Květen

V posledních letech zažívá mnoho zemí příval uprchlíků. Proč se nenaučit pozdrav v jejich jazyce? Můžeš se také naučit pár vět, díky kterým se s tebou budou chtít dát do řeči. Pak můžeš najít stránky jw.org a ukázat jim, jaká různá videa a publikace jsou tam k dispozici v jejich jazyce. Jehova nám dává přesně to, co potřebujeme, abychom uměli dobře kázat. Například shromáždění Život a služba nám pomáhá, abychom si víc věřili, když jdeme na opětovné návštěvy nebo vedeme biblická studia. Rodiče, pomáhejte svým dětem, aby se naučily na shromáždění odpovídat vlastními slovy. Někteří zájemci pochopili, že našli pravdu, když slyšeli, jak jednoduše a upřímně děti vyjadřují svou víru. (1. Kor. 14:25) w18.06 4:7-9

Je dobré pamatovat na to, že kdysi jsme všichni byli vůči Bohu „cizími lidmi“, byli jsme od něj daleko vzdáleni. (Ef. 2:12) Jehova nás ale k sobě přitáhl „šňůrami lásky“. (Oz. 11:4; Jan 6:44) A Ježíš nás přijal – jakoby nám otevřel dveře a my jsme se díky tomu mohli stát součástí Boží rodiny. Udělal to, ačkoli jsme nedokonalí, a tak by nás nemělo ani napadnout, že bychom někoho nepřijali my. Rozdělení, předsudky a nepřátelství budou s blížícím se koncem tohoto zlého světa bezpochyby narůstat. (Gal. 5:19–21; 2. Tim. 3:13) Jsme ale Jehovovi služebníci a chceme mít jeho moudrost, která nedělá rozdíly mezi lidmi a přispívá k pokoji. (Jak. 3:17, 18) Jsme rádi, že máme za přátele lidi z různých zemí. Díky tomu můžeme poznávat jejich kulturu a možná se i naučíme jejich jazyk. Když to děláme, těšíme se z pokoje, který je „jako řeka“, a ze spravedlnosti, která je „jako mořské vlny“. (Iz. 48:17, 18) w18.06 2:18, 19

Římský pěšák, který na sobě neměl správnou vojenskou obuv, nebyl připravený jít do bitvy. Spodní část bot byla ze tří vrstev kůže pevně spojených k sobě, takže boty poskytovaly vojákovi výbornou oporu. Vypadaly jako sandály a byly navržené tak, že byly jak odolné, tak pohodlné. Zatímco doslovné boty římským vojákům pomáhaly ve válce, obrazná obuv, kterou nosí křesťané, jim pomáhá předávat lidem zprávu o pokoji. (Iz. 52:7; Řím. 10:15) Chce to ale odvahu začít mluvit, když je k tomu příležitost. Roberto, kterému je 20, říká: „Měl jsem strach mluvit o Bibli se spolužáky. Cítil jsem se trapně. Když o tom teď přemýšlím, tak nechápu proč. Dneska mluvím o Bibli s vrstevníky moc rád.“ Hodně mladých zjistilo, že když se na to, aby mluvili o Bibli, dobře připraví, jsou pak víc v pohodě. w18.05 4:9-11

Ježíš svým apoštolům řekl: „Dávám vám svůj pokoj.“ (Jan 14:27) Jak nám tento dar pomáhá přinášet ovoce? Když jsme vytrvalí, cítíme v srdci pokoj, protože víme, že máme Jehovovo a Ježíšovo schválení. (Žalm 149:4; Řím. 5:3, 4; Kol. 3:15) Potom co Ježíš apoštolům řekl, že si moc přeje, aby měli radost, vysvětlil jim, že je důležité projevovat nesobeckou lásku. (Jan 15:11–13) Pak jim řekl: „Nazval jsem vás přáteli.“ Přátelství s Ježíšem, to je skutečně vzácný dar! Co museli apoštolové dělat, aby o něj nepřišli? Poslouchat Ježíšův příkaz, aby „dále šli a stále přinášeli ovoce“. (Jan 15:14–16) Asi o dva roky dřív jim dal pokyn: „Když půjdete, kažte a říkejte: ‚Nebeské království se přiblížilo.‘“ (Mat. 10:7) Takže poslední večer, kdy byl s nimi, je povzbudil, aby v kázání vytrvali. (Mat. 24:13; Mar. 3:14) w18.05 2:15, 16

Mladí, rozhodněte se, že pro vás bude v životě nejdůležitější dělat radost Jehovovi. Znamená to, dávat si duchovní cíle. Většina mladých se ale zaměřuje na to, jak si užívat, a nejspíš budou chtít, aby ses k nim přidal. Dřív nebo později budeš muset dát najevo, že si za svými rozhodnutími stojíš. Tlaku vrstevníků nepodlehni. Co ti může pomoct, abys zůstal silný, když tě druzí nutí dělat to, co dělají oni? Vyhýbej se situacím, kdy by pro tebe bylo těžké tlaku odolat. (Přísl. 22:3) Přemýšlej, jak bolestné následky by to mělo, kdyby ses ke špatnému jednání nechal strhnout. A pokorně uznej, že potřebuješ dobré rady. Když ti rodiče nebo zkušení bratři a sestry ve sboru něco říkají, naslouchej jim. (1. Petra 5:5, 6) Jsi natolik pokorný, abys moudrou radu přijal? w18.04 5:14-16

Ve svých poselstvích některým sborům v Malé Asii Ježíš vyjádřil bratrům a sestrám vděčnost za jejich práci. Například poselství sboru v Thyatiře začal slovy: „Znám tvé skutky a tvou lásku a víru a službu a vytrvalost, a že tvých posledních skutků je víc než těch dřívějších.“ (Zjev. 2:19) Nezmínil se jenom o tom, že jsou aktivnější než dřív, ale také je pochválil za vlastnosti, které je k jejich dobrým skutkům vedly. I když některé tamní křesťany musel pokárat, své poselství začal a skončil povzbudivě. (Zjev. 2:27, 28) Přemýšlej o tom, jakou autoritu Ježíš jako hlava všech sborů má. Nemusí nám děkovat za to, co pro něj děláme. Přesto si na chvále dává záležet. Ježíš v tom dal skvělý příklad starším! w19.02 8:10

V prvním století používal Jehova bratry z vedoucího sboru, aby povzbuzovali všechny křesťany včetně těch, kdo své spoluvěřící duchovně vedli. Poslali ze svého středu dva – Petra a Jana – aby se modlili o svatého ducha pro nové spoluvěřící. (Sk. 8:5, 14–17) Filip a tito noví bratři a sestry tím museli být velmi povzbuzení. Dnes vedoucí sbor svědků Jehovových povzbuzuje betelity, další zvláštní celodobé služebníky a samozřejmě všechny bratry a sestry po celém světě. Výsledkem je to, co v prvním století – radost z povzbuzení. Kromě toho v roce 2015 vedoucí sbor vydal brožuru Vrať se k Jehovovi, která pomohla hodně lidem. w18.04 3:18-20

Lidé si možná myslí, že čím svobodnější budou, tím lépe se jim bude dařit. Skutečnost je ale taková, že mít neomezenou svobodu je dvojsečný meč. Když si představíme, jaký by byl svět, kdyby neexistovala žádná omezení, běhá nám mráz po zádech. The World Book Encyclopedia říká, že zákony každé organizované společnosti jsou komplikované, protože musí chránit a zároveň držet v mezích lidskou svobodu. To není vždycky snadné. Proto existuje tolik zákonů a tolik právníků a soudců, kteří zákony vykládají a dohlížejí na jejich dodržování. Ježíšova rada, jak můžeme získat skutečnou svobodu, zahrnuje dva požadavky: Za prvé přijmout pravdu, kterou učil, a za druhé stát se jeho učedníkem. To povede ke skutečné svobodě. Ale svobodě od čeho? Ježíš to vysvětlil slovy: „Každý, kdo činí hřích, je otrokem hříchu. Jestliže vás... Syn osvobodí, budete skutečně svobodní.“ (Jan 8:34, 36) w18.04 1:13, 14

Jsme rádi s lidmi, kterým záleží na tom, jak se cítíme, a kteří myslí na naše dobro. Takoví lidé se snaží vžít do naší situace, tedy poznat, co si myslíme a co prožíváme. Jsou všímaví k našim potřebám a pomůžou nám – někdy dokonce dřív, než o to poprosíme. Empatických lidí si moc vážíme. Jsme křesťané, a tak všichni chceme být empatičtí neboli soucítit s druhými. Realita je ale taková, že to není vždycky snadné. Proč? Třeba proto, že jsme nedokonalí. (Řím. 3:23) Musíme bojovat proti našemu vrozenému sklonu myslet hlavně sami na sebe. Pro někoho je těžké být empatický, protože se na něm podepsala výchova nebo to, co v životě zažil. A také můžeme být ovlivněni lidmi kolem nás. V těchto posledních dnech se mnozí o pocity druhých nezajímají. Spíš milují sami sebe. (2. Tim. 3:1, 2) K tomu, abychom byli soucitnější, nám ale pomůže, když si vezmeme za vzor Boha Jehovu a jeho Syna, Ježíše Krista. w19.03 12:1-3

Poslední z Deseti přikázání zní „nebudeš toužit“, jinými slovy nebudeš v sobě živit nesprávnou touhu po něčem, co patří někomu jinému. (5. Mojž. 5:21; Řím. 7:7) Jehova dal tento zákon svým služebníkům proto, aby je naučil něco hodnotného – ti, kdo mu slouží, musí střežit svoje srdce, tedy svoje myšlenky a pocity. Jehova ví, že na počátku špatných skutků jsou špatné myšlenky a pocity. Do této pasti se chytil například král David. I když to byl dobrý člověk, jednou zatoužil po manželce jiného muže. Vedlo to k tomu, že zhřešil. (Jak. 1:14, 15) Zcizoložil, pokusil se oklamat manžela té ženy a pak ho nechal zabít. (2. Sam. 11:2–4; 12:7–11) Jehova vidí víc než jenom vnější vzhled člověka. Vidí do našeho srdce, tedy ví, jací jsme uvnitř. (1. Sam. 16:7) Nemůžeme před ním utajit žádnou myšlenku, pocit ani jednání. Hledá u nás to dobré a povzbuzuje nás, abychom to rozvíjeli. Chce ale, abychom u sebe rozpoznali špatné myšlenky a měli je pod kontrolou, dřív než přerostou ve špatné skutky. (2. Par. 16:9; Mat. 5:27–30) w19.02 9:9, 11

V Bibli se píše, že Mojžíš byl „daleko nejmírnější ze všech lidí, kteří byli na povrchu zemské půdy“. (4. Mojž. 12:3) Znamená to snad, že byl slabý, nerozhodný a bál se konfliktů? Tak by možná někdo mírného člověka popsal. Ale taková představa je daleko od pravdy. Mojžíš byl silný, rozhodný a odvážný Boží služebník. S Jehovovou pomocí se postavil mocnému egyptskému panovníkovi, vedl asi třímilionový národ pouští a pomáhal Izraelitům zvítězit nad jejich nepřáteli. My nezažíváme takové náročné situace jako Mojžíš. Každý den ale musíme jednat s lidmi, se kterými není snadné vyjít, nebo se dostáváme do situací, ve kterých je těžké zůstat mírní. Máme ale silnou motivaci tuto vlastnost rozvíjet. Jehova totiž slibuje, že „mírní, ti budou vlastnit zemi“. (Žalm 37:11) Řekl bys o sobě, že jsi mírný? Řekli by to o tobě druzí? w19.02 7:1, 2

Lidé mají svědomí už od počátku své existence. Je to jedna z věcí, díky které jsme na vyšší úrovni než zvířata. Jak víme, že Adam a Eva měli svědomí? Potom co Boha neposlechli, se před ním schovali. Je z toho vidět, že je trápilo svědomí. Svědomí je vnitřní smysl pro to, co je správné a co špatné, a může ovlivňovat to, jak se v životě rozhodujeme. Člověk, který nemá školené svědomí, je jako loď s rozbitým kompasem. Snadno se může stát, že vítr a mořské vlny budou loď hnát špatným směrem. Nicméně spolehlivý kompas kapitánovi pomůže udržet loď v kurzu. Podobně pokud své svědomí dobře školíme, může nás správně vést. Pokud nemáme dobře vyškolené svědomí, nezabrání nám udělat něco špatného. (1. Tim. 4:1, 2) Dokonce nás může přesvědčit o tom, že „špatné je dobré“. w18.06 3:1-3

Měli bychom umět rozpoznat a odmítat názory tohoto světa, které jsou předkládány méně nápadným způsobem. Například některé zprávy jsou podávány tak, aby podporovaly určité politické názory. V příběhu ze života nějakého člověka může být propagován pohled dnešního světa na lidské cíle a úspěchy. Filmy a knihy můžou podporovat egocentrismus nebo názor, že na prvním místě je rodina, což se může zdát rozumné, dobré, a dokonce správné. Takové názory ale neberou v úvahu to, co říká Bible. Podle ní budeme my a naše rodina skutečně šťastní, když budeme především milovat Jehovu. (Mat. 22:36–39) To neznamená, že nemůžeme trávit čas vhodnou zábavou. Měli bychom si ale položit otázky: Dokážu rozpoznat názory tohoto světa, i když jsou předkládány nenápadně? Chráním svoje děti tím, že jim dávám hranice, pokud jde o to, na co se dívají v televizi nebo co čtou? A dávám v tom hranice i sám sobě? Pomáhám dětem, aby měly na věci stejný názor jako Jehova, a nebyly tak ovlivněny názory, které slyší a vidí v tomto světě? w18.11 4:18, 19

Jak nám Jehova dává najevo, že je s námi? Věnuje nám plnou pozornost a vřele nás miluje. Všimni si, jakým způsobem vyjadřuje svoje něžné a hluboké city k nám: „Byl [jsi] v mých očích drahocenný, byl jsi považován za hodného cti a sám jsem si tě zamiloval.“ (Iz. 43:4) Žádná síla ve vesmíru nemůže Jehovu přinutit, aby přestal milovat ty, kdo mu slouží. Jeho věrná láska k nám je neotřesitelná. (Iz. 54:10) Jehova neslibuje, že odstraní těžkosti, které nám komplikují život. Nepřipustí ale, abychom se v „řekách“ problémů utopili nebo aby nám „plameny“ zkoušek způsobily nějakou trvalou škodu. Zaručuje se, že během takových náročných období bude s námi a pomůže nám jimi projít. Jak to udělá? Dá nám vnitřní klid, abychom se nebáli a zůstali mu věrní, a to dokonce tváří v tvář smrti. (Iz. 41:13; 43:2) Když budeme důvěřovat Božímu slibu „budu s tebou“, ve zkouškách budeme odvážní a silní. w19.01 1:4-6

Pokud jsi mladý, možná tě učitelé, školní poradci a další lidé povzbuzují, abys šel na vysokou školu a dělal kariéru. Jehova ti ale radí něco jiného. Samozřejmě že chce, aby ses toho ve škole hodně naučil a byl potom schopný se uživit. (Kol. 3:23) Zároveň ví, že jako mladý člověk musíš dělat důležitá rozhodnutí, která ovlivní tvoji budoucnost. Proto ti dává moudré rady, které ti pomůžou žít tak, abys mu v těchto posledních dnech dělal radost. (Mat. 24:14) Jehova totiž ví, co čeká současný svět a jak blízko je jeho konec. (Iz. 46:10; Mat. 24:3, 36) Zná i tebe – ví, díky čemu budeš šťastný, nebo co by naopak vedlo k tomu, že budeš nešťastný. Takže ať už se rady od lidí zdají jakkoli rozumné, pokud nejsou založené na Božím Slově, nejsou moudré ani trochu. w18.12 3:1, 2

Naproti tomu „mírní ... budou vlastnit zemi a vskutku naleznou své největší potěšení v hojnosti pokoje“. David také předpověděl, že „spravedliví budou vlastnit zemi a budou na ní přebývat navždy“. (Žalm 37:11, 29; 2. Sam. 23:2) Co myslíš, jak tyto sliby působily na lidi, kteří chtěli dělat to, co si Bůh přeje? Měli důvod očekávat, že pokud jednou na zemi budou žít jenom spravedliví lidé, ráj podobný zahradě Eden bude obnoven. Časem se většina Izraelitů k Jehovovi otočila zády a přestali ho uctívat. Bůh proto dovolil, aby nad nimi zvítězili Babyloňané, zničili jejich zemi a mnohé z nich odvedli do vyhnanství. (2. Par. 36:15–21; Jer. 4:22–27) Proroci ale předpověděli, že se Boží lid po 70 letech do své země vrátí. A to se splnilo. Tato proroctví ale mají význam i pro nás – svědčí o tom, že na zemi bude ráj. w18.12 1:9, 10

Rady, které nám dává svět, většinou nejsou v souladu s Biblí. Dá se ale říct, že některé z nich jsou pro život v dnešní době praktičtější? „Moudrost se prokazuje jako spravedlivá svými skutky,“ řekl Ježíš. (Mat. 11:19) Svět sice dosáhl obrovského pokroku na poli techniky, ale nedokáže vyřešit zásadní problémy, které brání štěstí, například války, rasismus a zločinnost. A co jeho tolerantní postoj k sexuální nemravnosti? Mnoho lidí uznává, že takový postoj problémy neřeší, ale naopak k nim přispívá. Výsledkem jsou rozpadlé rodiny, zdravotní problémy a další negativní důsledky. Naproti tomu ti, kdo se na věci dívají stejně jako Jehova, mají hezkou rodinu, jsou zdravější a těší se z pokojných vztahů se spoluvěřícími po celém světě. (Iz. 2:4; Sk. 10:34, 35; 1. Kor. 6:9–11) Není z toho jasně vidět, že Jehovovo myšlení je mnohem vyšší než myšlení tohoto světa? w18.11 4:8-10

Samozřejmě že se upřímně snažíme, abychom s příbuznými měli dobré vztahy a chovali se k nim hezky. Nemůžeme ale porušovat Boží měřítka, abychom se příbuzným zavděčili. Našimi blízkými přáteli by měli být jenom ti, kdo milují Jehovu. Každý, kdo chodí v pravdě, musí být svatý. (Iz. 35:8; 1. Petra 1:14–16) Když jsme poznávali pravdu, všichni jsme museli udělat nějaké změny, abychom žili podle Božích měřítek. A pro některé z nás to byly radikální změny. Nikdy bychom neměli svůj čistý a svatý způsob života vyměnit za morální bahno tohoto světa. Jak se můžeme ubránit pokušení udělat něco nemorálního? Přemýšlej, jak vysokou cenu za to, abychom byli svatí, Jehova zaplatil – drahocennou krev svého Syna Ježíše Krista. (1. Petra 1:18, 19) Když chceme zůstat v Jehovových očích čistí, je potřeba hodnotu Ježíšovy výkupní oběti vnímat myslí i srdcem. w18.11 2:10, 11

Mnozí celodobí služebníci můžou potvrdit, že když se stále zaměřují na službu, pomáhá jim to zůstat šťastní a pozitivní, přestože se jejich okolnosti změní. Z jejich příkladů je vidět, že když za daných okolností děláme maximum a s důvěrou čekáme na Jehovu, můžeme si zachovat vnitřní klid. A časem si možná uvědomíme, že to, jak jsme se změně přizpůsobili, posílilo naše přátelství s Jehovou. Když se tvůj život nečekaně změní, ať už v důsledku nových úkolů v Jehovově organizaci, zdravotních problémů, nebo nových rodinných povinností, buď si jistý, že Jehovovi na tobě záleží a že ti v pravý čas pomůže. (Hebr. 4:16; 1. Petra 5:6, 7) Do té doby dělej ve své situaci všechno, co můžeš. Prostřednictvím modlitby upevňuj svůj vztah se svým nebeským Otcem a uč se nechat věci v jeho starostlivých rukou. Díky tomu si zachováš vnitřní klid, i když se tvoje okolnosti změní. w18.10 4:17, 19, 22

V Bibli je mnoho příkladů toho, jak ohleduplně Jehova jedná se svými služebníky. Například laskavě pomohl mladému Samuelovi, aby veleknězi Elimu sdělil odsuzující poselství, které je zaznamenané v 1. Samuelově 3:1–18. Jehovův Zákon nařizoval dětem, aby měly úctu ke starším lidem, zvlášť k těm, kdo Boží lid vedli. (2. Mojž. 22:28; 3. Mojž. 19:32) Asi sotva si tedy dokážeme představit mladého Samuela, jak jde ráno za Elim a odvážně mu říká Boží odsuzující poselství. V Bibli se píše, že „se bál povědět Elimu“ o vidění, které dostal. Bůh ale Elimu ukázal, že to je on, kdo Samuela volal. Eli na základě toho Samuela vybídl, aby před ním neutajil ani jedno slovo ze všeho, co mu Bůh řekl. Samuel mu tedy poslušně „pověděl všechna slova“. Ta byla v souladu s poselstvím, které bylo Elimu řečeno už dřív. (1. Sam. 2:27–36) Z biblické zprávy o Samuelovi a Elim je vidět, jak je Jehova ohleduplný a moudrý. w18.09 4:2, 4, 5

V dnešní společnosti je lhaní běžná praxe. V článku „Proč lžeme“, který vyšel v časopise National Geographic, bylo uvedeno: „Lhaní je hluboce zakořeněnou lidskou vlastností.“ Lidé lžou často proto, aby sami sebe ochránili nebo se představili v lepším světle. Lžou, když chtějí ututlat vlastní chyby nebo přestupky anebo získat ekonomické či osobní výhody. Článek dále uváděl: „Bez námahy lžeme – v malém i ve velkém – cizím lidem, spolupracovníkům, přátelům i těm, které máme rádi.“ K čemu všechny ty lži vedou? Ke ztrátě důvěry a zničeným vztahům. David v modlitbě řekl Jehovovi: „Pohleď, našel jsi potěšení v pravdivosti v nitru.“ (Žalm 51:6) David věděl, že důležité je to, jací jsme uvnitř. Praví křesťané vždy mluví „pravdivě jeden s druhým“. (Zech. 8:16) w18.10 1:4, 9, 10, 19

Když Izraelité v roce 1513 př. n. l. odešli z Egypta, mohlo jich být přes tři miliony. V této velké skupině byli tři, nebo dokonce čtyři generace. Byli tam děti, starší lidé a pravděpodobně někteří nemocní nebo nemohoucí. Taková ohromná skupina lidí potřebovala laskavého, chápavého a starostlivého vůdce. A právě takovým Jehova prostřednictvím Mojžíše byl. Díky tomu se Izraelité nebáli opustit místo, které pro ně bylo domovem a které jako jediné znali. (Žalm 78:52) Co pro ně Jehova udělal, aby neměli strach a nebyli zranitelní? Když odcházeli z Egypta, vedl je „v bitevním šiku“. (2. Mojž. 13:18) Díky tomu, že byli tak dobře zorganizovaní, mohli jasně vidět, že Bůh má situaci pod kontrolou. Kromě toho dal Jehova svoji přítomnost najevo viditelným způsobem – „oblakem ve dne a ... světlem ohně“ v noci. (Žalm 78:14) Vlastně jim říkal: Nemějte strach. Povedu vás a budu vás chránit. w18.09 4:11, 12

Někteří Boží služebníci v minulosti se kvůli tomu, co prožívali, cítili na dně a chtěli zemřít. Například Job tak trpěl, že naříkal: „Má duše rozhodně cítí hnus k mému životu.“ (Job 10:1) Jonáš byl tak zklamaný z toho, jak se věci vyvinuly, že řekl: „A teď, prosím, Jehovo, odejmi ode mne mou duši, vždyť zemřít je pro mne lepší než být naživu.“ (Jon. 4:3) A prorok Elijáš v jednu chvíli prožíval takové zoufalství, že si přál zemřít. Prosil: „Už dost! Nyní odejmi mou duši, Jehovo.“ (1. Král. 19:4) Jehova ale tyto věrné služebníky miloval a chtěl, aby žili. Nezlobil se na ně, že se tak cítí. Naopak jim pomohl znovu získat chuť žít a oni mu mohli dál věrně sloužit. w18.09 2:4

Boží spolupracovníci jsou známí tím, že jsou pohostinní. Slovo, které je v Křesťanských řeckých písmech přeložené jako „pohostinnost“, znamená „laskavost k cizincům“. (Hebr. 13:2; ppč.) V Božím Slově čteme o událostech, ze kterých se učíme, jak takovou laskavost projevovat. (1. Mojž. 18:1–5) Měli bychom pomáhat lidem kolem sebe, kdykoli k tomu máme příležitost, ať už jsou to naši „příbuzní ve víře“, nebo ne. (Gal. 6:10) Mohl bys s Jehovou spolupracovat tak, že bys nabídl ubytování celodobým služebníkům, kteří do sboru přijedou na návštěvu? (3. Jana 5, 8) Bývá to dobrá příležitost vzájemně se povzbudit. (Řím. 1:11, 12) Muže ve sboru Bible vybízí, aby s Jehovou spolupracovali tak, že budou sloužit jako služební pomocníci a starší. (1. Tim. 3:1, 8, 9; 1. Petra 5:2, 3) Takoví bratři chtějí druhým pomáhat jak v duchovním, tak v praktickém ohledu. (Sk. 6:1–4) Ti, kdo se o potřebné věci ve sboru starají, by ti řekli, že pomáhat druhým je opravdu těší. w18.08 4:6, 7, 10

I když měl Timoteus určitou pravomoc rozhodovat o věcech, které se starších bratrů týkaly, vždycky jim měl projevovat pochopení a úctu. Platí ale tato zásada vždycky? Co když někdo věkem starší úmyslně hřeší nebo podporuje věci, které se Jehovovi nelíbí? Měli bychom to mlčky přejít? Jehova nebude soudit podle vnějšího zdání a omlouvat úmyslné hříchy jenom proto, že se jedná o staršího člověka. Všimni si zásady v Izajášovi 65:20: „Pokud jde o hříšníka, ačkoli bude stoletý, bude na něj svoláno zlo.“ Podobnou zásadu nacházíme v Ezekielově vidění. (Ezek. 9:5–7) Nejvíc nám tedy musí záležet na tom, abychom měli úctu k Prastarému na dny, Bohu Jehovovi. (Dan. 7:9, 10, 13, 14) Když ji budeme mít, nebudeme se bát usměrnit někoho, kdo potřebuje pomoc, bez ohledu na to, kolik je mu let. (Gal. 6:1) w18.08 2:13, 14

Každý z nás se musí učit, jak vyhodnocovat informace a docházet ke správným závěrům. (Přísl. 3:21–23; 8:4, 5) Pokud tuto schopnost nerozvíjíme, mohlo by se snadno stát, že Satan a jeho svět pokřiví naše uvažování. (Ef. 5:6; Kol. 2:8) Ke správnému závěru můžeme dojít samozřejmě jedině tehdy, když známe fakta. Dnes jsou lidé informacemi doslova bombardováni. Internet, televize a další média předkládají nepřeberné množství informací. Mnozí lidé jsou také zahlceni e-maily, textovými zprávami a historkami od kamarádů a známých. Naši kamarádi nejspíš mají dobré úmysly, ale jiní lidé záměrně šíří nepravdivé zprávy nebo překrucují fakta. Musíme být tedy opatrní a správně vyhodnotit informace, které se k nám dostanou. w18.08 1:1, 3

Když se Boží Syn měl narodit jako člověk, Jehova vybral pokornou mladou ženu Marii, aby se stala matkou tohoto výjimečného dítěte. Marie žila v nevýznamném městě Nazaretu, daleko od Jeruzaléma a jeho velkolepého chrámu. (Luk. 1:26–33) To, že měla velmi blízký vztah s Jehovou, je vidět z toho, co později řekla své příbuzné Alžbětě. (Luk. 1:46–55) Jehova Marii pozoroval, a protože mu byla věrná, odměnil ji tak, jak to vůbec nečekala. Když se Ježíš narodil, Jehova o tom nedal vědět nějakým významným hodnostářům nebo vládcům v Jeruzalémě a Betlémě. Touto zprávou poctil někoho úplně jiného. Poslal anděly k pokorným pastýřům, kteří byli se svými stády nedaleko Betléma. (Luk. 2:8–14) Tito pastýři se potom šli na miminko podívat. (Luk. 2:15–17) Marie a Josef museli být velmi mile překvapení, když viděli, jakým způsobem je Ježíšovi prokázána čest. w18.07 1:11, 12

Proč se Jehova na Šalomouna rozzlobil? Bible říká: „Protože se jeho srdce odklonilo od Jehovy..., toho, jenž se mu dvakrát objevil. A ohledně této věci mu přikázal, aby nechodil za jinými bohy; nedodržel však to, co Jehova přikázal.“ V důsledku toho Šalomoun ztratil Boží přízeň a podporu. Jeho následníci už nevládli nad celým izraelským národem a během dalších generací je stíhala jedna pohroma za druhou. (1. Král. 11:9–13) Stejně jako Šalomouna i nás by mohlo duchovně zničit to, kdybychom se přátelili s lidmi, kteří nechápou nebo nerespektují Boží měřítka. Takoví lidé můžou patřit do sboru, ale jsou duchovně slabí. Nebo to můžou být příbuzní, sousedé, kolegové a spolužáci, kteří Jehovu neuctívají. Ať už je to tak nebo tak, pokud se přátelíme s lidmi, kteří nežijí podle Božích měřítek, můžou nás natolik ovlivnit, že o vztah s Jehovou přijdeme. w18.07 3:9, 10

Svůj způsob uvažování Satan šíří například prostřednictvím filmů a televizních pořadů. Dobře ví, že příběhy zdaleka neslouží jenom k tomu, aby nás pobavily. Také nás učí, jak myslet, co cítit a jak se chovat. Tuto metodu vyučování výborně používal Ježíš. Vezměme si například jeho podobenství o milosrdném Samaritánovi nebo o marnotratném synovi. (Mat. 13:34; Luk. 10:29–37; 15:11–32) Nicméně lidé, kteří se nechali nakazit Satanovým myšlením, můžou příběhy používat s cílem nás zkazit. Musíme být rozumní. Filmy a televizní pořady nás můžou pobavit a vzdělat, aniž by zkazily naše smýšlení. Je ale třeba být opatrní. Když si vybíráme zábavu, měli bychom si položit otázku: Učí mě tento film nebo televizní pořad, že není nic špatného na tom podlehnout tělesným touhám? (Gal. 5:19–21; Ef. 2:1–3) Když zjistíš, že nějaký pořad propaguje satanské názory, co bys měl udělat? Vyhni se mu, stejně jako by ses vyhnul nakažlivé nemoci. w19.01 3:6, 7

Tak jako přilba chrání vojákovi hlavu, naděje na záchranu chrání naši mysl. (1. Tes. 5:8; Přísl. 3:21) Jak by nás Satan mohl přesvědčit, abychom si „přilbu“ sundali? Zamysli se nad tím, jak jednal s Ježíšem. Určitě věděl, že Ježíšovi bylo slíbeno, že se nakonec stane králem nad lidstvem. Ježíš ale musel čekat na Jehovou ustanovený čas. A předtím musel trpět a zemřít. Satan mu proto udělal takovou nabídku, aby na splnění toho slibu nemusel čekat. Navrhl, že když se mu Ježíš pokloní, může mít všechno a hned. (Luk. 4:5–7) Podobně Satan ví, že Jehova nám slibuje, že v novém světě budeme mít všeho dostatek. Musíme ale čekat a mezitím možná budeme muset něco vytrpět. Satan nám proto nabízí lákavé možnosti, jak si život užívat už teď. Chce, aby nejdůležitější pro nás byly hmotné věci, abychom chtěli mít všechno a hned. Snaží se nás přimět k tomu, abychom Boží království odsunuli na druhé místo. (Mat. 6:31–33) w18.05 4:15-17

Jehova chce, abys byl šťastný a měl ze života radost. Dávej si duchovní cíle a do všech svých plánů a rozhodnutí zahrň Jehovu. Čím dřív to začneš dělat, tím dřív zažiješ, jak ti Jehova radí, chrání tě a odměňuje. Nezapomeň na dobré rady, které jsou v Bibli, a vezmi si k srdci zvlášť tuto: „Pamatuj na svého Stvořitele ve dnech svého mládí.“ (Kaz. 12:1, Slovo na cestu) Vy, mladí, si zasloužíte upřímnou pochvalu za to, že jste zaměření na službu Jehovovi. Dáváte si duchovní cíle a na kazatelskou službu se díváte jako na jednu z nejdůležitějších věcí v životě. Také jste rozhodnutí se svých cílů držet, i když svět vás láká k něčemu jinému. Můžete si být jistí, že vaše úsilí není zbytečné. Bratři a sestry ve sboru vás mají rádi a podporují vás. A když zůstanete blízko Jehovovi, vaše plány vám vyjdou. w18.04 5:17, 19