Září

Měli bychom si z toho, jak tvrdě Jehova a Ježíš pracují, vzít poučení, že není zapotřebí odpočívat? To určitě ne. Jehova se nikdy neunaví, a tak si nepotřebuje odpočinout, aby nabral síly. Bible přesto říká, že když dokončil nebesa a zemi, přestal pracovat a začal odpočívat. (2. Mojž. 31:17) Podle všeho to znamená, že Jehova práci přerušil, aby se potěšil tím, co udělal. A i když se Ježíš tady na zemi hodně namáhal, dělal si čas na odpočinek a na to, aby s přáteli strávil čas u jídla. (Mat. 14:13; Luk. 7:34) Podle Bible by i Boží služebníci měli být pracovití. Neměli by být líní, ale měli by být ochotní se namáhat. (Přísl. 15:19) Možná musíš pracovat, aby ses postaral o svoji rodinu. A všichni Ježíšovi následovníci mají za úkol pracovat na ohlašování dobré zprávy. Zároveň ale potřebuješ odpočívat. w19.12 49:2, 4, 5

Nevyprávěj příběhy o démonech. V tomto ohledu chceme napodobovat Ježíše. Předtím než přišel na zem, žil v nebi, takže o Satanovi a démonech toho věděl hodně. Nevyprávěl ale příběhy o tom, co zlí duchové dělali. Ježíš chtěl být svědkem Jehovy, ne reklamním agentem Satana. Ježíše můžeme napodobovat tak, že nebudeme šířit příběhy o démonech. Naopak svými slovy dáváme najevo, že naše „srdce se rozechvělo dobrou záležitostí“, tedy pravdou. (Žalm 45:1) Zlých duchů se neděs. V dnešním světě se nám můžou přihodit špatné věci. Může se nám stát nehoda, můžeme nečekaně onemocnět, nebo dokonce zemřít. Neměli bychom si ale myslet, že jsou za to zodpovědné neviditelné bytosti. Bible říká, že každého „postihuje čas a nepředvídaná událost“. (Kaz. 9:11) Pokud jde o démony, Jehova ukázal, že je daleko mocnější než oni. w19.04 17:13, 14

Když se starší dozvědí o údajném sexuálním zneužití dítěte, musí poslechnout světské zákony, podle kterých mají povinnost to nahlásit orgánům státní moci? Ano. V zemích, kde takové zákony existují, starší udělají všechno pro to, aby je dodrželi a údajné zneužití dítěte nahlásili. Tyto zákony nejsou v rozporu s Božím zákonem. (Sk. 5:28, 29) Když se tedy starší o obvinění dozvědí, okamžitě kontaktují pobočku, aby zjistili, jak vyhovět zákonům, podle kterých mají povinnost to oznámit. Starší ujistí oběť, rodiče a další, kdo o záležitosti vědí, že obvinění můžou nahlásit orgánům státní moci. Ale co když se takové obvinění týká někoho ve sboru a věc by se pak v okolí stala známou? Měl by křesťan, který obvinění ohlásil, mít pocit, že udělal Božímu jménu ostudu? Ne. Tím, kdo Boží jméno pošpinil, je pachatel. w19.05 19:13, 14

Bible dává manželovi a manželce pokyn, aby měli úctu jeden k druhému a také k manželskému slibu. Oba partnery povzbuzuje, aby svůj závazek brali vážně. Říká: „Muž opustí svého otce a svou matku a přidrží se své manželky a stanou se jedním tělem.“ (1. Mojž. 2:24) Lidé, kteří se nechali ovlivnit moudrostí světa, ale prosazují odlišný názor. Říkají, že každý z partnerů by se měl zaměřit na svoje vlastní potřeby. Jedna kniha o rozvodu uvádí, že „při některých svatebních obřadech byl tradiční manželský slib ‚dokud nás smrt nerozdělí‘ nahrazen velkorysejším slibem ‚dokud budeme jeden druhého milovat‘“. Takový bezstarostný přístup k manželství vede k mnoha rozbitým rodinám a hodně lidem působí obrovskou citovou újmu. Není pochyb o tom, že neuctivý názor na manželství, který je ve světě rozšířený, je hloupý. w19.05 21:12

Pavel si dělal starosti, protože někteří křesťané byli zjevně ovlivněni škodlivým uvažováním a filozofiemi, které propagoval Satanův svět. (Ef. 4:17–19) To se může stát každému z nás. Satan, který je bohem tohoto světa, se zoufale snaží odvrátit nás od Jehovy a používá k tomu různé taktiky. Například zneužívá náš sebemenší sklon být ctižádostiví nebo prosazovat sami sebe. Možná se dokonce snaží využít něco z našeho prostředí, kultury nebo vzdělání, abychom začali přemýšlet tak, jak chce on. Je ale možné zbavit se věcí, které jsou v naší mysli silně zakořeněné? (2. Kor. 10:4) Všimni si, jak na to Pavel odpovídá: „Vyvracíme totiž uvažování a všechno povýšené, co se pozvedá proti poznání Boha; a přivádíme každou myšlenku do zajetí, abychom ji učinili poslušnou Krista.“ (2. Kor. 10:5) Díky pomoci od Jehovy tedy špatné postoje dokážeme ovládat. w19.06 24:1–3

Hana, David a jeden žalmista prožívali velký stres, ale i tak se spoléhali na to, že jim Jehova bude pomáhat. V úpěnlivých modlitbách s ním mluvili o tom, co je trápí. Otevřeně mu říkali, proč se tak cítí. A dál chodili tam, kde lidé Jehovu uctívali. (1. Sam. 1:9, 10; Žalm 55:22; 73:17; 122:1) Jehova každému z nich soucitně odpověděl. Hana získala vnitřní klid. (1. Sam. 1:18) David napsal: „Mnohá jsou neštěstí spravedlivého, ale Jehova jej ze všech osvobozuje.“ (Žalm 34:19) A žalmista později cítil, že Jehova „uchopil [jeho] pravici“, když ho vedl svými láskyplnými radami. (Žalm 73:23, 24) Co se z těchto příkladů učíme? Občas na nás dolehnou různé problémy a v důsledku toho budeme ve stresu. Můžeme to ale zvládnout, když budeme do hloubky přemýšlet o tom, jak Jehova pomáhal druhým, když se na něj budeme spoléhat v modlitbách a když budeme dělat to, co si přeje. (Žalm 143:1, 4–8) w19.06 25:14, 15

Nikdy nedovol, aby cokoli, co řeknou nebo udělají pouzí lidé, vedlo k tomu, že se budeš stydět za to, že jsi svědek Jehovův. (Mich. 4:5) Zamysleme se nad tím, co krátce po smrti Ježíše dělali apoštolové v Jeruzalémě. Věděli, že židovští náboženští vůdci je z duše nenávidí. (Sk. 5:17, 18, 27, 28) Přesto dál dennodenně chodili do chrámu a veřejně se hlásili ke Kristovým učedníkům. (Sk. 5:42) Nekrčili se strachem. I my dokážeme překonat strach z lidí tím, že budeme často a veřejně dávat najevo, že jsme svědkové Jehovovi – v práci, ve škole nebo v sousedství. (Sk. 4:29; Řím. 1:16) Jak to, že byli apoštolové šťastní? Věděli, proč je lidé nenávidí, a považovali za čest, že se s nimi špatně zachází kvůli tomu, že konají Jehovovu vůli. (Luk. 6:23; Sk. 5:41; 1. Petra 2:19–21) Když chápeme, že nás lidé nenávidí proto, že děláme, co je správné, nikdy se strachem nenecháme ochromit. w19.07 27:19, 20

Ježíš a jeho následovníci, kteří patřili k židovskému národu, sabat dodržovali, protože byli vázáni Mojžíšovým zákonem. Tím, co Ježíš říkal i dělal, ale ukazoval, že k sabatu se má přistupovat rozumně a že je v pořádku udělat ten den něco laskavého nebo někomu pomoct. (Mat. 12:9–11) Být v ten den k někomu laskavý a pomoct mu nepovažoval za porušení Zákona. Svým jednáním vyzdvihl jeden důležitý rys sabatu. Ti, kdo patřili k Božímu lidu, měli odpočívat od své běžné práce, aby se mohli věnovat duchovním věcem. V rodině, kde Ježíš vyrůstal, se k sabatu určitě takto přistupovalo. Je to vidět z toho, že když Ježíš byl ve svém domovském městě Nazaretu, tak „podle svého zvyku v sabatní den vstoupil do synagógy a postavil se, aby četl“. (Luk. 4:15–19) Ježíšovi učedníci měli k zákonu o sabatu takovou úctu, že přerušili přípravu vonných látek a olejů k ošetření jeho mrtvého těla, dokud sabat neskončil. (Luk. 23:55, 56) w19.12 49:10

S hledáním upřímných lidí pomáhá každý křesťan. Můžeme to přirovnat ke hledání ztraceného dítěte. V jakém smyslu? Uvažuj o následujícím příběhu, který se skutečně stal. Když se jeden tříletý chlapeček zatoulal, hledalo ho asi 500 lidí. Po nějakých 20 hodinách ho jeden dobrovolník našel v kukuřičném poli. Zásluhy za nalezení chlapce ale odmítl. Řekl: „Abychom ho našli, byly nás zapotřebí stovky.“ Spousta lidí je jako to dítě – cítí se ztracení. Nemají žádnou naději a touží po pomoci. Takové lidi se snaží najít přes osm milionů zvěstovatelů. Ty osobně možná nikoho, kdo by chtěl studovat Bibli, nenajdeš. Jiný zvěstovatel, který pracuje v tom samém obvodu, ale někoho takového třeba najde. Když se pak zájemce stane Kristovým učedníkem, má každý, kdo se na pátrání podílel, důvod k radosti. w19.07 29:9, 10

Apoštol Pavel připomněl křesťanům ve Filipech, že je potřeba, aby vytrvali. Sbor ve Filipech zažíval pronásledování od samého začátku. Všechno to začalo, když Pavel a Silas přijali pozvání od Boha, aby šli do Makedonie. A tak kolem roku 50 n. l. dorazili do Filip. (Sk. 16:9) Tam potkali ženu jménem Lydie, která jim „naslouchala a Jehova rozevřel její srdce“, a ona přijala dobrou zprávu. (Sk. 16:14) Krátce nato se dala ona i celá její domácnost pokřtít. Satan ale nezahálel. Muži z města dovlekli Pavla a Sila před magistráty a nespravedlivě je obvinili z pobuřování. Pavel a Silas byli zbiti, uvězněni a později byli požádáni, aby opustili město. (Sk. 16:16–40) Vzdali to? Ani náhodou! A co bratři a sestry v nově vzniklém sboru? Je skvělé, že i oni vytrvali. Bezpochyby jim hodně pomohl příklad, který jim dali Pavel se Silem. w19.08 31:1, 2

K tomuto ovoci určitě patří láska k Jehovovi a jeho služebníkům. Také k němu ale bezpochyby patří to, že o Ježíšovi a o své nádherné naději mluvíme s druhými. Toto ovoce neseme, když se naplno účastníme nanejvýš důležité práce, při které jsou činěni noví učedníci. (Mat. 28:18–20) Zářit jako světlo můžeme bez ohledu na to, jaké máme okolnosti. To, co vypadá jako překážka v šíření dobré zprávy, může někdy naopak být příležitostí o dobré zprávě mluvit. Například dopis Filipanům apoštol Pavel psal v době, kdy byl v domácím vězení v Římě. Nezabránilo mu to ale mluvit o dobré zprávě se strážemi a s těmi, kdo ho přišli navštívit. I za těchto okolností horlivě kázal. Jeho příklad dodal bratrům odvahu „nebojácně mluvit Boží slovo“. (Filip. 1:12–14; 4:22) w19.08 32:15, 16

Hlavní důvod, proč pracovat na pokoře, je to, že se tato vlastnost líbí Jehovovi. Jasně to vysvětlil apoštol Petr, když psal slova verše na dnešní den. V knize „Pojď, buď mým následovníkem“ je ve 3. kapitole v 23. odstavci k Petrovým slovům tento komentář: „Domýšlivost je jako jed. Její následky mohou být ničivé. Kvůli ní může i ten nejnadanější člověk být pro Boha nepoužitelný. Naproti tomu i toho nejméně nadaného člověka, který je pokorný, může Jehova velmi dobře použít. ... Pokud budeš pokorný, Bůh velmi rád odmění i tebe.“ Může být vůbec něco lepšího než dělat Jehovovi radost? (Přísl. 23:15) To, že pracujeme na pokoře, nejen dělá radost Jehovovi, ale přináší to hodně dobrého i nám. Když jsme pokorní, druzí se s námi cítí příjemně. Proč? Zkus se vžít do jejich kůže. (Mat. 7:12) w19.09 35:8, 9

Starší tvrdě pracují ve prospěch bratrů a sester. A nemyslí si, že jsou důležitější než ostatní jen proto, že mají určité pravomoci. Naopak se spolukřesťany jednají citlivě. (1. Tes. 2:7, 8) Jejich láska a pokora se projevují v tom, jak s druhými mluví. Zkušený starší Andrew říká: „Všiml jsem si, že bratři a sestry většinou dobře reagují na laskavý a přátelský přístup. Motivuje je to, aby se staršími spolupracovali.“ Jiný dlouholetý starší, který se jmenuje Tony, říká: „Snažím se uplatňovat radu z Filipanům 2:3 a pořád pracuju na tom, abych se na druhé díval jako na sobě nadřazené. To mi pomáhá, abych se nechoval jako diktátor.“ Starší musí být pokorní, protože Jehova je pokorný. I když je Vládcem celého vesmíru, „snižuje se“ a „pozvedá poníženého až z prachu“. (Žalm 18:35; 113:6, 7) Pyšní a arogantní lidé jsou mu odporní. w19.09 37:11, 12

Když chceme pod Ježíšovým jhem nacházet občerstvení, musíme mít správný přístup. Děláme práci pro Jehovu, a proto ji musíme dělat Jehovovým způsobem. My jsme pracovníci a Jehova je pán. (Luk. 17:10) Pokud se budeme snažit pro něj pracovat po svém, jen si to zbytečně ztížíme. Naproti tomu pokud Jehovovi dovolíme, aby nás vedl, dokážeme výjimečné věci a překonáme jakékoli překážky. Nezapomeň, že nikdo nemůže zabránit tomu, aby se uskutečnila jeho vůle. (Řím. 8:31; 1. Jana 4:4) Naším cílem je chválit našeho milujícího Otce Jehovu. Pro některé lidi v prvním století byla ale pohnutkou chamtivost a vlastní prospěch, a proto brzy ztratili radost a Ježíšovo jho opustili. (Jan 6:25–27, 51, 60, 66; Filip. 3:18, 19) Na rozdíl od nich ti, kdo byli motivovaní nesobeckou láskou k Bohu a bližním, nesli toto jho celý život s radostí a s nadějí, že budou sloužit s Kristem v nebi. Pokud stejně jako oni poneseme Ježíšovo jho ze správných pohnutek, zůstaneme šťastní. w19.09 38:1, 19, 20

Přemýšlej o tom, jak skvělé je, že jsi osvobozený od falešných nauk. Mít takovou svobodu je obrovská radost! A můžeme se těšit na ještě větší svobodu. Ježíš brzy odstraní falešné náboženství a zkorumpované lidské vlády. Bůh ochrání „velký zástup“, který mu slouží, a umožní mu zažívat bohaté požehnání na zemi, která bude rájem. (Zjev. 7:9, 14) Také vzkřísí obrovské množství lidí, kteří dostanou příležitost osvobodit se od veškerých následků Adamova hříchu. (Sk. 24:15) Během své tisícileté vlády bude Ježíš se svými spoluvládci pomáhat všem lidem, aby získali dokonalé tělesné i duchovní zdraví. Tato doba obnovy a osvobození se bude podobat jubilejnímu roku ve starověkém Izraeli. Všichni, kdo budou na zemi Jehovovi věrně sloužit, dosáhnou dokonalosti, takže už nebudou podléhat hříchu. w19.12 50:14–16

V prvním století se dal Jehovovi k dispozici štědrý muž, který se jmenoval Josef (přezdívaný Barnabáš). (Sk. 4:36, 37) Když se Saul stal Ježíšovým následovníkem, mnozí bratři se s ním báli setkat, protože ho znali jako pronásledovatele sborů. Ale Barnabáš přišel Saulovi na pomoc. (Sk. 9:21, 26–28) O něco později starší v Jeruzalémě zjistili, že je potřeba povzbudit bratry ve vzdálené syrské Antiochii. Koho tam poslali? Barnabáše! A byla to dobrá volba. V Bibli čteme, že Barnabáš je začal všechny povzbuzovat, aby zůstali rozhodnutí, že budou věrní Pánu. (Sk. 11:22–24) I nám může Jehova pomoct, abychom se pro naše bratry a sestry stali „syny útěchy“. Například nás může použít, aby utěšoval ty, kterým někdo zemřel. Také nás může podnítit, abychom navštívili někoho nemocného nebo skleslého, popřípadě mu zatelefonovali, a řekli mu pár laskavých slov. Dovolíš Jehovovi, aby tě používal jako Barnabáše? (1. Tes. 5:14) w19.10 42:8

Při úzké spolupráci s přáteli často zjistíme, že nemají jen silné stránky, ale také slabé. Co nám pomůže se s tím vyrovnat? Je jasné, že od bratrů a sester nemůžeme čekat dokonalost. Proto když navážeme nějaké přátelství, musíme tvrdě pracovat na tom, aby vydrželo. Pokud někdo z našich přátel udělá chybu, možná ho na to budeme muset pomocí Bible laskavě, ale otevřeně upozornit. (Žalm 141:5) Pokud se nás něčím dotkne, měli bychom mu odpustit. A jakmile mu odpustíme, musíme odolat pokušení se k té záležitosti ještě někdy vracet. V těchto kritických časech je opravdu důležité, abychom se u našich bratrů a sester zaměřovali na jejich silné stránky, a ne na jejich nedostatky! Tím budeme naše vztahy posilovat. Během velkého soužení budeme blízké přátele potřebovat. w19.11 44:13, 16

Když vedeme biblická studia, ze všech sil se snažme dělat to, čím nás Ježíš pověřil: „Čiňte učedníky ... a vyučujte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal.“ Musíme lidem pomáhat, aby pochopili, jak důležité je postavit se na stranu Jehovy a jeho království. To znamená motivovat je, aby brali biblickou pravdu vážně, uplatňovali to, co se učí, zasvětili život Jehovovi a dali se pokřtít. Jedině tak přežijí Jehovův den. (1. Petra 3:21) Do konce tohoto systému zbývá jen velmi málo času. Proto si nemůžeme dovolit pokračovat ve studiu Bible s lidmi, kteří ve svém životě nedělají změny, kterými by dávali najevo, že mají v úmyslu stát se Kristovými učedníky. (1. Kor. 9:26) Naše práce je naléhavá! Je ještě hodně lidí, kteří potřebují slyšet dobrou zprávu o Království, než bude pozdě. w19.10 40:14, 15

V Den smíření, který se v Izraeli slavil každý rok, se národ shromáždil a velekněz předložil zvířecí oběti. Tyto oběti Izraelitům připomínaly, že potřebují být očištěni od svých hříchů. Nejdřív měl ale velekněz za úkol nasypat svaté kadidlo na žhavé uhlíky, aby se místnost naplnila příjemnou vůní. Co se z toho učíme? V Bibli jsou ke kadidlu přirovnány přijatelné modlitby Jehovových věrných služebníků. (Žalm 141:2; Zjev. 5:8) Když velekněz přinášel kadidlo do Jehovovy přítomnosti, dělal to s velkou úctou. Podobně i my, když se k Jehovovi modlíme, děláme to s hlubokou úctou. Máme před ním posvátnou bázeň. Jsme velmi vděční, že nám náš Stvořitel dovoluje, abychom se na něj obraceli a měli k němu tak blízký vztah jako dítě k otci. (Jak. 4:8) Považuje nás za své přátele! (Žalm 25:14) Tohoto vztahu si natolik vážíme, že bychom Jehovu nechtěli nikdy zklamat. w19.11 47:3–5

Jaký postoj k práci má většina lidí v místě, kde žiješ? V mnoha zemích lidé věnují práci víc času a energie, než kdy dřív. Výsledkem je, že jsou přepracovaní a nemají čas odpočívat, trávit čas s rodinou nebo se zabývat duchovními věcmi. (Kaz. 2:23) A jiným lidem se zase pracovat vůbec nechce a hledají výmluvy, proč pracovat nemůžou. (Přísl. 26:13, 14) V kontrastu s takovými nevyrovnanými postoji je přístup Jehovy a Ježíše. Vůbec nemusíme pochybovat o tom, že Jehova je pracovitý. Je to jasně vidět z toho, že Ježíš řekl: „Můj Otec stále pracuje až dosud, i já stále pracuji.“ (Jan 5:17) Jen si vezmi, kolik práce Jehova musel vynaložit na to, aby vytvořil nesčetné množství duchovních tvorů a obrovský vesmír. Spoustu dokladů jeho tvůrčí činnosti vidíme i na naší nádherné planetě. w19.12 49:1, 2

Díky čemu měl David k Bohu tak blízko? Hodně pochopil z toho, co Jehova vytvořil. Jako kluk trávil hodně času venku, protože se staral o otcovy ovce. Možná že právě tehdy začal přemýšlet o tom, co Jehova stvořil. Například když se za nocí díval na oblohu, neviděl jen spoustu hvězd, ale také rozpoznával vlastnosti toho, který je udělal. (Žalm 19:1, 2) Když uvažoval nad tím, jak je vytvořeno lidské tělo, viděl Jehovovu úžasnou moudrost. (Žalm 139:14) Boží výtvory Davidovi pomohly uvědomit si, jak je nepatrný. Co se z toho učíme? Nečekej na nějakou zvláštní příležitost. Všímej si Jehovových výtvorů kolem sebe – rostlin, zvířat i lidí – a přemýšlej, co se z nich můžeš dozvědět o Jehovovi. Pak ti každý další den přinese nové informace o tvém milujícím Otci. (Řím. 1:20) A s každým dalším dnem ho budeš mít zase o něco raději. w19.12 51:15–17

Mojžíš jednal podle toho, co o Jehovovi věděl. Když mu bylo asi 40, vybral si, že bude radši patřit k Jehovovu lidu, než aby byl nazýván „synem faraónovy dcery“. Vzdal se vysokého postavení. Dal najevo, že stojí na straně Hebrejců, kteří byli v Egyptě otroky, i když riskoval, že si tím znepřátelí mocného faraona, který byl považován za boha. Tím projevil mimořádnou víru! Mojžíš důvěřoval Jehovovi. Pro trvalý vztah je taková důvěra velmi důležitá. (Přísl. 3:5) Co se z toho učíme? Stejně jako Mojžíš, každý z nás se musí rozhodnout: Budu sloužit Bohu a připojím se k jeho lidu? Možná se kvůli tomu musíme něčeho vzdát a možná tím riskujeme, že lidé, kteří Jehovu neznají, se postaví proti nám. Když ale našemu nebeskému Otci důvěřujeme, můžeme počítat s jeho podporou. w19.12 51:5, 6

I když jsme vytvoření „z prachu země“, máme mnohem větší hodnotu než pouhá hrst hlíny. Zamysli se nad některými důvody, proč víme, že jsme pro Jehovu drahocenní. Vytvořil lidi tak, že jsou schopní mít stejné vlastnosti jako on. (1. Mojž. 1:27) Díky tomu převyšují všechno ostatní, co na zemi stvořil. Navíc jim Bůh nad tím vším svěřil vládu. (Žalm 8:4–8) Lidé pro Jehovu neztratili hodnotu ani potom, co Adam zhřešil. Máme pro něj tak velkou cenu, že dal svého milovaného Syna jako výkupné za naše hříchy. (1. Jana 4:9, 10) Na základě výkupného Jehova v budoucnu vzkřísí ty, kdo následkem Adamova hříchu zemřeli. Budou to „lidé dobří i špatní“. (Sk. 24:15) Z Bible je vidět, že pro Jehovu jsme drahocenní bez ohledu na naše zdraví, finanční situaci nebo věk. (Sk. 10:34, 35) w20.01 3:5, 6

Pomazání svatým duchem nezávisí na rodinných vazbách, ale rozhoduje o něm Bůh. (1. Tes. 2:12) Nebudeme se proto ptát na věci, které by druhým mohly být nepříjemné. Například nebudeme vyzvídat, jak na manželku pomazaného bratra působí, že nebudou společně žít v ráji na zemi. Můžeme si být naprosto jistí, že Jehova v novém světě uspokojí „touhu všeho živého“. (Žalm 145:16) Když se k pomazaným nechováme tak, jako by byli důležitější než jiní křesťané, chráníme i sami sebe. Jak to? Podle Bible může dojít k tomu, že někdo z pomazaných přestane být Bohu věrný. (Mat. 25:10–12; 2. Petra 2:20, 21) Když ale nebudeme „obdivovat osobnosti“, pak se nestaneme následovníky nějakého člověka – a to ani v případě, že je pomazaný, je mezi svědky hodně známý nebo slouží Jehovovi už spoustu let. (Juda 16; ppč.) Pokud by někdo takový nezůstal Bohu věrný nebo odešel ze sboru, neztratíme víru v Jehovu ani mu nepřestaneme sloužit. w20.01 5:9, 10

Jsme Jehovovy „milované děti“, a tak se ho snažíme napodobovat. Učíme se od něj být laskaví a odpouštět druhým. Když ti, kdo neznají Boha, vidí naše pěkné chování, může je to motivovat, aby se o něm chtěli něco dozvědět. (1. Petra 2:12) A podobně to může zapůsobit na naše děti. Když rodiče napodobují Jehovu v tom, jak se k nim chovají, možná si i ony budou chtít vytvořit blízký vztah s naším milujícím Otcem. Jsme na něj pyšní a chceme, aby ho druzí poznali. Cítíme to podobně jako král David, který napsal: „Budu se chlubit v Jehovovi.“ (Žalm 34:2) Co když se ale stydíme o něm mluvit? Kde můžeme vzít odvahu? Pomůže nám, když budeme přemýšlet o tom, jakou radost tím Jehovovi uděláme a jak moc to obohatí ty, kdo ho poznají. Jehova nám potřebnou odvahu určitě dá. Dodal odvahu křesťanům v prvním století a to samé udělá i pro nás. (1. Tes. 2:2) w20.02 7:12, 13

Mnozí z těch, se kterými studujeme Bibli, dělají pokroky a směřují ke křtu. Někteří ale působí dojmem, že se zdráhají stát se Ježíšovými učedníky. Studium Bible se jim líbí, ale jejich křest se zdá být v nedohlednu. Pokud s někým vedeš biblické studium, určitě mu chceš pomoct, aby uplatňoval to, co se učí, a aby se z něj nakonec stal Kristův učedník. Jehova chce, aby mu lidé sloužili z lásky. A tak se snažíme, aby naši zájemci pochopili, že Jehova se o ně zajímá jako o jednotlivce a že je velmi miluje. Chceme, aby ho začali vnímat jako „otce sirotků a ochránce vdov“. (Žalm 68:5) Když tvoji zájemci pochopí, že je Bůh má rád, pravděpodobně to na ně silně zapůsobí a oni ho také začnou mít rádi. Pomoz proto zájemcům uvědomit si, že náš láskyplný Bůh jim chce dát věčný život a je ochotný jim pomáhat, aby ho získali. w20.01 1:7, 8

Apoštol Pavel pokorně připouštěl, že se neobejde bez povzbuzení od přátel. Nedělal si hlavu s tím, že by mohl vypadat jako slaboch, když uzná, že ho druzí povzbudili v těžkých chvílích. (Kol. 4:7–11) Když pokorně připustíme, že potřebujeme, aby nás druzí podpořili, můžeme se spolehnout, že bratři a sestry to pro nás rádi udělají. Pavel věděl, že Boží Slovo ho může povzbudit. (Řím. 15:4) Také věděl, že v něm najde moudré rady, jak zvládnout jakoukoli zkoušku. (2. Tim. 3:15, 16) Když byl podruhé uvězněný v Římě, tušil, že se blíží jeho smrt. Požádal Timotea, aby co nejrychleji přišel a přinesl mu „svitky“. (2. Tim. 4:6, 7, 9, 13) Proč? Pravděpodobně se jednalo o části Hebrejských písem, které Pavel mohl použít při svém studiu Božího Slova. Když podobně jako Pavel pravidelně studujeme Bibli, Jehova dá vnitřní klid i nám, ať budeme v jakékoli náročné situaci. w20.02 9:14, 15

Elifaz, Bildad a Cofar nepřemýšleli o tom, jak Jobovi pomoct. Spíš si připravovali argumenty, aby mu dokázali, že udělal něco špatného. Některé jejich výroky byly pravdivé, ale hodně z toho, co o Jobovi a Jehovovi řekli, bylo nelaskavé nebo vyložená lež. Nemilosrdně Joba odsoudili. (Job 32:1–3) Jak na to Jehova reagoval? Rozčílil se na ně. Označil je za blázny a přikázal jim, aby Joba požádali, ať se za ně modlí. (Job 42:7–9) Z toho, co se v Bibli píše o Elifazovi, Bildadovi a Cofarovi, vyplývá několik poučení. Za prvé, naše bratry a sestry bychom neměli soudit. (Mat. 7:2–5) Dřív než jim něco řekneme, měli bychom pozorně poslouchat, co říkají oni. Jedině tak dokážeme pochopit jejich situaci. (1. Petra 3:8) Za druhé, měli bychom vždycky mluvit laskavě a měla by to být pravda. (Ef. 4:25) A za třetí, Jehova se hodně zajímá o to, co druhým říkáme. w20.03 12:15, 16

Když o Jehovovi učíme druhé, často ho při tom sami lépe poznáváme. Například když nás vede za lidmi, kteří mají správný stav srdce, vidíme konkrétní důkazy jeho soucitu. (Jan 6:44; Sk. 13:48) Můžeme sledovat moc Božího Slova, když se lidé, se kterými studujeme, zbavují špatných zvyků a oblékají si novou osobnost. (Kol. 3:9, 10) A z toho, že mnoho lidí v našem obvodu dostává spoustu příležitostí dozvědět se o Bohu a být zachráněni, vidíme jeho trpělivost. (Řím. 10:13–15) Ať sloužíme Jehovovi jakkoli dlouho, přátelství s ním bychom ale nikdy neměli považovat za samozřejmost. Jeden z hlavních způsobů, jak můžeme dát najevo, že si našeho vztahu s Bohem vážíme, je mluvit s ním v modlitbě. Pevný vztah nemůže existovat bez dobré komunikace. Proto se k Bohu modli často a neboj se mu říkat i svoje nejvnitřnější myšlenky. w19.12 51:11, 13, 14

Tato myšlenka je pro nás obrovskou úlevou! Jako král Božího království Ježíš vynahradí jakékoli trápení, které nám Satan a tento svět možná působí. (Iz. 65:17; 1. Jana 3:8; Zjev. 21:3, 4) To je skvělá naděje! A i když nám Ježíš dal těžký úkol, je s námi a během posledních dní tohoto světa nás podporuje. (Mat. 28:19, 20) To nám dodává velkou odvahu! Úleva, naděje a odvaha – to jsou některé ze základních pilířů, na kterých stojí pokoj mysli. Jak tedy můžeš znovu získat klid mysli, když tvým životem otřásá jedna zkouška za druhou? Tak, že budeš dělat věci, které dělal Ježíš. Za prvé, modli se a nepolevuj v tom, ať se děje co se děje. Za druhé, poslouchej Jehovu a horlivě kaž dobrou zprávu, a to i v době, kdy je to těžké. A za třetí, spoléhej na pomoc svých přátel. Potom bude Boží pokoj střežit tvoji mysl a srdce. (Filip. 4:6, 7) A tak jako Ježíš i ty zvládneš jakoukoli zkoušku! (Jan 16:33) w19.04 15:16, 17