Srpen

I když byl Ježíš pronásledovaný, uchoval si vnitřní klid, protože věděl, že svému Otci dělá radost. Ve chvílích, kdy to pro něj bylo těžké, zůstal poslušný. Svého Otce miloval, a tak se celý jeho život točil kolem služby jemu. Když žil v nebi, byl jeho „mistrem v díle“. (Přísl. 8:30) A když přišel na zem, rád o něm učil druhé. (Mat. 6:9; Jan 5:17) Tato práce mu přinášela obrovskou radost. (Jan 4:34–36) Ježíše můžeme napodobovat tím, že posloucháme Jehovu a vždy máme „hojnost práce v Pánově díle“. (1. Kor. 15:58) Když jsme často ve službě, dokážeme svoje problémy vidět z nadhledu. (Sk. 18:5) Lidé, se kterými se ve službě potkáváme, většinou řeší horší problémy než my. Když si pak Jehovu zamilují a řídí se jeho radami, jejich život se zlepší a jsou šťastnější. Pokaždé když jsme něčeho takového svědky, máme ještě větší jistotu, že se o nás Jehova postará. w19.04 15:8, 9

Tito lidé se pevně postavili proti zlým duchům. Jejich knihy o magii stály hodně peněz. Ale místo toho, aby je někomu dali nebo prodali, zničili je. Víc jim záleželo na tom, aby se líbili Jehovovi, než na tom, jakou cenu ty knihy mají. Jak můžeme křesťany z Efezu napodobit? Je moudré zbavit se všeho, co může být spojené s okultismem. Můžou to být amulety, talismany nebo jiné věci, které lidé nosí nebo vlastní ve snaze chránit se před zlými duchy. (1. Kor. 10:21) Poctivě se zamysli nad svou zábavou. Polož si otázku: Souvisí něco ze zábavy, které se věnuju, se spiritismem? Buď rozhodnutý zůstat daleko od čehokoli, co Jehova nenávidí. Za každou cenu chceme mít před Bohem čisté svědomí. (Sk. 24:16) w19.04 17:10–12

Když se starší dozvědí o nějakém vážném provinění, musí vzít v úvahu několik věcí. Nejvíc jim záleží na tom, aby nebylo znesvěceno Boží jméno. (3. Mojž. 22:31, 32; Mat. 6:9) Také jim leží na srdci duchovní zdraví bratrů a sester ve sboru a chtějí pomoct komukoli, kdo se stal obětí provinění. Pokud je provinilec součástí sboru, starší se snaží zjistit, jestli činí pokání. V případě, že ano, snaží se mu pomoct, aby napravil svůj vztah s Jehovou. (Jak. 5:14, 15) Křesťan, který podlehne špatné touze a vážně zhřeší, je duchovně nemocný. Znamená to, že už s Jehovou nemá dobrý vztah. Starší se jako duchovní lékaři snaží nemocnému pomoct, aby se mu dařilo lépe. Jejich rady založené na Bibli můžou přispět k jeho duchovnímu uzdravení, ale jedině za předpokladu, že činí opravdové pokání. (Sk. 3:19; 2. Kor. 2:5–10) w19.05 19:10, 11

Jehova nám může dát touhu jednat. Představme si následující situace: Dozvíme se, že v našem sboru je zapotřebí něco konkrétního udělat nebo že je potřeba s něčím pomoct mimo území sboru, a my se začneme sami sebe ptát: Jak bych se mohl zapojit já? Nebo jsme požádáni, abychom se ujali nějakého náročného úkolu, ale nejsme si jistí, jestli to zvládneme. Anebo si po přečtení nějaké pasáže z Bible říkáme: Jak bych tyhle myšlenky mohl uplatnit a pomoct tak druhým? Když Jehova uvidí, že jsme ochotní se nad sebou zamyslet, může nám dát touhu udělat to, o čem přemýšlíme. Jehova nám také může dát sílu jednat. (Iz. 40:29) Svým svatým duchem může zlepšit naše přirozené schopnosti. (2. Mojž. 35:30–35) Prostřednictvím své organizace nás může naučit, jak si s určitými úkoly poradit. Pokud si někdy nebudeš jistý, jak svěřený úkol provést, řekni si o pomoc. A nezapomeň, že můžeš kdykoli požádat našeho štědrého nebeského Otce o „moc, která je nad to, co je normální“. (2. Kor. 4:7; Luk. 11:13) w19.10 42:3, 4

Svět propaguje přehnanou lásku k sobě samému. Jedna odborná publikace uvádí, že během sedmdesátých let „se rozšířily motivační knihy“. Některé takové knihy „povzbuzují čtenáře, aby sami sebe poznali, přijali to, jací jsou, a sami sebe oslavovali“. Zamysli se například nad výrokem z jedné motivační knihy: „Miluj tu nejkrásnější a nejúžasnější osobu, jaká existuje, osobu, která si tvoji lásku nejvíc zaslouží – sebe.“ Tato kniha podporuje „náboženství, ve kterém člověk zbožňuje sám sebe a sám si určuje, jak se bude chovat, a to na základě vlastního svědomí a kulturních pravidel, která mu vyhovují“. Zní ti to povědomě? Satan povzbuzoval Evu, aby udělala něco podobného. Řekl jí, že může být „jako Bůh a ... znát dobré a špatné“. (1. Mojž. 3:5) V dnešní době si hodně lidí o sobě myslí tak moc, že podle jejich názoru jim nikdo – dokonce ani Bůh – nemůže říkat, co je správné a co špatné. Tento postoj je jasně vidět například v tom, jak se lidé dívají na manželství. w19.05 21:10, 11

Král David byl čas od času pod obrovským tlakem. Přemýšlej, jaké těžkosti zažíval. Tížily ho pocity viny kvůli mnoha chybám, které udělal. (Žalm 40:12) Jeho milovaný syn Absalom se proti němu vzbouřil a nakonec zemřel. (2. Sam. 15:13, 14; 18:33) A jeden z Davidových nejbližších přátel ho zradil. (2. Sam. 16:23–17:2; Žalm 55:12–14) Hodně žalmů, které David napsal, vyjadřují jeho pocity zoufalství a také neotřesitelnou důvěru v Jehovu. (Žalm 38:5–10; 94:17–19) Později začal jeden žalmista závidět špatným lidem jejich životní styl. Možná to byl potomek Levity Asafa a sloužil ve velkolepé Boží svatyni. Byl v takovém citovém vypětí, že začal být nešťastný a nespokojený. Dokonce pochyboval o odměně, kterou Bůh dává svým služebníkům. (Žalm 73:2–5, 7, 12–14, 16, 17, 21) w19.06 25:12, 13

Satan působí na přirozená přání. Přirozeně si přejeme získávat dovednosti, které nám pomůžou postarat se o sebe a svoji rodinu. (1. Tim. 5:8) Tyto dovednosti můžeme většinou získat, když chodíme do školy a pilně studujeme. Musíme být ale opatrní. Vzdělávací systém v mnoha zemích učí studenty nejenom praktické dovednosti, ale také lidskou filozofii. Studenti jsou vedeni k tomu, aby zpochybňovali existenci Boha a význam Bible. Učí se, že všichni inteligentní lidé věří, že život vznikl evolucí. (Řím. 1:21–23) Takové názory jsou v rozporu s Boží moudrostí. (1. Kor. 1:19–21; 3:18–20) Buď rozhodnutý, že se nikdy nestaneš Satanovou kořistí. Nenech se oklamat filozofií a prázdným podvodem jeho světa. (Kol. 2:8) Stále si dávej pozor na jeho taktiky. (1. Kor. 3:18) Nikdy mu nedovol, aby rozostřil tvůj pohled na Jehovu. Žij podle Jehovových vysokých morálních měřítek. A nikdy se nenech Satanem obelstít, takže bys začal ignorovat Jehovovy rady. w19.06 23:13, 17

Ať už si vybereš jakýkoli námět, přemýšlej o lidech, se kterými budeš mluvit. Představ si, jak jim pomůže, když se dozvědí, co říká Bible! Je důležité, abys jim naslouchal a respektoval jejich názor. Tak je lépe pochopíš a oni si tě s větší pravděpodobností vyslechnou. Než se někdo rozhodne studovat Bibli, možná budeš muset investovat čas a síly do opětovných návštěv. Proč? Když za někým znovu přijdeš, zkrátka nemusí být doma nebo mít čas. Také to nějakou dobu trvá, než se s tebou začne cítit příjemně a přijme nabídku biblického studia. Když chceme, aby květina rostla, musíme ji pravidelně zalévat. Podobně když chceme, aby rostla láska zájemce k Jehovovi a Ježíšovi, musíme s ním pravidelně rozebírat to, co učí Bible. w19.07 29:1, 7, 8

Co tím Ježíš myslel? Nechtěl tím říct, že křesťané budou rádi, když je druzí budou nenávidět. Spíš byl realista. Nejsme částí tohoto světa. Žijeme podle Ježíšova učení a kážeme to, co on. Kvůli tomu nás svět nenávidí. (Jan 15:18–21) Chceme dělat radost Jehovovi. Pokud nás lidé nenávidí, protože milujeme našeho Otce, je to jejich problém. Nesmíme udělat tu chybu, že bychom svoji hodnotu posuzovali podle toho, jak jsme oblíbení. Nevíme, kdy vlna pronásledování nebo přímý zákaz ovlivní naše uctívání Jehovy. Víme ale, že se už teď můžeme připravovat tak, že budeme upevňovat svůj vztah s Jehovou, pracovat na odvaze a učit se, jak se vyrovnat s nenávistí. Když se připravujeme už teď, pomůže nám to zůstat pevní v budoucnosti. w19.07 27:17, 18, 21

Když studujeme Bibli s někým, kdo pochází z prostředí, které není nábožensky založené, musíme neustále upevňovat jeho víru v existenci Stvořitele. Musíme mu také pomáhat, aby získával víru v to, co říká Bible. Může proto být zapotřebí, abychom některé myšlenky mnohokrát opakovali. V průběhu každého studia možná bude potřeba mluvit o důkazech, že Bible je Boží Slovo. Takovými důkazy můžou být splněná proroctví, vědecká a historická přesnost nebo rady, které nám pomáhají v každodenním životě. Lidem pomáháme stát se Kristovými učedníky tím, že jim dáváme najevo lásku, ať už jsou nábožensky založení, nebo ne. (1. Kor. 13:1) Když s nimi studujeme, máme za cíl ukázat jim, že nás Bůh miluje a přeje si, abychom my milovali jeho. Každý rok si tisíce lidí, kteří se dřív o Boha a náboženství zajímali jenom málo nebo vůbec, Boha zamilují a dají se pokřtít. Buď proto pozitivní a s láskou se zajímej o nejrůznější lidi. Naslouchej jim. Snaž se je pochopit. A v neposlední řadě je uč svým příkladem. w19.07 30:16, 17

Mezi těmi, koho Jehova použil při opravování jeruzalémských hradeb, byly Šallumovy dcery. (Neh. 2:20; 3:12) Ochotně se pustily do této namáhavé a nebezpečné práce, i když byly dcerami knížete. (Neh. 4:15–18) V dnešní době se ochotné sestry rády zapojují do jedné zvláštní formy posvátné služby – podílejí se na stavbě a údržbě budov, které jsou zasvěcené Jehovovi. Jejich zručnost, nadšení a věrnost jsou pro úspěch těchto prací velmi důležité. Tabithu Jehova vedl k tomu, aby dělala mnoho dobrých skutků a ráda obdarovávala druhé, zvlášť vdovy. (Sk. 9:36) Byla výjimečně štědrá a laskavá, takže když zemřela, hodně lidí truchlilo. Pak ale měli obrovskou radost, když ji apoštol Petr vzkřísil. (Sk. 9:39–41) Co se od Tabithy učíme? Ať už jsme mladí, nebo staří, muži, nebo ženy, všichni můžeme praktickým způsobem pomáhat našim bratrům a sestrám. w19.10 42:11, 12

Jak bychom mohli někomu duchovně ublížit? Představme si například, že nějaký zájemce zvítězí nad závislostí na alkoholu. Je mu jasné, že už ho nikdy nesmí pít. Dělá pak pokroky a dá se pokřtít. Po nějaké době je společně s dalšími křesťany na návštěvě u někoho ze sboru a hostitel mu začne s dobrými úmysly nabízet nějaký alkohol. Říká mu: „Když máš sebeovládání, můžeš si trochu alkoholu dát.“ Asi si dovedeme představit ty následky, pokud by bratr poslechl tak nerozumnou radu! Řídit se radami z verše na tento den nám pomáhají naše shromáždění. To, co se na nich učíme, nám připomíná, co Jehova považuje za důležité. Také se učíme podle Bible žít, abychom mohli být bez vady. A navíc jsme na nich povzbuzováni Boha a své bratry milovat. A když z celého srdce milujeme Boha a naše bratry a sestry, děláme všechno pro to, abychom spoluvěřícím duchovně neublížili. w19.08 32:9, 13, 14

Lidé, kteří působí sebevědomě a na rovinu říkají, co si myslí, nutně nemusí být pyšní. (Jan 1:46, 47) Bez ohledu na to, jakou máme povahu, se ale všichni musíme snažit být opravdu pokorní. Zamysli se, jaký příklad nám dal apoštol Pavel. Jehova ho používal, aby v jednom městě za druhým zakládal nové sbory. Pravděpodobně toho udělal ve službě víc než kterýkoli jiný Ježíšův apoštol. Pavel si ale nemyslel, že je lepší než ostatní bratři. Správně si uvědomoval, že za svůj dobrý vztah s Jehovou vděčí Boží nezasloužené laskavosti, a ne vlastním schopnostem nebo výsledkům své práce. (1. Kor. 15:10) Z jeho dopisu Korinťanům je dobře vidět, jak byl pokorný. I když ho někteří v korintském sboru kritizovali, on se nevyvyšoval. (2. Kor. 10:10) w19.09 35:5, 6

Jedním z důvodů, proč může být těžké se Jehovovi podřizovat, je to, že jsme všichni zdědili hřích a jsme nedokonalí, a tak máme sklon se bouřit. Potom co se Adam s Evou vzbouřili proti Bohu a jedli ze zakázaného ovoce, stanovili si vlastní morální normy. (1. Mojž. 3:22) Až dodnes většina lidí Jehovova měřítka přehlíží a sami si určují, co je správné a co špatné. Dokonce i pro ty, kdo Jehovu znají a milují, může být těžké se mu úplně podřizovat. Stejný problém měl apoštol Pavel. (Řím. 7:21–23) I my chceme dělat to, co je v Jehovových očích správné, ale musíme stále bojovat proti sklonu dělat špatné věci. Dalším důvodem, proč může být těžké se Jehovovi podřizovat, je to, že nás ovlivňuje prostředí, ve kterém jsme byli vychovaní. Mnoho lidských názorů je v rozporu s tím, co chce Jehova, a nemyslet tak, jak je v tomto světě běžné, může být neustálý boj. w19.09 37:4–6

Musíme být realisti. Každý z nás má jen určité množství energie, a proto si musíme dávat pozor, kolik si toho naložíme. Mohli bychom například plýtvat energií ve snaze získat hodně majetku. Všimněme si, co Ježíš řekl jednomu mladému bohatému muži, který se ho zeptal: „Co mám dělat, abych zdědil věčný život?“ Určitě to byl dobrý člověk, protože v Markově evangeliu se píše, že Ježíš k němu „pocítil ... lásku“. Pak mu dal nabídku, která je ve verši na dnešní den. Ten muž byl rozpolcený, ale nejspíš se nedokázal rozloučit se svým velkým majetkem. (Mar. 10:17–22) Proto odmítl jho, které mu Ježíš nabídl, a dál byl otrokem bohatství. (Mat. 6:24) Jak by ses rozhodl ty? Je dobré, když se čas od času zamyslíme nad svými prioritami. Proč? Abychom měli jistotu, že svoji energii využíváme moudře. w19.09 38:17, 18

S kazatelskou činností neskončíme, dokud o tom nerozhodne Jehova. Kolik času lidem zbývá na to, aby Jehovu a Ježíše Krista poznali? (Jan 17:3) Těžko říct. Víme ale, že do začátku velkého soužení můžou všichni, kdo jsou „správně nakloněni k věčnému životu“, na dobrou zprávu ještě zareagovat. (Sk. 13:48) Jak můžeme takovým lidem pomáhat, než bude pozdě? Jehova nám prostřednictvím své organizace dává všechno, co potřebujeme, abychom mohli lidi učit biblickou pravdu. Například dostáváme každý týden školení na shromáždění v týdnu. Učíme se na něm, co říct při prvních rozhovorech a na opětovných návštěvách. A když si hezky popovídáš s někým, kdo má zájem, a pak mu dáš leták nebo časopis, bude mít do doby, než se s ním znovu zkontaktuješ, možnost sám si něco přečíst. Máme osobní odpovědnost se každý měsíc naplno věnovat kázání. w19.10 40:7, 9, 10

Simeonovi, věrnému postaršímu muži v Jeruzalémě, Jehova slíbil, že nezemře, dokud neuvidí Mesiáše. Ten slib musel Simeona hodně povzbudit, protože už mnoho let na Mesiáše čekal. Za svou víru a vytrvalost byl odměněn. Jednoho dne přišel „pod mocí ducha“ do chrámu a tam uviděl malého Ježíše. Jehova tehdy Simeona použil k tomu, aby o tomto dítěti, které se mělo stát Kristem, vyslovil proroctví. (Luk. 2:25–35) I když Simeon nejspíš nežil tak dlouho, aby viděl, jak Ježíš začíná svou pozemskou službu, byl vděčný za poctu, které se mu dostalo. A to nejlepší je ještě před ním! V novém světě tento věrný muž uvidí, jak Ježíšova vláda přinese požehnání všem národům na zemi. (1. Mojž. 22:18) I my můžeme být vděční za všechno, co smíme pro Jehovu udělat. w19.10 42:7, 12

Ať už máme peněz hodně, nebo málo, musíme chránit svoje srdce. Jak? Do peněz se nezamiluj. A nedovol, aby pro tebe byla práce důležitější než služba Jehovovi. Jak můžeš poznat, že s tím máš problém? Mohl by sis položit například tyto otázky: Stává se mi často, že na svou práci myslím na shromáždění nebo ve službě? Dělám si pořád starosti, jestli budu mít v budoucnu dost peněz? Mám kvůli penězům a majetku problémy v manželství? Byl bych ochotný dělat práci, kterou druzí považují za podřadnou, pokud bych díky tomu měl víc času na službu Jehovovi? (1. Tim. 6:9–12) Až budeš o těchto otázkách přemýšlet, nezapomeň, že Jehova tě miluje a těm, kdo jsou mu oddaní, slíbil: „Rozhodně tě neopustím, rozhodně tě ani nezanechám.“ Proto apoštol Pavel napsal: „Ať je váš způsob života oproštěn od lásky k penězům.“ (Hebr. 13:5, 6) w19.10 43:10

Když s bratry a sestrami spolupracujeme a vidíme jejich dobré vlastnosti, učíme se od nich a máme k nim blíž. Jak na tebe například působí, když jste ve službě a ty slyšíš svého přítele, jak statečně hájí svoji víru nebo s přesvědčením mluví o Jehovovi a jeho slibech? Asi tě to k němu ještě víc přibližuje. Třiadvacetiletá Adeline pozvala jednu ze svých kamarádek, Candice, aby s ní jela kázat do zřídka propracovávaného obvodu. „Chtěly jsme se víc nadchnout pro službu a mít z ní větší radost,“ říká. „Obě jsme se potřebovaly duchovně nabít.“ Co jim tato spolupráce přinesla? „Na konci každého dne,“ vypráví Adeline, „jsme si povídaly o svých pocitech, o tom, co nás v rozhovorech s lidmi povzbudilo, a v čem jsme vnímaly, že nás Jehova ve službě vede. Tyhle hluboké rozhovory nám oběma dělaly radost a ještě líp jsme se vzájemně poznaly.“ w19.11 44:10, 11

Vrátit se z bitvy bez štítu bylo pro vojáky ve starověku velké pokoření. Římský historik Tacitus napsal: „Štít ztratiti za největší hanbu pokládají.“ (Z díla Germania, přeložil František Kott.) Byl to jeden z důvodů, proč vojáci svůj štít pevně drželi. Svůj štít víry pevně držíme tak, že jsme pravidelně na shromáždění a že mluvíme s druhými o Jehovově jménu a království. (Hebr. 10:23–25) Také si denně čteme Bibli a prosíme Jehovu, aby nám pomohl uplatňovat biblické rady ve všem, co děláme. (2. Tim. 3:16, 17) Pak nám žádná zbraň, kterou proti nám Satan použije, nedokáže natrvalo ublížit. (Iz. 54:17) Náš „velký štít víry“ nás bude chránit a budeme odvážně sloužit Bohu po boku našich bratrů a sester. Díky tomu nejenom zvítězíme v našich každodenních bitvách, ale navíc budeme mít tu čest stát na straně Ježíše, až porazí Satana a jeho následovníky. (Zjev. 17:14; 20:10) w19.11 46:18, 19

Když máš jasný plán a máš ho sepsaný, pomůže ti to, abys proměnil rozhodnutí v činy. (1. Kor. 14:40) Můžeš se inspirovat pokyny pro rady starších. Když starší dělají nějaká rozhodnutí, mají vždy určit jednoho, který zapíše, kdo bude mít konkrétní úkol na starost a kdy by měl být hotový. Pokud se starší tímto pokynem řídí, je větší pravděpodobnost, že svoje rozhodnutí zrealizují. Co kdybys to zkusil dělat podobně? Například si urči, které úkoly bys měl ten den zvládnout, a seřaď je podle toho, v jakém pořadí se jim chceš věnovat. Může ti to pomoct nejenom dotáhnout věci do konce, ale také jich zvládnout víc za kratší dobu. Nesmíš litovat vynaloženého úsilí. Když chceš svůj plán uskutečnit a dokončit, co jsi začal, vyžaduje to určitou námahu. (Řím. 12:11) Apoštol Pavel Timoteovi napsal, aby se vytrvale snažil stát lepším učitelem. Touhle radou se můžeme řídit, ať pracujeme na jakémkoli duchovním cíli. (1. Tim. 4:13, 16) w19.11 48:15, 16

Když po Mojžíšovi Jehova chtěl, aby vyvedl izraelský národ ze zajetí, nevěřil si a opakovaně Bohu říkal, že se na to necítí. Bůh s ním měl soucit a pomohl mu ten úkol zvládnout. (2. Mojž. 4:10–16) Mojžíš díky tomu dokázal faraonovi oznamovat drtivé rozsudky. Potom viděl, jak Jehova použil svoji moc, když Izraelity zachránil a faraona s jeho vojskem zničil v Rudém moři. (2. Mojž. 14:26–31; Žalm 136:15) Když Izraelité pod Mojžíšovým vedením vyšli z Egypta, stále dokola si na něco stěžovali. Mojžíš mohl pozorovat, že Jehova má se svým národem, který vyvedl z otroctví, obrovskou trpělivost. (Žalm 78:40–43) Také viděl jeho výjimečnou pokoru, když Jehova změnil svoje rozhodnutí potom, co ho o to Mojžíš požádal. (2. Mojž. 32:9–14) V době po odchodu Izraelitů z Egypta získal Mojžíš k Jehovovi tak důvěrný vztah, jako by svého nebeského Otce viděl. (Hebr. 11:27) w19.12 51:7–9

Většina Ježíšových učedníků pocházela z Galileje. Takže setkat se s větším množstvím lidí bylo jednodušší na nějaké galilejské hoře než v soukromém domě v Jeruzalémě. A se svými 11 apoštoly se vzkříšený Ježíš už předtím v jednom domě v Jeruzalémě setkal. Kdyby chtěl dát příkaz o kázání a činění učedníků jenom apoštolům, mohl to udělat tam a nemusel je, ženy ani další učedníky žádat, aby se s ním setkali v Galileji. (Luk. 24:33, 36) Ježíš nedal zmíněný příkaz jenom 11 apoštolům. Netýkal se totiž jenom křesťanů, kteří žili v prvním století. Jak to víme? Ježíš své pokyny uzavřel slovy: „Budu s vámi po všechny dny až do závěru tohoto systému.“ (Mat. 28:19, 20) Práce, kterou Ježíš pověřil své následovníky, je dnes v plném proudu. Jen si to vezmi. Každý rok se skoro 300 000 lidí stává jeho učedníky a dávají se pokřtít jako svědkové Jehovovi! w20.01 1:1, 5, 6

Jsi mladý a máš diagnostikované vážné onemocnění, které se má stále zhoršovat. Stárneš a nemůžeš najít práci. Jsi v pokročilém věku a už toho pro Jehovu nemůžeš dělat tolik, co dřív. Pokud zažíváš něco takového, můžeš mít pocit, že už za nic nestojíš. Může tě to okrádat o radost, ničit tvoji sebeúctu a narušovat vztahy s druhými. Tento svět se dívá na hodnotu lidského života stejně jako Satan. Pro něj byli lidé vždycky úplně bezcenní. Bezcitně Evě nabídl, že může být na Bohu nezávislá, a přitom moc dobře věděl, že trestem za neposlušnost je smrt. Satan po celé lidské dějiny ovládá tento svět. A tak se není čemu divit, že spousta vůdčích osobností se dívá na hodnotu lidského života a důstojnost člověka stejně jako on. Naproti tomu Jehova chce, abychom si sami sebe vážili, a pomáhá nám, když se ocitneme v situaci, která by nás o sebeúctu mohla připravit. (Řím. 12:3) w20.01 3:1–4

Nejméně 40 let žil Jeremjáš mezi lidmi, kterým nemohl důvěřovat. Takoví byli i jeho sousedé a možná někteří příbuzní v jeho domovském městě Anatotu. (Jer. 12:6) On se ale neuzavřel do sebe. O svých pocitech mluvil se svým věrným tajemníkem Barukem, a díky tomu o nich víme i my. (Jer. 8:21; 9:1; 20:14–18; 45:1) Můžeme si představit, že když Baruk zapisoval Jeremjášovy dramatické zážitky, ti dva se určitě hodně spřátelili a prohloubilo to jejich vzájemnou úctu. (Jer. 20:1, 2; 26:7–11) Jeremjáš mnoho let odvážně varoval Izraelity před tím, co se stane s Jeruzalémem. (Jer. 25:3) V další snaze podnítit Izraelity k pokání ho Jehova požádal, aby všechna jeho varování zapsal do svitku. (Jer. 36:1–4) Když Jeremjáš s Barukem na tomto úkolu od Boha spolupracovali, což pravděpodobně trvalo několik měsíců, určitě si hodně povídali, a tak vzájemně posilovali svoji víru. w19.11 44:3, 4

Jak bychom se k pomazaným bratrům a sestrám měli chovat? Není správné někoho příliš obdivovat, dokonce ani když je to pomazaný Kristův bratr. (Mat. 23:8–11) Když Bible mluví o sborových starších, vybízí nás: „Napodobujte jejich víru.“ (Hebr. 13:7) To ale neznamená, že je můžeme považovat za své vůdce. Je pravda, že podle Bible si někteří z nich „zaslouží dvojnásobnou úctu“. Je to ale proto, že „dobře vedou sbor“ a že „se namáhají při kázání a vyučování“, ne proto, že jsou pomazaní. (1. Tim. 5:17) Pokud bychom pomazané zahrnovali chválou a pozorností, mohli by se cítit trapně. A co by bylo ještě horší, mohli by kvůli tomu zpychnout. (Řím. 12:3) Nikdo by určitě nechtěl nést vinu za to, že by někdo z pomazaných Kristových bratrů udělal tak vážnou chybu! (Luk. 17:2) w20.01 5:8

Apoštol Pavel měl hodně důvodů, proč cítit úzkost. Dělalo mu starosti, co bratři a sestry prožívají. (2. Kor. 2:4) Stávalo se, že ho nepřátelé zbili nebo zavřeli do vězení. Musel snášet i jiné těžkosti, například to, že měl málo peněz. (Filip. 4:12) Minimálně třikrát zažil ztroskotání, a tak je docela možné, že cestovat lodí pro něj znamenalo stres. (2. Kor. 11:23–27) Díky čemu se s tím vším dokázal vypořádat? Pavlovi sice dělalo starosti, co prožívají bratři a sestry, ale nesnažil se všechny jejich problémy vyřešit sám. Byl pokorný, a proto požádal další důvěryhodné bratry, aby mu s péčí o sbory pomáhali, například Timotea a Tita. Díky jejich práci Pavlovi určitě ubylo starostí. (Filip. 2:19, 20; Tit. 1:1, 4, 5) w20.02 9:11, 12

Jehova stejně tak očekává od nás, že budeme poslouchat jeho. Zaslouží si to, protože nás stvořil, dává nám, co potřebujeme k životu, a je tím nejmoudřejším rodičem. Hlavním důvodem, proč ho posloucháme, je ale láska. (1. Jana 5:3) I když existuje hodně důvodů, proč Jehovu poslouchat, on nás k tomu nenutí. Dal nám svobodnou vůli, a tak je šťastný, když ho posloucháme proto, že ho milujeme. Rodiče si přejí své děti chránit. Proto jim stanovují pravidla. Když je děti dodržují, dávají tím najevo, že rodičům důvěřují a váží si jich. O co důležitější je, abychom my znali normy, které nám stanovuje náš nebeský Otec, a řídili se jimi. Když to děláme, ukazujeme tím Jehovovi, že ho milujeme a vážíme si ho. Navíc je to k našemu dobru. (Iz. 48:17, 18) Naopak ti, kdo Jehovu neuznávají a neřídí se jeho normami, si dřív nebo později ublíží. (Gal. 6:7, 8) w20.02 7:8, 9

Pokud chceme zadržet někoho, kdo se vydal na cestu, která vede k vážnému hříchu, stejně jako Abigail potřebujeme odvahu. (Žalm 141:5) Je nezbytné, abychom mluvili uctivě, ale otevřeně. Když někoho s láskou upozorníme na jeho nesprávné jednání, zachováme se jako skuteční přátelé. (Přísl. 27:17) Odvahu promluvit si s někým, kdo se vydal špatným směrem, potřebují hlavně starší. (Gal. 6:1) Pokorně si uvědomují, že i oni jsou nedokonalí a možná budou sami někdy potřebovat usměrnit. To jim ale nebrání, aby usměrnili ty, kdo to potřebují. (2. Tim. 4:2; Tit. 1:9) Když někoho napomínají, snaží se svůj dar řeči využít co nejlépe, aby mu trpělivě a obratně předali potřebné poučení. Mají ho totiž rádi a chtějí mu pomoct. (Přísl. 13:24) A nejdůležitější pro ně je, aby dělali čest Jehovovi tím, že se drží jeho norem a chrání sbor před problémy. (Sk. 20:28) w20.03 12:8, 9

Jehova způsobil, že se Mojžíš stal zachráncem Izraelitů. Ale kdy to Jehova udělal? Bylo to potom, co byl Mojžíš „poučován ve veškeré moudrosti Egypťanů“ a cítil se k záchraně Izraelitů způsobilý? (Sk. 7:22–25) Ne, Jehova ho použil až potom, co mu pomohl, aby se z něj stal pokorný a mírný člověk. (Sk. 7:30, 34–36) Dal mu odvahu předstoupit před nejmocnějšího muže Egypta. (2. Mojž. 9:13–19) Co se z toho učíme? Jehova používá ty, kdo se snaží napodobovat jeho vlastnosti a spoléhají na sílu od něj. V průběhu dějin způsobil, že jeho služebníci plnili mnoho různých rolí. Čím se díky němu staneš ty? Hodně to závisí na tom, jak jsi ochotný se namáhat. (Kol. 1:29) Když se dáš k dispozici, Jehova může způsobit, že se staneš nadšeným evangelistou, schopným učitelem, dobrým těšitelem, zručným pracovníkem, věrným přítelem nebo čímkoli jiným, co bude potřebovat, aby uskutečnil svou vůli. w19.10 42:5, 14

Dobří přátelé nám pomůžou zůstat věrní Jehovovi. A nejlepší způsob, jak je najít, je sám být dobrým přítelem. (Mat. 7:12) Bible nás například povzbuzuje, abychom se vydávali ve prospěch druhých, zvlášť těch, kdo jsou „v nouzi“. (Ef. 4:28) Když budeme co nejvíc pomáhat druhým, pravděpodobně budeme šťastní. (Sk. 20:35) Přátelé nás ve zkouškách podpoří a pomůžou nám zachovat si vnitřní klid. Tak jako Elihu naslouchal Jobovi, když mluvil o svých zkouškách, naši přátelé nám budou trpělivě naslouchat, když se jim svěříme s tím, co nás trápí. (Job 32:4) Neměli bychom očekávat, že za nás budou rozhodovat, ale je moudré naslouchat jejich radám založeným na Bibli. (Přísl. 15:22) Král David pokorně přijal pomoc od svých přátel a podobně ani my bychom neměli být tak hrdí, že bychom nepřijali pomoc přátel, když jsme v úzkých. (2. Sam. 17:27–29) Takoví dobří přátelé jsou skutečně darem od Jehovy. (Jak. 1:17) w19.04 15:12, 14, 15