Prosinec

Pokud přestaneme mít pod kontrolou to, co říkáme, můžeme způsobit hodně škody. Například když se potkáš s křesťanem, který žije v zemi, kde je naše činnost zakázaná. Jsi v pokušení se ho vyptávat, jak to tam dělají se shromážděním, službou a podobně? Samozřejmě to myslíš dobře. Máme naše bratry a sestry rádi a zajímáme se, jak se jim daří. Také chceme vědět, o co konkrétně se v jejich případě modlit. Právě v takové situaci bychom ale měli mlčet. Kdybychom se z někoho snažili vytáhnout nějaké důvěrné informace, bylo by z toho vidět, že nám schází láska – nejen k němu, ale i k bratrům a sestrám, kteří se spoléhají, že o jejich činnosti nebude mluvit. Nikdo z nás by určitě nechtěl ještě víc ztěžovat život křesťanům, kteří žijí v zemi, kde je činnost svědků zakázaná. A podobně žádný křesťan, který tam slouží, by nechtěl prozradit informace o aktivitách místních svědků. w20.03 12:11, 12

Bůh nechtěl, aby lidé umírali. Adam s Evou mohli žít věčně, ale museli Jehovu poslouchat. Dal jim tento jednoduchý příkaz: „Pokud jde o strom poznání dobrého a špatného, z toho jíst nebudeš, neboť v den, kdy z něho pojíš, určitě zemřeš.“ (1. Mojž. 2:16, 17) Potom se na scéně objevil Satan. Prostřednictvím hada Evě řekl to, co je ve verši na tento den. Je smutné, že té lži uvěřila a ovoce snědla. Později to udělal i její manžel. (1. Mojž. 3:6) Tak vstoupily do světa hřích a smrt. (Řím. 5:12) Dopadlo to přesně tak, jak Bůh řekl – Adam a Eva zemřeli. Satan ale o smrti lhát nepřestal. Časem si vymyslel další lži. Jednou z nich je nauka, že po smrti nějaká část člověka žije dál, možná v duchovní říši. Satan touto lží v různých pozměněných podobách oklamal už nesčetné množství lidí a klame je dodnes. (1. Tim. 4:1) w19.04 16:3, 4

Děti nemají plně rozvinutou schopnost věci analyzovat, rozhodovat se a předvídat nebezpečí. Pro útočníka je tedy velmi snadné je oklamat. Říká jim nebezpečné lži, jako například, že za zneužívání si dítě může samo, že se to nesmí nikdo dozvědět, že když o tom dítě někomu řekne, nikdo ho nebude poslouchat ani to nikoho nebude zajímat a že sexuální chování mezi dospělým a dítětem je normální projev upřímné lásky. Takové lži můžou na mnoho let překroutit jeho způsob uvažování a vnímání toho, jaká je pravda. Takové dítě může vyrůstat s přesvědčením, že je narušené a nečisté a že si nezaslouží lásku a útěchu. Nepřekvapuje nás tedy, že sexuální zneužívání může oběti trvale ublížit. Žijeme v posledních dnech, v době, kdy jsou lidé „bez přirozené náklonnosti“ a kdy „ničemové a podvodníci [postupují] od špatného k horšímu“. (2. Tim. 3:1–5, 13) w19.05 20:7, 8

Jakými způsoby Ježíš lidi učil? Za prvé, učil je tím, co říkal. Jeho slova měla váhu, protože říkal pravdu o Bohu, mluvil o skutečném smyslu života a poukazoval na Boží království jako na řešení všech problémů lidstva. (Luk. 24:19) Za druhé, učil je svým příkladem. Tím, jak žil, svým následovníkům ukázal, jak by měli žít oni. (Jan 13:15) Kdy Ježíš učil? Během své služby na zemi. (Mat. 4:23) Svoje následovníky učil také krátce potom, co ho Jehova vzkřísil. Když se jednou objevil víc než 500 z nich, dal jim příkaz: „Čiňte učedníky.“ (Mat. 28:19, 20; 1. Kor. 15:6) Jako hlava sboru dával křesťanům pokyny i po svém návratu do nebe. Například někdy kolem roku 96 vedl apoštola Jana, aby povzbudil a ukáznil pomazané křesťany. (Kol. 1:18; Zjev. 1:1) w19.05 18:4, 5

Hodně lidí musí v dnešní době velmi tvrdě pracovat, aby měli na živobytí. Mnozí bratři a sestry pracují dlouhé hodiny a přitom si vydělají jenom na základní potřeby své rodiny. Bezpočet dalších křesťanů stráví každý pracovní den několik hodin na cestě do zaměstnání a zpátky. Často mají tvrdou fyzickou práci. Když se na konci dne takoví bratři a sestry vrátí domů, jsou vyčerpaní. To poslední, co by se jim v tu chvíli chtělo, je studovat. Skutečnost je ale taková, že si čas na studium – na opravdové studium Božího Slova a biblických publikací – musíme najít. Závisí na tom náš vztah s Jehovou a náš věčný život. (1. Tim. 4:15, 16) Někteří vstávají každý den brzy ráno a studují, když je doma ještě klid a mají čerstvou mysl. Jiní věnují studiu a rozjímání několik minut večer, kdy je nic neruší. w19.05 22:1, 2

K těmto změnám nedojde přes noc ani se nestanou automaticky. Je zapotřebí po mnoho let vynakládat opravdové úsilí. (2. Petra 1:5) Musíme tvrdě pracovat na tom, abychom změnili to, jací jsme uvnitř. Prvním důležitým krokem je modlitba. Měli bychom se modlit podobně jako žalmista: „Stvoř ve mně i čisté srdce, Bože, a vlož do mne nového ducha, stálého.“ (Žalm 51:10) Musíme si přiznat, že potřebujeme změnit svůj způsob myšlení, a prosit Jehovu o pomoc. Druhým důležitým krokem je rozjímání. Když denně pečlivě čteme Boží Slovo, musíme při tom do hloubky uvažovat, jaké myšlenky a pocity potřebujeme změnit. (Žalm 119:59; Hebr. 4:12; Jak. 1:25) Musíme rozpoznat jakékoli sklony, které jsou ovlivněné světskými názory. Je naprosto nezbytné si upřímně přiznat svoje slabosti a pak tvrdě pracovat na tom, abychom se jich zbavili. w19.06 24:1, 10, 12

Když děláš nějaké rozhodnutí, musíš si určit, kdy budeš pracovat na tom, abys své rozhodnutí uskutečnil, a pak se toho držet. Nečekej na ideální podmínky – ty nejspíš nikdy nepřijdou. (Kaz. 11:4) Nenech se méně důležitými věcmi obrat o čas a energii, které potřebuješ na ty důležitější. (Filip. 1:10) Pokud to jde, vyhraď si takovou dobu, kdy budeš co nejmíň vyrušován. Řekni ostatním, že se teď potřebuješ soustředit. Možná se rozhodneš, že si vypneš telefon a že e-maily a sociální sítě si necháš na později. To, čeho ses rozhodl dosáhnout, je jako cíl nějaké cesty. Pokud se opravdu chceš někam dostat, nezastaví tě to, že nějaká silnice je uzavřená a musíš zvolit jinou trasu. Podobně pokud jsme zaměření na výsledek svých rozhodnutí, jen tak lehko se nevzdáme, když se setkáme s nějakým neúspěchem nebo se věci vyvíjejí jinak, než jsme čekali. (Gal. 6:9) w19.11 48:17, 18

Co by tě mělo ke křtu motivovat? Při studiu Bible ses toho o Jehovovi hodně dozvěděl. Poznal jsi jaký je, jak přemýšlí a jak jedná. Díky tomu jsi ho začal obdivovat a zamiloval sis ho. A právě láska k Jehovovi musí být tím hlavním důvodem, proč se chceš dát pokřtít. Ke křtu by tě také mělo motivovat to, co ses dozvěděl z Bible a čemu jsi začal věřit. Připomeňme si, co řekl Ježíš, když svým následovníkům dal úkol činit učedníky. (Mat. 28:19, 20) Řekl, že noví učedníci mají být pokřtěni „ve jménu Otce a Syna a svatého ducha“. Co to znamená? Je nezbytné, abys věřil tomu, co Bible říká o Jehovovi, jeho Synu Ježíšovi a o svatém duchu. Tyto pravdy tě můžou silně ovlivnit. w20.03 11:8, 9

Jehova k Lotovi poslal anděly nejenom proto, aby ho varovali, ale také aby mu pomohli uniknout katastrofě, která Sodomu čekala. (1. Mojž. 19:12–14, 17) Podobně možná musíme varovat našeho bratra, když vidíme, že se řítí do problémů. I když biblické rady, které dostává, hned neuplatňuje, měli bychom být trpěliví. Buďme jako ti dva andělé. Spíš než abychom to s naším bratrem vzdali a odvrátili se od něj, měli bychom přemýšlet, jak mu prakticky pomoct. (1. Jana 3:18) Možná ho budeme muset obrazně řečeno chytit za ruku a pomoct mu, aby uplatnil dobré rady, které dostává. Jehova se mohl zaměřit na Lotovy chyby, ale neudělal to. Později vedl apoštola Petra, aby o Lotovi napsal, že to byl spravedlivý muž. (Žalm 130:3) Můžeme se na bratry a sestry dívat podobně, jako se Jehova díval na Lota? Když se budeme zaměřovat na jejich hezké vlastnosti, budeme s nimi mít větší trpělivost. Oni zase s větší pravděpodobností přijmou nabízenou pomoc. w19.06 26:6, 7

Pokud vláda ve tvé zemi zakáže uctívání Jehovy, možná tě napadne, jestli by ses měl přestěhovat do země, kde mu můžeš sloužit svobodně. To je osobní rozhodnutí, které za tebe nemůže udělat nikdo jiný. Některým při rozhodování pomohlo, když se zamysleli nad tím, co během pronásledování udělali křesťané v prvním století. Učedníci, kteří žili v Jeruzalémě, se rozprchli do různých částí Judeje a Samaří, a dokonce až do Fénicie, na Kypr nebo do Antiochie. (Mat. 10:23; Sk. 8:1; 11:19) Po jiné vlně pronásledování se ale apoštol Pavel rozhodl, že v oblasti, kde lidé kazatelské činnosti bránili, zůstane. (Sk. 14:19–23) Co se z těchto zpráv učíme? Každý, kdo je hlavou rodiny, musí ohledně případného přestěhování udělat vlastní rozhodnutí. Ještě než se rozhodne, měl by se modlit a důkladně přemýšlet o okolnostech své rodiny a o pozitivních a negativních důsledcích, které na ni přestěhování může mít. Druhé bychom za jejich rozhodnutí neměli soudit. w19.07 28:8, 9

Ježíš nám řekl: „Jděte ... a čiňte učedníky z lidí všech národů.“ (Mat. 28:19) A kromě toho, že zájemce učíme, co Ježíš očekává od svých učedníků, musíme ho učit, jak žít jako pravý křesťan. Když bojuje s tím, aby biblické zásady uváděl do praxe, musíme mu trpělivě pomáhat. Někteří dokážou svoje myšlení a zvyky změnit během pár měsíců, ale jiným to trvá déle. To, že trpělivost přináší dobré výsledky, je vidět z vyprávění jednoho misionáře v Peru. Říká: „Se zájemcem, který se jmenoval Raúl, jsem prostudoval dvě knihy. Pořád ale řešil vážné problémy. Měl bouřlivé manželství, mluvil sprostě a pro jeho děti bylo těžké mít k němu úctu. Chodil ale pravidelně na shromáždění, a tak jsem ho dál navštěvoval a pomáhal jemu i jeho rodině. Po víc než třech letech od našeho prvního setkání se mohl dát pokřtít.“ w19.07 29:3, 15–17

V jaké situaci apoštol Pavel byl a co dělal, když napsal dopis Filipanům? Byl v domácím vězení v Římě, a proto nemohl kázat tak, jak byl zvyklý. Přesto sloužil naplno. Mluvil o Bohu s lidmi, kteří za ním přišli, a psal dopisy do vzdálených sborů. Uvědomoval si, že stejně jako Ježíš se musí namáhat až do úplného konce. Proto přirovnal život křesťana k závodu. (1. Kor. 9:24–27) Závodník se soustředí jenom na cíl a ničím se nerozptyluje. Některé závody se dnes běží ve městě a trasa možná vede ulicemi, kde je spousta obchodů a dalších věcí, které by mohly upoutat pozornost závodníků. Dokážeš si představit, že by se závodník zastavil, protože si chce prohlédnout zboží ve výloze? Pokud chce vyhrát, tak určitě ne! Ani v závodě o život se nesmíme rozptylovat. Pokud se budeme stále soustředit na cíl a silně se namáhat jako Pavel, získáme svoji odměnu. w19.08 31:4, 7

Když se začínáme řídit Božími měřítky, pro naše příbuzné může být těžké si na všechny ty změny v našem životě zvyknout. Jako první si často všimnou toho, že s nimi už neslavíme náboženské svátky a nechceme mít nic společného s politikou. Někteří příbuzní na nás možná budou nejdřív naštvaní. (Mat. 10:35, 36) Ale neměli bychom si začít myslet, že se nikdy nezmění. Pokud jim přestaneme pomáhat, aby pochopili, čemu věříme, tak tím v podstatě dáváme najevo, že si nezaslouží získat věčný život. Jehova nám ale nedal za úkol lidi soudit – tím pověřil Ježíše. (Jan 5:22) Když jsme trpěliví, postoj našich příbuzných se nakonec možná změní. Musíme zůstat pevní a laskaví i v náročných situacích. (1. Kor. 4:12b) Možná bude nějakou dobu trvat, než naši příbuzní pochopí, jak moc je pro nás Jehova důležitý. w19.08 33:10, 13, 14

„Když přemýšlím, čím jsem si prošel, sám bych to rozhodně nezvládl.“ Řekl sis už někdy něco podobného? Mnozí z nás ano – třeba když jsme vzpomínali na to, jak jsme zápasili s nějakou vážnou nemocí nebo se museli vyrovnat se ztrátou blízkého člověka. Cítíme, že jsme to den za dnem zvládali jenom díky tomu, že nám Jehova dával svatého ducha, abychom měli „moc, která je nad to, co je normální“. (2. Kor. 4:7–9) Svatého ducha potřebujeme i k tomu, abychom dokázali odolávat vlivu tohoto zlého světa. (1. Jana 5:19) Potřebujeme ho také k boji „proti ničemným duchovním silám“. (Ef. 6:12) Jehovův svatý duch nám pomáhá tak, že nám dává sílu, abychom zvládali svoje povinnosti, i když prožíváme těžké období. Apoštol Pavel cítil, že dokáže Jehovovi sloužit i přes různé těžkosti díky tomu, že se spoléhá na „Kristovu moc“. (2. Kor. 12:9) w19.11 45:1–3

Jenom v Bibli najdeš vysvětlené, co pro tebe Ježíš udělal. Zamiluj si Ježíše. Díky tomu poroste i tvoje láska k Jehovovi. Proč to můžeme říct? Ježíš totiž dokonale odráží osobnost svého Otce. Takže čím víc se toho o Ježíšovi dozvíš, tím víc budeš Jehovovi rozumět a vážit si ho. Přemýšlej třeba o tom, jak soucitný byl Ježíš k chudým, nemocným a bezbranným lidem, na které se druzí dívali svrchu. A přemýšlej také o praktických radách, které od Ježíše dostáváš, a o tom, jak se ti díky nim zlepšil život. (Mat. 5:1–11; 7:24–27) Tvoje láska k Ježíšovi se pravděpodobně prohloubí, když budeš přemýšlet o výkupném, díky kterému nám můžou být odpuštěny hříchy. (Mat. 20:28) Když si uvědomíš, že Ježíš byl ochotný za tebe zemřít, nejspíš tě to podnítí k pokání a k tomu, že budeš Jehovu prosit o odpuštění. (Sk. 3:19, 20; 1. Jana 1:9) A když si zamiluješ Ježíše a Jehovu, přirozeně tě to bude táhnout k lidem, kteří k nim mají stejný vztah. w20.03 10:10–12

Nějaký křesťan by si mohl začít myslet, že určitou práci nejlépe zvládne on. Nebo sestra by si mohla říkat: „Můj manžel je o dost schopnější než tamten bratr!“ Ale pokud jsme pokorní, takhle uvažovat nebudeme. Můžeme se poučit z toho, jak reagoval Mojžíš, když druzí dostali odpovědné úkoly. Byl pověřený vedením izraelského národa a vážil si toho. Jak reagoval, když Jehova umožnil dalším mužům, aby sloužili spolu s ním? Nežárlil na ně. (4. Mojž. 11:24–29) Při jiné příležitosti pokorně dovolil jiným mužům, aby mu pomáhali soudit lid. (2. Mojž. 18:13–24) Izraelité už potom nemuseli tak dlouho čekat, než se jejich soudní spory vyřeší. Je z toho vidět, že Mojžíšovi víc než na jeho postavení záleželo na tom, aby se jeho národu dobře dařilo. Tím nám dal vynikající příklad! Pokud chceme být pro Jehovu opravdu užiteční, mějme na paměti, že naše pokora musí být větší než naše schopnosti. w19.09 35:13, 14

Nevíme, jakým způsobem budou národy svůj útok na Velký Babylon ospravedlňovat. Možná řeknou, že náboženství jsou překážkou míru a že se neustále vměšují do politiky. Nebo prohlásí, že náboženské organizace nashromáždily příliš mnoho bohatství a majetku. (Zjev. 18:3, 7) Až národy zaútočí, zřejmě to nebude znamenat, že zahynou všichni členové těchto náboženství. Spíš se zdá, že národy odstraní náboženské organizace. Po zničení těchto organizací si jejich bývalí členové uvědomí, že je náboženští vůdci zklamali, a nejspíš se budou snažit od těchto náboženství distancovat. Ničení Velkého Babylonu se odehraje v relativně krátké době. (Zjev. 18:10, 21) Jehova slíbil, že tyto dny zkrátí, aby „vyvolení“ přežili a pravé náboženství nebylo zničeno. (Mar. 13:19, 20) w19.10 41:4, 5

Možná jsi měla rodiče, kteří snadno vybuchli a mluvili se svými dětmi hrubě, a tak jsi vyrůstala s tím, že takhle vychovávat děti je normální. I když už znáš Jehovovy zásady, může být pro tebe těžké zůstat v klidu a mít s dětmi trpělivost, zvlášť když zlobí a ty jsi unavená. (Ef. 4:31) V takových chvílích musíš víc než kdy jindy prosit Jehovu o pomoc. (Žalm 37:5) Pro některé matky je těžké dávat svým dětem najevo lásku. Možná vyrůstaly v rodině, kde rodiče neměli ke svým dětem vřelý vztah. Pokud je to i tvůj případ, nemusíš chyby svých rodičů opakovat. Matka, která se chce podřizovat Jehovově vůli, se možná musí učit, jak svým dětem lásku projevovat. Změnit se pro ni může být těžké. Ale dá se to zvládnout! A když se to podaří, přinese to jí i celé rodině mnoho dobrého. w19.09 37:19, 20

Pokud by někdo uctíval Jehovu a zároveň by věnoval příliš mnoho času a energie tomu, aby si vydělal hodně peněz, vlastně by se snažil sloužit dvěma pánům. Nebyl by výlučně oddaný Jehovovi. Ke konci prvního století n. l. se křesťané ve sboru v Laodiceji chlubili: „Jsem bohatý a získal jsem bohatství a vůbec nic nepotřebuji.“ Jehova a Ježíš to ale viděli jinak. Ježíš jim řekl: „Jsi bídný a politováníhodný a chudý a slepý a nahý.“ Ježíš je neukáznil proto, že byli bohatí, ale proto, že jejich láska k penězům ničila jejich vztah s Jehovou. (Zjev. 3:14–17) Pokud si všimneme, že v našem srdci taková láska roste, musíme s tím rychle něco udělat. (1. Tim. 6:7, 8) Jinak bude naše srdce rozdělené a pro Jehovu bude naše uctívání nepřijatelné. Jehova totiž vyžaduje výlučnou oddanost. (5. Mojž. 4:24) w19.10 43:5, 6

Řecké slovo, které doslova znamená „unášeni“, se dá přeložit také jako „poháněni“. Podobným tvarem toho samého řeckého slova popsal Lukáš ve Skutcích loď, kterou unášel vítr. (Sk. 27:15) Když tedy apoštol Petr napsal, že pisatelé Bible byli „unášeni“, použil podle jednoho učence „úžasnou námořnickou metaforu“. Petr vlastně řekl, že tak jako loď může dorazit do cíle díky tomu, že ji pohání vítr, ti, kdo prorokovali a psali Bibli, splnili svůj úkol díky tomu, že je poháněl svatý duch. Zmíněný učenec také napsal: „Ti proroci obrazně řečeno napnuli plachty.“ Jehova udělal svůj díl práce – zajistil „vítr“ neboli svatého ducha. A ti, kdo psali Bibli, udělali zase svůj díl – řídili se tím, jak je tento duch vedl. Tak jako se loď díky příznivému větru může dostat z rozbouřeného moře do bezpečného přístavu, svatý duch nám dnes pomáhá proplouvat životními bouřemi, abychom nakonec dorazili do slíbeného nového světa. w19.11 45:7–9

Někdy jsme skleslí. Nesmíme ale dopustit, aby naše potíže byly to jediné, na co myslíme. Mohlo by se totiž stát, že zapomeneme na tu úžasnou naději, kterou nám Jehova dává. (Zjev. 21:3, 4) Pak bychom mohli kvůli sklíčenosti natolik zeslábnout, že přestaneme sloužit Jehovovi. Podívejme se, jak si pevnou víru udržuje jedna sestra ze Spojených států, která pečuje o vážně nemocného manžela. Napsala: „Naše situace je stresující a někdy jsme skleslí, ale naši naději to nijak neoslabilo. Jsem neskutečně vděčná za všechno, co od Jehovy dostáváme, abychom měli silnou víru a zůstali pozitivní. Takové rady a povzbuzení moc potřebujeme. Pomáhají nám nevzdat se a všechny ty problémy zvládnout.“ Z toho, co sestra napsala, je vidět, že sklíčenost se dá překonat! Jak? Pamatuj, že těžkosti zažíváš kvůli Satanovi. Důvěřuj, že Jehova tě bude podporovat. A buď vděčný za duchovní stravu, kterou od něj máš. w19.11 46:9, 10

Zvlášť důležité je, aby se touto zásadou řídili sboroví starší. Starší si uvědomuje, že důvěrné informace od zvěstovatelů ze sboru prozradit nesmí. Kdyby to udělal, druzí by mu přestali důvěřovat a přišel by o svou dobrou pověst. Bible říká, že ti, kdo mají ve sboru odpovědné úkoly, by se „neměli ... přetvařovat“. (1. Tim. 3:8) To znamená, že by neměli budit zdání důvěryhodnosti a přitom vyzrazovat důvěrné informace nebo šířit drby. Pokud starší svoji manželku miluje, nebude ji zatěžovat informacemi, které nepotřebuje vědět. Manželka může pomáhat manželovi udržet si dobrou pověst tím, že se ho nebude vyptávat na věci, o kterých by neměl mluvit. Když se jí to daří, nejenže tím podporuje svého manžela, ale také dává najevo úctu k těm, kteří se mu s něčím svěřili. A především dělá radost Jehovovi, protože přispívá k dobrým vztahům a jednotě ve sboru. (Řím. 14:19) w20.03 12:13, 14

V roce 1512 př. n. l., když byl na úpatí hory Sinaj postaven svatostánek, Mojžíš vedl obřad, při kterém byli Áron a jeho synové uvedeni do kněžského úřadu. (2. Mojž. 40:17; 3. Mojž. 9:1–5) Jak Jehova ukázal, že nově ustanovené kněžstvo má jeho schválení? Když Áron s Mojžíšem požehnali lidu, Jehova seslal oheň, který spálil to, co zbývalo z obětí na oltáři. (3. Mojž. 9:23, 24) Čeho Jehova dosáhl tím, že při slavnostním uvedení velekněze způsobil takovou úžasnou podívanou? Dal tím jasný důkaz, že kněžstvo z Áronova rodu má jeho plnou podporu. Když to Izraelité viděli, mohli si uvědomit, že by měli tyto kněze také plně podporovat. Týká se to nějak i nás? Ano, protože kněžstvo v Izraeli bylo jen „stínem“ mnohem významnějšího kněžstva – 144 000 kněží a králů, kteří budou s Kristem sloužit v nebi. (Hebr. 4:14; 8:3–5; 10:1) Je nepochybné, že Jehova dnes svoji organizaci vede a bohatě jí žehná. w19.11 47:13, 14, 16

Apoštol Pavel bydlel v Korintu u Aquily a Priscilly a všichni společně „pracovali, neboť byli vyučení výrobci stanů“. Když Pavel psal, že pracoval „ve dne v noci“, nemyslel tím, že nedělal nic jiného. Práci na stanech občas přerušil, například o sabatech. Ten den totiž měl příležitost mluvit o dobré zprávě se Židy, kteří v sabatu také nepracovali. (Sk. 13:14–16, 42–44; 16:13; 18:1–4) Pavel si musel nějak vydělávat, ale dbal na to, aby se pravidelně „věnoval ... svatému dílu Boží dobré zprávy“. (Řím. 15:16; 2. Kor. 11:23) Druhé povzbuzoval, aby to dělali stejně. Aquila a Priscilla tedy byli jeho „spolupracovníci v Kristu Ježíši“. (Řím. 12:11; 16:3) Korinťany vybízel, aby měli „hojnost práce v Pánově díle“. (1. Kor. 15:58; 2. Kor. 9:8) Jehova ho dokonce inspiroval, aby napsal: „Jestliže někdo nechce pracovat, ať také nejí.“ (2. Tes. 3:10) w19.12 49:12, 13

Jehova stvořil první lidi tak, že si přáli mít děti. Ale kdo by měl rozhodovat o tom, jestli budou mít manželé děti a případně kdy je budou mít? V některých kulturách se od novomanželů očekává, že budou mít děti co nejdřív. Rodina a další lidé na ně dokonce můžou vyvíjet tlak, aby se tímto zvykem řídili. Bratr Jethro z Asie říká: „Někteří ze sboru, kteří mají děti, naléhají na bezdětné páry, aby také založily rodinu.“ Jeffrey, jiný bratr z Asie, si všímá: „Bezdětní manželé někdy slyší, že až zestárnou, nikdo se o ně nepostará.“ Ale každá dvojice by se měla rozhodnout sama, jestli mít děti. Rozhodnutí je na nich, je to jejich odpovědnost. (Gal. 6:5) Přátelé a rodina samozřejmě chtějí, aby byli novomanželé šťastní. Všichni ale musí pamatovat na to, že rozhodnutí, jestli mít nebo nemít děti, je na daném manželském páru. (1. Tes. 4:11) w19.12 52:1–3

Pro někoho je těžké považovat Boha za svého Otce, protože si v porovnání s ním připadá nepatrný a bezvýznamný. Pochybuje, že by se o něj všemohoucí Bůh zajímal. Náš milující Otec Jehova ale nechce, abychom to tak brali. Dal nám život a přeje si, abychom s ním měli blízký vztah. Když o tom apoštol Pavel mluvil k lidem v Aténách, řekl, že Jehova „není daleko od nikoho z nás“. (Sk. 17:24–29) Bůh si přeje, aby za ním každý z nás přicházel se stejnou samozřejmostí, jako přichází dítě za svým milujícím a starostlivým rodičem. Pro jiné může být těžké považovat Jehovu za svého Otce kvůli tomu, že jejich vlastní otec je miloval málo nebo vůbec. Jedna sestra vzpomíná: „Můj otec byl hodně drsný člověk. Když jsem začala poznávat Bibli, bylo pro mě náročné mít blízko k nějakému Otci v nebi.“ Bojuješ s podobnými pocity? Pokud ano, nevzdávej to. I pro tebe se Jehova může stát tím nejlepším Otcem. w20.02 6:4, 5

Ježíš nás učí, že i přes naše omezené schopnosti nebo pocit, že toho děláme hrozně málo, jak stárneme, si Jehova moc váží čehokoli, co pro něj děláme. (Žalm 92:12–15; Luk. 21:2–4) Takže se zaměř na to, co dělat můžeš. Můžeš například mluvit s lidmi o Jehovovi, modlit se za svoje bratry a sestry a povzbuzovat druhé, aby mu zůstali věrní. Jehova tě považuje za svého spolupracovníka. Důvodem nejsou tvoje výkony, ale to, že jsi ochotný ho poslouchat. (1. Kor. 3:5–9) Jsme nesmírně vděční, že můžeme uctívat Jehovu, který svoje služebníky považuje za drahocenné. Stvořil nás proto, abychom dělali, co si přeje. Takže když ho uctíváme, jsme v životě šťastní. (Zjev. 4:11) I když nás svět možná považuje za bezcenné, Jehova se za nás nestydí. (Hebr. 11:16, 38) Když nám bere sílu a radost nějaké onemocnění, finanční problémy nebo pokročilý věk, pamatujme, že nic nás nemůže oddělit od lásky našeho nebeského Otce. (Řím. 8:38, 39.) w20.01 3:16, 18, 19

Se závistí můžeme bojovat tak, že budeme pracovat na pokoře a spokojenosti. Díky těmto vlastnostem nebude mít prostor růst. Pokora nám pomůže, abychom si o sobě nemysleli příliš. Pokorný člověk si nemyslí, že si zaslouží něco lepšího než ostatní. (Gal. 6:3, 4) Spokojený člověk je rád za to, co má, a nesrovnává se s ostatními. (1. Tim. 6:7, 8) Ten, kdo je pokorný a spokojený, má radost, když druhé potká něco dobrého. Pokud si chceme vypěstovat pokoru a spokojenost, abychom druhým nezáviděli, potřebujeme pomoc Božího ducha. (Gal. 5:16; Filip. 2:3, 4) Ten nám pomůže prozkoumat naše nejskrytější myšlenky a pohnutky. S Boží pomocí dokážeme škodlivé myšlenky a pocity vyměnit za ty dobré. (Žalm 26:2) w20.02 8:8, 9

Zasvěcení se Bohu je slavnostní slib a Jehova očekává, že ho budeš dodržovat. Zůstaň proto v úzkém kontaktu se sborem. Bratři a sestry ve sboru jsou teď tvoje duchovní rodina. Když budeš pravidelně na shromáždění, budete mít k sobě stále blíž. Každý den si čti Bibli a přemýšlej o ní. (Žalm 1:1, 2) Myšlenky z Bible tak na tebe budou působit. Nezapomínej se modlit. (Mat. 26:41) Díky upřímným modlitbám budeš mít čím dál pevnější vztah s Jehovou. Dávej „na první místo Království“. (Mat. 6:33) Můžeš to dělat tak, že kazatelské službě vyhradíš důležité místo ve svém životě. Když budeš o dobré zprávě mluvit pravidelně, udržíš si pevnou víru. Jakékoli trápení v tomto světě „trvá jen chvilku a je lehké“. (2. Kor. 4:17) Zasvěcení se Bohu a křest ti ale otevírají dveře ke šťastnějšímu životu teď a ke „skutečnému životu“ v budoucnosti. Stojí to tedy za to? Stoprocentně! (1. Tim. 6:19) w20.03 11:19–21

Pokud člověk, se kterým studuješ, nedělá ve svém životě změny, budeš se muset v určité chvíli zamyslet, jestli studium neukončit. Když to zvažuješ, zeptej se sám sebe: Dělá můj zájemce změny přiměřeným tempem? Začíná „dodržovat“ to, co se učí, neboli podle toho žít? (Mat. 28:20) Je škoda, že někteří zájemci jsou jako Izraelité v Ezekielově době. Jehova mu o nich řekl: „Jsi pro ně jako ten, kdo zpívá písně o lásce, kdo má krásný hlas a dobře hraje na lyru. Uslyší tvá slova, ale nikdo se jimi nebude řídit.“ (Ezek. 33:32) Může pro nás být těžké někomu říct, že už s ním dál nebudeme studovat. Ale „zbývá už jen málo času“. Než abychom věnovali čas studiu, které nikam nevede, je lepší snažit se najít někoho, kdo má „správný postoj vedoucí k věčnému životu“. (Sk. 13:48) w20.01 1:17, 20

Většina takzvaných křesťanských církví nevyučuje to, co říká Bible, tedy že lidé, kteří poslouchají Boha, budou jednou žít věčně na zemi. (2. Kor. 4:3, 4) Učí, že po smrti jdou všichni dobří lidé do nebe. O malé skupině badatelů Bible, která koncem 19. století vydávala Strážnou věž, to ale neplatilo. Chápali, že Bůh znovu udělá na zemi ráj a že miliony poslušných lidí budou žít tady na zemi, ne v nebi. Nějakou dobu ale trvalo, než jasně pochopili, kdo to vlastně bude. Badatelé Bible při svém studiu také pochopili, že někteří lidé budou „koupeni ze země“, aby vládli v nebi s Ježíšem. (Zjev. 14:3) Zjistili, že tuto skupinu má tvořit 144 000 horlivých a oddaných křesťanů, kteří za svého života na zemi věrně sloužili Bohu. w19.09 39:4, 5