Listopad

Hodně lidí, které dnešní společnost považuje za moudré, by se biblickému názoru na sebe sama vysmálo. Řekli by, že kdybychom ostatní považovali za nadřazené, byli bychom zranitelní a druzí by toho využili. Ale jaké ovoce nese sobecký postoj, který propaguje Satanův svět? Jsou sobečtí lidé šťastní? Mají šťastné rodiny a opravdové přátele? Mají blízký vztah s Bohem? Když to zhodnotíš, co vede k lepším výsledkům – řídit se moudrostí světa, nebo Boží moudrostí? (1. Kor. 3:19) Ten, kdo se řídí radami lidí, které tento svět považuje za moudré, je jako turista, který se ptá na cestu jiného turisty, a přitom jsou oba ztracení. Ježíš o „moudrých“ lidech, kteří žili v jeho době, řekl: „Jsou to slepí vůdci. Jestliže tedy vede slepý slepého, oba spadnou do jámy.“ (Mat. 15:14) Je to skutečně tak: Moudrost tohoto světa je v Božích očích hloupostí. w19.05 21:14–16

V posledních letech počet těch, kdo na Památné slavnosti jedí chléb a pijí víno, roste. Mělo by nás to znepokojovat? Ne. „Jehova zná ty, kdo mu patří.“ (2. Tim. 2:19) Jehova přesně ví, kdo z křesťanů je pomazaný. Bratři, kteří na Památné slavnosti počítají ty, kdo jedí chléb a pijí víno, to ale vědět nemůžou. Jsou tedy započítáni i ti, kdo pomazaní nejsou, přestože si to myslí. Například někteří křesťané nějakou dobu symboly přijímali a pak přestali. Jiní možná mají nějaké duševní problémy, a proto věří, že budou vládnout s Kristem v nebi. Takže nevíme, kolik pomazaných na zemi doopravdy zbývá. Až Ježíš přijde, aby shromáždil pomazané do nebe, budou žít na mnoha místech na zemi. Bible sice naznačuje, že během posledních dnů bude z pomazaných zbývat na zemi malý počet, ale neříká nic o tom, kolik jich tu na začátku velkého soužení bude. (Zjev. 12:17) w20.01 5:11–13

V příběhu o marnotratném synovi nám Ježíš ukázal, jakým je Jehova starostlivým otcem. (Luk. 15:11–32) Otec v Ježíšově vyprávění nepřestal doufat, že se jeho syn vrátí. Když to nakonec udělal, otec ho nadšeně přivítal. Pokud jsme se od Jehovy vzdálili a je nám to upřímně líto, můžeme si být jistí, že náš milující Otec na nás čeká a je připravený nás přivítat zpátky. Náš Otec napraví všechny škody, které Adam způsobil. Po jeho vzpouře se Jehova rozhodl, že vybere 144 000 lidí, aby s jeho Synem sloužili v nebi jako králové a kněží. Ježíš a jeho spoluvládci budou lidem pomáhat, aby v novém světě získali dokonalost. Těm, kdo zůstanou Bohu věrní i při závěrečné zkoušce, Bůh daruje věčný život. Po celé zemi pak budou žít dokonalí Boží synové a dcery. Náš nebeský Otec z toho bude mít velkou radost. Bude to nádherná doba! w20.02 6:17–19

Každý z nás by si měl položit otázku: Jsou změny, které dělám, abych napodoboval Krista, jenom povrchní, nebo opravdu měním svoje srdce a mysl? Z Ježíšových slov zapsaných v Matoušovi 12:43–45 vidíme, co je třeba udělat. Učíme se z nich jednu důležitou pravdu: Nestačí jenom zbavit se špatných myšlenek. Musíme to prázdno vyplnit myšlenkami, které se Bohu líbí. Je možné změnit naše základní sklony, tedy to, kým opravdu jsme? Boží Slovo na to odpovídá: „Měli byste obléci novou osobnost, jež byla stvořena podle Boží vůle v pravé spravedlnosti a věrné oddanosti.“ (Ef. 4:24) To, kým jsme uvnitř, tedy změnit můžeme, ale není to jednoduché. Je k tomu zapotřebí víc než jenom potlačovat špatné touhy a jednání. Musíme „být obnoveni v síle, která podněcuje [naši] mysl“, tedy změnit způsob svého myšlení. Znamená to změnit svoje touhy, sklony a pohnutky. K tomu je zapotřebí vytrvalé úsilí. w19.06 24:6, 7

Jehova měl s Lotem soucit a poslal anděly, aby ho i s rodinou zachránili. Lot ale „stále otálel“. Andělé ho museli chytit za ruku a pomoct jemu i jeho rodině z města utéct. (1. Mojž. 19:15, 16) Potom mu řekli, aby utekl do hor. Ale místo aby Jehovu poslechl, prosil, aby mohl utéct do nedalekého města. (1. Mojž. 19:17–20) Jehova mu trpělivě naslouchal a dovolil mu to. Později začal mít Lot ze života v tom městě strach a přestěhoval se do hor – přesně do té oblasti, kam ho Jehova poslal už předtím. (1. Mojž. 19:30) Jehova dal najevo opravdu výjimečnou trpělivost! Stejně jako Lot i někdo z naší duchovní rodiny může udělat špatné rozhodnutí a způsobit si tak vážné problémy. Kdyby se to stalo, jak bys reagoval? Mohli bychom mít sklon říct mu, že sklízí, co zasel, a byla by to pravda. (Gal. 6:7) Můžeme ale udělat něco lepšího. Můžeme mu pomoct podobným způsobem, jakým Jehova pomohl Lotovi. w19.06 26:3–5

Když nám nepřátelé zakážou uctívat Jehovu, doufají, že budeme mít strach mu sloužit. Kromě samotného zákazu o nás můžou šířit falešné zprávy, posílat k nám policisty na domovní prohlídky, vláčet nás k soudu, a dokonce některé z nás zavřít do vězení. Doufají, že když se jim podaří některé bratry a sestry uvěznit, naženou nám hrůzu. Pokud bychom dovolili, aby nás strach ochromil, mohli bychom si uctívání Jehovy v podstatě zakázat sami. Nechtěli bychom být jako lidé, o kterých se píše ve 3. Mojžíšově 26:36 a 37. Nedovolíme, aby nás strach zpomalil nebo zastavil v duchovních činnostech. Naprosto důvěřujeme Jehovovi a nepodléháme panice. (Iz. 28:16) V modlitbách prosíme Jehovu, aby nás vedl. Víme, že díky jeho pomoci nám ani ta nejmocnější lidská vláda nemůže zabránit, abychom našeho Boha dál věrně uctívali. Spíš než aby nás pronásledování zastrašilo, může nás podnítit, abychom Jehovovi sloužili víc. w19.07 28:6, 7

I když se zdá, že tvoje služba nepřináší výsledky, neztrácej naději, že budoucí učedníky najdeš. Vzpomeň si, že Ježíš přirovnal naši práci k rybaření. Rybářům může trvat hodiny, než chytí nějaké ryby. Často rybaří pozdě v noci nebo brzy ráno a někdy se musí plavit daleko. (Luk. 5:5) Podobně někteří zvěstovatelé spoustu hodin trpělivě „rybaří“ v různou dobu a na různých místech. Proč? Protože tak mají šanci, že budou mluvit s více lidmi. Ti, kdo vynaloží nějaké úsilí navíc, jsou často odměněni tím, že potkají někoho, koho naše poselství zajímá. Mohl bys tomu, abys potkal víc lidí, přizpůsobit dobu, kdy chodíš do služby, a místa, kde sloužíš? Proč při vedení biblického studia potřebujeme trpělivost? Jedním důvodem je to, že nestačí zájemci jenom pomoct, aby poznal biblickou pravdu a zamiloval si ji. Musíme mu pomoct, aby poznal a zamiloval si také autora Bible, Jehovu. w19.07 29:14, 15

Někteří z nás možná musí překonávat pocity viny kvůli hříchům, kterých se kdysi dopustili. Pokud s tím bojuješ i ty, co kdyby sis udělal studijní projekt na Kristovu výkupní oběť? Když budeš o něčem tak povzbuzujícím studovat, rozjímat o tom a modlit se, můžeš udělat hodně pro to, aby tě zbytečné pocity viny přestaly tížit. Možná tě dokonce hříchy, které ti Jehova už odpustil, přestanou trápit úplně. Co dalšího se učíme od Pavla? Někteří z nás se vzdali slibné kariéry, protože chtěli pro Jehovu dělat víc. Pokud je to i tvůj případ, možná bude nutné zapomenout na věci za sebou a neříkat si, jak by sis teď žil, kdybys tu šanci nezahodil. (4. Mojž. 11:4–6; Kaz. 7:10) Mezi „věci za sebou“ bychom dokonce někdy měli zařadit i to, co jsme pro Jehovu dělali, nebo zkoušky, které jsme zvládli. Pochopitelně když vzpomínáme na to, jak nám Jehova během let pomáhal, přibližuje nás to k němu. Nikdy ale nechceme mít pocit, že už jsme si to svoje pro Jehovu odpracovali. (1. Kor. 15:58) w19.08 31:5, 6

K Jehovovi se můžeme s úctou modlit kdykoli a kdekoli. Nikdy není tak zaneprázdněný, že by neměl čas si nás vyslechnout. Je tu vždycky pro nás a zajímá ho, co mu chceme říct. Když si to všechno uvědomujeme, máme k němu blíž. Jeden Boží služebník řekl: „Miluji Jehovu, protože slyší můj hlas.“ (Žalm 116:1) Náš Otec naše modlitby nejen slyší, ale také na ně reaguje. Apoštol Jan nás ujišťuje, že „nás Bůh slyší, ať prosíme o cokoli v souladu s jeho vůlí“. (1. Jana 5:14, 15) Je pravda, že Jehova na naše modlitby vždycky neodpoví tak, jak čekáme. Ví, co je pro nás nejlepší, a tak nám někdy to, o co ho prosíme, nedá. Jindy se možná rozhodne, že bude dobré, abychom nějakou dobu počkali. (2. Kor. 12:7–9) Jehova nám dává to, co potřebujeme. Od všech otců očekává, že se budou starat o svoji rodinu, a sám to také dělá. (1. Tim. 5:8) Zajišťuje svým dětem věci, které potřebují k životu. Nechce, abychom si dělali zbytečné starosti o jídlo, oblečení a bydlení. (Mat. 6:32, 33; 7:11) A jako milující rodič se postaral, aby nám nic nechybělo ani v budoucnu. w20.02 6:10–12

Ne všichni křesťané s nadějí na život v nebi patří k „věrnému a rozvážnému otroku“. (Mat. 24:45–47) Stejně jako v prvním století i dnes Jehova s Ježíšem používají několik bratrů, aby sytili neboli vyučovali mnoho lidí. Sepsáním Křesťanských řeckých písem Jehova pověřil jenom několik pomazaných křesťanů. A dnes má jen několik pomazaných křesťanů odpovědnost dávat Božímu lidu „pokrm v pravý čas“. Jehova rozhodl, že většina jeho lidu bude žít věčně na zemi a že malá skupina bude v nebi vládnout s Ježíšem. Jehova dává odměnu všem svým služebníkům – „Židovi“ i „deseti mužům“ – a od všech vyžaduje, aby poslouchali ty samé zákony a byli mu věrní. (Zech. 8:23) Všichni musí být pokorní. Všichni mu musí sloužit společně a jednotně. A všichni musí pracovat na tom, aby ve sboru byly dobré vztahy. Stále víc se blížíme ke konci tohoto systému, a tak dál služme Jehovovi a následujme Krista jako „jedno stádo“. w20.01 5:15, 16

Naše příbuzné nemůžeme nutit, aby přijali dobrou zprávu. Ale můžeme udělat něco pro to, aby o tom, co je v Bibli, chtěli přemýšlet. (2. Tim. 3:14, 15) Nech za sebe mluvit svoje chování. Na naše příbuzné většinou víc zapůsobí to, co děláme, než to, co říkáme. Vytrvej. Jehova nám jde příkladem. „Znovu a znovu“ dává lidem možnost, aby přijali dobrou zprávu a získali život. (2. Par. 36:15) A apoštol Pavel řekl Timoteovi, aby druhým nepřestával pomáhat. Protože když to bude dělat, zachrání sebe i ty, kdo mu naslouchají. (1. Tim. 4:16) Svoji rodinu milujeme, a proto chceme, aby se dozvěděli o úžasných věcech z Božího Slova. w19.08 33:2, 8, 9

Je dobré mít na paměti, že když už si někdo najde čas na to, aby nás usměrnil, asi jsme udělali větší chybu, než si myslíme. Možná zjistíme, že v první chvíli máme sklon radu odmítnout. Mohli bychom kritizovat toho, kdo nám ji dal, nebo způsob, jakým ji dal. Pokud jsme ale pokorní, budeme se snažit zareagovat správně. Pokorný člověk si usměrnění váží. Uveďme si přirovnání. Představ si, že jsi na shromáždění. Potom co sis popovídal s několika spoluvěřícími, tě jeden z nich vezme stranou a taktně tě upozorní, že máš na zubech nějaké jídlo. Určitě by ti bylo trapně. Ale nebyl bys zároveň vděčný, že ti to řekl? Vlastně by sis přál, aby ti to někdo řekl už dřív. Podobně bychom měli projevit pokoru a být vděční bratrovi nebo sestře za to, že nás usměrní, když to potřebujeme. Takového člověka považujme za svého přítele, ne za nepřítele. (Přísl. 27:6; Gal. 4:16) w19.09 35:11, 12

Matkám svěřil Jehova v rodině důležitou úlohu a dal jim určitou míru autority nad dětmi. Matka může děti hluboce ovlivnit na celý život. (Přísl. 22:6) Podívejme se, co se matky můžou naučit od Ježíšovy matky Marie. Marie velmi dobře znala Písmo. Vybudovala si k Jehovovi hlubokou úctu a vytvořila si s ním pevné přátelství. Ochotně se podřídila Jehovově vůli, i když to znamenalo, že se jí úplně změní život. (Luk. 1:35–38, 46–55) Jako matka můžeš Marii napodobovat různými způsoby. Za prvé tak, že si udržuješ přátelství s Jehovou osobním studiem Bible a modlitbami. Za druhé tak, že jsi ochotná ve svém životě dělat změny, aby ses Jehovovi líbila. w19.09 37:17–19

Apoštol Jan dostal strhující prorocké vidění. Andělům v něm bylo řečeno, aby zadrželi ničivé větry velkého soužení, dokud nebude s konečnou platností zapečetěna skupina Božích otroků. (Zjev. 7:1–3) Tvoří ji 144 000 těch, kdo budou s Ježíšem vládnout v nebi. (Luk. 12:32; Zjev. 7:4) Pak se Jan zmínil o jiné skupině. Byla velmi početná. Uviděl „velký zástup, který žádný člověk nemohl sečíst, ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků, jak stojí před trůnem a před Beránkem“. (Zjev. 7:9–14) Představ si, jakou musel mít Jan radost, když se dozvěděl, že jednou bude Boha správně uctívat takové množství lidí! Toto vidění nepochybně posílilo Janovu víru. A tím spíš může posílit naši víru. Vždyť žijeme v době, kdy se toto vidění splňuje! Sledujeme, jak se shromažďují miliony těch, kdo mají naději, že přežijí velké soužení a budou žít věčně na zemi. w19.09 39:2, 3

Představ si, že národy právě vydaly dlouho očekávané prohlášení „mír a bezpečnost“. Možná se chlubí, že svět nikdy nebyl bezpečnější. Chtějí nás přesvědčit, že mají situaci ve světě pod kontrolou. Rozhodně ale nemají pod kontrolou to, co bude následovat! Velký Babylon bude zničen! (Zjev. 17:5, 15–18) Bůh je podnítí, aby uskutečnily jeho úmysl. Co má v úmyslu? Zničit všechna falešná náboženství, včetně křesťanských církví. Podnítí k tomu „deset rohů“ červeně zbarveného divokého zvířete. „Deset rohů“ představuje všechny politické síly, které podporují „divoké zvíře“ – Organizaci spojených národů. (Zjev. 17:3, 11–13; 18:8) Až tyto politické síly zaútočí na falešné náboženství, bude to signál, že začalo velké soužení. Bude to náhlá a šokující událost, která zasáhne celý svět. w19.10 41:1, 3

Diotrefes, který žil v prvním století, záviděl bratrům, kteří měli na starost sbor. Chtěl mít ve sboru nejdůležitější postavení. Šířil tedy o apoštolu Janovi a jiných odpovědných bratrech zlomyslné řeči, aby k nim druzí ztratili úctu. (3. Jana 10) I když bychom nezašli tak daleko jako Diotrefes, mohlo by se stát, že začneme závidět spoluvěřícímu, který dostal náš vysněný úkol – zvlášť pokud máme pocit, že bychom ho zvládli stejně dobře nebo ještě líp. Závist je jako škodlivý plevel. Pokud zakoření v našem srdci, je velmi těžké se jí zbavit. Živnou půdou jsou pro ni další negativní vlastnosti, jako například soutěživost, pýcha a sobectví. Závist může zadusit růst dobrých vlastností, jako je láska, soucit a laskavost. Jakmile si všimneme, že v našem srdci raší, musíme ji vytrhnout i s kořeny. w20.02 8:6, 7

Apoštol Pavel tím vyjádřil, že musí bojovat s nějakým osobním problémem, který mu způsobuje hodně bolesti. Řekl o něm, že je to „Satanův anděl“, který ho stále fackuje. Je dost možné, že obrazný osten Pavlovi do těla nezabodl Satan nebo démoni, tedy že jeho těžkosti přímo nezpůsobili. Když si ale tito zlí tvorové „ostnu“ všimli, možná se ho snažili jakoby zarazit hlouběji, aby to Pavla víc bolelo. Jak na to zareagoval? Pavel nejdřív chtěl, aby ho Jehova „ostnu“ zbavil. Napsal: „Třikrát [jsem] snažně prosil Pána, aby to ode mne odešlo.“ Navzdory těmto modlitbám osten v jeho těle zůstal. Znamená to, že Jehova Pavlovy modlitby nevyslyšel? To ne, Jehova na ně odpověděl. Sice problém neodstranil, ale dal Pavlovi sílu ho překonat. Řekl mu: „Má moc se zdokonaluje ve slabosti.“ (2. Kor. 12:8, 9) A díky Boží pomoci dokázal Pavel dál žít s radostí a vnitřním klidem. (Filip. 4:4–7) w19.11 45:4, 5

Jehova si zaslouží, abychom mu byli výlučně oddaní, protože je náš stvořitel a dal nám život. (Zjev. 4:11) Je tu ale jedno nebezpečí. I když Jehovu milujeme a máme k němu úctu, některé věci v našem životě nám můžou zabránit, abychom byli oddaní jedině jemu. Když v Bibli čteme o tom, že je někdo oddaný Jehovovi, ukazuje to, že Jehovu hluboce miluje. Když jsme mu výlučně oddaní, budeme uctívat jen jeho. Nikoho a nic nepustíme v našem srdci na Jehovovo místo. (2. Mojž. 34:14) Naše oddanost Jehovovi není slepá. Proč to můžeme říct? Vychází totiž z faktů, které jsme se o něm dozvěděli. Obdivujeme jeho krásné vlastnosti. Víme, co se mu líbí a co se mu nelíbí, a ztotožňujeme se s tím. Rozumíme tomu, jaký má s lidmi záměr, a žijeme podle toho. Je pro nás ctí, že nám dovoluje být jeho přáteli. (Žalm 25:14) Každá podrobnost, kterou se o našem Stvořiteli dozvíme, nás k němu přibližuje. (Jak. 4:8) w19.10 43:1–3

Dnes naši spoluvěřící zažívají nejrůznější těžkosti. Mnohé například postihují katastrofy, ať už přírodní, nebo způsobené lidmi. Když k tomu dojde, někteří z nás mají možnost přijmout tyto bratry a sestry k sobě domů. Jiní jsou schopní pomoct finančně. Ale všichni můžeme prosit Jehovu, aby jim pomáhal. Když zjistíme, že je někdo z bratrů nebo sester skleslý, možná nevíme, co říct nebo jak reagovat. Každý z nás ale má co nabídnout. Například si na našeho přítele můžeme udělat čas a být s ním. Můžeme ho s pochopením vyslechnout. A můžeme se s ním podělit o biblický verš, který máme rádi a který nás povzbuzuje. (Iz. 50:4) Nejdůležitější je, abys byl k dispozici, když tě přátelé potřebují. Musíme být rozhodnutí si už dnes s bratry a sestrami vytvářet a udržovat pevné vztahy. Přátelství, která jsme si vytvořili, přečkají nejen konec tohoto systému, ale budou trvat věčně. w19.11 44:18, 19

Dobrovolnou oběť člověk dával Jehovovi z lásky. Maso obětovaného zvířete pak jedl ten, kdo oběť přinesl, jeho rodina a kněží. Některé části obětovaných zvířat ale patřily výhradně Jehovovi. Které to byly? Jehova považoval za nejlepší část tuk. Stanovil, že i některé další části zvířete, například ledviny, mají zvláštní hodnotu. (3. Mojž. 3:6, 12, 14–16) Jehovu tedy moc těšilo, když tyto části a tuk svých dobrovolných obětí dávali Izraelité jemu. Ten, kdo přinášel takovou oběť, ukazoval, že si přeje dát Bohu to nejlepší. Podobně Ježíš ochotně dal Bohu to nejlepší – tím, že mu sloužil celou duší a z lásky. (Jan 14:31) Konat Boží vůli pro něj bylo potěšením. (Žalm 40:8) Jehova byl určitě šťastný, když viděl, že mu Ježíš slouží tak rád! w19.11 47:9, 10

V Božím Slově se píše, že po šesti „dnech“, kdy Jehova tvořil zemi, s touto činností přestal. (1. Mojž. 2:2) Protože ho ale práce těší, na jiných věcech „stále pracuje“. (Jan 5:17) Tak jako Jehova věnoval sedmý den odpočinku, i Izraelité měli sedmý den odpočívat při každotýdenním sabatu. Bůh o sabatu řekl, že je symbolem zvláštního vztahu mezi ním a izraelským národem. (2. Mojž. 31:12–14) Pracovat nesměli dospělí, děti, otroci, a dokonce ani hospodářská zvířata. (2. Mojž. 20:10) Sabat dával lidem příležitost víc se zabývat duchovními věcmi. Spousta náboženských vůdců v Ježíšově době ale zákon o sabatu vykládala extrémně přísným způsobem. Například tvrdili, že v sabatu člověk ani nesmí utrhnout pár klasů obilí nebo uzdravit někoho nemocného. (Mar. 2:23–27; 3:2–5) Takové názory neodpovídaly tomu, co chtěl Bůh, a Ježíš to lidem jasně říkal. w19.12 49:8, 9

Čím víc toho o Jehovových vlastnostech víme, tím lépe se mu můžeme přiblížit v tom, jací jsme. David svého nebeského Otce dobře poznal, a tak se od něj hodně naučil o tom, jak jednat s druhými. Díky tomu, že měl s Jehovou tak dobrý vztah, se stal jedním z nejmilovanějších izraelských králů a zároveň měřítkem, podle kterého Jehova hodnotil jiné izraelské krále. (1. Král. 15:11; 2. Král. 14:1–3) Co se z toho učíme? I my bychom měli Boha napodobovat. Když pracujeme na tom, aby se naše osobnost podobala té jeho, prokazujeme, že jsme jeho děti. (Ef. 4:24) Vždycky budeme mít dost toho, co se o Jehovovi můžeme dozvídat. (Kaz. 3:11) Nejdůležitější ale není, kolik toho víme. Záleží na tom, jestli to ovlivňuje náš život. Pokud se to, co se dozvíme, snažíme uplatňovat a našeho milujícího Otce napodobovat, on k nám bude mít stále blíž. (Jak. 4:8) Ve svém Slově nás ujišťuje, že nikdy neopustí ty, kdo ho hledají. w19.12 51:20, 21, 23

Jákob miloval všechny své syny, ale 17letého Josefa měl zvlášť rád. Co na to Josefovi bratři? Záviděli mu a začali ho nenávidět. Nakonec ho prodali do otroctví a svému otci lhali, že ho zabilo divoké zvíře. Kvůli závisti narušili pokoj v rodině a svému otci způsobili velkou bolest. (1. Mojž. 37:3, 4, 27–34) Závist je nebezpečná, protože patří mezi „skutky těla“. Ty můžou člověka připravit o naději, že zdědí Boží království. (Gal. 5:19–21) Závist často přináší škodlivé ovoce, jako je nepřátelství, spory a výbuchy hněvu. Z toho, co udělali Josefovi bratři, je vidět, že závist může zničit vztahy a narušit pokoj v rodině. I když bychom nikdy neudělali to, co oni, všichni máme nedokonalé a zrádné srdce. Není tedy divu, že občas musíme se závistí bojovat. w20.02 8:1–3

Jehova vzal Mojžíšovi něco ze svatého ducha a dal ho izraelským starším, kteří se shromáždili u stanu setkávání. Mojžíš se pak dozvěděl, že svatého ducha dostali i dva starší, kteří ke stanu nepřišli, a začali se chovat jako proroci. Jak reagoval, když mu Jozue řekl, aby jim v tom zabránil? Mojžíš těm dvěma mužům nezáviděl, že to pro ně Jehova udělal. Byl pokorný a měl z toho radost. (4. Mojž. 11:24–29) Co se od Mojžíše můžeme naučit? Pokud jsi sborový starší, stalo se ti už někdy, že jsi byl požádán, abys někoho zaškolil na práci, kterou děláš ty a která tě baví? Pokud jsi pokorný jako Mojžíš, nebudeš v něm vidět soupeře. Naopak budeš rád, že mu můžeš pomoct. w20.02 8:9–11

Nemoc nás může citově vysávat. Možná je nám trapně, když si lidé všimnou našeho omezení nebo když jsme závislí na pomoci jiných. A i když druzí o naší nemoci nevědí, můžeme se cítit zahanbení, že už nemůžeme dělat to, co dřív. Jehova nám ale v takové tíživé situaci dodává sílu. Jak? Jehova nechal do Bible zapsat spoustu „dobrých slov“, která nám připomínají, že i tak mu na nás záleží. (Žalm 31:19; 41:3) Prostřednictvím nich nám Jehova pomůže bojovat s negativními pocity, které nás kvůli nemoci pronásledují. Můžeš se spolehnout, že Jehova ví, čím procházíš. Úpěnlivě ho pros, aby ti pomohl dívat se na svoji situaci správným způsobem. Pak v Bibli hledej „dobrá slova“ od Jehovy, která tam pro tebe nechal zapsat. Zaměř se na pasáže, které ukazují, jak moc si Jehova váží svých služebníků. Když to budeš dělat, uvidíš, že Jehova je laskavý ke všem, kdo mu věrně slouží. (Žalm 84:11) w20.01 3:9, 10, 12

Izák byl bohatý muž a Filištíni mu záviděli, že se mu daří. (1. Mojž. 26:12–14) Dokonce zasypali hlínou studny, ze kterých napájel svá stáda. (1. Mojž. 26:15, 16, 27) I dnes někteří lidé závidí těm, kdo mají víc majetku než oni. Nejenže chtějí mít věci, které mají druzí, ale také si přejí, aby je ti druzí neměli. Židovští náboženští vůdci záviděli Ježíšovi, protože byl u lidí velmi oblíbený. (Mat. 7:28, 29) Byl Božím představitelem a učil lidi pravdu. Přesto o něm náboženští vůdci šířili lži a pomluvy, aby mu zničili pověst. (Mar. 15:10; Jan 11:47, 48; 12:12, 13, 19) Co se z toho můžeme naučit? Je nutné bojovat proti sebemenšímu sklonu závidět lidem, které mají bratři a sestry ve sboru pro jejich vlastnosti rádi. Měli bychom se naopak snažit jejich laskavé chování napodobovat. (1. Kor. 11:1) w20.02 8:4, 5

Představ si, že žiješ před asi 2 500 lety v Persii a chceš mluvit s králem. Ani tě ale nenapadne, že by ses před ním objevil bez jeho předchozího svolení. Kdybys to udělal, mohlo by tě to stát život. Jsme moc vděční, že Jehova není jako perský král. Můžeme s ním mluvit kdykoli. Chce, abychom se na něj nebáli obracet. Má sice takové tituly jako Vznešený stvořitel, Svrchovaný pán a Všemohoucí, ale přeje si, abychom ho důvěrně oslovovali „Otče“. (Mat. 6:9) Je krásné, že Jehova chce, abychom k němu měli tak blízko! Nazývat Jehovu naším Otcem je namístě – vždyť od něj máme život. (Žalm 36:9) A protože je naším Otcem, měli bychom ho poslouchat. Pokud to děláme, získáme úžasnou odměnu. (Hebr. 12:9) K té patří věčný život v nebi nebo na zemi. w20.02 6:1–3

Naším cílem je pomáhat zájemcům, aby duchovně rostli. (Ef. 4:13) Když někdo začne studovat Bibli, jde mu asi hlavně o to, co to dá jemu. Jak ale jeho láska k Jehovovi sílí, začne nejspíš přemýšlet o tom, jak by mohl pomáhat druhým, včetně těch, kdo už jsou součástí sboru. (Mat. 22:37–39) Až přijde správný čas, nezdráhej se mu vysvětlit, že má úžasnou možnost podpořit Jehovovu organizaci finančně. Uč svého zájemce, jak si poradit s problémy. Představ si, že člověk, se kterým studuješ a který už je nepokřtěným zvěstovatelem, ti řekne, že se ho někdo ze sboru dotkl. Místo abys je rozsoudil, co kdybys mu vysvětlil, jaké má podle Bible možnosti? Může se rozhodnout, že dotyčnému bratrovi odpustí a na všechno zapomene. Pokud to ale nedokáže, měl by si s ním klidně a laskavě popovídat s cílem usmířit se. (Srovnej s Matoušem 18:15.) Pomoz zájemci připravit si, co by mohl říct. w20.01 1:14, 15

Když se k Jehovovi modlíme o odpuštění, přijmeme ukáznění a tvrdě pracujeme na tom, abychom svoje chyby neopakovali, dáváme najevo, jak nám na vztahu s ním záleží. Tyto tři kroky nám pomůžou znovu získat vnitřní klid. Když pamatujeme na to, že „Jehova je blízko těm, kdo mají ztrápené srdce, a ty, kdo jsou zdrcení, zachraňuje“, dodá nám to hodně síly. (Žalm 34:18) Můžeme očekávat, že jak se poslední dny blíží ke svému závěru, bude stresujících situací spíš přibývat. Když tě začne něco trápit, hned popros Jehovu o pomoc. Pečlivě studuj Bibli. Uč se z toho, co zažila Hana, apoštol Pavel a král David. Modli se k nebeskému Otci, aby ti pomohl přijít na to, co tě stresuje. (Žalm 139:23) Nech ho, aby nesl tvoje břemena – zvlášť ta, se kterými ty sám nemůžeš moc udělat. Díky tomu zažiješ to, co jeden Boží služebník ze starověku, který Jehovovi zpíval: „Když mě přemáhala úzkost, utěšoval jsi mě a uklidňoval.“ (Žalm 94:19) w20.02 9:17, 20, 21

Řecké slovo přeložené jako „inspirované Bohem“ doslova znamená „vdechnuté Bohem“. Pomocí svého ducha Bůh jakoby vdechl své myšlenky do mysli mužů, kteří psali Bibli. Když si přečteme něco z Bible a pak o tom přemýšlíme, vstřebáváme do své mysli a svého srdce Boží myšlenky. Ty nás motivují, abychom měnili svůj život tak, aby se líbil Jehovovi. (Hebr. 4:12) Pokud chceme sílu Božího ducha využívat naplno, musíme Bibli studovat pravidelně a do hloubky o ní přemýšlet. Pak bude mít Boží Slovo vliv na všechno, co říkáme a děláme. Také musíme uctívat Boha společně s druhými. (Žalm 22:22) Na shromáždění je přítomný Jehovův duch. (Zjev. 2:29) Když se sejdeme se spoluvěřícími, abychom uctívali Boha, tak se o svatého ducha modlíme, zpíváme písně založené na Božím Slově a posloucháme proslovy bratrů, kteří byli svatým duchem jmenováni. Pokud chceme sílu ducha využít naplno, je potřeba přijít připravení, abychom mohli podávat komentáře. w19.11 45:13, 14