Únor

Jak se výraz „právo“ obvykle používá v Bibli? Většinou to znamená dělat to, co Bůh považuje za správné, a dělat to bez předsudků. Uvažuj o tom, jak je Ježíšův smysl pro právo vidět z jeho jednání. V Ježíšově době židovští náboženští vůdci nenáviděli všechny lidi nežidovského původu, opovrhovali obyčejnými Židy a dávali najevo neúctu k ženám. Ježíš ale nikomu nekřivdil ani nenadržoval. I lidem, kteří nebyli Židé, ale uvěřili v něj, umožnil, aby se stali jeho následovníky. (Mat. 8:5–10, 13) Bez předsudků kázal všem, bohatým i chudým. (Mat. 11:5; Luk. 19:2, 9) K ženám se nikdy nechoval drsně ani násilně. Právě naopak, byl k nim laskavý a měl k nim úctu, a to i k těm, kterými druzí pohrdali. (Luk. 7:37–39, 44–50) Chceme být jako Ježíš, a tak s druhými jednáme nestranně a kážeme všem, kdo nám ochotně naslouchají – ať už to jsou lidé bohatí, nebo chudí nebo ať jsou jakéhokoli vyznání. Bratři se řídí Ježíšovým příkladem, když se k ženám chovají s úctou. w19.05 18:1, 15–17

I dnes můžou starostliví a milující starší na základě Bible něžnými, jemnými slovy utěšovat ty, kdo to potřebují. Jsou to jenom starší, kdo může utěšovat oběti zneužívání? Ne. Utěšovat jeden druhého je úkolem každého z nás. (1. Tes. 4:18) Sestru, která potřebuje utěšit, může povzbudit duchovně smýšlející křesťanka. Je příhodné, že Bůh Jehova sám sebe přirovnal k matce, která utěšuje svého syna. (Iz. 66:13) V Bibli čteme o ženách, které utěšovaly ztrápené lidi. (Job 42:11) Jehova má velkou radost, když vidí, jak dnes křesťanky utěšují jiné sestry, které překonávají citovou bolest. Někdy můžou starší soukromě požádat takovou duchovně smýšlející sestru, aby pomohla jiné a utěšila ji. Samozřejmě si dáváme pozor, abychom se nepletli do věcí, které si naši bratři a sestry chtějí nechat pro sebe. (1. Tes. 4:11) w19.05 20:10–12

Proč starší potřebují přinejmenším dva svědky, než podniknou právní kroky? Tento požadavek je součástí vysokých biblických měřítek práva. Pokud se provinilec sám nepřizná, jsou zapotřebí dva svědkové, aby se obvinění prokázalo a starší mohli podniknout právní kroky. (5. Mojž. 19:15; 1. Tim. 5:19) Pokud jednotlivec obvinění odmítá, starší vyslechnou svědky provinění. Pokud přinejmenším dva lidé – ten, kdo vznesl obvinění, a někdo další – můžou provinění dosvědčit, je to podklad pro sestavení právního výboru. Pokud žádný druhý svědek není, neznamená to, že ten, kdo vznáší obvinění, neříká pravdu. I když provinění nemůžou potvrdit dva svědkové, starší si uvědomují, že mohlo dojít k vážnému hříchu. Ty, kterým bylo ublíženo, budou dál utěšovat a podporovat a budou dávat pozor, aby chránili sbor před potenciálním nebezpečím. (Sk. 20:28) w19.05 19:15, 16

Je důležité, aby se děti naučily, jak studovat. Musí se například naučit, jak se připravovat na shromáždění nebo jak si najít informace k otázce, která se řešila ve škole. (Hebr. 5:14) Když budou děti věnovat nějaký čas studijním projektům doma, bude pro ně snazší soustředit se na myšlenky, které se budou rozebírat na shromážděních nebo na krajských a regionálních sjezdech. Samozřejmě to, jak dlouhé bude každé studium, záleží na věku a povaze dítěte. To, jak studovat, se musí naučit také zájemci. Když s námi začínají studovat Bibli, máme radost už jenom z toho, že si při přípravě na studium nebo shromáždění podtrhávají odpovědi. Měli bychom je ale naučit, jak si hledat další informace a jak smysluplně studovat. Když pak budou řešit nějaký problém, budou si umět sami najít rady v našich publikacích. w19.05 22:2, 10, 11

Satan je rozhodnutý naše myšlení změnit. Používá všechny možné nauky a názory, aby působil proti dobrému vlivu, který má na naše myšlení Boží Slovo. Satan dnes klade stejnou otázku, jakou položil Evě v zahradě Eden. Tehdy se jí zeptal: „Skutečně Bůh řekl, že...?“ (1. Mojž. 3:1) V tomto světě ovládaném Satanem často slyšíme otázky, které by v nás mohly vyvolat pochybnosti ohledně toho, čemu věříme. Například: Skutečně Bůh neschvaluje sňatky osob stejného pohlaví? Skutečně Bůh nechce, abys slavil Vánoce a narozeniny? Skutečně tvůj Bůh očekává, že odmítneš transfuzi? Skutečně po tobě láskyplný Bůh chce, aby ses nestýkal s vyloučenými příbuznými a přáteli? O tom, čemu věříme, musíme být přesvědčeni. Pokud v naší mysli zůstanou záludné otázky nezodpovězené, můžou se z nich stát vážné pochybnosti. A ty by mohly nakonec překroutit naše myšlení a zničit naši víru. w19.06 24:15–17

Jehova nás hluboce miluje. (Jan 3:16) Našeho milujícího Otce chceme napodobovat, a proto se snažíme řídit vybídkou „projevujte soucítění, mějte bratrskou náklonnost, buďte něžně soucitní“. Chceme se tak chovat ke všem lidem, především ale k těm, „kdo jsou nám příbuzní ve víře“. (Gal. 6:10) Když někdo z naší duchovní rodiny prožívá těžkosti, pomůžeme mu. Jak můžeme utěšit někoho, komu zemřel manželský partner? Je důležité, abychom s ním mluvili, a to i když se možná cítíme trapně nebo nevíme, co říct. Paula, které tragicky zemřel manžel, vypráví: „Chápu, že lidi se kvůli smrti cítí nesví. Bojí se, že to, co řeknou, vyzní špatně. Ale neslyšet nic je horší, než slyšet něco neobratného.“ Člověk, který truchlí, zřejmě neočekává, že řekneme něco hlubokého. Paula pokračuje: „Byla jsem vděčná za to, když přátelé prostě řekli: ‚Je mi to moc líto.‘“ w19.06 26:1, 14

Když bude naše činnost zakázaná, starší budou shromáždění organizovat tak, aby nepoutala nechtěnou pozornost. Možná se budeme scházet v malých skupinách a starší budou nejspíš často měnit místo a čas shromáždění. Pokud jde o kazatelskou činnost, okolnosti se budou na různých místech lišit. Jehovu ale milujeme a rádi druhým říkáme o jeho království, a tak si způsob, jak kázat, najdeme. (Luk. 8:1) Historička Emily B. Baranová se o svědcích Jehovových v bývalém Sovětském svazu vyjádřila následovně: „Když stát řekl věřícím, že nemůžou šířit svoji víru, svědkové o ní začali mluvit se sousedy, spolupracovníky a přáteli. Když kvůli tomu skončili v pracovních táborech, hledali nové členy mezi ostatními vězni.“ Naši bratři navzdory zákazu oznamovat dobrou zprávu nepřestali. Buď stejně odhodlaný! w19.07 28:12, 13

Jak můžeme těm, kdo nejsou nábožensky založení, pomáhat, aby si zamilovali Boha a stali se Kristovými učedníky? Musíme si uvědomit, že reakce lidí na poselství z Bible může záviset na tom, kde vyrůstali. Například lidé z Evropy zřejmě nebudou reagovat stejně jako lidé z Asie. Proč? V Evropě totiž většina lidí o Bibli něco ví a zná myšlenku, že Bůh všechno stvořil. Ale v Asii toho o Bibli většina obyvatel ví jenom málo nebo vůbec nic a ve Stvořitele možná nevěří. Buď ale pozitivní. Každý rok se lidé, kteří nejsou nábožensky založení, stávají svědky Jehovovými. Mnozí z nich už předtím měli vysoká morální měřítka a byli znechucení pokrytectvím v církvích. Jiní neměli téměř žádná morální měřítka a často měli zlozvyky, kterých se museli zbavit. Můžeme si být jistí, že ty, kdo jsou „správně nakloněni k věčnému životu“, s Jehovovou pomocí najdeme. (Sk. 13:48; 1. Tim. 2:3, 4) w19.07 30:3, 4

Ať už máme naději na věčný život v nebi, nebo na zemi, musíme dál běžet k cíli. Bez ohledu na to, jakou máme situaci, neohlížejme se za věcmi za sebou ani nedovolme, aby nás cokoli zastavilo. (Filip. 3:16) Možná na splnění Božích slibů už čekáme hodně dlouho, možná nám ubývají síly nebo jsme léta zažívali zkoušky a pronásledování. Ať se děje cokoli, nedělejme si starosti. Všechno říkejme Bohu v modlitbě a Bůh nám dá takový pokoj, o jakém se nám ani nesnilo. (Filip. 4:6, 7) Stejně jako závodník, který se v cílové rovince soustředí jenom na to, aby doběhl, i my se soustřeďme na to, abychom svůj běh o život dokončili. Běžme dál, tak jak nám to naše síly a okolnosti dovolují, a mějme stále před očima naši nádhernou naději do budoucnosti. w19.08 31:16, 17

Když chceme utěšit křesťana, který je přemožen zármutkem, možná vůbec nevíme, co říct. Někdy ale víc než slova řeknou naše slzy. Potom co zemřel Lazar, tak Marie, Marta a další plakali nad ztrátou svého milovaného bratra a přítele. O čtyři dny později za nimi přišel Ježíš a „dal průchod slzám“, i když věděl, že Lazara brzy vzkřísí. (Jan 11:17, 33–35) Z Ježíšových slz bylo vidět, co v tu chvíli cítil jeho Otec. Také z nich bylo vidět, jak moc Ježíš tu rodinu miloval. Marii a Martu to určitě velmi utěšilo. Podobně když bratři a sestry pocítí naši lásku a zájem, uvědomí si, že nejsou sami, ale že kolem sebe mají milující přátele, kteří je podporují. Někdy je dobré truchlícímu křesťanovi jen pozorně naslouchat. Nech ho vylít svoje srdce a neurážej se, když řekne něco neuváženě. (Job 6:2, 3) Může být ve velkém stresu také kvůli nátlaku od příbuzných, kteří nejsou svědky Jehovovými. Proto se s ním pomodli. Pros Jehovu, aby mu dal sílu a aby mu pomohl rozumně uvažovat. (Žalm 65:2) w19.04 16:18, 19

Ať už jsme v betelu, nebo v jiné formě celodobé služby, možná jsme si opravdu zamilovali lidi okolo sebe, a dokonce i místo, kde sloužíme. Pokud musíme odejít, trhá nám to srdce. Postrádáme ty, se kterými jsme předtím sloužili, a děláme si o ně starosti – zvlášť když jsme museli odejít kvůli pronásledování. (Mat. 10:23; 2. Kor. 11:28, 29) Pokud dostaneme za úkol jít sloužit někam jinam, můžeme zažít určitý kulturní šok, a to i když se vracíme domů. Pro některé celodobé služebníky, kteří zažívají takové změny, může být náročné zvládnout nečekané finanční výdaje. Možná je také přepadne nejistota a cítí obavy a ztrátu motivace. Co s tím? Udržuj si pevný vztah s Jehovou. (Jak. 4:8) Co pro to můžeš udělat? Spoléhej se, že slyší tvoje modlitby. (Žalm 65:2) Jehova dokáže „učinit více než přehojně vše, oč prosíme nebo nač pomyslíme“. (Ef. 3:20) Jehovova pomoc se neomezuje jen na to, o co ho prosíme. Může udělat něco nečekaného, může vymyslet řešení, které by nás ani nenapadlo. w19.08 34:5, 6

Někteří lidé výrazem „Armagedon“ označují jadernou válku nebo nějakou ekologickou katastrofu. Z Bible ale vyplývá, že Armagedon je něco, na co se můžeme těšit. (Zjev. 1:3) Armagedonská válka totiž lidstvo nezničí, ale zachrání. Jak to? Tato válka 1. ukončí vládu lidí, 2. odstraní zlé lidi a zachrání ty, kdo jednají správně, a 3. ochrání naši planetu před zničením. (Zjev. 11:18) Slovo „Armagedon“ se v Bibli objevuje jen jednou. Pochází z hebrejského výrazu, který znamená „hora Megiddo“. (Zjev. 16:16; ppč.) Megiddo bylo město ve starověkém Izraeli. (Jozue 17:11) Armagedon ale nepředstavuje žádné doslovné místo na zemi. Přísně vzato jde o situaci, při které budou králové celého světa shromážděni proti Jehovovi. (Zjev. 16:14) w19.09 36:1–3

Ta žena zoufale potřebovala pomoc. Už trpěla 12 let a navštívila mnoho lékařů s nadějí, že se uzdraví, ale nikdo ji neuměl vyléčit. Podle Mojžíšova zákona byla nečistá. (3. Mojž. 15:25) Potom slyšela, že Ježíš dokáže lidi uzdravit, a vydala se ho hledat. Když ho našla, dotkla se třásní jeho oděvu, a okamžitě se uzdravila! Ale Ježíš pro ni udělal ještě něco – vrátil jí důstojnost. Například když s ní mluvil, použil vřelé a uctivé oslovení „dcero“. To ji muselo velmi občerstvit. (Luk. 8:44–48) Všimněme si, že ta žena sama přišla za Ježíšem. Byla iniciativní. S námi je to stejné. Když chceme „přijít“ k Ježíšovi, musíme pro to něco udělat. Dnes Ježíš zázračně neuzdravuje ty, kdo k němu „přicházejí“. Ale jeho pozvání „pojďte ke mně..., a já vás občerstvím“ stále platí. (Mat. 11:28) w19.09 38:2, 3

Něco podobného už předtím předpověděl prorok Zecharjáš. Napsal: „V těch dnech se deset mužů ze všech řečí národů chopí, ano, opravdu se chopí suknice muže, který je Žid, a řeknou: ‚Půjdeme s vámi, neboť jsme slyšeli, že je s vámi Bůh.‘“ (Zech. 8:23) Svědkové Jehovovi si uvědomují, že pokud mají být shromážděni lidé mluvící všemi jazyky, není možné dobrou zprávu kázat jen v několika z nich. Teď je naše překladatelská činnost rozsáhlejší než kdy dřív. Překládáme do stovek jazyků! Jehova dělá novodobý zázrak – shromažďuje velký zástup ze všech národů. Díky tomu, že jsou Bible a biblické publikace k dispozici v čím dál větším počtu jazyků, může tato rozmanitá skupina uctívat Jehovu jednotně. A ti, kdo ji tvoří, jsou dobře známí tím, že horlivě kážou a mají se upřímně rádi. Když to všechno vidíme, naši víru to velmi posiluje. (Mat. 24:14; Jan 13:35) w19.09 39:16, 17

Až lidé během velkého soužení uvidí, jak se všechno ve světě, co považovali za tak stabilní, hroutí, budou z toho zděšení. Nastane nejtemnější období lidských dějin a lidé budou prožívat úzkost a bát se o život. (Sef. 1:14, 15) Asi to bude těžká doba i pro Jehovovy služebníky. Možná budeme zažívat určité obtíže kvůli tomu, že nejsme částí světa. A možná se budeme muset obejít bez některých základních věcí. „Věrný a rozvážný otrok“ nás připravuje na to, abychom Jehovovi ve velkém soužení zůstali věrní. (Mat. 24:45) Dělá to mnoha způsoby. Zamysleme se teď nad jedním z nich – nad programy regionálních sjezdů v letech 2016 až 2018. Tyto programy nám pomohly, abychom zapracovali na vlastnostech, které s blížícím se Jehovovým dnem tolik potřebujeme. w19.10 41:2, 10, 12

Jakmile spolkneme sousto, spouští se automatické procesy a živiny z jídla se nakonec stanou součástí našeho těla. Když jíme kvalitní jídlo, jsme zdravější, a když jíme nezdravě, na našem zdraví se to podepíše. To, jaký na nás má jídlo vliv, se sice neprojeví přes noc, ale časem ano. Podobně když si vybíráme zábavu, můžeme se rozhodnout, co si pustíme do mysli. I tady ale pak nastupují určité automatické procesy a zábava, kterou jsme si vybrali, ovlivňuje naše myšlenky a pocity. Při dobré zábavě si odpočineme, ale nevhodná nám uškodí. (Jak. 1:14, 15) Účinky špatné zábavy nemusí být vidět hned, ale časem se projeví. Proto je v Bibli varování: „Cokoli člověk rozsévá, to také sklidí; protože ten, kdo rozsévá s ohledem na své tělo, sklidí od svého těla porušenost.“ (Gal. 6:7, 8) Je velmi důležité, abychom odmítali veškerou zábavu, která propaguje to, co Jehova nenávidí. (Žalm 97:10) w19.10 43:12–14

Jehova nám svoji lásku potvrdil tím, že za nás dal svého Syna jako výkupné. (Jan 3:16) Jak můžeme Jehovovu lásku napodobovat? Každého z našich bratrů a sester považujeme za vzácného a drahocenného a jsme rádi, když můžeme přivítat ztracenou ovečku, která se vrátila k Jehovovi. (Žalm 119:176; Luk. 15:7, 10) Lásku k bratrům a sestrám dáváme najevo i tím, že pro ně nešetříme časem a energií, například pomáháme těm, kdo jsou v nouzi. (1. Jana 3:17) Ježíš svým následovníkům přikázal, aby jeden druhého obětavě milovali. (Jan 13:34, 35) Jeho přikázání je nové, protože vyžaduje takový druh lásky, který nevyžadoval zákon daný Izraelitům. Nové přikázání zní: Miluj bratry a sestry, tak jako Ježíš miloval tebe. To vyžaduje obětavou lásku. Svoje spoluvěřící bychom měli milovat dokonce víc než sami sebe. Měli bychom je milovat do té míry, že budeme ochotní za ně zemřít, tak jako to udělal Ježíš. w19.05 18:11–13

Abychom dostali svatého ducha, musíme se o něj modlit vytrvale. (Luk. 11:13) Z Ježíšova podobenství u Lukáše 11:5–9 se dozvídáme, proč se můžeme spolehnout, že nám Jehova svatého ducha dá. Muž v podobenství chtěl být dobrým hostitelem. Záleželo mu na tom, aby svému hostu dal něco k jídlu, i když už byla noc a doma nic neměl. Jeho soused mu vyhověl a dal mu chleba, protože ten muž o něj nepřestal prosit. Co na tom chtěl Ježíš ukázat? Pokud je nedokonalý člověk ochotný pomoct sousedovi, který ho o něco vytrvale žádá, tím spíš pomůže náš laskavý nebeský Otec těm, kdo ho vytrvale žádají o svatého ducha! Vůbec proto nemusíme pochybovat, že když o něj budeme Jehovu naléhavě žádat, naše prosby vyslyší. (Žalm 10:17; 66:19) Satan sice proti nám pořád bojuje, ale můžeme si být jistí, že nás neporazí. w19.11 45:17–19

Ježíš věděl, že on i apoštolové si občas potřebují odpočinout. Ale stejně jako v jeho době i dnes má hodně lidí takový postoj jako boháč v jednom jeho podobenství. Ten si říkal: „Pohov si, jez, pij, těš se.“ (Luk. 12:19; 2. Tim. 3:4) Odpočívat a užívat si života pro něj bylo to nejdůležitější. Ježíš a apoštolové ale měli jiné priority. Snažíme se řídit Ježíšovým příkladem a mimopracovní čas trávit nejen odpočinkem, ale také tím, že mluvíme s druhými o Bohu a chodíme na shromáždění. Tyto duchovní činnosti jsou pro nás tak důležité, že děláme všechno pro to, abychom se na nich pravidelně podíleli. (Hebr. 10:24, 25) Věnujeme se jim, i když jsme na dovolené – ať jsme kdekoli, účastníme se shromáždění a hledáme příležitosti mluvit o Jehovovi s lidmi, které potkáme. (2. Tim. 4:2) w19.12 49:16, 17

Jehova nám dává možnost rozhodovat o svém životě. Učí nás, jak se rozhodovat správně, a když děláme rozhodnutí, která se mu líbí, pomáhá nám, aby přinesla dobré výsledky. (Žalm 119:173) Čím pečlivěji uplatňujeme to, co nám radí ve svém Slově, tím lépe se umíme rozhodovat. (Hebr. 5:14) I když ale uděláme dobré rozhodnutí, můžeme mít problém uvést ho do praxe. Jak to může vypadat? Mladý bratr se rozhodne přečíst celou Bibli. Pár týdnů se mu čtení daří, ale pak přestane. Sestra se rozhodne začít s pravidelnou průkopnickou službou, ale pak stále odkládá datum, kdy se do ní pustí. Rada starších se jednomyslně shodne, že by se měli víc věnovat pastýřské péči, ale pak plynou měsíce a oni v tom nic nedělají. Všechny ty příběhy mají něco společného. Rozhodnutí nebyla uvedena do praxe. w19.11 48:1, 2

Ježíš přirovnal naši dobu k „Noemovým dnům“ a není pochyb, že jsou „kritické časy, s nimiž [je] těžké se vyrovnat“. (Mat. 24:37; 2. Tim. 3:1) To je důvod, proč se některé páry rozhodly, že rodičovství raději odloží, aby mohly věnovat víc času službě Jehovovi. Moudré dvojice si při rozhodování, jestli mít děti a kolik, „spočítají náklady“. (Luk. 14:28, 29) Zkušení rodiče potvrdí, že vychovávat děti stojí nejen peníze, ale také čas a energii. Proto je důležité, aby si dvojice kladla otázky jako: Budeme muset oba pracovat, abychom rodině zajistili základní potřeby? Shodneme se na tom, co k našim základním potřebám vlastně patří? Pokud bychom oba pracovali, kdo by se staral o děti? Kdo by pak měl vliv na to, jak myslí a jak se chovají? Dvojice, které tyto otázky v klidu proberou, se tak řídí slovy z verše na tento den. w19.12 52:6, 7

Apoštol Pavel zažil hodně náročných situací. Trápil ho jakýsi „osten“, zřejmě nějaký zdravotní problém. (2. Kor. 12:7) Také se musel vyrovnat se zklamáním, když ho opustil jeho spolupracovník Démas, „protože miloval tento svět“. (2. Tim. 4:10) A dokonce mu často šlo o život. (2. Kor. 11:23–28) I když byl Pavel odvážný pomazaný křesťan, který nesobecky pomáhal druhým, občas se i on cítil na dně. (Řím. 9:1, 2) Pavel v těžkých chvílích nezůstal bez pomoci. Jehova mu nepochybně dodával sílu svým svatým duchem. (2. Kor. 4:7; Filip. 4:13) Také se postaral o to, aby Pavlovi pomohli další křesťané. O některých spolupracovnících Pavel napsal, že jsou pro něj „velkým povzbuzením“. (Kol. 4:11) Mezi těmi, které zmínil jmenovitě, byli Aristarchos, Tychikos a Marek. Pomohli Pavlovi, aby se nevzdal a znovu získal sílu. w20.01 2:2, 3

Z toho, co Ježíš řekl, vyplývá, že těm, kdo nejsou pomazaní, není možné pocity těch, kdo se „znovu narodili“ neboli se „narodili z ducha“, úplně vysvětlit. (Jan 3:3–8) K jaké změně myšlení dojde u křesťanů, které Bůh pomaže? Do té doby se těšili na věčný život na zemi. Toužili zažít, jak Jehova ze země odstraní všechno zlo a udělá z ní ráj. Možná si představovali, jak budou vítat své vzkříšené přátele a příbuzné. Ale potom co je Jehova pomazal, začali přemýšlet jinak. Proč? Nebylo to proto, že by je představa života na zemi omrzela. Jejich touhy se nezměnily ani kvůli nějakému trápení nebo traumatizujícímu zážitku. Nezačali si myslet, že by je věčný život na zemi nebavil. Důvodem bylo to, že Jehova svým svatým duchem změnil jejich myšlení a to, na co se těší. w20.01 4:9–11

V rámci zákona, který dal Bůh Izraeli, jmenovaní muži řešili nejenom záležitosti, které se týkaly uctívání Jehovy, ale také případy, které spadaly pod občanské a trestní právo. Nicméně v rámci „Kristova zákona“ starší řeší pouze duchovní stránku provinění. (Gal. 6:2) Uvědomují si, že v záležitostech občanského a trestního práva svěřil Bůh pravomoc orgánům státní moci. K tomu patří právo potrestat jedince uložením pokuty nebo uvězněním. (Řím. 13:2–4) Jakou odpovědnost mají starší, když ve sboru někdo vážně zhřeší? Na základě Bible věc posoudí a udělají rozhodnutí. Pamatují na to, že základem Kristova zákona je láska. Ta je podněcuje, aby uvažovali tímto způsobem: Jak můžeme pomoct někomu ve sboru, kdo se stal obětí vážného hříchu? Láska vede starší také k tomu, aby přemýšleli o provinilci. Můžou si klást otázky: Dává najevo pokání? Můžeme mu pomoct, aby se duchovně uzdravil? w19.05 18:23, 24

Ježíš uznával, že jeho Otec je tím, kdo mu dal život a kdo ho při životě udržuje. Řekl totiž slova uvedená ve verši na tento den. Svému Otci naprosto důvěřoval a on se staral o to, aby Ježíš měl všechno, co k životu potřeboval. A co je ještě důležitější, staral se o něj v duchovním ohledu. (Mat. 4:4) Jehova pečuje v duchovním ohledu i o nás. Nechal pro nás do Bible napsat, jaký je, jaký má záměr s lidmi, co je smyslem života a co přinese budoucnost. Když nás o něm naši rodiče nebo někdo jiný učili, byl to projev jeho osobního zájmu. A teď nám dál pomáhá prostřednictvím sborových starších a dalších zkušených bratrů a sester. Pak jsou tu ještě naše shromáždění, na kterých se od Jehovy učíme spolu s naší duchovní rodinou. To jsou jen některé ze způsobů, jak nám všem Jehova dává najevo svoji otcovskou lásku. (Žalm 32:8) w20.02 6:8, 13

Když se daří závisti, nemůže se dařit pokoji. Je důležité odstranit závist ze svého srdce a dávat pozor, abychom ji nevyvolávali v druhých. Co konkrétně můžeme dělat, abychom druhým pomohli se závistí bojovat a přispívali tak k pokoji? Naše postoje a jednání můžou mít na druhé velký vliv. Tento svět nás vede k tomu, abychom se chlubili svým majetkem. (1. Jana 2:16) Ale takové jednání v druhých živí závist. Jeden způsob, jak se tomu vyhnout, je, že nebudeme pořád mluvit o tom, co máme nebo co si plánujeme koupit. Další způsob je mít pokorný postoj ke svým úkolům ve sboru. Pokud stále nějak upozorňujeme na to, co všechno děláme, vytváříme živnou půdu, ve které může závist růst. Když se naopak o druhé upřímně zajímáme a oceňujeme to, co dělají, pomáháme jim, aby se cítili spokojení, a přispíváme k jednotě a pokoji ve sboru. w20.02 8:15, 16

O Jehovovi se můžeš učit z toho, co vytvořil. (Zjev. 4:11) Přemýšlej o tom, jak chytře Jehova udělal rostliny a zvířata. Zjisti si něco o našem úžasném těle. (Žalm 139:14) A zamysli se, jakou ohromnou energii dal Jehova do Slunce, a přitom je to jenom jedna z miliard hvězd. (Iz. 40:26) Pomůže ti to, aby sis Jehovy ještě víc vážil. Ale vědět, že Jehova je moudrý a mocný, je jenom jedním ze základních kamenů vašeho přátelství. Pokud máš k Jehovovi cítit silnou lásku, musíš o něm vědět víc. Je důležité, abys byl přesvědčený, že Jehovovi na tobě záleží. Pamatuj, že „pokud po něm budeš pátrat, dá se ti najít“. (1. Par. 28:9) Jehova tě „k sobě ... přitáhl“. (Jer. 31:3) Čím víc si budeš uvědomovat, co pro tebe Jehova až doteď udělal, tím víc ho budeš milovat. w20.03 10:6, 7

Dobrým příkladem člověka, pro kterého byla služba nejdůležitější činností v životě, je apoštol Pavel. Když byl během své druhé misionářské cesty v Korintu, měl velmi málo peněz, a tak musel nějaký čas vyrábět stany. Pracoval, aby pokryl svoje náklady a mohl Korinťanům oznamovat dobrou zprávu, aniž by je zatěžoval. (2. Kor. 11:7) I když se musel nějak živit, služba pro něj byla prioritou a kázal každý sabat. Potom co se jeho okolnosti zlepšily, se na ni mohl zaměřit víc. „Začal [se] důkladně zaměstnávat slovem a svědčil Židům, aby dokázal, že Ježíš je Kristus.“ (Sk. 18:3–5; 2. Kor. 11:9) Později, když byl dva roky v domácím vězení v Římě, mluvil o dobré zprávě s lidmi, kteří za ním chodili, a psal dopisy. (Sk. 28:16, 30, 31) Byl rozhodnutý nepřipustit, aby cokoli odvádělo jeho pozornost od služby. w19.04 14:9