplným zachráncem. (Iz. 26:20) w18.09 4:15, 16

Představ si, jak muselo věrné Izraelity potěšit, když slyšeli tato Jehovova slova. Můžeš si být jistý, že Jehova miluje z celého svého srdce také tebe. Bible říká: „Jako Silný zachrání. Bude nad tebou jásat s radováním.“ (Sef. 3:16, 17) Jehova slibuje, že bude své služebníky podporovat a utěšovat, ať už budou zažívat cokoli. „Budete nošeni u boku a budete laskáni na kolenou. Jako [svého syna], kterého stále utěšuje jeho vlastní matka, tak vás sám budu stále utěšovat.“ (Iz. 66:12, 13) To je krásná představa – milující maminka chová svoje děťátko v náruči nebo ho houpe na kolenou. Jehova tím chtěl ukázat, jak moc a s jakou něžností miluje svoje služebníky. Jehova si tě osobně nesmírně váží a znamenáš pro něj hodně. Nikdy o tom nepochybuj! (Jer. 31:3) w18.09 2:6, 7

Během historie izraelského národa byli mnohokrát zapotřebí dobrovolníci. (2. Mojž. 36:2; Neh. 11:2) I v dnešní době máme hodně příležitostí, kdy můžeme nabídnout svůj čas, peníze a dovednosti, abychom svým bratrům a sestrám pomohli. Když takovou možnost využijeme, budeme mít velkou radost a spoustu nádherných zážitků. Ti, kdo pomáhají na různých teokratických projektech, tam často najdou nové přátele. To může potvrdit i Margie, sestra, která už 18 let pomáhá s výstavbou sálů Království. Během těch let si vzala pod křídla několik mladších sester a školila je. Zjistila, že takové projekty jsou vynikající příležitostí, jak se navzájem duchovně povzbudit. (Řím. 1:12) Když prožívala náročné životní období, byli jí oporou přátelé, které poznala na stavbách. Nabídl ses někdy na nějaký stavební projekt? w18.08 4:9, 11

Když ta slova Pavel psal, Timoteovi mohlo být něco málo přes 30. Přesto mu Pavel svěřil důležité úkoly. Co se z toho učíme? Mladé bratry nesmíme posuzovat jenom podle věku. Mysli na to, že všechno, co Ježíš tady na zemi udělal, zvládl do svých 33 let. V některých kulturách lidé mají sklon dívat se na mladé muže svrchu. Výsledkem může být, že starší se zdráhají doporučit způsobilé mladé bratry k tomu, aby sloužili jako služební pomocníci nebo starší. Všichni starší by měli pamatovat na to, že Bible neuvádí minimální věkovou hranici, kdy bratr může být jmenován služebním pomocníkem nebo starším. (1. Tim. 3:1–10, 12, 13; Tit. 1:5–9) w18.08 2:15, 16

Ke správným rozhodnutím potřebujeme spolehlivé informace. Je proto zapotřebí být nanejvýš opatrní a pečlivě si vybírat, co budeme číst. (Filip. 4:8, 9) Neměli bychom mrhat časem tím, že budeme prohlížet pochybné zpravodajské stránky na internetu nebo číst nepodložené zprávy, které dostaneme e-mailem. Je zvlášť důležité, abychom se vyhýbali webovým stránkám, na kterých své názory propagují odpadlíci. Jejich jediným cílem je oslabit naši víru a překroutit pravdu. Pochybné informace vedou k chybným rozhodnutím. Nikdy nepodceňuj, jak velký vliv můžou zavádějící informace mít na tvoji mysl a srdce. Přemýšlej o tom, co se stalo v Mojžíšově době, když 10 z 12 zvědů, kteří byli posláni na výzvědy do Zaslíbené země, přineslo špatnou zprávu. (4. Mojž. 13:25–33) Jejich zveličené a šokující vyprávění Izraelity vyděsilo a připravilo o odvahu. (4. Mojž. 14:1–4, 6–10) Místo aby zjistili fakta a spolehli se na Jehovu, raději uvěřili té špatné zprávě. w18.08 1:4, 5

Většina lidí má nějaké pěkné vlastnosti a lidé, kteří nepatří do sboru, nutně nemusí dělat hrozné věci. Možná nějaké takové lidi znáš. Znamená to ale, že jsou to dobří přátelé? Jaký vliv mají na tvůj vztah s Jehovou? Pomáhají ti, abys měl k němu blíž? Co je pro ně skutečně důležité? O čem si povídají? Mluví hlavně o módě, penězích, technice, zábavě a podobných věcech? Jsou často k druhým kritičtí? Mají rádi sprosté vtipy? Ježíš upozornil na to, že „z hojnosti srdce mluví ústa“. (Mat. 12:34) Pokud si uvědomíš, že lidé, se kterými trávíš čas, mají špatný vliv na tvůj vztah s Jehovou, něco s tím udělej. Omez čas, který s nimi trávíš, a pokud je to nutné, přátelství ukonči. (Přísl. 13:20) w18.07 3:11

Když bylo Mojžíšovi 80 let, Jehova mu svěřil úkol vysvobodit Izraelity z egyptského otroctví. (2. Mojž. 3:10) Mojžíš se několikrát snažil vymluvit, ale Jehova zůstal trpělivý, a dokonce mu dal moc vykonávat zázraky. (2. Mojž. 4:2–9, 21) Jehova mohl svoji moc použít k tomu, aby Mojžíše zastrašil a přinutil k poslušnosti. Byl ale trpělivý a laskavý a svého pokorného a nesmělého služebníka ujistil, že ho neopustí. Byl tento ohleduplný přístup účinný? Rozhodně ano. Z Mojžíše se stal výjimečný vůdce, který se snažil s druhými jednat stejně mírně a ohleduplně, jako Jehova jednal s ním. Pokud je ti svěřena určitá pravomoc, pak je velmi důležité, abys při jednání s těmi, o které pečuješ a máš za ně zodpovědnost, napodoboval Jehovovu ohleduplnost, laskavost a trpělivost. (Kol. 3:19–21; 1. Petra 5:1–3) Když se budeš snažit Jehovu a Ježíše Krista, velkého Mojžíše, napodobovat, pak budeš přístupný a druzí s tebou budou rádi. (Mat. 11:28, 29) w18.09 4:7-10

Když k druhým budeme milí a laskaví, může to na ně mít pozitivní vliv. Potom budeme jako sbor držet víc pospolu. Mohl bys bratry a sestry ze sboru poznat blíž? (2. Kor. 6:11–13) Můžeš udělat ještě víc pro to, aby tvoje světlo zářilo v místě, kde žiješ? Když budeš milý a vstřícný, tvoji sousedé se možná začnou zajímat o pravdu. Zeptej se sám sebe: Co si o mně moji sousedé myslí? Je můj byt nebo dům čistý a uklizený? Vypadá díky němu naše ulice líp? Když někdo ze sousedů potřebuje pomoct, jsem iniciativní? Až si budeš povídat s někým ze sboru, zkus se ho zeptat, jak jeho laskavé a dobré chování ovlivnilo příbuzné, sousedy, kolegy nebo spolužáky. Je docela pravděpodobné, že ti povypráví nějaký hezký zážitek. (Ef. 5:9) w18.06 4:13, 14

Právě to si mysleli lidé, kteří zavraždili učedníka Štěpána. (Sk. 6:8, 12; 7:54–60) V průběhu historie mnozí náboženští fanatici páchali podobně hrozné zločiny a přitom tvrdili, že tím dělají službu Bohu. Ve skutečnosti ale jednali proti jeho zákonům. (2. Mojž. 20:13) Je jasné, že svědomí je nevedlo správným směrem. Co můžeme dělat pro to, aby naše svědomí fungovalo správně? Zákony a zásady obsažené v Bibli jsou „prospěšné k vyučování, ke kárání, k urovnávání věcí, k ukázňování ve spravedlnosti“. (2. Tim. 3:16) Musíme Bibli do hloubky studovat, rozjímat o tom a chovat se podle toho. Budeme se tak učit vnímat věci víc a víc jako Jehova. Pak si můžeme být jistí, že nás svědomí povede správně. w18.06 3:3, 4

Meč, který používali římští pěšáci v době, kdy Pavel psal dopis Efezanům, byl asi půl metru dlouhý a navržený pro boj zblízka. Jedním důvodem, proč byli římští vojáci tak úspěšní, bylo to, že se v boji se zbraněmi každý den cvičili. Pavel připodobnil Boží Slovo k meči, který jsme dostali od Jehovy. Musíme se ale naučit používat ho obratně, abychom dokázali obhajovat svoji víru nebo měnit svoje názory. (2. Kor. 10:4, 5; 2. Tim. 2:15) Není důvod, proč se bát Satana a démonů. Nahánějí sice hrůzu, ale nejsou neporazitelní. A jsou smrtelní. Brzo, během Kristovy tisícileté vlády, budou uvězněni v propasti a nebudou moct nikomu ubližovat. Nakonec budou zničeni. (Zjev. 20:1–3, 7–10) Známe našeho nepřítele, jeho taktiky a cíl. S Jehovovou pomocí proti němu dokážeme pevně stát! w18.05 4:15, 19-21

Adam bezpochyby věděl, že hadi nemůžou mluvit. Takže si mohl domyslet, že s Evou nemluvil had, ale nějaká duchovní bytost. (1. Mojž. 3:1–6) Adam s Evou o této duchovní bytosti nevěděli v podstatě nic. Přesto se Adam rozhodl k tomuto cizinci připojit a postavit se proti svému milujícímu nebeskému Otci. (1. Tim. 2:14) O tomto nepříteli, který Adama a Evu zkazil, Jehova okamžitě začal odhalovat informace a slíbil, že nakonec bude zničen. Vyslovil ale také varování, že duchovní bytost, která se za hadem skrývala, bude nějakou dobu odporovat těm, kdo milují Boha. (1. Mojž. 3:15) Od Jehovy je moudré, že nám nikdy neřekl osobní jméno tohoto andělského syna, který se proti němu vzbouřil. A od vzpoury v Edenu uplynulo zhruba 2 500 let, než sdělil jméno, kterým ho označil. (Job 1:6) w18.05 3:1, 2

Pokud jsi někdy ztratil nadšení, protože sloužíš v obvodu, kde lidé na dobrou zprávu moc nereagují, rozuměl by sis s apoštolem Pavlem. V průběhu svojí asi 30leté služby pomohl mnoha lidem stát se Kristovými učedníky. (Sk. 14:21; 2. Kor. 3:2, 3) Přesto hodně Židů, kterým kázal, se křesťany nestalo. Naopak, většina z nich Pavla odmítla, a někteří ho dokonce pronásledovali. (Sk. 14:19; 17:1, 4, 5, 13) Jak to na Pavla působilo? Upřímně přiznal: „Říkám pravdu v Kristu..., že mám velký zármutek a neustávající bolest v srdci.“ (Řím. 9:1–3) Proč se tak Pavel cítil? Protože miloval službu a miloval lidi. Na Židech mu doopravdy záleželo, a proto ho bolelo, že Boží milosrdenství odmítali. Tak jako Pavel i my kážeme lidem proto, že nám na nich doopravdy záleží. (Mat. 22:39; 1. Kor. 11:1) w18.05 1:4, 5

Pavel ukázal, že dokonce i ti, kdo mají odpovědnost povzbuzovat druhé, potřebují někde čerpat. Křesťanům v Římě napsal: „Toužím vás ... vidět, abych vám předal nějaký duchovní dar, abyste byli upevněni; nebo spíše aby byla mezi vámi vzájemná výměna povzbuzení, aby každý byl povzbuzen vírou druhého, jak vaší, tak i mou.“ (Řím. 1:11, 12) I Pavel, který byl výjimečný v tom, jak druhé povzbuzoval, občas potřeboval někde brát sílu. (Řím. 15:30–32) Pochvalu si určitě zaslouží ti, kdo žijí obětavě. Nebo také bratři a sestry, kteří zůstávají svobodní, protože poslouchají Jehovův pokyn, aby vstoupili do manželství „pouze v Pánu“. (1. Kor. 7:39) Povzbuzení potřebují i křesťané, kteří snáší pronásledování nebo jsou nemocní. (2. Tes. 1:3–5) w18.04 4:3-5