Leden

Všichni věrní Boží služebníci chtějí vědět, jak můžou svoji službu plně dovršit neboli věnovat se jí naplno. (2. Tim. 4:5) Tato práce je koneckonců důležitější a naléhavější než jakákoli jiná činnost. Věnovat službě tolik času, kolik bychom chtěli, ale může být těžké. Svůj čas a energii musíme věnovat i jiným důležitým činnostem. Možná musíme trávit dlouhé hodiny v práci, abychom se postarali o to, co potřebujeme my a naše rodina. Možná máme ještě další rodinné povinnosti, jsme nemocní, bojujeme s psychickými problémy nebo zažíváme těžkosti, které přicházejí s vyšším věkem. Pokud kvůli svým okolnostem nemůžeme službě Jehovovi věnovat tolik času, kolik bychom chtěli, neměli bychom být smutní. Ježíš věděl, že každý nebude moct přinášet stejné množství ovoce. (Mat. 13:23) Jehova si moc váží všeho, co pro něj děláme, když to děláme co nejlépe. (Hebr. 6:10–12) w19.04 14:1–3

Satanovy lži o mrtvých očerňují Jehovu. K těmto lžím patří nauka, že po smrti lidé trpí v pekle. Takové nauky staví Boha do špatného světla. Jak to? Láskyplnému Bohu připisují vlastnosti Ďábla. (1. Jana 4:8) Jak to na tebe působí? A co je důležitější, jak to působí na Jehovu? Vždyť on veškerou krutost nenávidí! (Jer. 19:5) Satanovy lži o smrti podkopávají víru v Kristovu výkupní oběť. (Mat. 20:28) Další satanská lež je to, že lidé mají nesmrtelnou duši. Pokud by to byla pravda, každý by mohl žít věčně. V takovém případě by za nás Kristus nemusel dát svůj život jako výkupné. Jeho oběť je ale tím největším projevem lásky v celých lidských dějinách. (Jan 3:16; 15:13) Představ si, co si Jehova a jeho Syn musí myslet o naukách, které tento vzácný dar naprosto znevažují! w19.04 16:1, 8, 9

Kde je Ježíšovo učení zapsané? Hodně z toho, co Ježíš řekl a udělal, když byl na zemi, je ve čtyřech evangeliích. To, jak se Ježíš díval na různé věci, nám pomáhají pochopit i ostatní části Křesťanských řeckých písem. Napsali je totiž muži, které při tom vedl svatý duch a kteří měli „Kristovu mysl“. Ježíšovo učení se dotýká všech stránek života. „Kristův zákon“ má tedy vliv na naše chování doma, v práci nebo ve škole a také ve sboru. (Gal. 6:2) Tento zákon se učíme, když čteme Křesťanská řecká písma a rozjímáme o nich. A posloucháme ho, když žijeme v souladu s pokyny, příkazy a zásadami, které tato část Bible obsahuje. Když se Kristovým zákonem řídíme, posloucháme našeho milujícího Boha Jehovu. Všechno, co Ježíš učil, totiž pochází od něj. (Jan 8:28) w19.05 18:6, 7

Je smutné, když lidé jednají tak, jak se to Satanovi líbí. Jehova ale ví o všem, co Satan dělá. A plně si uvědomuje, jakou bolest cítíme, a dokáže nás utěšit tak, jak to potřebujeme. Je úžasné, že sloužíme Bohu „veškeré útěchy, jenž nás utěšuje ve všem našem soužení, abychom byli schopni utěšovat ty, kdo jsou v jakémkoli soužení, útěchou, jíž jsme my sami utěšováni Bohem“. (2. Kor. 1:3, 4) Útěchu můžou potřebovat zvlášť ti, koho opustili rodiče nebo kdo byli zneužiti někým blízkým. Žalmista David věděl, že nejvíc se v tomto ohledu může spolehnout na Jehovu. (Žalm 27:10) Věřil, že ty, kdo byli svými blízkými zavrženi, Jehova přijímá. Jak to dělá? Prostřednictvím svých věrných služebníků. Ti, kdo s námi slouží Jehovovi, jsou naší duchovní rodinou. Ježíš mluvil o lidech, kteří spolu s ním uctívali Jehovu, jako o svých bratrech, sestrách a matce. (Mat. 12:48–50) w19.05 20:8, 9

Co by mělo patřit k našim prioritám? Určitě bychom měli každý den studovat Bibli. Týdenní čtení Bible, které je naplánované pro shromáždění v týdnu, teď bývá kratší, abychom měli víc času přemýšlet o tom, co jsme si přečetli, a najít si dodatečné informace. Naším cílem by nemělo být si přidělený úsek jenom přečíst, ale také nechat myšlenky působit na svoje srdce a prohloubit svůj vztah s Jehovou. (Žalm 19:14) Studium Strážné věže je vlastně studium Bible. Zaměř se tedy hlavně na biblické verše, zvlášť na ty, které se budou číst, až se článek bude probírat na shromáždění. Všímej si především toho, jak klíčová slova nebo slovní spojení ve verších zdůrazňují hlavní myšlenku v odstavci. Udělej si také čas na to, aby ses nad biblickými verši zamyslel a popřemýšlel, jak je můžeš ty osobně uplatnit. (Jozue 1:8) w19.05 22:5, 9

Ježíš dal výjimečný příklad v tom, jaký mít postoj ke službě. Středobodem jeho života bylo mluvit o Božím království. Nachodil stovky kilometrů, aby kázal co možná nejvíc lidem. Využil každou příležitost, aby o dobré zprávě mluvil s lidmi na veřejnosti i v jejich domovech. Celý jeho život se točil kolem služby. Snažíme se být jako on, a tak hledáme příležitosti, abychom o dobré zprávě mluvili, kdykoli a kdekoli je to možné. Pro službu jsme ochotní obětovat svoje pohodlí. (Mar. 6:31–34; 1. Petra 2:21) Někteří z nás můžou sloužit jako zvláštní, pravidelní nebo pomocní průkopníci. Jiní se naučili nějaký jazyk nebo se přestěhovali tam, kde je potřeba víc zvěstovatelů. Hodně práce ale dělají ostatní zvěstovatelé, kteří slouží nejlépe, jak můžou. Ať už je naše situace jakákoli, Jehova od nás nevyžaduje víc, než co můžeme dělat. w19.04 14:7, 8

Zeptej se sám sebe: Jsou v mém srdci nějaké stopy závisti nebo žárlivosti? (1. Petra 2:1) Jsem pyšný na to, odkud pocházím, jaké mám vzdělání nebo jak jsem na tom finančně? (Přísl. 16:5) Dívám se svrchu na lidi, kteří nemají to, co já, nebo jsou jiné národnosti? (Jak. 2:2–4) Lákají mě věci, které nabízí Satanův svět? (1. Jana 2:15–17) Líbí se mi nemravná a násilná zábava? (Žalm 97:10; 101:3; Amos 5:15) Odpovědi na tyto osobní otázky můžou odkrýt, na kterých stránkách své osobnosti musíš pracovat. Lidé, se kterými se stýkáme, na nás mají silný vliv. (Přísl. 13:20) V práci nebo ve škole jsme nejspíš s lidmi, kteří nám nebudou pomáhat v tom, abychom uvažovali jako Jehova. Tu nejlepší společnost ale můžeme najít na našich shromážděních. Právě tam jsme povzbuzováni „k lásce a znamenitým skutkům“. (Hebr. 10:24, 25) w19.06 24:13, 14

Jehova nechtěl, abychom měli problémy a byli ve stresu. Je proto pochopitelné, když věrný Jehovův služebník, který je pod tlakem, mluví bezmyšlenkovitě. (Job 6:2, 3) I když říká něco nesprávného o Jehovovi nebo o nás, neměli bychom se na něj hned rozzlobit ani bychom ho za to neměli soudit. Člověk, který řeší nějaký složitý problém, občas také potřebuje, aby ho někdo usměrnil nebo napomenul. (Gal. 6:1) Jak to starší můžou udělat? Měli by napodobovat Elihua, který Jobovi empaticky naslouchal. (Job 33:6, 7) Usměrnil ho, až když pochopil, co si Job myslí. Starší, kteří chtějí jednat jako Elihu, druhému pozorně naslouchají a snaží se pochopit jeho situaci. Když mu pak dají nějakou radu, s větší pravděpodobností zapůsobí na jeho srdce. w19.06 26:10, 11

Jak budeš uctívat Jehovu, když bude naše činnost zakázaná? Místní starší dostanou od pobočky pokyny a praktická doporučení. Pokud pobočka nebude moct starší kontaktovat, pak to budou oni, kdo tobě a všem ve sboru budou pomáhat dál Jehovu uctívat. Pokyny budou zakládat na Bibli a našich publikacích. (Mat. 28:19, 20; Hebr. 10:24, 25) Jehova slíbil, že jeho služebníci budou mít v duchovním ohledu hojnost. (Iz. 65:13, 14; Luk. 12:42–44) Můžeš mít tedy jistotu, že jeho organizace udělá maximum pro to, aby tě duchovně povzbuzovala tak, jak to budeš potřebovat. Co můžeš udělat ty? V době zákazu si najdi dobré místo, kam si schováš Bibli a další publikace. Dej pozor, abys takový vzácný materiál – ať už v tištěné, nebo elektronické formě – nikdy nenechal na místě, kde ho někdo může snadno objevit. Každý z nás musí udělat praktické kroky pro to, aby zůstal duchovně silný. w19.07 28:10, 11

Tisíce let bylo běžné, že lidé patřili k nějaké církvi. V posledních desetiletích ale došlo k výrazné změně. Stále víc lidí se nepovažuje za nábožensky založené. V některých zemích je to ve skutečnosti většina obyvatel. (Mat. 24:12) Proč? Někteří se možná zaměřují na požitky nebo řeší různé problémy. (Luk. 8:14) Z některých se stali ateisté. Jiní v Boha věří, ale myslí si, že náboženství je nemoderní, od věci a neslučitelné s vědou a logickým myšlením. Slyší přátele, učitele nebo lidi v médiích říkat, že život vznikl evolucí, ale málokdy slyší logické důvody, proč věřit v Boha. Další jsou znechucení duchovními, kteří prahnou po penězích a po moci. V některých zemích vlády náboženství oficiálně omezují. w19.07 30:1, 2

Nemusíme na tom být dobře fyzicky, abychom dokázali v našem duchovním závodě běžet dál. Potvrzuje to příklad mnoha křesťanů, kteří už mají málo sil, ale jsou stále pevně odhodlaní dávat Jehovovi to nejlepší. (2. Kor. 4:16) Možná Jehovovi sloužíš mnoho let, ale teď už kvůli špatnému zdraví nemůžeš dělat to, co dřív. Pokud to tak je, nezoufej. Můžeš si být jistý, že Jehova si pamatuje, jak jsi mu věrně sloužil, a je ti za to vděčný. (Hebr. 6:10) A pokud jde o tvoji současnou situaci, nezapomeň, že tvoje láska k Jehovovi se neměří tím, kolik toho pro něj děláš. To, jak moc miluješ Jehovu, je vidět z toho, že si udržuješ radost a živou naději a děláš to, co je v tvých silách. (Kol. 3:23) Jehova zná naše omezení a neočekává, že pro něj budeme dělat víc, než zvládneme. (Mar. 12:43, 44) w19.08 31:6, 11, 12

Jehova k sobě přitahuje lidi pomocí dobrých skutků svých služebníků. (Mat. 5:14, 15; 1. Petra 2:12) Pokud tvůj manžel nebo manželka není svědek, zná se už s lidmi, kteří s tebou chodí do sboru? Pozvi svého manželského partnera, aby šel na shromáždění s tebou. (1. Kor. 14:24, 25) Chtěli bychom, aby s námi začala sloužit Jehovovi celá naše rodina. I když ale děláme všechno, co můžeme, abychom svým příbuzným pomohli stát se Božími služebníky, možná přesto pravdu nepřijmou. Pokud to tak je, neměli bychom si myslet, že je to naše vina. Vždyť nemůžeme nikoho přinutit, aby věřil tomu, čemu věříme my. I tak ale nepodceňuj, jaký vliv na tvé příbuzné může mít, když vidí, kolik radosti ti služba Jehovovi přináší. Modli se za ně. Mluv s nimi o Bohu laskavě. A nevzdávej to! (Sk. 20:20) Buď si jistý, že tomu, co děláš, Jehova požehná. A když se příbuzní rozhodnou, že ti budou naslouchat, budou zachráněni. w19.08 33:15–17

Co tím Ježíš myslel? To, že bychom měli vést jednoduchý způsob života – být zaměření na jeden cíl a nenechat se ničím rozptylovat. Ježíš je nám příkladem v tom, že se zaměřoval na službu, a svoje následovníky učil, aby se na službu Jehovovi a na Boží království zaměřovali i oni. Ježíše napodobujeme tím, že hledáme „nejprve království a Otcovu spravedlnost“, jinými slovy, že je pro nás služba prioritou. (Mat. 6:33) Jeden způsob, jak se zaměřit na službu, je zjednodušit si život, abychom mohli víc času věnovat tomu, že budeme druhým pomáhat poznat Jehovu a zamilovat si ho. Mohl by sis například upravit pracovní dobu tak, že budeš moct ve všední dny chodit víc do služby? Mohl bys omezit některé odpočinkové činnosti, které ti berou hodně času? w19.04 14:12, 13

Mnozí bratři a sestry, kteří slouží Jehovovi celá desetiletí, byli nedávno pověřeni jinou formou služby. Takové změny pro ně nebyly jednoduché. Je jasné, že svou práci měli rádi, a mnozí ji navíc dělali celá léta. Když se přizpůsobovali nové situaci, někteří si prošli určitým „procesem truchlení“. Časem to ale zvládli. Díky čemu? Hlavně díky lásce k Jehovovi. Chápou, že se nezasvětili nějaké práci nebo funkci, ale Bohu. (Kol. 3:23) Jsou rádi, že můžou Jehovovi dál pokorně sloužit, ať už jsou jejich úkoly jakékoli. Svěřují se mu se svými obavami, protože vědí, že mu na nich záleží. (1. Petra 5:6, 7) Když se učíme projevovat pokoru, je to dobré pro nás i pro druhé. Dokážeme se líp vyrovnávat s náročnými situacemi. A hlavně si vytváříme bližší vztah s naším nebeským Otcem. w19.09 35:15–17

David nebyl jen hlavou své rodiny, Jehova ho ustanovil také hlavou celého izraelského národa. Jako král měl velkou moc. Několikrát tuto moc zneužil a udělal vážné chyby. (2. Sam. 11:14, 15) Ale přijímal ukáznění od Jehovy a tím dával najevo, že se mu podřizuje. V modlitbě se mu svěřoval se svými pocity. A ze všech sil se snažil poslouchat Jehovovy rady. (Žalm 51:1–4) Navíc měl dost pokory na to, aby si nechal poradit nejen od mužů, ale i od žen. (1. Sam. 19:11, 12; 25:32, 33) David se učil ze svých chyb a zaměřoval se v životě na službu Jehovovi. Věděl, jak je prospěšné se mu podřizovat. Mezi těmi, kdo se Jehovovi podřizují, a těmi, kdo jeho laskavé rady odmítají, je dnes nápadný rozdíl. Ti, kdo se Jehovovi podřizují, se radují, protože jim je dobře u srdce. (Iz. 65:13, 14) w19.09 37:15, 21

V roce 1935 si svědkové Jehovovi uvědomili, že členové velkého zástupu nemusí být doslova v nebi, aby mohli stát „před trůnem a před Beránkem“. I když jsou na zemi, můžou stát „před trůnem“ v tom smyslu, že uznávají Jehovovo právo vládnout a jeho vládě se podřizují. (Iz. 66:1) A „před Beránkem“ můžou stát v tom smyslu, že věří v Ježíšovu výkupní oběť. Podobný obraz nacházíme v Matoušovi 25:31 a 32. Mluví se tam o tom, jak jsou před Ježíšův slavný trůn shromážděny „všechny národy“, včetně zlých lidí. Je jasné, že tyto národy nejsou v nebi, ale na zemi. To, jak slovům ze Zjevení 7:9 rozumíme od roku 1935, je logické. Bible se totiž nikde nezmiňuje o tom, že by měl být velký zástup vzat do nebe. Věčný život v nebi byl slíben jen jedné skupině – 144 000 těch, kdo budou s Ježíšem „kralovat nad zemí“. (Zjev. 5:10) w19.09 39:9

Jehova od svých služebníků očekává, že budou oddělení od Velkého Babylonu. Nestačí ale jen zpřetrhat svazky s falešným náboženstvím. Musíme být rozhodnutí držet se pravého náboženství – držet se uctívání Jehovy. Zamyslíme se nad dvěma způsoby, jak to dělat. Za prvé, musíme se dál pevně zastávat Jehovových morálních měřítek. Nikdy bychom neměli přijmout hodnoty a měřítka tohoto světa. Například neschvalujeme jakoukoli formu sexuální nemravnosti, včetně manželství osob stejného pohlaví a jiného homosexuálního jednání. (Mat. 19:4, 5; Řím. 1:26, 27) Za druhé, musíme dál uctívat Jehovu s našimi bratry a sestrami. Scházíme se v sálech Království, a pokud je to nutné, tak v domácnostech, nebo dokonce v tajnosti na jiných místech. Ať už se bude dít cokoli, nesmíme s tím přestat. Musíme se shromažďovat „tím více, když [vidíme], že se ten den blíží“. (Hebr. 10:24, 25) w19.10 41:6, 7

Jehova chce, abychom měli ze života radost, a zábava k tomu přispívá. V Bibli se píše, že „pro člověka není nic lepšího, než aby jedl a vskutku pil a aby dal své duši vidět dobré za svou tvrdou práci“. (Kaz. 2:24) Ale hodně z toho, co k našemu pobavení nabízí tento svět, na nás může mít špatný vliv. Taková zábava mění pohled lidí na to, co je v mravním ohledu správné, a oni pak tolerují – nebo dokonce milují – věci, které Boží Slovo odsuzuje. Chceme být Jehovovi výlučně oddaní, a tak nemůžeme jíst to, co je na „Jehovově stole“, a zároveň to, co je na „stole démonů“. (1. Kor. 10:21, 22) Když s někým jíme u jednoho stolu, často je to znakem přátelství. Pokud si vybíráme zábavu, která propaguje násilí, spiritismus, nemravnost nebo jiné nesprávné touhy a postoje, je to, jako bychom jedli jídlo, které nám připravili Boží nepřátelé. Nejenže tím ubližujeme sami sobě, ale také si tím ničíme vztah s Jehovou. w19.10 43:2, 11, 12

Když chce námořník využít sílu větru, musí pro to udělat dvě věci. Za prvé, musí loď dostat tam, kde vítr fouká. Kdyby zůstal v závětří přístavu, nikam by nedoplul. A za druhé, musí co nejvíc rozvinout plachty. Loď totiž nabere rychlost jenom tehdy, když se vítr pořádně opře do plachet. Pokud chceme vytrvale sloužit Jehovovi, potřebujeme k tomu pomoc svatého ducha. Abychom mohli využít jeho sílu, také musíme podniknout dva kroky. Za prvé, musíme se mu vystavit tím, že se budeme věnovat činnostem, při kterých na nás bude působit. A za druhé, musíme co nejvíc „rozvinout plachty“ tím, že se těm činnostem budeme věnovat tak naplno, jak jsme jenom schopní. (Žalm 119:2) Svatý duch nás pak bude hnát kupředu bez ohledu na odpor a problémy, které nás možná potkají. w19.11 45:8, 11

Poslední den svého života na zemi byl Ježíš ve velkém stresu. Čekala ho krutá smrt z rukou bezbožných lidí. Nedělalo mu ale starosti jenom to, že brzy zemře. Hluboce miloval svého Otce a nechtěl ho zklamat. Uvědomoval si, že pokud během přicházející těžké zkoušky zůstane Bohu věrný, přispěje k posvěcení jeho jména. Ježíš také miloval lidi a věděl, že když tu zkoušku zvládne, budou mít možnost žít věčně. Přestože byl pod velkým tlakem, zůstal klidný. Měl „Boží pokoj“, který je výsledkem blízkého vztahu s Jehovou. Díky tomuto pokoji byly jeho mysl a srdce klidné. (Filip. 4:6, 7) Nikdo z nás nebude nikdy pod takovým tlakem, jaký musel ustát Ježíš, ale všichni, kdo ho následují, se setkají se zkouškami. (Mat. 16:24, 25; Jan 15:20) A tak jako on i my budeme ve stresu. w19.04 15:1–3

Bude dobré, když se sami sebe zeptáme: Jsem vděčný za to, že patřím k pozemské části Jehovovy organizace? Jehova nám dnes dává přesvědčivé důkazy, že svému lidu žehná. Toho, za co můžeme být vděční, je opravdu hodně. (1. Tes. 5:18) Jak můžeme dát najevo, že organizaci, kterou Jehova používá, podporujeme? Tak, že se budeme řídit tím, co se v našich publikacích a na shromážděních a sjezdech učíme z Bible. Svoji podporu dáme najevo i tím, že se budeme co nejvíc podílet na kázání a vyučování. (1. Kor. 15:58) Chceme získat Jehovovo schválení, aby Jehova přijímal naše oběti. Chceme mu sloužit, protože jsme mu vděční. Chceme mu dávat to nejlepší, protože ho z celého srdce milujeme. A chceme plně podporovat organizaci, které v dnešní době žehná. Všemi těmito způsoby můžeme Jehovovi ukázat, že si velmi vážíme možnosti sloužit mu jako jeho svědkové. w19.11 47:17, 18

Ježíš tím nemyslel, že jeho učedníci budou tak jako on dělat zázraky. Spíš měli mluvit o dobré zprávě na větším území, s více lidmi a delší dobu. Pokud máš nějaké zaměstnání, zkus se zamyslet: Považují mě kolegové a nadřízení za pracovitého člověka? Dodržuju stanovené termíny? Pracuju, jak nejlíp umím? Pokud odpovídáš ano, pravděpodobně tě nadřízení považují za člověka, na kterého se dá spolehnout. A je možné, že díky tvému chování si kolegové ochotněji vyslechnou dobrou zprávu. Zamysli se i nad tím, jak si vedeš ve službě. Můžeš se sám sebe zeptat: Řekli by o mně druzí, že jsem ve službě pracovitý? Bývám dobře připravený, abych uměl hezky začít rozhovor? Vracím se brzo k těm, kdo projevili zájem? Podílím se pravidelně na různých formách služby? Pokud odpovídáš ano, služba ti určitě dělá radost. w19.12 49:14, 15

Manželé, kteří se rozhodnou mít děti, udělají dobře, když spolu proberou dvě důležité otázky: Za prvé, kdy chtějí mít děti? A za druhé, kolik jich chtějí mít? Kdy je nejlepší doba na takový rozhovor? A proč je toto téma tak důležité? Většinou je praktické, aby si dvojice o otázce dětí popovídala ještě před svatbou. Proč už tehdy? Protože je důležité, aby se na tom shodli. Také by měli společně zvážit, jestli už jsou na takovou odpovědnost připravení. Některé páry se rozhodly, že s rodičovstvím počkají aspoň jeden nebo dva roky po svatbě, protože až se stanou rodiči, budou muset věnovat hodně času a energie dětem. Řekli si, že takhle budou mít čas zvyknout si na společný život a víc se sblížit. w19.12 52:4, 5

Mnoho Jehovových služebníků po celém světě zažívá stresující a bolestivé situace. Někteří křesťané jsou vážně nemocní nebo jim zemřel někdo blízký. Další se trápí kvůli tomu, že někdo z jejich rodiny nebo přátel odešel od Jehovy. A jiní se musí vyrovnávat s následky přírodních katastrof. Ti všichni potřebují povzbuzení a podporu. Co pro ně můžeme udělat? Buďme věrnými přáteli. Věrní přátelé jsou ochotní obětovat čas a energii, aby mohli svoje bratry a sestry podpořit. Například Peterovi lékaři diagnostikovali velmi agresivní zhoubné onemocnění. Jeho manželka Kathryn říká: „Na to setkání s lékařem, kde jsme se diagnózu dozvěděli, nás dovezli jedni manželé ze sboru. Hned na místě se rozhodli, že nás v tom trápení nenechají samotné. A byli nám k dispozici, kdykoli jsme je během té doby potřebovali.“ Přátelé, kteří v těžkých chvílích stojí při nás, jsou neocenitelnou pomocí. w20.01 2:1, 5, 6

Kdybys byl jedním z učedníků, kteří se v horní místnosti o Letnicích roku 33 n. l. sešli, vůbec bys nepochyboval, že jsi byl pomazán svatým duchem. (Sk. 2:5–12) Probíhá ale pomazání u všech křesťanů stejně? Ne. Zamysleme se nad tím, kdy k pomazání docházelo. Ten den nebylo pomazáno jen těch asi 120 křesťanů. Později dostaly slíbeného svatého ducha asi 3 000 dalších lidí. Ti byli pomazáni hned potom, co se dali pokřtít. (Sk. 2:37, 38, 41) V následujících letech ale křesťané nebyli vždycky pomazáni při svém křtu. V případě Samaritánů to bylo až nějakou dobu po křtu. (Sk. 8:14–17) A Kornélius a členové jeho domácnosti zase byli pomazáni ještě před tím, než se dali pokřtít, což byla podle všeho výjimka. (Sk. 10:44–48) w20.01 4:2–4

V evangeliích Ježíš nazval Jehovu jako Otce přibližně 165krát. Proč tolikrát? Jedním důvodem bylo, aby i druzí začali Jehovu považovat za milujícího Otce. (Jan 17:25) Zamysli se také nad tím, co se o Jehovovi dozvídáme z toho, jak se choval ke svému Synovi. Když se k němu Ježíš modlil, vždycky mu věnoval pozornost. A jeho modlitby nejen slyšel, ale také na ně reagoval. (Jan 11:41, 42) Ať už Ježíš prožíval jakkoli náročnou situaci, cítil Otcovu lásku a podporu. (Luk. 22:42, 43) Jehova je milující Otec, a proto se postaral o to, aby Ježíš věděl, že může počítat s jeho podporou. (Mat. 26:53; Jan 8:16) I když ho Jehova nechránil před vším, co by mu mohlo ublížit, pomohl mu, aby zkoušky, se kterými se setkal, úspěšně zvládl. Ježíš věděl, že ať už ho potká cokoli špatného, následky nebudou trvalé. (Hebr. 12:2) Jehova se o Ježíše staral tak, že si ho vždycky vyslechl, zajišťoval mu to, co potřeboval, školil ho a podporoval. (Jan 5:20; 8:28) w20.02 6:6, 7, 9

Když se rozhodujeme, jestli se na nějakém zvyku nebo tradici budeme podílet, měli bychom vzít v úvahu, jaký vliv může mít naše rozhodnutí na svědomí druhých, zvlášť bratrů a sester. Samozřejmě bychom nikdy nechtěli, aby kvůli nám někdo duchovně zeslábl. (Mar. 9:42) Kromě toho nechceme zbytečně urážet lidi, kteří nejsou svědky Jehovovými. Láska nás podnítí, abychom s nimi mluvili uctivě. Takovým jednáním oslavujeme Jehovu. Určitě se nebudeme s lidmi hádat ani se smát jejich tradicím. Pamatuj, že láska má obrovskou sílu! Když ji projevujeme tím, že jsme ohleduplní a uctiví, můžeme dokonce obměkčit srdce našich odpůrců. Svému okolí dej vědět, že jsi svědek Jehovův. (Iz. 43:10) Když tvoji příbuzní a lidé v okolí budou vědět, že uctíváš Jehovu, nejspíš pro tebe bude snazší zvládat citově vypjaté situace. Nikdy bychom se neměli stydět za svůj názor, kterým se zastáváme pravdy. (Řím. 1:16) w19.04 16:14–16

Dvanáct apoštolů následovalo Ježíše už během jeho služby na zemi, ale apoštol Pavel se stal křesťanem až po jeho smrti a vzkříšení. I když se nakonec stal „apoštolem pro národy“, nikdy nebyl jedním z dvanácti. (Řím. 11:13; Sk. 1:21–26) Pavel byl ale spokojený s tím, co měl, a nežárlil na ně ani jim nezáviděl blízký vztah, který měli s Ježíšem. Pokud jsme pokorní a spokojení, budeme stejně jako Pavel respektovat ty, komu Jehova svěřil určité pravomoce. (Sk. 21:20–26) Jehova zařídil, aby ve sborech byli odpovědní muži, kteří se o ně starají. I když jsou nedokonalí, Jehova je vidí „jako dary“. (Ef. 4:8, 11) Když máme k těmto mužům úctu a pokorně se řídíme jejich pokyny, zůstáváme blízko Jehovovi a máme pokojné vztahy s ostatními ve sboru. w20.02 8:13, 14

Možná sis už dřív vážil Bible a miloval Ježíše. Pak jsi začal studovat Bibli se svědky Jehovovými, víc jsi je poznal a rád s nimi trávíš čas. Určitě jsi za to všechno vděčný, ale nutně to nemusí vést k rozhodnutí, že se chceš zasvětit Jehovovi a dát se pokřtít. Tou hlavní motivací, proč se dát pokřtít, je láska k Jehovovi. Pokud ho miluješ víc než cokoli nebo kohokoli jiného, nic ti nezabrání mu sloužit. Na lásku k Jehovovi se můžeš dívat jako na bránu ke křtu a také jako na svodidla, která ti pomáhají zůstat na cestě k životu. Ježíš řekl, že musíme milovat Jehovu celým svým srdcem, duší, myslí a silou. (Mar. 12:30) Jak se můžeš naučit Jehovu tak intenzivně milovat a vážit si ho? Když budeš přemýšlet o tom, jak moc tě má rád, pomůže ti to cítit k němu to samé. w20.03 10:4, 5

Co to znamená sloužit naplno? Jednoduše řečeno, když sloužíme naplno, tak co nejvíc kážeme a vyučujeme. Nejde ale jenom o čas. Pro Jehovu jsou důležité naše pohnutky. Z lásky k němu a k bližním mu sloužíme celou duší. (Mar. 12:30, 31; Kol. 3:23) Sloužit Bohu celou duší znamená nešetřit ve službě silami. Když si úkolu od Ježíše vážíme, snažíme se o dobré zprávě mluvit s co nejvíc lidmi. Možná máme omezené množství času, který můžeme věnovat kazatelské službě. Přesto je to právě to, co milujeme. Snažíme se zlepšovat v tom, jak působit na srdce lidí, když s nimi mluvíme o dobré zprávě. Dáváme v životě službu na první místo. w19.04 14:3, 4, 6

Satanovy lži přispívají k zármutku a bolesti. Rodiče, kteří truchlí nad smrtí svého dítěte, můžou občas slyšet názor, že Bůh si dítě vzal k sobě, aby měl v nebi dalšího andělíčka. Pomůže tato satanská lež zmírnit bolest rodičů, nebo k ní ještě přidá? Falešná nauka o pekelném ohni měla také ospravedlnit mučení, včetně upalování lidí, kteří se stavěli proti církvi. Podle jedné knihy o španělské inkvizici někteří z těch, kdo byli za takovou krutost odpovědní, možná věřili, že kacířům dávají „jenom ochutnat, jaký by byl věčný pekelný oheň“. Dělali to proto, aby kacíři ještě před smrtí svých hříchů litovali a pekelného ohně byli ušetřeni. V mnoha zemích lidé cítí povinnost uctívat zemřelé předky, prokazovat jim čest nebo je prosit o požehnání. Jiní si chtějí předky usmířit, aby je nějak nepotrestali. Nauky, které se zakládají na satanských lžích, ale skutečnou útěchu nepřinášejí. Spíš jsou příčinou zbytečné úzkosti, nebo dokonce strachu. w19.04 16:1, 10