Říjen

Máme množství důkazů, že Jehova dnes chrání svůj lid. Zamysli se nad tímto: Kážeme dobrou zprávu a učíme biblické pravdy ve všech částech světa. (Mat. 28:19, 20) Výsledkem je, že odhalujeme všechno zlo, které má Ďábel na svědomí. Kdyby mohl, určitě by všechnu naši činnost zastavil. On ale nemůže. Zlých duchů se proto nemusíme děsit. Když jsme Jehovovi věrní, démoni nám nemůžou trvale ublížit. Přesto se každý z nás musí proti zlým duchům postavit a důvěřovat Jehovovi. Když to uděláme, Jehova nám požehná a Satanovi se nepodaří nás oklamat. Kromě toho nebudeme ochromeni strachem z démonů. A navíc upevníme svoje přátelství s Jehovou. Učedník Jakub napsal: „Postavte se proti Ďáblu, a uprchne od vás. Přibližte se k Bohu a on se přiblíží k vám.“ (Jak. 4:7, 8) w19.04 17:15, 18

Rodiče, vaše děti jsou dar od Boha, „dědictví od Jehovy“. Chránit je je vaší odpovědností. Co můžete dělat, abyste je chránili před sexuálním zneužitím? Za prvé, o zneužívání dětí si najděte víc informací. Zjistěte si, jaký typ lidí zneužívá děti a jaké taktiky používají, aby je oklamali. Buďte ve střehu před potenciálními nebezpečími. (Přísl. 22:3; 24:3) Pamatujte na to, že ten, kdo dítě zneužívá, je většinou člověk, kterého už dítě zná a důvěřuje mu. Za druhé, otevřeně si s dětmi povídejte. (5. Mojž. 6:6, 7; Jak. 1:19) Mějte na mysli, že děti se často zdráhají o zneužití někomu říct. Můžou mít strach, že jim druzí nebudou věřit, nebo jim pachatel může vyhrožovat, že když o tom někomu řeknou, ublíží jim. Pokud cítíte, že s dětmi není něco v pořádku, snažte se je laskavým způsobem rozpovídat a pak trpělivě naslouchejte. Za třetí, svoje děti poučujte. Naučte je, co mají říct a udělat, když se jich někdo snaží dotýkat nevhodným způsobem. w19.05 19:19–22

Proč Jehova nenávidí pyšné lidi? Jedním důvodem je to, že lidé, kteří rozvíjejí a propagují přehnanou lásku k sobě samému, odrážejí Satanovu aroganci. Představ si, že Satan si myslel, že Ježíš, se kterým Bůh tvořil všechny věci, by se mu měl poklonit a uctívat ho! (Mat. 4:8, 9; Kol. 1:15, 16) I když si pyšní lidé myslí, že jsou moudří, v Božích očích jsou hloupí. (1. Kor. 3:19) Bible nám proto pomáhá mít vyrovnaný pohled na sebe sama. Uznává, že určitá míra lásky k sobě samému je správná. Ježíš řekl „budeš milovat svého bližního jako sám sebe“, z čehož vyplývá, že bychom svým potřebám měli věnovat určitou pozornost. (Mat. 19:19) Bible nás ale neučí, že bychom se měli nad druhé povyšovat. Naopak se v ní píše: „Nic nebudete dělat ze svárlivosti ani ze samolibosti, ale s ponížeností mysli budete považovat ostatní za sobě nadřazené.“ (Filip. 2:3; Řím. 12:3) w19.05 21:13, 14

Vzpomeň si, jaké změny jsi musel udělat, když ses dozvěděl pravdu z Božího Slova a rozhodl se sloužit Jehovovi. Pro hodně z nás to znamenalo přestat s nějakým nesprávným jednáním. (1. Kor. 6:9–11) Jsme Jehovovi moc vděční za to, že nám pomohl takové špatné zvyky překonat! Nikdy bychom si ale neměli myslet, že už žádné změny dělat nemusíme. I když jsme přestali vážně hřešit, jak jsme to možná dělali před křtem, pořád se musíme pečlivě vyhýbat všemu, co by nás mohlo svádět, abychom se k těm hříchům vrátili. Jsou k tomu zapotřebí dva kroky. Za prvé, je třeba „přestat se utvářet“ podle tohoto světa neboli nenechat se jím dál tvarovat. A za druhé, musíme „být přeměněni“ tím, že změníme způsob uvažování. Přeměna zahrnuje víc než jenom povrchní změnu vzhledu. Jde o změnu, která ovlivňuje každou stránku naší osobnosti. Musíme předělávat svoji mysl, tedy nejvnitřnější myšlenky, pocity a sklony. w19.06 24:4–6

Pokud jsme ve stresu, můžeme znovu získávat sílu na shromáždění. Když tam jsme, umožňujeme Jehovovi, aby nám pomáhal a utěšoval nás. Dodává nám tam sílu prostřednictvím svatého ducha, svého Slova a bratrů a sester. Na shromážděních máme příležitost vzájemně se povzbuzovat. (Řím. 1:11, 12) Sophia řekla: „Jehova a bratři a sestry mi pomohli jít dál. Nejdůležitější pro mě byla shromáždění. Zjistila jsem, že čím víc jsem ve službě a se sborem, tím líp se vyrovnávám se stresem a obavami.“ Pokud jsi smutný, pamatuj, že Jehova nejenom slibuje trvalou úlevu v budoucnosti, ale také nám nabízí pomocnou ruku dnes. Dává nám touhu i sílu překonávat pocity sklíčenosti a beznaděje. (Filip. 2:13) w19.06 25:17, 18

Ježíš určitě chce dát svým učedníkům hodně důležité pokyny, protože tato schůzka je to první, co po svém vzkříšení zařizuje. Při schůzce, kterou Ježíš zorganizoval, řekl učedníkům o nesmírně důležité práci, které se mají věnovat a které se věnujeme i my dnes. Řekl: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů ... a vyučujte je, aby dodržovali všechno, co jsem vám přikázal.“ (Mat. 28:19, 20) Ježíš chce, aby kázali všichni jeho následovníci. Nedal tento příkaz jenom 11 věrným apoštolům. Proč si tím můžeme být jistí? Když to tehdy Ježíš na jedné hoře v Galileji říkal, nebyli u toho jenom oni. Vzpomeňte si, že anděl ženám řekl: „[V Galileji] ho uvidíte.“ (Mat. 28:7) Takže tam musely být i tyto ženy. w20.01 1:1–4

Proč bychom měli odpor očekávat? Vysvětlil to Ježíš, když řekl, že lidé nás budou nenávidět, protože nejsme částí světa. Pronásledování není známkou toho, že nemáme Jehovovu přízeň. Naopak je důkazem, že děláme to, co je správné. Naši nepřátelé nemůžou definitivně ukončit uctívání Všemohoucího Boha Jehovy. Vždyť jsou to jenom lidé. Mnozí se o to pokusili, ale neuspěli. Příkladem je to, co se stalo během druhé světové války. V té době vlády v mnoha zemích intenzivně pronásledovaly Boží lid. Činnost svědků Jehovových byla zakázaná nejenom nacistickou stranou v Německu, ale také vládami v Austrálii, Kanadě a dalších zemích. Všimni si, k čemu i přesto došlo. Když v roce 1939 válka začala, bylo na celém světě 72 475 zvěstovatelů. Ze zpráv je vidět, že koncem války v roce 1945 jich díky Jehovovu požehnání bylo 156 299. Jejich počet se víc než zdvojnásobil! w19.07 28:4, 5

I když zrovna s nikým Bibli nestuduješ, můžeš pomáhat činit učedníky jinými způsoby. Například když uvidíš, že na shromáždění přišel někdo nový, můžeš ho přivítat a spřátelit se s ním. Díky tomu se přesvědčí, že mezi sebou máme lásku, podle které se poznají praví křesťané. Když na shromáždění odpovídáš, třebaže krátce, můžeš nové ve sboru učit, aby upřímně a uctivě vyjadřovali to, o čem jsou přesvědčení. Také můžeš jít s novým zvěstovatelem do služby a ukázat mu, jak používat Bibli. Budeš ho tak učit napodobovat Krista. (Luk. 10:25–28) Hodně křesťanů má spoustu důležitých povinností. Přesto si na biblická studia najdou čas a mají z toho velkou radost. w19.07 29:11, 13

Apoštol Pavel nedovolil, aby ho cokoli rozptylovalo, ať už minulé úspěchy, nebo minulé chyby. Řekl, že zapomínat na věci za sebou je nezbytné k tomu, aby se člověk natahoval po věcech před sebou, tedy aby dokázal doběhnout do cíle. Které věci mohly Pavla rozptylovat? Za prvé, předtím než se stal křesťanem, byl mezi Židy považován za úspěšného člověka. I tak to ale všechno pokládal za „množství smetí“. (Filip. 3:3–8) Za druhé, nedovolil, aby ho ze závodu vyřadily pocity viny za to, že pronásledoval křesťany. A za třetí, neříkal si, že toho už pro Jehovu udělal dost. Pavel sloužil naplno navzdory tomu, že zažil věznění, bití, kamenování a ztroskotání lodi, a taky navzdory tomu, že někdy neměl dost jídla nebo oblečení. (2. Kor. 11:23–27) Bez ohledu na to, co všechno dokázal a co si vytrpěl, Pavel věděl, že musí běžet dál. A to platí i pro nás. w19.08 31:5

Mnozí bratři a sestry žijí v zemích, kde je naše činnost omezená, a nemůžou chodit dům od domu, takže hledají jiné způsoby, jak mluvit o dobré zprávě. (Mat. 10:17–20) V jedné takové zemi krajský dozorce zvěstovatelům navrhl, aby si vytvořili svůj vlastní obvod z příbuzných, sousedů, spolužáků, spolupracovníků a známých. Během dvou let se v tom kraji výrazně zvýšil počet sborů. Možná nežijeme v zemi, kde je naše činnost omezená, ale od těchto vynalézavých bratrů a sester si i tak můžeme vzít důležité poučení: Vždycky hledej způsoby, jak dělat ve službě maximum, a buď si jistý, že Jehova ti dá sílu překonat jakoukoli překážku. (Filip. 2:13) Je nezbytné, abychom se víc než kdy dřív ujišťovali o tom, co je skutečně důležité, byli bez vady, neubližovali duchovně druhým a nesli mnoho ovoce. Naše láska pak víc a víc poroste a budeme přinášet čest našemu milujícímu Otci Jehovovi. w19.08 32:17, 18

Málokdo rád jedná s lidmi, kteří vždycky trvají na svém a jakékoli návrhy druhých odmítají. Naproti tomu je osvěžující být se spolukřesťany, kteří jsou empatičtí, mají bratrskou lásku, projevují něžný soucit a jsou pokorní. (1. Petra 3:8) Když jsme my sami rádi s takovými lidmi, nejspíš budou oni rádi s námi – pokud jsme pokorní. Pokora nám také ulehčuje život. Někdy kolem sebe vidíme věci, které nám připadají nesprávné nebo nespravedlivé, a jindy je sami zažíváme. Lidem, kteří jsou velmi schopní, se nemusí vždycky dostat uznání. A těm méně schopným se zase někdy projevuje velká úcta. I když to tak bývá, Šalomoun uznával, že je moudré brát věci takové, jaké jsou, a netrápit se tím, co je špatně. (Kaz. 6:9) Když jsme pokorní, snadněji bereme život takový, jaký je, a neřešíme, jaký by měl být. w19.09 35:9, 10

Ti, kdo mají určité pravomoci, například otcové, můžou udělat hodně dobrého pro druhé. Jehova pověřil otce, aby byli hlavou rodiny, a očekává od nich, že budou poučovat a usměrňovat svoje děti. (1. Kor. 11:3) To ale neznamená, že otcové můžou svoji autoritu používat, jak chtějí. Původcem rodiny je Jehova, a proto jsou mu zodpovědní za to, jak se svojí rodinou zacházejí. (Ef. 3:14, 15) Otcové dávají podřízenost Jehovovi najevo tak, že autoritu uplatňují způsobem, který se mu líbí. Nezneužívej autoritu, kterou od Jehovy máš. Uznej své chyby a přijímej od druhých biblické rady. Pokud to budeš dělat, rodina si tě za tvoji pokoru bude vážit. Když se s rodinou modlíš, svěřuj se Jehovovi se svými pocity, aby viděli, jak se na něj spoléháš. A co je nejdůležitější, snaž se, aby se tvůj život točil kolem služby pro Jehovu. (5. Mojž. 6:6–9) Tvůj dobrý příklad je jedním z nejcennějších darů, jaký můžeš své rodině dát. w19.09 37:8, 14, 16

Marek byl rád, když mohl pomáhat druhým. Někdy cestoval s apoštolem Pavlem a Petrem a nejspíš se staral o různé praktické věci, aby se mohli věnovat svým úkolům. (Sk. 13:2–5; 1. Petra 5:13) Pavel Marka uvedl mezi svými „spolupracovníky pro Boží království“ a napsal, že Marek je pro něj „posilující pomocí“. (Kol. 4:11, ppč.) Marek se stal jedním z Pavlových blízkých přátel. Například když byl Pavel asi v roce 65 n. l. naposledy uvězněný v Římě a psal Timoteovi svůj druhý dopis, požádal ho, aby do Říma přišel a vzal s sebou i Marka. (2. Tim. 4:11) Určitě si moc vážil všeho, co pro něj Marek už udělal, a tak si přál, aby s ním v této rozhodující době znovu mohl být. Marek pomáhal Pavlovi v praktickém ohledu – možná mu zajišťoval jídlo nebo psací potřeby. Podpora a povzbuzení od Marka zřejmě Pavlovi pomohly zvládnout jeho poslední dny před popravou. w20.01 2:12, 13

Vybrali jsme si obětavý život plný tvrdé práce. Ježíš nás varoval, že budeme pronásledovaní. Ale můžeme očekávat, že nám Jehova dá sílu, abychom překonali jakékoli překážky. Čím víc toho překonáme, tím budeme silnější. (Jak. 1:2–4) Můžeme také očekávat, že se o nás Jehova bude starat, že nás Ježíš povede jako pastýř a že nás bratři a sestry budou povzbuzovat. (Mat. 6:31–33; Jan 10:14; 1. Tes. 5:11) Žena, která „trpěla krvácením“ a kterou Ježíš vyléčil, byla ten den občerstvena. (Luk. 8:43–48) Ale občerstvení, které by trvalo věčně, mohla získat, jen pokud by se stala věrnou Kristovou učednicí. Co myslíš, že udělala? Pokud se rozhodla vstoupit pod Ježíšovo jho, představ si, jakou získala odměnu – slouží teď s Ježíšem v nebi. Jakékoli oběti, které snad přinesla, aby mohla následovat Krista, blednou v porovnání s takovým požehnáním! Ať už máme naději na věčný život v nebi, nebo na zemi, můžeme být velmi vděční za to, že jsme přijali Ježíšovo pozvání: „Pojďte ke mně.“ w19.09 38:21, 22

Davidovi muži jednou požádali bohatého Izraelitu Nabala o nějaké jídlo. Mysleli si, že se na něj můžou bez zábran obrátit, protože v pustině chránili jeho stáda ovcí. Nabal byl ale sobec a nic jim nedal. To Davida rozzuřilo a rozhodl se, že Nabala a všechny muže z jeho domácnosti sprovodí ze světa. (1. Sam. 25:3–13, 22) Nabalova krásná manželka Abigail však byla velmi rozumná. Odvážně vyšla Davidovi vstříc, padla před ním na kolena a naléhala na něj, aby se nemstil a neprovinil se tak prolitím krve. Taktně mu doporučila, aby tu věc nechal v Jehovových rukou. Její pokorný a rozvážný přístup na Davida velmi zapůsobil. Správně usoudil, že ji poslal Jehova. (1. Sam. 25:23–28, 32–34) Abigail už předtím získala vlastnosti, díky kterým ji Jehova mohl použít. Když se dnes sestry učí jednat taktně a mít dobrý úsudek, Jehova je může používat k posilování jejich rodin a lidí ve sboru. (Tit. 2:3–5) w19.10 42:10

Všichni praví křesťané musí zůstávat jasně oddělení od Velkého Babylonu. Někdo mohl být předtím, než poznal pravdu, členem nějakého falešného náboženství. Možná chodil na bohoslužby a účastnil se náboženských aktivit. Nebo nějaké církvi finančně přispíval. Než se zájemce může stát nepokřtěným zvěstovatelem, musí veškeré spojení s falešným náboženstvím ukončit. Měl by napsat dopis, ve kterém oznámí, že z církve vystupuje, nebo by měl své členství v církvi či jakékoli jiné organizaci spojené s Velkým Babylonem ukončit nějak jinak. Pravý křesťan si musí také dávat pozor na to, aby s Velkým Babylonem neměl nic společného ve svém zaměstnání. (2. Kor. 6:14–17) Proč máme takový pevný postoj? Protože se nechceme podílet na skutcích a hříších náboženských organizací, které jsou v Božích očích nečisté. (Iz. 52:11) w19.10 40:16, 17

Kromě biblické knihy, která nese jeho jméno, napsal Jeremjáš pravděpodobně i 1. a 2. Královskou. Při této práci si určitě velmi dobře uvědomil, jak je Jehova k nedokonalým lidem milosrdný. Například věděl, že když král Achab litoval svých špatných skutků, Jehova rozhodl, že ho ušetří pohledu na zkázu celé jeho rodiny. (1. Král. 21:27–29) Jeremjáš také věděl, že Manasse urážel Jehovu ještě víc než Achab. Jehova přesto Manassemu odpustil, protože viděl, že činí pokání. (2. Král. 21:16, 17; 2. Par. 33:10–13) Když Jeremjáš o těchto zprávách uvažoval, určitě mu to pomohlo, aby Boží trpělivost a milosrdenství napodoboval. Všimni si, jak Jeremjáš jednal s Barukem, když se Baruk na nějakou dobu přestal soustředit na službu Jehovovi. Jeremjáš to se svým přítelem rychle nevzdal a pomohl mu tím, že mu předal laskavou, ale otevřenou radu od Boha. (Jer. 45:1–5) w19.11 44:14, 15

Z 3. Mojžíšovy se dozvídáme, že Izraelita mohl přinést oběť společenství „jako výraz díkůvzdání“. (3. Mojž. 7:11–13, 16–18) Nepřinášel ji proto, že by musel, ale proto, že chtěl. V čem se takovým obětem společenství podobá naše služba Jehovovi? Je dobrovolná a je naším vyjádřením toho, co k němu cítíme. Dáváme Jehovovi to nejlepší a děláme to proto, že ho z celého srdce milujeme. Jehova má určitě velkou radost, když vidí miliony lidí, kteří mu ochotně slouží, protože ho milují a oceňují to, jak jedná! Jehova vidí nejen naše skutky, ale i naše pohnutky a váží si jich. Pokud například kvůli svému věku už nemůžeš dělat tolik, kolik bys chtěl, můžeš si být jistý, že Jehova to chápe. Možná se ti zdá, že nemáš moc, co nabídnout, ale Jehova vidí, že pro něj z hluboké lásky děláš, co můžeš. Když mu dáváš to nejlepší, rád to od tebe přijímá. w19.11 47:9, 11, 12

Je důležité mít k práci vyvážený přístup. Král Šalomoun pod Božím vedením napsal, že pro každou činnost je „ustanovený čas“. A konkrétně se zmínil o tom, že je čas sázet, stavět, plakat, smát se, tančit a dělat i jiné věci. (Kaz. 3:1–8) Je jasné, že práce a odpočinek patří mezi základní věci v životě. Ježíš k nim měl vyrovnaný postoj. Když se apoštolové jednou vrátili z kazatelské cesty, byli tak zaměstnaní, že „neměli volný čas, ani aby snědli nějaké jídlo“. Ježíš jim řekl to, co je ve verši na tento den. (Mar. 6:30–34) On ani učedníci nemohli odpočívat vždycky, když chtěli. Ježíš ale věděl, že všichni odpočinek potřebují. Trochu odpočinku nebo nějakou změnu občas rozhodně potřebujeme. Ukazuje to i zákon o každotýdenním sabatu, který Bůh dal svým služebníkům ve starověku. My už sice podle Mojžíšova zákona nežijeme, ale když se nad sabatem zamyslíme, můžeme si odnést důležité poučení. w19.12 49:6, 7

Jehova slíbil, že se bude o své věrné služebníky starat, a považuje za svoji povinnost to splnit. (Žalm 31:1–3) Navíc ví, že kdyby se nestaral o ty, kdo jsou členy jeho rodiny, hrozně by nás tím zklamal. Slibuje, že nám bude dávat všechno, co v hmotném i duchovním ohledu potřebujeme, a nic mu ve splnění tohoto slibu nezabrání! (Mat. 6:30–33; 24:45) Chápat, proč Jehova dodržuje svoje sliby, je důležité. Dává nám to jistotu, že nám pomůže, když se dostaneme do finančních problémů. Něco takového zažili křesťané v prvním století. Když se proti sboru v Jeruzalémě zvedla vlna odporu, „všichni kromě apoštolů se rozprchli“. (Sk. 8:1) To jim muselo vážně zkomplikovat život. Pravděpodobně přišli o střechu nad hlavou a zdroj příjmů. Jehova je ale neopustil. A oni se nenechali připravit o radost. (Sk. 8:4; Hebr. 13:5, 6; Jak. 1:2, 3) Jehova ty věrné křesťany podporoval a bude podporovat i nás. (Žalm 37:18, 19) w20.01 3:14, 15

Když David ubránil otcovy ovce před lvem a medvědem, uvědomil si, že ty šelmy dokázal zabít jenom díky pomoci od Jehovy. Když později porazil obřího bojovníka Goliáše, bylo mu jasné, že ho vedl Jehova. (1. Sam. 17:37) A když se mu podařilo utéct před žárlivým králem Saulem, svoji záchranu zase připsal Jehovovi. (Žalm 18, nadpis) Pyšný člověk by to všechno asi považoval za svoje úspěchy. David byl ale pokorný, takže si uvědomoval, jak mu Jehova v životě pomáhá. Co se z toho učíme? Je potřeba dělat víc než jenom prosit Jehovu o pomoc. Musíme se snažit rozpoznat, kdy a jak nám pomáhá. Pokud jsme pokorní a víme, kde končí naše schopnosti, jasně uvidíme, že Jehova doplňuje to, co nám chybí. A pokaždé když uvidíme, že nám Jehova pomohl, náš vztah k němu zesílí. w19.12 51:18, 19

Jaké existují důkazy, že pro Jehovu máme velkou hodnotu? Přitáhl nás k sobě a všímal si, jak reagujeme na dobrou zprávu. (Jan 6:44) Začali jsme mít k Jehovovi čím dál bližší vztah a on zase čím dál bližší vztah k nám. (Jak. 4:8) Jehova také věnuje čas a úsilí tomu, aby nás učil. Ví, jací jsme a jaký potenciál v sobě máme. A kromě toho nám s láskou pomáhá změnit to, co děláme špatně. Můžeme si být naprosto jistí, že pro Jehovu máme velkou hodnotu! Někteří lidé považovali krále Davida za bezvýznamného, ale on věděl, že Jehova ho miluje a podporuje. To mu pomáhalo vidět svoji situaci ve správném světle. (2. Sam. 16:5–7) Když jsme nešťastní a bojujeme s problémy, Jehova nám může pomoct dívat se na celou věc jinak a jakékoli problémy překonávat. (Žalm 18:27–29) Když nás Jehova podporuje, nic nám nemůže zabránit, abychom mu sloužili s radostí. (Řím. 8:31) w20.01 3:7, 8

Když vedeš biblické studium, začínej ho a ukončuj modlitbou. Obvykle je nejlepší začít s tím co nejdřív, ideálně během několika prvních týdnů, co studium probíhá pravidelně. Je nezbytné, aby si zájemce uvědomil, že Bibli můžeme pochopit jedině s pomocí Božího ducha. Důležitost modlitby někteří zkušení zvěstovatelé vysvětlují na základě Jakuba 1:5, kde se píše: „Pokud někomu z vás chybí moudrost, ať prosí Boha.“ Pak zájemci položí otázku: „Jakým způsobem můžeme Boha prosit o moudrost?“ Zájemce pravděpodobně odpoví, že bychom se o ni měli modlit. Uč svého zájemce, jak se modlit. Ujisti ho, že Jehova chce slyšet jeho upřímné modlitby. Vysvětli mu, že v modlitbě se můžeme Jehovovi svěřovat se svými pocity a říkat mu věci, které bychom možná neřekli nikomu jinému. Koneckonců Jehova stejně zná naše nejhlubší myšlenky. (Žalm 139:2–4) w20.01 1:3, 11, 12

Jehova sám rozhoduje o tom, kdy jednotlivé pomazané vybere. (Řím. 8:28–30) Začal je vybírat po Ježíšově vzkříšení. Zdá se, že v prvním století k pomazaným patřili všichni praví křesťané. V následujících stoletích ale většina lidí, kteří se hlásili ke křesťanství, nebyli skutečnými následovníky Krista. I přesto Jehova během té doby pomazával jednotlivce, kteří mu byli věrní. Byli jako pšenice, která měla podle Ježíšových slov růst mezi plevelem. (Mat. 13:24–30) A ty, kdo budou patřit ke 144 000, Jehova dál vybírá i během posledních dnů. I kdyby se rozhodl některé vybrat těsně před koncem, určitě bychom neměli jeho rozhodnutí zpochybňovat. (Řím. 9:11) Musíme si dát pozor, abychom nereagovali jako dělníci, o kterých Ježíš mluvil v jednom ze svých podobenství. Ti si stěžovali, jak jejich pán jedná s jinými dělníky, kteří pro něj začali pracovat až poslední hodinu. (Mat. 20:8–15) w20.01 5:14

Jehova chce, aby jeho rodina byla šťastná. Už teď máme spoustu důvodů ke štěstí, i když možná zažíváme problémy. Například jsme si jistí, že náš nebeský Otec nás z celého srdce miluje. Dobře rozumíme jeho Slovu, Bibli. (Jer. 15:16) A jsme součástí jedinečné rodiny, do které patří lidé, kteří milují Jehovu, jeho morální normy i své bratry a sestry. (Žalm 106:4, 5) Jsme šťastní i proto, že máme spolehlivou naději na ještě lepší život v budoucnosti. Víme, že Jehova brzo odstraní všechny špatné lidi a že jeho království zajistí, aby se země znovu stala rájem. Také se moc těšíme na to, že ti, kdo zemřeli, ožijí a znovu se setkají se svými blízkými. (Jan 5:28, 29) Bude to nádherná doba! A co je nejdůležitější, už brzo si budou všichni v nebi i na zemi našeho milujícího Otce vážit a budou ho chválit a uctívat. w20.02 7:15, 16

Pokud ses dopustil vážného hříchu, nesnaž se ho zatajit. Otevřeně o něm řekni Jehovovi. Uvidíš, že ti to přinese určitou úlevu od tíživých pocitů způsobených výčitkami svědomí. Jestli ale chceš dát svůj vztah s Jehovou do pořádku, budeš muset udělat ještě něco dalšího. Musíš přijmout ukáznění. Když Jehova poslal proroka Natana, aby odhalil hřích krále Davida s Bat-šebou, David se nijak nevymlouval ani svůj hřích nezlehčoval. Okamžitě uznal, že zhřešil nejenom proti manželovi Bat-šeby, ale především proti Jehovovi. David přijal ukáznění od Jehovy, a on mu odpustil. (2. Sam. 12:10–14) Pokud jsme vážně zhřešili, je nezbytné, abychom o tom řekli bratrům, které Jehova ustanovil jako pastýře. (Jak. 5:14, 15) Musíme odolat pokušení hledat nějaké výmluvy. Čím dřív přijmeme ukáznění a poslechneme rady, které nám dají, tím dřív znovu získáme vnitřní klid a radost. w20.02 9:17, 18

„Deset mužů“ představuje ty, kdo mají naději na věčný život na zemi. Vědí, že skupina pomazaných, popsaná jako „Žid“, má Jehovovo schválení, a považují za čest, že můžou uctívat Boha společně s nimi. Není sice možné zjistit, kdo všechno dnes k pomazaným patří, ale i tak s nimi křesťané s nadějí na život na zemi můžou „jít“. V jakém smyslu? Odpověď je ve verši na tento den. Mluví se v něm o jednom Židovi, ale ze slov „s vámi“ je vidět, že se jedná o víc lidí. Takže tento Žid není jedna osoba, ale představuje celou skupinu pomazaných. Ti, kdo pomazaní nejsou, slouží Jehovovi společně s nimi. Nepovažují je ale za svoje vůdce, protože vědí, že jejich vůdcem je Ježíš. (Mat. 23:10) w20.01 5:1, 2

Ježíš řekl, že jeho učedníky bude možné jednoznačně poznat podle toho, že budou mít mezi sebou stejnou lásku, jakou měl on k nim. Platilo to v prvním století a platí to i dnes. Proto je moc důležité, abychom za všech okolností milovali jeden druhého. Přemýšlej o otázce: Co se můžu naučit od bratrů a sester, kterým se i přes různé překážky daří milovat své spolukřesťany? Jsme nedokonalí, a proto milovat jeden druhého nám někdy dělá problémy. I tak se ale musíme snažit, abychom se v tom řídili Ježíšovým příkladem. Ježíš jasně ukázal, jak je důležité usmířit se s bratrem, který proti nám něco má. (Mat. 5:23, 24) Zdůraznil, že pokud se chceme líbit Bohu, musíme mít s druhými dobré vztahy. Jehova je rád, když děláme maximum pro to, abychom se s našimi bratry a sestrami udobřili. Kdybychom se o to ani nepokusili a zůstali naštvaní, Jehova by naši službu neschvaloval. (1. Jana 4:20) w20.03 13:1–4

Satan je „otec lži“ a klame lidi od samého začátku lidských dějin. (Jan 8:44) K jeho lžím patří falešné nauky o smrti a posmrtném životě. Tyto nauky jsou základem mnoha rozšířených zvyků a pověr. Proč jim tolik lidí věří? Satan zneužívá toho, jak smrt přirozeně vnímáme. Protože jsme byli stvořeni tak, abychom žili věčně, nechceme umírat. (Kaz. 3:11) Smrt považujeme za nepřítele. (1. Kor. 15:26) Pravdu o smrti se ale Satanovi nepodařilo utajit. Vlastně víc lidí než kdy dřív dnes ví, co Bible učí o mrtvých a o naději pro ně, a zastávají se toho. (Kaz. 9:5, 10; Sk. 24:15) Tyto pravdy nás utěšují a zbavují nás zbytečného strachu a nejistoty. w19.04 16:1, 5, 6

Bůh Jehova miluje svoje služebníky. Vždycky je miloval a vždycky je milovat bude. Miluje také právo. (Žalm 33:5) Můžeme si tedy být jistí dvěma věcmi: 1. Jehovu to bolí, když někdo jedná s jeho služebníky nespravedlivě. 2. Jehova zajistí, že se s nimi bude jednat podle práva. Zákon, který dal Bůh Izraelitům prostřednictvím Mojžíše, byl založený na lásce. Prosazoval právo – právo pro všechny, i pro zranitelné. (5. Mojž. 10:18) Z tohoto zákona je vidět, jak moc Jehovovi na jeho služebnících záleží. Mojžíšův zákon přestal platit v roce 33 n. l., kdy byl založen křesťanský sbor. Zůstali křesťané bez ochrany zákona, který byl založený na lásce a prosazoval právo? V žádném případě! Měli nový zákon – „Kristův zákon“. Ježíš svým následovníkům nenapsal nějakou sbírku zákonů, ale dal jim pokyny, příkazy a zásady, podle kterých mají žít. Kristův zákon zahrnuje všechno, co Ježíš učil. w19.05 18:1–3

Lidé přirozeně touží po útěše a mají také jedinečnou schopnost ji poskytovat druhým. Když si například malé dítě hraje a přitom spadne a odře si kolínko, rozpláče se a utíká k mamince nebo tatínkovi. Rodiče tu bolístku nemůžou zahojit, ale můžou dítě utěšit. Možná se ho zeptají, co se stalo, utřou mu slzy, konejší ho a bolístku mu pofoukají a ošetří. Dítě zakrátko přestane plakat a zase se pustí do hraní. Časem se kolínko zahojí. Někdy ale děti zažijí mnohem větší bolest. Některé jsou sexuálně zneužívané. To se může stát jednou anebo k tomu může docházet celé roky. Ať už je to tak nebo tak, sexuální zneužívání může v dítěti zanechat hluboké citové rány. V některých případech je pachatel zadržen a potrestán. Jindy se ale může zdát, že spravedlnosti stále uniká. I když je ale potrestán okamžitě, zneužité dítě si může nést těžké následky až do dospělosti. w19.05 20:1, 2